Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, stale mame mrazive pocasi. V noci bylo -10C a pres den -3C. Ja jsem se dnes vydal pres Oldrichovice /Trampsky festival/ na kopec nad Karlovice a pak dolu ke Svate vode.
Pri sjezdu ke hrbitovu v Malenovicich jsem si zajezdil jako plochodraznik. Jel jsem po uslapanem svahu z hliny a on byl omrzly. Kolo pode mnou zmizelo a ja jsem ho preskocil. Jeste, ze nemam naslapne pedaly. To bych nohy nevydelal. Ted by bylo spatne zustat lezet nekde v lese polamny v mraze.
Na zaver jsem se projel po poli kolem nasi fabriky. Prohlizel jsem si podminky az napadne snih abych mohl jezdit na lyzich do prace. Pak uz jsem jel podel reky domu.
KP
úterý 30. prosince 2008
pondělí 29. prosince 2008
Podél Moravy
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, dnes jsem jel probadat budouci cyklotrasu do Kvasic.
Pred Kvasicemi jsem nasel u cesty zahozeny kriz. Myslim si, ze je hodne stary a jak se zda tak zadne zbozne dusi nechybi.
Napred jsem jel do Travnik a pak podel Moravy nazpet. V zamecke zahrade v Kvasicich pribyla znacka Zakaz vjezdu cyklistu. Vyfotil jsem zamek - domov duchodcu. O kousek dal maji udelane umele kluziste. Zaplavili hriste.
Pak uz jsem sel pesky po brehu Moravy a delal fotky mista kde ma v budoucnu vest cyklotrasa do Kromerize. Bude se zde muset hodne stavet.
Dnes bylo odpoledne -4C. V noci bylo -10C.
Ujel jsem 30 km
KP
Ahoj cykloturisti, dnes jsem jel probadat budouci cyklotrasu do Kvasic.
Pred Kvasicemi jsem nasel u cesty zahozeny kriz. Myslim si, ze je hodne stary a jak se zda tak zadne zbozne dusi nechybi.
Napred jsem jel do Travnik a pak podel Moravy nazpet. V zamecke zahrade v Kvasicich pribyla znacka Zakaz vjezdu cyklistu. Vyfotil jsem zamek - domov duchodcu. O kousek dal maji udelane umele kluziste. Zaplavili hriste.
Pak uz jsem sel pesky po brehu Moravy a delal fotky mista kde ma v budoucnu vest cyklotrasa do Kromerize. Bude se zde muset hodne stavet.
Dnes bylo odpoledne -4C. V noci bylo -10C.
Ujel jsem 30 km
KP
neděle 28. prosince 2008
Průzkumník a sanitky
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, mame tu dalsi mrazivy slunecny den. Ja jsem se rozhodl, ze pojedu kam me osud zavane. Jen se nebudu vracet. Jel jsem po polni ceste, ta skoncila u nejakych lidi na zahrade. Prelezl jsem s kolem pres plot a pak nasledoval postup dzungli. Prelezani, podlezani a prenaseni kola.
Dalsi smer jsem nabral na kamenolom. Uz jsem vam z nej posilal snimky pred rokem. Nesmi se tam chodit. Je tam velky napis a zavora.
Nastala tam zajimava situace. Z niceho nic se tam objevila holka na prochazce. Asi do 30 let. Odhaduji, ze mela nejaky zivotni problem a chtela byt sama. Ja jsem ji to tam kazil. Byli jsme dva lide v dire s krasnym jezerem. Nevedel jsem jestli mam na ni promluvit. Nakonec jsem se ji vyhnul. Dnes se da namocit do problemu velmi snadno. Kdo vi co si myslela o mne.
Nakonec jsem si zvolil polni cestu /stopu od traktoru pres pole/ ta skoncila a byly tam jen velke poorane pole. Mam stesti, ze uz nejezdim v cyklistickych botach, ale pohorkach.
---
Zjistil jsem, ze uz nemame v Otrokovicich na poliklinice zakladnu pro rychle sanitky. Jsou tam garaze se sanitkama, ale k pripadum jede sanitka ze Zlina. Asi pekne dlouho. Minule jsem jel z prace podel vody a po hlavni ceste jela houkaci sanitka. V Otrokovicich na moste jsme byli stejne. Da se rict, ze sanitka ze Zlina do Otrokovic ma rychlost cyklisty.
Mam obavy, ze az jednou zustanu lezet na ceste a pojede kolem obycejna sanitka tak pro me udela jen to, ze zavola rychlou sanitku a ja budu cekat mrtvy na ceste az prijede rychla sanitka ze Zlina.
Je to hrozne blby system, kdyz uvazime, ze ze Zlina vede do Otrokovic jedna cesta a ta je uplne ucpana. Navic za mokra je to jedina cesta pro cyklisty.
Rekneme si to narovinu. Bata to nezvladl, kdyz polozil zaklady krajskeho mesta ve vesnici v hlubokem udoli. On se mel orientovat na historicky overenou tepnu podel Moravy. Otrokovice nebo Napajedla. Vzdyt, tenkrat bylo okresni mesto Napajedla.
KP
Ahoj cykloturisti, mame tu dalsi mrazivy slunecny den. Ja jsem se rozhodl, ze pojedu kam me osud zavane. Jen se nebudu vracet. Jel jsem po polni ceste, ta skoncila u nejakych lidi na zahrade. Prelezl jsem s kolem pres plot a pak nasledoval postup dzungli. Prelezani, podlezani a prenaseni kola.
Dalsi smer jsem nabral na kamenolom. Uz jsem vam z nej posilal snimky pred rokem. Nesmi se tam chodit. Je tam velky napis a zavora.
Nastala tam zajimava situace. Z niceho nic se tam objevila holka na prochazce. Asi do 30 let. Odhaduji, ze mela nejaky zivotni problem a chtela byt sama. Ja jsem ji to tam kazil. Byli jsme dva lide v dire s krasnym jezerem. Nevedel jsem jestli mam na ni promluvit. Nakonec jsem se ji vyhnul. Dnes se da namocit do problemu velmi snadno. Kdo vi co si myslela o mne.
Nakonec jsem si zvolil polni cestu /stopu od traktoru pres pole/ ta skoncila a byly tam jen velke poorane pole. Mam stesti, ze uz nejezdim v cyklistickych botach, ale pohorkach.
---
Zjistil jsem, ze uz nemame v Otrokovicich na poliklinice zakladnu pro rychle sanitky. Jsou tam garaze se sanitkama, ale k pripadum jede sanitka ze Zlina. Asi pekne dlouho. Minule jsem jel z prace podel vody a po hlavni ceste jela houkaci sanitka. V Otrokovicich na moste jsme byli stejne. Da se rict, ze sanitka ze Zlina do Otrokovic ma rychlost cyklisty.
Mam obavy, ze az jednou zustanu lezet na ceste a pojede kolem obycejna sanitka tak pro me udela jen to, ze zavola rychlou sanitku a ja budu cekat mrtvy na ceste az prijede rychla sanitka ze Zlina.
Je to hrozne blby system, kdyz uvazime, ze ze Zlina vede do Otrokovic jedna cesta a ta je uplne ucpana. Navic za mokra je to jedina cesta pro cyklisty.
Rekneme si to narovinu. Bata to nezvladl, kdyz polozil zaklady krajskeho mesta ve vesnici v hlubokem udoli. On se mel orientovat na historicky overenou tepnu podel Moravy. Otrokovice nebo Napajedla. Vzdyt, tenkrat bylo okresni mesto Napajedla.
KP
sobota 27. prosince 2008
Memoriál rodiny Manďákových
27.12.2008 - MEMORIÁL RODINY MANĎÁKOVÝCH
Termín: 27.12.2008
Jedná se o 4. ročník vzpomínkové akce na zakladatele Ranče Kostelany ing. Vladimíra Manďáka a jeho rodinu.
V průběhu dne soutěžící týmy, sestavené z přátel a hostů Ranče, si změří své síly ve třech disciplínách – jízda na koni. Jízda na kole ( v případě dobrých sněhových podmínek skiering) a tenisový turnaj.
Odpoledne potom následují recesní soutěže a večer je ukončen slavnostním vyhlášením vítězů a Galavečerem, V minulých letech to byla Live Show Elvis Presley, Live Show ABBA a Královny noci – Travesti Show.
V letošním roce to bude zajisté opět nějaká "pecka". Mimo jiné je na programu i barmanská Freestyle Show a nebudou chybět ani herci Ranče Kostelany se svým premiérovým vystoupením.
Máme velmi dobrý pocit, když na této akci se sejdou všichni známí, které měli Manďákovi rádi a přivedou spolu spoustu nových příznivců.
Těšíme se na báječný den i večer, který nás čeká, v duchu zábavy, sportu a pohody.
Ahoj cykloturisti, dnes jsem se sel pobavit na ranc. Je tam kazdy rok vzpominka na zakladatele, kteri se byli koupat u more a prisla obrovska vlna tsunami. Jak to bylo nevim. Tenkrat to byly tezke vanoce pro cely svet.
Teplota byla tesne pod nulou a jaka byla na kopci nevim. Muzu vam rict, ze mne bylo chladno. Vubec jsem se slapanim nezahral. Kdyz jsem prijel domu, tak jsem si nemohl rozvazat boty. /Mam spoustu rukavic/
Na ranci byla v hangaru soutez pro kone. Westernove jezdeni mezi barely. Tentokrate, ale kone vystridali cykliste a na barelu si museli dat stamprli. Bylo to cele na cas. Cestou jsem potkal dve bikerky. Byly nejake rozdovadene, asi neco pozily. Jely docela svizne a hezky pozdravily. Asi byly na treniku. Pak jeli za nimi jeste nejaci kluci. On ten sraz v Kostelanech byl asi pozdeji a to se sjizdeli cykliste z okoli. Ja jsem chtel prijet domu za svetla. Misty byl na ceste led.
KP
Termín: 27.12.2008
Jedná se o 4. ročník vzpomínkové akce na zakladatele Ranče Kostelany ing. Vladimíra Manďáka a jeho rodinu.
V průběhu dne soutěžící týmy, sestavené z přátel a hostů Ranče, si změří své síly ve třech disciplínách – jízda na koni. Jízda na kole ( v případě dobrých sněhových podmínek skiering) a tenisový turnaj.
Odpoledne potom následují recesní soutěže a večer je ukončen slavnostním vyhlášením vítězů a Galavečerem, V minulých letech to byla Live Show Elvis Presley, Live Show ABBA a Královny noci – Travesti Show.
V letošním roce to bude zajisté opět nějaká "pecka". Mimo jiné je na programu i barmanská Freestyle Show a nebudou chybět ani herci Ranče Kostelany se svým premiérovým vystoupením.
Máme velmi dobrý pocit, když na této akci se sejdou všichni známí, které měli Manďákovi rádi a přivedou spolu spoustu nových příznivců.
Těšíme se na báječný den i večer, který nás čeká, v duchu zábavy, sportu a pohody.
Ahoj cykloturisti, dnes jsem se sel pobavit na ranc. Je tam kazdy rok vzpominka na zakladatele, kteri se byli koupat u more a prisla obrovska vlna tsunami. Jak to bylo nevim. Tenkrat to byly tezke vanoce pro cely svet.
Teplota byla tesne pod nulou a jaka byla na kopci nevim. Muzu vam rict, ze mne bylo chladno. Vubec jsem se slapanim nezahral. Kdyz jsem prijel domu, tak jsem si nemohl rozvazat boty. /Mam spoustu rukavic/
Na ranci byla v hangaru soutez pro kone. Westernove jezdeni mezi barely. Tentokrate, ale kone vystridali cykliste a na barelu si museli dat stamprli. Bylo to cele na cas. Cestou jsem potkal dve bikerky. Byly nejake rozdovadene, asi neco pozily. Jely docela svizne a hezky pozdravily. Asi byly na treniku. Pak jeli za nimi jeste nejaci kluci. On ten sraz v Kostelanech byl asi pozdeji a to se sjizdeli cykliste z okoli. Ja jsem chtel prijet domu za svetla. Misty byl na ceste led.
KP
úterý 23. prosince 2008
Zmoklé pondělí a úterý (22.-23.12.)
Ahoj cykloturisti, užívám si povinného volna. V pondělí jsem vyjel za krásného slunečného počasí a už za Otrokovicemi začalo pršet. Napřed jsem si říkal, že to výdržím, ale nakonec jsem se vrátil. K tomu přišel ještě silný vítr. Viděl jsem paní, jak se snažila v tom větru otevřít deštník. Ve chvíli z něj měla zříceninu. Prostě ženská, když prší tak se musí jít s deštníkem.
V úterý se situace opakovala, ale pršet začalo, když jsem vyšel před dům. Vrátil jsem se a počkal, až to poleví. Vyjížděl jsem za mrholení. Nad Skalků přišel zase silný vítr a déšť se změnil na sněhové jehličky. Pěkně mě to píchalo do tváře. Jel jsem až do Tlumačova a schoval se do vjezdu JZD. Dohnal jsem skupinku lidí na koních, ale než jsem sundal rukavice a vydělal fotoaparát byli pryč. Pod stříškou jsem se rozhodl obléci Goretexové kalhoty. Už jsem měl promočené nohy.
Z tohoto úseku přikládám fotky z výstavby dálničního přivaděče. Je vidět, jak si svezli kvalitní hlínu na hromadu. Udělal jsem fotky z několika míst. Za pár roků budou vzácné. Dokonce odstranili Boží muka. Musím zjistit, co se s tím kamenným křížem stalo. Na tom místě se kdysi stalo neštěstí. Když budu pověrčivý tak na tomto místě na dálnici budou časté nehody.
Když jsem se oblékl a znovu vyjel, tak přestalo pršet a slunce po vyšlapání několika serpentin krásně zazářilo do krajiny. Cítil jsem to jako krásnou odměnu za to, že jsem neutekl domů a pokračoval v nepříjemném počasí. Měl jsem pocit, že paprsky krásně hřejí. Tak jsem si zase kalhoty svlékl. Ve dvou vrstvách se špatně šlape. Trasu jsem trošku protáhl o romantické místo u jezírka. Za chatou se schovával myslivec. Asi hlídal v nedalekém lese stromečky.
Ujel jsem 13 a 27 km v dešti.
22 a 23.12.2008
V úterý se situace opakovala, ale pršet začalo, když jsem vyšel před dům. Vrátil jsem se a počkal, až to poleví. Vyjížděl jsem za mrholení. Nad Skalků přišel zase silný vítr a déšť se změnil na sněhové jehličky. Pěkně mě to píchalo do tváře. Jel jsem až do Tlumačova a schoval se do vjezdu JZD. Dohnal jsem skupinku lidí na koních, ale než jsem sundal rukavice a vydělal fotoaparát byli pryč. Pod stříškou jsem se rozhodl obléci Goretexové kalhoty. Už jsem měl promočené nohy.
Z tohoto úseku přikládám fotky z výstavby dálničního přivaděče. Je vidět, jak si svezli kvalitní hlínu na hromadu. Udělal jsem fotky z několika míst. Za pár roků budou vzácné. Dokonce odstranili Boží muka. Musím zjistit, co se s tím kamenným křížem stalo. Na tom místě se kdysi stalo neštěstí. Když budu pověrčivý tak na tomto místě na dálnici budou časté nehody.
Když jsem se oblékl a znovu vyjel, tak přestalo pršet a slunce po vyšlapání několika serpentin krásně zazářilo do krajiny. Cítil jsem to jako krásnou odměnu za to, že jsem neutekl domů a pokračoval v nepříjemném počasí. Měl jsem pocit, že paprsky krásně hřejí. Tak jsem si zase kalhoty svlékl. Ve dvou vrstvách se špatně šlape. Trasu jsem trošku protáhl o romantické místo u jezírka. Za chatou se schovával myslivec. Asi hlídal v nedalekém lese stromečky.
Ujel jsem 13 a 27 km v dešti.
22 a 23.12.2008
neděle 21. prosince 2008
Začátek Vánoc
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, vcera jsem rano tak hluboko klesl, ze jsem umyval okno. Dokonce jsem povysaval. Az jsem se oblekl a vyrazil na kolo, tak venku prselo a musel jsem se vratit domu.
Dnes uz je hezky a vyrazim do kopcu. Vsude fouka. Na hrebeni jsem potkal lidi na konskem povoze. Myslim si, ze byli od vetru pekne oslehani. Ja jsem se aspon slapanim ohral. V lese byl misty snehovy poprasek.
Nova znacka upozornuje cyklisty na nebezpecne klesani. Udelal jsem fotku z protejsiho kopce pro predstavu.
KP
Ahoj cykloturisti, vcera jsem rano tak hluboko klesl, ze jsem umyval okno. Dokonce jsem povysaval. Az jsem se oblekl a vyrazil na kolo, tak venku prselo a musel jsem se vratit domu.
Dnes uz je hezky a vyrazim do kopcu. Vsude fouka. Na hrebeni jsem potkal lidi na konskem povoze. Myslim si, ze byli od vetru pekne oslehani. Ja jsem se aspon slapanim ohral. V lese byl misty snehovy poprasek.
Nova znacka upozornuje cyklisty na nebezpecne klesani. Udelal jsem fotku z protejsiho kopce pro predstavu.
KP
neděle 14. prosince 2008
Větrný mlýn Jalubí
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, z útržkovitých zpráv jsem věděl, že se někde staví větrný mlýn, ale nikdo nevěděl kde. Až ve Zlínských novinách jsem se to dozvěděl.
Vyrazil jsem směrem na Hradiště po hlavní silnici. Většinou se jede v odstavném pruhu. Za Spytihněví jsem odbočil na vedlejší cestu a už jsem jel jen přes vesničky až na kopec nad Jalubí. Byl jsem hodně spokojen. Jede se tu několik serpentin a já mám takové stoupání rád. Na vrcholu se sjede na polní cestu a přijede se až ke mlýnu. Vybrali mu dobré místo. Hodně zde foukalo a bylo zima. Fotil jsem bez rukavic a velmi rád jsem si je navlékl. Zatím o tomto mlýnu nic nevím.
Domů jsem vyrazil stejnou cestou, ale sjel jsem k Baťovu kanálu. Zde jsem byl překvapen, když jsem uviděl, že všechny potoky netečou do kanálu, ale tunelem ho podtékají a tečou do Moravy. Jednotlivá místa se opravují. Také se zde staví nový most. Jsem překvapen, že podélné nosníky jsou dřevěné a příčné ocelové. To musím ihned zítra v naší kanceláři prodiskutovat. Moji kolegové jsou specialisté na pevnostní výpočty.
Před Napajedly jsem si představoval, jak pojedu úzkou stromovou alejí po břehu řeky Moravy. Vede zde jen úzký vyšlapaný chodníček. Mám toto místo rád. Prostě po břehu řeky mají růst stromy. Dnes jsem, ale zažil šok. Stromová alej se začala kácet. Měl jsem z toho divný pocit. Takové sevření v žaludku, že něco není takové, jak bývalo. Uvědomil jsem si, že na tomto místě už nikdy takovou alejí na kole nepojedu. I kdybych dožil sedmdesáti let, tak nové stromy budou malé. Pokud ano, tak vám pošlu fotky. Slibuji to jen některým z vás. Určitě v té době budu mít méně čtenářů. Život je prostě takový. Nebuďte smutní z mého závěru, máte před sebou Vánoce svátky pohody a klidu.
Ujel jsem 35 km. Část proti ledovém větru.
14.12.2008
(Pri schovavani fotoaparatu jsem si u mlyna vypl GPS zaznamnik. Zbytek jsem dokreslil rukama. Ma to na boku nechraneny vypinac. )
Ahoj cykloturisti, z útržkovitých zpráv jsem věděl, že se někde staví větrný mlýn, ale nikdo nevěděl kde. Až ve Zlínských novinách jsem se to dozvěděl.
Vyrazil jsem směrem na Hradiště po hlavní silnici. Většinou se jede v odstavném pruhu. Za Spytihněví jsem odbočil na vedlejší cestu a už jsem jel jen přes vesničky až na kopec nad Jalubí. Byl jsem hodně spokojen. Jede se tu několik serpentin a já mám takové stoupání rád. Na vrcholu se sjede na polní cestu a přijede se až ke mlýnu. Vybrali mu dobré místo. Hodně zde foukalo a bylo zima. Fotil jsem bez rukavic a velmi rád jsem si je navlékl. Zatím o tomto mlýnu nic nevím.
Domů jsem vyrazil stejnou cestou, ale sjel jsem k Baťovu kanálu. Zde jsem byl překvapen, když jsem uviděl, že všechny potoky netečou do kanálu, ale tunelem ho podtékají a tečou do Moravy. Jednotlivá místa se opravují. Také se zde staví nový most. Jsem překvapen, že podélné nosníky jsou dřevěné a příčné ocelové. To musím ihned zítra v naší kanceláři prodiskutovat. Moji kolegové jsou specialisté na pevnostní výpočty.
Před Napajedly jsem si představoval, jak pojedu úzkou stromovou alejí po břehu řeky Moravy. Vede zde jen úzký vyšlapaný chodníček. Mám toto místo rád. Prostě po břehu řeky mají růst stromy. Dnes jsem, ale zažil šok. Stromová alej se začala kácet. Měl jsem z toho divný pocit. Takové sevření v žaludku, že něco není takové, jak bývalo. Uvědomil jsem si, že na tomto místě už nikdy takovou alejí na kole nepojedu. I kdybych dožil sedmdesáti let, tak nové stromy budou malé. Pokud ano, tak vám pošlu fotky. Slibuji to jen některým z vás. Určitě v té době budu mít méně čtenářů. Život je prostě takový. Nebuďte smutní z mého závěru, máte před sebou Vánoce svátky pohody a klidu.
Ujel jsem 35 km. Část proti ledovém větru.
14.12.2008
(Pri schovavani fotoaparatu jsem si u mlyna vypl GPS zaznamnik. Zbytek jsem dokreslil rukama. Ma to na boku nechraneny vypinac. )
sobota 13. prosince 2008
Test čokolády
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, dnes jsem byl pozvan na test vanocni cokolady. Kdyz jsem prijel na navstevu, tak pustili psa.
Pak jsem vymyslel zkratku a nakonec jsem jel po hlinene polni ceste do Topolne. Kola jsem mel obalena blatem. Na ceste jsem nechaval blatitou stopu jako traktor. Nejlepsi je, kdyz se kousek blata utrhne za jizdy z predniho kola a trefi vas primo do cumaka.
V Otrokovicich mne nedalo auto prednost a ja jsem tak brzdil az jsem byl nad riditky. Drzku jsem nehodil. Ridic take zabrzdil. Dokonce se mne omloval.
Mel by promacknute dvere. A ja urcite sisate kolo.
KP
Ahoj cykloturisti, dnes jsem byl pozvan na test vanocni cokolady. Kdyz jsem prijel na navstevu, tak pustili psa.
Pak jsem vymyslel zkratku a nakonec jsem jel po hlinene polni ceste do Topolne. Kola jsem mel obalena blatem. Na ceste jsem nechaval blatitou stopu jako traktor. Nejlepsi je, kdyz se kousek blata utrhne za jizdy z predniho kola a trefi vas primo do cumaka.
V Otrokovicich mne nedalo auto prednost a ja jsem tak brzdil az jsem byl nad riditky. Drzku jsem nehodil. Ridic take zabrzdil. Dokonce se mne omloval.
Mel by promacknute dvere. A ja urcite sisate kolo.
KP
neděle 16. listopadu 2008
Zelené bydlení Chlum
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, dnes je zatažené počasí a já jsem se vydal ke studánce na Chlumu. Před hospodou už neseděly spousty cyklistů jako v létě. V lese bylo rušno. Dva kluci tam měli terénní motorku a jezdili. Viděl jsem je jet spolu. V zadu nejsou stupačky a spolujezdec měl nohy ve vzduchu.
Dalším mým cílem bylo zelené bydlení. Jsou to domky postavené ve svahu a měly by být ekologické. Teď je to moderní způsob stavby domů. Od domků jsem sjel k rybníku a tam mě zaujaly nápisy na vratech. Stejně jsem fotografoval uvnitř, ale na vysekaný led na rybníku jsem raději nelezl.
Ujeto 20 km a na cestě domů jsem zmokl.
16.11.2008
Ahoj cykloturisti, dnes je zatažené počasí a já jsem se vydal ke studánce na Chlumu. Před hospodou už neseděly spousty cyklistů jako v létě. V lese bylo rušno. Dva kluci tam měli terénní motorku a jezdili. Viděl jsem je jet spolu. V zadu nejsou stupačky a spolujezdec měl nohy ve vzduchu.
Dalším mým cílem bylo zelené bydlení. Jsou to domky postavené ve svahu a měly by být ekologické. Teď je to moderní způsob stavby domů. Od domků jsem sjel k rybníku a tam mě zaujaly nápisy na vratech. Stejně jsem fotografoval uvnitř, ale na vysekaný led na rybníku jsem raději nelezl.
Ujeto 20 km a na cestě domů jsem zmokl.
16.11.2008
sobota 15. listopadu 2008
Výstava veteránů Napajedla
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, v pátečních novinách jsem si přečetl, že Město Napajedla slaví výročí. Ještě tam byl rozhovor s paní, která si koupila zámek v Napajedlech. FATRA Napajedla se snažila dlouho o prodej a nakonec si ho koupila rodačka. Paní je majitelkou realitní kanceláře a snad se dá říct, že si na to vydělala od nuly. Chce zámek rekonstruovat a pořádat tam svatby, oslavy a školení.
Já jsem se vydal odpoledne na výlet. U kina hrála hudba a na náměstí byly vystavené technické skvosty. Je neuvěřitelné, co všechno člověk vyzkoušel, aby mohl cestovat. Je zajímavé, sledovat jaké pohonné mechanizmy byly použity. Já si stejně myslím, že kolo je nejlepší. Jen se na něm musí šlapat.
Dále jsem jel do Prakšic na hřbitov. Bylo nádherné slunečné počasí, ale když jsem vjel do lesa tak jsem si myslel, že mrzne. Hlavně večer když jsem se vracel domů. Jel jsem po trase, kterou už znáte, ale dnes jsem udělal změnu. Za Ořechovem jsem jel rovno k bývalému letišti a pak do Kelníků. Nad Březolupami jsem pozoroval západ slunce a do Otrokovic jsem dojížděl již za tmy.
Ujel jsem 60 km a trasa byla hodně kopcovitá. Zapotil jsem se a při těchto teplotách to není dobré. Ani nevíte, jak mně zmrzlému chutnal čaj s troškou rumu. Koupil jsem si nějaký laciný. 30% a vůbec nevoní.
15.11.2008
Ahoj cykloturisti, v pátečních novinách jsem si přečetl, že Město Napajedla slaví výročí. Ještě tam byl rozhovor s paní, která si koupila zámek v Napajedlech. FATRA Napajedla se snažila dlouho o prodej a nakonec si ho koupila rodačka. Paní je majitelkou realitní kanceláře a snad se dá říct, že si na to vydělala od nuly. Chce zámek rekonstruovat a pořádat tam svatby, oslavy a školení.
Já jsem se vydal odpoledne na výlet. U kina hrála hudba a na náměstí byly vystavené technické skvosty. Je neuvěřitelné, co všechno člověk vyzkoušel, aby mohl cestovat. Je zajímavé, sledovat jaké pohonné mechanizmy byly použity. Já si stejně myslím, že kolo je nejlepší. Jen se na něm musí šlapat.
Dále jsem jel do Prakšic na hřbitov. Bylo nádherné slunečné počasí, ale když jsem vjel do lesa tak jsem si myslel, že mrzne. Hlavně večer když jsem se vracel domů. Jel jsem po trase, kterou už znáte, ale dnes jsem udělal změnu. Za Ořechovem jsem jel rovno k bývalému letišti a pak do Kelníků. Nad Březolupami jsem pozoroval západ slunce a do Otrokovic jsem dojížděl již za tmy.
Ujel jsem 60 km a trasa byla hodně kopcovitá. Zapotil jsem se a při těchto teplotách to není dobré. Ani nevíte, jak mně zmrzlému chutnal čaj s troškou rumu. Koupil jsem si nějaký laciný. 30% a vůbec nevoní.
15.11.2008
neděle 2. listopadu 2008
Chlum a Bunč
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, v sobotu jsem vyjel pozde a vracel jsem se za tmy. Na polni ceste jsem radsi svitil. Nekde pobliz strileli myslivci.
V nedeli jsem jel do stareho kamenolomu, ale cesta byla tak rozjezdena, ze jsem se vratil pres Bunc.
Pocasi bylo teple.
KP
Ahoj cykloturisti, v sobotu jsem vyjel pozde a vracel jsem se za tmy. Na polni ceste jsem radsi svitil. Nekde pobliz strileli myslivci.
V nedeli jsem jel do stareho kamenolomu, ale cesta byla tak rozjezdena, ze jsem se vratil pres Bunc.
Pocasi bylo teple.
KP
úterý 28. října 2008
Nad Sulimovem
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, dnes se nam zatahlo a padaly kapky z mlhy.
Vyjel jsem si jen do lesa a bylo dobre, ze je sucho. Jel jsem cesta necesta. Bylo to krasne jet do neznama. Nemel jsem zadny plan. Proste jsem jel.
Sulimov je vesnice v kopci a uprostred je kaplicka. Uz jsem vam ji posilal.
KP
Ahoj cykloturisti, dnes se nam zatahlo a padaly kapky z mlhy.
Vyjel jsem si jen do lesa a bylo dobre, ze je sucho. Jel jsem cesta necesta. Bylo to krasne jet do neznama. Nemel jsem zadny plan. Proste jsem jel.
Sulimov je vesnice v kopci a uprostred je kaplicka. Uz jsem vam ji posilal.
KP
pondělí 27. října 2008
Kalvárie Napajedla
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, dnes jsem prvni projizdel budouci cyklostezky v Otrokovicich. Delam fotky a kreslime do mapy navrhy.
Pak uz jsem jel podel Moravy do Napajedel. Krasnou cestu po brehu nekdo znicil a opravil.
O Kalvarii jste urcite cetli naposledy v clanku /Cykloturistika/ od malire Kremecka. Uz jsem tam delsi dobu nebyl a jel jsem se tam podivat. Je to smutne, ze nekdo na takove misto umistil telekomunikacni vez.
Obrazky jsou i ze zameckeho parku.
Nakonec vidite, ze jsem jel cesta necesta a mel jsem stesti, ze je sucho.
KP
Ahoj cykloturisti, dnes jsem prvni projizdel budouci cyklostezky v Otrokovicich. Delam fotky a kreslime do mapy navrhy.
Pak uz jsem jel podel Moravy do Napajedel. Krasnou cestu po brehu nekdo znicil a opravil.
O Kalvarii jste urcite cetli naposledy v clanku /Cykloturistika/ od malire Kremecka. Uz jsem tam delsi dobu nebyl a jel jsem se tam podivat. Je to smutne, ze nekdo na takove misto umistil telekomunikacni vez.
Obrazky jsou i ze zameckeho parku.
Nakonec vidite, ze jsem jel cesta necesta a mel jsem stesti, ze je sucho.
KP
neděle 26. října 2008
Nedělní projížďka Halenkovice
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, dnes je krasny slunecny den a ja jsem se vydal do kopcu nad Halenkovice.
V lese byla otevrena zavora a lide s auty nevi kam az by si zhnile zadky dovezli.
Kdyz jsem se vracel do Nove Dediny, po obycejne ceste. V zimne snad ani neudrzovane se zezadu prihnalo auto s vozikem. Predjel me divokym obloukem a vozik se mu zachytil na nezpevnene krajnici a zacal vlect auto. Byl to uzasny tanec a nakonec auto na ceste zustalo.
Tusim jak se to stalo. On vezl na voziku dratene mrize ktere presahovaly obrys auta a ridic si v posledni chvili uvedomil, ze me pri predjizdeni strhne a tak udelal prudky manevr aby mne objel. Ja jsem nic netusici jel poklidne po krajnici.
Myslim, ze jsem mel dneska stesti. Uz neni bezpecno ani na ceste mezi dedinama.
KP
Ahoj cykloturisti, dnes je krasny slunecny den a ja jsem se vydal do kopcu nad Halenkovice.
V lese byla otevrena zavora a lide s auty nevi kam az by si zhnile zadky dovezli.
Kdyz jsem se vracel do Nove Dediny, po obycejne ceste. V zimne snad ani neudrzovane se zezadu prihnalo auto s vozikem. Predjel me divokym obloukem a vozik se mu zachytil na nezpevnene krajnici a zacal vlect auto. Byl to uzasny tanec a nakonec auto na ceste zustalo.
Tusim jak se to stalo. On vezl na voziku dratene mrize ktere presahovaly obrys auta a ridic si v posledni chvili uvedomil, ze me pri predjizdeni strhne a tak udelal prudky manevr aby mne objel. Ja jsem nic netusici jel poklidne po krajnici.
Myslim, ze jsem mel dneska stesti. Uz neni bezpecno ani na ceste mezi dedinama.
KP
sobota 25. října 2008
Bitva v Holešově
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, po výletě do Fryštáku jsem jel do Holešova. Dnes je zde nácvik bitvy u Slavkova. Bitva se koná v zámecké zahradě. Od letošního roku by měla být zahrada úplně otevřená veřejnosti. Zahrada je velmi prostorná. Já jsem ji znal jen z dívání přes plot. Hodně často zde jezdím směrem na Ostravu. Do zahrady proudily davy diváků. Abych se dostal co nejsnáze do místa události, tak jsem využil hasičského auta které sem jelo konat službu a těsně za ním jsem se vyvezl.
První jsem navštívil polní tábor. Přilákala mě hudba na buben a píšťalku. Bylo to milé překvapení, když jsem uviděl tři hezké muzikantky. Ti vojáci se vůbec neměli v táboře špatně. Myslím tím i další holky, které zde vařily a ošetřovaly raněné. Na kraji tábora bylo ohniště s kotlem a vařily se klobásky. Na stole byla uvařená vejce na tvrdo. Všichni se připravovali na bitvu.
Bitva začala a já jsem mezi diváky našel svého kamaráda, kterého jsem sem včera vylákal. Dohodli jsme se, že já půjdu fotit na jiné místo a fotky si v práci vyměníme. Celou bitvu komentoval hlasatel. Nejdříve představil jednotlivé jednotky a řekl, co bylo jejich úkolem na bojišti. Chodil mezi bojující vojáky a u mrtvol na bitevním poli zjišťoval, jestli hrají mrtvolu nebo došlo k úrazu. Naštěstí všichni vojáci po bitvě odešli po vlastních. Nějaké oděrky a modřiny se asi našly, ale s tím se počítá. Děla střílela naplno a já jsem při jednom výstřelu cítil, jak se mnou tlaková vlna zacvičila. Někteří lidé s dětmi raději odešli. Na bojišti se stále něco dělo a hodina velmi rychle utekla. Nakonec po zdrcujícím útoku zvítězili naši slovanští bratři Rusové. Komentátor naznačil, ke komu máme blíže. Jestli k západu nebo východu. Když jsem si pozorně prohlédl pěší i jízdní vojáky, tak jsem zjistil, že je mezi nimi hodně děvčat. Jak je vidět, tak holky lákají historické bitvy a oblékání do vojenských uniforem. Taková uniforma a puška je velmi drahá záležitost. Člověk musí být opravdový fanda, aby měl takový koníček. My diváci musíme být těmto lidem vděční, že nám ukážou, jak se kdysi žilo a bojovalo. Je to něco jiného než se dívat na bitvu v televizi. Myslím si, že lidé budou brzo znechuceni moderní technikou a začnou se zase vracet k životu v reálném světě.
Dnes jsem celkem ujel 56 km.
25.10.2008
Ahoj cykloturisti, po výletě do Fryštáku jsem jel do Holešova. Dnes je zde nácvik bitvy u Slavkova. Bitva se koná v zámecké zahradě. Od letošního roku by měla být zahrada úplně otevřená veřejnosti. Zahrada je velmi prostorná. Já jsem ji znal jen z dívání přes plot. Hodně často zde jezdím směrem na Ostravu. Do zahrady proudily davy diváků. Abych se dostal co nejsnáze do místa události, tak jsem využil hasičského auta které sem jelo konat službu a těsně za ním jsem se vyvezl.
První jsem navštívil polní tábor. Přilákala mě hudba na buben a píšťalku. Bylo to milé překvapení, když jsem uviděl tři hezké muzikantky. Ti vojáci se vůbec neměli v táboře špatně. Myslím tím i další holky, které zde vařily a ošetřovaly raněné. Na kraji tábora bylo ohniště s kotlem a vařily se klobásky. Na stole byla uvařená vejce na tvrdo. Všichni se připravovali na bitvu.
Bitva začala a já jsem mezi diváky našel svého kamaráda, kterého jsem sem včera vylákal. Dohodli jsme se, že já půjdu fotit na jiné místo a fotky si v práci vyměníme. Celou bitvu komentoval hlasatel. Nejdříve představil jednotlivé jednotky a řekl, co bylo jejich úkolem na bojišti. Chodil mezi bojující vojáky a u mrtvol na bitevním poli zjišťoval, jestli hrají mrtvolu nebo došlo k úrazu. Naštěstí všichni vojáci po bitvě odešli po vlastních. Nějaké oděrky a modřiny se asi našly, ale s tím se počítá. Děla střílela naplno a já jsem při jednom výstřelu cítil, jak se mnou tlaková vlna zacvičila. Někteří lidé s dětmi raději odešli. Na bojišti se stále něco dělo a hodina velmi rychle utekla. Nakonec po zdrcujícím útoku zvítězili naši slovanští bratři Rusové. Komentátor naznačil, ke komu máme blíže. Jestli k západu nebo východu. Když jsem si pozorně prohlédl pěší i jízdní vojáky, tak jsem zjistil, že je mezi nimi hodně děvčat. Jak je vidět, tak holky lákají historické bitvy a oblékání do vojenských uniforem. Taková uniforma a puška je velmi drahá záležitost. Člověk musí být opravdový fanda, aby měl takový koníček. My diváci musíme být těmto lidem vděční, že nám ukážou, jak se kdysi žilo a bojovalo. Je to něco jiného než se dívat na bitvu v televizi. Myslím si, že lidé budou brzo znechuceni moderní technikou a začnou se zase vracet k životu v reálném světě.
Dnes jsem celkem ujel 56 km.
25.10.2008
Ukončení cyklistické sezóny ve Fryštáku
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, tak nám ten rok spolu pěkně utekl. Zase máme za sebou další rok. Doufám, že vás baví číst moje zápisky z cest. Jak jinak než ukončit cyklistickou sezónu než ve Fryštáku. Není jiná rovnocenná akce v našem okolí, která by měla stejný význam. Před týdnem jsem vás špatně informoval. Sraz byl v 13 hodin. Už si to musím zapamatovat.
Vyrazil jsem z domu před polednem. Počasí bylo zatažené a lehce mžilo. Byly už dobré i vojenské rukavice. Je to neuvěřitelné, už v nich jezdím skoro dvacet roků a stále slouží. To současné výrobky nedokážou. Ještě budeme na hodně věcí z doby socialismu vzpomínat. Tento týden byly jen slabé přeháňky a já jsem mohl jet do Fryštáku po polních cestách. Většinou bylo všude na zemi mokré listí. Na to je si třeba dávat pozor aby nedošlo k uklouznutí na skryté překážce. Letos se mně podařilo přijet na náměstí v čas. V klidu jsem vyfotil informační desku i pohovořil s místním funkcionářem. Na náměstí stála devadesát let stará lípa a tento týden ji museli uřezat. V úterý se bude sázet na počest založení našeho státu mladý strom. I původní strom byl pod takovými pohnutkami zasazen.
Mezi tím se na náměstí sjelo hodně cyklistů a cyklistek. Já jsem obcházel jednotlivé skupinky a dělal památeční fotky. Tak jak jsme se dneska sešli a jak jsme vypadali se už nikdy nebude opakovat. Všichni se rádi viděli a sdělovali si poslední zážitky z cyklistického života. Byl jsem překvapen kolik se nás sešlo. Po příjezdu na náměstí jsem měl obavy, že bude účast slabá. Je hezké pozorovat kolik děvčat jezdí na kole. Myslím si, že je to každým rokem lepší. Je vidět, že holky pochopily, že cyklistika a pohyb v lese na zdravém vzduchu je úžasný sport. Jen abych sem nepřijel v důchodě a nebyl jediným zástupcem mužů. Nebojte se, to se nestane. Jezdím každý den do práce na kole a než se postaví ve Zlíně a v Otrokovicích cyklostezky budu dávno pod drnem. Řidič auta, který mne zabije, bude určitě osvobozen na základě nedostatečných důkazů. Pryč, ale od smutných myšlenek. Žijeme současností a dnes je nám dobře. Sešli jsme se a jsme rádi, že se vidíme.
Po chvilce postávání vystoupil na lavičku organizátor a řekl zajímavé informace. Důležité je vědět, že se příští rok závod Drásal pojede, jen bude změněna trasa. Jsou nějaké problémy s majiteli pozemků a ochránci přírody. Zajímavá bude ještě letos akce na ranči Kostelany. Pojede se zde zábavný závod horských kol. Ještě nás upozornil na další věci, ale to jsem už pustil z hlavy. Po projevu jsem ještě požádal jednu cyklistku, aby mě vyfotila. Můj malý fotoaparát bez objektivu je dobrý nástroj jak navázat kontakt. Nejdříve je potřeba jinou osobu informovat co se mačká a jak se má držet. Já nemám na fotoaparátu venkovní objektiv. Tak se stává, že mívám na fotkách prst fotografa. Hodně jsme se smáli a já jsem pózoval. Samozřejmě na první fotce nemám celé nohy. Nakonec jsme se loučili a cyklistka říkala, že se chce se mnou seznámit. Jedinou překážkou bylo, že ona preferuje odpruženou vidlici a já nosič na batoh. Dokonce mám nosič i na předním kole. Přátelství dvou cyklistů s tak rozdílnými názory nejde dohromady a ve stoupání z Fryštáku jsme se ztratili. Pak už jsem ji nikdy neviděl a můžu si o ní nechat jen zdát.
25.10.2008
Ahoj cykloturisti, tak nám ten rok spolu pěkně utekl. Zase máme za sebou další rok. Doufám, že vás baví číst moje zápisky z cest. Jak jinak než ukončit cyklistickou sezónu než ve Fryštáku. Není jiná rovnocenná akce v našem okolí, která by měla stejný význam. Před týdnem jsem vás špatně informoval. Sraz byl v 13 hodin. Už si to musím zapamatovat.
Vyrazil jsem z domu před polednem. Počasí bylo zatažené a lehce mžilo. Byly už dobré i vojenské rukavice. Je to neuvěřitelné, už v nich jezdím skoro dvacet roků a stále slouží. To současné výrobky nedokážou. Ještě budeme na hodně věcí z doby socialismu vzpomínat. Tento týden byly jen slabé přeháňky a já jsem mohl jet do Fryštáku po polních cestách. Většinou bylo všude na zemi mokré listí. Na to je si třeba dávat pozor aby nedošlo k uklouznutí na skryté překážce. Letos se mně podařilo přijet na náměstí v čas. V klidu jsem vyfotil informační desku i pohovořil s místním funkcionářem. Na náměstí stála devadesát let stará lípa a tento týden ji museli uřezat. V úterý se bude sázet na počest založení našeho státu mladý strom. I původní strom byl pod takovými pohnutkami zasazen.
Mezi tím se na náměstí sjelo hodně cyklistů a cyklistek. Já jsem obcházel jednotlivé skupinky a dělal památeční fotky. Tak jak jsme se dneska sešli a jak jsme vypadali se už nikdy nebude opakovat. Všichni se rádi viděli a sdělovali si poslední zážitky z cyklistického života. Byl jsem překvapen kolik se nás sešlo. Po příjezdu na náměstí jsem měl obavy, že bude účast slabá. Je hezké pozorovat kolik děvčat jezdí na kole. Myslím si, že je to každým rokem lepší. Je vidět, že holky pochopily, že cyklistika a pohyb v lese na zdravém vzduchu je úžasný sport. Jen abych sem nepřijel v důchodě a nebyl jediným zástupcem mužů. Nebojte se, to se nestane. Jezdím každý den do práce na kole a než se postaví ve Zlíně a v Otrokovicích cyklostezky budu dávno pod drnem. Řidič auta, který mne zabije, bude určitě osvobozen na základě nedostatečných důkazů. Pryč, ale od smutných myšlenek. Žijeme současností a dnes je nám dobře. Sešli jsme se a jsme rádi, že se vidíme.
Po chvilce postávání vystoupil na lavičku organizátor a řekl zajímavé informace. Důležité je vědět, že se příští rok závod Drásal pojede, jen bude změněna trasa. Jsou nějaké problémy s majiteli pozemků a ochránci přírody. Zajímavá bude ještě letos akce na ranči Kostelany. Pojede se zde zábavný závod horských kol. Ještě nás upozornil na další věci, ale to jsem už pustil z hlavy. Po projevu jsem ještě požádal jednu cyklistku, aby mě vyfotila. Můj malý fotoaparát bez objektivu je dobrý nástroj jak navázat kontakt. Nejdříve je potřeba jinou osobu informovat co se mačká a jak se má držet. Já nemám na fotoaparátu venkovní objektiv. Tak se stává, že mívám na fotkách prst fotografa. Hodně jsme se smáli a já jsem pózoval. Samozřejmě na první fotce nemám celé nohy. Nakonec jsme se loučili a cyklistka říkala, že se chce se mnou seznámit. Jedinou překážkou bylo, že ona preferuje odpruženou vidlici a já nosič na batoh. Dokonce mám nosič i na předním kole. Přátelství dvou cyklistů s tak rozdílnými názory nejde dohromady a ve stoupání z Fryštáku jsme se ztratili. Pak už jsem ji nikdy neviděl a můžu si o ní nechat jen zdát.
25.10.2008
neděle 19. října 2008
Podzim
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, mame tu padajici listi a ja hned na uvod pripomenu jeden svuj drivejsi vylet na Lukov.
Na dalsich obrazcich vidite pokaceny les. Jeste pred 14 dny jsem psal, ze se tam chysta stavba dalniciniho privadece.
Byl jsem u vojenske rozhledny nad Kromerizem. Jeden cyklista tvrdil, ze tam byla ruska posadka. Je to pravda?
Na slunecnich hodinach se muzete podivat kolik bylo hodin a jestli je jeste letni cas.
****
Pristi sobotu by melo byt ukonceni cyklisticke sezony ve Frystaku asi ve 12 hod. Jeste zjistim podrobnosti. Nekteri by jste mohli jeste vylezt z domaciho tepla ven.
KP
Ahoj cykloturisti, mame tu padajici listi a ja hned na uvod pripomenu jeden svuj drivejsi vylet na Lukov.
Na dalsich obrazcich vidite pokaceny les. Jeste pred 14 dny jsem psal, ze se tam chysta stavba dalniciniho privadece.
Byl jsem u vojenske rozhledny nad Kromerizem. Jeden cyklista tvrdil, ze tam byla ruska posadka. Je to pravda?
Na slunecnich hodinach se muzete podivat kolik bylo hodin a jestli je jeste letni cas.
****
Pristi sobotu by melo byt ukonceni cyklisticke sezony ve Frystaku asi ve 12 hod. Jeste zjistim podrobnosti. Nekteri by jste mohli jeste vylezt z domaciho tepla ven.
KP
neděle 12. října 2008
MTB vyjížďka Hostýnky.
Zapsal: M
Mlhavá, studená, ale přesto parádní MTB výjížďka skrz Hostýnské Vrchy. Kolegové z Prahy nestačili žasnout, co všechno tyto "hory" nabízí. Trasa: Fryšták – Ondřejovsko – Rusava – Pardus – Holý vrch – Držková – Vlčková– Lukov – Fryšták. Celoodpruženou squadru doplňoval superlehký karbonový "pevňák", který nenaplnil předpoklady, z kopce jezdíval poslední, a jeho vrchařské schopnosti při krutém stoupání na Lukov zcela vymazal o 5 kilo težší full. Petře, zamysli se... ;)
Mlhavá, studená, ale přesto parádní MTB výjížďka skrz Hostýnské Vrchy. Kolegové z Prahy nestačili žasnout, co všechno tyto "hory" nabízí. Trasa: Fryšták – Ondřejovsko – Rusava – Pardus – Holý vrch – Držková – Vlčková– Lukov – Fryšták. Celoodpruženou squadru doplňoval superlehký karbonový "pevňák", který nenaplnil předpoklady, z kopce jezdíval poslední, a jeho vrchařské schopnosti při krutém stoupání na Lukov zcela vymazal o 5 kilo težší full. Petře, zamysli se... ;)
neděle 5. října 2008
Hvězdárna Napajedla
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, dnes je slunecny den, ale chladno. Udelal jsem si maly vylet kolem mineralky v Napajedlich. Byvale lazne. Pak pred Spytihnev na kopec kde kdysi stavala hvezdarna.
Dohnal jsem holku v kratasich a s holyma zadama. Dnes by se daly unest i rukavicky. Ona to casem pociti.
Jezdilo hodne motocyklu a ctyrkolek. Bylo hezky a na cestu vylezli i policiste delat kontroly.
KP
Ahoj cykloturisti, dnes je slunecny den, ale chladno. Udelal jsem si maly vylet kolem mineralky v Napajedlich. Byvale lazne. Pak pred Spytihnev na kopec kde kdysi stavala hvezdarna.
Dohnal jsem holku v kratasich a s holyma zadama. Dnes by se daly unest i rukavicky. Ona to casem pociti.
Jezdilo hodne motocyklu a ctyrkolek. Bylo hezky a na cestu vylezli i policiste delat kontroly.
KP
sobota 4. října 2008
Hasiči Tlumačov
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, v novinách jsem se dočetl, že dnes pořádají dobrovolní hasiči v Tlumačově den otevřených dveří. Venku od rána lehce prší a já už doma nemůžu vydržet. Sedím u počítače a dělám si věci do práce, které jsem přes týden nestihl udělat. Rozhodl jsem se, že pojedu třeba i v dešti.
Odpoledne déšť přestal a já vyjíždím po trase kolem Otrokovic. V podstatě kopírují současný dálniční přivaděč a pak jedu kolem rozestavěné části. Na obrázku je vidět už stavební techniku a úpravu polí. Na přiložené mapce vidíte čárkovaně, kolikrát přetne nová cesta moji cyklotrasu. Myslím si, že se bude muset značení přenést jinam. Možná kolem cesty povede pomocná cestička.
Do Tlumačova přijíždím k zámku a už vidím na dvoře za kostelem stát hasičská auta. Když jsem si opřel kolo, tak mě hasiči přivítali a ihned volali na prohlídku vnitřní části budovy. V garáži bylo připraveno občerstvení pro diváky. Hasiči se opravdu snažili. Měli zde připravené hry a obrázky pro děti. Co chybělo, byli diváci. Špatné počasí lidi odradilo. Myslím si, že přišli jen přátelé s rodinami. Dětem se nejvíce líbilo stříkat vodu po prostranství. K tomu využily ruční stříkačku. Správně měly trefovat plastové figurky. Před budovou se mě ujal jeden pán a pověděl mně historii vozidel a jejich parametry. Bohužel jsem si to všechno nezapamatoval. V poschodí jsem navštívil klubovnu, kde mají na stěnách staré fotografie a diplomy. Velkou část stěny mají ozdobenu poháry ze soutěží. Prohlédl jsem si kroniku a dostal jsem brožurku vydanou k 120 výročí dobrovolných hasičů v Tlumačově.
Vedle hasičské zbrojnice je zbytek zámku a velmi krásně upravené prostranství s fontánou. Za plotem je restaurace a myslím si, že zde můžete při svých výletech zastavit a něco vypít. Posezení v zahradě bude také příjemné.
Když jsem vyrazil domů, tak jsem byl rozhodnut, že pojedu přes Machovou, abych se trošku projel. Začalo lehce pršet, ale dalo se to vydržet. Zato jsem se mohl zahledět k Hostýnským vrchům. S mraky nad kopci jsem si velmi lehce dokázal představit, že se dívám na Alpy, které jsem v létě na kole projel. Při svém bloudění krajinou jsem našel letní sídlo nějakého bezdomovce.
Ujel jsem 22.22 km. /krásné číslo/ Deštivé a chladné počasí.
04.10.2008
http://www.tlumacov.cz/spolky/spolky_hasici.php
Tvrz, postavená rodem Bilíků z Kornic koncem 15. století, zpustla po roce 1527 za Šternberků. V letech 1580 - 1589 byla Kunovskými z Vrchlabí přestavěna v renesanční zámeček. Na konci 16. století náležela Salomeně Zoubkové ze Zdětína, známé svou bezohledností k poddaným. V roce 1638 získali zámek Rottalové, kteří zde nikdy nesídlili, a po roce 1640 byl zámek upraven na hostinec, sloužil i jako sklady a později byty.
Ahoj cykloturisti, v novinách jsem se dočetl, že dnes pořádají dobrovolní hasiči v Tlumačově den otevřených dveří. Venku od rána lehce prší a já už doma nemůžu vydržet. Sedím u počítače a dělám si věci do práce, které jsem přes týden nestihl udělat. Rozhodl jsem se, že pojedu třeba i v dešti.
Odpoledne déšť přestal a já vyjíždím po trase kolem Otrokovic. V podstatě kopírují současný dálniční přivaděč a pak jedu kolem rozestavěné části. Na obrázku je vidět už stavební techniku a úpravu polí. Na přiložené mapce vidíte čárkovaně, kolikrát přetne nová cesta moji cyklotrasu. Myslím si, že se bude muset značení přenést jinam. Možná kolem cesty povede pomocná cestička.
Do Tlumačova přijíždím k zámku a už vidím na dvoře za kostelem stát hasičská auta. Když jsem si opřel kolo, tak mě hasiči přivítali a ihned volali na prohlídku vnitřní části budovy. V garáži bylo připraveno občerstvení pro diváky. Hasiči se opravdu snažili. Měli zde připravené hry a obrázky pro děti. Co chybělo, byli diváci. Špatné počasí lidi odradilo. Myslím si, že přišli jen přátelé s rodinami. Dětem se nejvíce líbilo stříkat vodu po prostranství. K tomu využily ruční stříkačku. Správně měly trefovat plastové figurky. Před budovou se mě ujal jeden pán a pověděl mně historii vozidel a jejich parametry. Bohužel jsem si to všechno nezapamatoval. V poschodí jsem navštívil klubovnu, kde mají na stěnách staré fotografie a diplomy. Velkou část stěny mají ozdobenu poháry ze soutěží. Prohlédl jsem si kroniku a dostal jsem brožurku vydanou k 120 výročí dobrovolných hasičů v Tlumačově.
Vedle hasičské zbrojnice je zbytek zámku a velmi krásně upravené prostranství s fontánou. Za plotem je restaurace a myslím si, že zde můžete při svých výletech zastavit a něco vypít. Posezení v zahradě bude také příjemné.
Když jsem vyrazil domů, tak jsem byl rozhodnut, že pojedu přes Machovou, abych se trošku projel. Začalo lehce pršet, ale dalo se to vydržet. Zato jsem se mohl zahledět k Hostýnským vrchům. S mraky nad kopci jsem si velmi lehce dokázal představit, že se dívám na Alpy, které jsem v létě na kole projel. Při svém bloudění krajinou jsem našel letní sídlo nějakého bezdomovce.
Ujel jsem 22.22 km. /krásné číslo/ Deštivé a chladné počasí.
04.10.2008
http://www.tlumacov.cz/spolky/spolky_hasici.php
Tvrz, postavená rodem Bilíků z Kornic koncem 15. století, zpustla po roce 1527 za Šternberků. V letech 1580 - 1589 byla Kunovskými z Vrchlabí přestavěna v renesanční zámeček. Na konci 16. století náležela Salomeně Zoubkové ze Zdětína, známé svou bezohledností k poddaným. V roce 1638 získali zámek Rottalové, kteří zde nikdy nesídlili, a po roce 1640 byl zámek upraven na hostinec, sloužil i jako sklady a později byty.
neděle 28. září 2008
Autoslalom Biskupice
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, dostal jsem nápad, že si zajedu na poutní místo na Pradlisku. Abych to ještě zdokonalil tak jsem se rozhodl navštívit závod aut ve slalomu v Biskupicích.
Ráno jsem chtěl vyjet po deváté hodině, ale byla mlha a tak jsem vyjel až před polednem. Vyšlo slunce a udělalo se teplo. Ráno byla teplota pod 10C. Napřed jsem uvažoval o krátkých kalhotách, ale procházka před dům mě dala jasně najevo, že se musím obléci dobře. Z Otrokovic jsem jel přes poutní místo Svatá voda /Malenovice/. Je zde v lese dobré stoupání, ale vyhnul jsem se hlavní cestě. Pak jsem jel do Salaše. Není to ten včerejší. Přes kopec do Doubrav. Zde jsem měl v lesním úseku nepříjemný zážitek. Řidič jel v zatáčkách příliš rychle a přede mnou dostal smyk. Naštěstí mě auto netrefilo a on zůstal na cestě. Po překonání tohoto stoupání jsem už jen sjížděl do Biskupic. Jelo to samo. V Biskupicích se jede po trase Barum Rallye. Je třeba vystoupat na hřeben táhnoucí se nad Luhačovice.
Na letišti bylo málo diváků a v pohodě jsem si mohl prohlédnout trať. Řidiči se snažili projet slalom bez převálcování bójky. Jeden dokonce skončil na louce. To bylo divácky nejzajímavější. Lidé mají rádi vzrušení. Po chvíli mě to přestalo bavit a jel jsem dál po hřebeni. Projíždí se zde kolem osamoceného statku. Je tu nádherný výhled do dvou údolí. Já jsem tadyma jezdíval ze Zlína domu do Brodu. Bylo to delší, ale romantické.
Nad Řetechovem jsem si dal svačinu. Sedl jsem si na složenou bundu, aby mne nestudila zem. V ohradě se pásly krávy a byly zvědavé co jím. Měl jsem zde nádherný výhled jako na horách. Po svačině jsem vyjel směrem k hradu Starý Světlov. Jak jsem se zmínil o studené zemi, tak jsem na jedné louce viděl ležet dívku pod klukem a myslím si, že se chladem netřásla. Maminka se bude divit, až bude prát šaty zelené od trávy. Dále jsem jel po krásné louce s výhledy do lesa a po lesní cestě směrem k hradu. Myslím si, že mám třicetileté výročí první návštěvy tohoto hradu. Tenkrát ho se mnou absolvovala moje kamarádka. Dojeli jsme dole do Podhradí a neměli jsme mapu. Lidé nám řekli, že je hrad nahoře. Tak jsme si dali kola na záda jako pušku a po čtyřech jsme lezli nahoru. Přímo přes vrstevnice. Myslím si, že jsme překonali přes 300 m na výšku na velmi krátkém úseku. Před dvěma roky jsem byl daleko na výletě a tuto již paní jsem potkal na křižovatce. Stále jezdí každý den do práce na Favoritce. Za tmy, po ledě i po sněhu. Jen si na nosič přidala košík a blikačku.
Na hradě jsou vidět zbořené stěny a hradní příkop. Pod hradem byli kluci sjezdaři. Jeden měl snowboard, ale vybavený kolečky. Nohy si vsunul do vázání a sjížděl terénem ke kostelu. Je to neuvěřitelné co tito mladí kluci dokážou. Já zde sjíždím krokem, abych si nerozbil hubu. U kostela jsem si nabral vodu z léčivé studánky a chvíli jsem poslouchal odpolední mši. Pak následoval velmi prudký sjezd. Na cestě jsou kostky. Asfalt by odtekl. Z Provodova jsem jel nahoru směrem na Pindulu. Jaká to náhoda, že jsem ve stoupání potkal svého spolupracovníka Jirku. Sedíme spolu v kanceláři a teď se potkáme. Není to však tak velká náhoda. On je dobrý cykloturista a na kole jezdí ještě víc než já. Tím se pravděpodobnost zvyšuje.
Na kruhovém objezdu u Majáku jsem měl nepříjemný zážitek. Jel jsem po objezdu a měl jsem přednost, ale od Zlína přijel důchodce s otevřenů hubů a nedal mně přednost. Já jsem to čekal a uhnul jsem do středu. Naštěstí je to zde širší. Ostatní řidiči mě už pustili. Já jsem byl rozhodnut, dát si raději ještě jedno kolečko než se nechat přejet. Myslím si, že důchodci by po sedmdesátce měli odevzdávat řidičáky.
Ujel jsem 63 km za hezkého počasí s nádhernými výhledy do krajiny. 28.09.2008
Ahoj cykloturisti, dostal jsem nápad, že si zajedu na poutní místo na Pradlisku. Abych to ještě zdokonalil tak jsem se rozhodl navštívit závod aut ve slalomu v Biskupicích.
Ráno jsem chtěl vyjet po deváté hodině, ale byla mlha a tak jsem vyjel až před polednem. Vyšlo slunce a udělalo se teplo. Ráno byla teplota pod 10C. Napřed jsem uvažoval o krátkých kalhotách, ale procházka před dům mě dala jasně najevo, že se musím obléci dobře. Z Otrokovic jsem jel přes poutní místo Svatá voda /Malenovice/. Je zde v lese dobré stoupání, ale vyhnul jsem se hlavní cestě. Pak jsem jel do Salaše. Není to ten včerejší. Přes kopec do Doubrav. Zde jsem měl v lesním úseku nepříjemný zážitek. Řidič jel v zatáčkách příliš rychle a přede mnou dostal smyk. Naštěstí mě auto netrefilo a on zůstal na cestě. Po překonání tohoto stoupání jsem už jen sjížděl do Biskupic. Jelo to samo. V Biskupicích se jede po trase Barum Rallye. Je třeba vystoupat na hřeben táhnoucí se nad Luhačovice.
Na letišti bylo málo diváků a v pohodě jsem si mohl prohlédnout trať. Řidiči se snažili projet slalom bez převálcování bójky. Jeden dokonce skončil na louce. To bylo divácky nejzajímavější. Lidé mají rádi vzrušení. Po chvíli mě to přestalo bavit a jel jsem dál po hřebeni. Projíždí se zde kolem osamoceného statku. Je tu nádherný výhled do dvou údolí. Já jsem tadyma jezdíval ze Zlína domu do Brodu. Bylo to delší, ale romantické.
Nad Řetechovem jsem si dal svačinu. Sedl jsem si na složenou bundu, aby mne nestudila zem. V ohradě se pásly krávy a byly zvědavé co jím. Měl jsem zde nádherný výhled jako na horách. Po svačině jsem vyjel směrem k hradu Starý Světlov. Jak jsem se zmínil o studené zemi, tak jsem na jedné louce viděl ležet dívku pod klukem a myslím si, že se chladem netřásla. Maminka se bude divit, až bude prát šaty zelené od trávy. Dále jsem jel po krásné louce s výhledy do lesa a po lesní cestě směrem k hradu. Myslím si, že mám třicetileté výročí první návštěvy tohoto hradu. Tenkrát ho se mnou absolvovala moje kamarádka. Dojeli jsme dole do Podhradí a neměli jsme mapu. Lidé nám řekli, že je hrad nahoře. Tak jsme si dali kola na záda jako pušku a po čtyřech jsme lezli nahoru. Přímo přes vrstevnice. Myslím si, že jsme překonali přes 300 m na výšku na velmi krátkém úseku. Před dvěma roky jsem byl daleko na výletě a tuto již paní jsem potkal na křižovatce. Stále jezdí každý den do práce na Favoritce. Za tmy, po ledě i po sněhu. Jen si na nosič přidala košík a blikačku.
Na hradě jsou vidět zbořené stěny a hradní příkop. Pod hradem byli kluci sjezdaři. Jeden měl snowboard, ale vybavený kolečky. Nohy si vsunul do vázání a sjížděl terénem ke kostelu. Je to neuvěřitelné co tito mladí kluci dokážou. Já zde sjíždím krokem, abych si nerozbil hubu. U kostela jsem si nabral vodu z léčivé studánky a chvíli jsem poslouchal odpolední mši. Pak následoval velmi prudký sjezd. Na cestě jsou kostky. Asfalt by odtekl. Z Provodova jsem jel nahoru směrem na Pindulu. Jaká to náhoda, že jsem ve stoupání potkal svého spolupracovníka Jirku. Sedíme spolu v kanceláři a teď se potkáme. Není to však tak velká náhoda. On je dobrý cykloturista a na kole jezdí ještě víc než já. Tím se pravděpodobnost zvyšuje.
Na kruhovém objezdu u Majáku jsem měl nepříjemný zážitek. Jel jsem po objezdu a měl jsem přednost, ale od Zlína přijel důchodce s otevřenů hubů a nedal mně přednost. Já jsem to čekal a uhnul jsem do středu. Naštěstí je to zde širší. Ostatní řidiči mě už pustili. Já jsem byl rozhodnut, dát si raději ještě jedno kolečko než se nechat přejet. Myslím si, že důchodci by po sedmdesátce měli odevzdávat řidičáky.
Ujel jsem 63 km za hezkého počasí s nádhernými výhledy do krajiny. 28.09.2008
sobota 27. září 2008
Knihkupectví na Velehradě
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, byl jsem požádán, jestli bych mohl pomoci koupit knížku od zpěvačky Rebecca St. James. Měli ji mít v knihkupectví na Velehradě.
Z Otrokovic jsem vyrazil do Napajedel a pak podél Moravy do Spytihněvi. Na slepém rameni řádí bobři a okusují zdravé stromy. Na splavu zase řádí Tatrovky. Něco se tam opravuje. Dále jsem jel podél Baťova kanálu který už nemusím popisovat. Už jsem zde jel letos mnohokráte. Aspoň je vidět jak tato dálková cyklotrasa je prospěšná spojnice do Uh. Hradiště. Cestou jsem dohnal tatínka, který vezl v zadu na nosiči dítě. Pěkně s ním upaloval. Jeli 25 km/hod. Celou cestu až do Velehradu byly cyklotrasy prázdné. Já jsem si myslel, že hezké počasí lidi vyláká ven.
V knihkupectví jsem měl štěstí. Paní dlouho hledala až našla poslední knížku. Prý byl o ní velký zájem. Zpěvačka má svoje stránky : http://www.rsjames.com/default.aspx
Když se na ně přihlásíte, tak si můžete zrovna poslechnout její hudbu. Má zde ukázky písniček i záznamy z koncertů.
Z Velehradu jsem jel do Salaše a zde jsem udělal změnu a vydal jsem se na Vlčák. Je to ta cesta, po které jsem v létě ujížděl před průtrží mračen. Stojí zde hezký altánek. Cesta je vhodná i pro silniční kola. Na Vlčáku už je to s kvalitou cesty horší a směrem na Bunč je jen hlína a kamení. Já jsem se první zastavil u rozhledny na Brdu. Výhled nebyl moc dobrý, ale nádherné podzimní počasí vše vynahradilo. Pak už jen následoval sjezd na Bunč. V restauraci bylo veselo. Odhadl bych to na svatbu. To co jsem si dnes vyšlapal, jsem si ve sjezdu až do Otrokovic užil.
Dnes jsem měl zajímavý zážitek. Jel jsem a nějaký pán v maskáčích na mě zapískal. Zastavil jsem a dozvěděl jsem se, že mu utekl hlídací pes. Říkal, že se nemám bát. Psa jsem opravdu o kousek dál potkal. Byl to velký černý vlčák bez náhubku.
Ujel jsem 65 km. Počasí bylo slunečné, ale dlouhé oblečení se hodilo.
27.09.2008
Ahoj cykloturisti, byl jsem požádán, jestli bych mohl pomoci koupit knížku od zpěvačky Rebecca St. James. Měli ji mít v knihkupectví na Velehradě.
Z Otrokovic jsem vyrazil do Napajedel a pak podél Moravy do Spytihněvi. Na slepém rameni řádí bobři a okusují zdravé stromy. Na splavu zase řádí Tatrovky. Něco se tam opravuje. Dále jsem jel podél Baťova kanálu který už nemusím popisovat. Už jsem zde jel letos mnohokráte. Aspoň je vidět jak tato dálková cyklotrasa je prospěšná spojnice do Uh. Hradiště. Cestou jsem dohnal tatínka, který vezl v zadu na nosiči dítě. Pěkně s ním upaloval. Jeli 25 km/hod. Celou cestu až do Velehradu byly cyklotrasy prázdné. Já jsem si myslel, že hezké počasí lidi vyláká ven.
V knihkupectví jsem měl štěstí. Paní dlouho hledala až našla poslední knížku. Prý byl o ní velký zájem. Zpěvačka má svoje stránky : http://www.rsjames.com/default.aspx
Když se na ně přihlásíte, tak si můžete zrovna poslechnout její hudbu. Má zde ukázky písniček i záznamy z koncertů.
Z Velehradu jsem jel do Salaše a zde jsem udělal změnu a vydal jsem se na Vlčák. Je to ta cesta, po které jsem v létě ujížděl před průtrží mračen. Stojí zde hezký altánek. Cesta je vhodná i pro silniční kola. Na Vlčáku už je to s kvalitou cesty horší a směrem na Bunč je jen hlína a kamení. Já jsem se první zastavil u rozhledny na Brdu. Výhled nebyl moc dobrý, ale nádherné podzimní počasí vše vynahradilo. Pak už jen následoval sjezd na Bunč. V restauraci bylo veselo. Odhadl bych to na svatbu. To co jsem si dnes vyšlapal, jsem si ve sjezdu až do Otrokovic užil.
Dnes jsem měl zajímavý zážitek. Jel jsem a nějaký pán v maskáčích na mě zapískal. Zastavil jsem a dozvěděl jsem se, že mu utekl hlídací pes. Říkal, že se nemám bát. Psa jsem opravdu o kousek dál potkal. Byl to velký černý vlčák bez náhubku.
Ujel jsem 65 km. Počasí bylo slunečné, ale dlouhé oblečení se hodilo.
27.09.2008
neděle 21. září 2008
Článek z novin
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, posilam clanky z novin.
Prikladam obrazek popisovane cyklostezky. Jel jsem po ni. Nektere casti jsou zvlnene. Zamkova dlazba je pro cyklostezky omyl. Tam kde byly drive v Rakousku zamkove dlazby jsou ted asfaltove stezky. Jel jsem nektere useky pred vice roky.
Asfalt by mel byt hrubsi. Jemny je kluzky a za deste se na plaste nabaluje hodne vody. Pak je cyklista zbytecne zastrikany.
KP
Ahoj cykloturisti, posilam clanky z novin.
Prikladam obrazek popisovane cyklostezky. Jel jsem po ni. Nektere casti jsou zvlnene. Zamkova dlazba je pro cyklostezky omyl. Tam kde byly drive v Rakousku zamkove dlazby jsou ted asfaltove stezky. Jel jsem nektere useky pred vice roky.
Asfalt by mel byt hrubsi. Jemny je kluzky a za deste se na plaste nabaluje hodne vody. Pak je cyklista zbytecne zastrikany.
KP
sobota 20. září 2008
Pasování krajánků ve Skaličce
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, už třetím rokem se koná pasování krajánků. Letos se koná ve Skaličce. Před rokem jsem tuto akci popisoval z Poruby. Je to zvláštní, ale během měsíce zase pojedu trasu do Skaličky. Minulý týden jsem zde spal na festivalu a pořádně jsem vymrzl. Dnes jsem to zdokonalil.
Každému dnes bylo jasné, že není rozumné jezdit daleko od domova. Je studený vítr a každou chvíli začne pršet. Já jsem se přesto rozhodl vyjet. Dobře jsem se oblekl a vyrazil. Tak jsem si to myslel, ale brzo jsem poznal, že jsem udělal chybu. Vzal jsem si kalhoty, které nejsou až do bot a mrzla mě achilovka. Snad to nebude mít následky. Čepka a rukavice byly dnes samozřejmostí. Jel jsem proti větru a místy jsem nebyl schopen jet rychlostí přes 20 km/hod. Na cestách byl docela klid až na nebezpečnou situaci v Opatovicích. Sjížděl jsem do levotočivé zatáčky a proti mně jela řada aut a já jsem začal klopit. V té chvíli mě začalo předjíždět auto a donutilo mě vyjet odstředivě ke krajnici. Byl to darebák, který mě vytlačil z cesty v zatáčce. Přitom ve vesnici neměl důvod jet více než padesát.
Když jsem přijížděl do Skaličky, tak už lehce mrholilo. Zajel jsem rychle k větrnému mlýnu. Na odpočívadle u mlýna seděli lidé, ale už se chystali v dešti odjet. Ve mlýně bylo spousta diváků a tak jsem si ani nekoupil pohlednice. Tak jsem se rozhodl vrátit do sálu na vyhlášení. Ve vesnici mají hezké sluneční hodiny.
U sálu už parkovalo hodně kol a lidé si už vybrali místa v sále. Všude už bylo obsazeno a já jsem si našel místo v rožku na zemi. Koupil jsem si čaj a čekal až zchládne. Přitom jsem fotografoval. Když jsem začal pít čaj tak jsem málem vyprsknul. Byl to hrozný hňus, horší než dostáváme v jídelně Eurestu. Za to jsem dal 10 Kč. Příště si vezmu svůj čaj a koupím si jen vodu. Postupně byli pasování prášci, krajánci a dále. Je to v podstatě odstupňováno třemi roky, co tato akce probíhá. Každý rok musí soutěžící objet na kole vodní a větrné mlýny a vyplnit knížečku razítky a správnými odpověďmi. Já je obdivuji, jak si umí vychutnat jednotlivé výlety. Já bych sedl na kolo a snad bych to objel jedním vrzem. Pokud by to bylo do 200 km. O tom to však není. Lidé mají poznávat krásné okolí Hranic a posedět v hospůdkách kde sbírají razítka. Za krásné cyklotrasy musím pochválit město Hranice. Je v tom skryto hodně práce.
Po vyhodnocení nastoupily malé děti a krásně tancovaly s učitelkami ze školky. Poté se všichni vyhrnuli ven, aby viděli dva chlapce, jak předvádějí své umění na kole. Měli to těžké. Všechno bylo mokré od deště a myslím si, že to mohlo být i riskantní. Já jsem zjistil, že je hodně hodin a musel vyrazit domů abych dojel dříve než bude tma.
Zrovna jsem si oblékl pláštěnku a udělal jsem dobře. Napřed to bylo mrholení, ale později se z toho stal lehký déšť. S deštěm se oteplilo a polevil silný vítr. Jelo se mně dobře, ale potil jsem se pod vrstvami oblečení. Toto byla situace, kterou neumí vyřešit žádné moderní prádlo. Napřed jsem jel opatrně a postupně jsem si na mokrou cestu zvykl. Musel jsem dávat pozor na místa, kde vyjížděli zemědělci z pole a navezli na cestu bláto. Vyrobili tak kluziště. Až v Tlumačově jsem se naštval. Jel jsem po cestě, kde bylo hodně místa a uprostřed byla velká kaluž. Potkal jsem auto a vy uhodnete, co ten řidič udělal. Lehce pootočil volantem do středu vozovky. Proč to ti lidé dělají. Vždyť jsem tomu člověkovi nic neudělal a nikdy jsem ho nepotkal. Nevadí. Stejně jsem byl mokrý a propocený. Nepříjemné bylo, že jsem doma nechal navléky na boty a můžete si představit kolik jsem měl v botech ledové vody. Dá se říct, že jsem mrznul odspodu. Doma jsem se musel svléknout u koupelny a věci vymačkat abych je mohl dát sušit. Pak jsem utřel chodbu.
Ujeto 100 km. 50 domů v dešti. 20.09.2008
Ahoj cykloturisti, už třetím rokem se koná pasování krajánků. Letos se koná ve Skaličce. Před rokem jsem tuto akci popisoval z Poruby. Je to zvláštní, ale během měsíce zase pojedu trasu do Skaličky. Minulý týden jsem zde spal na festivalu a pořádně jsem vymrzl. Dnes jsem to zdokonalil.
Každému dnes bylo jasné, že není rozumné jezdit daleko od domova. Je studený vítr a každou chvíli začne pršet. Já jsem se přesto rozhodl vyjet. Dobře jsem se oblekl a vyrazil. Tak jsem si to myslel, ale brzo jsem poznal, že jsem udělal chybu. Vzal jsem si kalhoty, které nejsou až do bot a mrzla mě achilovka. Snad to nebude mít následky. Čepka a rukavice byly dnes samozřejmostí. Jel jsem proti větru a místy jsem nebyl schopen jet rychlostí přes 20 km/hod. Na cestách byl docela klid až na nebezpečnou situaci v Opatovicích. Sjížděl jsem do levotočivé zatáčky a proti mně jela řada aut a já jsem začal klopit. V té chvíli mě začalo předjíždět auto a donutilo mě vyjet odstředivě ke krajnici. Byl to darebák, který mě vytlačil z cesty v zatáčce. Přitom ve vesnici neměl důvod jet více než padesát.
Když jsem přijížděl do Skaličky, tak už lehce mrholilo. Zajel jsem rychle k větrnému mlýnu. Na odpočívadle u mlýna seděli lidé, ale už se chystali v dešti odjet. Ve mlýně bylo spousta diváků a tak jsem si ani nekoupil pohlednice. Tak jsem se rozhodl vrátit do sálu na vyhlášení. Ve vesnici mají hezké sluneční hodiny.
U sálu už parkovalo hodně kol a lidé si už vybrali místa v sále. Všude už bylo obsazeno a já jsem si našel místo v rožku na zemi. Koupil jsem si čaj a čekal až zchládne. Přitom jsem fotografoval. Když jsem začal pít čaj tak jsem málem vyprsknul. Byl to hrozný hňus, horší než dostáváme v jídelně Eurestu. Za to jsem dal 10 Kč. Příště si vezmu svůj čaj a koupím si jen vodu. Postupně byli pasování prášci, krajánci a dále. Je to v podstatě odstupňováno třemi roky, co tato akce probíhá. Každý rok musí soutěžící objet na kole vodní a větrné mlýny a vyplnit knížečku razítky a správnými odpověďmi. Já je obdivuji, jak si umí vychutnat jednotlivé výlety. Já bych sedl na kolo a snad bych to objel jedním vrzem. Pokud by to bylo do 200 km. O tom to však není. Lidé mají poznávat krásné okolí Hranic a posedět v hospůdkách kde sbírají razítka. Za krásné cyklotrasy musím pochválit město Hranice. Je v tom skryto hodně práce.
Po vyhodnocení nastoupily malé děti a krásně tancovaly s učitelkami ze školky. Poté se všichni vyhrnuli ven, aby viděli dva chlapce, jak předvádějí své umění na kole. Měli to těžké. Všechno bylo mokré od deště a myslím si, že to mohlo být i riskantní. Já jsem zjistil, že je hodně hodin a musel vyrazit domů abych dojel dříve než bude tma.
Zrovna jsem si oblékl pláštěnku a udělal jsem dobře. Napřed to bylo mrholení, ale později se z toho stal lehký déšť. S deštěm se oteplilo a polevil silný vítr. Jelo se mně dobře, ale potil jsem se pod vrstvami oblečení. Toto byla situace, kterou neumí vyřešit žádné moderní prádlo. Napřed jsem jel opatrně a postupně jsem si na mokrou cestu zvykl. Musel jsem dávat pozor na místa, kde vyjížděli zemědělci z pole a navezli na cestu bláto. Vyrobili tak kluziště. Až v Tlumačově jsem se naštval. Jel jsem po cestě, kde bylo hodně místa a uprostřed byla velká kaluž. Potkal jsem auto a vy uhodnete, co ten řidič udělal. Lehce pootočil volantem do středu vozovky. Proč to ti lidé dělají. Vždyť jsem tomu člověkovi nic neudělal a nikdy jsem ho nepotkal. Nevadí. Stejně jsem byl mokrý a propocený. Nepříjemné bylo, že jsem doma nechal navléky na boty a můžete si představit kolik jsem měl v botech ledové vody. Dá se říct, že jsem mrznul odspodu. Doma jsem se musel svléknout u koupelny a věci vymačkat abych je mohl dát sušit. Pak jsem utřel chodbu.
Ujeto 100 km. 50 domů v dešti. 20.09.2008
neděle 14. září 2008
Větrné čerpadlo Radíkov
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, plánoval jsem si, že vstanu ještě za tmy, abych brzo vyrazil. Nakonec už bylo světlo když jsem vylézal zmrzlý ze spacáku. Hned jsem pelášil na WC a málem to byl problém. Někdo zamkl WC. Naštěstí tam byla holka, která měla klíč od WC pro invalidy. Neumím si představit, co následovalo až se probudila většina lidí kteří spali ve stanech. Toto je velký problém všech festivalů. Sbalil jsem si věci a vyrazil jsem směrem k Ústí. Je tam pěkný rybníček s odpočívadlem pro cyklisty. Byl jsem trošku ospalý po krátké noci. Podrobnosti, ale víte z předchozího zápisu o festivalu ve Skaličce. Bylo to krásné usínání při poslechu country hudby. Jen kdybych si nemusel dát spací pytel přes hlavu. Bylo chladno 2 C. Od větru mě chránila pláštěnka.
U rybníčku jsem si uvařil čaj. Naštěstí jsem si nabral vodu na WC ještě večer. Dělám to tak vždy když někde spím. Jedl jsem Majku. Dal jsem si ji ráno do kapsy, aby se na těle rozmrazila, ale nepomohlo to. Když jsem ji jedl, tak jsem ji musel zapíjet teplým čajem, aby nestudila. U rybníčku bylo hezky a umím si tu představit příjemnou zastávku za slunného dne.
Po jídle jsem vyrazil do Teplic nad Bečvou. Zkusil jsem jet zkratkou a nakonec jsem v lese tlačil. Byla to turistická cesta podél Bečvy. Zem byla kamenitá a vlhká. Bál jsem se, že sebou praštím na kamenech a větvích. U lázní jsem vyfotil pramen a sochu v parku. Už ráno se tam poflakovali pacienti. Na kurtech se zase provozoval tenis. Myslím si, že je zde čtvrť nějakých bohatých lidí.
Přes Hranice jsem vymyslel cestu podél potoka. Byl to dobrý plán a dokonce zde vedla i cyklotrasa. Za městem jsem podjel historický viadukt. Pak jsem našel úzkou cestičku pro cyklisty pokrytou asfaltem. Tak jsem se dostal přes město, ve kterém se nevyznám. Dále jsem přejel přes novou dálnici a kolem kamenolomu. Měl jsem v plánu vyfotit starou zvonici, ale minul jsem ji. Co se nedalo minout bylo letní sídlo velkopodnikatele z Hranic. Připomíná to malý hrad. Pak už jen následovalo táhlé stoupání a byl jsem ve vesnici Radíkov. Tady byl cíl mé cesty. Klidně se dá říct zajížďky. Cesta domů je přesně naopak.
Větrné čerpadlo na vodu si do obce přivezl Karel Dreiseitl v roce 1930 z Příbora. Do provozu ho uvedl v roce 1932. V té době byla větrná čerpadla v obci tři. Větrná turbína s oběžným kolem o třiceti plechových lopatkách a průměru čtyři metry je umístěna na jedenáct metrů vysokém stožáru příhradové konstrukce. Turbína (typ Eclipse) je výrobkem firmy Ant. Kunz z nedalekých Hranic – svého času největšího výrobce vodovodů a čerpadel v rakouské monarchii. Původní pumpa byla vyměněna za novou v roce 1976. Od roku 1932 je tímto čerpadlem nepřetržitě zásobována celá usedlost vodou. Při větru čerpadlo čerpá vodu do zásobní nádrže, z níž proudí voda samospádem. Jen jednou za posledních 30 let se stalo, že nepozornou obsluhou v rezervoáru voda došla. Jinak dodnes nebylo potřeba instalovat elektrické čerpadlo, neboť větrné čerpadlo funguje bezvadně. Jedná se o poslední větrné vodní čerpadlo na území České republiky, které nepřetržitě zásobuje vodou usedlost.
Za vesnicí je na pěkném místě golfové hřiště. Nevím, jak to ti golfisté dělají, že vždy získají kus hezké krajiny. Kousek výše je hezký výhled do okolí. Je zde i křižovatka polních cest. Já jsem se vydal po kamenité cestě. Správně podle mapy jsem měl jet po lepší cestě, ale byla to jen ujetá stopa po louce. Na papírových mapách turistů a amapy.cz je to správně zato na www.mapy.cz je to špatně. Kousek dále je na dalším vrcholu rozcestník a jezírko. Je to zvláštní jak se voda dostane na kopec.
V Uhřínově jsem hledal starý Tis a před jedním domem vyběhl ven velký pes. Skočil na mne a začal se semnou kamarádit. Na plotě měli obrázek psa. Měl jsem štěstí. Před dům vyběhla majitelka a začala ho volat domů. Asi nechala otevřená vrátka. Říkala, že tam bydlí dva měsíce a o význačném stromu nic neví. Myslím si, že to byl zbytečný dotaz.
Dále na mě čekal krásný sjezd do údolí. Několik serpentin a já jsem dospěl k názoru, že to připomíná strmostí alpské silnice. Cyklisté z Hranic mají kde trénovat. Zde byl krásný výhled do hlubokého údolí v kterém teče řeka Bečva a podél ní se staví dálnice. Tak to bude vidět z kosmu. Ve vesnici Podhoří jsem chtěl jít na hrad, ale na takový kopec bych kolo nevyvlekl. Lepší bylo sjet do Lipníku. Napřed jsem, ale na autobusové zastávce snědl sardinky a zbytek chleba. Napít jsem se nemohl, neboť Cola byla hrozně studená.
Za Lipníkem jsem jel do Kladníků. Na křižovatce zde stojí starý větrný mlýn v památkové péči. Fotky jsem vám posílal před rokem. No už nestojí, spadl. Asi ta péče nebyla dokonalá. Znovu jsem si musel obléci bundu. Vítr byl hodně studený a silný. Na otevřených místech jsem si musel dávat pozor, aby mě neshodil. V Radkově Lhotě se mě řidička auta ptala, jak můžu v takovém silném ledovém větru jezdit. Lidé byli oblečení jako v zimě.
Teď už jsem měl před sebou zvlněnou krajinu a Holešov na rovince. Před Holešovem kluci na horských kolech dohnali rozjíždějící se Tatrovku a drželi se ji zezadu za korbu. Ten řidič to asi netušil. Za Kurovicemi jsem do kopečka jel dosti rychle a sledoval jsem auto co dělá na kraji cesty. V té chvíli jsem na cestě zpozoroval rozbitou láhev. Už jsem nestihl zareagovat a přejel jsem střepiny. Zastavil jsem a začal jsem prohlížet pláště, abych zavčasu sklo mohl vytáhnout. Řidič auta to viděl a odjel. Mám podezření, že si dělal dobrý pocit sledováním, kdo to sklo přejede. Naštěstí jsem nepíchl. Domů jsem přijel prochlazený.
Dnes jsem ujel 88 km. Ve větru a chladnu.
14.09.2008
Ahoj cykloturisti, plánoval jsem si, že vstanu ještě za tmy, abych brzo vyrazil. Nakonec už bylo světlo když jsem vylézal zmrzlý ze spacáku. Hned jsem pelášil na WC a málem to byl problém. Někdo zamkl WC. Naštěstí tam byla holka, která měla klíč od WC pro invalidy. Neumím si představit, co následovalo až se probudila většina lidí kteří spali ve stanech. Toto je velký problém všech festivalů. Sbalil jsem si věci a vyrazil jsem směrem k Ústí. Je tam pěkný rybníček s odpočívadlem pro cyklisty. Byl jsem trošku ospalý po krátké noci. Podrobnosti, ale víte z předchozího zápisu o festivalu ve Skaličce. Bylo to krásné usínání při poslechu country hudby. Jen kdybych si nemusel dát spací pytel přes hlavu. Bylo chladno 2 C. Od větru mě chránila pláštěnka.
U rybníčku jsem si uvařil čaj. Naštěstí jsem si nabral vodu na WC ještě večer. Dělám to tak vždy když někde spím. Jedl jsem Majku. Dal jsem si ji ráno do kapsy, aby se na těle rozmrazila, ale nepomohlo to. Když jsem ji jedl, tak jsem ji musel zapíjet teplým čajem, aby nestudila. U rybníčku bylo hezky a umím si tu představit příjemnou zastávku za slunného dne.
Po jídle jsem vyrazil do Teplic nad Bečvou. Zkusil jsem jet zkratkou a nakonec jsem v lese tlačil. Byla to turistická cesta podél Bečvy. Zem byla kamenitá a vlhká. Bál jsem se, že sebou praštím na kamenech a větvích. U lázní jsem vyfotil pramen a sochu v parku. Už ráno se tam poflakovali pacienti. Na kurtech se zase provozoval tenis. Myslím si, že je zde čtvrť nějakých bohatých lidí.
Přes Hranice jsem vymyslel cestu podél potoka. Byl to dobrý plán a dokonce zde vedla i cyklotrasa. Za městem jsem podjel historický viadukt. Pak jsem našel úzkou cestičku pro cyklisty pokrytou asfaltem. Tak jsem se dostal přes město, ve kterém se nevyznám. Dále jsem přejel přes novou dálnici a kolem kamenolomu. Měl jsem v plánu vyfotit starou zvonici, ale minul jsem ji. Co se nedalo minout bylo letní sídlo velkopodnikatele z Hranic. Připomíná to malý hrad. Pak už jen následovalo táhlé stoupání a byl jsem ve vesnici Radíkov. Tady byl cíl mé cesty. Klidně se dá říct zajížďky. Cesta domů je přesně naopak.
Větrné čerpadlo na vodu si do obce přivezl Karel Dreiseitl v roce 1930 z Příbora. Do provozu ho uvedl v roce 1932. V té době byla větrná čerpadla v obci tři. Větrná turbína s oběžným kolem o třiceti plechových lopatkách a průměru čtyři metry je umístěna na jedenáct metrů vysokém stožáru příhradové konstrukce. Turbína (typ Eclipse) je výrobkem firmy Ant. Kunz z nedalekých Hranic – svého času největšího výrobce vodovodů a čerpadel v rakouské monarchii. Původní pumpa byla vyměněna za novou v roce 1976. Od roku 1932 je tímto čerpadlem nepřetržitě zásobována celá usedlost vodou. Při větru čerpadlo čerpá vodu do zásobní nádrže, z níž proudí voda samospádem. Jen jednou za posledních 30 let se stalo, že nepozornou obsluhou v rezervoáru voda došla. Jinak dodnes nebylo potřeba instalovat elektrické čerpadlo, neboť větrné čerpadlo funguje bezvadně. Jedná se o poslední větrné vodní čerpadlo na území České republiky, které nepřetržitě zásobuje vodou usedlost.
Za vesnicí je na pěkném místě golfové hřiště. Nevím, jak to ti golfisté dělají, že vždy získají kus hezké krajiny. Kousek výše je hezký výhled do okolí. Je zde i křižovatka polních cest. Já jsem se vydal po kamenité cestě. Správně podle mapy jsem měl jet po lepší cestě, ale byla to jen ujetá stopa po louce. Na papírových mapách turistů a amapy.cz je to správně zato na www.mapy.cz je to špatně. Kousek dále je na dalším vrcholu rozcestník a jezírko. Je to zvláštní jak se voda dostane na kopec.
V Uhřínově jsem hledal starý Tis a před jedním domem vyběhl ven velký pes. Skočil na mne a začal se semnou kamarádit. Na plotě měli obrázek psa. Měl jsem štěstí. Před dům vyběhla majitelka a začala ho volat domů. Asi nechala otevřená vrátka. Říkala, že tam bydlí dva měsíce a o význačném stromu nic neví. Myslím si, že to byl zbytečný dotaz.
Dále na mě čekal krásný sjezd do údolí. Několik serpentin a já jsem dospěl k názoru, že to připomíná strmostí alpské silnice. Cyklisté z Hranic mají kde trénovat. Zde byl krásný výhled do hlubokého údolí v kterém teče řeka Bečva a podél ní se staví dálnice. Tak to bude vidět z kosmu. Ve vesnici Podhoří jsem chtěl jít na hrad, ale na takový kopec bych kolo nevyvlekl. Lepší bylo sjet do Lipníku. Napřed jsem, ale na autobusové zastávce snědl sardinky a zbytek chleba. Napít jsem se nemohl, neboť Cola byla hrozně studená.
Za Lipníkem jsem jel do Kladníků. Na křižovatce zde stojí starý větrný mlýn v památkové péči. Fotky jsem vám posílal před rokem. No už nestojí, spadl. Asi ta péče nebyla dokonalá. Znovu jsem si musel obléci bundu. Vítr byl hodně studený a silný. Na otevřených místech jsem si musel dávat pozor, aby mě neshodil. V Radkově Lhotě se mě řidička auta ptala, jak můžu v takovém silném ledovém větru jezdit. Lidé byli oblečení jako v zimě.
Teď už jsem měl před sebou zvlněnou krajinu a Holešov na rovince. Před Holešovem kluci na horských kolech dohnali rozjíždějící se Tatrovku a drželi se ji zezadu za korbu. Ten řidič to asi netušil. Za Kurovicemi jsem do kopečka jel dosti rychle a sledoval jsem auto co dělá na kraji cesty. V té chvíli jsem na cestě zpozoroval rozbitou láhev. Už jsem nestihl zareagovat a přejel jsem střepiny. Zastavil jsem a začal jsem prohlížet pláště, abych zavčasu sklo mohl vytáhnout. Řidič auta to viděl a odjel. Mám podezření, že si dělal dobrý pocit sledováním, kdo to sklo přejede. Naštěstí jsem nepíchl. Domů jsem přijel prochlazený.
Dnes jsem ujel 88 km. Ve větru a chladnu.
14.09.2008
sobota 13. září 2008
Festival trampských písní Skalička
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, jak nám ten čas letí. Už je zde zase Festival Trampských Písní ve Skaličce. Jako každý rok, tak i letos nesmím chybět. Už dlouho se na tuto akci těším. Sleduji předpověď počasí a jestli bude úplněk měsíce. Některé ročníky jsem jel domů za úplňku měsíce. Letos se rozhoduji, že nebudu riskovat padesátikilometrovou noční jízdu na kole a přespím na místě. Druhý den budu pokračovat ve výletě k větrnému čerpadlu.
Letos nám vyšlo chladné slunečné počasí a úplněk. Meteorologové předpovídali velké ochlazení. Připravuji si na cestu několik vrstev oblečení a to tak abych v tom mohl jet na kole a být na festivalu. Je to trošku neslučitelné. Cyklistické oblečení je upnuté na těle a z umělých materiálů. Trampské oblečení je volnější, zelené barvy a nemělo by snadno hořet. Nakonec jsem to jaksi zvládl a rozhodl jsem se jet jen se dvěma taškami na nosiči. Do jedné dám spací pytel a karimatku. Do druhé šaty na pobyt v přírodě, jídlo a věci na vaření.
Dávám si budík na pět hodin, ale vstávám později. Nějak se mně nechce z postele ven. To vstávání je již nepříjemné když je ráno tma. Nakonec snídám a vyjíždím po sedmé hodině. Hned před domem si dávám čepku a za Otrokovicemi vlněné rukavice. Doufám, že se brzo oteplí a já to budu moci svléci. Mýlím se, až do cíle v tom dojedu. Tento týden jsem jezdil na kole ráno do práce na lehko a věřil jsem, že to vyjde i dnes. Je sobota a řidiči zase divočí. Jezdí hrozně bezohledně a málem jsem skončil na kufru jednoho bezohledného řidiče, který předjížděl proti mně v zatáčce auto. Naštěstí měl rychlý stroj a zvládl to. Podobných situací jsem viděl ještě několik. Nejhorší jsou řidiči s vozíčky za autem. Ti jezdí jen v sobotu.
Celou cestu do Bystřice jedu proti ledovému větru a nejsem schopen udržet slušný průměr. Nad Bystřicí vyjíždím z lesa na planinu a málem v bočním větru lehnu. Opřel se mi v nárazu do velkých tašek na kole. Jsem prochladlý a špatně se mně jede. Když přijedu do Skaličky, tak cítím jako bych jel stovku a ne padesátku. Navíc přijíždím pozdě, festival už začal. Parkuji kolo na moje obvyklé místo u plotu a převlékám se. Šaty dávám na kolo provětrat, ale není to nutné. Přijel jsem suchý. U ohniště hraje nějaká hudební skupina a já si říkám, že hrají tak hezky, že nemusím jít ani dovnitř. Budu pro ně hlasovat.
Pořadatelé si letos postavili u vstupu stan. Od minulého roku nemá budova přímý vstup z ulice, ale přes hospodu. Ještě jsou zde stánky s drobnými ozdobami, klobouky, koženými výrobky a opékaným masem. Ve velkém staně je výčep. Sedí zde skupinka muzikantů a hrají si sami pro sebe. Všichni pijí studené pivo. To bych nezvládl. Já mám v cyklistické flašce vodu a ta je tak studená, že se nedá pít. Myslel jsem si, že se v průběhu dne na slunci ohřeje, ale studený vítr to nedovolil.
V sále je několik volných míst a já se umisťuji doprostřed, abych mohl pohodlně fotografovat účinkující. Odhad je, že zde sedí asi sto diváků. Jednotlivé skupiny vystupují za sebou bez zbytečných průtahů. Nikdo nedělá problémy se zvukaři. Každá skupina musí zahrát jednu starou trampskou písničku a pak je to libovolné. Vlastní tvorba nebo vypůjčená skladba.
Dnes jsou zde dva uvaděči a mají problém s mikrofony. Musí si je půjčovat. Snaží se z této akce udělat malou šou. Například vyhlásili soutěž o nejvzdálenějšího účastníka. První se přihlásili Ostraváci a ty trumfli Bratislaváci. Pak, ale došlo k něčemu, s čím nikdo nepočítal. Přihlásila se paní a říká Hamburg. Konferenciér si s ní začal dělat srandičky a použil několik německých slov. Německy neuměl. Paní na něj spustila plynulou němčinou. Byl to šok a on nevěděl jak zachránit situaci. Žádný divák nechtěl překládat a tak paní přešla do Angličtiny. Zde už se to kolektivně zvládlo. Zeptat se co zde dělá, jestli má ráda tramping a pod. Nakonec dostala Zigi z Hamburku odměnu.
Konferenciéři uváděli jednotlivé skupiny aby vyplnili čas než se vymění na jevišti. Akce byla poznamenána i jednou smutnou událostí. V pátek bylo slavnostní zahájení a zapálení ohně. Jeden člen skupiny Pupkáči se tak opil, že dnes nebyl schopen vylézt na jeviště. Skupina se omluvila a rozhodla se za to, co se stalo odstoupit ze soutěže. Jen chtěli zazpívat divákům, aby nepokazili naplánovaný program a nezklamali své fanoušky. Měli jich v hledišti hodně. Zpívali a hráli moc hezky a diváci tak tleskali, že se porota rozhodla nabídnout této skupině pokračování v soutěži. Měli velkou šanci postoupit do finále. Oni to, ale odmítli, že musí dodržet slib.
Ještě jsme se v průběhu dozvěděli, kde byly letos festivaly a kde budou příští rok. Měli jsme možnost si koupit CD jednotlivých skupin. Já jsem fandil skupině Blue Stones a když dostali cenu za nejlepší zpěvačku, tak mně bylo jasné, že budou druzí. Festival zaslouženě vyhráli Špunti. Dokonce měli s sebou jednoho malého špunta. Soutěž se nebere nijak vážně. Odměnou je vypálení jména skupiny na placku a tu můžou mít rok doma až do dalšího festivalu. K tomu všechny skupiny dostaly drobné dárky. Diváci se zase těšili na bohatou tombolu. Já jsem nic nevyhrál, třeba budu mít štěstí v lásce jak se říká. Zato někteří diváci vyhráli několikrát. Dokonce paní, která seděla vedle mě vyhrála dvakrát stejnou cenu a to 10 kg mouky. Je to neuvěřitelná náhoda. Všichni diváci si přáli, aby mouku nevyhráli. Kdo by takový velký balík tahal. Já jsem si přál vyhrát zimní vojenské doplňky. Hodily by se na noc.
Po vyhlášení soutěže se začala o zábavu starat skupina Hazard ze Zlína. Ta hrála k poslechu a k tanci až do neděle. Na parket nastoupily skupinky lidí v country oblečení. To už jsem se přemístil k táboráku a poslouchal jsem staré trampské písně. Je to jeden z důvodů proč sem jezdím. Poslechnout si to co nikdo na festivalech nehraje. Mám obavy, že tito muzikanti zároveň se mnou umřou a už to nikdo nebude umět. Kolem ohně stálo několik kytaristů a basista. Pán který chtěl hrát na foukací harmoniku to vzdal. Byla tak studená, že to nešlo. Opravdu se hodně ochladilo a foukal vítr. Soptík se hodně snažil topit, což bylo dobré, ale zase mám propálenou bundu.
Někdy po půlnoci jsem se rozhodl jít spát. Neměl jsem stan a tak jsem hledal vhodné místo. Zalíbil se mně přístřešek pro pořadatele. Měl jsem jistotu, že na mě nespadne rosa a budu trošku chráněn před větrem. Jako vždy jsem si opřel kolo a na něj přivázal pláštěnku. Pod ní jsem si dal na zem karimatku a spacák. Byly 2 C a tak jsem si na sobě nechal šaty, jak jsem byl oblečený. Stejně jsem chtěl brzo ráno vstát a pokračovat dál. Byla taková zima, že mně dovnitř dírkou na dýchání táhnul studený průvan. Byl jsem ve spacím pytli vlezený úplně celý. Proti větru mě částečně ochránila pláštěnka.
Festival se vydařil a příští rok pojedu zase.
Ahoj cykloturisti, jak nám ten čas letí. Už je zde zase Festival Trampských Písní ve Skaličce. Jako každý rok, tak i letos nesmím chybět. Už dlouho se na tuto akci těším. Sleduji předpověď počasí a jestli bude úplněk měsíce. Některé ročníky jsem jel domů za úplňku měsíce. Letos se rozhoduji, že nebudu riskovat padesátikilometrovou noční jízdu na kole a přespím na místě. Druhý den budu pokračovat ve výletě k větrnému čerpadlu.
Letos nám vyšlo chladné slunečné počasí a úplněk. Meteorologové předpovídali velké ochlazení. Připravuji si na cestu několik vrstev oblečení a to tak abych v tom mohl jet na kole a být na festivalu. Je to trošku neslučitelné. Cyklistické oblečení je upnuté na těle a z umělých materiálů. Trampské oblečení je volnější, zelené barvy a nemělo by snadno hořet. Nakonec jsem to jaksi zvládl a rozhodl jsem se jet jen se dvěma taškami na nosiči. Do jedné dám spací pytel a karimatku. Do druhé šaty na pobyt v přírodě, jídlo a věci na vaření.
Dávám si budík na pět hodin, ale vstávám později. Nějak se mně nechce z postele ven. To vstávání je již nepříjemné když je ráno tma. Nakonec snídám a vyjíždím po sedmé hodině. Hned před domem si dávám čepku a za Otrokovicemi vlněné rukavice. Doufám, že se brzo oteplí a já to budu moci svléci. Mýlím se, až do cíle v tom dojedu. Tento týden jsem jezdil na kole ráno do práce na lehko a věřil jsem, že to vyjde i dnes. Je sobota a řidiči zase divočí. Jezdí hrozně bezohledně a málem jsem skončil na kufru jednoho bezohledného řidiče, který předjížděl proti mně v zatáčce auto. Naštěstí měl rychlý stroj a zvládl to. Podobných situací jsem viděl ještě několik. Nejhorší jsou řidiči s vozíčky za autem. Ti jezdí jen v sobotu.
Celou cestu do Bystřice jedu proti ledovému větru a nejsem schopen udržet slušný průměr. Nad Bystřicí vyjíždím z lesa na planinu a málem v bočním větru lehnu. Opřel se mi v nárazu do velkých tašek na kole. Jsem prochladlý a špatně se mně jede. Když přijedu do Skaličky, tak cítím jako bych jel stovku a ne padesátku. Navíc přijíždím pozdě, festival už začal. Parkuji kolo na moje obvyklé místo u plotu a převlékám se. Šaty dávám na kolo provětrat, ale není to nutné. Přijel jsem suchý. U ohniště hraje nějaká hudební skupina a já si říkám, že hrají tak hezky, že nemusím jít ani dovnitř. Budu pro ně hlasovat.
Pořadatelé si letos postavili u vstupu stan. Od minulého roku nemá budova přímý vstup z ulice, ale přes hospodu. Ještě jsou zde stánky s drobnými ozdobami, klobouky, koženými výrobky a opékaným masem. Ve velkém staně je výčep. Sedí zde skupinka muzikantů a hrají si sami pro sebe. Všichni pijí studené pivo. To bych nezvládl. Já mám v cyklistické flašce vodu a ta je tak studená, že se nedá pít. Myslel jsem si, že se v průběhu dne na slunci ohřeje, ale studený vítr to nedovolil.
V sále je několik volných míst a já se umisťuji doprostřed, abych mohl pohodlně fotografovat účinkující. Odhad je, že zde sedí asi sto diváků. Jednotlivé skupiny vystupují za sebou bez zbytečných průtahů. Nikdo nedělá problémy se zvukaři. Každá skupina musí zahrát jednu starou trampskou písničku a pak je to libovolné. Vlastní tvorba nebo vypůjčená skladba.
Dnes jsou zde dva uvaděči a mají problém s mikrofony. Musí si je půjčovat. Snaží se z této akce udělat malou šou. Například vyhlásili soutěž o nejvzdálenějšího účastníka. První se přihlásili Ostraváci a ty trumfli Bratislaváci. Pak, ale došlo k něčemu, s čím nikdo nepočítal. Přihlásila se paní a říká Hamburg. Konferenciér si s ní začal dělat srandičky a použil několik německých slov. Německy neuměl. Paní na něj spustila plynulou němčinou. Byl to šok a on nevěděl jak zachránit situaci. Žádný divák nechtěl překládat a tak paní přešla do Angličtiny. Zde už se to kolektivně zvládlo. Zeptat se co zde dělá, jestli má ráda tramping a pod. Nakonec dostala Zigi z Hamburku odměnu.
Konferenciéři uváděli jednotlivé skupiny aby vyplnili čas než se vymění na jevišti. Akce byla poznamenána i jednou smutnou událostí. V pátek bylo slavnostní zahájení a zapálení ohně. Jeden člen skupiny Pupkáči se tak opil, že dnes nebyl schopen vylézt na jeviště. Skupina se omluvila a rozhodla se za to, co se stalo odstoupit ze soutěže. Jen chtěli zazpívat divákům, aby nepokazili naplánovaný program a nezklamali své fanoušky. Měli jich v hledišti hodně. Zpívali a hráli moc hezky a diváci tak tleskali, že se porota rozhodla nabídnout této skupině pokračování v soutěži. Měli velkou šanci postoupit do finále. Oni to, ale odmítli, že musí dodržet slib.
Ještě jsme se v průběhu dozvěděli, kde byly letos festivaly a kde budou příští rok. Měli jsme možnost si koupit CD jednotlivých skupin. Já jsem fandil skupině Blue Stones a když dostali cenu za nejlepší zpěvačku, tak mně bylo jasné, že budou druzí. Festival zaslouženě vyhráli Špunti. Dokonce měli s sebou jednoho malého špunta. Soutěž se nebere nijak vážně. Odměnou je vypálení jména skupiny na placku a tu můžou mít rok doma až do dalšího festivalu. K tomu všechny skupiny dostaly drobné dárky. Diváci se zase těšili na bohatou tombolu. Já jsem nic nevyhrál, třeba budu mít štěstí v lásce jak se říká. Zato někteří diváci vyhráli několikrát. Dokonce paní, která seděla vedle mě vyhrála dvakrát stejnou cenu a to 10 kg mouky. Je to neuvěřitelná náhoda. Všichni diváci si přáli, aby mouku nevyhráli. Kdo by takový velký balík tahal. Já jsem si přál vyhrát zimní vojenské doplňky. Hodily by se na noc.
Po vyhlášení soutěže se začala o zábavu starat skupina Hazard ze Zlína. Ta hrála k poslechu a k tanci až do neděle. Na parket nastoupily skupinky lidí v country oblečení. To už jsem se přemístil k táboráku a poslouchal jsem staré trampské písně. Je to jeden z důvodů proč sem jezdím. Poslechnout si to co nikdo na festivalech nehraje. Mám obavy, že tito muzikanti zároveň se mnou umřou a už to nikdo nebude umět. Kolem ohně stálo několik kytaristů a basista. Pán který chtěl hrát na foukací harmoniku to vzdal. Byla tak studená, že to nešlo. Opravdu se hodně ochladilo a foukal vítr. Soptík se hodně snažil topit, což bylo dobré, ale zase mám propálenou bundu.
Někdy po půlnoci jsem se rozhodl jít spát. Neměl jsem stan a tak jsem hledal vhodné místo. Zalíbil se mně přístřešek pro pořadatele. Měl jsem jistotu, že na mě nespadne rosa a budu trošku chráněn před větrem. Jako vždy jsem si opřel kolo a na něj přivázal pláštěnku. Pod ní jsem si dal na zem karimatku a spacák. Byly 2 C a tak jsem si na sobě nechal šaty, jak jsem byl oblečený. Stejně jsem chtěl brzo ráno vstát a pokračovat dál. Byla taková zima, že mně dovnitř dírkou na dýchání táhnul studený průvan. Byl jsem ve spacím pytli vlezený úplně celý. Proti větru mě částečně ochránila pláštěnka.
Festival se vydařil a příští rok pojedu zase.
úterý 9. září 2008
Rozdíl v měření nadmořské výšky GPS
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, muj GPS zaznamnik zapisuje priblizne o 43m vice nez je nadmorska vyska. Dole je vysvetleni.
GPS je geocentrický systém. Ve středu Země se protínají tři pomyslné osy x,
y, z. Každý bod na povrchu Země i nad ní má svoji vlastní polohovou GPS
"adresu", složenou z koordinát x, y, z. Tyto systémové souřadnice jsou
teprve pak převedeny do tvaru, s nímž si rozumí naše mapa (zeměpisná délka a
šířka, nebo rovinné souřadnice různých kilometrových sítí). A k tomu navíc z
GPS dostaneme údaj nadmořské výšky.
Výškové údaje na mapách, vrcholech, chatách a dalších orientačních bodech
však doposud vycházejí z klasických měření, vztažených k mořské hladině.
Jelikož hladiny moří a oceánů nejsou ve stejné úrovni, existují rozdíly ve
výškových údajích podle toho, od hladiny kterého moře jsou měřeny.
A proto také najdeme rozdíl mezi výškou z GPS a mapy. Podstatné však je, že
rozdíl mezi GPS a mapou je na malém území prakticky konstantní. Na nových
kvalitních mapách na tento rozdíl upozorňuje legenda. Například na
Alpenvereinskarte 1:25.000 Blatt 26 Silvrettagruppe se píše, že výškové
údaje z GPS jsou v průměru o 49 m větší než nadmořské výšky na tomto mapovém
listu.
Pokud legenda nic nepraví (nebo si chceme odchylku ověřit se svým
přístrojem, což je moudré), stačí na prvním známém místě rozdíl zjistit - a
při všech dalších měřeních v daném regionu rozdíl k údaji z GPS přičíst nebo
jej odečíst. To podle toho, zda GPSka na známém místě udala menší nebo větší
výšku než mapa.
Jak to vypadá s přesností GPS v praxi?
Při běžném používání GPS bez použití DGPS - při turistice , jízdě v autě
atd. mohu z vlastí zkušenosti říci, že chyba ve většině případů vyjde menší než 20m. Odchylka je závislá na poloze satelitů v okamžiku měření, a v neposlední řadě na místě měření - čím je horší výhled na oblohu , tím je GPS méně přesný. Při mém testování na místě s dokonalým příjmem byla chyba v 90% menší než 10m.
Na druhou stranu v místě s extrémně špatným příjmem jsem naměřil chybu 90m. Přesnost o které jsem doposud psal se týká pouze horizontální polohy. Při určování nadmořské výšky jsou chyby zhruba o 50% větší než při určování horizontální polohy. Proto se GPS dá využít spíše k orientačnímu měření nadmořské výšky. Pro přesnější měření nadmořské výšky je vhodnější klasický výškoměr, nebo GPS s integrovaným výškoměrem.
altitude (nadmořská výška) - u GPS se jedná o výšku elipsoidickou, která se
od výšky nadmořské liší až o desítky metrů (rozdíl není konstatntní)
Ahoj cykloturisti, muj GPS zaznamnik zapisuje priblizne o 43m vice nez je nadmorska vyska. Dole je vysvetleni.
GPS je geocentrický systém. Ve středu Země se protínají tři pomyslné osy x,
y, z. Každý bod na povrchu Země i nad ní má svoji vlastní polohovou GPS
"adresu", složenou z koordinát x, y, z. Tyto systémové souřadnice jsou
teprve pak převedeny do tvaru, s nímž si rozumí naše mapa (zeměpisná délka a
šířka, nebo rovinné souřadnice různých kilometrových sítí). A k tomu navíc z
GPS dostaneme údaj nadmořské výšky.
Výškové údaje na mapách, vrcholech, chatách a dalších orientačních bodech
však doposud vycházejí z klasických měření, vztažených k mořské hladině.
Jelikož hladiny moří a oceánů nejsou ve stejné úrovni, existují rozdíly ve
výškových údajích podle toho, od hladiny kterého moře jsou měřeny.
A proto také najdeme rozdíl mezi výškou z GPS a mapy. Podstatné však je, že
rozdíl mezi GPS a mapou je na malém území prakticky konstantní. Na nových
kvalitních mapách na tento rozdíl upozorňuje legenda. Například na
Alpenvereinskarte 1:25.000 Blatt 26 Silvrettagruppe se píše, že výškové
údaje z GPS jsou v průměru o 49 m větší než nadmořské výšky na tomto mapovém
listu.
Pokud legenda nic nepraví (nebo si chceme odchylku ověřit se svým
přístrojem, což je moudré), stačí na prvním známém místě rozdíl zjistit - a
při všech dalších měřeních v daném regionu rozdíl k údaji z GPS přičíst nebo
jej odečíst. To podle toho, zda GPSka na známém místě udala menší nebo větší
výšku než mapa.
Jak to vypadá s přesností GPS v praxi?
Při běžném používání GPS bez použití DGPS - při turistice , jízdě v autě
atd. mohu z vlastí zkušenosti říci, že chyba ve většině případů vyjde menší než 20m. Odchylka je závislá na poloze satelitů v okamžiku měření, a v neposlední řadě na místě měření - čím je horší výhled na oblohu , tím je GPS méně přesný. Při mém testování na místě s dokonalým příjmem byla chyba v 90% menší než 10m.
Na druhou stranu v místě s extrémně špatným příjmem jsem naměřil chybu 90m. Přesnost o které jsem doposud psal se týká pouze horizontální polohy. Při určování nadmořské výšky jsou chyby zhruba o 50% větší než při určování horizontální polohy. Proto se GPS dá využít spíše k orientačnímu měření nadmořské výšky. Pro přesnější měření nadmořské výšky je vhodnější klasický výškoměr, nebo GPS s integrovaným výškoměrem.
altitude (nadmořská výška) - u GPS se jedná o výšku elipsoidickou, která se
od výšky nadmořské liší až o desítky metrů (rozdíl není konstatntní)
neděle 7. září 2008
Budoucí cyklotrasa do Kroměříže
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, dnes jsem jel proverit sance na novou cyklotrasu.
Nejdrive jsem jel po modre znacce z Kvasic do Travniku/Kromeriz/. Misty je to skoro nepruchozi. Je videt, ze se zde pesky nechodi. Ja jsem musel jet po poli.
Z Travniku by se v podstate mohlo okamzite zacit stavet. Breh reky je hezky upraveny az do Otrokovic.
V Otrokovicich mame novou cyklostezku.
Dnes vystupoval nejaky folklorni krouzek u Spolecenskeho domu. Od Zlutav zase jezdila horska kola.
Ujel jsem 35 km. Byla to pruzkumna prace v terenu. Chtelo by to odpruzene kolo.
KP
Ahoj cykloturisti, dnes jsem jel proverit sance na novou cyklotrasu.
Nejdrive jsem jel po modre znacce z Kvasic do Travniku/Kromeriz/. Misty je to skoro nepruchozi. Je videt, ze se zde pesky nechodi. Ja jsem musel jet po poli.
Z Travniku by se v podstate mohlo okamzite zacit stavet. Breh reky je hezky upraveny az do Otrokovic.
V Otrokovicich mame novou cyklostezku.
Dnes vystupoval nejaky folklorni krouzek u Spolecenskeho domu. Od Zlutav zase jezdila horska kola.
Ujel jsem 35 km. Byla to pruzkumna prace v terenu. Chtelo by to odpruzene kolo.
KP
sobota 6. září 2008
Psí závody Lukov
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, v novinách jsem se dočetl, že budou v Lukově závody psů v tahání těžkých saní. Ráno jsem vyjel podél potoka do Sazovic a pak do Rackové. Zde se jezdí malou oklikou po polní cestě. Já jsem se nechal zlákat vyjetými kolejemi přímo po poli. Napřed to šlo dobře, ale za lesem koleje zmizely a já jsem musel jet po měkkém poli. Nakonec jsem to nemohl do kopce utáhnout a šel jsem pěšky. Ze Žabárny jsem se rozhodl jet po hlavní cestě do Fryštáku. Moc rozumné to nebylo. Příště pojedu po cestě do Dolní vsi. Za Fryštákem mě předjížděl dlouhý kamion s vlečkou na auta. Byl tak drzý, že mu nevadilo ani protijedoucí auto a k tomu ještě stihl dohnat a předjet Škodovku přede mnou. Jen jsem pozoroval, jak mu vlečka tancuje po cestě. Najít jméno pro řidiče kamionů asi není těžké.
V Lukově se závody konaly u fotbalového hřiště. Je zde i hospoda s venkovním posezením. Již z dálky bylo slyšet štěkání psů a bylo snadné přijet na místo konání. Princip je v tom, že pes je připojen do popruhů a musí během minuty naložený vozík na kolejích dotáhnout na určitou vzdálenost. První musí vozík rozjet. Dělá se to tak, že pes vyskočí dopředu a trhnutím si vozík rozjede. Pak už jen táhne. Jeho majitel ho k sobě volá různým pokřikováním a pohyby. Někteří majitelé měli smůlu a pes se třeba i otočil a nejevil zájem závodit. Někteří psi se hodně snažili a skákali tak, až lidé říkali, že je to trápení zvířat. Psi měli pod 20 kg. Jen jeden měl 70 kg, ten to zvládl hladce. Nevím, jaké byly váhové kategorie. Během závodů se stal úraz. Jeden pes pokousal dítě a musela se zavolat rychlá pomoc. Přijela i Policie vyšetřit událost. Dítě nesli do sanitky a odhaduji ho podle velikosti do sedmi let.
Po shlédnutí části závodů jsem se vydal pokořit stoupání na hrad Lukov. O čem píši pochopí jen ti kdož už na hrad šlapali na kole. Louku jsem zvládl v pohodě, ale kamenité úseky v lese mně dělaly problémy. Kolo prokluzovalo a místy jsem to raději vytlačil. Cesta je stále v horším stavu. Je vydřená od dešťů a terénních aut. U hradu bylo hezky. Dále jsem se vydal na druhou stranu s cílem na Rusavě. K tomu jsem potřeboval nejdříve absolvovat sjezd po krásném lesním chodníčku s výhledy do krajiny a pak překonat hřeben. Původně jsem byl rozhodnut jet po modré značce, ale když mě zavedla na soukromý pozemek, tak jsem to otočil a sjel dolů. Taková malá vrchařská prémie. Dále jsem jel po nově upravené cestě. Je na ní jemná šotolina. U studánky jsem vypil flašku s vodou a nabral jsem si čerstvou vodu. Přijel tam i nějaký cyklista a tak jsem ho vyfotil. Na křižovatce jsem se rozhodl jet po asfaltové cestě a před vrcholem jsem dohnal mladou maminku s chlapcem. Ona tlačila a chlapec jí ujížděl. Nevěděl jsem jak ji povzbudit k sportovnímu výkonu abych nedostal přes ústa. Od Okluku jsem sjel do údolí do Rusavy. Zde jsem se zastavil u vodní nádrže a koupaliště. Voda měla teplotu 23C. Ve vesnici jsem fotografoval nové informační tabule o historii obce. Pak už následoval výšlap po žluté značce na Hostýn. Odjel jsem to v kuse. Rozhodl jsem se, že fotit budu na zpáteční cestě. Před vrcholem na Hostýně jsem málem přejel cyklistku. Pletla se po cestě a asi nečekala, že za ní někdo rychle přijíždí. Zastavil jsem až u rozhledny.
U rozhledny jsem byl zklamaný výhledem. Vše bylo v oparu. Vidět bylo jen město a okolí. Zajel jsem se podívat ke kostelu a mezi stánky. Bylo tu moc svatých turistů. Přijeli autobusy až na nádvoří kláštera. Já tyto lidi moc nemám rád. Většinou se přetvařují, jak jsou slušní. Svačinu jsem odložil až na zpáteční cestu. Vybral jsem si místo kde je lavička a výhled do krajiny. Teď jsem se tam musel dopravit. Když jsem sjížděl po cestě směrem na troják, tak mně zkřížila cestu cyklistka, která jela jako o život. Já jsem nečekal, že by mně nedala přednost. Mířila si to do stoupání ze spodní strany Hostýna. Asi měla natrénováno. Až následně jsem si uvědomil, že měla na sobě jen plavky v barvě lidské kůže. Něco takového bych v horách nečekal. Spíš někde poblíž koupaliště. Jako cyklista si neumím představit jaké to je jet na sedátku v plavkách. Odhaduji, že byla na sedací části pěkně dodřená, možná ji to dělalo dobře. Po chvilce jsem přijel k vytoužené lavičce a moje vize se rozplynuly. Už byla obsazená. Tak jsem jel do další zatáčky a sedl jsem si na zem, abych měl výhled do údolí. Co jsem si dal na svačinu uhodnete snadno.
Po svačině jsem sjížděl do údolí a kochal jsem se nádhernými výhledy. Málem jsem vyjel z cesty. Potkal jsem cyklistu, jak jel nahoru. Hrozně se trápil, chudák. Rusavou jsem dojel do Chomýže a kolem svaté Anny do Jankovic. Před Dobroticemi vozily tatrovky hlínu na pole. Asi se někde staví a oni zachraňují ornici. Kousek dál je statek s koníky. Dělají tam vyjížďky. No a jsem v Žopách. Rozhodl jsem se pro zkratku, kterou jsem ještě nejel. Napřed to byla polní cesta, ale u stohu skončila a dále jsem jel po louce. Běžně jezdím po trase závodu Drásal. Po asfaltce jsem pokračoval přes Přílepy až na Hadovnu. Zde na mne čekal sjezd do Žabárny, místa kde jsem jel ráno. Teď už jsem jel jak se má a nedělal jsem žádné experimenty. V lese nad Rackovou je značka soukromý pozemek, ale jel jsem dál do Hostišové. Je to krásná asfaltka v lese. Z Hostišové jsem jel po polní cestě na Chlum k hospodě. Uvažoval jsem o večeři, dnes nevařili. To musím vydržet domů. Po škvárové cestě se vracím do Otrokovic.
Dnes jsem dospěl k závěru, že muži vůbec nesportují. Většinou jsem potkával ženy cyklistky a pěší turistky. Muži asi sedí u počítačů. Někteří chytřejší v hospodě u piva.
Ujel jsem 90 km. Průměrem 15 km/hod. To je špatný průměr, ale já jsem se dnes pohyboval většinou v terénu a na mém kole bez odpružení se ani rychleji jet nedá. Navíc jsem si užíval nádherného počasí a výhledů do krajiny.
6.9.2008
Ahoj cykloturisti, v novinách jsem se dočetl, že budou v Lukově závody psů v tahání těžkých saní. Ráno jsem vyjel podél potoka do Sazovic a pak do Rackové. Zde se jezdí malou oklikou po polní cestě. Já jsem se nechal zlákat vyjetými kolejemi přímo po poli. Napřed to šlo dobře, ale za lesem koleje zmizely a já jsem musel jet po měkkém poli. Nakonec jsem to nemohl do kopce utáhnout a šel jsem pěšky. Ze Žabárny jsem se rozhodl jet po hlavní cestě do Fryštáku. Moc rozumné to nebylo. Příště pojedu po cestě do Dolní vsi. Za Fryštákem mě předjížděl dlouhý kamion s vlečkou na auta. Byl tak drzý, že mu nevadilo ani protijedoucí auto a k tomu ještě stihl dohnat a předjet Škodovku přede mnou. Jen jsem pozoroval, jak mu vlečka tancuje po cestě. Najít jméno pro řidiče kamionů asi není těžké.
V Lukově se závody konaly u fotbalového hřiště. Je zde i hospoda s venkovním posezením. Již z dálky bylo slyšet štěkání psů a bylo snadné přijet na místo konání. Princip je v tom, že pes je připojen do popruhů a musí během minuty naložený vozík na kolejích dotáhnout na určitou vzdálenost. První musí vozík rozjet. Dělá se to tak, že pes vyskočí dopředu a trhnutím si vozík rozjede. Pak už jen táhne. Jeho majitel ho k sobě volá různým pokřikováním a pohyby. Někteří majitelé měli smůlu a pes se třeba i otočil a nejevil zájem závodit. Někteří psi se hodně snažili a skákali tak, až lidé říkali, že je to trápení zvířat. Psi měli pod 20 kg. Jen jeden měl 70 kg, ten to zvládl hladce. Nevím, jaké byly váhové kategorie. Během závodů se stal úraz. Jeden pes pokousal dítě a musela se zavolat rychlá pomoc. Přijela i Policie vyšetřit událost. Dítě nesli do sanitky a odhaduji ho podle velikosti do sedmi let.
Po shlédnutí části závodů jsem se vydal pokořit stoupání na hrad Lukov. O čem píši pochopí jen ti kdož už na hrad šlapali na kole. Louku jsem zvládl v pohodě, ale kamenité úseky v lese mně dělaly problémy. Kolo prokluzovalo a místy jsem to raději vytlačil. Cesta je stále v horším stavu. Je vydřená od dešťů a terénních aut. U hradu bylo hezky. Dále jsem se vydal na druhou stranu s cílem na Rusavě. K tomu jsem potřeboval nejdříve absolvovat sjezd po krásném lesním chodníčku s výhledy do krajiny a pak překonat hřeben. Původně jsem byl rozhodnut jet po modré značce, ale když mě zavedla na soukromý pozemek, tak jsem to otočil a sjel dolů. Taková malá vrchařská prémie. Dále jsem jel po nově upravené cestě. Je na ní jemná šotolina. U studánky jsem vypil flašku s vodou a nabral jsem si čerstvou vodu. Přijel tam i nějaký cyklista a tak jsem ho vyfotil. Na křižovatce jsem se rozhodl jet po asfaltové cestě a před vrcholem jsem dohnal mladou maminku s chlapcem. Ona tlačila a chlapec jí ujížděl. Nevěděl jsem jak ji povzbudit k sportovnímu výkonu abych nedostal přes ústa. Od Okluku jsem sjel do údolí do Rusavy. Zde jsem se zastavil u vodní nádrže a koupaliště. Voda měla teplotu 23C. Ve vesnici jsem fotografoval nové informační tabule o historii obce. Pak už následoval výšlap po žluté značce na Hostýn. Odjel jsem to v kuse. Rozhodl jsem se, že fotit budu na zpáteční cestě. Před vrcholem na Hostýně jsem málem přejel cyklistku. Pletla se po cestě a asi nečekala, že za ní někdo rychle přijíždí. Zastavil jsem až u rozhledny.
U rozhledny jsem byl zklamaný výhledem. Vše bylo v oparu. Vidět bylo jen město a okolí. Zajel jsem se podívat ke kostelu a mezi stánky. Bylo tu moc svatých turistů. Přijeli autobusy až na nádvoří kláštera. Já tyto lidi moc nemám rád. Většinou se přetvařují, jak jsou slušní. Svačinu jsem odložil až na zpáteční cestu. Vybral jsem si místo kde je lavička a výhled do krajiny. Teď jsem se tam musel dopravit. Když jsem sjížděl po cestě směrem na troják, tak mně zkřížila cestu cyklistka, která jela jako o život. Já jsem nečekal, že by mně nedala přednost. Mířila si to do stoupání ze spodní strany Hostýna. Asi měla natrénováno. Až následně jsem si uvědomil, že měla na sobě jen plavky v barvě lidské kůže. Něco takového bych v horách nečekal. Spíš někde poblíž koupaliště. Jako cyklista si neumím představit jaké to je jet na sedátku v plavkách. Odhaduji, že byla na sedací části pěkně dodřená, možná ji to dělalo dobře. Po chvilce jsem přijel k vytoužené lavičce a moje vize se rozplynuly. Už byla obsazená. Tak jsem jel do další zatáčky a sedl jsem si na zem, abych měl výhled do údolí. Co jsem si dal na svačinu uhodnete snadno.
Po svačině jsem sjížděl do údolí a kochal jsem se nádhernými výhledy. Málem jsem vyjel z cesty. Potkal jsem cyklistu, jak jel nahoru. Hrozně se trápil, chudák. Rusavou jsem dojel do Chomýže a kolem svaté Anny do Jankovic. Před Dobroticemi vozily tatrovky hlínu na pole. Asi se někde staví a oni zachraňují ornici. Kousek dál je statek s koníky. Dělají tam vyjížďky. No a jsem v Žopách. Rozhodl jsem se pro zkratku, kterou jsem ještě nejel. Napřed to byla polní cesta, ale u stohu skončila a dále jsem jel po louce. Běžně jezdím po trase závodu Drásal. Po asfaltce jsem pokračoval přes Přílepy až na Hadovnu. Zde na mne čekal sjezd do Žabárny, místa kde jsem jel ráno. Teď už jsem jel jak se má a nedělal jsem žádné experimenty. V lese nad Rackovou je značka soukromý pozemek, ale jel jsem dál do Hostišové. Je to krásná asfaltka v lese. Z Hostišové jsem jel po polní cestě na Chlum k hospodě. Uvažoval jsem o večeři, dnes nevařili. To musím vydržet domů. Po škvárové cestě se vracím do Otrokovic.
Dnes jsem dospěl k závěru, že muži vůbec nesportují. Většinou jsem potkával ženy cyklistky a pěší turistky. Muži asi sedí u počítačů. Někteří chytřejší v hospodě u piva.
Ujel jsem 90 km. Průměrem 15 km/hod. To je špatný průměr, ale já jsem se dnes pohyboval většinou v terénu a na mém kole bez odpružení se ani rychleji jet nedá. Navíc jsem si užíval nádherného počasí a výhledů do krajiny.
6.9.2008
neděle 31. srpna 2008
Cesta pro česnek
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, rok uplynul a zase jedu pro česnek. Přitom ještě mám minulý a hlávky jsou stále tvrdé. Včerejších 200 km necítím a tak vymýšlím kudyma bych tam mohl jet. Nepojedu přímo, ale delší zkratkou. Musím přijet na určitý čas a nechci vyjíždět příliš brzo. Mám úklid v paneláku a také potřebuji, aby bylo venku teplo. Nakonec se rozhoduji pro návštěvu štěrkáče v Ostrožské a zkusím se napojit na novou cyklostezku do Kostelan.
Jedu přes Napajedla po cyklostezce. Někteří lidé stále nechápou, že pruh s obrázkem cyklisty není pro chodce. Za Napajedlama projíždím rekreačním střediskem a po hliněné cestě před stavidlo ve Spytihněvi. Na rybářské baště dělám fotky výletní lodi a lidí jak zde u piva odpočívají po cyklistickém výletě. Teď mne čeká kousek po hlině a jsem na zpevněné cyklostezce podél Baťova kanálu. Psal jsem o ní minulý týden. Ve Starém Městě jedu kolem přístaviště a velké hospody u vody. Před cestou jsem se podíval na internetu na mapy a snažím se trefit mezi domky na cyklostezku do Kostelan. Minul jsem o jednu příjezdovou cestu. Asi 50 m a to je dobré. Je škoda, že ještě nikdo nevyznačil pro cyklisty trasu. Tak to slouží jen domácím. Přitom by to mohlo využít hodně cyklistů, kteří jedou daleko. V Kostelanech jsem pro zajimavost vyfotil informační tabuli o mostě. Všimněte si, jak se na slunci zničila. Už ji máte ode mne v hezkém provedení. Teď už zbývá jen průjezd lesem po cyklotrase a jsem u štěrkáče. V jednom místě jsem měl štěstí v zatáčce. Najel jsem rychle a dostal jsem na písku smyk na přední kolo. Byl jsem hodně blízko zemi, když jsem to srovnal.
Na štěrkáči je dnes Mezinárodní mistrovství ve veslování. Jdu do kempu a slyším spousty jazyků. Je to hezké, že k nám přijeli. Poflakuji se a najednou si uvědomuji, že někam jedu na dohodnutý čas. Projíždím vesnici a přichází táhlé stoupání proti větru. Mám to tady mnohokráte projeté. Jezdil jsem zde s kamarádem z Brodu. Dokonce poznávám místo na kterém jsem píchl galusku. Dnes se mně to nestane. Jedu na horském kole s těžkými gumami Schwalbe. Prý jsou z materiálu na neprůstřelné vesty. Gumy jsou těžké a po mnoha tisících vzorek neubývá. Investice se mně mnohokráte vrátila. Do Hluku si dvakrát vyjedu kopeček a pak sjezd. Přes celou vesnici je cyklostezka. Je ze zámkové dlažby a místy je hrozně hrbatá. Nešvarem řidičů je, že parkují částí auta přes cyklostezku. U staré Tvrze se zastavuji jen na chvíli. Hodně spěchám.
Do Nivnice přijíždím v limitu a dokonce v čase, který jsem si spočítal v Ostrožské. Jsem již očekáván. Mám velké tašky, ale dostávám méně, než jsem chtěl. Je hodně zájemců o dobré zboží. Paní je už vypravená na výlet na kole. Užívá si důchod v poklidu.
Cestou domů se zastavuji v Brodě na sídlišti, kde jsem bydlel. Sedám si na lavičku před svým domem a svačím. Nikdy by mne dříve nenapadlo, že taková situace nastane. Je to zvláštní pocit. Necítím, že by toto místo bylo mým domovem, ale tam kam dneska jedu nejsem také doma. Jen tam budu spát a večer pro vás napíši článek.
V Hradčovicích na mne čeká dnešní největší kopec. Jede se po kamenité cestě vydřené dešti. Kdysi to byla asfaltová cesta. Dnes už se jezdí vedle po poli. Nijak se netrápím. Váhu kterou vezu na nosiči jsem na dovolené shodil a tak jedu jako by se nic nestalo. Na kopci zastavuji a dívám se do okolí. Jsou tu hezké výhledy na Karpaty, ale i k Ořechovu o kterém jsem psal před týdnem.
Do Mistřic jedu po poli a pak už jen sjezd do údolí a po cyklotrase do Topolné. Domů jedu po novém asfaltě od Napajedel.
Ujeto 85 km výletním tempem 20 km/hod. Jel jsem dost po nekvalitních cestách a hleděl po okolí.
Ahoj cykloturisti, rok uplynul a zase jedu pro česnek. Přitom ještě mám minulý a hlávky jsou stále tvrdé. Včerejších 200 km necítím a tak vymýšlím kudyma bych tam mohl jet. Nepojedu přímo, ale delší zkratkou. Musím přijet na určitý čas a nechci vyjíždět příliš brzo. Mám úklid v paneláku a také potřebuji, aby bylo venku teplo. Nakonec se rozhoduji pro návštěvu štěrkáče v Ostrožské a zkusím se napojit na novou cyklostezku do Kostelan.
Jedu přes Napajedla po cyklostezce. Někteří lidé stále nechápou, že pruh s obrázkem cyklisty není pro chodce. Za Napajedlama projíždím rekreačním střediskem a po hliněné cestě před stavidlo ve Spytihněvi. Na rybářské baště dělám fotky výletní lodi a lidí jak zde u piva odpočívají po cyklistickém výletě. Teď mne čeká kousek po hlině a jsem na zpevněné cyklostezce podél Baťova kanálu. Psal jsem o ní minulý týden. Ve Starém Městě jedu kolem přístaviště a velké hospody u vody. Před cestou jsem se podíval na internetu na mapy a snažím se trefit mezi domky na cyklostezku do Kostelan. Minul jsem o jednu příjezdovou cestu. Asi 50 m a to je dobré. Je škoda, že ještě nikdo nevyznačil pro cyklisty trasu. Tak to slouží jen domácím. Přitom by to mohlo využít hodně cyklistů, kteří jedou daleko. V Kostelanech jsem pro zajimavost vyfotil informační tabuli o mostě. Všimněte si, jak se na slunci zničila. Už ji máte ode mne v hezkém provedení. Teď už zbývá jen průjezd lesem po cyklotrase a jsem u štěrkáče. V jednom místě jsem měl štěstí v zatáčce. Najel jsem rychle a dostal jsem na písku smyk na přední kolo. Byl jsem hodně blízko zemi, když jsem to srovnal.
Na štěrkáči je dnes Mezinárodní mistrovství ve veslování. Jdu do kempu a slyším spousty jazyků. Je to hezké, že k nám přijeli. Poflakuji se a najednou si uvědomuji, že někam jedu na dohodnutý čas. Projíždím vesnici a přichází táhlé stoupání proti větru. Mám to tady mnohokráte projeté. Jezdil jsem zde s kamarádem z Brodu. Dokonce poznávám místo na kterém jsem píchl galusku. Dnes se mně to nestane. Jedu na horském kole s těžkými gumami Schwalbe. Prý jsou z materiálu na neprůstřelné vesty. Gumy jsou těžké a po mnoha tisících vzorek neubývá. Investice se mně mnohokráte vrátila. Do Hluku si dvakrát vyjedu kopeček a pak sjezd. Přes celou vesnici je cyklostezka. Je ze zámkové dlažby a místy je hrozně hrbatá. Nešvarem řidičů je, že parkují částí auta přes cyklostezku. U staré Tvrze se zastavuji jen na chvíli. Hodně spěchám.
Do Nivnice přijíždím v limitu a dokonce v čase, který jsem si spočítal v Ostrožské. Jsem již očekáván. Mám velké tašky, ale dostávám méně, než jsem chtěl. Je hodně zájemců o dobré zboží. Paní je už vypravená na výlet na kole. Užívá si důchod v poklidu.
Cestou domů se zastavuji v Brodě na sídlišti, kde jsem bydlel. Sedám si na lavičku před svým domem a svačím. Nikdy by mne dříve nenapadlo, že taková situace nastane. Je to zvláštní pocit. Necítím, že by toto místo bylo mým domovem, ale tam kam dneska jedu nejsem také doma. Jen tam budu spát a večer pro vás napíši článek.
V Hradčovicích na mne čeká dnešní největší kopec. Jede se po kamenité cestě vydřené dešti. Kdysi to byla asfaltová cesta. Dnes už se jezdí vedle po poli. Nijak se netrápím. Váhu kterou vezu na nosiči jsem na dovolené shodil a tak jedu jako by se nic nestalo. Na kopci zastavuji a dívám se do okolí. Jsou tu hezké výhledy na Karpaty, ale i k Ořechovu o kterém jsem psal před týdnem.
Do Mistřic jedu po poli a pak už jen sjezd do údolí a po cyklotrase do Topolné. Domů jedu po novém asfaltě od Napajedel.
Ujeto 85 km výletním tempem 20 km/hod. Jel jsem dost po nekvalitních cestách a hleděl po okolí.
sobota 30. srpna 2008
Ostrava
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, už jsem doma skoro dva týdny a tak musím někam zajet. Přibral jsem 1 kg, no vypil jsem dva čaje a měl jsem v kapse mobil. Nevím jak je váha na dílně spolehlivá, ale použil jsem ji i před dovolenou.
Předpověď je na sobotu taková divná. Snad nebude pršet a vedro už také nebude. Vstávám v 5 hodin, dělám si snídani a balím věci na cestu. Venku je místy vidět mokrá cesta, snad už se to vypršelo. Dnes vyjíždím s GPS snímačem. Jsem moc zvědavý na jeho výsledky. Chtěl jsem vyjet po sedmé hodině, ale klebetím se sousedy před domem. Venku je 14 C. Dávám si na dres ještě dlouhý rukáv a netuším, že to bude málo. Krátké kalhoty snad budou dobré. Když vyjedu, tak cítím, že žádné vedro není. Před Hostýnem se v kopcích povaluje mlha, ale sluníčko už vylézá a protrhává mraky. Když jsem, ale přejel hřeben nad městem, tak se zatáhlo a slunce nevyšlo až odpoledne. Jedu do Skaličky a cítím jak je mně zima. Dokonce mám na nohou husí kůži. Je to nepochopitelné když šlapu. Ve Skaličce si kupuji tři rohlíky a fotím plakátek o trampském festivalu. Chci tam jet a napíši vám zážitky. U Bečvy dělám fotky. Je to hlavně kvůli GPS abych mohl na mapě zjistit, jestli nešvindluje. Zdokonaluji to na železničním přejezdu, to už se nedá splést. Když přijedu nad vesnici Špičky, tak dělám fotku kříže a v dálce je cementárna z Hranic. To by se mělo dát proložit pravítkem na mapě.
Sjíždím do Bělotína a vidím, že je tu zácpa. Dělá se tu asfalt a řidiči, kteří nejeli po dálnici teď litují. Před směrem do Oder se staví dálniční most. Já už vím, že dnes budu zase na obyčejné cestě pro cyklisty bezpečné trpět od nákladních aut. Oni jezdí úkolově a neberou ohledy. Minulý rok tu jezdil snad každý, kdo měl Tatrovku. Letos je to jiné. Jsou to Tatrovky, které jsem ještě neviděl. Dlouhé jako kamion, ale nákladní prostor je vysoký valník plný hlíny. Je neuvěřitelné, jakou váhu to auto uveze. Navíc dokáže jet pěkně rychle. Jsem, ale mile překvapen. Řidiči si jsou vědomi, co řídí a chovají se ohleduplně. Dokonce jsem do jednoho kopce zkusil auto honit. Stačil jsem mu, ale to co jsem vydýchal byla hrůza.
U rodného domu Mendela byla výprava nějakých důchodců. Využil jsem příležitosti a šel se podívat jak to vypadá v opraveném objektu. Vy kteří čtete mé příspěvky několik let si vzpomenete na fotky z tohoto místa. Tenkráte to byl chátrající objekt. Zajímavé je, že zde poskytují i ubytování. Jen se mně nelíbí, že cena je lákavá, ale je si třeba připočítat další poplatky.
Ve Studénce už mají na cestě zase kanály a nemusím se bát. Jen za městem na polní cestě je více štěrku a já si dávám pozor, abych nespadl. Vagonářské muzeum je zavřené. Na rozcestníku jsem dohnal cyklisty, kteří se rozhodovali, kam pojedou dál. Slyšel jsem, že jim ujela kamarádka. Na dalším rozcestníku jsem ji dohnal a poslal zpět. Něco frlala. Asi nebyla s výkonem svých kamarádů spokojená. Já už jsem měl před sebou výjezd na hřeben a příjemný pohled na větrný mlýn.
Na zpáteční cestě fotím mlýn s pozadím Beskyd. Když jedu do kopce, tak jedu ve stoje abych se zahřál. Naštěstí dostává sluníčko rozum a začíná hřát. Já už také zabírám do pedálů větší frekvencí. Domů chci jet rychleji a spravit si ranní průměr. Na 104 km jsem měl průměr 23 km/hod. Teď to chci na celkových 210 km opravit na 25 km/hod. To se mi nakonec podařilo. Kdybych si měřil zpáteční cestu zvlášť tak bych měl průměr lepší. Domů jedu přes Kurovice.
Kousek za Studenkou fotím stavbu nové dálnice a pak to rozjíždím. Brzo, ale brzdím. Na cestě je zničený motocykl a sanitka zůstává. To znamená, že čekají na černou sanitku. Cesta je ucpaná a já mám výhodu, že můžu kolo přenést. Cesta je postříkaná olejem a ostrými předměty. Co na to říct, před pár hodinama jsem ho mohl potkat.
Ikdyž neřídím motorové vozidlo, tak zvolňuji tempo. Přemýšlím o tom, co se stalo. Ve Špičkách na kopci zastavuji a dávám tyčinku Deli. Podruhé jsem dostal hlad před Hostýnem a na řadě je banánek v čokoládě. Teď už domů vydržím. V Holešově mi nedalo auto přednost. Špatně odhadl jak rychle jedu a já jsem musel jet protisměrem. Za čokoládovnou jsem na vedlejší cestě a měla by to být pohoda. Potkávám kamion, který veze traktor. Jede tak rychle, že jsem při nárazu větru málem sletěl z kola. Nebyl jsem na něco takového připraven.
Domů jsem dojel v pohodě a nevím o tom, co jsem ujel. Je to stejné jako na dovolené. Dojet do cíle a nebýt unavený. Zítra se musí jet dále. Dnes budu mít krásný večer. V hospodě před domem je slyšet country kapelu. Ti budou hrát až do zítřka. Otvírám okno a užívám si odměny za dnešní cestu.
Ujeto 210 km průměrem 25 km/hod. Na grafech je vidět několik zastávek na fotografování a pak když je mně zima, tak potřebuji speciální zastávku. Já se asi málo potím.
30.08.2008
Ahoj cykloturisti, už jsem doma skoro dva týdny a tak musím někam zajet. Přibral jsem 1 kg, no vypil jsem dva čaje a měl jsem v kapse mobil. Nevím jak je váha na dílně spolehlivá, ale použil jsem ji i před dovolenou.
Předpověď je na sobotu taková divná. Snad nebude pršet a vedro už také nebude. Vstávám v 5 hodin, dělám si snídani a balím věci na cestu. Venku je místy vidět mokrá cesta, snad už se to vypršelo. Dnes vyjíždím s GPS snímačem. Jsem moc zvědavý na jeho výsledky. Chtěl jsem vyjet po sedmé hodině, ale klebetím se sousedy před domem. Venku je 14 C. Dávám si na dres ještě dlouhý rukáv a netuším, že to bude málo. Krátké kalhoty snad budou dobré. Když vyjedu, tak cítím, že žádné vedro není. Před Hostýnem se v kopcích povaluje mlha, ale sluníčko už vylézá a protrhává mraky. Když jsem, ale přejel hřeben nad městem, tak se zatáhlo a slunce nevyšlo až odpoledne. Jedu do Skaličky a cítím jak je mně zima. Dokonce mám na nohou husí kůži. Je to nepochopitelné když šlapu. Ve Skaličce si kupuji tři rohlíky a fotím plakátek o trampském festivalu. Chci tam jet a napíši vám zážitky. U Bečvy dělám fotky. Je to hlavně kvůli GPS abych mohl na mapě zjistit, jestli nešvindluje. Zdokonaluji to na železničním přejezdu, to už se nedá splést. Když přijedu nad vesnici Špičky, tak dělám fotku kříže a v dálce je cementárna z Hranic. To by se mělo dát proložit pravítkem na mapě.
Sjíždím do Bělotína a vidím, že je tu zácpa. Dělá se tu asfalt a řidiči, kteří nejeli po dálnici teď litují. Před směrem do Oder se staví dálniční most. Já už vím, že dnes budu zase na obyčejné cestě pro cyklisty bezpečné trpět od nákladních aut. Oni jezdí úkolově a neberou ohledy. Minulý rok tu jezdil snad každý, kdo měl Tatrovku. Letos je to jiné. Jsou to Tatrovky, které jsem ještě neviděl. Dlouhé jako kamion, ale nákladní prostor je vysoký valník plný hlíny. Je neuvěřitelné, jakou váhu to auto uveze. Navíc dokáže jet pěkně rychle. Jsem, ale mile překvapen. Řidiči si jsou vědomi, co řídí a chovají se ohleduplně. Dokonce jsem do jednoho kopce zkusil auto honit. Stačil jsem mu, ale to co jsem vydýchal byla hrůza.
U rodného domu Mendela byla výprava nějakých důchodců. Využil jsem příležitosti a šel se podívat jak to vypadá v opraveném objektu. Vy kteří čtete mé příspěvky několik let si vzpomenete na fotky z tohoto místa. Tenkráte to byl chátrající objekt. Zajímavé je, že zde poskytují i ubytování. Jen se mně nelíbí, že cena je lákavá, ale je si třeba připočítat další poplatky.
Ve Studénce už mají na cestě zase kanály a nemusím se bát. Jen za městem na polní cestě je více štěrku a já si dávám pozor, abych nespadl. Vagonářské muzeum je zavřené. Na rozcestníku jsem dohnal cyklisty, kteří se rozhodovali, kam pojedou dál. Slyšel jsem, že jim ujela kamarádka. Na dalším rozcestníku jsem ji dohnal a poslal zpět. Něco frlala. Asi nebyla s výkonem svých kamarádů spokojená. Já už jsem měl před sebou výjezd na hřeben a příjemný pohled na větrný mlýn.
Na zpáteční cestě fotím mlýn s pozadím Beskyd. Když jedu do kopce, tak jedu ve stoje abych se zahřál. Naštěstí dostává sluníčko rozum a začíná hřát. Já už také zabírám do pedálů větší frekvencí. Domů chci jet rychleji a spravit si ranní průměr. Na 104 km jsem měl průměr 23 km/hod. Teď to chci na celkových 210 km opravit na 25 km/hod. To se mi nakonec podařilo. Kdybych si měřil zpáteční cestu zvlášť tak bych měl průměr lepší. Domů jedu přes Kurovice.
Kousek za Studenkou fotím stavbu nové dálnice a pak to rozjíždím. Brzo, ale brzdím. Na cestě je zničený motocykl a sanitka zůstává. To znamená, že čekají na černou sanitku. Cesta je ucpaná a já mám výhodu, že můžu kolo přenést. Cesta je postříkaná olejem a ostrými předměty. Co na to říct, před pár hodinama jsem ho mohl potkat.
Ikdyž neřídím motorové vozidlo, tak zvolňuji tempo. Přemýšlím o tom, co se stalo. Ve Špičkách na kopci zastavuji a dávám tyčinku Deli. Podruhé jsem dostal hlad před Hostýnem a na řadě je banánek v čokoládě. Teď už domů vydržím. V Holešově mi nedalo auto přednost. Špatně odhadl jak rychle jedu a já jsem musel jet protisměrem. Za čokoládovnou jsem na vedlejší cestě a měla by to být pohoda. Potkávám kamion, který veze traktor. Jede tak rychle, že jsem při nárazu větru málem sletěl z kola. Nebyl jsem na něco takového připraven.
Domů jsem dojel v pohodě a nevím o tom, co jsem ujel. Je to stejné jako na dovolené. Dojet do cíle a nebýt unavený. Zítra se musí jet dále. Dnes budu mít krásný večer. V hospodě před domem je slyšet country kapelu. Ti budou hrát až do zítřka. Otvírám okno a užívám si odměny za dnešní cestu.
Ujeto 210 km průměrem 25 km/hod. Na grafech je vidět několik zastávek na fotografování a pak když je mně zima, tak potřebuji speciální zastávku. Já se asi málo potím.
30.08.2008
pondělí 18. srpna 2008
Návrat z Lucernu
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, uz jsem zase doma. Uzil jsem si nadhernou dovolenou. Nebyla tak slunecna jako minuly rok. Mnohokrate jsem zmokl, ale tu krasu co jsem videl to jen znasobi.
Nejhure bylo pri prutrzi mracen na AlbertPass 1800m.n.m. Bylo mne ve sjezdu tak zima, ze jsem se roztrepal a nebyl schopen ridit kolo. Mel jsem, ale od brzdeni horke rafky a tak jsem se o ne ohrival. Byl to 50 km dlouhy sjezd v desti.
Ujel jsem 2511 km podle rozdilu na tachometru.
Nejvyse jsem byl 2040 m.n.m OberalPass.
Na obrazku vidite dve holky 14 a 15 let. Jely se podivat na kole do Italie. Spavaly na divoko v lese a jak vidite take tahli s sebou oblibene Majky.
Mel jsem i uraz. Na vedlejsi ceste byl natazeny drat a ja jsem ho pri odbocovani prehledl. Spadl jsem pres riditka a mel jsem napuchlou ruku /zapesti/ jako balon. Barevne koleno a odreniny. Nez jsem prijel domu, tak se to vylecilo. Ruka boli, ale videt to neni.
Cestou jsem se seznamil s hodne pratelskymi lidmi. Videl jsem ruzne upravy jizdnich kol, az je neuveritelne, ze se na tom da jezdit. Dokonce i dvojkolo a za nim vozik na dite. Ti meli na delku 10 m. Myslim, ze se objevil novy zpusob cestovani cele rodiny. Kazdy si da za kolo vozik a veze dite nebo veci. Dokonce jsem videl jednu maminku jak tahla na zadech malicke detske kolo pro mrnouse ve voziku. Ridici vsechno tolerovali a nebyli nervozni kdyz se takove monstra snazila projet krizovatky.
Ridici jsou v oblastech znamych cyklotras na cyklisty zvykli a davaji na ne pozor.
Jine to bylo ve Svycarsku. Ridici nakladaku tam jsou bezohledni blbci jako u nas. Dalsi neprijemnost jsou horska sedla. Jezdi tam motorkari a kabriolety a ti si chteji uzit adrenalinovou jizdu. Rikal jsem si, ze uz nikdy nopojedu pres horske sedlo.
Mam nekolik stovek obrazku a je tezke vybrat ktere ukazat. Hodne se jich nepovedla. Muj fotacek si neporadi se slunkem a naopak foceni v desti neni nic moc.Navic ty fotky maji vyznam jen pro mne. Ja se na ne podivam a vim co jsem tenkrat citil. To zatim technika zachytit neumi.
KP
Ahoj cykloturisti, uz jsem zase doma. Uzil jsem si nadhernou dovolenou. Nebyla tak slunecna jako minuly rok. Mnohokrate jsem zmokl, ale tu krasu co jsem videl to jen znasobi.
Nejhure bylo pri prutrzi mracen na AlbertPass 1800m.n.m. Bylo mne ve sjezdu tak zima, ze jsem se roztrepal a nebyl schopen ridit kolo. Mel jsem, ale od brzdeni horke rafky a tak jsem se o ne ohrival. Byl to 50 km dlouhy sjezd v desti.
Ujel jsem 2511 km podle rozdilu na tachometru.
Nejvyse jsem byl 2040 m.n.m OberalPass.
Na obrazku vidite dve holky 14 a 15 let. Jely se podivat na kole do Italie. Spavaly na divoko v lese a jak vidite take tahli s sebou oblibene Majky.
Mel jsem i uraz. Na vedlejsi ceste byl natazeny drat a ja jsem ho pri odbocovani prehledl. Spadl jsem pres riditka a mel jsem napuchlou ruku /zapesti/ jako balon. Barevne koleno a odreniny. Nez jsem prijel domu, tak se to vylecilo. Ruka boli, ale videt to neni.
Cestou jsem se seznamil s hodne pratelskymi lidmi. Videl jsem ruzne upravy jizdnich kol, az je neuveritelne, ze se na tom da jezdit. Dokonce i dvojkolo a za nim vozik na dite. Ti meli na delku 10 m. Myslim, ze se objevil novy zpusob cestovani cele rodiny. Kazdy si da za kolo vozik a veze dite nebo veci. Dokonce jsem videl jednu maminku jak tahla na zadech malicke detske kolo pro mrnouse ve voziku. Ridici vsechno tolerovali a nebyli nervozni kdyz se takove monstra snazila projet krizovatky.
Ridici jsou v oblastech znamych cyklotras na cyklisty zvykli a davaji na ne pozor.
Jine to bylo ve Svycarsku. Ridici nakladaku tam jsou bezohledni blbci jako u nas. Dalsi neprijemnost jsou horska sedla. Jezdi tam motorkari a kabriolety a ti si chteji uzit adrenalinovou jizdu. Rikal jsem si, ze uz nikdy nopojedu pres horske sedlo.
Mam nekolik stovek obrazku a je tezke vybrat ktere ukazat. Hodne se jich nepovedla. Muj fotacek si neporadi se slunkem a naopak foceni v desti neni nic moc.Navic ty fotky maji vyznam jen pro mne. Ja se na ne podivam a vim co jsem tenkrat citil. To zatim technika zachytit neumi.
KP
pátek 25. července 2008
Přípravy na cestu, Lucern Švýcarsko
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, prisel cas prozradit kam se chystam o dovolene.
Pres zimu jsem precetl zivotopisnou knizku o radove sestre a jeji obsah na mne tak zapusobil, ze jsem se rozhodl navstivit popisovana mista ve Svycarsku.
Odjizdim v sobotu 26.7.2008 smerem na Slovensko a pak do Rakouska. Vyuziji cyklotrasu podel Moravy.
Jak vidite na obrazku, tak mam jidlo i veci na cestu pripravene.
http://www.klaster-km.cz/
KP
Ahoj cykloturisti, prisel cas prozradit kam se chystam o dovolene.
Pres zimu jsem precetl zivotopisnou knizku o radove sestre a jeji obsah na mne tak zapusobil, ze jsem se rozhodl navstivit popisovana mista ve Svycarsku.
Odjizdim v sobotu 26.7.2008 smerem na Slovensko a pak do Rakouska. Vyuziji cyklotrasu podel Moravy.
Jak vidite na obrazku, tak mam jidlo i veci na cestu pripravene.
http://www.klaster-km.cz/
KP
neděle 20. července 2008
Klášter Kroměříž
Zapsal: Karel
Ahoj cykoturiste, dnes jsem jel ziskat nejake materialy pro svoji prazdninovou cestu. Podrobnosti napisu v tydnu.
Napred jsem se zastavil u letiste a prirodniho koupaliste. Dale jsem lehce navstivil kvetnou zahradu a pak klaster. Radove sestry byly ze mne hodne prekvapene. Neco takoveho jeste nezazily.
Pak jsem se obloukem vratil pes Kostelany. Dnesni trasa byla z pocatku rovinata a postupne presla do poctivych stoupani.
Dnes rano jsem delal v dome uklid a nekdo nam ukradl kliky na oknech.
Ujel jsem 58 km.
KP
Ahoj cykoturiste, dnes jsem jel ziskat nejake materialy pro svoji prazdninovou cestu. Podrobnosti napisu v tydnu.
Napred jsem se zastavil u letiste a prirodniho koupaliste. Dale jsem lehce navstivil kvetnou zahradu a pak klaster. Radove sestry byly ze mne hodne prekvapene. Neco takoveho jeste nezazily.
Pak jsem se obloukem vratil pes Kostelany. Dnesni trasa byla z pocatku rovinata a postupne presla do poctivych stoupani.
Dnes rano jsem delal v dome uklid a nekdo nam ukradl kliky na oknech.
Ujel jsem 58 km.
KP
sobota 19. července 2008
Zajíždění kola - Prakšice
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturiste, mam kolo po generalni prohlidce a rozhodl jsem se na nem najet kilometry, abych odhalil slaba mista.
Trasu nebudu popisovat, jel jsem to uz minuly rok. Je to asfalt i polni cesty. Rovinky by jste tezko hledali.
Asi mesic jsem jezdil na silnicnim kole a je to poznat na vykonosti. Je to dobra pruprava na horske kolo. Snazil jsem se v kopcich neklesnout pod 15 km/hod, ale nektere stoupani me shodila na 10. Treba Svarov nebo terenem nad Brezolupy.
Vsimete si obrazku o udrzovani poradku v lese.
Mel jsem malo napnuty retez a spadl mne. Nastesti jsem jel pomalu.
Ujel jsem 59 km.
Ahoj cykloturiste, mam kolo po generalni prohlidce a rozhodl jsem se na nem najet kilometry, abych odhalil slaba mista.
Trasu nebudu popisovat, jel jsem to uz minuly rok. Je to asfalt i polni cesty. Rovinky by jste tezko hledali.
Asi mesic jsem jezdil na silnicnim kole a je to poznat na vykonosti. Je to dobra pruprava na horske kolo. Snazil jsem se v kopcich neklesnout pod 15 km/hod, ale nektere stoupani me shodila na 10. Treba Svarov nebo terenem nad Brezolupy.
Vsimete si obrazku o udrzovani poradku v lese.
Mel jsem malo napnuty retez a spadl mne. Nastesti jsem jel pomalu.
Ujel jsem 59 km.
sobota 12. července 2008
Festival Oldřichovický žejdlík
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, uběhl rok a je tu zase Oldřichovický žejdlík. Letos je hlavním hostem Žalman. To je určitě lákadlo pro lidi, kteří by sem normálně nešli.
Program začínal už od rána, ale já jsem přijel až odpoledne. Letošní ročník probíhal v poklidu z pohledu diváka. Žádné posuny v příjezdu kapel nebo zmatky s ozvučením při střídání kapel na jevišti. Podél hřiště byly stánky s občerstvením a rukodělnými pracemi. Na hřišti holka prováděla jízdy na koni. Když jsem projížděl Pohořelicemi, tak jsem ji vyfotil u hospody. To byli na cestě do Oldřichovic. Dále zde stály stany s účastníky, kteří přijeli na dva dny nebo byli z daleka. Dokonce přijeli i nějací cyklisté se stanem.
Vystoupení jednotlivých kapel nebudu popisovat. To se musí slyšet a navíc každý z nás má jiný vkus. Já jsem dospěl k názoru, že skupina Zlatý Voči byla už mimo svým způsobem projevu i hlučnou hudbou. Tvrdili, že umí zahrát i folk, ale byli zaměřeni jinak. Spíš to byla ukázka, kam asi jde vývoj v poslechovosti hudby. Čím větší rambajs tím lépe. Pokud by došlo na hlasování, tak bych dal hlas kapele Dostavník. K hlasování nedošlo. Všechno nám sebrala bouřka.
Vystoupení Žalmana není třeba nějak komentovat. Kdo zná jeho hudbu tak by nebyl zklamán. Myslím si, že mu to s mladou zpěvačkou šlape dobře. Na závěr prodávali CD a také jsem si koupil. Ceny byly lákavé a v obchodě bych tak dobře nekoupil. V průběhu vystoupení se začal zvedat vítr a prudce se ochladilo. Po vystoupení se každý oblekl do toho co měl.
Po hostovi večera vystoupila skupina Dostavník a další skupina už nedohrála. Přesto, že bylo hezké odpoledne, tak se dohnala bouřka se silným větrem a museli jsme se rychle schovat pod stan, kde se prodávaly vstupenky. Vítr byl tak silný, že jsme museli držet střešní konstrukci, aby ji neurval vítr. Přitom jsme byli smáčení poryvy větru. Jak jsem držel střechu, tak mně tekla voda do rukávu. Chvíli jsem se i třepal zimou. Bylo to jako na plachetnici v bouřce. Navíc se začala rozpadat střešní kovová konstrukce. To už, ale na štěstí vítr polevil. Kdyby nám vítr sebral střechu, tak by došlo k potlučení aut, která stála opodál. Hodně diváků se zachránilo útěkem do aut a po přejdení vichřice odjeli.
Zbytek diváků se přesunul před jeviště a vystoupení pokračovalo bez elektriky naživo. To jen zvukaři pobíhali a snažili se všechnu kabeláž a aparatury uklidit. Bylo nás opravdu málo. Všichni využili mezery v dešti a odcházeli domů. Na kraji jeviště seděla zpěvačka na zemi a zpívala. Byla k nám opravdu blízko a když zařadili nábožensky laděnou píseň, tak to krásně pasovalo na situaci, kterou jsme prožili. Měli jsme k sobě všichni nějak blíž, spojoval nás okamžik který jsme prožili a byli jsme rovnocenně mokří. Příroda nedělala rozdíly.
Radost, ale brzo skončila a déšť ve své vydatnosti opět přišel. To už nás bylo opravdu málo a nacpali jsme se všichni na jeviště. Ještě vznikla jedna skupinka diváků ve staně s pivem kde někdo hrál. My jsme se na sebe tiskli v malém prostoru a poslouchali hudbu kapel, které měly vystoupit dál. Jen skupina Taurus utekla. Bylo to nádherné stát mezi muzikanty a přímo na živo poslouchat, navíc si diváci říkali, jaká písnička se bude hrát. Když jsme kapely vyčerpali tak na jeviště přišla holka s tahací harmoniků a k ní se přidali už asi náhodní muzikanti s kytarami a basou. Srandovní byl okamžik, kdy jedna slečna hrála na flétnu a nedopatřením se jí dovnitř dostala voda a ona se přidusila. Jeviště je malá dřevěná bouda a cítili jsme, jak podlaha pod námi pracuje. Mohli jsme být rádi, že jsme se nepropadli. Když hrála basa, tak podlaha rezonovala. Hrálo se dlouho přes půlnoc a když déšť polevil, tak se zapálil táborák a účastníci se pomalu k němu přesunovali. Já jsem se rozhodl jet domů.
Svoje kolo jsem našel na zemi u plotu, jak jsem jej odpoledne opustil. Bylo krásně umyté a cyklobrašna byla plná vody. Naštěstí jsem měl důležité věci v igelitové tašce. To mně, ale nebylo nic platné, stejně jsem musel jet domů na mokrém sedátku. Nevím, jestli si umíte představit sezení na promočeném sedle z kterého, jako z hubky vymáčknete sezením studenou vodu. Obvykle dávám na sedlo igelit, ale tentokráte jsem to nestihl. Bouřka přišla moc rychle. Navíc jsem neměl ani pláštěnku. Domů jsem se vracel nad ránem a bylo krásné pozorovat, jak mraky protrhává světlo. Normálně by byla krásná světlá noc. Špatné bylo, že jsem potkal dvě auta a až na poslední chvíli ztlumili dálková světla. Přitom já jsem měl osvětlené kolo jako vánoční stromeček. Je to kolo na kterém jezdím v zimě do práce a vím, že je mě dobře vidět.
Na festivalu se mně nelíbilo jak měl pořadatel zajištěnou bezpečnost. Po hřišti chodili dva muži agresivně vyhlížející s dlouhými noži a ještě nějakou výbavou u pasu. Jeden měl i nebezpečného psa bez náhubku. Občas ho nechával o samotě u stolu. Druhý se s přibývajícím večerem unavil a musel být od kolegy napomenut, aby neobtěžoval diváky. Byl to agresivní typ a rád by předvedl svoje bojové schopnosti. Bylo i neobvyklé, že pořadatel dvakrát vyslal ochranku mezi diváky, aby zkontrolovali vstupenky. Něco takového jsem nezažil. Bylo to trapné. Na tyto akce chodí lidé, kteří mají tuto hudbu rádi a nevyhýbají se vstupnému. Navíc má každý na krku vstupenku a navzájem je vidět kdo nezaplatil.
Byli jsme poctěni i vzácnou návštěvou paní senátorky. Mám pocit, že se vracejí staré dobré časy, kdy funkcionáři navštěvovali veřejné akce, aby nám zdůraznili, kde žijeme. Zde je to pochopitelné. Žijeme v době sponzorů a je třeba tyto věci chápat a zvyknout si na to. Akce jsou příliš finančně náročné a pořadatelé by to bez pomoci politiků a firem nezvládli. Paní řekla jen několik vět a dokonce se ukecla a diváky pobavila. Bylo to krátké a účel to splnilo.
Jinak pořadatele pochválím. Neviděl jsem žádné jiné nedostatky.
Kdybych měl akci přirovnat k festivalu, který proběhl v Otrokovicích, tak zde vystupující kapely byly blíže tomu co mám rád. Naopak v Otrokovicích nijak nenarušili přátelskou atmosféru festivalu ozbrojenou ochrankou. Uvaděč v Otrokovicích byl lepší než v Oldřichovicích. Zde vystupující uvaděč byl vynervovaný a občas to dal najevo. Ono zorganizovat takovou akci je velmi složité a vyžaduje to hodně lidských sil.
Celkově jsem byl s festivalem spokojený a část kterou jsem prožil pod střechou jeviště zůstane navěky zachována v mé paměti jako hezký prožitek.
Ahoj cykloturisti, uběhl rok a je tu zase Oldřichovický žejdlík. Letos je hlavním hostem Žalman. To je určitě lákadlo pro lidi, kteří by sem normálně nešli.
Program začínal už od rána, ale já jsem přijel až odpoledne. Letošní ročník probíhal v poklidu z pohledu diváka. Žádné posuny v příjezdu kapel nebo zmatky s ozvučením při střídání kapel na jevišti. Podél hřiště byly stánky s občerstvením a rukodělnými pracemi. Na hřišti holka prováděla jízdy na koni. Když jsem projížděl Pohořelicemi, tak jsem ji vyfotil u hospody. To byli na cestě do Oldřichovic. Dále zde stály stany s účastníky, kteří přijeli na dva dny nebo byli z daleka. Dokonce přijeli i nějací cyklisté se stanem.
Vystoupení jednotlivých kapel nebudu popisovat. To se musí slyšet a navíc každý z nás má jiný vkus. Já jsem dospěl k názoru, že skupina Zlatý Voči byla už mimo svým způsobem projevu i hlučnou hudbou. Tvrdili, že umí zahrát i folk, ale byli zaměřeni jinak. Spíš to byla ukázka, kam asi jde vývoj v poslechovosti hudby. Čím větší rambajs tím lépe. Pokud by došlo na hlasování, tak bych dal hlas kapele Dostavník. K hlasování nedošlo. Všechno nám sebrala bouřka.
Vystoupení Žalmana není třeba nějak komentovat. Kdo zná jeho hudbu tak by nebyl zklamán. Myslím si, že mu to s mladou zpěvačkou šlape dobře. Na závěr prodávali CD a také jsem si koupil. Ceny byly lákavé a v obchodě bych tak dobře nekoupil. V průběhu vystoupení se začal zvedat vítr a prudce se ochladilo. Po vystoupení se každý oblekl do toho co měl.
Po hostovi večera vystoupila skupina Dostavník a další skupina už nedohrála. Přesto, že bylo hezké odpoledne, tak se dohnala bouřka se silným větrem a museli jsme se rychle schovat pod stan, kde se prodávaly vstupenky. Vítr byl tak silný, že jsme museli držet střešní konstrukci, aby ji neurval vítr. Přitom jsme byli smáčení poryvy větru. Jak jsem držel střechu, tak mně tekla voda do rukávu. Chvíli jsem se i třepal zimou. Bylo to jako na plachetnici v bouřce. Navíc se začala rozpadat střešní kovová konstrukce. To už, ale na štěstí vítr polevil. Kdyby nám vítr sebral střechu, tak by došlo k potlučení aut, která stála opodál. Hodně diváků se zachránilo útěkem do aut a po přejdení vichřice odjeli.
Zbytek diváků se přesunul před jeviště a vystoupení pokračovalo bez elektriky naživo. To jen zvukaři pobíhali a snažili se všechnu kabeláž a aparatury uklidit. Bylo nás opravdu málo. Všichni využili mezery v dešti a odcházeli domů. Na kraji jeviště seděla zpěvačka na zemi a zpívala. Byla k nám opravdu blízko a když zařadili nábožensky laděnou píseň, tak to krásně pasovalo na situaci, kterou jsme prožili. Měli jsme k sobě všichni nějak blíž, spojoval nás okamžik který jsme prožili a byli jsme rovnocenně mokří. Příroda nedělala rozdíly.
Radost, ale brzo skončila a déšť ve své vydatnosti opět přišel. To už nás bylo opravdu málo a nacpali jsme se všichni na jeviště. Ještě vznikla jedna skupinka diváků ve staně s pivem kde někdo hrál. My jsme se na sebe tiskli v malém prostoru a poslouchali hudbu kapel, které měly vystoupit dál. Jen skupina Taurus utekla. Bylo to nádherné stát mezi muzikanty a přímo na živo poslouchat, navíc si diváci říkali, jaká písnička se bude hrát. Když jsme kapely vyčerpali tak na jeviště přišla holka s tahací harmoniků a k ní se přidali už asi náhodní muzikanti s kytarami a basou. Srandovní byl okamžik, kdy jedna slečna hrála na flétnu a nedopatřením se jí dovnitř dostala voda a ona se přidusila. Jeviště je malá dřevěná bouda a cítili jsme, jak podlaha pod námi pracuje. Mohli jsme být rádi, že jsme se nepropadli. Když hrála basa, tak podlaha rezonovala. Hrálo se dlouho přes půlnoc a když déšť polevil, tak se zapálil táborák a účastníci se pomalu k němu přesunovali. Já jsem se rozhodl jet domů.
Svoje kolo jsem našel na zemi u plotu, jak jsem jej odpoledne opustil. Bylo krásně umyté a cyklobrašna byla plná vody. Naštěstí jsem měl důležité věci v igelitové tašce. To mně, ale nebylo nic platné, stejně jsem musel jet domů na mokrém sedátku. Nevím, jestli si umíte představit sezení na promočeném sedle z kterého, jako z hubky vymáčknete sezením studenou vodu. Obvykle dávám na sedlo igelit, ale tentokráte jsem to nestihl. Bouřka přišla moc rychle. Navíc jsem neměl ani pláštěnku. Domů jsem se vracel nad ránem a bylo krásné pozorovat, jak mraky protrhává světlo. Normálně by byla krásná světlá noc. Špatné bylo, že jsem potkal dvě auta a až na poslední chvíli ztlumili dálková světla. Přitom já jsem měl osvětlené kolo jako vánoční stromeček. Je to kolo na kterém jezdím v zimě do práce a vím, že je mě dobře vidět.
Na festivalu se mně nelíbilo jak měl pořadatel zajištěnou bezpečnost. Po hřišti chodili dva muži agresivně vyhlížející s dlouhými noži a ještě nějakou výbavou u pasu. Jeden měl i nebezpečného psa bez náhubku. Občas ho nechával o samotě u stolu. Druhý se s přibývajícím večerem unavil a musel být od kolegy napomenut, aby neobtěžoval diváky. Byl to agresivní typ a rád by předvedl svoje bojové schopnosti. Bylo i neobvyklé, že pořadatel dvakrát vyslal ochranku mezi diváky, aby zkontrolovali vstupenky. Něco takového jsem nezažil. Bylo to trapné. Na tyto akce chodí lidé, kteří mají tuto hudbu rádi a nevyhýbají se vstupnému. Navíc má každý na krku vstupenku a navzájem je vidět kdo nezaplatil.
Byli jsme poctěni i vzácnou návštěvou paní senátorky. Mám pocit, že se vracejí staré dobré časy, kdy funkcionáři navštěvovali veřejné akce, aby nám zdůraznili, kde žijeme. Zde je to pochopitelné. Žijeme v době sponzorů a je třeba tyto věci chápat a zvyknout si na to. Akce jsou příliš finančně náročné a pořadatelé by to bez pomoci politiků a firem nezvládli. Paní řekla jen několik vět a dokonce se ukecla a diváky pobavila. Bylo to krátké a účel to splnilo.
Jinak pořadatele pochválím. Neviděl jsem žádné jiné nedostatky.
Kdybych měl akci přirovnat k festivalu, který proběhl v Otrokovicích, tak zde vystupující kapely byly blíže tomu co mám rád. Naopak v Otrokovicích nijak nenarušili přátelskou atmosféru festivalu ozbrojenou ochrankou. Uvaděč v Otrokovicích byl lepší než v Oldřichovicích. Zde vystupující uvaděč byl vynervovaný a občas to dal najevo. Ono zorganizovat takovou akci je velmi složité a vyžaduje to hodně lidských sil.
Celkově jsem byl s festivalem spokojený a část kterou jsem prožil pod střechou jeviště zůstane navěky zachována v mé paměti jako hezký prožitek.
neděle 6. července 2008
Podél dálnice
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, dnes jsem udělal průzkumnou cestu jak se dostat bezpečně do Brna. Už jsem jel tuto trasu několikrát a vždy jinou cestou. Dnes jsem dostal nápad na využití servisní cesty podél dálnice.
Z Otrokovic se vydáte na Kroměříž a do Zdounek. Odtud přes velký kopec do Švábenic a kousek za vesnici se napojíte na servisní cestu. Pak po ní jedete až do Podbřežic. Zde musíte najet na hlavní cestu od Vyškova a vydržet to na Rohlenku, dále už se jede směrem na Modřice po vedlejších cestách.
Vyjel jsem po 13 hodině a už bylo teplo, abych mohl jet s krátkým rukávem. Při průjezdu Otrokovicemi jsem dvakrát na cestě našel rozbitou láhev a musel jsem zastavit abych prohlédl pláště jestli jsem nechytl sklo do gumy. Na jedné křižovatce jsem odbočoval doprava a auto, které mě předjíždělo tak to zkusilo také. S kvílejícími gumami to vyšlo. Ten řidič byl blbec. Jestli mu to stálo za to riziko. Obdobnou situaci jsem řešil u Kroměříže. Předjelo mě auto a zabrzdilo a odbočilo do zahradní kolonie. To jsem opravdu nečekal.
Pak už jsem jel po vedlejších cestách a bylo to v pohodě. Z Troubek jsem vyjel dlouhý táhlý kopec a pak jsem už jen klesal do Švábenic. Ve Švábenicích jsem odbočil a přes malé vesnice prokličkoval na servisní cestu. Zde jsem potkal cyklistku a pokecali jsme, kam se dá po této cestě dojet. Cesta je to velmi dobré kvality a má jen tu nevýhodu, že kopíruje krajinu. Je neuvěřitelné kolik zeminy se muselo navozit, aby dálnice jela ve stejné výšce. Jízda podél dálnice je pohodová, ale hluk je hrozný. Nevím jestli je to povrchem cesty nebo hrubými gumami na autech. Já takové cyklostezky znám z NSR když se vracím podél Inu. Jede se tak dlouho a ten hluk leze na mozek. Navíc Němci při své důkladnosti oddělili cyklostezku pletivem od cesty. Já jsem měl blbý pocit když cesta vedla pod úrovní dálnice co bych dělal, kdyby nějaké auto vylétlo z cesty. Když jsem si stoupl k cestě a dělal fotky, tak jsem si všiml, jak auta brzdila. Oni si mysleli, že je tam rychlostní kontrola.
Vesnice Podbřežice je slepá ulice a já jsem byl rád, že mám s sebou třicet roků starou mapu a na ní byla turistická značka jak se dostat do další vesnice a pak ještě dál až jsem přijel do vesnice kterou procházela cesta. Jel jsem po starých JZD asfaltkách a neuvěřitelné panelové cestě. Ona měla 20 cm škvíry a ty byly kdysi vyplněny betonem. Teď to bylo prázdné a já jsem nevěděl jak jet. Pěšky jsem nechtěl jít. Něco takového jsem ve svém životě ještě neviděl. Na další polní cestě jsem tak kličkoval, že když jsem potkal holku s klukem tak jsme se málem srazili, protože oni nevěděli jak mně vyhnout.
Dále jsem vyfotil dva větrné mlýny, které z mých cestopisů dobře znáte. Jsou to Chvalkovice a Kunkovice. Zde jsem musel jet opět po poli a pak lesem. Kousek od mlýna v Kunkovicích jsem si dělal u keře technickou přestávku, když přijelo děvče na celoodpruženém kole. Chvíli jsme si vykládali. Ona jela opravdu napříč krajinou, využívala polní a lesní cesty. To se, ji to jede na takovém kole. Teď už jsem najel na asfalt a svištěl domů. V jedné vesnici jsem, ale málem havaroval. Zedník nechal kolečka na cestě a já jsem je málem přehlédl. Kdyby si u opravovaného baráku dal aspoň výstražný trojúhelník. Kousek před Zdounkami jsem uviděl cyklistu a rozhodl jsem se ho dohnat. Viděl jsem jen tečku, ale na posledním kopci jsem ho šmiknul v zatáčce. Tak se mě lekl, že skončil na krajnici v písku. Bylo to překvapení, byla to holka a měla na uších sluchátka a nevěnovala se řízení. Tak se ji stalo, že byla překvapena. Ze Zdounek jsem zvolil bezpečnou, ale kopcovitou trasu do Kostelan a průjezd lesem od Nové Dědiny do Žlutav.
Ujel jsem 127 km průměrem 22km/hod. Dnes to byl pohodový výlet.
Ahoj cykloturisti, dnes jsem udělal průzkumnou cestu jak se dostat bezpečně do Brna. Už jsem jel tuto trasu několikrát a vždy jinou cestou. Dnes jsem dostal nápad na využití servisní cesty podél dálnice.
Z Otrokovic se vydáte na Kroměříž a do Zdounek. Odtud přes velký kopec do Švábenic a kousek za vesnici se napojíte na servisní cestu. Pak po ní jedete až do Podbřežic. Zde musíte najet na hlavní cestu od Vyškova a vydržet to na Rohlenku, dále už se jede směrem na Modřice po vedlejších cestách.
Vyjel jsem po 13 hodině a už bylo teplo, abych mohl jet s krátkým rukávem. Při průjezdu Otrokovicemi jsem dvakrát na cestě našel rozbitou láhev a musel jsem zastavit abych prohlédl pláště jestli jsem nechytl sklo do gumy. Na jedné křižovatce jsem odbočoval doprava a auto, které mě předjíždělo tak to zkusilo také. S kvílejícími gumami to vyšlo. Ten řidič byl blbec. Jestli mu to stálo za to riziko. Obdobnou situaci jsem řešil u Kroměříže. Předjelo mě auto a zabrzdilo a odbočilo do zahradní kolonie. To jsem opravdu nečekal.
Pak už jsem jel po vedlejších cestách a bylo to v pohodě. Z Troubek jsem vyjel dlouhý táhlý kopec a pak jsem už jen klesal do Švábenic. Ve Švábenicích jsem odbočil a přes malé vesnice prokličkoval na servisní cestu. Zde jsem potkal cyklistku a pokecali jsme, kam se dá po této cestě dojet. Cesta je to velmi dobré kvality a má jen tu nevýhodu, že kopíruje krajinu. Je neuvěřitelné kolik zeminy se muselo navozit, aby dálnice jela ve stejné výšce. Jízda podél dálnice je pohodová, ale hluk je hrozný. Nevím jestli je to povrchem cesty nebo hrubými gumami na autech. Já takové cyklostezky znám z NSR když se vracím podél Inu. Jede se tak dlouho a ten hluk leze na mozek. Navíc Němci při své důkladnosti oddělili cyklostezku pletivem od cesty. Já jsem měl blbý pocit když cesta vedla pod úrovní dálnice co bych dělal, kdyby nějaké auto vylétlo z cesty. Když jsem si stoupl k cestě a dělal fotky, tak jsem si všiml, jak auta brzdila. Oni si mysleli, že je tam rychlostní kontrola.
Vesnice Podbřežice je slepá ulice a já jsem byl rád, že mám s sebou třicet roků starou mapu a na ní byla turistická značka jak se dostat do další vesnice a pak ještě dál až jsem přijel do vesnice kterou procházela cesta. Jel jsem po starých JZD asfaltkách a neuvěřitelné panelové cestě. Ona měla 20 cm škvíry a ty byly kdysi vyplněny betonem. Teď to bylo prázdné a já jsem nevěděl jak jet. Pěšky jsem nechtěl jít. Něco takového jsem ve svém životě ještě neviděl. Na další polní cestě jsem tak kličkoval, že když jsem potkal holku s klukem tak jsme se málem srazili, protože oni nevěděli jak mně vyhnout.
Dále jsem vyfotil dva větrné mlýny, které z mých cestopisů dobře znáte. Jsou to Chvalkovice a Kunkovice. Zde jsem musel jet opět po poli a pak lesem. Kousek od mlýna v Kunkovicích jsem si dělal u keře technickou přestávku, když přijelo děvče na celoodpruženém kole. Chvíli jsme si vykládali. Ona jela opravdu napříč krajinou, využívala polní a lesní cesty. To se, ji to jede na takovém kole. Teď už jsem najel na asfalt a svištěl domů. V jedné vesnici jsem, ale málem havaroval. Zedník nechal kolečka na cestě a já jsem je málem přehlédl. Kdyby si u opravovaného baráku dal aspoň výstražný trojúhelník. Kousek před Zdounkami jsem uviděl cyklistu a rozhodl jsem se ho dohnat. Viděl jsem jen tečku, ale na posledním kopci jsem ho šmiknul v zatáčce. Tak se mě lekl, že skončil na krajnici v písku. Bylo to překvapení, byla to holka a měla na uších sluchátka a nevěnovala se řízení. Tak se ji stalo, že byla překvapena. Ze Zdounek jsem zvolil bezpečnou, ale kopcovitou trasu do Kostelan a průjezd lesem od Nové Dědiny do Žlutav.
Ujel jsem 127 km průměrem 22km/hod. Dnes to byl pohodový výlet.
neděle 29. června 2008
Mlýny severu
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, udělal jsem si výlet na Severní Moravu. Na jedné trase jsem spojil několik užitečných věcí dohromady. Byla to účast na výročním ohni a návštěva několika větrných mlýnů. Již předem můžu prozradit, že jsem celou akci přecenil s počtem navštívených míst.
V sobotu ráno jsem měl daný budík na pět hodin, ale nakonec jsem si ještě zdříml. Alespoň jsem vyjížděl za tepla. Nemusel jsem mít dlouhý rukáv. Na cestě do Bystřice byl velký provoz a viděl jsem několik bezohledných řidičů. Nakonec to jeden před Skaličků nezvládl a zničil auto o sloup v příkopě. Nevím, jak dopadl. Když jsem projížděl kolem, tak už chodil policista po střeše auta. To byla jediná policejní hlídka, kterou jsem viděl za dva dny. Čím více jsem se blížil na Severní Moravu, tím více bylo podél cest polámaných stromů od bouřky, která se přes nás prohnala tento týden. Posledních padesát kilometrů jsem si v sobotu dal poctivé kopce. Jel jsem krajinou kolem bydliště Vítě Dostála. Jsou to hezké lesy s rozbitými cestami a serpentinami. Kousek před Vítkovem jsem v jedné vesnici zastavil, abych se zeptal na cestu a pán zjistil, že jsem z Otrokovic. Začal dlouhý rozhovor na téma, jak on pracoval velmi dávno v Moravanu jako letecký mechanik. Byl zvědavý, co je u nás nového. Já jsem zase chtěl dojet na místo co nejdříve. Nebylo snadné hledat odbočky, buď nebyly značené, nebo byly zarostené keři.
Věděl jsem, že si musím na tábořiště přivést vodu. Celou cestu jsem s sebou vezl prázdné plastové láhve. Chtěl jsem to udělat tak, abych měl čtyři litry vody. Tři na večer a jeden na ráno. Když ujedu přes sto kilometrů, tak se musím hodně napít. V jedné vesnici byla před hospodou pumpa. Zastavil jsem a šel jsem si nabrat vodu. V té chvíli vyšel ven hostinský a řekl, ať jdu dovnitř, že mně dá vodu. Ta ve studni není dobrá voda. Nakonec jsem si nabral jen tři litry a v jedné láhvi jsem měl ještě jontový nápoj. Trošku, ale nechtěl jsem ho vylét. V hospodě na zahrádce všichni lidé jedli. Já jsem byl hladný a vůně jídla byla hodně těžká zkouška, jestli odolám. Nakonec jsem vyrazil dále.
Ještě jsem musel sjet hluboko do údolí Hradce nad Moravicí a opět vyšlapat na kopec do Vítkova. Vítkovem se sjíždí a opět šlape nahoru do Čermné ve Slezku. Co jsem první viděl ve Vítkově byli naši spoluobčané tmavé pleti. Když jsem tu projížděl před třemi roky, tak se na ulici mlátili. Nakonec v Čermné jsem také jiné lidi neviděl.
Dole pod vesnicí jsem našel již známou cestičku do lesa k břidličnému lomu. Na známém místě už byli kamarádi a dělali poslední práce na zahájení slavnostního ohně. Já jsem si postavil přístřešek a uvařil litr čaje. K tomu jsem si dal Májku a dva krajíčky chleba. Ještě jsem měl tři krajíčky, ale ty byly na neděli.
Po večeři jsem se šel podívat co se změnilo v okolí od té doby co jsem tu nebyl. Musel jsem se prodrat až po pas vysokou trávou a ostružiním. Z dálky jsem slyšel hřmění a myslel jsem si, že se blíží velká bouřka. Až po chvíli jsem si uvědomil, že se ve vojenském prostoru střílí. Dnes by nebylo dobré jet lesem na Libavou. Na kopci jsem se šel podívat k břidličnému jezírku. Vůbec si neumím představit, jak je hluboké. Také je zajímavé, jak se voda dostane na kopec. O kousek dále hrály děti na louce hry. Na tábořišti jsem pokecal a ještě jsem slezl k jedné jeskyni. Dovnitř jsem nelezl. Neměl jsem s sebou světlo. Udělal jsem fotku, ale můj blesk nedokázal jeskyni osvětlit. Už od začátku byla zaplavená vodou. Po procházce jsem si uvařil druhý litr čaje. To byla moje dnešní dávka na doplnění vypocených tekutin asi po 150 km na kole. Byl docela teplý den.
Tak a je to tady. Začalo slavnostní zapálení ohně, přivítání a zpěv trampské hymny. Pak už se ujala zpěvu skupina Tempo di vlak. Je to naše oblíbená skupina a většinou na setkáních vyhrává v soutěžích. Zde to měli trošku náročnější. Všechno museli odehrát a odzpívat bez pomoci techniky. Není zde elektřina. Bylo to moc hezké a všichni si toho užívali. Prostě se sešli kamarádi, kteří si chtěli spolu zazpívat. Měli jsme jednu basu, asi pět kytar, foukací harmoniku a dvě zpěvačky. Jedna paní při zpívání držela v náručí dítě. Bylo to opravdu rodinné setkání. Zpívalo se až do rána a písničky se vybíraly podle toho, co kdo navrhl. Jak se oheň zmenšoval, tak jsme se všichni stále více přibližovali k ohništi, aby nám bylo teplo. Já jsem si našel místo na kterém jsem mohl pěkně ležet. U ohně byl i zahraniční host. Kamarád z Anglie, který zde učí. Kdo si chtěl jít popovídat v cizím jazyku, měl možnost. Já jsem vydržel asi do dvou hodin u ohně a pak jsem se přemístil do spacáku. Bylo to moc příjemné usínat a poslouchat zpěv.
Ráno jsem se obudil kolem páté hodiny. Tak jak jsem zvyklý vstávat do práce. Sbalil jsem si věci a odjel jsem na další cestu. Ani jsem se s kamarády nerozloučil. Všichni tvrdě spali. Já jsem měl velké plány a potřeboval jsem brzo vyrazit. Projížděl jsem vesnicí a ani živáčka jsem nepotkal. Jel jsem na sever. Stále pryč od domova. Sjel jsem do krásného hlubokého údolí řeky Moravice. Hezké místo na vandrování. Ještě si sem jednou zajedu. Je to oblíbená řeka pro vodáky. To co jsem sjel, jsem si zase vyšlapal. Projížděl jsem vesničkami se zpustošenými domy i kapličkami. Prostě zapomenuté pohraničí. V jedné autobusové čekárně jsem si udělal snídani. Cesty byly v hrozném stavu. Do této oblasti by se mělo jezdit na výlety na horském kole.
Větrný mlýn Choltice. Jedná se o velmi dobře zachovalý mlýn. Má všechnu výbavu ve funkčním stavu. Přijel jsem do vesničky, odkud už cesta nikam nevedla. U mlýna jsem si opřel kolo a dělal fotky. Po chvíli přijel pán a nabídl mně prohlídku s výkladem. Hodně jsme toho probrali a pro mě to bylo velmi poučné. Pán je dokonce cyklista a se stanem projel francii. Prostě jsme si sedli do noty. Za chvíli, ale přijela rodinka a on musel udělat přednášku pro další návštěvníky.
Větrný mlýn Hlavnice. Jedná se o mlýn, o který se nikdo nestará a postupně pustne. Poblíž je stavení a nevím, jestli není opuštěné. Ve vesnici před mlýnem jsem zastavil a nebyl jsem si jistý, jestli jsem na silnici nebo jen v nějaké vesnické uličce. Jela kolem slečna na kole a nabídla mně pomoc. Jel jsem správně. Prošel jsem celou zahradu a udělal několik fotek. Jsou zde v zahradě uloženy i některé staré části mlýna. V zahradě se dá posedět a odpočinout ve stínu stromů. Snad by se zde dalo i přespat.
Větrný mlýn horní Životice. Jedná se o mlýn v soukromé zahradě a nedá se k němu dostat. Zde jsem si po cestě vyptal vodu a poprvé jsem musel použít nejlehčí převod do kopce. Začala tu hodně kopcovitá krajina a já jsem ještě netušil, že tento převod použiji vícekrát. Ve stoupání mě dohnal cyklista a vykládali jsme si. On jel na náhradním kole. Včera jel na kole a v místě přechodu stínu byl na cestě ukradený poklop na kanále a on vletěl do díry. Nic se mu nestalo, ale zničil si kolo. Já jsem stejně otevřený kanál viděl včera ve Studénce. Naštěstí tam někdo dal sloupek a tak jsem měl štěstí. První jsem si ale řekl, co za debila postavil sloupek do cesty. Teď tomu člověkovi jsem vděčný, že mě ochránil před havárií. S cyklistou jsem se zakecal a až za kopcem jsem se musel vrátit.
Větrný mlýn Lichnov. Soukromý objekt upravený na chatu. Zde už jsem měl zažít rozum a nejezdit k dalšímu mlýnu, ale zajít na oběd a vyrazit směrem domů. Jenže já jsem nabral směr na Krnov a polské hranice. Sjížděl jsem do táhlého údolí a cítil jsem jaká je to blbost sjíždět z kopce na opačnou stranu než vede cesta domů. Jen ta výzva byla silnější než rozum. Ve vesnici jsem mlýn viděl, ale nevěděl jsem jak se na ten kopec dostat. Stále jsem hledal uličku, která by tam vedla. Nakonec jsem našel cestu JZD. Nebylo to úplně nejlepší. Cesta vedla na pastviny a do lesa. K mlýnu nevede cesta a já jsem musel kolo vytlačit po louce na kopec. Udělal jsem si fotky a dolů jsem sjížděl velmi pomalu. Louka byla prudká a plná hrbolů.
Tak a teď už jedu domů. Je odpoledne a já odhaduji, že mám před sebou asi sto kilometrů. Už mám i hlad a snažím se nalézt zahradní restauraci. Musím najít místo, abych pojedl vedle kola. Mam, ale smůlu, takové místo jsem nenašel. Do Horního Benešova jsem stále stoupal a ve městě to bylo jako horská prémie. Prostě jak říkáme krpál. Zato dolů k Slezské Hartě to byl nádherný několik kilometrů dlouhý sjezd. Jen před přehradou se to zvedlo a prudký sjezd na hráz. Zde je všechno hezky upravené a udělané místo pro turisty. Od přehrady se prudce stoupá a tak se to několikrát opakuje až do Moravského Berouna. Byly to takové vlny, že jsem musel zase použít nejlehčí převody. Byly to 12 a 14 procentní kopce. Za městem jsem sjel z hlavní cesty a nabral jsem směr Libavá. Cesty byly v hrozném stavu. Ve stoupání jsem dohnal cyklistu a poradil jsem se jak dále jet. Původně jsem chtěl jet trasou kterou jsem ještě nikdy nejel. On mně to rozmluvil. Je tam kamenolom a cestu zničila těžká auta. Tak jsem jel přes Jívovou. Byl to několik kilometrů táhlý kopec. Ve vesnici neměli v hospodě jídlo. Jen pivo a tyčinky. V hospodě se scházeli uštvaní cyklisté, aby si sdělili zážitky z dnešního výletu. Poslouchal jsem je a v duchu jsem se usmíval. To co oni ujeli za den, já jsem měl ještě cestu domů a možná i víc. Vždyť Olomouc byl ještě v nedohlednu. Já mám z Olomouce domů asi 70 km.
Další moje cesta vedla na okraj Olomouce. Já ale, tímto městem neznám cestu a vrátil jsem se pod Svatý Kopeček, odkud už to umím. Jel jsem směrem na Tovačov. Vím, že je tato cesta ve výstavbě a já to schválně využívám. Má to tu výhodu, že zde nejezdí auta. Jen to nese riziko, že se někde musí cestovatel vrátit. Já jsem takové místo také našel. Nebyl tam most a musel jsem projet zahradami, abych vytáhl kolo znovu na cestu na druhé straně. Za Tovačovem jsem šel do hospody a chtěl jsem něco na pití. Mimo piva měli všechno nealkoholické pití ve 2L láhvích a kvůli mně to nechtěl otvírat. Tak jsem musel domů dojet s tím, co jsem měl od rána v láhvích. Teplá voda už byla odporná. Prostě na pozvracení.
Kroměřížem jsem už projížděl v krizi. Měl jsem hrozný hlad a přecházel do bolestí břicha. Nebyl jsem schopen ani odplivnout mouchu, takové jsem měl sucho v ústech. Když jsem chytl mouchu do oka, tak jsem ani neslzel, abych ji vyplavil. Byl jsem cyklistická mrtvola, která mele z posledního. Přesto jsem běžné cyklisty stále předjížděl. Nakonec jsem se napil až doma. Jíst jsem nemohl. To bych se pozvracel. Už jsem se těšil, až půjdu v pondělí v práci na oběd.
Ujel jsem 337 km za teplého počasí. Průměrem 21 km/hod. Po zničených cestách i pěšky terénem.
29.06.2008
Spotřeba jídla : 2ks polévané oplatky, 1 Májka, 1 sardinky, 5 krajíčků malého chleba, 2ks 0,5L CoCaCola, 7L vody.
Ahoj cykloturisti, udělal jsem si výlet na Severní Moravu. Na jedné trase jsem spojil několik užitečných věcí dohromady. Byla to účast na výročním ohni a návštěva několika větrných mlýnů. Již předem můžu prozradit, že jsem celou akci přecenil s počtem navštívených míst.
V sobotu ráno jsem měl daný budík na pět hodin, ale nakonec jsem si ještě zdříml. Alespoň jsem vyjížděl za tepla. Nemusel jsem mít dlouhý rukáv. Na cestě do Bystřice byl velký provoz a viděl jsem několik bezohledných řidičů. Nakonec to jeden před Skaličků nezvládl a zničil auto o sloup v příkopě. Nevím, jak dopadl. Když jsem projížděl kolem, tak už chodil policista po střeše auta. To byla jediná policejní hlídka, kterou jsem viděl za dva dny. Čím více jsem se blížil na Severní Moravu, tím více bylo podél cest polámaných stromů od bouřky, která se přes nás prohnala tento týden. Posledních padesát kilometrů jsem si v sobotu dal poctivé kopce. Jel jsem krajinou kolem bydliště Vítě Dostála. Jsou to hezké lesy s rozbitými cestami a serpentinami. Kousek před Vítkovem jsem v jedné vesnici zastavil, abych se zeptal na cestu a pán zjistil, že jsem z Otrokovic. Začal dlouhý rozhovor na téma, jak on pracoval velmi dávno v Moravanu jako letecký mechanik. Byl zvědavý, co je u nás nového. Já jsem zase chtěl dojet na místo co nejdříve. Nebylo snadné hledat odbočky, buď nebyly značené, nebo byly zarostené keři.
Věděl jsem, že si musím na tábořiště přivést vodu. Celou cestu jsem s sebou vezl prázdné plastové láhve. Chtěl jsem to udělat tak, abych měl čtyři litry vody. Tři na večer a jeden na ráno. Když ujedu přes sto kilometrů, tak se musím hodně napít. V jedné vesnici byla před hospodou pumpa. Zastavil jsem a šel jsem si nabrat vodu. V té chvíli vyšel ven hostinský a řekl, ať jdu dovnitř, že mně dá vodu. Ta ve studni není dobrá voda. Nakonec jsem si nabral jen tři litry a v jedné láhvi jsem měl ještě jontový nápoj. Trošku, ale nechtěl jsem ho vylét. V hospodě na zahrádce všichni lidé jedli. Já jsem byl hladný a vůně jídla byla hodně těžká zkouška, jestli odolám. Nakonec jsem vyrazil dále.
Ještě jsem musel sjet hluboko do údolí Hradce nad Moravicí a opět vyšlapat na kopec do Vítkova. Vítkovem se sjíždí a opět šlape nahoru do Čermné ve Slezku. Co jsem první viděl ve Vítkově byli naši spoluobčané tmavé pleti. Když jsem tu projížděl před třemi roky, tak se na ulici mlátili. Nakonec v Čermné jsem také jiné lidi neviděl.
Dole pod vesnicí jsem našel již známou cestičku do lesa k břidličnému lomu. Na známém místě už byli kamarádi a dělali poslední práce na zahájení slavnostního ohně. Já jsem si postavil přístřešek a uvařil litr čaje. K tomu jsem si dal Májku a dva krajíčky chleba. Ještě jsem měl tři krajíčky, ale ty byly na neděli.
Po večeři jsem se šel podívat co se změnilo v okolí od té doby co jsem tu nebyl. Musel jsem se prodrat až po pas vysokou trávou a ostružiním. Z dálky jsem slyšel hřmění a myslel jsem si, že se blíží velká bouřka. Až po chvíli jsem si uvědomil, že se ve vojenském prostoru střílí. Dnes by nebylo dobré jet lesem na Libavou. Na kopci jsem se šel podívat k břidličnému jezírku. Vůbec si neumím představit, jak je hluboké. Také je zajímavé, jak se voda dostane na kopec. O kousek dále hrály děti na louce hry. Na tábořišti jsem pokecal a ještě jsem slezl k jedné jeskyni. Dovnitř jsem nelezl. Neměl jsem s sebou světlo. Udělal jsem fotku, ale můj blesk nedokázal jeskyni osvětlit. Už od začátku byla zaplavená vodou. Po procházce jsem si uvařil druhý litr čaje. To byla moje dnešní dávka na doplnění vypocených tekutin asi po 150 km na kole. Byl docela teplý den.
Tak a je to tady. Začalo slavnostní zapálení ohně, přivítání a zpěv trampské hymny. Pak už se ujala zpěvu skupina Tempo di vlak. Je to naše oblíbená skupina a většinou na setkáních vyhrává v soutěžích. Zde to měli trošku náročnější. Všechno museli odehrát a odzpívat bez pomoci techniky. Není zde elektřina. Bylo to moc hezké a všichni si toho užívali. Prostě se sešli kamarádi, kteří si chtěli spolu zazpívat. Měli jsme jednu basu, asi pět kytar, foukací harmoniku a dvě zpěvačky. Jedna paní při zpívání držela v náručí dítě. Bylo to opravdu rodinné setkání. Zpívalo se až do rána a písničky se vybíraly podle toho, co kdo navrhl. Jak se oheň zmenšoval, tak jsme se všichni stále více přibližovali k ohništi, aby nám bylo teplo. Já jsem si našel místo na kterém jsem mohl pěkně ležet. U ohně byl i zahraniční host. Kamarád z Anglie, který zde učí. Kdo si chtěl jít popovídat v cizím jazyku, měl možnost. Já jsem vydržel asi do dvou hodin u ohně a pak jsem se přemístil do spacáku. Bylo to moc příjemné usínat a poslouchat zpěv.
Ráno jsem se obudil kolem páté hodiny. Tak jak jsem zvyklý vstávat do práce. Sbalil jsem si věci a odjel jsem na další cestu. Ani jsem se s kamarády nerozloučil. Všichni tvrdě spali. Já jsem měl velké plány a potřeboval jsem brzo vyrazit. Projížděl jsem vesnicí a ani živáčka jsem nepotkal. Jel jsem na sever. Stále pryč od domova. Sjel jsem do krásného hlubokého údolí řeky Moravice. Hezké místo na vandrování. Ještě si sem jednou zajedu. Je to oblíbená řeka pro vodáky. To co jsem sjel, jsem si zase vyšlapal. Projížděl jsem vesničkami se zpustošenými domy i kapličkami. Prostě zapomenuté pohraničí. V jedné autobusové čekárně jsem si udělal snídani. Cesty byly v hrozném stavu. Do této oblasti by se mělo jezdit na výlety na horském kole.
Větrný mlýn Choltice. Jedná se o velmi dobře zachovalý mlýn. Má všechnu výbavu ve funkčním stavu. Přijel jsem do vesničky, odkud už cesta nikam nevedla. U mlýna jsem si opřel kolo a dělal fotky. Po chvíli přijel pán a nabídl mně prohlídku s výkladem. Hodně jsme toho probrali a pro mě to bylo velmi poučné. Pán je dokonce cyklista a se stanem projel francii. Prostě jsme si sedli do noty. Za chvíli, ale přijela rodinka a on musel udělat přednášku pro další návštěvníky.
Větrný mlýn Hlavnice. Jedná se o mlýn, o který se nikdo nestará a postupně pustne. Poblíž je stavení a nevím, jestli není opuštěné. Ve vesnici před mlýnem jsem zastavil a nebyl jsem si jistý, jestli jsem na silnici nebo jen v nějaké vesnické uličce. Jela kolem slečna na kole a nabídla mně pomoc. Jel jsem správně. Prošel jsem celou zahradu a udělal několik fotek. Jsou zde v zahradě uloženy i některé staré části mlýna. V zahradě se dá posedět a odpočinout ve stínu stromů. Snad by se zde dalo i přespat.
Větrný mlýn horní Životice. Jedná se o mlýn v soukromé zahradě a nedá se k němu dostat. Zde jsem si po cestě vyptal vodu a poprvé jsem musel použít nejlehčí převod do kopce. Začala tu hodně kopcovitá krajina a já jsem ještě netušil, že tento převod použiji vícekrát. Ve stoupání mě dohnal cyklista a vykládali jsme si. On jel na náhradním kole. Včera jel na kole a v místě přechodu stínu byl na cestě ukradený poklop na kanále a on vletěl do díry. Nic se mu nestalo, ale zničil si kolo. Já jsem stejně otevřený kanál viděl včera ve Studénce. Naštěstí tam někdo dal sloupek a tak jsem měl štěstí. První jsem si ale řekl, co za debila postavil sloupek do cesty. Teď tomu člověkovi jsem vděčný, že mě ochránil před havárií. S cyklistou jsem se zakecal a až za kopcem jsem se musel vrátit.
Větrný mlýn Lichnov. Soukromý objekt upravený na chatu. Zde už jsem měl zažít rozum a nejezdit k dalšímu mlýnu, ale zajít na oběd a vyrazit směrem domů. Jenže já jsem nabral směr na Krnov a polské hranice. Sjížděl jsem do táhlého údolí a cítil jsem jaká je to blbost sjíždět z kopce na opačnou stranu než vede cesta domů. Jen ta výzva byla silnější než rozum. Ve vesnici jsem mlýn viděl, ale nevěděl jsem jak se na ten kopec dostat. Stále jsem hledal uličku, která by tam vedla. Nakonec jsem našel cestu JZD. Nebylo to úplně nejlepší. Cesta vedla na pastviny a do lesa. K mlýnu nevede cesta a já jsem musel kolo vytlačit po louce na kopec. Udělal jsem si fotky a dolů jsem sjížděl velmi pomalu. Louka byla prudká a plná hrbolů.
Tak a teď už jedu domů. Je odpoledne a já odhaduji, že mám před sebou asi sto kilometrů. Už mám i hlad a snažím se nalézt zahradní restauraci. Musím najít místo, abych pojedl vedle kola. Mam, ale smůlu, takové místo jsem nenašel. Do Horního Benešova jsem stále stoupal a ve městě to bylo jako horská prémie. Prostě jak říkáme krpál. Zato dolů k Slezské Hartě to byl nádherný několik kilometrů dlouhý sjezd. Jen před přehradou se to zvedlo a prudký sjezd na hráz. Zde je všechno hezky upravené a udělané místo pro turisty. Od přehrady se prudce stoupá a tak se to několikrát opakuje až do Moravského Berouna. Byly to takové vlny, že jsem musel zase použít nejlehčí převody. Byly to 12 a 14 procentní kopce. Za městem jsem sjel z hlavní cesty a nabral jsem směr Libavá. Cesty byly v hrozném stavu. Ve stoupání jsem dohnal cyklistu a poradil jsem se jak dále jet. Původně jsem chtěl jet trasou kterou jsem ještě nikdy nejel. On mně to rozmluvil. Je tam kamenolom a cestu zničila těžká auta. Tak jsem jel přes Jívovou. Byl to několik kilometrů táhlý kopec. Ve vesnici neměli v hospodě jídlo. Jen pivo a tyčinky. V hospodě se scházeli uštvaní cyklisté, aby si sdělili zážitky z dnešního výletu. Poslouchal jsem je a v duchu jsem se usmíval. To co oni ujeli za den, já jsem měl ještě cestu domů a možná i víc. Vždyť Olomouc byl ještě v nedohlednu. Já mám z Olomouce domů asi 70 km.
Další moje cesta vedla na okraj Olomouce. Já ale, tímto městem neznám cestu a vrátil jsem se pod Svatý Kopeček, odkud už to umím. Jel jsem směrem na Tovačov. Vím, že je tato cesta ve výstavbě a já to schválně využívám. Má to tu výhodu, že zde nejezdí auta. Jen to nese riziko, že se někde musí cestovatel vrátit. Já jsem takové místo také našel. Nebyl tam most a musel jsem projet zahradami, abych vytáhl kolo znovu na cestu na druhé straně. Za Tovačovem jsem šel do hospody a chtěl jsem něco na pití. Mimo piva měli všechno nealkoholické pití ve 2L láhvích a kvůli mně to nechtěl otvírat. Tak jsem musel domů dojet s tím, co jsem měl od rána v láhvích. Teplá voda už byla odporná. Prostě na pozvracení.
Kroměřížem jsem už projížděl v krizi. Měl jsem hrozný hlad a přecházel do bolestí břicha. Nebyl jsem schopen ani odplivnout mouchu, takové jsem měl sucho v ústech. Když jsem chytl mouchu do oka, tak jsem ani neslzel, abych ji vyplavil. Byl jsem cyklistická mrtvola, která mele z posledního. Přesto jsem běžné cyklisty stále předjížděl. Nakonec jsem se napil až doma. Jíst jsem nemohl. To bych se pozvracel. Už jsem se těšil, až půjdu v pondělí v práci na oběd.
Ujel jsem 337 km za teplého počasí. Průměrem 21 km/hod. Po zničených cestách i pěšky terénem.
29.06.2008
Spotřeba jídla : 2ks polévané oplatky, 1 Májka, 1 sardinky, 5 krajíčků malého chleba, 2ks 0,5L CoCaCola, 7L vody.
neděle 22. června 2008
Poutní místo Dub n. Moravou
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, dnes jsem se rozhodl zajet navštívit poutní místo v Dubu n/Moravou. Vyjel jsem až po dvanácté hodině. Má to tu výhodu, že už je teplo a jezdí přes oběd méně aut.
Vyrazil jsem směrem na Kroměříž a pak do Chropyně, v Záříčí se lidé koupali a opalovali svá nahá těla. Já jsem zde najel na cyklotrasu do Tovačova. Na obrázku vidíte, jaké jsou tam krásné dlouhé asfaltové úseky. U Moravy jsem potkal děvče na koni. Asi se byli koupat. Slečna měla něco jako plavky. Kůň plavky neměl. Na toho městská policie nepřijde jako na koupající se naháče na Štěrkáči.
V Tovačově jsem nešel fotit zámek. Už jsem vám poslal dost fotek minulý rok. Tak jsem vjel do staré stromové aleje a jel jsem po břehu rybníků. Byla tam krásná zákoutí s lavičkami. Později se hliněná cesta změnila na kamenitou. Tento úsek bych doporučil pro trekingová kola. Když jsem se podíval do rybníka, tak jsem byl šokován kolik tam plavalo ryb. Asi jim bylo horko a vyskakovaly z vody. Po chvíli loudání po březích jezer jsem vjel do vesnice a za chvíli jsem byl u kostela.
Nejdříve jsem posvačil v parku a pak jsem se šel podívat do kostela. Bylo tam hodně chladno. Možná by to někteří rozhycovaní turisté přivítali. Já jsem si koupil brožurky s historii a pohlednice. Když jsem vyšel ven, tak mě paní pozvaly na faru. První jsem dostal razítka na pohlednice a pak začala prohlídka fary. Mají nového pana faráře a ten se hodně stará. Dokázal opravit prostory a sehnat nábytek. Všechny místnosti jsou hezky vybavené a připravené pro poutníky. Na každém pokoji může spát asi šest lidí. Je tam společná kuchyně a dvě WC se sprchovacími kouty. V přízemí je něco jako malá hospůdka, občerstvovna pro poutníky vybavená ve stylu mysliveckém. Visí zde lovecké trofeje a různé památné předměty. Pan farář je zanícený myslivec.
Po prohlídce jsem vyjel hledat chráněné místo Tučapská skalka. Trefil jsem se na poprvé, ale na opačnou stranu a musel jsem vyhledat správné místo kde je informační tabule. Tady je třeba říct, že sem nevede žádná značená stezka a je to jen záležitost čtení z mapy. Má to i výhodu, zvířátka nejsou rušena turisty.
Na zpáteční cestě jsem se zastavil u památníku bitvy u Tovačova. Pak už jsem za Tovačovem dojel do Lobodic, snad nejstarší obce na Moravě. Pak už následovala krásná cyklotrasa. Dohnal jsem párek na bruslích a měřil jsem jim rychlost. Dokonce se rozhodli k běhu aby věděli jak umí rychle jet. Jsou to nádherné trasy a dá se tam jet na silničním kole přes 30 km/hod.
V Chropyni jsem si udělal zastávku a snědl kousek Margotky. Seděl jsem na mé oblíbené lavičce u jezera s výhledem na zámek. Už jsem tu mnohokráte seděl a mnohdy i hodně vyčerpaný. Dnes jsem byl v pohodě, ale měl jsem nedostatek vody.
Z Kroměříže jsem jel přes oboru a pak zakázanou cyklotrasou. Nebyly tam žádné překážky a projel jsem bez problémů. Co byly překážky, tak bruslaři a cyklisté. Nebo je to naopak a já bych měl jezdit pomalu. Lidé sem jezdí odpočívat a pokecat.
Ujel jsem 109 km. Průměrem 24 km/hod. Většinou asfalt, ale i terén po kamení. Bylo teplo, tak jak to mám rád.
22.06.2008
Ahoj cykloturisti, dnes jsem se rozhodl zajet navštívit poutní místo v Dubu n/Moravou. Vyjel jsem až po dvanácté hodině. Má to tu výhodu, že už je teplo a jezdí přes oběd méně aut.
Vyrazil jsem směrem na Kroměříž a pak do Chropyně, v Záříčí se lidé koupali a opalovali svá nahá těla. Já jsem zde najel na cyklotrasu do Tovačova. Na obrázku vidíte, jaké jsou tam krásné dlouhé asfaltové úseky. U Moravy jsem potkal děvče na koni. Asi se byli koupat. Slečna měla něco jako plavky. Kůň plavky neměl. Na toho městská policie nepřijde jako na koupající se naháče na Štěrkáči.
V Tovačově jsem nešel fotit zámek. Už jsem vám poslal dost fotek minulý rok. Tak jsem vjel do staré stromové aleje a jel jsem po břehu rybníků. Byla tam krásná zákoutí s lavičkami. Později se hliněná cesta změnila na kamenitou. Tento úsek bych doporučil pro trekingová kola. Když jsem se podíval do rybníka, tak jsem byl šokován kolik tam plavalo ryb. Asi jim bylo horko a vyskakovaly z vody. Po chvíli loudání po březích jezer jsem vjel do vesnice a za chvíli jsem byl u kostela.
Nejdříve jsem posvačil v parku a pak jsem se šel podívat do kostela. Bylo tam hodně chladno. Možná by to někteří rozhycovaní turisté přivítali. Já jsem si koupil brožurky s historii a pohlednice. Když jsem vyšel ven, tak mě paní pozvaly na faru. První jsem dostal razítka na pohlednice a pak začala prohlídka fary. Mají nového pana faráře a ten se hodně stará. Dokázal opravit prostory a sehnat nábytek. Všechny místnosti jsou hezky vybavené a připravené pro poutníky. Na každém pokoji může spát asi šest lidí. Je tam společná kuchyně a dvě WC se sprchovacími kouty. V přízemí je něco jako malá hospůdka, občerstvovna pro poutníky vybavená ve stylu mysliveckém. Visí zde lovecké trofeje a různé památné předměty. Pan farář je zanícený myslivec.
Po prohlídce jsem vyjel hledat chráněné místo Tučapská skalka. Trefil jsem se na poprvé, ale na opačnou stranu a musel jsem vyhledat správné místo kde je informační tabule. Tady je třeba říct, že sem nevede žádná značená stezka a je to jen záležitost čtení z mapy. Má to i výhodu, zvířátka nejsou rušena turisty.
Na zpáteční cestě jsem se zastavil u památníku bitvy u Tovačova. Pak už jsem za Tovačovem dojel do Lobodic, snad nejstarší obce na Moravě. Pak už následovala krásná cyklotrasa. Dohnal jsem párek na bruslích a měřil jsem jim rychlost. Dokonce se rozhodli k běhu aby věděli jak umí rychle jet. Jsou to nádherné trasy a dá se tam jet na silničním kole přes 30 km/hod.
V Chropyni jsem si udělal zastávku a snědl kousek Margotky. Seděl jsem na mé oblíbené lavičce u jezera s výhledem na zámek. Už jsem tu mnohokráte seděl a mnohdy i hodně vyčerpaný. Dnes jsem byl v pohodě, ale měl jsem nedostatek vody.
Z Kroměříže jsem jel přes oboru a pak zakázanou cyklotrasou. Nebyly tam žádné překážky a projel jsem bez problémů. Co byly překážky, tak bruslaři a cyklisté. Nebo je to naopak a já bych měl jezdit pomalu. Lidé sem jezdí odpočívat a pokecat.
Ujel jsem 109 km. Průměrem 24 km/hod. Většinou asfalt, ale i terén po kamení. Bylo teplo, tak jak to mám rád.
22.06.2008
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)