úterý 1. ledna 2008

Novoroční jízda 2008

Zapsal: Karel

Ahoj cykloturisti, dnes jsme zahájili náš další cyklistický rok. Měli jsme sraz na náměstí a od samého začátku jsem byl zklamán malou účastí. Ani naše stálice osmdesátiletý děda nepřijel. Prý musí doma o někoho pečovat. Tak jsme ho omluvili. Kamarádi a kamarádky z Halenkovic jsou všichni nemocní. Společně slavili a navzájem se nakazili.

Vyrazili jsme na naši oblíbenou trasu k výkališti odpadu v Bělově. Ujeli jsme však jen k lávce přes Moravu a Vítek se omluvil, že je mu v tom sportovním oblečení zima a raději pojede domu do tepla za Kačenků. Co se dá dělat, hlavně, že prodává sportovní oblečení.

V Bělově je malý kopeček a já jsem jel s Petrem první. Náhle Petr zrychlil a s velkou radostí vyjel na vrchol. Záhy jsem se dozvěděl, že zde vyhlásil tajnou horskou prémii a zvítězil. Co se dá dělat, byl jsem druhý.

Dále už, ale začalo poctivé stoupání k výkališti. Je to místo kam místní fabrika potrubím přivádí špinavou vodu a popílek se usazuje ve velké nádrži. Musel jsem si zařadit nejlehčí převod a šlapat po namrzlém sněhu. Měl jsem dojížděcí kolo a tak v převodech na výběr nemám. Zase mám dobré blatníky a osvětlení. Nakonec jsme k nádrži dojeli a jako vždy nám chyběl Petr. Kopce mu nedělají dobře. Udělal jsem mu fotografii. Zde už horská prémie nebyla. Pokračovali jsme podél nádrže k prvním chalupám na samotě a náhle jsme museli zastavit. Petr si hodil přehazovačku do špic. Tak se to říká, ale on má loukotě. Nic se nestalo. Přehazovačku porovnal a mohli jsme jet. Nakonec je to prodejce jízdních kol a umí si závadu rychle opravit.
Ve vesnici Nová Dědina jsme se zaměřili na technickou památku na, kterou nás upozornil Igor. Mají zde vodovod od roku 1902. Nad vesnicí jsme odbočili na krásnou lesní cestu směrem do Žlutav. Cesta byla projetá autem a zmrzlá. Já s Igorem jsme měli strach a jeli jsme hodně pomalu. Zato ve předu to znovu využil Petr a ujel do kopce svému mechanikovi, který netušil, že Petr znovu vyhlásil tajnou horskou prémii. Po této zkušenosti jsme už Petrovi nedali šanci nás ošidit. Opatrně jsme sjížděli kolem kamenolomu do Žlutav. Cesta byla hladka a volali jsme i na pejskaře ať jdou z cesty pryč. Kola jela po ledě sama a my jsme je neřídili. Zrovna tam pobíhalo několik psů na procházce, ale situaci pochopili a nepřekáželi. Já jsem vyfotil přítelkyni Lamu. Vždy ji udělám fotku, když projíždím a ona zato čekala něco dobrého do čumáčka a já jsem zase nic neměl. Pak jsem dělal fotky a kluci museli na mě ve vesnici čekat. Oni jsou zvyklí jezdit v kuse a já stále něco fotím.
Do Otrokovic jsme raději sjížděli terénem. Po namrzlé cestě se sklonem 22 procent jsme neměli odvahu. Stejně jsem některé úseky šel raději pešky. No a jsme zdárně v Otrokovicích a jedeme k Petrovi domů na pohoštění.

Když jsme vstoupili do bytu tak Petr volal na ženu „Věruško Věruško, já jsem vyhrál horskou prémii“. Teď už nám bylo dobře, paní měla teplou vodu na čaj a já jsem k tomu přidal na první ohřátí medovinu od kamaráda cykloturisty Antonína. Tak už víte, proč jsem ji vezl před svátky z práce domů. Dnes jsem ji povozil v brašnách po okolí Otrokovic. Dostali jsme talíř plný salámu a šunky, různé druhy sýrů a pak hodně sladkostí. No a pak už následovalo posezení u krbu. Je to příjemné když teplo sála na záda. Jen nevím, do jaké teploty je dělané tričko z Moiry. Petra jsem za to jak nás šidil na horských prémiích u stromečku nevyfotil, ale jeho chodícího a zpívajícího trpaslíka. Snad to někoho i potěší. Ujeli jsme 20 km.