Tunel Slavíč

Zapsal: Karel

Ahoj cykloturisti, ve středu jsem byl ve Zlíně na náměstí a navštívil jsem propagační autobus. Rozdávali zde materiály a mapy. Já jsem si vzal cyklomapy a nějaké prospekty. Byli na mě hodní a tak jsem si toho přinesl hodně. Teď mám zase inspiraci, kam si můžu zase zajet na kole. Některé výlety budou, ale na dva dny. Pokud nevyužiji vlak. Podle získaných map jsem si naplánoval návštěvu viaduktu, tunelu a hradu.

Původně jsem si chtěl tyto mapy vzít na cestu, ale dospěl jsem k názoru, že je to zbytečné a lepší je si vzít pořádnou turistickou mapu bez množství barevných tlustých čar. Dokonce tak, že řeka Bečva z mapy zmizí pod žlutou barvou. Taková mapa má význam pro člověka, který danou oblast zná a jen potřebuje vodítko, kam může jet. Já jsem si zapamatoval, kde trasy vedou a to stačilo.

Vyjel jsem ve 13 hod a musel jsem se vrátit. Bylo zima a já jsem to neodhadl. Svetr ke krku a noviny pod něj byly akorát. První nepříjemnosti jsem zažil před Alexovicemi. Řidič s vozíkem řezal zatáčku a nebral na mě ohled. Ještě později jsem měl příležitost pocítit bezohlednost řidičů kteří jedou po špatné cestě a klidně vytlačí cyklistu z cesty, jen aby nejeli po škaredém asfaltu.
Původně jsem chtěl už v Přerově z cyklostezky najet na cyklotrasu, ale neuměl jsem ve správnou chvíli odbočit. Je to škoda, že město vybudovalo síť cyklostezek a neumístí na ně značky které by upozornily cyklistu, v kterých místech se dostane na cyklotrasu. Toto mají v zahraničí vyřešeno. Dosti často z nějakého důvodu sjedu z cyklotrasy a jedu si třeba do města nakoupit a pak zase naleznu cyklotrasu. Dále se to používá na místech, kde by po frekventované silnici neměl cyklista jet. Jedna věc je vybudovat cyklostezky a posloužit domácím, ale je třeba myslet i na cizí cyklisty kteří projíždějí. Přesto město Zlín a Otrokovice zaspaly. Teprve teď dělají rozbory, kde by mohli vést cyklostezky.

Nakonec jsem se na cyklotrasu dostal a zažíval jsem pocity jako v Rakousku. Krásná asfaltová cyklotrasa podél řeky, s odpočívadly a informačními tabulemi. Na jednom odpočívadle mohou lidé podávat zadarmo inzeráty. To je krásné využití. Byl jsem překvapen, že nic nebylo zničeno. Asi je to tím, že je to daleko od města a mladiství darebáci tak daleko nedojdou. Nepříjemné bylo, že zde jezdí cyklisté vedle sebe a bruslaři se drží za ruce. S tím, ale musíme počítat. Lidé sem jedou za odpočinkem a to je způsob kontaktu jet s někým a popovídat si. Obzvláště když cítíte jeho ruku ve své dlani. Prožitek je dvojnásobný. Hezká cyklotrasa končí v Lipníku. Odhaduji to na 12 km kvalitního asfaltu podél řeky. To je opravdová výzva pro bruslaře. Pro rodinky s dětmi také a to jsem na trase našel i několik hospůdek. I přes časté přeháňky bylo všude cyklistů plno. Později jsem zjistil, že jsem si nabral vodu i do tašky na nosiči.

Za Lipníkem jsem se pokusil o sebevraždu. Vyjel jsem na čtyřproudovou silnici směrem na Ostravu. Provoz byl hustý a auta jela ve všech pruzích. Nejhorší bylo, že bylo po dešti a auta vytvářela z vody sprchovací kout a zároveň se voda od teplé vozovky odpařovala jako v sauně. V podstatě jsem vjel do vodní mlhy. Ve chvíli jsem byl komletně promočený od stříkajících aut. Mokré studící ponožky jsem si dovezl až domů. K tomuto kroku jsem se rozhodl, protože jsem neuměl nalézt lepší cestu do Jezernice a hlavně do Slavíče. U viaduktu v Jezernici na odpočívadle spal nějaký pán. Tiše jsem nafotil a odjel. Pak následovala cesta do Slavíče. Zde jsem měl opravdu na mále. Zatroubil na mě kamión a natěsno předjel. V podstatě jsem lízal svodidla i kamión. To jen proto, že nechtěl zpomalit, než vznikne mezera v druhém pruhu. Kdybych měl horské kolo se širokými řídítky, tak byl konec.

Ve Slavíči jsem si projel pomalu tunel. Nevěděl jsem, co může být na zemi. Svítil jsem si a nevypl jsem světlo až doma. Za tunelem mně kluci poradili, že můžu jet po polní cestě. Bylo na ní kamení a skřidlice a musel jsem jít i pěšky vedle kola.

Za Drahotušemi jsem přejel most přes Bečvu a poradil jsem se zamilovaného páru, jestli můžu pokračovat do Týna podél Bečvy na cestovním kole. Měli horská kola a tvrdili, že to zvládnu. Později jsem toho litoval. Bylo po dešti a cyklotrasa se změnila v bahniště. Na některých místech jsem neměl odvahu projet a šel jsem pěšky s boty v blátě. Později jsem si z chlupů na nohách vydělal zaschlé bláto. Vypadal jsem jak závodník na horském kole za deště. Dohnal jsem rodinku a paní měla jedno dítě na nosiči. Šla vedle kola. Spíše si nabírala do bot bláto a zápasila s nevyváženým kolem. Dítě vysoko v sedačce dokáže kolem hodně zacvičit. Jízda nepřicházela v úvahu. Znám to když jezdím plně naložený. Dalšímu dítěti tatínek přenášel kolo. Nejhorší je na tom to, že neexistuje jiná možnost jak se v tomto směru dostat bez použití nebezpečné silnice. Už se těším, až splní slib, že podél celé Bečvy povede cyklotrasa.

V Týně jsem ve stoupání dohnal dva cyklisty a za chvíli jsem byl na hradě Helfštýn. Už jsem byl hladný a těšil jsem se na oplatky. Když jsem se rozseděl na prvním nádvoří, tak přišla slečna a zamykala hrad. Asi mne přehlédla a já jsem vystartoval, že nechci zůstat na hradě. Nakonec se vracela do hradu a možná by nebylo špatné strávit tajuplnou noc ve dvou na hradě.

Z Helfštýna jsem chtěl jet k zbořenému větrnému mlýnu, ale to jsem si rozmyslel. Bylo už 18 hodin. Tak jsem vyrazil domů přes Dřevohostice kolem hezkého domova důchodců. V Holešově jsem málem píchnul. Pět set metrů od sebe byly na cestě rozbité láhve. Za poslední jsem vytáhl střep z pláště. To jsem stál a pozoroval, jak tříčlenná rodinka projíždí kolem zbržďovacího ostrůvku do sídliště. Představte si, že dvě auta se dokázala tímto úzkým prostorem bezohledně protáhnout a předjet je. Vždyť ty ostrůvky mají sloužit k tomu, aby zbrzdily auta a přimět řidiče k větší opatrnosti. Je to přesný obraz bezohledných českých řidičů. Ani bariéry nepomohou.
Ujel jsem 127 km. Průměrem 22 km/hod. To je tím, že jsem chodil pěšky v blátě.
Únavu nepociťuji a tak je jasné, že jsem to projel v pohodě jako cykloturista.

15.06.2008