pátek 25. července 2008

Přípravy na cestu, Lucern Švýcarsko

Zapsal: Karel

Ahoj cykloturisti, prisel cas prozradit kam se chystam o dovolene.

Pres zimu jsem precetl zivotopisnou knizku o radove sestre a jeji obsah na mne tak zapusobil, ze jsem se rozhodl navstivit popisovana mista ve Svycarsku.

Odjizdim v sobotu 26.7.2008 smerem na Slovensko a pak do Rakouska. Vyuziji cyklotrasu podel Moravy.

Jak vidite na obrazku, tak mam jidlo i veci na cestu pripravene.

http://www.klaster-km.cz/

KP

neděle 20. července 2008

Klášter Kroměříž

Zapsal: Karel

Ahoj cykoturiste, dnes jsem jel ziskat nejake materialy pro svoji prazdninovou cestu. Podrobnosti napisu v tydnu.

Napred jsem se zastavil u letiste a prirodniho koupaliste. Dale jsem lehce navstivil kvetnou zahradu a pak klaster. Radove sestry byly ze mne hodne prekvapene. Neco takoveho jeste nezazily.

Pak jsem se obloukem vratil pes Kostelany. Dnesni trasa byla z pocatku rovinata a postupne presla do poctivych stoupani.

Dnes rano jsem delal v dome uklid a nekdo nam ukradl kliky na oknech.

Ujel jsem 58 km.

KP

sobota 19. července 2008

Zajíždění kola - Prakšice

Zapsal: Karel

Ahoj cykloturiste, mam kolo po generalni prohlidce a rozhodl jsem se na nem najet kilometry, abych odhalil slaba mista.

Trasu nebudu popisovat, jel jsem to uz minuly rok. Je to asfalt i polni cesty. Rovinky by jste tezko hledali.

Asi mesic jsem jezdil na silnicnim kole a je to poznat na vykonosti. Je to dobra pruprava na horske kolo. Snazil jsem se v kopcich neklesnout pod 15 km/hod, ale nektere stoupani me shodila na 10. Treba Svarov nebo terenem nad Brezolupy.

Vsimete si obrazku o udrzovani poradku v lese.

Mel jsem malo napnuty retez a spadl mne. Nastesti jsem jel pomalu.

Ujel jsem 59 km.

sobota 12. července 2008

Festival Oldřichovický žejdlík

Zapsal: Karel

Ahoj cykloturisti, uběhl rok a je tu zase Oldřichovický žejdlík. Letos je hlavním hostem Žalman. To je určitě lákadlo pro lidi, kteří by sem normálně nešli.

Program začínal už od rána, ale já jsem přijel až odpoledne. Letošní ročník probíhal v poklidu z pohledu diváka. Žádné posuny v příjezdu kapel nebo zmatky s ozvučením při střídání kapel na jevišti. Podél hřiště byly stánky s občerstvením a rukodělnými pracemi. Na hřišti holka prováděla jízdy na koni. Když jsem projížděl Pohořelicemi, tak jsem ji vyfotil u hospody. To byli na cestě do Oldřichovic. Dále zde stály stany s účastníky, kteří přijeli na dva dny nebo byli z daleka. Dokonce přijeli i nějací cyklisté se stanem.

Vystoupení jednotlivých kapel nebudu popisovat. To se musí slyšet a navíc každý z nás má jiný vkus. Já jsem dospěl k názoru, že skupina Zlatý Voči byla už mimo svým způsobem projevu i hlučnou hudbou. Tvrdili, že umí zahrát i folk, ale byli zaměřeni jinak. Spíš to byla ukázka, kam asi jde vývoj v poslechovosti hudby. Čím větší rambajs tím lépe. Pokud by došlo na hlasování, tak bych dal hlas kapele Dostavník. K hlasování nedošlo. Všechno nám sebrala bouřka.

Vystoupení Žalmana není třeba nějak komentovat. Kdo zná jeho hudbu tak by nebyl zklamán. Myslím si, že mu to s mladou zpěvačkou šlape dobře. Na závěr prodávali CD a také jsem si koupil. Ceny byly lákavé a v obchodě bych tak dobře nekoupil. V průběhu vystoupení se začal zvedat vítr a prudce se ochladilo. Po vystoupení se každý oblekl do toho co měl.

Po hostovi večera vystoupila skupina Dostavník a další skupina už nedohrála. Přesto, že bylo hezké odpoledne, tak se dohnala bouřka se silným větrem a museli jsme se rychle schovat pod stan, kde se prodávaly vstupenky. Vítr byl tak silný, že jsme museli držet střešní konstrukci, aby ji neurval vítr. Přitom jsme byli smáčení poryvy větru. Jak jsem držel střechu, tak mně tekla voda do rukávu. Chvíli jsem se i třepal zimou. Bylo to jako na plachetnici v bouřce. Navíc se začala rozpadat střešní kovová konstrukce. To už, ale na štěstí vítr polevil. Kdyby nám vítr sebral střechu, tak by došlo k potlučení aut, která stála opodál. Hodně diváků se zachránilo útěkem do aut a po přejdení vichřice odjeli.

Zbytek diváků se přesunul před jeviště a vystoupení pokračovalo bez elektriky naživo. To jen zvukaři pobíhali a snažili se všechnu kabeláž a aparatury uklidit. Bylo nás opravdu málo. Všichni využili mezery v dešti a odcházeli domů. Na kraji jeviště seděla zpěvačka na zemi a zpívala. Byla k nám opravdu blízko a když zařadili nábožensky laděnou píseň, tak to krásně pasovalo na situaci, kterou jsme prožili. Měli jsme k sobě všichni nějak blíž, spojoval nás okamžik který jsme prožili a byli jsme rovnocenně mokří. Příroda nedělala rozdíly.

Radost, ale brzo skončila a déšť ve své vydatnosti opět přišel. To už nás bylo opravdu málo a nacpali jsme se všichni na jeviště. Ještě vznikla jedna skupinka diváků ve staně s pivem kde někdo hrál. My jsme se na sebe tiskli v malém prostoru a poslouchali hudbu kapel, které měly vystoupit dál. Jen skupina Taurus utekla. Bylo to nádherné stát mezi muzikanty a přímo na živo poslouchat, navíc si diváci říkali, jaká písnička se bude hrát. Když jsme kapely vyčerpali tak na jeviště přišla holka s tahací harmoniků a k ní se přidali už asi náhodní muzikanti s kytarami a basou. Srandovní byl okamžik, kdy jedna slečna hrála na flétnu a nedopatřením se jí dovnitř dostala voda a ona se přidusila. Jeviště je malá dřevěná bouda a cítili jsme, jak podlaha pod námi pracuje. Mohli jsme být rádi, že jsme se nepropadli. Když hrála basa, tak podlaha rezonovala. Hrálo se dlouho přes půlnoc a když déšť polevil, tak se zapálil táborák a účastníci se pomalu k němu přesunovali. Já jsem se rozhodl jet domů.

Svoje kolo jsem našel na zemi u plotu, jak jsem jej odpoledne opustil. Bylo krásně umyté a cyklobrašna byla plná vody. Naštěstí jsem měl důležité věci v igelitové tašce. To mně, ale nebylo nic platné, stejně jsem musel jet domů na mokrém sedátku. Nevím, jestli si umíte představit sezení na promočeném sedle z kterého, jako z hubky vymáčknete sezením studenou vodu. Obvykle dávám na sedlo igelit, ale tentokráte jsem to nestihl. Bouřka přišla moc rychle. Navíc jsem neměl ani pláštěnku. Domů jsem se vracel nad ránem a bylo krásné pozorovat, jak mraky protrhává světlo. Normálně by byla krásná světlá noc. Špatné bylo, že jsem potkal dvě auta a až na poslední chvíli ztlumili dálková světla. Přitom já jsem měl osvětlené kolo jako vánoční stromeček. Je to kolo na kterém jezdím v zimě do práce a vím, že je mě dobře vidět.
Na festivalu se mně nelíbilo jak měl pořadatel zajištěnou bezpečnost. Po hřišti chodili dva muži agresivně vyhlížející s dlouhými noži a ještě nějakou výbavou u pasu. Jeden měl i nebezpečného psa bez náhubku. Občas ho nechával o samotě u stolu. Druhý se s přibývajícím večerem unavil a musel být od kolegy napomenut, aby neobtěžoval diváky. Byl to agresivní typ a rád by předvedl svoje bojové schopnosti. Bylo i neobvyklé, že pořadatel dvakrát vyslal ochranku mezi diváky, aby zkontrolovali vstupenky. Něco takového jsem nezažil. Bylo to trapné. Na tyto akce chodí lidé, kteří mají tuto hudbu rádi a nevyhýbají se vstupnému. Navíc má každý na krku vstupenku a navzájem je vidět kdo nezaplatil.

Byli jsme poctěni i vzácnou návštěvou paní senátorky. Mám pocit, že se vracejí staré dobré časy, kdy funkcionáři navštěvovali veřejné akce, aby nám zdůraznili, kde žijeme. Zde je to pochopitelné. Žijeme v době sponzorů a je třeba tyto věci chápat a zvyknout si na to. Akce jsou příliš finančně náročné a pořadatelé by to bez pomoci politiků a firem nezvládli. Paní řekla jen několik vět a dokonce se ukecla a diváky pobavila. Bylo to krátké a účel to splnilo.
Jinak pořadatele pochválím. Neviděl jsem žádné jiné nedostatky.

Kdybych měl akci přirovnat k festivalu, který proběhl v Otrokovicích, tak zde vystupující kapely byly blíže tomu co mám rád. Naopak v Otrokovicích nijak nenarušili přátelskou atmosféru festivalu ozbrojenou ochrankou. Uvaděč v Otrokovicích byl lepší než v Oldřichovicích. Zde vystupující uvaděč byl vynervovaný a občas to dal najevo. Ono zorganizovat takovou akci je velmi složité a vyžaduje to hodně lidských sil.

Celkově jsem byl s festivalem spokojený a část kterou jsem prožil pod střechou jeviště zůstane navěky zachována v mé paměti jako hezký prožitek.

neděle 6. července 2008

Podél dálnice

Zapsal: Karel

Ahoj cykloturisti, dnes jsem udělal průzkumnou cestu jak se dostat bezpečně do Brna. Už jsem jel tuto trasu několikrát a vždy jinou cestou. Dnes jsem dostal nápad na využití servisní cesty podél dálnice.

Z Otrokovic se vydáte na Kroměříž a do Zdounek. Odtud přes velký kopec do Švábenic a kousek za vesnici se napojíte na servisní cestu. Pak po ní jedete až do Podbřežic. Zde musíte najet na hlavní cestu od Vyškova a vydržet to na Rohlenku, dále už se jede směrem na Modřice po vedlejších cestách.

Vyjel jsem po 13 hodině a už bylo teplo, abych mohl jet s krátkým rukávem. Při průjezdu Otrokovicemi jsem dvakrát na cestě našel rozbitou láhev a musel jsem zastavit abych prohlédl pláště jestli jsem nechytl sklo do gumy. Na jedné křižovatce jsem odbočoval doprava a auto, které mě předjíždělo tak to zkusilo také. S kvílejícími gumami to vyšlo. Ten řidič byl blbec. Jestli mu to stálo za to riziko. Obdobnou situaci jsem řešil u Kroměříže. Předjelo mě auto a zabrzdilo a odbočilo do zahradní kolonie. To jsem opravdu nečekal.

Pak už jsem jel po vedlejších cestách a bylo to v pohodě. Z Troubek jsem vyjel dlouhý táhlý kopec a pak jsem už jen klesal do Švábenic. Ve Švábenicích jsem odbočil a přes malé vesnice prokličkoval na servisní cestu. Zde jsem potkal cyklistku a pokecali jsme, kam se dá po této cestě dojet. Cesta je to velmi dobré kvality a má jen tu nevýhodu, že kopíruje krajinu. Je neuvěřitelné kolik zeminy se muselo navozit, aby dálnice jela ve stejné výšce. Jízda podél dálnice je pohodová, ale hluk je hrozný. Nevím jestli je to povrchem cesty nebo hrubými gumami na autech. Já takové cyklostezky znám z NSR když se vracím podél Inu. Jede se tak dlouho a ten hluk leze na mozek. Navíc Němci při své důkladnosti oddělili cyklostezku pletivem od cesty. Já jsem měl blbý pocit když cesta vedla pod úrovní dálnice co bych dělal, kdyby nějaké auto vylétlo z cesty. Když jsem si stoupl k cestě a dělal fotky, tak jsem si všiml, jak auta brzdila. Oni si mysleli, že je tam rychlostní kontrola.
Vesnice Podbřežice je slepá ulice a já jsem byl rád, že mám s sebou třicet roků starou mapu a na ní byla turistická značka jak se dostat do další vesnice a pak ještě dál až jsem přijel do vesnice kterou procházela cesta. Jel jsem po starých JZD asfaltkách a neuvěřitelné panelové cestě. Ona měla 20 cm škvíry a ty byly kdysi vyplněny betonem. Teď to bylo prázdné a já jsem nevěděl jak jet. Pěšky jsem nechtěl jít. Něco takového jsem ve svém životě ještě neviděl. Na další polní cestě jsem tak kličkoval, že když jsem potkal holku s klukem tak jsme se málem srazili, protože oni nevěděli jak mně vyhnout.

Dále jsem vyfotil dva větrné mlýny, které z mých cestopisů dobře znáte. Jsou to Chvalkovice a Kunkovice. Zde jsem musel jet opět po poli a pak lesem. Kousek od mlýna v Kunkovicích jsem si dělal u keře technickou přestávku, když přijelo děvče na celoodpruženém kole. Chvíli jsme si vykládali. Ona jela opravdu napříč krajinou, využívala polní a lesní cesty. To se, ji to jede na takovém kole. Teď už jsem najel na asfalt a svištěl domů. V jedné vesnici jsem, ale málem havaroval. Zedník nechal kolečka na cestě a já jsem je málem přehlédl. Kdyby si u opravovaného baráku dal aspoň výstražný trojúhelník. Kousek před Zdounkami jsem uviděl cyklistu a rozhodl jsem se ho dohnat. Viděl jsem jen tečku, ale na posledním kopci jsem ho šmiknul v zatáčce. Tak se mě lekl, že skončil na krajnici v písku. Bylo to překvapení, byla to holka a měla na uších sluchátka a nevěnovala se řízení. Tak se ji stalo, že byla překvapena. Ze Zdounek jsem zvolil bezpečnou, ale kopcovitou trasu do Kostelan a průjezd lesem od Nové Dědiny do Žlutav.

Ujel jsem 127 km průměrem 22km/hod. Dnes to byl pohodový výlet.