Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, rok uplynul a zase jedu pro česnek. Přitom ještě mám minulý a hlávky jsou stále tvrdé. Včerejších 200 km necítím a tak vymýšlím kudyma bych tam mohl jet. Nepojedu přímo, ale delší zkratkou. Musím přijet na určitý čas a nechci vyjíždět příliš brzo. Mám úklid v paneláku a také potřebuji, aby bylo venku teplo. Nakonec se rozhoduji pro návštěvu štěrkáče v Ostrožské a zkusím se napojit na novou cyklostezku do Kostelan.
Jedu přes Napajedla po cyklostezce. Někteří lidé stále nechápou, že pruh s obrázkem cyklisty není pro chodce. Za Napajedlama projíždím rekreačním střediskem a po hliněné cestě před stavidlo ve Spytihněvi. Na rybářské baště dělám fotky výletní lodi a lidí jak zde u piva odpočívají po cyklistickém výletě. Teď mne čeká kousek po hlině a jsem na zpevněné cyklostezce podél Baťova kanálu. Psal jsem o ní minulý týden. Ve Starém Městě jedu kolem přístaviště a velké hospody u vody. Před cestou jsem se podíval na internetu na mapy a snažím se trefit mezi domky na cyklostezku do Kostelan. Minul jsem o jednu příjezdovou cestu. Asi 50 m a to je dobré. Je škoda, že ještě nikdo nevyznačil pro cyklisty trasu. Tak to slouží jen domácím. Přitom by to mohlo využít hodně cyklistů, kteří jedou daleko. V Kostelanech jsem pro zajimavost vyfotil informační tabuli o mostě. Všimněte si, jak se na slunci zničila. Už ji máte ode mne v hezkém provedení. Teď už zbývá jen průjezd lesem po cyklotrase a jsem u štěrkáče. V jednom místě jsem měl štěstí v zatáčce. Najel jsem rychle a dostal jsem na písku smyk na přední kolo. Byl jsem hodně blízko zemi, když jsem to srovnal.
Na štěrkáči je dnes Mezinárodní mistrovství ve veslování. Jdu do kempu a slyším spousty jazyků. Je to hezké, že k nám přijeli. Poflakuji se a najednou si uvědomuji, že někam jedu na dohodnutý čas. Projíždím vesnici a přichází táhlé stoupání proti větru. Mám to tady mnohokráte projeté. Jezdil jsem zde s kamarádem z Brodu. Dokonce poznávám místo na kterém jsem píchl galusku. Dnes se mně to nestane. Jedu na horském kole s těžkými gumami Schwalbe. Prý jsou z materiálu na neprůstřelné vesty. Gumy jsou těžké a po mnoha tisících vzorek neubývá. Investice se mně mnohokráte vrátila. Do Hluku si dvakrát vyjedu kopeček a pak sjezd. Přes celou vesnici je cyklostezka. Je ze zámkové dlažby a místy je hrozně hrbatá. Nešvarem řidičů je, že parkují částí auta přes cyklostezku. U staré Tvrze se zastavuji jen na chvíli. Hodně spěchám.
Do Nivnice přijíždím v limitu a dokonce v čase, který jsem si spočítal v Ostrožské. Jsem již očekáván. Mám velké tašky, ale dostávám méně, než jsem chtěl. Je hodně zájemců o dobré zboží. Paní je už vypravená na výlet na kole. Užívá si důchod v poklidu.
Cestou domů se zastavuji v Brodě na sídlišti, kde jsem bydlel. Sedám si na lavičku před svým domem a svačím. Nikdy by mne dříve nenapadlo, že taková situace nastane. Je to zvláštní pocit. Necítím, že by toto místo bylo mým domovem, ale tam kam dneska jedu nejsem také doma. Jen tam budu spát a večer pro vás napíši článek.
V Hradčovicích na mne čeká dnešní největší kopec. Jede se po kamenité cestě vydřené dešti. Kdysi to byla asfaltová cesta. Dnes už se jezdí vedle po poli. Nijak se netrápím. Váhu kterou vezu na nosiči jsem na dovolené shodil a tak jedu jako by se nic nestalo. Na kopci zastavuji a dívám se do okolí. Jsou tu hezké výhledy na Karpaty, ale i k Ořechovu o kterém jsem psal před týdnem.
Do Mistřic jedu po poli a pak už jen sjezd do údolí a po cyklotrase do Topolné. Domů jedu po novém asfaltě od Napajedel.
Ujeto 85 km výletním tempem 20 km/hod. Jel jsem dost po nekvalitních cestách a hleděl po okolí.
neděle 31. srpna 2008
sobota 30. srpna 2008
Ostrava
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, už jsem doma skoro dva týdny a tak musím někam zajet. Přibral jsem 1 kg, no vypil jsem dva čaje a měl jsem v kapse mobil. Nevím jak je váha na dílně spolehlivá, ale použil jsem ji i před dovolenou.
Předpověď je na sobotu taková divná. Snad nebude pršet a vedro už také nebude. Vstávám v 5 hodin, dělám si snídani a balím věci na cestu. Venku je místy vidět mokrá cesta, snad už se to vypršelo. Dnes vyjíždím s GPS snímačem. Jsem moc zvědavý na jeho výsledky. Chtěl jsem vyjet po sedmé hodině, ale klebetím se sousedy před domem. Venku je 14 C. Dávám si na dres ještě dlouhý rukáv a netuším, že to bude málo. Krátké kalhoty snad budou dobré. Když vyjedu, tak cítím, že žádné vedro není. Před Hostýnem se v kopcích povaluje mlha, ale sluníčko už vylézá a protrhává mraky. Když jsem, ale přejel hřeben nad městem, tak se zatáhlo a slunce nevyšlo až odpoledne. Jedu do Skaličky a cítím jak je mně zima. Dokonce mám na nohou husí kůži. Je to nepochopitelné když šlapu. Ve Skaličce si kupuji tři rohlíky a fotím plakátek o trampském festivalu. Chci tam jet a napíši vám zážitky. U Bečvy dělám fotky. Je to hlavně kvůli GPS abych mohl na mapě zjistit, jestli nešvindluje. Zdokonaluji to na železničním přejezdu, to už se nedá splést. Když přijedu nad vesnici Špičky, tak dělám fotku kříže a v dálce je cementárna z Hranic. To by se mělo dát proložit pravítkem na mapě.
Sjíždím do Bělotína a vidím, že je tu zácpa. Dělá se tu asfalt a řidiči, kteří nejeli po dálnici teď litují. Před směrem do Oder se staví dálniční most. Já už vím, že dnes budu zase na obyčejné cestě pro cyklisty bezpečné trpět od nákladních aut. Oni jezdí úkolově a neberou ohledy. Minulý rok tu jezdil snad každý, kdo měl Tatrovku. Letos je to jiné. Jsou to Tatrovky, které jsem ještě neviděl. Dlouhé jako kamion, ale nákladní prostor je vysoký valník plný hlíny. Je neuvěřitelné, jakou váhu to auto uveze. Navíc dokáže jet pěkně rychle. Jsem, ale mile překvapen. Řidiči si jsou vědomi, co řídí a chovají se ohleduplně. Dokonce jsem do jednoho kopce zkusil auto honit. Stačil jsem mu, ale to co jsem vydýchal byla hrůza.
U rodného domu Mendela byla výprava nějakých důchodců. Využil jsem příležitosti a šel se podívat jak to vypadá v opraveném objektu. Vy kteří čtete mé příspěvky několik let si vzpomenete na fotky z tohoto místa. Tenkráte to byl chátrající objekt. Zajímavé je, že zde poskytují i ubytování. Jen se mně nelíbí, že cena je lákavá, ale je si třeba připočítat další poplatky.
Ve Studénce už mají na cestě zase kanály a nemusím se bát. Jen za městem na polní cestě je více štěrku a já si dávám pozor, abych nespadl. Vagonářské muzeum je zavřené. Na rozcestníku jsem dohnal cyklisty, kteří se rozhodovali, kam pojedou dál. Slyšel jsem, že jim ujela kamarádka. Na dalším rozcestníku jsem ji dohnal a poslal zpět. Něco frlala. Asi nebyla s výkonem svých kamarádů spokojená. Já už jsem měl před sebou výjezd na hřeben a příjemný pohled na větrný mlýn.
Na zpáteční cestě fotím mlýn s pozadím Beskyd. Když jedu do kopce, tak jedu ve stoje abych se zahřál. Naštěstí dostává sluníčko rozum a začíná hřát. Já už také zabírám do pedálů větší frekvencí. Domů chci jet rychleji a spravit si ranní průměr. Na 104 km jsem měl průměr 23 km/hod. Teď to chci na celkových 210 km opravit na 25 km/hod. To se mi nakonec podařilo. Kdybych si měřil zpáteční cestu zvlášť tak bych měl průměr lepší. Domů jedu přes Kurovice.
Kousek za Studenkou fotím stavbu nové dálnice a pak to rozjíždím. Brzo, ale brzdím. Na cestě je zničený motocykl a sanitka zůstává. To znamená, že čekají na černou sanitku. Cesta je ucpaná a já mám výhodu, že můžu kolo přenést. Cesta je postříkaná olejem a ostrými předměty. Co na to říct, před pár hodinama jsem ho mohl potkat.
Ikdyž neřídím motorové vozidlo, tak zvolňuji tempo. Přemýšlím o tom, co se stalo. Ve Špičkách na kopci zastavuji a dávám tyčinku Deli. Podruhé jsem dostal hlad před Hostýnem a na řadě je banánek v čokoládě. Teď už domů vydržím. V Holešově mi nedalo auto přednost. Špatně odhadl jak rychle jedu a já jsem musel jet protisměrem. Za čokoládovnou jsem na vedlejší cestě a měla by to být pohoda. Potkávám kamion, který veze traktor. Jede tak rychle, že jsem při nárazu větru málem sletěl z kola. Nebyl jsem na něco takového připraven.
Domů jsem dojel v pohodě a nevím o tom, co jsem ujel. Je to stejné jako na dovolené. Dojet do cíle a nebýt unavený. Zítra se musí jet dále. Dnes budu mít krásný večer. V hospodě před domem je slyšet country kapelu. Ti budou hrát až do zítřka. Otvírám okno a užívám si odměny za dnešní cestu.
Ujeto 210 km průměrem 25 km/hod. Na grafech je vidět několik zastávek na fotografování a pak když je mně zima, tak potřebuji speciální zastávku. Já se asi málo potím.
30.08.2008
Ahoj cykloturisti, už jsem doma skoro dva týdny a tak musím někam zajet. Přibral jsem 1 kg, no vypil jsem dva čaje a měl jsem v kapse mobil. Nevím jak je váha na dílně spolehlivá, ale použil jsem ji i před dovolenou.
Předpověď je na sobotu taková divná. Snad nebude pršet a vedro už také nebude. Vstávám v 5 hodin, dělám si snídani a balím věci na cestu. Venku je místy vidět mokrá cesta, snad už se to vypršelo. Dnes vyjíždím s GPS snímačem. Jsem moc zvědavý na jeho výsledky. Chtěl jsem vyjet po sedmé hodině, ale klebetím se sousedy před domem. Venku je 14 C. Dávám si na dres ještě dlouhý rukáv a netuším, že to bude málo. Krátké kalhoty snad budou dobré. Když vyjedu, tak cítím, že žádné vedro není. Před Hostýnem se v kopcích povaluje mlha, ale sluníčko už vylézá a protrhává mraky. Když jsem, ale přejel hřeben nad městem, tak se zatáhlo a slunce nevyšlo až odpoledne. Jedu do Skaličky a cítím jak je mně zima. Dokonce mám na nohou husí kůži. Je to nepochopitelné když šlapu. Ve Skaličce si kupuji tři rohlíky a fotím plakátek o trampském festivalu. Chci tam jet a napíši vám zážitky. U Bečvy dělám fotky. Je to hlavně kvůli GPS abych mohl na mapě zjistit, jestli nešvindluje. Zdokonaluji to na železničním přejezdu, to už se nedá splést. Když přijedu nad vesnici Špičky, tak dělám fotku kříže a v dálce je cementárna z Hranic. To by se mělo dát proložit pravítkem na mapě.
Sjíždím do Bělotína a vidím, že je tu zácpa. Dělá se tu asfalt a řidiči, kteří nejeli po dálnici teď litují. Před směrem do Oder se staví dálniční most. Já už vím, že dnes budu zase na obyčejné cestě pro cyklisty bezpečné trpět od nákladních aut. Oni jezdí úkolově a neberou ohledy. Minulý rok tu jezdil snad každý, kdo měl Tatrovku. Letos je to jiné. Jsou to Tatrovky, které jsem ještě neviděl. Dlouhé jako kamion, ale nákladní prostor je vysoký valník plný hlíny. Je neuvěřitelné, jakou váhu to auto uveze. Navíc dokáže jet pěkně rychle. Jsem, ale mile překvapen. Řidiči si jsou vědomi, co řídí a chovají se ohleduplně. Dokonce jsem do jednoho kopce zkusil auto honit. Stačil jsem mu, ale to co jsem vydýchal byla hrůza.
U rodného domu Mendela byla výprava nějakých důchodců. Využil jsem příležitosti a šel se podívat jak to vypadá v opraveném objektu. Vy kteří čtete mé příspěvky několik let si vzpomenete na fotky z tohoto místa. Tenkráte to byl chátrající objekt. Zajímavé je, že zde poskytují i ubytování. Jen se mně nelíbí, že cena je lákavá, ale je si třeba připočítat další poplatky.
Ve Studénce už mají na cestě zase kanály a nemusím se bát. Jen za městem na polní cestě je více štěrku a já si dávám pozor, abych nespadl. Vagonářské muzeum je zavřené. Na rozcestníku jsem dohnal cyklisty, kteří se rozhodovali, kam pojedou dál. Slyšel jsem, že jim ujela kamarádka. Na dalším rozcestníku jsem ji dohnal a poslal zpět. Něco frlala. Asi nebyla s výkonem svých kamarádů spokojená. Já už jsem měl před sebou výjezd na hřeben a příjemný pohled na větrný mlýn.
Na zpáteční cestě fotím mlýn s pozadím Beskyd. Když jedu do kopce, tak jedu ve stoje abych se zahřál. Naštěstí dostává sluníčko rozum a začíná hřát. Já už také zabírám do pedálů větší frekvencí. Domů chci jet rychleji a spravit si ranní průměr. Na 104 km jsem měl průměr 23 km/hod. Teď to chci na celkových 210 km opravit na 25 km/hod. To se mi nakonec podařilo. Kdybych si měřil zpáteční cestu zvlášť tak bych měl průměr lepší. Domů jedu přes Kurovice.
Kousek za Studenkou fotím stavbu nové dálnice a pak to rozjíždím. Brzo, ale brzdím. Na cestě je zničený motocykl a sanitka zůstává. To znamená, že čekají na černou sanitku. Cesta je ucpaná a já mám výhodu, že můžu kolo přenést. Cesta je postříkaná olejem a ostrými předměty. Co na to říct, před pár hodinama jsem ho mohl potkat.
Ikdyž neřídím motorové vozidlo, tak zvolňuji tempo. Přemýšlím o tom, co se stalo. Ve Špičkách na kopci zastavuji a dávám tyčinku Deli. Podruhé jsem dostal hlad před Hostýnem a na řadě je banánek v čokoládě. Teď už domů vydržím. V Holešově mi nedalo auto přednost. Špatně odhadl jak rychle jedu a já jsem musel jet protisměrem. Za čokoládovnou jsem na vedlejší cestě a měla by to být pohoda. Potkávám kamion, který veze traktor. Jede tak rychle, že jsem při nárazu větru málem sletěl z kola. Nebyl jsem na něco takového připraven.
Domů jsem dojel v pohodě a nevím o tom, co jsem ujel. Je to stejné jako na dovolené. Dojet do cíle a nebýt unavený. Zítra se musí jet dále. Dnes budu mít krásný večer. V hospodě před domem je slyšet country kapelu. Ti budou hrát až do zítřka. Otvírám okno a užívám si odměny za dnešní cestu.
Ujeto 210 km průměrem 25 km/hod. Na grafech je vidět několik zastávek na fotografování a pak když je mně zima, tak potřebuji speciální zastávku. Já se asi málo potím.
30.08.2008
pondělí 18. srpna 2008
Návrat z Lucernu
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, uz jsem zase doma. Uzil jsem si nadhernou dovolenou. Nebyla tak slunecna jako minuly rok. Mnohokrate jsem zmokl, ale tu krasu co jsem videl to jen znasobi.
Nejhure bylo pri prutrzi mracen na AlbertPass 1800m.n.m. Bylo mne ve sjezdu tak zima, ze jsem se roztrepal a nebyl schopen ridit kolo. Mel jsem, ale od brzdeni horke rafky a tak jsem se o ne ohrival. Byl to 50 km dlouhy sjezd v desti.
Ujel jsem 2511 km podle rozdilu na tachometru.
Nejvyse jsem byl 2040 m.n.m OberalPass.
Na obrazku vidite dve holky 14 a 15 let. Jely se podivat na kole do Italie. Spavaly na divoko v lese a jak vidite take tahli s sebou oblibene Majky.
Mel jsem i uraz. Na vedlejsi ceste byl natazeny drat a ja jsem ho pri odbocovani prehledl. Spadl jsem pres riditka a mel jsem napuchlou ruku /zapesti/ jako balon. Barevne koleno a odreniny. Nez jsem prijel domu, tak se to vylecilo. Ruka boli, ale videt to neni.
Cestou jsem se seznamil s hodne pratelskymi lidmi. Videl jsem ruzne upravy jizdnich kol, az je neuveritelne, ze se na tom da jezdit. Dokonce i dvojkolo a za nim vozik na dite. Ti meli na delku 10 m. Myslim, ze se objevil novy zpusob cestovani cele rodiny. Kazdy si da za kolo vozik a veze dite nebo veci. Dokonce jsem videl jednu maminku jak tahla na zadech malicke detske kolo pro mrnouse ve voziku. Ridici vsechno tolerovali a nebyli nervozni kdyz se takove monstra snazila projet krizovatky.
Ridici jsou v oblastech znamych cyklotras na cyklisty zvykli a davaji na ne pozor.
Jine to bylo ve Svycarsku. Ridici nakladaku tam jsou bezohledni blbci jako u nas. Dalsi neprijemnost jsou horska sedla. Jezdi tam motorkari a kabriolety a ti si chteji uzit adrenalinovou jizdu. Rikal jsem si, ze uz nikdy nopojedu pres horske sedlo.
Mam nekolik stovek obrazku a je tezke vybrat ktere ukazat. Hodne se jich nepovedla. Muj fotacek si neporadi se slunkem a naopak foceni v desti neni nic moc.Navic ty fotky maji vyznam jen pro mne. Ja se na ne podivam a vim co jsem tenkrat citil. To zatim technika zachytit neumi.
KP
Ahoj cykloturisti, uz jsem zase doma. Uzil jsem si nadhernou dovolenou. Nebyla tak slunecna jako minuly rok. Mnohokrate jsem zmokl, ale tu krasu co jsem videl to jen znasobi.
Nejhure bylo pri prutrzi mracen na AlbertPass 1800m.n.m. Bylo mne ve sjezdu tak zima, ze jsem se roztrepal a nebyl schopen ridit kolo. Mel jsem, ale od brzdeni horke rafky a tak jsem se o ne ohrival. Byl to 50 km dlouhy sjezd v desti.
Ujel jsem 2511 km podle rozdilu na tachometru.
Nejvyse jsem byl 2040 m.n.m OberalPass.
Na obrazku vidite dve holky 14 a 15 let. Jely se podivat na kole do Italie. Spavaly na divoko v lese a jak vidite take tahli s sebou oblibene Majky.
Mel jsem i uraz. Na vedlejsi ceste byl natazeny drat a ja jsem ho pri odbocovani prehledl. Spadl jsem pres riditka a mel jsem napuchlou ruku /zapesti/ jako balon. Barevne koleno a odreniny. Nez jsem prijel domu, tak se to vylecilo. Ruka boli, ale videt to neni.
Cestou jsem se seznamil s hodne pratelskymi lidmi. Videl jsem ruzne upravy jizdnich kol, az je neuveritelne, ze se na tom da jezdit. Dokonce i dvojkolo a za nim vozik na dite. Ti meli na delku 10 m. Myslim, ze se objevil novy zpusob cestovani cele rodiny. Kazdy si da za kolo vozik a veze dite nebo veci. Dokonce jsem videl jednu maminku jak tahla na zadech malicke detske kolo pro mrnouse ve voziku. Ridici vsechno tolerovali a nebyli nervozni kdyz se takove monstra snazila projet krizovatky.
Ridici jsou v oblastech znamych cyklotras na cyklisty zvykli a davaji na ne pozor.
Jine to bylo ve Svycarsku. Ridici nakladaku tam jsou bezohledni blbci jako u nas. Dalsi neprijemnost jsou horska sedla. Jezdi tam motorkari a kabriolety a ti si chteji uzit adrenalinovou jizdu. Rikal jsem si, ze uz nikdy nopojedu pres horske sedlo.
Mam nekolik stovek obrazku a je tezke vybrat ktere ukazat. Hodne se jich nepovedla. Muj fotacek si neporadi se slunkem a naopak foceni v desti neni nic moc.Navic ty fotky maji vyznam jen pro mne. Ja se na ne podivam a vim co jsem tenkrat citil. To zatim technika zachytit neumi.
KP
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)