Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, dostal jsem nápad, že si zajedu na poutní místo na Pradlisku. Abych to ještě zdokonalil tak jsem se rozhodl navštívit závod aut ve slalomu v Biskupicích.
Ráno jsem chtěl vyjet po deváté hodině, ale byla mlha a tak jsem vyjel až před polednem. Vyšlo slunce a udělalo se teplo. Ráno byla teplota pod 10C. Napřed jsem uvažoval o krátkých kalhotách, ale procházka před dům mě dala jasně najevo, že se musím obléci dobře. Z Otrokovic jsem jel přes poutní místo Svatá voda /Malenovice/. Je zde v lese dobré stoupání, ale vyhnul jsem se hlavní cestě. Pak jsem jel do Salaše. Není to ten včerejší. Přes kopec do Doubrav. Zde jsem měl v lesním úseku nepříjemný zážitek. Řidič jel v zatáčkách příliš rychle a přede mnou dostal smyk. Naštěstí mě auto netrefilo a on zůstal na cestě. Po překonání tohoto stoupání jsem už jen sjížděl do Biskupic. Jelo to samo. V Biskupicích se jede po trase Barum Rallye. Je třeba vystoupat na hřeben táhnoucí se nad Luhačovice.
Na letišti bylo málo diváků a v pohodě jsem si mohl prohlédnout trať. Řidiči se snažili projet slalom bez převálcování bójky. Jeden dokonce skončil na louce. To bylo divácky nejzajímavější. Lidé mají rádi vzrušení. Po chvíli mě to přestalo bavit a jel jsem dál po hřebeni. Projíždí se zde kolem osamoceného statku. Je tu nádherný výhled do dvou údolí. Já jsem tadyma jezdíval ze Zlína domu do Brodu. Bylo to delší, ale romantické.
Nad Řetechovem jsem si dal svačinu. Sedl jsem si na složenou bundu, aby mne nestudila zem. V ohradě se pásly krávy a byly zvědavé co jím. Měl jsem zde nádherný výhled jako na horách. Po svačině jsem vyjel směrem k hradu Starý Světlov. Jak jsem se zmínil o studené zemi, tak jsem na jedné louce viděl ležet dívku pod klukem a myslím si, že se chladem netřásla. Maminka se bude divit, až bude prát šaty zelené od trávy. Dále jsem jel po krásné louce s výhledy do lesa a po lesní cestě směrem k hradu. Myslím si, že mám třicetileté výročí první návštěvy tohoto hradu. Tenkrát ho se mnou absolvovala moje kamarádka. Dojeli jsme dole do Podhradí a neměli jsme mapu. Lidé nám řekli, že je hrad nahoře. Tak jsme si dali kola na záda jako pušku a po čtyřech jsme lezli nahoru. Přímo přes vrstevnice. Myslím si, že jsme překonali přes 300 m na výšku na velmi krátkém úseku. Před dvěma roky jsem byl daleko na výletě a tuto již paní jsem potkal na křižovatce. Stále jezdí každý den do práce na Favoritce. Za tmy, po ledě i po sněhu. Jen si na nosič přidala košík a blikačku.
Na hradě jsou vidět zbořené stěny a hradní příkop. Pod hradem byli kluci sjezdaři. Jeden měl snowboard, ale vybavený kolečky. Nohy si vsunul do vázání a sjížděl terénem ke kostelu. Je to neuvěřitelné co tito mladí kluci dokážou. Já zde sjíždím krokem, abych si nerozbil hubu. U kostela jsem si nabral vodu z léčivé studánky a chvíli jsem poslouchal odpolední mši. Pak následoval velmi prudký sjezd. Na cestě jsou kostky. Asfalt by odtekl. Z Provodova jsem jel nahoru směrem na Pindulu. Jaká to náhoda, že jsem ve stoupání potkal svého spolupracovníka Jirku. Sedíme spolu v kanceláři a teď se potkáme. Není to však tak velká náhoda. On je dobrý cykloturista a na kole jezdí ještě víc než já. Tím se pravděpodobnost zvyšuje.
Na kruhovém objezdu u Majáku jsem měl nepříjemný zážitek. Jel jsem po objezdu a měl jsem přednost, ale od Zlína přijel důchodce s otevřenů hubů a nedal mně přednost. Já jsem to čekal a uhnul jsem do středu. Naštěstí je to zde širší. Ostatní řidiči mě už pustili. Já jsem byl rozhodnut, dát si raději ještě jedno kolečko než se nechat přejet. Myslím si, že důchodci by po sedmdesátce měli odevzdávat řidičáky.
Ujel jsem 63 km za hezkého počasí s nádhernými výhledy do krajiny. 28.09.2008
neděle 28. září 2008
sobota 27. září 2008
Knihkupectví na Velehradě
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, byl jsem požádán, jestli bych mohl pomoci koupit knížku od zpěvačky Rebecca St. James. Měli ji mít v knihkupectví na Velehradě.
Z Otrokovic jsem vyrazil do Napajedel a pak podél Moravy do Spytihněvi. Na slepém rameni řádí bobři a okusují zdravé stromy. Na splavu zase řádí Tatrovky. Něco se tam opravuje. Dále jsem jel podél Baťova kanálu který už nemusím popisovat. Už jsem zde jel letos mnohokráte. Aspoň je vidět jak tato dálková cyklotrasa je prospěšná spojnice do Uh. Hradiště. Cestou jsem dohnal tatínka, který vezl v zadu na nosiči dítě. Pěkně s ním upaloval. Jeli 25 km/hod. Celou cestu až do Velehradu byly cyklotrasy prázdné. Já jsem si myslel, že hezké počasí lidi vyláká ven.
V knihkupectví jsem měl štěstí. Paní dlouho hledala až našla poslední knížku. Prý byl o ní velký zájem. Zpěvačka má svoje stránky : http://www.rsjames.com/default.aspx
Když se na ně přihlásíte, tak si můžete zrovna poslechnout její hudbu. Má zde ukázky písniček i záznamy z koncertů.
Z Velehradu jsem jel do Salaše a zde jsem udělal změnu a vydal jsem se na Vlčák. Je to ta cesta, po které jsem v létě ujížděl před průtrží mračen. Stojí zde hezký altánek. Cesta je vhodná i pro silniční kola. Na Vlčáku už je to s kvalitou cesty horší a směrem na Bunč je jen hlína a kamení. Já jsem se první zastavil u rozhledny na Brdu. Výhled nebyl moc dobrý, ale nádherné podzimní počasí vše vynahradilo. Pak už jen následoval sjezd na Bunč. V restauraci bylo veselo. Odhadl bych to na svatbu. To co jsem si dnes vyšlapal, jsem si ve sjezdu až do Otrokovic užil.
Dnes jsem měl zajímavý zážitek. Jel jsem a nějaký pán v maskáčích na mě zapískal. Zastavil jsem a dozvěděl jsem se, že mu utekl hlídací pes. Říkal, že se nemám bát. Psa jsem opravdu o kousek dál potkal. Byl to velký černý vlčák bez náhubku.
Ujel jsem 65 km. Počasí bylo slunečné, ale dlouhé oblečení se hodilo.
27.09.2008
Ahoj cykloturisti, byl jsem požádán, jestli bych mohl pomoci koupit knížku od zpěvačky Rebecca St. James. Měli ji mít v knihkupectví na Velehradě.
Z Otrokovic jsem vyrazil do Napajedel a pak podél Moravy do Spytihněvi. Na slepém rameni řádí bobři a okusují zdravé stromy. Na splavu zase řádí Tatrovky. Něco se tam opravuje. Dále jsem jel podél Baťova kanálu který už nemusím popisovat. Už jsem zde jel letos mnohokráte. Aspoň je vidět jak tato dálková cyklotrasa je prospěšná spojnice do Uh. Hradiště. Cestou jsem dohnal tatínka, který vezl v zadu na nosiči dítě. Pěkně s ním upaloval. Jeli 25 km/hod. Celou cestu až do Velehradu byly cyklotrasy prázdné. Já jsem si myslel, že hezké počasí lidi vyláká ven.
V knihkupectví jsem měl štěstí. Paní dlouho hledala až našla poslední knížku. Prý byl o ní velký zájem. Zpěvačka má svoje stránky : http://www.rsjames.com/default.aspx
Když se na ně přihlásíte, tak si můžete zrovna poslechnout její hudbu. Má zde ukázky písniček i záznamy z koncertů.
Z Velehradu jsem jel do Salaše a zde jsem udělal změnu a vydal jsem se na Vlčák. Je to ta cesta, po které jsem v létě ujížděl před průtrží mračen. Stojí zde hezký altánek. Cesta je vhodná i pro silniční kola. Na Vlčáku už je to s kvalitou cesty horší a směrem na Bunč je jen hlína a kamení. Já jsem se první zastavil u rozhledny na Brdu. Výhled nebyl moc dobrý, ale nádherné podzimní počasí vše vynahradilo. Pak už jen následoval sjezd na Bunč. V restauraci bylo veselo. Odhadl bych to na svatbu. To co jsem si dnes vyšlapal, jsem si ve sjezdu až do Otrokovic užil.
Dnes jsem měl zajímavý zážitek. Jel jsem a nějaký pán v maskáčích na mě zapískal. Zastavil jsem a dozvěděl jsem se, že mu utekl hlídací pes. Říkal, že se nemám bát. Psa jsem opravdu o kousek dál potkal. Byl to velký černý vlčák bez náhubku.
Ujel jsem 65 km. Počasí bylo slunečné, ale dlouhé oblečení se hodilo.
27.09.2008
neděle 21. září 2008
Článek z novin
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, posilam clanky z novin.
Prikladam obrazek popisovane cyklostezky. Jel jsem po ni. Nektere casti jsou zvlnene. Zamkova dlazba je pro cyklostezky omyl. Tam kde byly drive v Rakousku zamkove dlazby jsou ted asfaltove stezky. Jel jsem nektere useky pred vice roky.
Asfalt by mel byt hrubsi. Jemny je kluzky a za deste se na plaste nabaluje hodne vody. Pak je cyklista zbytecne zastrikany.
KP
Ahoj cykloturisti, posilam clanky z novin.
Prikladam obrazek popisovane cyklostezky. Jel jsem po ni. Nektere casti jsou zvlnene. Zamkova dlazba je pro cyklostezky omyl. Tam kde byly drive v Rakousku zamkove dlazby jsou ted asfaltove stezky. Jel jsem nektere useky pred vice roky.
Asfalt by mel byt hrubsi. Jemny je kluzky a za deste se na plaste nabaluje hodne vody. Pak je cyklista zbytecne zastrikany.
KP
sobota 20. září 2008
Pasování krajánků ve Skaličce
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, už třetím rokem se koná pasování krajánků. Letos se koná ve Skaličce. Před rokem jsem tuto akci popisoval z Poruby. Je to zvláštní, ale během měsíce zase pojedu trasu do Skaličky. Minulý týden jsem zde spal na festivalu a pořádně jsem vymrzl. Dnes jsem to zdokonalil.
Každému dnes bylo jasné, že není rozumné jezdit daleko od domova. Je studený vítr a každou chvíli začne pršet. Já jsem se přesto rozhodl vyjet. Dobře jsem se oblekl a vyrazil. Tak jsem si to myslel, ale brzo jsem poznal, že jsem udělal chybu. Vzal jsem si kalhoty, které nejsou až do bot a mrzla mě achilovka. Snad to nebude mít následky. Čepka a rukavice byly dnes samozřejmostí. Jel jsem proti větru a místy jsem nebyl schopen jet rychlostí přes 20 km/hod. Na cestách byl docela klid až na nebezpečnou situaci v Opatovicích. Sjížděl jsem do levotočivé zatáčky a proti mně jela řada aut a já jsem začal klopit. V té chvíli mě začalo předjíždět auto a donutilo mě vyjet odstředivě ke krajnici. Byl to darebák, který mě vytlačil z cesty v zatáčce. Přitom ve vesnici neměl důvod jet více než padesát.
Když jsem přijížděl do Skaličky, tak už lehce mrholilo. Zajel jsem rychle k větrnému mlýnu. Na odpočívadle u mlýna seděli lidé, ale už se chystali v dešti odjet. Ve mlýně bylo spousta diváků a tak jsem si ani nekoupil pohlednice. Tak jsem se rozhodl vrátit do sálu na vyhlášení. Ve vesnici mají hezké sluneční hodiny.
U sálu už parkovalo hodně kol a lidé si už vybrali místa v sále. Všude už bylo obsazeno a já jsem si našel místo v rožku na zemi. Koupil jsem si čaj a čekal až zchládne. Přitom jsem fotografoval. Když jsem začal pít čaj tak jsem málem vyprsknul. Byl to hrozný hňus, horší než dostáváme v jídelně Eurestu. Za to jsem dal 10 Kč. Příště si vezmu svůj čaj a koupím si jen vodu. Postupně byli pasování prášci, krajánci a dále. Je to v podstatě odstupňováno třemi roky, co tato akce probíhá. Každý rok musí soutěžící objet na kole vodní a větrné mlýny a vyplnit knížečku razítky a správnými odpověďmi. Já je obdivuji, jak si umí vychutnat jednotlivé výlety. Já bych sedl na kolo a snad bych to objel jedním vrzem. Pokud by to bylo do 200 km. O tom to však není. Lidé mají poznávat krásné okolí Hranic a posedět v hospůdkách kde sbírají razítka. Za krásné cyklotrasy musím pochválit město Hranice. Je v tom skryto hodně práce.
Po vyhodnocení nastoupily malé děti a krásně tancovaly s učitelkami ze školky. Poté se všichni vyhrnuli ven, aby viděli dva chlapce, jak předvádějí své umění na kole. Měli to těžké. Všechno bylo mokré od deště a myslím si, že to mohlo být i riskantní. Já jsem zjistil, že je hodně hodin a musel vyrazit domů abych dojel dříve než bude tma.
Zrovna jsem si oblékl pláštěnku a udělal jsem dobře. Napřed to bylo mrholení, ale později se z toho stal lehký déšť. S deštěm se oteplilo a polevil silný vítr. Jelo se mně dobře, ale potil jsem se pod vrstvami oblečení. Toto byla situace, kterou neumí vyřešit žádné moderní prádlo. Napřed jsem jel opatrně a postupně jsem si na mokrou cestu zvykl. Musel jsem dávat pozor na místa, kde vyjížděli zemědělci z pole a navezli na cestu bláto. Vyrobili tak kluziště. Až v Tlumačově jsem se naštval. Jel jsem po cestě, kde bylo hodně místa a uprostřed byla velká kaluž. Potkal jsem auto a vy uhodnete, co ten řidič udělal. Lehce pootočil volantem do středu vozovky. Proč to ti lidé dělají. Vždyť jsem tomu člověkovi nic neudělal a nikdy jsem ho nepotkal. Nevadí. Stejně jsem byl mokrý a propocený. Nepříjemné bylo, že jsem doma nechal navléky na boty a můžete si představit kolik jsem měl v botech ledové vody. Dá se říct, že jsem mrznul odspodu. Doma jsem se musel svléknout u koupelny a věci vymačkat abych je mohl dát sušit. Pak jsem utřel chodbu.
Ujeto 100 km. 50 domů v dešti. 20.09.2008
Ahoj cykloturisti, už třetím rokem se koná pasování krajánků. Letos se koná ve Skaličce. Před rokem jsem tuto akci popisoval z Poruby. Je to zvláštní, ale během měsíce zase pojedu trasu do Skaličky. Minulý týden jsem zde spal na festivalu a pořádně jsem vymrzl. Dnes jsem to zdokonalil.
Každému dnes bylo jasné, že není rozumné jezdit daleko od domova. Je studený vítr a každou chvíli začne pršet. Já jsem se přesto rozhodl vyjet. Dobře jsem se oblekl a vyrazil. Tak jsem si to myslel, ale brzo jsem poznal, že jsem udělal chybu. Vzal jsem si kalhoty, které nejsou až do bot a mrzla mě achilovka. Snad to nebude mít následky. Čepka a rukavice byly dnes samozřejmostí. Jel jsem proti větru a místy jsem nebyl schopen jet rychlostí přes 20 km/hod. Na cestách byl docela klid až na nebezpečnou situaci v Opatovicích. Sjížděl jsem do levotočivé zatáčky a proti mně jela řada aut a já jsem začal klopit. V té chvíli mě začalo předjíždět auto a donutilo mě vyjet odstředivě ke krajnici. Byl to darebák, který mě vytlačil z cesty v zatáčce. Přitom ve vesnici neměl důvod jet více než padesát.
Když jsem přijížděl do Skaličky, tak už lehce mrholilo. Zajel jsem rychle k větrnému mlýnu. Na odpočívadle u mlýna seděli lidé, ale už se chystali v dešti odjet. Ve mlýně bylo spousta diváků a tak jsem si ani nekoupil pohlednice. Tak jsem se rozhodl vrátit do sálu na vyhlášení. Ve vesnici mají hezké sluneční hodiny.
U sálu už parkovalo hodně kol a lidé si už vybrali místa v sále. Všude už bylo obsazeno a já jsem si našel místo v rožku na zemi. Koupil jsem si čaj a čekal až zchládne. Přitom jsem fotografoval. Když jsem začal pít čaj tak jsem málem vyprsknul. Byl to hrozný hňus, horší než dostáváme v jídelně Eurestu. Za to jsem dal 10 Kč. Příště si vezmu svůj čaj a koupím si jen vodu. Postupně byli pasování prášci, krajánci a dále. Je to v podstatě odstupňováno třemi roky, co tato akce probíhá. Každý rok musí soutěžící objet na kole vodní a větrné mlýny a vyplnit knížečku razítky a správnými odpověďmi. Já je obdivuji, jak si umí vychutnat jednotlivé výlety. Já bych sedl na kolo a snad bych to objel jedním vrzem. Pokud by to bylo do 200 km. O tom to však není. Lidé mají poznávat krásné okolí Hranic a posedět v hospůdkách kde sbírají razítka. Za krásné cyklotrasy musím pochválit město Hranice. Je v tom skryto hodně práce.
Po vyhodnocení nastoupily malé děti a krásně tancovaly s učitelkami ze školky. Poté se všichni vyhrnuli ven, aby viděli dva chlapce, jak předvádějí své umění na kole. Měli to těžké. Všechno bylo mokré od deště a myslím si, že to mohlo být i riskantní. Já jsem zjistil, že je hodně hodin a musel vyrazit domů abych dojel dříve než bude tma.
Zrovna jsem si oblékl pláštěnku a udělal jsem dobře. Napřed to bylo mrholení, ale později se z toho stal lehký déšť. S deštěm se oteplilo a polevil silný vítr. Jelo se mně dobře, ale potil jsem se pod vrstvami oblečení. Toto byla situace, kterou neumí vyřešit žádné moderní prádlo. Napřed jsem jel opatrně a postupně jsem si na mokrou cestu zvykl. Musel jsem dávat pozor na místa, kde vyjížděli zemědělci z pole a navezli na cestu bláto. Vyrobili tak kluziště. Až v Tlumačově jsem se naštval. Jel jsem po cestě, kde bylo hodně místa a uprostřed byla velká kaluž. Potkal jsem auto a vy uhodnete, co ten řidič udělal. Lehce pootočil volantem do středu vozovky. Proč to ti lidé dělají. Vždyť jsem tomu člověkovi nic neudělal a nikdy jsem ho nepotkal. Nevadí. Stejně jsem byl mokrý a propocený. Nepříjemné bylo, že jsem doma nechal navléky na boty a můžete si představit kolik jsem měl v botech ledové vody. Dá se říct, že jsem mrznul odspodu. Doma jsem se musel svléknout u koupelny a věci vymačkat abych je mohl dát sušit. Pak jsem utřel chodbu.
Ujeto 100 km. 50 domů v dešti. 20.09.2008
neděle 14. září 2008
Větrné čerpadlo Radíkov
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, plánoval jsem si, že vstanu ještě za tmy, abych brzo vyrazil. Nakonec už bylo světlo když jsem vylézal zmrzlý ze spacáku. Hned jsem pelášil na WC a málem to byl problém. Někdo zamkl WC. Naštěstí tam byla holka, která měla klíč od WC pro invalidy. Neumím si představit, co následovalo až se probudila většina lidí kteří spali ve stanech. Toto je velký problém všech festivalů. Sbalil jsem si věci a vyrazil jsem směrem k Ústí. Je tam pěkný rybníček s odpočívadlem pro cyklisty. Byl jsem trošku ospalý po krátké noci. Podrobnosti, ale víte z předchozího zápisu o festivalu ve Skaličce. Bylo to krásné usínání při poslechu country hudby. Jen kdybych si nemusel dát spací pytel přes hlavu. Bylo chladno 2 C. Od větru mě chránila pláštěnka.
U rybníčku jsem si uvařil čaj. Naštěstí jsem si nabral vodu na WC ještě večer. Dělám to tak vždy když někde spím. Jedl jsem Majku. Dal jsem si ji ráno do kapsy, aby se na těle rozmrazila, ale nepomohlo to. Když jsem ji jedl, tak jsem ji musel zapíjet teplým čajem, aby nestudila. U rybníčku bylo hezky a umím si tu představit příjemnou zastávku za slunného dne.
Po jídle jsem vyrazil do Teplic nad Bečvou. Zkusil jsem jet zkratkou a nakonec jsem v lese tlačil. Byla to turistická cesta podél Bečvy. Zem byla kamenitá a vlhká. Bál jsem se, že sebou praštím na kamenech a větvích. U lázní jsem vyfotil pramen a sochu v parku. Už ráno se tam poflakovali pacienti. Na kurtech se zase provozoval tenis. Myslím si, že je zde čtvrť nějakých bohatých lidí.
Přes Hranice jsem vymyslel cestu podél potoka. Byl to dobrý plán a dokonce zde vedla i cyklotrasa. Za městem jsem podjel historický viadukt. Pak jsem našel úzkou cestičku pro cyklisty pokrytou asfaltem. Tak jsem se dostal přes město, ve kterém se nevyznám. Dále jsem přejel přes novou dálnici a kolem kamenolomu. Měl jsem v plánu vyfotit starou zvonici, ale minul jsem ji. Co se nedalo minout bylo letní sídlo velkopodnikatele z Hranic. Připomíná to malý hrad. Pak už jen následovalo táhlé stoupání a byl jsem ve vesnici Radíkov. Tady byl cíl mé cesty. Klidně se dá říct zajížďky. Cesta domů je přesně naopak.
Větrné čerpadlo na vodu si do obce přivezl Karel Dreiseitl v roce 1930 z Příbora. Do provozu ho uvedl v roce 1932. V té době byla větrná čerpadla v obci tři. Větrná turbína s oběžným kolem o třiceti plechových lopatkách a průměru čtyři metry je umístěna na jedenáct metrů vysokém stožáru příhradové konstrukce. Turbína (typ Eclipse) je výrobkem firmy Ant. Kunz z nedalekých Hranic – svého času největšího výrobce vodovodů a čerpadel v rakouské monarchii. Původní pumpa byla vyměněna za novou v roce 1976. Od roku 1932 je tímto čerpadlem nepřetržitě zásobována celá usedlost vodou. Při větru čerpadlo čerpá vodu do zásobní nádrže, z níž proudí voda samospádem. Jen jednou za posledních 30 let se stalo, že nepozornou obsluhou v rezervoáru voda došla. Jinak dodnes nebylo potřeba instalovat elektrické čerpadlo, neboť větrné čerpadlo funguje bezvadně. Jedná se o poslední větrné vodní čerpadlo na území České republiky, které nepřetržitě zásobuje vodou usedlost.
Za vesnicí je na pěkném místě golfové hřiště. Nevím, jak to ti golfisté dělají, že vždy získají kus hezké krajiny. Kousek výše je hezký výhled do okolí. Je zde i křižovatka polních cest. Já jsem se vydal po kamenité cestě. Správně podle mapy jsem měl jet po lepší cestě, ale byla to jen ujetá stopa po louce. Na papírových mapách turistů a amapy.cz je to správně zato na www.mapy.cz je to špatně. Kousek dále je na dalším vrcholu rozcestník a jezírko. Je to zvláštní jak se voda dostane na kopec.
V Uhřínově jsem hledal starý Tis a před jedním domem vyběhl ven velký pes. Skočil na mne a začal se semnou kamarádit. Na plotě měli obrázek psa. Měl jsem štěstí. Před dům vyběhla majitelka a začala ho volat domů. Asi nechala otevřená vrátka. Říkala, že tam bydlí dva měsíce a o význačném stromu nic neví. Myslím si, že to byl zbytečný dotaz.
Dále na mě čekal krásný sjezd do údolí. Několik serpentin a já jsem dospěl k názoru, že to připomíná strmostí alpské silnice. Cyklisté z Hranic mají kde trénovat. Zde byl krásný výhled do hlubokého údolí v kterém teče řeka Bečva a podél ní se staví dálnice. Tak to bude vidět z kosmu. Ve vesnici Podhoří jsem chtěl jít na hrad, ale na takový kopec bych kolo nevyvlekl. Lepší bylo sjet do Lipníku. Napřed jsem, ale na autobusové zastávce snědl sardinky a zbytek chleba. Napít jsem se nemohl, neboť Cola byla hrozně studená.
Za Lipníkem jsem jel do Kladníků. Na křižovatce zde stojí starý větrný mlýn v památkové péči. Fotky jsem vám posílal před rokem. No už nestojí, spadl. Asi ta péče nebyla dokonalá. Znovu jsem si musel obléci bundu. Vítr byl hodně studený a silný. Na otevřených místech jsem si musel dávat pozor, aby mě neshodil. V Radkově Lhotě se mě řidička auta ptala, jak můžu v takovém silném ledovém větru jezdit. Lidé byli oblečení jako v zimě.
Teď už jsem měl před sebou zvlněnou krajinu a Holešov na rovince. Před Holešovem kluci na horských kolech dohnali rozjíždějící se Tatrovku a drželi se ji zezadu za korbu. Ten řidič to asi netušil. Za Kurovicemi jsem do kopečka jel dosti rychle a sledoval jsem auto co dělá na kraji cesty. V té chvíli jsem na cestě zpozoroval rozbitou láhev. Už jsem nestihl zareagovat a přejel jsem střepiny. Zastavil jsem a začal jsem prohlížet pláště, abych zavčasu sklo mohl vytáhnout. Řidič auta to viděl a odjel. Mám podezření, že si dělal dobrý pocit sledováním, kdo to sklo přejede. Naštěstí jsem nepíchl. Domů jsem přijel prochlazený.
Dnes jsem ujel 88 km. Ve větru a chladnu.
14.09.2008
Ahoj cykloturisti, plánoval jsem si, že vstanu ještě za tmy, abych brzo vyrazil. Nakonec už bylo světlo když jsem vylézal zmrzlý ze spacáku. Hned jsem pelášil na WC a málem to byl problém. Někdo zamkl WC. Naštěstí tam byla holka, která měla klíč od WC pro invalidy. Neumím si představit, co následovalo až se probudila většina lidí kteří spali ve stanech. Toto je velký problém všech festivalů. Sbalil jsem si věci a vyrazil jsem směrem k Ústí. Je tam pěkný rybníček s odpočívadlem pro cyklisty. Byl jsem trošku ospalý po krátké noci. Podrobnosti, ale víte z předchozího zápisu o festivalu ve Skaličce. Bylo to krásné usínání při poslechu country hudby. Jen kdybych si nemusel dát spací pytel přes hlavu. Bylo chladno 2 C. Od větru mě chránila pláštěnka.
U rybníčku jsem si uvařil čaj. Naštěstí jsem si nabral vodu na WC ještě večer. Dělám to tak vždy když někde spím. Jedl jsem Majku. Dal jsem si ji ráno do kapsy, aby se na těle rozmrazila, ale nepomohlo to. Když jsem ji jedl, tak jsem ji musel zapíjet teplým čajem, aby nestudila. U rybníčku bylo hezky a umím si tu představit příjemnou zastávku za slunného dne.
Po jídle jsem vyrazil do Teplic nad Bečvou. Zkusil jsem jet zkratkou a nakonec jsem v lese tlačil. Byla to turistická cesta podél Bečvy. Zem byla kamenitá a vlhká. Bál jsem se, že sebou praštím na kamenech a větvích. U lázní jsem vyfotil pramen a sochu v parku. Už ráno se tam poflakovali pacienti. Na kurtech se zase provozoval tenis. Myslím si, že je zde čtvrť nějakých bohatých lidí.
Přes Hranice jsem vymyslel cestu podél potoka. Byl to dobrý plán a dokonce zde vedla i cyklotrasa. Za městem jsem podjel historický viadukt. Pak jsem našel úzkou cestičku pro cyklisty pokrytou asfaltem. Tak jsem se dostal přes město, ve kterém se nevyznám. Dále jsem přejel přes novou dálnici a kolem kamenolomu. Měl jsem v plánu vyfotit starou zvonici, ale minul jsem ji. Co se nedalo minout bylo letní sídlo velkopodnikatele z Hranic. Připomíná to malý hrad. Pak už jen následovalo táhlé stoupání a byl jsem ve vesnici Radíkov. Tady byl cíl mé cesty. Klidně se dá říct zajížďky. Cesta domů je přesně naopak.
Větrné čerpadlo na vodu si do obce přivezl Karel Dreiseitl v roce 1930 z Příbora. Do provozu ho uvedl v roce 1932. V té době byla větrná čerpadla v obci tři. Větrná turbína s oběžným kolem o třiceti plechových lopatkách a průměru čtyři metry je umístěna na jedenáct metrů vysokém stožáru příhradové konstrukce. Turbína (typ Eclipse) je výrobkem firmy Ant. Kunz z nedalekých Hranic – svého času největšího výrobce vodovodů a čerpadel v rakouské monarchii. Původní pumpa byla vyměněna za novou v roce 1976. Od roku 1932 je tímto čerpadlem nepřetržitě zásobována celá usedlost vodou. Při větru čerpadlo čerpá vodu do zásobní nádrže, z níž proudí voda samospádem. Jen jednou za posledních 30 let se stalo, že nepozornou obsluhou v rezervoáru voda došla. Jinak dodnes nebylo potřeba instalovat elektrické čerpadlo, neboť větrné čerpadlo funguje bezvadně. Jedná se o poslední větrné vodní čerpadlo na území České republiky, které nepřetržitě zásobuje vodou usedlost.
Za vesnicí je na pěkném místě golfové hřiště. Nevím, jak to ti golfisté dělají, že vždy získají kus hezké krajiny. Kousek výše je hezký výhled do okolí. Je zde i křižovatka polních cest. Já jsem se vydal po kamenité cestě. Správně podle mapy jsem měl jet po lepší cestě, ale byla to jen ujetá stopa po louce. Na papírových mapách turistů a amapy.cz je to správně zato na www.mapy.cz je to špatně. Kousek dále je na dalším vrcholu rozcestník a jezírko. Je to zvláštní jak se voda dostane na kopec.
V Uhřínově jsem hledal starý Tis a před jedním domem vyběhl ven velký pes. Skočil na mne a začal se semnou kamarádit. Na plotě měli obrázek psa. Měl jsem štěstí. Před dům vyběhla majitelka a začala ho volat domů. Asi nechala otevřená vrátka. Říkala, že tam bydlí dva měsíce a o význačném stromu nic neví. Myslím si, že to byl zbytečný dotaz.
Dále na mě čekal krásný sjezd do údolí. Několik serpentin a já jsem dospěl k názoru, že to připomíná strmostí alpské silnice. Cyklisté z Hranic mají kde trénovat. Zde byl krásný výhled do hlubokého údolí v kterém teče řeka Bečva a podél ní se staví dálnice. Tak to bude vidět z kosmu. Ve vesnici Podhoří jsem chtěl jít na hrad, ale na takový kopec bych kolo nevyvlekl. Lepší bylo sjet do Lipníku. Napřed jsem, ale na autobusové zastávce snědl sardinky a zbytek chleba. Napít jsem se nemohl, neboť Cola byla hrozně studená.
Za Lipníkem jsem jel do Kladníků. Na křižovatce zde stojí starý větrný mlýn v památkové péči. Fotky jsem vám posílal před rokem. No už nestojí, spadl. Asi ta péče nebyla dokonalá. Znovu jsem si musel obléci bundu. Vítr byl hodně studený a silný. Na otevřených místech jsem si musel dávat pozor, aby mě neshodil. V Radkově Lhotě se mě řidička auta ptala, jak můžu v takovém silném ledovém větru jezdit. Lidé byli oblečení jako v zimě.
Teď už jsem měl před sebou zvlněnou krajinu a Holešov na rovince. Před Holešovem kluci na horských kolech dohnali rozjíždějící se Tatrovku a drželi se ji zezadu za korbu. Ten řidič to asi netušil. Za Kurovicemi jsem do kopečka jel dosti rychle a sledoval jsem auto co dělá na kraji cesty. V té chvíli jsem na cestě zpozoroval rozbitou láhev. Už jsem nestihl zareagovat a přejel jsem střepiny. Zastavil jsem a začal jsem prohlížet pláště, abych zavčasu sklo mohl vytáhnout. Řidič auta to viděl a odjel. Mám podezření, že si dělal dobrý pocit sledováním, kdo to sklo přejede. Naštěstí jsem nepíchl. Domů jsem přijel prochlazený.
Dnes jsem ujel 88 km. Ve větru a chladnu.
14.09.2008
sobota 13. září 2008
Festival trampských písní Skalička
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, jak nám ten čas letí. Už je zde zase Festival Trampských Písní ve Skaličce. Jako každý rok, tak i letos nesmím chybět. Už dlouho se na tuto akci těším. Sleduji předpověď počasí a jestli bude úplněk měsíce. Některé ročníky jsem jel domů za úplňku měsíce. Letos se rozhoduji, že nebudu riskovat padesátikilometrovou noční jízdu na kole a přespím na místě. Druhý den budu pokračovat ve výletě k větrnému čerpadlu.
Letos nám vyšlo chladné slunečné počasí a úplněk. Meteorologové předpovídali velké ochlazení. Připravuji si na cestu několik vrstev oblečení a to tak abych v tom mohl jet na kole a být na festivalu. Je to trošku neslučitelné. Cyklistické oblečení je upnuté na těle a z umělých materiálů. Trampské oblečení je volnější, zelené barvy a nemělo by snadno hořet. Nakonec jsem to jaksi zvládl a rozhodl jsem se jet jen se dvěma taškami na nosiči. Do jedné dám spací pytel a karimatku. Do druhé šaty na pobyt v přírodě, jídlo a věci na vaření.
Dávám si budík na pět hodin, ale vstávám později. Nějak se mně nechce z postele ven. To vstávání je již nepříjemné když je ráno tma. Nakonec snídám a vyjíždím po sedmé hodině. Hned před domem si dávám čepku a za Otrokovicemi vlněné rukavice. Doufám, že se brzo oteplí a já to budu moci svléci. Mýlím se, až do cíle v tom dojedu. Tento týden jsem jezdil na kole ráno do práce na lehko a věřil jsem, že to vyjde i dnes. Je sobota a řidiči zase divočí. Jezdí hrozně bezohledně a málem jsem skončil na kufru jednoho bezohledného řidiče, který předjížděl proti mně v zatáčce auto. Naštěstí měl rychlý stroj a zvládl to. Podobných situací jsem viděl ještě několik. Nejhorší jsou řidiči s vozíčky za autem. Ti jezdí jen v sobotu.
Celou cestu do Bystřice jedu proti ledovému větru a nejsem schopen udržet slušný průměr. Nad Bystřicí vyjíždím z lesa na planinu a málem v bočním větru lehnu. Opřel se mi v nárazu do velkých tašek na kole. Jsem prochladlý a špatně se mně jede. Když přijedu do Skaličky, tak cítím jako bych jel stovku a ne padesátku. Navíc přijíždím pozdě, festival už začal. Parkuji kolo na moje obvyklé místo u plotu a převlékám se. Šaty dávám na kolo provětrat, ale není to nutné. Přijel jsem suchý. U ohniště hraje nějaká hudební skupina a já si říkám, že hrají tak hezky, že nemusím jít ani dovnitř. Budu pro ně hlasovat.
Pořadatelé si letos postavili u vstupu stan. Od minulého roku nemá budova přímý vstup z ulice, ale přes hospodu. Ještě jsou zde stánky s drobnými ozdobami, klobouky, koženými výrobky a opékaným masem. Ve velkém staně je výčep. Sedí zde skupinka muzikantů a hrají si sami pro sebe. Všichni pijí studené pivo. To bych nezvládl. Já mám v cyklistické flašce vodu a ta je tak studená, že se nedá pít. Myslel jsem si, že se v průběhu dne na slunci ohřeje, ale studený vítr to nedovolil.
V sále je několik volných míst a já se umisťuji doprostřed, abych mohl pohodlně fotografovat účinkující. Odhad je, že zde sedí asi sto diváků. Jednotlivé skupiny vystupují za sebou bez zbytečných průtahů. Nikdo nedělá problémy se zvukaři. Každá skupina musí zahrát jednu starou trampskou písničku a pak je to libovolné. Vlastní tvorba nebo vypůjčená skladba.
Dnes jsou zde dva uvaděči a mají problém s mikrofony. Musí si je půjčovat. Snaží se z této akce udělat malou šou. Například vyhlásili soutěž o nejvzdálenějšího účastníka. První se přihlásili Ostraváci a ty trumfli Bratislaváci. Pak, ale došlo k něčemu, s čím nikdo nepočítal. Přihlásila se paní a říká Hamburg. Konferenciér si s ní začal dělat srandičky a použil několik německých slov. Německy neuměl. Paní na něj spustila plynulou němčinou. Byl to šok a on nevěděl jak zachránit situaci. Žádný divák nechtěl překládat a tak paní přešla do Angličtiny. Zde už se to kolektivně zvládlo. Zeptat se co zde dělá, jestli má ráda tramping a pod. Nakonec dostala Zigi z Hamburku odměnu.
Konferenciéři uváděli jednotlivé skupiny aby vyplnili čas než se vymění na jevišti. Akce byla poznamenána i jednou smutnou událostí. V pátek bylo slavnostní zahájení a zapálení ohně. Jeden člen skupiny Pupkáči se tak opil, že dnes nebyl schopen vylézt na jeviště. Skupina se omluvila a rozhodla se za to, co se stalo odstoupit ze soutěže. Jen chtěli zazpívat divákům, aby nepokazili naplánovaný program a nezklamali své fanoušky. Měli jich v hledišti hodně. Zpívali a hráli moc hezky a diváci tak tleskali, že se porota rozhodla nabídnout této skupině pokračování v soutěži. Měli velkou šanci postoupit do finále. Oni to, ale odmítli, že musí dodržet slib.
Ještě jsme se v průběhu dozvěděli, kde byly letos festivaly a kde budou příští rok. Měli jsme možnost si koupit CD jednotlivých skupin. Já jsem fandil skupině Blue Stones a když dostali cenu za nejlepší zpěvačku, tak mně bylo jasné, že budou druzí. Festival zaslouženě vyhráli Špunti. Dokonce měli s sebou jednoho malého špunta. Soutěž se nebere nijak vážně. Odměnou je vypálení jména skupiny na placku a tu můžou mít rok doma až do dalšího festivalu. K tomu všechny skupiny dostaly drobné dárky. Diváci se zase těšili na bohatou tombolu. Já jsem nic nevyhrál, třeba budu mít štěstí v lásce jak se říká. Zato někteří diváci vyhráli několikrát. Dokonce paní, která seděla vedle mě vyhrála dvakrát stejnou cenu a to 10 kg mouky. Je to neuvěřitelná náhoda. Všichni diváci si přáli, aby mouku nevyhráli. Kdo by takový velký balík tahal. Já jsem si přál vyhrát zimní vojenské doplňky. Hodily by se na noc.
Po vyhlášení soutěže se začala o zábavu starat skupina Hazard ze Zlína. Ta hrála k poslechu a k tanci až do neděle. Na parket nastoupily skupinky lidí v country oblečení. To už jsem se přemístil k táboráku a poslouchal jsem staré trampské písně. Je to jeden z důvodů proč sem jezdím. Poslechnout si to co nikdo na festivalech nehraje. Mám obavy, že tito muzikanti zároveň se mnou umřou a už to nikdo nebude umět. Kolem ohně stálo několik kytaristů a basista. Pán který chtěl hrát na foukací harmoniku to vzdal. Byla tak studená, že to nešlo. Opravdu se hodně ochladilo a foukal vítr. Soptík se hodně snažil topit, což bylo dobré, ale zase mám propálenou bundu.
Někdy po půlnoci jsem se rozhodl jít spát. Neměl jsem stan a tak jsem hledal vhodné místo. Zalíbil se mně přístřešek pro pořadatele. Měl jsem jistotu, že na mě nespadne rosa a budu trošku chráněn před větrem. Jako vždy jsem si opřel kolo a na něj přivázal pláštěnku. Pod ní jsem si dal na zem karimatku a spacák. Byly 2 C a tak jsem si na sobě nechal šaty, jak jsem byl oblečený. Stejně jsem chtěl brzo ráno vstát a pokračovat dál. Byla taková zima, že mně dovnitř dírkou na dýchání táhnul studený průvan. Byl jsem ve spacím pytli vlezený úplně celý. Proti větru mě částečně ochránila pláštěnka.
Festival se vydařil a příští rok pojedu zase.
Ahoj cykloturisti, jak nám ten čas letí. Už je zde zase Festival Trampských Písní ve Skaličce. Jako každý rok, tak i letos nesmím chybět. Už dlouho se na tuto akci těším. Sleduji předpověď počasí a jestli bude úplněk měsíce. Některé ročníky jsem jel domů za úplňku měsíce. Letos se rozhoduji, že nebudu riskovat padesátikilometrovou noční jízdu na kole a přespím na místě. Druhý den budu pokračovat ve výletě k větrnému čerpadlu.
Letos nám vyšlo chladné slunečné počasí a úplněk. Meteorologové předpovídali velké ochlazení. Připravuji si na cestu několik vrstev oblečení a to tak abych v tom mohl jet na kole a být na festivalu. Je to trošku neslučitelné. Cyklistické oblečení je upnuté na těle a z umělých materiálů. Trampské oblečení je volnější, zelené barvy a nemělo by snadno hořet. Nakonec jsem to jaksi zvládl a rozhodl jsem se jet jen se dvěma taškami na nosiči. Do jedné dám spací pytel a karimatku. Do druhé šaty na pobyt v přírodě, jídlo a věci na vaření.
Dávám si budík na pět hodin, ale vstávám později. Nějak se mně nechce z postele ven. To vstávání je již nepříjemné když je ráno tma. Nakonec snídám a vyjíždím po sedmé hodině. Hned před domem si dávám čepku a za Otrokovicemi vlněné rukavice. Doufám, že se brzo oteplí a já to budu moci svléci. Mýlím se, až do cíle v tom dojedu. Tento týden jsem jezdil na kole ráno do práce na lehko a věřil jsem, že to vyjde i dnes. Je sobota a řidiči zase divočí. Jezdí hrozně bezohledně a málem jsem skončil na kufru jednoho bezohledného řidiče, který předjížděl proti mně v zatáčce auto. Naštěstí měl rychlý stroj a zvládl to. Podobných situací jsem viděl ještě několik. Nejhorší jsou řidiči s vozíčky za autem. Ti jezdí jen v sobotu.
Celou cestu do Bystřice jedu proti ledovému větru a nejsem schopen udržet slušný průměr. Nad Bystřicí vyjíždím z lesa na planinu a málem v bočním větru lehnu. Opřel se mi v nárazu do velkých tašek na kole. Jsem prochladlý a špatně se mně jede. Když přijedu do Skaličky, tak cítím jako bych jel stovku a ne padesátku. Navíc přijíždím pozdě, festival už začal. Parkuji kolo na moje obvyklé místo u plotu a převlékám se. Šaty dávám na kolo provětrat, ale není to nutné. Přijel jsem suchý. U ohniště hraje nějaká hudební skupina a já si říkám, že hrají tak hezky, že nemusím jít ani dovnitř. Budu pro ně hlasovat.
Pořadatelé si letos postavili u vstupu stan. Od minulého roku nemá budova přímý vstup z ulice, ale přes hospodu. Ještě jsou zde stánky s drobnými ozdobami, klobouky, koženými výrobky a opékaným masem. Ve velkém staně je výčep. Sedí zde skupinka muzikantů a hrají si sami pro sebe. Všichni pijí studené pivo. To bych nezvládl. Já mám v cyklistické flašce vodu a ta je tak studená, že se nedá pít. Myslel jsem si, že se v průběhu dne na slunci ohřeje, ale studený vítr to nedovolil.
V sále je několik volných míst a já se umisťuji doprostřed, abych mohl pohodlně fotografovat účinkující. Odhad je, že zde sedí asi sto diváků. Jednotlivé skupiny vystupují za sebou bez zbytečných průtahů. Nikdo nedělá problémy se zvukaři. Každá skupina musí zahrát jednu starou trampskou písničku a pak je to libovolné. Vlastní tvorba nebo vypůjčená skladba.
Dnes jsou zde dva uvaděči a mají problém s mikrofony. Musí si je půjčovat. Snaží se z této akce udělat malou šou. Například vyhlásili soutěž o nejvzdálenějšího účastníka. První se přihlásili Ostraváci a ty trumfli Bratislaváci. Pak, ale došlo k něčemu, s čím nikdo nepočítal. Přihlásila se paní a říká Hamburg. Konferenciér si s ní začal dělat srandičky a použil několik německých slov. Německy neuměl. Paní na něj spustila plynulou němčinou. Byl to šok a on nevěděl jak zachránit situaci. Žádný divák nechtěl překládat a tak paní přešla do Angličtiny. Zde už se to kolektivně zvládlo. Zeptat se co zde dělá, jestli má ráda tramping a pod. Nakonec dostala Zigi z Hamburku odměnu.
Konferenciéři uváděli jednotlivé skupiny aby vyplnili čas než se vymění na jevišti. Akce byla poznamenána i jednou smutnou událostí. V pátek bylo slavnostní zahájení a zapálení ohně. Jeden člen skupiny Pupkáči se tak opil, že dnes nebyl schopen vylézt na jeviště. Skupina se omluvila a rozhodla se za to, co se stalo odstoupit ze soutěže. Jen chtěli zazpívat divákům, aby nepokazili naplánovaný program a nezklamali své fanoušky. Měli jich v hledišti hodně. Zpívali a hráli moc hezky a diváci tak tleskali, že se porota rozhodla nabídnout této skupině pokračování v soutěži. Měli velkou šanci postoupit do finále. Oni to, ale odmítli, že musí dodržet slib.
Ještě jsme se v průběhu dozvěděli, kde byly letos festivaly a kde budou příští rok. Měli jsme možnost si koupit CD jednotlivých skupin. Já jsem fandil skupině Blue Stones a když dostali cenu za nejlepší zpěvačku, tak mně bylo jasné, že budou druzí. Festival zaslouženě vyhráli Špunti. Dokonce měli s sebou jednoho malého špunta. Soutěž se nebere nijak vážně. Odměnou je vypálení jména skupiny na placku a tu můžou mít rok doma až do dalšího festivalu. K tomu všechny skupiny dostaly drobné dárky. Diváci se zase těšili na bohatou tombolu. Já jsem nic nevyhrál, třeba budu mít štěstí v lásce jak se říká. Zato někteří diváci vyhráli několikrát. Dokonce paní, která seděla vedle mě vyhrála dvakrát stejnou cenu a to 10 kg mouky. Je to neuvěřitelná náhoda. Všichni diváci si přáli, aby mouku nevyhráli. Kdo by takový velký balík tahal. Já jsem si přál vyhrát zimní vojenské doplňky. Hodily by se na noc.
Po vyhlášení soutěže se začala o zábavu starat skupina Hazard ze Zlína. Ta hrála k poslechu a k tanci až do neděle. Na parket nastoupily skupinky lidí v country oblečení. To už jsem se přemístil k táboráku a poslouchal jsem staré trampské písně. Je to jeden z důvodů proč sem jezdím. Poslechnout si to co nikdo na festivalech nehraje. Mám obavy, že tito muzikanti zároveň se mnou umřou a už to nikdo nebude umět. Kolem ohně stálo několik kytaristů a basista. Pán který chtěl hrát na foukací harmoniku to vzdal. Byla tak studená, že to nešlo. Opravdu se hodně ochladilo a foukal vítr. Soptík se hodně snažil topit, což bylo dobré, ale zase mám propálenou bundu.
Někdy po půlnoci jsem se rozhodl jít spát. Neměl jsem stan a tak jsem hledal vhodné místo. Zalíbil se mně přístřešek pro pořadatele. Měl jsem jistotu, že na mě nespadne rosa a budu trošku chráněn před větrem. Jako vždy jsem si opřel kolo a na něj přivázal pláštěnku. Pod ní jsem si dal na zem karimatku a spacák. Byly 2 C a tak jsem si na sobě nechal šaty, jak jsem byl oblečený. Stejně jsem chtěl brzo ráno vstát a pokračovat dál. Byla taková zima, že mně dovnitř dírkou na dýchání táhnul studený průvan. Byl jsem ve spacím pytli vlezený úplně celý. Proti větru mě částečně ochránila pláštěnka.
Festival se vydařil a příští rok pojedu zase.
úterý 9. září 2008
Rozdíl v měření nadmořské výšky GPS
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, muj GPS zaznamnik zapisuje priblizne o 43m vice nez je nadmorska vyska. Dole je vysvetleni.
GPS je geocentrický systém. Ve středu Země se protínají tři pomyslné osy x,
y, z. Každý bod na povrchu Země i nad ní má svoji vlastní polohovou GPS
"adresu", složenou z koordinát x, y, z. Tyto systémové souřadnice jsou
teprve pak převedeny do tvaru, s nímž si rozumí naše mapa (zeměpisná délka a
šířka, nebo rovinné souřadnice různých kilometrových sítí). A k tomu navíc z
GPS dostaneme údaj nadmořské výšky.
Výškové údaje na mapách, vrcholech, chatách a dalších orientačních bodech
však doposud vycházejí z klasických měření, vztažených k mořské hladině.
Jelikož hladiny moří a oceánů nejsou ve stejné úrovni, existují rozdíly ve
výškových údajích podle toho, od hladiny kterého moře jsou měřeny.
A proto také najdeme rozdíl mezi výškou z GPS a mapy. Podstatné však je, že
rozdíl mezi GPS a mapou je na malém území prakticky konstantní. Na nových
kvalitních mapách na tento rozdíl upozorňuje legenda. Například na
Alpenvereinskarte 1:25.000 Blatt 26 Silvrettagruppe se píše, že výškové
údaje z GPS jsou v průměru o 49 m větší než nadmořské výšky na tomto mapovém
listu.
Pokud legenda nic nepraví (nebo si chceme odchylku ověřit se svým
přístrojem, což je moudré), stačí na prvním známém místě rozdíl zjistit - a
při všech dalších měřeních v daném regionu rozdíl k údaji z GPS přičíst nebo
jej odečíst. To podle toho, zda GPSka na známém místě udala menší nebo větší
výšku než mapa.
Jak to vypadá s přesností GPS v praxi?
Při běžném používání GPS bez použití DGPS - při turistice , jízdě v autě
atd. mohu z vlastí zkušenosti říci, že chyba ve většině případů vyjde menší než 20m. Odchylka je závislá na poloze satelitů v okamžiku měření, a v neposlední řadě na místě měření - čím je horší výhled na oblohu , tím je GPS méně přesný. Při mém testování na místě s dokonalým příjmem byla chyba v 90% menší než 10m.
Na druhou stranu v místě s extrémně špatným příjmem jsem naměřil chybu 90m. Přesnost o které jsem doposud psal se týká pouze horizontální polohy. Při určování nadmořské výšky jsou chyby zhruba o 50% větší než při určování horizontální polohy. Proto se GPS dá využít spíše k orientačnímu měření nadmořské výšky. Pro přesnější měření nadmořské výšky je vhodnější klasický výškoměr, nebo GPS s integrovaným výškoměrem.
altitude (nadmořská výška) - u GPS se jedná o výšku elipsoidickou, která se
od výšky nadmořské liší až o desítky metrů (rozdíl není konstatntní)
Ahoj cykloturisti, muj GPS zaznamnik zapisuje priblizne o 43m vice nez je nadmorska vyska. Dole je vysvetleni.
GPS je geocentrický systém. Ve středu Země se protínají tři pomyslné osy x,
y, z. Každý bod na povrchu Země i nad ní má svoji vlastní polohovou GPS
"adresu", složenou z koordinát x, y, z. Tyto systémové souřadnice jsou
teprve pak převedeny do tvaru, s nímž si rozumí naše mapa (zeměpisná délka a
šířka, nebo rovinné souřadnice různých kilometrových sítí). A k tomu navíc z
GPS dostaneme údaj nadmořské výšky.
Výškové údaje na mapách, vrcholech, chatách a dalších orientačních bodech
však doposud vycházejí z klasických měření, vztažených k mořské hladině.
Jelikož hladiny moří a oceánů nejsou ve stejné úrovni, existují rozdíly ve
výškových údajích podle toho, od hladiny kterého moře jsou měřeny.
A proto také najdeme rozdíl mezi výškou z GPS a mapy. Podstatné však je, že
rozdíl mezi GPS a mapou je na malém území prakticky konstantní. Na nových
kvalitních mapách na tento rozdíl upozorňuje legenda. Například na
Alpenvereinskarte 1:25.000 Blatt 26 Silvrettagruppe se píše, že výškové
údaje z GPS jsou v průměru o 49 m větší než nadmořské výšky na tomto mapovém
listu.
Pokud legenda nic nepraví (nebo si chceme odchylku ověřit se svým
přístrojem, což je moudré), stačí na prvním známém místě rozdíl zjistit - a
při všech dalších měřeních v daném regionu rozdíl k údaji z GPS přičíst nebo
jej odečíst. To podle toho, zda GPSka na známém místě udala menší nebo větší
výšku než mapa.
Jak to vypadá s přesností GPS v praxi?
Při běžném používání GPS bez použití DGPS - při turistice , jízdě v autě
atd. mohu z vlastí zkušenosti říci, že chyba ve většině případů vyjde menší než 20m. Odchylka je závislá na poloze satelitů v okamžiku měření, a v neposlední řadě na místě měření - čím je horší výhled na oblohu , tím je GPS méně přesný. Při mém testování na místě s dokonalým příjmem byla chyba v 90% menší než 10m.
Na druhou stranu v místě s extrémně špatným příjmem jsem naměřil chybu 90m. Přesnost o které jsem doposud psal se týká pouze horizontální polohy. Při určování nadmořské výšky jsou chyby zhruba o 50% větší než při určování horizontální polohy. Proto se GPS dá využít spíše k orientačnímu měření nadmořské výšky. Pro přesnější měření nadmořské výšky je vhodnější klasický výškoměr, nebo GPS s integrovaným výškoměrem.
altitude (nadmořská výška) - u GPS se jedná o výšku elipsoidickou, která se
od výšky nadmořské liší až o desítky metrů (rozdíl není konstatntní)
neděle 7. září 2008
Budoucí cyklotrasa do Kroměříže
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, dnes jsem jel proverit sance na novou cyklotrasu.
Nejdrive jsem jel po modre znacce z Kvasic do Travniku/Kromeriz/. Misty je to skoro nepruchozi. Je videt, ze se zde pesky nechodi. Ja jsem musel jet po poli.
Z Travniku by se v podstate mohlo okamzite zacit stavet. Breh reky je hezky upraveny az do Otrokovic.
V Otrokovicich mame novou cyklostezku.
Dnes vystupoval nejaky folklorni krouzek u Spolecenskeho domu. Od Zlutav zase jezdila horska kola.
Ujel jsem 35 km. Byla to pruzkumna prace v terenu. Chtelo by to odpruzene kolo.
KP
Ahoj cykloturisti, dnes jsem jel proverit sance na novou cyklotrasu.
Nejdrive jsem jel po modre znacce z Kvasic do Travniku/Kromeriz/. Misty je to skoro nepruchozi. Je videt, ze se zde pesky nechodi. Ja jsem musel jet po poli.
Z Travniku by se v podstate mohlo okamzite zacit stavet. Breh reky je hezky upraveny az do Otrokovic.
V Otrokovicich mame novou cyklostezku.
Dnes vystupoval nejaky folklorni krouzek u Spolecenskeho domu. Od Zlutav zase jezdila horska kola.
Ujel jsem 35 km. Byla to pruzkumna prace v terenu. Chtelo by to odpruzene kolo.
KP
sobota 6. září 2008
Psí závody Lukov
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, v novinách jsem se dočetl, že budou v Lukově závody psů v tahání těžkých saní. Ráno jsem vyjel podél potoka do Sazovic a pak do Rackové. Zde se jezdí malou oklikou po polní cestě. Já jsem se nechal zlákat vyjetými kolejemi přímo po poli. Napřed to šlo dobře, ale za lesem koleje zmizely a já jsem musel jet po měkkém poli. Nakonec jsem to nemohl do kopce utáhnout a šel jsem pěšky. Ze Žabárny jsem se rozhodl jet po hlavní cestě do Fryštáku. Moc rozumné to nebylo. Příště pojedu po cestě do Dolní vsi. Za Fryštákem mě předjížděl dlouhý kamion s vlečkou na auta. Byl tak drzý, že mu nevadilo ani protijedoucí auto a k tomu ještě stihl dohnat a předjet Škodovku přede mnou. Jen jsem pozoroval, jak mu vlečka tancuje po cestě. Najít jméno pro řidiče kamionů asi není těžké.
V Lukově se závody konaly u fotbalového hřiště. Je zde i hospoda s venkovním posezením. Již z dálky bylo slyšet štěkání psů a bylo snadné přijet na místo konání. Princip je v tom, že pes je připojen do popruhů a musí během minuty naložený vozík na kolejích dotáhnout na určitou vzdálenost. První musí vozík rozjet. Dělá se to tak, že pes vyskočí dopředu a trhnutím si vozík rozjede. Pak už jen táhne. Jeho majitel ho k sobě volá různým pokřikováním a pohyby. Někteří majitelé měli smůlu a pes se třeba i otočil a nejevil zájem závodit. Někteří psi se hodně snažili a skákali tak, až lidé říkali, že je to trápení zvířat. Psi měli pod 20 kg. Jen jeden měl 70 kg, ten to zvládl hladce. Nevím, jaké byly váhové kategorie. Během závodů se stal úraz. Jeden pes pokousal dítě a musela se zavolat rychlá pomoc. Přijela i Policie vyšetřit událost. Dítě nesli do sanitky a odhaduji ho podle velikosti do sedmi let.
Po shlédnutí části závodů jsem se vydal pokořit stoupání na hrad Lukov. O čem píši pochopí jen ti kdož už na hrad šlapali na kole. Louku jsem zvládl v pohodě, ale kamenité úseky v lese mně dělaly problémy. Kolo prokluzovalo a místy jsem to raději vytlačil. Cesta je stále v horším stavu. Je vydřená od dešťů a terénních aut. U hradu bylo hezky. Dále jsem se vydal na druhou stranu s cílem na Rusavě. K tomu jsem potřeboval nejdříve absolvovat sjezd po krásném lesním chodníčku s výhledy do krajiny a pak překonat hřeben. Původně jsem byl rozhodnut jet po modré značce, ale když mě zavedla na soukromý pozemek, tak jsem to otočil a sjel dolů. Taková malá vrchařská prémie. Dále jsem jel po nově upravené cestě. Je na ní jemná šotolina. U studánky jsem vypil flašku s vodou a nabral jsem si čerstvou vodu. Přijel tam i nějaký cyklista a tak jsem ho vyfotil. Na křižovatce jsem se rozhodl jet po asfaltové cestě a před vrcholem jsem dohnal mladou maminku s chlapcem. Ona tlačila a chlapec jí ujížděl. Nevěděl jsem jak ji povzbudit k sportovnímu výkonu abych nedostal přes ústa. Od Okluku jsem sjel do údolí do Rusavy. Zde jsem se zastavil u vodní nádrže a koupaliště. Voda měla teplotu 23C. Ve vesnici jsem fotografoval nové informační tabule o historii obce. Pak už následoval výšlap po žluté značce na Hostýn. Odjel jsem to v kuse. Rozhodl jsem se, že fotit budu na zpáteční cestě. Před vrcholem na Hostýně jsem málem přejel cyklistku. Pletla se po cestě a asi nečekala, že za ní někdo rychle přijíždí. Zastavil jsem až u rozhledny.
U rozhledny jsem byl zklamaný výhledem. Vše bylo v oparu. Vidět bylo jen město a okolí. Zajel jsem se podívat ke kostelu a mezi stánky. Bylo tu moc svatých turistů. Přijeli autobusy až na nádvoří kláštera. Já tyto lidi moc nemám rád. Většinou se přetvařují, jak jsou slušní. Svačinu jsem odložil až na zpáteční cestu. Vybral jsem si místo kde je lavička a výhled do krajiny. Teď jsem se tam musel dopravit. Když jsem sjížděl po cestě směrem na troják, tak mně zkřížila cestu cyklistka, která jela jako o život. Já jsem nečekal, že by mně nedala přednost. Mířila si to do stoupání ze spodní strany Hostýna. Asi měla natrénováno. Až následně jsem si uvědomil, že měla na sobě jen plavky v barvě lidské kůže. Něco takového bych v horách nečekal. Spíš někde poblíž koupaliště. Jako cyklista si neumím představit jaké to je jet na sedátku v plavkách. Odhaduji, že byla na sedací části pěkně dodřená, možná ji to dělalo dobře. Po chvilce jsem přijel k vytoužené lavičce a moje vize se rozplynuly. Už byla obsazená. Tak jsem jel do další zatáčky a sedl jsem si na zem, abych měl výhled do údolí. Co jsem si dal na svačinu uhodnete snadno.
Po svačině jsem sjížděl do údolí a kochal jsem se nádhernými výhledy. Málem jsem vyjel z cesty. Potkal jsem cyklistu, jak jel nahoru. Hrozně se trápil, chudák. Rusavou jsem dojel do Chomýže a kolem svaté Anny do Jankovic. Před Dobroticemi vozily tatrovky hlínu na pole. Asi se někde staví a oni zachraňují ornici. Kousek dál je statek s koníky. Dělají tam vyjížďky. No a jsem v Žopách. Rozhodl jsem se pro zkratku, kterou jsem ještě nejel. Napřed to byla polní cesta, ale u stohu skončila a dále jsem jel po louce. Běžně jezdím po trase závodu Drásal. Po asfaltce jsem pokračoval přes Přílepy až na Hadovnu. Zde na mne čekal sjezd do Žabárny, místa kde jsem jel ráno. Teď už jsem jel jak se má a nedělal jsem žádné experimenty. V lese nad Rackovou je značka soukromý pozemek, ale jel jsem dál do Hostišové. Je to krásná asfaltka v lese. Z Hostišové jsem jel po polní cestě na Chlum k hospodě. Uvažoval jsem o večeři, dnes nevařili. To musím vydržet domů. Po škvárové cestě se vracím do Otrokovic.
Dnes jsem dospěl k závěru, že muži vůbec nesportují. Většinou jsem potkával ženy cyklistky a pěší turistky. Muži asi sedí u počítačů. Někteří chytřejší v hospodě u piva.
Ujel jsem 90 km. Průměrem 15 km/hod. To je špatný průměr, ale já jsem se dnes pohyboval většinou v terénu a na mém kole bez odpružení se ani rychleji jet nedá. Navíc jsem si užíval nádherného počasí a výhledů do krajiny.
6.9.2008
Ahoj cykloturisti, v novinách jsem se dočetl, že budou v Lukově závody psů v tahání těžkých saní. Ráno jsem vyjel podél potoka do Sazovic a pak do Rackové. Zde se jezdí malou oklikou po polní cestě. Já jsem se nechal zlákat vyjetými kolejemi přímo po poli. Napřed to šlo dobře, ale za lesem koleje zmizely a já jsem musel jet po měkkém poli. Nakonec jsem to nemohl do kopce utáhnout a šel jsem pěšky. Ze Žabárny jsem se rozhodl jet po hlavní cestě do Fryštáku. Moc rozumné to nebylo. Příště pojedu po cestě do Dolní vsi. Za Fryštákem mě předjížděl dlouhý kamion s vlečkou na auta. Byl tak drzý, že mu nevadilo ani protijedoucí auto a k tomu ještě stihl dohnat a předjet Škodovku přede mnou. Jen jsem pozoroval, jak mu vlečka tancuje po cestě. Najít jméno pro řidiče kamionů asi není těžké.
V Lukově se závody konaly u fotbalového hřiště. Je zde i hospoda s venkovním posezením. Již z dálky bylo slyšet štěkání psů a bylo snadné přijet na místo konání. Princip je v tom, že pes je připojen do popruhů a musí během minuty naložený vozík na kolejích dotáhnout na určitou vzdálenost. První musí vozík rozjet. Dělá se to tak, že pes vyskočí dopředu a trhnutím si vozík rozjede. Pak už jen táhne. Jeho majitel ho k sobě volá různým pokřikováním a pohyby. Někteří majitelé měli smůlu a pes se třeba i otočil a nejevil zájem závodit. Někteří psi se hodně snažili a skákali tak, až lidé říkali, že je to trápení zvířat. Psi měli pod 20 kg. Jen jeden měl 70 kg, ten to zvládl hladce. Nevím, jaké byly váhové kategorie. Během závodů se stal úraz. Jeden pes pokousal dítě a musela se zavolat rychlá pomoc. Přijela i Policie vyšetřit událost. Dítě nesli do sanitky a odhaduji ho podle velikosti do sedmi let.
Po shlédnutí části závodů jsem se vydal pokořit stoupání na hrad Lukov. O čem píši pochopí jen ti kdož už na hrad šlapali na kole. Louku jsem zvládl v pohodě, ale kamenité úseky v lese mně dělaly problémy. Kolo prokluzovalo a místy jsem to raději vytlačil. Cesta je stále v horším stavu. Je vydřená od dešťů a terénních aut. U hradu bylo hezky. Dále jsem se vydal na druhou stranu s cílem na Rusavě. K tomu jsem potřeboval nejdříve absolvovat sjezd po krásném lesním chodníčku s výhledy do krajiny a pak překonat hřeben. Původně jsem byl rozhodnut jet po modré značce, ale když mě zavedla na soukromý pozemek, tak jsem to otočil a sjel dolů. Taková malá vrchařská prémie. Dále jsem jel po nově upravené cestě. Je na ní jemná šotolina. U studánky jsem vypil flašku s vodou a nabral jsem si čerstvou vodu. Přijel tam i nějaký cyklista a tak jsem ho vyfotil. Na křižovatce jsem se rozhodl jet po asfaltové cestě a před vrcholem jsem dohnal mladou maminku s chlapcem. Ona tlačila a chlapec jí ujížděl. Nevěděl jsem jak ji povzbudit k sportovnímu výkonu abych nedostal přes ústa. Od Okluku jsem sjel do údolí do Rusavy. Zde jsem se zastavil u vodní nádrže a koupaliště. Voda měla teplotu 23C. Ve vesnici jsem fotografoval nové informační tabule o historii obce. Pak už následoval výšlap po žluté značce na Hostýn. Odjel jsem to v kuse. Rozhodl jsem se, že fotit budu na zpáteční cestě. Před vrcholem na Hostýně jsem málem přejel cyklistku. Pletla se po cestě a asi nečekala, že za ní někdo rychle přijíždí. Zastavil jsem až u rozhledny.
U rozhledny jsem byl zklamaný výhledem. Vše bylo v oparu. Vidět bylo jen město a okolí. Zajel jsem se podívat ke kostelu a mezi stánky. Bylo tu moc svatých turistů. Přijeli autobusy až na nádvoří kláštera. Já tyto lidi moc nemám rád. Většinou se přetvařují, jak jsou slušní. Svačinu jsem odložil až na zpáteční cestu. Vybral jsem si místo kde je lavička a výhled do krajiny. Teď jsem se tam musel dopravit. Když jsem sjížděl po cestě směrem na troják, tak mně zkřížila cestu cyklistka, která jela jako o život. Já jsem nečekal, že by mně nedala přednost. Mířila si to do stoupání ze spodní strany Hostýna. Asi měla natrénováno. Až následně jsem si uvědomil, že měla na sobě jen plavky v barvě lidské kůže. Něco takového bych v horách nečekal. Spíš někde poblíž koupaliště. Jako cyklista si neumím představit jaké to je jet na sedátku v plavkách. Odhaduji, že byla na sedací části pěkně dodřená, možná ji to dělalo dobře. Po chvilce jsem přijel k vytoužené lavičce a moje vize se rozplynuly. Už byla obsazená. Tak jsem jel do další zatáčky a sedl jsem si na zem, abych měl výhled do údolí. Co jsem si dal na svačinu uhodnete snadno.
Po svačině jsem sjížděl do údolí a kochal jsem se nádhernými výhledy. Málem jsem vyjel z cesty. Potkal jsem cyklistu, jak jel nahoru. Hrozně se trápil, chudák. Rusavou jsem dojel do Chomýže a kolem svaté Anny do Jankovic. Před Dobroticemi vozily tatrovky hlínu na pole. Asi se někde staví a oni zachraňují ornici. Kousek dál je statek s koníky. Dělají tam vyjížďky. No a jsem v Žopách. Rozhodl jsem se pro zkratku, kterou jsem ještě nejel. Napřed to byla polní cesta, ale u stohu skončila a dále jsem jel po louce. Běžně jezdím po trase závodu Drásal. Po asfaltce jsem pokračoval přes Přílepy až na Hadovnu. Zde na mne čekal sjezd do Žabárny, místa kde jsem jel ráno. Teď už jsem jel jak se má a nedělal jsem žádné experimenty. V lese nad Rackovou je značka soukromý pozemek, ale jel jsem dál do Hostišové. Je to krásná asfaltka v lese. Z Hostišové jsem jel po polní cestě na Chlum k hospodě. Uvažoval jsem o večeři, dnes nevařili. To musím vydržet domů. Po škvárové cestě se vracím do Otrokovic.
Dnes jsem dospěl k závěru, že muži vůbec nesportují. Většinou jsem potkával ženy cyklistky a pěší turistky. Muži asi sedí u počítačů. Někteří chytřejší v hospodě u piva.
Ujel jsem 90 km. Průměrem 15 km/hod. To je špatný průměr, ale já jsem se dnes pohyboval většinou v terénu a na mém kole bez odpružení se ani rychleji jet nedá. Navíc jsem si užíval nádherného počasí a výhledů do krajiny.
6.9.2008
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)