Větrné čerpadlo Radíkov

Zapsal: Karel

Ahoj cykloturisti, plánoval jsem si, že vstanu ještě za tmy, abych brzo vyrazil. Nakonec už bylo světlo když jsem vylézal zmrzlý ze spacáku. Hned jsem pelášil na WC a málem to byl problém. Někdo zamkl WC. Naštěstí tam byla holka, která měla klíč od WC pro invalidy. Neumím si představit, co následovalo až se probudila většina lidí kteří spali ve stanech. Toto je velký problém všech festivalů. Sbalil jsem si věci a vyrazil jsem směrem k Ústí. Je tam pěkný rybníček s odpočívadlem pro cyklisty. Byl jsem trošku ospalý po krátké noci. Podrobnosti, ale víte z předchozího zápisu o festivalu ve Skaličce. Bylo to krásné usínání při poslechu country hudby. Jen kdybych si nemusel dát spací pytel přes hlavu. Bylo chladno 2 C. Od větru mě chránila pláštěnka.

U rybníčku jsem si uvařil čaj. Naštěstí jsem si nabral vodu na WC ještě večer. Dělám to tak vždy když někde spím. Jedl jsem Majku. Dal jsem si ji ráno do kapsy, aby se na těle rozmrazila, ale nepomohlo to. Když jsem ji jedl, tak jsem ji musel zapíjet teplým čajem, aby nestudila. U rybníčku bylo hezky a umím si tu představit příjemnou zastávku za slunného dne.

Po jídle jsem vyrazil do Teplic nad Bečvou. Zkusil jsem jet zkratkou a nakonec jsem v lese tlačil. Byla to turistická cesta podél Bečvy. Zem byla kamenitá a vlhká. Bál jsem se, že sebou praštím na kamenech a větvích. U lázní jsem vyfotil pramen a sochu v parku. Už ráno se tam poflakovali pacienti. Na kurtech se zase provozoval tenis. Myslím si, že je zde čtvrť nějakých bohatých lidí.

Přes Hranice jsem vymyslel cestu podél potoka. Byl to dobrý plán a dokonce zde vedla i cyklotrasa. Za městem jsem podjel historický viadukt. Pak jsem našel úzkou cestičku pro cyklisty pokrytou asfaltem. Tak jsem se dostal přes město, ve kterém se nevyznám. Dále jsem přejel přes novou dálnici a kolem kamenolomu. Měl jsem v plánu vyfotit starou zvonici, ale minul jsem ji. Co se nedalo minout bylo letní sídlo velkopodnikatele z Hranic. Připomíná to malý hrad. Pak už jen následovalo táhlé stoupání a byl jsem ve vesnici Radíkov. Tady byl cíl mé cesty. Klidně se dá říct zajížďky. Cesta domů je přesně naopak.

Větrné čerpadlo na vodu si do obce přivezl Karel Dreiseitl v roce 1930 z Příbora. Do provozu ho uvedl v roce 1932. V té době byla větrná čerpadla v obci tři. Větrná turbína s oběžným kolem o třiceti plechových lopatkách a průměru čtyři metry je umístěna na jedenáct metrů vysokém stožáru příhradové konstrukce. Turbína (typ Eclipse) je výrobkem firmy Ant. Kunz z nedalekých Hranic – svého času největšího výrobce vodovodů a čerpadel v rakouské monarchii. Původní pumpa byla vyměněna za novou v roce 1976. Od roku 1932 je tímto čerpadlem nepřetržitě zásobována celá usedlost vodou. Při větru čerpadlo čerpá vodu do zásobní nádrže, z níž proudí voda samospádem. Jen jednou za posledních 30 let se stalo, že nepozornou obsluhou v rezervoáru voda došla. Jinak dodnes nebylo potřeba instalovat elektrické čerpadlo, neboť větrné čerpadlo funguje bezvadně. Jedná se o poslední větrné vodní čerpadlo na území České republiky, které nepřetržitě zásobuje vodou usedlost.

Za vesnicí je na pěkném místě golfové hřiště. Nevím, jak to ti golfisté dělají, že vždy získají kus hezké krajiny. Kousek výše je hezký výhled do okolí. Je zde i křižovatka polních cest. Já jsem se vydal po kamenité cestě. Správně podle mapy jsem měl jet po lepší cestě, ale byla to jen ujetá stopa po louce. Na papírových mapách turistů a amapy.cz je to správně zato na www.mapy.cz je to špatně. Kousek dále je na dalším vrcholu rozcestník a jezírko. Je to zvláštní jak se voda dostane na kopec.
V Uhřínově jsem hledal starý Tis a před jedním domem vyběhl ven velký pes. Skočil na mne a začal se semnou kamarádit. Na plotě měli obrázek psa. Měl jsem štěstí. Před dům vyběhla majitelka a začala ho volat domů. Asi nechala otevřená vrátka. Říkala, že tam bydlí dva měsíce a o význačném stromu nic neví. Myslím si, že to byl zbytečný dotaz.

Dále na mě čekal krásný sjezd do údolí. Několik serpentin a já jsem dospěl k názoru, že to připomíná strmostí alpské silnice. Cyklisté z Hranic mají kde trénovat. Zde byl krásný výhled do hlubokého údolí v kterém teče řeka Bečva a podél ní se staví dálnice. Tak to bude vidět z kosmu. Ve vesnici Podhoří jsem chtěl jít na hrad, ale na takový kopec bych kolo nevyvlekl. Lepší bylo sjet do Lipníku. Napřed jsem, ale na autobusové zastávce snědl sardinky a zbytek chleba. Napít jsem se nemohl, neboť Cola byla hrozně studená.

Za Lipníkem jsem jel do Kladníků. Na křižovatce zde stojí starý větrný mlýn v památkové péči. Fotky jsem vám posílal před rokem. No už nestojí, spadl. Asi ta péče nebyla dokonalá. Znovu jsem si musel obléci bundu. Vítr byl hodně studený a silný. Na otevřených místech jsem si musel dávat pozor, aby mě neshodil. V Radkově Lhotě se mě řidička auta ptala, jak můžu v takovém silném ledovém větru jezdit. Lidé byli oblečení jako v zimě.

Teď už jsem měl před sebou zvlněnou krajinu a Holešov na rovince. Před Holešovem kluci na horských kolech dohnali rozjíždějící se Tatrovku a drželi se ji zezadu za korbu. Ten řidič to asi netušil. Za Kurovicemi jsem do kopečka jel dosti rychle a sledoval jsem auto co dělá na kraji cesty. V té chvíli jsem na cestě zpozoroval rozbitou láhev. Už jsem nestihl zareagovat a přejel jsem střepiny. Zastavil jsem a začal jsem prohlížet pláště, abych zavčasu sklo mohl vytáhnout. Řidič auta to viděl a odjel. Mám podezření, že si dělal dobrý pocit sledováním, kdo to sklo přejede. Naštěstí jsem nepíchl. Domů jsem přijel prochlazený.

Dnes jsem ujel 88 km. Ve větru a chladnu.

14.09.2008