neděle 14. prosince 2008

Větrný mlýn Jalubí

Zapsal: Karel

Ahoj cykloturisti, z útržkovitých zpráv jsem věděl, že se někde staví větrný mlýn, ale nikdo nevěděl kde. Až ve Zlínských novinách jsem se to dozvěděl.

Vyrazil jsem směrem na Hradiště po hlavní silnici. Většinou se jede v odstavném pruhu. Za Spytihněví jsem odbočil na vedlejší cestu a už jsem jel jen přes vesničky až na kopec nad Jalubí. Byl jsem hodně spokojen. Jede se tu několik serpentin a já mám takové stoupání rád. Na vrcholu se sjede na polní cestu a přijede se až ke mlýnu. Vybrali mu dobré místo. Hodně zde foukalo a bylo zima. Fotil jsem bez rukavic a velmi rád jsem si je navlékl. Zatím o tomto mlýnu nic nevím.

Domů jsem vyrazil stejnou cestou, ale sjel jsem k Baťovu kanálu. Zde jsem byl překvapen, když jsem uviděl, že všechny potoky netečou do kanálu, ale tunelem ho podtékají a tečou do Moravy. Jednotlivá místa se opravují. Také se zde staví nový most. Jsem překvapen, že podélné nosníky jsou dřevěné a příčné ocelové. To musím ihned zítra v naší kanceláři prodiskutovat. Moji kolegové jsou specialisté na pevnostní výpočty.

Před Napajedly jsem si představoval, jak pojedu úzkou stromovou alejí po břehu řeky Moravy. Vede zde jen úzký vyšlapaný chodníček. Mám toto místo rád. Prostě po břehu řeky mají růst stromy. Dnes jsem, ale zažil šok. Stromová alej se začala kácet. Měl jsem z toho divný pocit. Takové sevření v žaludku, že něco není takové, jak bývalo. Uvědomil jsem si, že na tomto místě už nikdy takovou alejí na kole nepojedu. I kdybych dožil sedmdesáti let, tak nové stromy budou malé. Pokud ano, tak vám pošlu fotky. Slibuji to jen některým z vás. Určitě v té době budu mít méně čtenářů. Život je prostě takový. Nebuďte smutní z mého závěru, máte před sebou Vánoce svátky pohody a klidu.

Ujel jsem 35 km. Část proti ledovém větru.

14.12.2008

(Pri schovavani fotoaparatu jsem si u mlyna vypl GPS zaznamnik. Zbytek jsem dokreslil rukama. Ma to na boku nechraneny vypinac. )

1 komentář:

  1. Hezkej mlejn. Jenže tomu cosi chybí. V tom minulým byl život a mlel a jeho lopatky se otáčely. To je ta pravá nostalgie. A třeba
    v Holadsku tak tomu je dodnes.

    OdpovědětVymazat