Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, dnes jsem dostal chuť vyjet si na pořádný kopec. Tak to je Kohutka. Vyjel jsem až kolem poledne. Trošku jsem si pospal. Seděl jsem u PC až do tří hodin ráno. Když něco zkoušíte, tak ten čas strašně rychle běží.
Vyrazil jsem přes Zlín do Vizovic. Byl jsem naštvaný, při průjezdu Zlínem jsem třikrát našel rozbitou flašku na cestě. Je vidět, že je Zlín velké město a lidé zde žijí bezohledným způsobem. Za Vizovicemi se to začalo zvedat a šlapal jsem stále nahoru, abych to zase před cestou do Vsetína sjel. Před Vsetínem jsem odbočil na Karolinku. Je to dlouhé táhlé stoupání. Takové, které není vidět. Před Karolinků jsem dojel k jezeru a pak jsem se vydal do Vranče.
Na fotce je vidět nadmořská výška kousek pod kopcem. Vy, kteří pojedete autem na výlet, se můžete podívat na rozpis výjezdů na kopec. V zimě můžete využít i místo k nasazování řetězů. Počasí se stále ochlazovalo a teď už začalo i lehce pršet. Přesto jsem se rozhodl vyjet nahoru. Jede se stále do prudkého stoupání několika zatáčkami. Jsou zde nádherné výhledy do krajiny na horské louky. Dnes byla nádherná zelená barva. Kousek před vrcholem jsem dohnal kluka s holků. Šli schovaní pod deštníkem. Nabídl jsem jim svezení na nosiči. Tak na mne pokřikovali, že vypadám na umřítí, jestli nechci zatlačit. Byla to pravda. Tachometr mně klesal pod deset. Na tak krátkém úseku se rozdíl 400 metrů pozná.
Na vrcholu bylo málo hostů. I na parkovišti by se našlo místo. Pršet přestalo a vykouklo sluníčko. Bylo vidět, jak mraky s deštěm někam běží. Byl jsem spokojený s malou návštěvností. Za krásného dne tu bývá plno. Prohlédl jsem si sjezdovku a zasněžovací děla. Mají tam i krásný horský traktor na rovnání svahu. Dále jsem sjížděl na Slovensko. Byla to hrůza. Na cestě už není asfalt. Jen podkladové kamení. Bál jsem se, abych neprorazil plášť. Zato výhledy byly úchvatné. Tím, že je tu špatná cesta, tak tu nejezdili žádní blázni jako na české straně. Tam zkoušeli, co jejich auto vydrží, a já jsem trpěl. Tu to bylo úchvatné a nechtělo se mně jet domů. Pomalu jsem klesal do údolí mezi dřevěné chaloupky. Lidé jsou zde chudí a žijí skromně. Myslím si, že je tu daleko do města a vysoká nezaměstnanost. Přesto mezi domečky už stojí i nové dřevěnice v moderním stylu. V údolí jsem si svlékl bundu. Jen nohy jsem měl zmrzlé. Jel jsem v krátkých kalhotách.
Od křižovatky na Púchov jsem se vydal do Lidečka. Je tu po cestě opuštěná bývalá celnice. Co nás to rozdělení státu asi stálo? Jediný důvod je slovenský nacionalismus a ten se nedá vyčíslit. Oni byli stále ukřivdění. Lidečko je na sever a proti mně foukal silný vítr s kapkami deště. Nakonec jsem se schoval do čekárny a déšť i vítr přešli. U čertových skal bylo prázdno a bylo jen nevhodné fotit proti slunci.
A teď hurá do Prlova a nahoru a dolů a jsem zase ve Vizovicích. Cesta domů byla lepší. Jel jsem dolů do Zlína. Ve Zlíně jsem přetrpěl cyklostezku s bruslaři. Všichni mají na hlavě sluchátka a jsou dezorientovaní. Dokonce jsem dnes viděl holku, jak to valila na bruslích po hlavní cestě do Vsetína. Myslím, že hodně riskovala. Cesta je úzká s velkým provozem. Do Otrokovic jsem dojel po škvárové polní cestě.
Ujel jsem 158 km s průměrem 25 km/hod. Hodně jsem prochladl.
8.5.2008
čtvrtek 8. května 2008
čtvrtek 1. května 2008
Vojenský prostor Libavá
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, před časem jsem vám posílal prospekty na den otevřených dveří ve vojenském prostoru Libavá. Já jsem chtěl původně v květnu vyrazit na kole do zahraničí, ale špatné počasí a bolavý zub mě odradili. Mám už další termín, ale paní zubařka onemocněla.
Dnes nad ránem mě probudil zub a nespal jsem, když zazvonil budík tak jsem ho zaklapl a přispal si. Z Otrokovic jsem vyrazil po hlavní cestě do Přerova. Myslel jsem si, že je svátek a bude na cestě klid. Omyl, jel jeden kamion za druhým. Vůbec tomu nerozumím, vždyť dnes je v žádné fabrice nepřijmou. Během cesty jsem potkal traktor s velkými bránami. Brány nebylo dobře vidět a barevně je traktorista neoznačil. Měl je roztažené a jel tak, že vždy když byl u cesty strom tak zastavil a rozhlédl se a vjel do cesty. Polovinou přesto stále zasahoval do cesty. Neumím si představit, co by se stalo, kdyby ho trefil nějaký pošuk v kamiónu. Když jsem před Moštěnicemi opustil hlavní cestu, tak jsem si hodně oddechl. Jenže to bylo předčasné. I po této vedlejší cestě jezdí kamióny, aby nemusely platit. Osobní auta využívají motorovou cestu do Přerova.
Z Přerova jsem měl strach, neumím tímto městem na kole dobře projet. Dnes to bylo, ale jiné. Hned na začátku jsem najel na cyklostezku a po ní jsem jel až za město. Ve vesnicích za Přerovem byla snížená rychlost na 40 km/hod. Tak se jelo dobře.
Od vesnice Buk začalo stoupání a už mě neopustilo. Jel jsem do kopce v pohodě a najednou za mnou něco cvaklo. Lekl jsem se a škubnul sebou. Byli to dva hobby cyklisté na tréninku. Trošku jsme pokecali a oni nabrali jiný směr. Já jsem stále stoupal směrem na Kozlov. Panelová cesta do Oder je velký zážitek. Hustý provoz a stoupání. Dlouhé stoupání. Co bylo hezké, je to stále v lese. Nechápu, proč nejedou řidiči po nové dálnici na Ostravu. Asi by museli mít dálniční známku.
V Kozlově jsem vjel do lesa směrem pramen Odry. Když jsem přijel, tak tam měli policisté inspekci. Podávali hlášení. Přijel pán ve stříbrném autě v parádní černé uniformě. Inspekci prováděl bez čepice. To za našich časů něco takového na vojně nešlo. I důstojníci se ustrojovali podle předpisů. Myslím, že to charakterizuje morálku u policie. Za kontrole jsem zaplatil 20 Kč a dostal jsem mapku.
K prameni se jelo lesem po hlíně a kořenech. Bylo utrpení jet za ženskýma, které neumí jezdit na horském kole. Do poslední chvíle poskakovaly s nohama na zemi místo toho aby sesedly a šly pěkně vedle kola. U pramene bylo hodně lidí a zem byla velmi podmáčená. Dalo se chodit jen po kamenech. Já jsem se nabídl tatínkovi s přívěsným vozíkem za kolo, že mu ho odnesu při couvání. Tak se stalo, že jsem se propadl a nabral si vodu do bot.
Další můj cíl byla Bílá skála. Jelo se po cestách ze zničeného asfaltu, hlíně i kamení. Ve sjezdech se předváděli cyklisté na horských kolech s odpruženou vidlicí. Jeli jako hovada. Bezohledně k pěším i ostatním cyklistům. Prostě si užívali adrenalin v krásné přírodě. V půlce cesty jsem potkal spolupracovníka z vedlejší kanceláře a bud mít příští týden další fotky.
K Bílému kameni se stoupalo po hodně kostkovité cestě. Většina cyklistů tlačila nebo dělala přestávky. Poblíž Bílého kamene byla občerstvovačka a cyklisté do sebe lomili piva. Byla tam i skupinka mladistvých, která byla pod vlivem alkoholu i snad něčeho jiného. Kombinovali pivo a vlastní litrovku Rumu. Později jsem je dohnal a jedna slečna si sedla na velmi frekventovanou cestu na zem a vůbec jí to nevadilo. Byla totálně mimo. U Bílého kamene bylo narváno a nedala se udělat ani rozumná fotka. Jeho historii si přečtěte na fotce. Byl tam výhled do krajiny, ale nám sprchlo a nebylo nic vidět.
Dolů do Mrskles to byl adrenalinový sjezd. Všichni cyklisté leželi na řídítkách a jeli, co se dalo. Proto to nebezpečí pro holku, která seděla na cestě. Naopak ti kteří jeli, na horu většinou tlačili. Já jsem si sedl na strom a svačil jsem. Přitom jsem pozoroval nešťastníky, jak zápasí s opravdovým kopcem dlouhým 5 km. Byla tam velká zima a oblékl jsem si všechny šaty.
Z Mrskles jsem se vydal do Tršic. Během cesty jsem si bundu i rukavice vyslékl. Bylo tam krásně teploučko. Později se během cesty ochladilo. Jak víte, tak fotím větrné mlýny a udělal jsem si zajížďku do kopců, abych vyfotil větrný mlýn v Lázničkách. Cestou jsem navštívil památník upálených obětí poslední války. Přečtete si to na fotce.
Pak už jsem jel stále dolů až k Bečvě. Zde jsem se rozhodl jet po cyklostezce podél Bečvy. Napřed byla úzká, ale později se rozšířila na čtyři metry. Vede až do Přerova. Jak je to možné, že v jednom městě vybudují cyklostezky a v jiném né. Myslím si, že představitelé Zlína i Otrokovic by si měli zajet do Přerova a podívat se jak se to dělá. Páni radní musí jen chtít.
V Moštěnicích jsem si nabral minerálku a jel jsem do Rymic vyfotit větrný mlýn. Další moje zastavení bylo v Kurovicích. Měli tam celou cestu popsanou nápisy. Před každým domem kluci napsali charakteristiku občana. Jeden pan tam měl číslo auta a velký kosočtverec. Tak si umím představit, že je to bezohledný řidič. Jedna slečna měla před domem docela vulgární charakteristiku na dva řádky i s neslušným obrázkem. Stručně řečeno místní kurva. Hned za vesnicí je u stromu položeno několik kalíšků a věnce. Vypadá to, že se tam nějaký řidič zabil.
Ujel jsem 148km průměrem 23 km/hod. Než jsem vjel do vojenského prostoru, tak jsem měl průměr 27 km/hod. Po lesních cestách jsem to pokazil.
Celý den bylo pod mrakem a čekala se bouřka. Ráno jsem vyjížděl s horkým čajem v termosce a za Přerovem byl ledový.
Cykloturisté se chovali hrozně, ale nemělo je smysl napomínat. Byli na výletě a užívali si toho. Když potkali kamaráda, tak zastavili s koly napříč přes cestu. Mnozí snad seděli na kole poprvé.
Ahoj cykloturisti, před časem jsem vám posílal prospekty na den otevřených dveří ve vojenském prostoru Libavá. Já jsem chtěl původně v květnu vyrazit na kole do zahraničí, ale špatné počasí a bolavý zub mě odradili. Mám už další termín, ale paní zubařka onemocněla.
Dnes nad ránem mě probudil zub a nespal jsem, když zazvonil budík tak jsem ho zaklapl a přispal si. Z Otrokovic jsem vyrazil po hlavní cestě do Přerova. Myslel jsem si, že je svátek a bude na cestě klid. Omyl, jel jeden kamion za druhým. Vůbec tomu nerozumím, vždyť dnes je v žádné fabrice nepřijmou. Během cesty jsem potkal traktor s velkými bránami. Brány nebylo dobře vidět a barevně je traktorista neoznačil. Měl je roztažené a jel tak, že vždy když byl u cesty strom tak zastavil a rozhlédl se a vjel do cesty. Polovinou přesto stále zasahoval do cesty. Neumím si představit, co by se stalo, kdyby ho trefil nějaký pošuk v kamiónu. Když jsem před Moštěnicemi opustil hlavní cestu, tak jsem si hodně oddechl. Jenže to bylo předčasné. I po této vedlejší cestě jezdí kamióny, aby nemusely platit. Osobní auta využívají motorovou cestu do Přerova.
Z Přerova jsem měl strach, neumím tímto městem na kole dobře projet. Dnes to bylo, ale jiné. Hned na začátku jsem najel na cyklostezku a po ní jsem jel až za město. Ve vesnicích za Přerovem byla snížená rychlost na 40 km/hod. Tak se jelo dobře.
Od vesnice Buk začalo stoupání a už mě neopustilo. Jel jsem do kopce v pohodě a najednou za mnou něco cvaklo. Lekl jsem se a škubnul sebou. Byli to dva hobby cyklisté na tréninku. Trošku jsme pokecali a oni nabrali jiný směr. Já jsem stále stoupal směrem na Kozlov. Panelová cesta do Oder je velký zážitek. Hustý provoz a stoupání. Dlouhé stoupání. Co bylo hezké, je to stále v lese. Nechápu, proč nejedou řidiči po nové dálnici na Ostravu. Asi by museli mít dálniční známku.
V Kozlově jsem vjel do lesa směrem pramen Odry. Když jsem přijel, tak tam měli policisté inspekci. Podávali hlášení. Přijel pán ve stříbrném autě v parádní černé uniformě. Inspekci prováděl bez čepice. To za našich časů něco takového na vojně nešlo. I důstojníci se ustrojovali podle předpisů. Myslím, že to charakterizuje morálku u policie. Za kontrole jsem zaplatil 20 Kč a dostal jsem mapku.
K prameni se jelo lesem po hlíně a kořenech. Bylo utrpení jet za ženskýma, které neumí jezdit na horském kole. Do poslední chvíle poskakovaly s nohama na zemi místo toho aby sesedly a šly pěkně vedle kola. U pramene bylo hodně lidí a zem byla velmi podmáčená. Dalo se chodit jen po kamenech. Já jsem se nabídl tatínkovi s přívěsným vozíkem za kolo, že mu ho odnesu při couvání. Tak se stalo, že jsem se propadl a nabral si vodu do bot.
Další můj cíl byla Bílá skála. Jelo se po cestách ze zničeného asfaltu, hlíně i kamení. Ve sjezdech se předváděli cyklisté na horských kolech s odpruženou vidlicí. Jeli jako hovada. Bezohledně k pěším i ostatním cyklistům. Prostě si užívali adrenalin v krásné přírodě. V půlce cesty jsem potkal spolupracovníka z vedlejší kanceláře a bud mít příští týden další fotky.
K Bílému kameni se stoupalo po hodně kostkovité cestě. Většina cyklistů tlačila nebo dělala přestávky. Poblíž Bílého kamene byla občerstvovačka a cyklisté do sebe lomili piva. Byla tam i skupinka mladistvých, která byla pod vlivem alkoholu i snad něčeho jiného. Kombinovali pivo a vlastní litrovku Rumu. Později jsem je dohnal a jedna slečna si sedla na velmi frekventovanou cestu na zem a vůbec jí to nevadilo. Byla totálně mimo. U Bílého kamene bylo narváno a nedala se udělat ani rozumná fotka. Jeho historii si přečtěte na fotce. Byl tam výhled do krajiny, ale nám sprchlo a nebylo nic vidět.
Dolů do Mrskles to byl adrenalinový sjezd. Všichni cyklisté leželi na řídítkách a jeli, co se dalo. Proto to nebezpečí pro holku, která seděla na cestě. Naopak ti kteří jeli, na horu většinou tlačili. Já jsem si sedl na strom a svačil jsem. Přitom jsem pozoroval nešťastníky, jak zápasí s opravdovým kopcem dlouhým 5 km. Byla tam velká zima a oblékl jsem si všechny šaty.
Z Mrskles jsem se vydal do Tršic. Během cesty jsem si bundu i rukavice vyslékl. Bylo tam krásně teploučko. Později se během cesty ochladilo. Jak víte, tak fotím větrné mlýny a udělal jsem si zajížďku do kopců, abych vyfotil větrný mlýn v Lázničkách. Cestou jsem navštívil památník upálených obětí poslední války. Přečtete si to na fotce.
Pak už jsem jel stále dolů až k Bečvě. Zde jsem se rozhodl jet po cyklostezce podél Bečvy. Napřed byla úzká, ale později se rozšířila na čtyři metry. Vede až do Přerova. Jak je to možné, že v jednom městě vybudují cyklostezky a v jiném né. Myslím si, že představitelé Zlína i Otrokovic by si měli zajet do Přerova a podívat se jak se to dělá. Páni radní musí jen chtít.
V Moštěnicích jsem si nabral minerálku a jel jsem do Rymic vyfotit větrný mlýn. Další moje zastavení bylo v Kurovicích. Měli tam celou cestu popsanou nápisy. Před každým domem kluci napsali charakteristiku občana. Jeden pan tam měl číslo auta a velký kosočtverec. Tak si umím představit, že je to bezohledný řidič. Jedna slečna měla před domem docela vulgární charakteristiku na dva řádky i s neslušným obrázkem. Stručně řečeno místní kurva. Hned za vesnicí je u stromu položeno několik kalíšků a věnce. Vypadá to, že se tam nějaký řidič zabil.
Ujel jsem 148km průměrem 23 km/hod. Než jsem vjel do vojenského prostoru, tak jsem měl průměr 27 km/hod. Po lesních cestách jsem to pokazil.
Celý den bylo pod mrakem a čekala se bouřka. Ráno jsem vyjížděl s horkým čajem v termosce a za Přerovem byl ledový.
Cykloturisté se chovali hrozně, ale nemělo je smysl napomínat. Byli na výletě a užívali si toho. Když potkali kamaráda, tak zastavili s koly napříč přes cestu. Mnozí snad seděli na kole poprvé.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)