sobota 10. října 2009

Sedla Brooks

Ahoj cykloturisti, každý cyklista při svém ježdění na kole potřebuje sedět na sedle. Sedlo je ta část kola, na kterou cyklisté často nadávají. Většinou po delší jízdě, nebo když si na svém pozadí udělají nějaké odřeniny. Na odřeniny se prodávají různé mastičky a jsou cyklisté, kteří se mastí i před jízdou. V prodejně s jízdními koly vám doporučí cyklistické kalhoty s vložkou mezi nohy. Další věčné téma je sedlo pro ženy. Sedla vyrábí hodně firem a každá firma má hodně typů sedel. Z toho plyne, že na světě existují tisíce typů sedel. Tolik variant nemá žádná součástka na kole. Já bych vás chtěl seznámit se svými zkušenostmi se sedly. Tento článek nemohu nazvat test, protože jsem příznivcem sedel od firmy Brooks a tato sedla budu chválit.

Moje první zkušenost s koženým sedlem se datuje do období sedmdesátých let minulého století a kolo jsem měl z šedesátých let. Bylo to kolo Favorit, na kterém bylo tříkolečko a přesmykač se ovládal páčkou mezi nohama. Na tomto kole bylo kožené sedlo s koženou brašničkou na nářadí. Já jsem na něm najezdil tisíce kilometrů a také své první výlety přes sto kilometrů. Přesto, že jsem v té době jezdil v trenýrkách a kraťasech, nevzpomínám si, že bych měl někdy problém se sedlem. Bylo to tím, že jsem jezdil na vyseděném koženém sedle a to se přizpůsobilo mému pozadí. Proto i v dnešní době nepoužívám žádné vložky v kraťasech. Mám tam jen všitou látku, abych neseděl na materiálu z umělé hmoty. Pokud si všimnete cyklocestovatelů, tak většinou nepoužívají vůbec cyklistické kalhoty. Vše je jen o sedle. Fotku prvního sedla vám nemohu ukázat, protože toto kolo již nemám.

Další mé kolo bylo již s galuskami a na něm bylo kožené sportovní sedlo Favorit. Toto sedlo již můžete vidět na fotce. Sedlo jsem si oblíbil a nikdy jsem jej neprodal. Používám jej asi od roku 1980. S tímto sedlem jsem absolvoval cestu do Itálie k jezeru Lago di Garde. V té době se na našem trhu objevila plastová sedla a já jsem na nich několik roků jezdil. Dokonce plastové sedlo používám dodnes na kole, které mám pro ježdění ve městě. Je to kolo bez přehazovačky s pevným převodem a plastovým sedlem. Když někam jedu v Otrokovicích, tak jej ani nezamykám. Výhodou plastového sedla bylo, že se nemuselo nijak udržovat. Když cyklista spadl a odřel sedlo, tak se jednoduše ošmirglovalo a bylo zase dobré. Když zmokne, nic se nestane. Já jsem s tímto sedlem jezdil v mraze a praskla mně spodní část. Někteří cyklisté si toto sedlo potahovali kůží a jiní jej nahřívali a pak si na něj sedli a snažili se jej vytvarovat. Myslím si, že to bylo dobré sedlo pro některé závodní aktivity. Přesto na něj v naší zemi cyklisté ve vzpomínkách nadávají. Byla to snaha přijít na trh s něčím novým v období komunistického budování státu. Tenkrát měly plasty velkou budoucnost. Nakonec znáte to říkání o plastovém hrnečku : „Kde udělali soudruzi z NDR chybu?“

V jedné chvíli to vypadalo, že opustím sedla Brooks a to tenkrát, když mě pan Kohoutek vzal na výstavu Eurobike u Bodamského jezera. Je to asi největší výstava kol v Evropě. Já jsem se tam tenkrát na první pohled zamiloval do novinky a tou bylo sedlo Flite. Na stánku jsem si jej vypůjčil do ruky a moc se mně líbilo. Ve chvíli kdy se objevilo na trhu jsem si pro sedlo šel do prodejny www.eurobike.cz v Otrokovicích. Pan Kohoutek, jej měl pro mne objednané. Toto sedlo je velmi lehké a má titanové ližiny. Je vhodné pro sportovní cyklistiku. Až si jednou koupím lehké kolo, tak budu na tomto sedle zase jezdit. Já jsem na tomto sedle udělal svou první cestu do Itálie do nejvyššího sedla Passo Stelvio. Na této trase jsem jezdil denně přes sto kilometrů a sedlo Flite bylo po stovce nepohodlné. Znáte ten pocit, že si musíte za jízdy poposednout.



Tak a teď se již budeme věnovat firmě Brooks. Jedná se o velmi starou anglickou firmu založenou v roce 1866. Založil ji pán, kterému se na tehdejších kolech velmi špatně sedělo. V té době se sedla dělala dost podobná sedlům na koně. Tak vznikla firma, která dělá kvalitní sedla až do dnešní doby. Je však třeba říct, že tato sedla byla vytlačena z profesionální cyklistiky. Myslím si, že v mnoha případech je to jen boj sponzorů kdo dá lepší podmínky. Závodníci si nemohou vybírat, na čem budou sedět. Také nesmí říkat své názory, jak se jim sedí. Na to jsou tiskoví mluvčí jednotlivých stájí. V dnešní době se sedlo Brooks převážně používá na turistických kolech lepší třídy a na městských kolech v Anglii. Pokud v zahraničí potkám dálkového cykloturistu, tak má vždy sedlo Brooks. Tato sedla se pro cykloturisty hodně prodávají ve variantě s vinutými pružinami. Firma Brooks také vyrábí doplňky pro cyklisty. Jsou to různé tašky na rameno a na nosič. Dále zde můžete vidět kožené kroužky na řídítka. Já si myslím, že kožené doplňky pro cyklisty jsou přežitkem. V dnešní době existuje spousta jiných výrobců tašek z moderních nepromokavých materiálů. Hlavně si myslím, že je to věc váhy a údržby. Ten kdo si takovou výbavu koupí to dělá proto, že je fanouškem hezkých věcí. Jsou to hezké věci, ale v mém praktickém životě nemají místo. Kdybych měl ženu, tak jí takovou hezkou tašku koupím. Myslím si, že to má význam v zemích kde je tradicí ježdění na kole třeba i do zaměstnání. Bez rozdílu postavení ve firmě. Na to v naší zemi nejsme zvyklí. Firma Brooks se podílí na mnoha sportovních akcích a nejznámější je závod starých kol pořádaný v Itálii. A na těchto stránkách si můžete prohlédnout krásné fotky. Mám ale pocit, že se stránky pomalu zobrazují. Dále v Anglii pořádají zápasy podobné lednímu hokeji, ale jezdí se na jízdním kole a střílí se míčkem. Firma vydává i časopis a já jsem jedno číslo získal u firmy http://www.azub.cz/ Dočetl jsem se tam hodně zajímavých věcí. Například, že sedla s drážkou uprostřed už vyrábějí od roku 1898. Přitom když přijdete do dnešního obchodu s jízdními koly, tak vám bude prodavač nabízet novinku sedlo s drážkou. U firmy AZUB jsem dostal i DVD a shlédl jsem film o historii a výrobě sedel. S tím jsem dostal také plakáty sedel a já jsem pro vás připravil u každého plakátu jedno sedlo, které k němu náleží.



1. Sedlo – jedná se o sedlo odpružené vinutými pružinami. Toto sedlo je vhodné do městského provozu a na cykloturistiku. Je hodně těžké. Zkoušel jsem na něm jezdit a nevyhovovalo mně. Přesto s tímto sedlem potkávám hodně turistů. Možná to příští rok zkusím znovu. Spíše uvažuji o odpružené sedlovce.
2. Sedlo – jedná se o sportovní dlouhé úzké sedlo. Toto sedlo je vhodné pro závodní cyklistiku a jezdilo na něm hodně slavných cyklistů ty největší závody.
3. Sedlo – určené pro cykloturistiku a jiné sporty. Na tomto sedle jezdím.



Údržba – kožené sedlo se musí udržovat. Já jej mastím tukem od firmy Brooks dodávané v kulaté krabičce. Dělám to asi jednou po třech měsících. Sedlo namastím a nechám několik dnů stát. Pak na něm vyjedu a je to vidět na kalhotách. Letos jsem potkal v Německu jednu cyklistku a ta měla nové sedlo. Před tím než vyjela, tak jej namastila krémem na boty. Jak vypadal, její zadek pod kalhotami si můžete představit. Měla již druhé sedlo Brooks a je s ním hodně spokojená. Byla to varianta kratšího sedla pro ženy s dírkami ve středu sedla. Dlouho do noci jsme diskutovali o cyklistice a kožené sedlo by ženám doporučila. Nevěřte na gelová sedla pro ženy. Jsou to zapařovačky. Na fotkách vidíte, jak dopadne sedlo, když jej každý den používám za každého počasí. U jednoho mého sedla si můžete všimnou zvlněné kůže kolem nýtku. Myslím si, že toto sedlo nemělo opustit brány firmy.

Zkušenosti – první kilometry na sedle Brooks bolí. Dokonce se říká prvních tisíc kilometrů. Já to můžu potvrdit. Letos jsem vyjel na dovolenou na novém sedle a cítil jsem to hodně. Teď už mám na tomto sedle ujeto 3000 km a je to pohoda. Když sednu na sedlo na žlutém kole, tak mám pocit, že sedím ve formičce. Prostě si sednu do svého otisku pozadí a na tomto sedle v pohodě zvládnu za den vice jak 200 km. Myslím si, že sedla Brooks jsou širší než v dnešní době prodávaná sedla a jsou proto pohodlnější pro turistiku a pro lidi, kteří mají větší postavu a širší pánev. To si myslím, že platí i pro ženy.

Moje kola – na několika fotkách vidíte moje kola se sedly Brooks. Také zde vidíte kolo německé cyklistky a jak, se pečlivě o své sedlo starala. Na noc jej balila do igelitové tašky. Já to dělám také. Je to ochrana před deštěm a ranní rosou. Na mokrém sedle se špatně sedí, ale myslím si, že se tak rychleji přizpůsobí vašemu pozadí.



Na závěr již jen několik odkazů :

http://www.azub.cz/CZ/kozena-sedla-Brooks/
http://www.azub.cz/CZ/kozena-sedla-proc/
http://www.azub.cz/CZ/kozena-sedla-galerie/

Jeden zákazník firmy Eurobike provedl test sedel a můžete si přečíst zajímavá hodnocení.
http://www.eurobike.cz/test-sedel.php

pondělí 5. října 2009

Predni svetlo

Ahoj cykloturisti, všichni víte, že jezdím často na kole za tmy. Každý den dojíždím do práce za každého počasí. Nejnáročnější to bylo když jsem dojížděl z Uh.Brodu do Zlína. To jsem jel mnohdy 30 km za tmy. Často k tomu ještě pršelo nebo sněžilo. Teď už to mám v Otrokovicích jednodušší. Přesto stále hledám lepší a lepší světlo. Vždy se najde něco nového a já to musím mít.

Na fotografiích přikládám světla, která doma mám. To hranaté se napájelo dynamem, ale nehledal jsem ve sklepě důkladně. Tak dynamo nemám na fotce. S tím světlem jsem jezdil na favoritce. Pak ve Zlíně jsem byl asi první, komu na kolo namontoval pan Mudřík dynamo a světlo od Shimana. Je to stejný pán, se kterým jsem možná také první ve Zlíně zprovoznil planetovou převodovku Rohloff. Později i Shimano. Teď když se podíváte v naší firmě na zaparkovaná kola, tak hodně jich má přední dynamo nebo nějakou variantu převodovky. Myslím si, že nebudu přehánět, když budu tvrdit, že všechny tyto neobvyklé věci byly smontovány ve firmě www.eurobike.cz . Oni mě za to mají moc rádi a stále čekají, s jakou blbostí zase přijdu a oni se to budou muset učit servisovat. Já mám hodně kamarádů a vždy se to někomu zalíbí. Další světla jsou již moderní blikačky. Ta Cateye je moc dobrá a jeden kamarád si ji podle mě koupil dvakrát a každou má na jedné straně řídítek. Dávají se do ní čtyři baterie a mně vydrží celou zimu jezdit do práce. V létě ji používám při táboření. Naposledy jsem ji použil, abych v noci posvítil bobrovi do očí, který hlodal strom, pod kterým jsem spal. To jste si už, ale přečetli v mém cestopise ze Švýcarska.

Na zimním kole mám v současné době přední dynamo Shimano a LED světlo, které mně vyrobil kamarád. Já jsem používal světla s halogenovou žárovkou a ona jednou za rok shořela. Jejich cena byla tak vysoká, že se vždy vyplatilo koupit celé světlo. S LED světlem jsem spokojený, ale stále to není to co bych chtěl. Až před dvěma týdny mně spolupracovník, který jezdil na dynamu Shimano řekl, že si koupil dynamo u firmy www.azub.cz . On je náročný uživatel. Dojíždí denně 60 km z hor za Slušovicemi do naší firmy. Na trase má takové kopce, že jezdí běžně rychlostí 60 km/hod. Planetovou převodovku si nemůže vynachválit. Světlo se mu pokazilo a hledal něco lepšího. Teď nastala situace, že jsem si koupil něco já podle jiného cyklisty. Když se zamyslím, tak jsem tato přední světla letos potkával v Německu.

Odkaz najdete na :
http://www.azub.cz/CZ/dynamo-v-naboji-son-schmidt/
http://www.azub.cz/CZ/edelux/
http://www.nabendynamo.de/produkte/dynamos.html
http://www.nabendynamo.de/produkte/Edelux.html

Přední kolo jsem si nechal vyplést v www.eurobike.cz a nahradil jsem již hodně let používaný přední vysoký náboj. Vysoký náboj se používá pro lepší rozklad sil při zátěži. Kdysi to hodně používali dráhaři. Kolo jsem měl vypletené na počkání, pláště jsem přehodil ještě odpoledne a v noci jsem vyjel testovat. Napřed po osvětleném sídlišti, pro případ poruchy. Pak jsem se vydal za město do úplné tmy. Teď, ale kecám. Byl krásný úplněk. První jsem se snažil za jízdy vyfotit osvětlenou silnici, ale můj fotoaparát něco takového nezvládne. Já jsem chtěl ukázat jak je rozložené světlo. Zjistil jsem, že asi na 300 metrů mám před sebou osvětlenou cestu. Na 500 metrů osvítím dopravní značky. Velmi dobrá je vlastnost, že světlo při zastavení nezhasne, ale asi ještě jednu minutu svítí. Toto je problém všech světel s dynamem. Cyklista zastaví na křižovatce a nikdo o něm neví. Pokud si chcete prohlédnout technickou specifikaci podrobněji, tak běžte na stránky výrobce v Německu Schmidt Maschinenbau.

http://www.nabendynamo.de/produkte/Edelux.html

Někteří namítnete, že je to další zátěž a musí se víc šlapat. Výrobce uvádí, jak moc to zatěžuje cyklistu a já můžu říct, že o tom nevím. Když přihlédnu, že jezdím s planetovou převodovkou, tak to nic není. O těžkém kole s nosiči nemluvím. Věřte tomu, že se na tomto kole dá ujet za den 200 km.

Světlo je vybaveno magnetickým přepínačem a tak se zabrání tomu, aby se nějakou škvírou do světla dostala vlhkost. Přepínač má polohu zapnuto, vypnuto a autodetekci. To znamená, že senzor na světle pozná kdy má začít svítit.

Už jsem zjistil i nevýhody tohoto světla. Když jedu po cyklostezce, tak to nedělá dobře chodcům, jak moc svítím. Nechce se mně stále světlo vypínat. Dále je nevýhodné, že se nedá asi jednu minutu vypnout. To pro případ, že chcete být ve tmě neviditelní. Chcete se s kolem někam schovat. To už, ale zavání dobrodružstvím.

Pokud získám další zkušenosti, tak dám vědět. Pokud máte někdo doma zajímavé světlo, tak pošlete fotku. Rád ji vystavím.

Teď mám otázku na vás, máte dobře osvětlené kolo? A co vaše děti? Nešetříte na nevhodném místě?
05.10.2009


neděle 4. října 2009

Navsteva firmy AZUB

Ahoj cykloturisti, před týdnem jsem se rozhodl navštívit firmu AZUB v Uherském brodě. www.azub.cz tato firma se zabývá výrobou lehokol a přívěsných vozíků. Dále jsou zahraničními distributory cyklistických komponent. Komponenty si můžete objednat například u firmy www.eurobike.cz v Otrokovicích. Doporučuji vám podívat se na jejich stránky. Naleznete zde hodně zajímavých věcí na kolo. Já mám připraveny dva články a to o předním světle a o sedlech na kolo. Napíši a pošlu později. Webové stránky firmy AZUB se mně velmi líbí. Jsou členěny podle prodávaných výrobků, ale také podle oblastí zájmu návštěvníka. Doporučuji vám stránku ODKAZY. Zde naleznete hodně zajímavých článků o lidech, kteří jezdí na lehokole. Já bych chtěl upozornit na akci Hamé Nordkapp-Gibraltar non-stop ride 2007. Jednalo se o přejezd našeho kontinentu od severu na jih. http://www.nordkapp-gibraltar.com/ , http://www.hame.cz/o-firme/aktuality/hame-nordkapp-gibraltar-non-stop-ride-2007/ O této akci jsem vás již informoval dříve. Při příležitosti kdy jsem se seznámil s účastnicí této akce. Možná si vzpomenete na fotky holky na ležatém kole /Evina Navrátilová/. Bylo to cestou na jablečné slavnosti v Pitíně.

Dále vám doporučím navštívit sekci O NAS. Zde najdete dva moje kamarády. Laďu Koníčka a Broňka Nágla. Laďa býval můj konkurent při závodech na silničním kole a o Broňkovi se musím trošku rozepsat. Je to můj kamarád, s kterým jsem měl střídavé období úrazů. Vycházelo nám to skoro přesně. Vždycky jeden z nás byl vážně zraněn při jezdění na kole. Nejvíce šokující zranění bylo, když Broňka v Belgii srazilo auto na cyklostezce. On tam pak jel za rok a zastavil se na tom místě. Z domu vyšli lidé a on jim řekl, že byl na tom místě sražen autem. Ti lidé se tak styděli za svého spoluobčana, že pozvali Broňka na oběd a ještě mu dali svačinu na cestu. Stále se omlouvali, že se to v jejich zemi nestává, aby cyklistu přejelo auto. Další historka je technického rázu. Broněk je velmi zručný nástrojář a v době prvních nášlapných pedálů si koupil nějaké divné pedály a rozhodl se je vylepšit. Skončilo to dlouhým pobytem v posteli. Vyjet si s Broňkem na kole není jednoduché. On vozí v tašce autoatlas Československa a vy nikdy nevíte, odkud se vrátíte domů. On vyjede na západ a vrátí se od východu.

Tak a teď už o mé cestě. Začal jsem den nevhodným způsobem. Rozbolel mě zub moudrosti a já jsem musel jet první do Zlína k zubařce. Teď už vám můžu prozradit, že mám termín na operaci. Mám tak prorostené kořeny, že se to musí operovat u chirurga Slívy. Z ordinace jsem vyjel směrem na Vizovice po cyklostezce podél řeky Dřevnice. Pokud si myslíte, že jsem v pátek ráno v pohodě projel, tak se mýlíte. Po stezce šly i tři maminky s kočárky vedle sebe. Nakonec jsem se dostal do Jaroslavic a vyjel na Kudlov. To byl můj nejvyšší bod mé cesty. Z Kudlova jsem to měl v podstatě do Brodu celé z kopce. Cestou jsem se jen zastavil u studánky a doplnil do flašek pití. Jedná se o nejlepší studánku v našem kraji. Za Biskupicemi jsem najel na velmi frekventovanou cestu do Brodu. Naštěstí jsem za Políchnem našel ve výstavbě cyklostezku a jel jsem tak až do Brodu v bezpečí. O cyklostezce jsem již psal minulý týden. V Brodě jsem přijel na Nivnickou ulici po výpadovce na Slovensko. Zde vidíte, že když se chce tak i u nás je možné vyznačit na cestě jízdní pruhy pro cyklisty.

Můj odhad na dobu jízdy se trošku protáhl z důvodu fotografování během cesty, ale už jsem na dvoře firmy AZUB. Je třeba říct, že se jedná o bývalý vodní mlýn. Majitel tento mlýn přestavěl na moderní firmu s dílnami. V dílně jsem se setkal s kamarádem a jeho spolupracovníky. Měli jsme si toho co říct. Vždyť jsme se deset roků neviděli. Ještě zajímavější byla exkurse firmy. Prošli jsme snad všechny jejich položky v prodeji. Já mám největší slabost pro sedla od firmy Brooks a dostal jsem nějaké propagační materiály, které mně udělaly velkou radost. Dalším mým zájmem bylo přední světlo s dynamem. O těchto věcech napíši zvlášť. Pak byly na řadě cykloturistické tašky Ortlieb. Vy, kteří jezdíte na kole na delší výlety, tuto značku znáte. V podstatě tak poznáte dálkoplaza z Německa. Jsou to tašky s pětiletou zárukou a někteří cyklisté říkají, že jsou na celý život. To zatím nemůžu potvrdit. Já jsem měl vždy tašky SportArsenal. Tašky jsou zajímavě udělané a je vidět, že návrhář měl hodně zkušeností. Velmi zajímavě je řešeno upevnění tašek ke kolu. Já jsem byl jen rozpačitý z principu upevnění spacákové tašky. To neodpovídá mým představám. U tašek se hodně cení jejich nepromokavost. Já jsem si nakonec odvezl přední světlo a dynamo. Ve firmě jsme se hezky rozloučili a já jsem se vydal dál.

Moje další jízda směřovala na sídliště Olšava, kde jsem kdysi bydlel a teď jsem zde najel na cyklostezku a po ní jsem dojel až do Nivnice. V dolním Němčí jsem se rozhodl pro cyklotrasu vedenou terénem. Nechtěl bych se unáhlit v hodnocení, ale značení bylo špatné. Ještě sem příští rok zajedu a prověřím to. Neměl jsem mapu, ale zdejší okolí znám a po polních cestách, po poli i loukách jsem dojel na cestu, kterou jsem hledal. V této chvíli vám tuto trasu nedoporučuji. Raději si zajeďte do Hluku po silnici. Tak jsem se dostal do Boršic. Nad vesnicí je altánek pro cykloturisty a památná kaplička. Zdálo se, že slunce hodně pálí, ale ve stínu bylo zima. Teď jsem si dal své první jídlo asi po 50 km. Od rána jsem nejedl. Když jdu k zubařce tak nejím. Tři rohlíky a kaštanová čokoláda bylo velké potěšení pro můj žaludek.

Po svačince jsem vyrazil směrem na Veselí nad Moravou. V této chvíli jsem byl na kopci a měl jsem před sebou dlouhý sjezd až k Moravě. Dokonce mně pomáhal i vítr, to však bylo špatně. Já jsem za Blatnicí změnil směr a vítr mně přestal pomáhat. Z jízdy na kole se stala dřina. V Blatnici jsem u JZD objevil ruský pluh. Asi rozoral hodně mezí při kolektivizaci. Od Uherského Ostrohu je podél cyklostezky udělaná naučná trasa pro děti o včelách a medu. Asi každý kilometr je nějaká naučná cedule. V lázních v Ostrožské Vsi jsou v parku umístěny úly. Tuto trasu doporučuji pro rodiny.

V Kunovicích jsem nabral směr k firmě LET. Teď se asi jmenuje jinak. Na její úrovni vede cyklostezka do Hradiště. Pokud pojedete dále, tak dojedete na cyklostezku v Kostelanech. Tyto cyklostezky již z mých vyprávění znáte. Já jsem zde však dohnal invalidního cyklistu. Jaká to náhoda, že jsem byl u firmy AZUB vyrábějící lehokola a tento člověk zrovna takové vozidlo potřebuje. Požádal jsem jej o fotku a on souhlasil. Říkal, že se nerad fotografuje. Začali jsme si vykládat a bylo to na dlouho. Já jsem mu vykládal o svých zahraničních cestách, kam by se mohl podívat se svým kolem. /Dunaj a Labe/. On mně zase vykládal své zážitky z našich cest. Je smutné, že naši řidiči na takové cestovatele neberou ohled. On jezdí do 70 km denně. Jeho trasy jsou kolem Hradiště. Zná všechny cesty v okolí a rád jezdí i do lesa. Problém jsou pro něj závory. Už se mu stalo, že vjel na lesní asfaltku a někdo zavřel závoru. On se pak na zpáteční cestě nemohl dostat domů a čekal tam, až někdo přijde a přenese mu kolo kolem závory. Tyto závory mívají výřez pro cyklisty nebo se objíždí bokem. Probrali jsme i téma kdy člověk potřebuje chvíli soukromí. Já prostě opřu kolo o strom a za chvíli jedu dál. On to tak udělat nemůže. Nakonec jsme si řekli, že musíme jet. Já jsem nechtěl jet domu za tmy.

Hradiště jsem projel po rozestavěné cyklostezce podél kanálu a pak jsem jel po cyklostezce až do Spytihněvi. To už, ale dobře znáte. Přesto, že byl teplý den, tak bylo chladno a musel jsem si obléknout bundu. Domů jsem přijel až večer hladný jako vlk.


Ujel jsem 117 km. Slunečné počasí se studeným větrem.
25.09.2009



pondělí 28. září 2009

Cyklostezka Kromeriz Kvasice

Ahoj cykloturisti, dnes mám pro vás zase dobrou zprávu. Projel jsem od Kroměříže – Trávníky cyklostezku do Kvasic. V podstatě se dá říct, že z pohledu sjízdnosti je cyklostezka hotová. Kompletně celá se dá projet na galuskách. Je tam jen jeden úsek, na kterém se dělá nájezd do lesa. Ten je na fotce. Pak je tam asi jeden kilometr základní asfalt a chybí tenká horní vrstva hladkého asfaltu. Na cyklostezku se najíždí za posledním domem v Kroměříži Trávníkách. Vyjíždí se u fotbalového hřiště v Kvasicích. Je zde výjezd z obce přes řeku Moravu do Tlumačova. Přes cestu je krásná zámecká zahrada.

Na cyklostezce jelo hodně cyklistů a všichni končili na fotbalovém hřišti v Kvasicích. Brzo jsem pochopil proč. Je zde hospoda. Cyklisté si dali pití a jídlo. Po posilnění se můžou zase vrátit do Kroměříže. Jednalo se o rodiny s dětmi a důchodce. Úsek asi v délce deset kilometrů je dostačující na to aby si udělali žízeň. Je to velmi dobrý důvod vyjet na výlet. I děti se zde zabaví na houpačce. Jak je vidět tak na cyklostezce bude vydělávat hostinský.

Já jsem dnes původně vyjel do Tlumačova a k Záhlinickým rybníkům. U rybníků je moc hezky a potkal jsem tam i holku na koni. Jezdí zde hodně cyklistů a bruslařů. Tato oblast je známá jako ptačí rezervace a v lese je moc hezky. Navíc jsou zde vybudovány informační tabule o přírodě pro děti. Tuto část jsem již mnohokráte popisoval.

Dnes jsem potkal stovky cyklistů a bruslařů. Musím říct, že je jich hodně bezohledných a jízda po frekventované cyklostezce může být i nepříjemná. Na druhou stranu jsem rád, že jsem nemusel jet po nebezpečné cestě. Bezpečnost má vyšší prioritu než pohodlí na cyklostezce. Myslím si, že se blíží čas, kdy si na kolo pořídím pořádnou houkačku. Cyklistů jezdilo tolik, že v Trávníkách nemohlo vyjet ze zahrady auto na cestu. Myslím si, že řidič poznal jaké to je, když se nemůže dostat na cestu cyklista v hustém provozu aut.

Ujeto 40 km za krásného počasí.

28.09.2009


Cyklostezka Spytihnev Napajedla

Ahoj cykloturisti, mam pro vás dobrou zprávu. Po devíti měsících se podařilo postavit kus cyklostezky ze Spytihněvi do Napajedel. Průběžně jsem vás informoval o stavbě a na závěr přikládám již historické fotky.

Cyklostezka začíná na konci asfaltové cesty k zahrádkářské kolonii. Nevím jak je dlouhá, ale končí u slepého ramene. Dále se musí jet po hliněné ušlapané cestě. V krásném stromořadí. Myslím si, že se bude ve stavbě pokračovat dále. V této chvíli je postaven ten nejhorší úsek. Zbytek po hliněném chodníčku se dá zvládnout pomalou jízdou. Je to v délce asi 300 m. Pak se přijede do rekreační oblasti Pahrbek. Zde je slepé rameno. Kempink a pláž u slepého ramene. Dále se dá pokračovat po břehu Moravy. Zatím je zde hliněný chodníček. Pokud bude mokro, tak se dá jet do města po cestě a pokračovat po cyklostezce vybudované přes město. Kdo bude chtít, může sjet na cyklostezku podél Moravy a dojet až na konec města. U cyklostezky je i lodní přístaviště.

Za městem je cyklostezka do Otrokovic o které jsem již psal. Dnes jsem se zde, ale rozzlobil. Někdo se pokusil vytrhnou značení cyklostezky. Je vidět jaké šrouby tahal ze země. Na další fotce je vidět stopy a ty prozrazují, že se zde někdo snažil projet motorovým vozidlem. Když vezmu do úvahy, že jsem projel tisíce kilometrů na zahraničních cyklostezkách a nic takového jsem neviděl. Tak se cítím divně. Moji kamarádi a já jsme se snažili na různých místech bojovat za cyklostezky /městské úřady/, a když je máme, tak je někdo začne ničit.

Dnes bylo na cyklostezce hodně rušno. Je zde opravdu hezké prostředí. Ohrady, v kterých se pasou koně. Pěkné zákoutí u slepého ramene. Myslím si, že se cyklodálnice podél Moravy se blíží k úspěšnému konci.

Na mapce je červeně nakreslená hotová část a modře hliněná část.

27.09.2009



sobota 26. září 2009

Cyklostezka Ujezdec - Luhacovice

Ahoj cykloturisti, cestou do Uherského Brodu jsem objevil rozestavěnou cyklostezku z Újezdce u Luhačovic do Políchna. Jedná se o velmi frekventovaný úsek a pro cyklisty hodně nebezpečný.

V lese za Políchnem začíná cyklostezka. Já jsem na ni najel až v zatáčce v místě zvaném Goliáška. Zde se schází současná hlavní cesta do Luhačovic se starou asfaltovou cestou. Po staré cestě se jezdilo hodně dávno. Přesto jsem po ní často v mládí jezdil na kole. Z této cesty je hezký výhled do okolí a je vidět směrem k Lopeníku. Myslím si, že cyklostezka bude mít ze staré cesty dobrý základ a neměla by být drahá. Podklad má v podstatě hotový a stačí jen položit na povrch asfalt. To vše se doplní obrubníky. Je to dělané hezky, ale já bych do cyklostezky mezi obcemi tolik neinvestoval. Ofrézoval bych horní vydrolenou vrstvu a položil asfalt tak jako by se dělala oprava cesty. Žádné obrubníky bych nepokládal. Myslím si, že se to zbytečně prodražuje. Možná si o nás následující generace řeknou, jak kvalitně jsme stavěli cyklostezky.

Na přiložené fotce je pohled do údolí a tam vidíte již hotovou cyklostezku z Újezdce do Šumic. Psal jsem o ní již hodně dávno.

Na mapce jsem červenou vyznačil stavbu cyklostezky a modrou barvou již hotovou cyklostezku do Šumic.

25.09.2009


neděle 20. září 2009

Festival pod vezi 2009 - Zlin

Ahoj cykloturisti, dnešní den jsem začal neobvykle. Jel jsem na kole do křižovatky a najednou přišla myšlenka. Rychle vjeď na chodník, udělal jsem to bez rozmyslu. A v té chvíli se přede mnou srazila dvě auta. Naštěstí to odnesly jen plechy a střelené kolo. Myslím si, že můj strážný anděl dnes držel nade mnou ochrannou ruku.

Po této události jsem se vydal podél potoka do Sazovic. Po chvilce jsem se, ale naštval, když jsem uviděl, že tam někdo vyvezl odpad. Kdyby neexistoval zákon o hanobení národa a rasy, tak bych řekl, co si o našem národě myslím.

Dále jsem pokračoval do lesa nad Mladcovou a směrem na Zlín. Naposledy jsem vám z tohoto místa posílal podzimní fotku a byla zde jen kamenitá cesta, dnes už je zde asfaltová cesta. Vede až na kopec a klesání nad Zlín je z drti. Za Kocandou je jedno zastavení na pouti z Hostýna na Velehrad. Měl jsem to letos v plánu objet za den, ale nesplnil jsem to. Poutníci to chodí pěšky dva dny.

Když jsem přijel ke kostelu, byl festival v plném proudu. Kapely se střídaly na pódiu, přesně jak měly. Holky organizátorky obcházely diváky s krabičků a vybíraly dobrovolné vstupné. Bokem stálo občerstvení a první pomoc. Prostě všechno dobře fungovalo jako každý rok. Já jsem si dal kolo do stojanu a všimnul jsem si na kole vedle mě zvláštní úpravy. Myslím si, že se s tou úpravou dá šlapat rukou. Přikládám obrázek, jak holky prodávaly na trávníku CD nebo jak diváci lenošili, kde se dalo. Sluníčko krásně hřálo a bylo příjemné se natáhnout a poslouchat hudbu. Malé děti si malovaly na velkém papíře. Důchodci seděli na židličkách před pódiem a mladí lidé kolem na trávníku. Důchodci měli vážné tváře stářím a naopak z mladých lidí přímo sršela životní energie. Prostě tam byli jen ti lidé, kteří se tam cítili dobře.

Já jsem si dnešní den vybral proto, že se tam hraje poklidná muzika. Sobotní odpoledne patřilo Rocku a takovou hlučnou hudbu nemusím poslouchat. Nakonec to bylo i v TV Noe v přímém přenosu. Včera večer jsem poslouchal přenos v TV a host festivalu skupina Timothy mne nezaujala a TV jsem vypnul. Ještě, že jsem tam nejel večer na kole. Prý patří k nejlepší skupině na Slovensku. Předchozí roky hrály lepší skupiny. Tato skupina byla z mého pohledu hlučná a líbí se současné mladé generaci. Já už zůstanu věrný country stylu a pomalých vleklých písniček.

Po koncertě jsem upaloval domů, abych dojel za světla. Nechtělo se mně na večeři nic ohřívat a tak jsem vytáhl z ledničky maso od pátku a snědl postudenu. Na festivalu si vedle mě sedl pán a měl párky a rohlíky. Aj jsem měl nutkání zkusit, jestli by dal kousek hladovému poutníkovi.

Ujel jsem 33 km za velmi hezkého počasí. Jen k večeru se ochladilo.

20.09.2009


středa 16. září 2009

Trampsky festival Skalicka 2009

Ahoj cykloturisti, máme zde poslední pro mě zajímavou akci v letošním roce. Je to opět Trampský mlýn ve Skaličce. Jedná se o festival trampských písní. O tomto festivalu vám píši každý rok a nevynechám ani nyní.

Na festival jsem se už dlouho těšil a vyrazil jsem s naloženým kolem v sobotu ráno směrem na Holešov. Do jedné tašky jsem nacpal spací pytel a karimatku a do druhé tašky jsem dal věci na převlečení a jídlo. Teplota byla nad 10 C a tak jsem jel v krátkých kalhotách. Předpokládal jsem, že tam pojedu něco přes dvě hodiny. Moje plány však překazilo počasí. Do Holešova jsem jel proti slabému větru, ale za Dobroticemi to na otevřené rovince tak foukalo, že jsem jel rychlostí 11 km/hod. Prostě jsem nebyl schopen s tak velkým odporem odolávat silnému větru. Velké tašky dělají hodně velký odpor vzduchu. Navíc jsem v dálce pozoroval, jak se valí mlha do údolí od Hostýna. Spíše jsem to odhadoval. Hory nebylo vůbec vidět. Před Bystřicí začalo lehce mrholit a na kopci za městem již lehce pršelo. V této chvíli jsem vážně zapochyboval, jestli by nebylo lepší se vrátit domů. Jet ještě 20 km v dešti se mně moc nechtělo. Nakonec jsem se rozhodl, že to vydržím. Přece jsem se na festival hodně těšil. Opakovala se stejná situace jako na jaře, když jsem jel k táborovému ohni na Opavsko. Tenkrát jsem měl ve stejném místě stejné počasí a později jsem do cíle v hustém dešti nedojel. Teď jsem si řekl, že to musím zvládnout. Vždyť už mám letos najeto 7000 km a jsem schopen jet i za špatného počasí.

Do Skaličky jsem v silném větru dojel po třech hodinách. Na cestu dlouhou 50 km je to moc špatný výkon. Ještě před vesnicí jsem se stavil u rybníka a obhlédl jsem nový altánek pro cyklisty. Rozhodl jsem se, že zde dnes v noci přespím. Prohlédl jsem zem, aby tam nebyly nějaké ostré věci. Ihned na křižovatce před sokolovnou nacvičovala vystoupení trampská skupina Špunt. Začal jsem je fotit a oni pokřikovali, že nejsou v ZOO. Kousek jsem popojel a byl jsem u pokladny. Koupil jsem si vstupenku za 100 Kč a dostal jsem proužek na ruku. Kolo jsem si šel zaparkovat k plotu na moje obvyklé místo. Vlhké šaty jsem se rozhodl rozložit na plot, aby trošku profoukly. Vzduch byl hodně vlhký, ale zato bylo teplo. První jsem šel nahlédnout do sálu kdo hraje a o první přestávce jsem se vrátil ke kolu a šaty jsem raději schoval. Vypadalo to, že každou chvíli začne pršet. Přitom jsem si vytáhl čokoládovou buchtu s rozinkami od maminky. Po těžké cestě jsem měl velký hlad.

V sále jsem potkal nějaké své známé z festivalu. Zeptali se, jestli jsem zase na kole a já jsem to potvrdil. Nevím, jak se kdo jmenuje, ale za ty roky se už podle vidění známe. Oni občas jezdí i na jiné festivaly a potkáváme se. Letos byl sál ihned od začátku dosti zaplněn, ale místo jsem na sezení našel. Se mnou je to těžké. Ani chvíli neposedím. Když se naskytne nějaká příležitost, tak jdu fotit. Tak se stane, že vstanu z místa a když se vrátím, tak už tam někdo sedí. Není na tom nic špatného. Ten člověk ani neví, že místo bylo opuštěno jen na chvíli. Lepší je si na židli dát nějaké šaty a pak je vaše napořád. Zkoušel jsem vždy udělat obrázek s bleskem a bez blesku. V osvětleném sále na dálku to není jednoduché. Navíc se muzikanti pohybují a nastavení na fotoaparátu běžící figurky moc nepomáhá.

Vystoupení jednotlivých kapel nebudu popisovat. To by vás moc nezajímalo. Já jsem si dělal ke každé kapele nějaké poznámky jako novinář, ale nemá to smysl psát. První mě zaujala kapela Pekaringo ze Slovenska. Název si složili z písmen ve svých jménech. Vedoucí postavou je zpěvačka původem z Čech. Na Slovensku jí bylo smutno a založila si kapelu. Ona skládá písničky a její kamarádi hrají. Zazpívala nám svoji tvorbu, ale poprvé v životě jsem uslyšel zpívat písničky od bratrů Ryvolových ženskou. Prostě to bylo takové neobvyklé. Po jejich vystoupení jsem se rozhodl, že jim dám svůj hlas. Ono se to tak nemá dělat. Správně máte vyslechnout všechny skupiny a pak se rozhodnout koho zvolíte. Další skupinou ze Slovenska byla Charlieho neštěstí. Tu zase vede pán původem z Hané a je v Bratislavě přiženěný. Také skládá písničky, ale zazpívali nám trampské písně ve Slovenštině. Bylo to hezké zpestření. Myslím si, že se příští rok vydám na nějaký festival na Slovensko. Skupina Špunt je stálicí na tomto festivalu a již několik let vítězem. Měli s sebou zase malého zpěváka. Zazpívali nám nějaké nově složené písničky. Oni pořádají v Přerově hudební večery s hostem - Vandrkára. Další skupina které jsem měl chuť dát hlas byli Freďáci. Mají dobrou zpěvačku a ta si svým zpěvem získala hodně hlasů.

Po první soutěžní části zahrál host festivalu Dareband. Nevím jak vám tuto skupinu nejlépe přiblížit. Hrají valašské písničky a mají to říznuté vlastními úpravami. Po jejich vystoupení následovalo druhé kolo. Zde již každá skupina zahrála tři písničky. Ráno se hrálo šest písniček. Po odehrání se hodily lístky do sklenic a čekalo se na vyhodnocení soutěže. Mezi tím nám hrál druhý host festivalu, skupina Blue Stone. Jejich vystoupení mě velmi nadchlo a koupil jsem si jejich CD. Velkou radost mně udělala písnička Rocky Top Tennessee. Oni hrají ve stylu Bluegrass.

Vyhodnocení. Předem můžu říct, že jsem se svým hlasem trefil do černého. Skupina Pekaringo získala divácké hlasy i od poroty. Prostě si vítězství zasloužili. Je to vzácná shoda. Za zpěv byla vyhodnocena zpěvačka ze skupiny Freďáci a to jsem také dobře odhadl. Jako nejvzdálenější host byla určena paní z Hamaburku. Přijela na festival jako minulý rok. Moc se jí tento festival líbí. Já jsem s paní pokecal a dozvěděl jsem se, že jsem jel přes její bydliště na kole při mém putování do Hamburku. Ona bydlí v okrajové části města. Byla potěšena, že se našel někdo, kdo navštívil jejich město a jel po cyklotrase podél Labe. Němci jsou na tuto cyklotrasu pyšní. Jen ji nešlo do hlavy, že jsem odšlapal na kole tolik tisíc kilometrů.

Po soutěži začal večerní program se skupinou Gympleři. Oni hráli k tanci a poslechu. K tomu vystoupily taneční skupiny a ukázaly, co mají nacvičeno.

O přestávkách mezi jednotlivými vystoupeními jsem chodil ven a poslouchal jsem skupinky muzikantů, kteří si hráli jen tak pro radost. Bylo to hezké, že i skupiny které měly ještě vystupovat hrály venku a nijak se nešetřily. To se u profíků nestává. Ti se šetří a soustředí na vítězství. Zde šlo spíše o radost z hudby a setkání s přáteli. K tomu se popíjelo pivo a jedlo, co nabídly stánky s občerstvením. Při jedné větší přestávce jsem zajel vyfotit větrný mlýn nad vesnicí.

Dlouho do noci si každý mohl vybrat, co bude poslouchat. V sále hrála skupina Gymleři a posluchači tancovali. Venku vznikly dvě skupinky. Jedna byla v altánku a tam se hrály novější písničky a já jsem se přidal ke skupince u ohně. Zde se hrály staré trampské písně a navíc se zde sešlo několik muzikantů na bendžo. To je velmi vzácné. Počasí nám letos přálo a nebyla taková velká zima jako minulý rok.

Někdy po půlnoci jsem se sbalil a vyjel jsem do altánku na noc. Je to kousek po cestě. Ubytování jsem zvládl bez použití světla. Bylo pod mrakem, ale vše jsem měl připraveno. Nakonec letošní dovolená na kole byla dobrá průprava pro přípravu spaní v přírodě. V altánku jsem byl chráněn před padající mlhou a mohl jsem si rozložit věci na lavičku a stůl. Noc jsem přečkal dobře. Jen občas mě probudilo nějaké zvíře, které chodilo skákat do vody a vždy to pořádně plesklo. Noc byla teplá a ráno jsem si mohl obléci i krátké kalhoty. Uvařil jsem si čaj na snídani a na cestu.

Domů jsem vyrazil po stejné trase. Původně jsem si plánoval, že pojedu na hrad Helfštýn, ale když jsem viděl těžce zataženou oblohu, tak jsem se rozhodl pro cestu domů. Během cesty nebylo takové teplo jak se zdálo a musel jsem si dát dlouhé kalhoty. V jedné serpentině ve tvaru S jsem se musel vyhnout řidiči, který to řezal a až na poslední chvíli strhl řízení, aby mne nesrazil. Cesty byly úplně prázdné, ale ti domácí řidiči, kteří to znali, jeli jako blázni. Nakonec jsem domů dojel v pohodě a v čase něco přes dvě hodiny. S tím jsem už byl spokojen. Pravidlo o větru se nesplnilo. Doma na mě čekal úklid v paneláku a moje tělo nezahálelo. Nakonec vyšlo i krásné sluníčko a já jsem si mohl usušit vlhký spací pytel.

Celkem jsem ujel 100 km. Při zataženém počasí, mrholení i protivětru. Obohatil jsem svoji sbírku CD o nové nahrávky.

13.09.2009


Cyklostezka Holesov - Martinice

Ahoj cykloturisti, vzpomínáte si, jak jsem jel na jaro do Holešova a zjistil jsem, že tam není most? Tenkráte jsem to objel polními cestami. Tak teď už je to jinak. Z Holešova do Martinic je postavená nová krásná cesta. Je to moc důležitý úsek. Jedná se o hlavní cestu z Holešova do Zlína. Navíc se za Holešovem staví průmyslová zóna.

Stavitel byl rozumný a naplánoval se stavbou hodně frekventované cesty i cyklostezku. To se u nás normálně nestává. Cyklostezky se dodělávají až dodatečně nebo chybí navěky. Já jsem na tomto úseku zažil již hodně nebezpečných situací. Řidiči zde jezdili opravdu jako pominutí bez ohledu na to jak byl tento úsek členitý a úzký.

Moje fotky nejsou zrovna nejlepší. Můj fotoaparát si s takovým počasím moc dobře neporadil. Až bude lepší počasí, tak udělám nové fotky. Možná někdo z vás bude mít možnost udělat fotky a pošle mně je k publikaci. Teď jde o to aby jste si uměli představit, jak to tam vypadá.

Cyklostezka začíná za benzínovou stanicí na konci Holešova. Začátek je za benzínovou stanicí dobře schovaný. Neznalý cyklista to určitě přehlédne. Navíc to na přístup do města nijak nenavazuje. Možná se to jednou dobuduje. Teď prostě skončíte na zdi benzínové stanice. Dále se jede po pravé straně směrem na Martinice. Asi po 500 m je kruhový objezd a odbočka do budoucí průmyslové zóny. Zde je cyklista nucen přejit po přechodu pro chodce do protisměru na levou stranu. Přitom bude přecházet hlavní směr jízdy automobilů. Toto považuji za velmi nešťastné řešení. Vzniká zde velké nebezpečí pro přecházející cyklisty. Když vezmeme v úvahu, že žádný cyklista není ochoten po kousku jízdy po cyklostezce zastavit a přecházet jako chodec do protisměru. Cyklista chce jet co nejdelší úsek v celku bez sesedání z jízdního kola. Toto bude jeden z důvodů, kde budou cyklisté porušovat dopravní předpisy a je to vina projektu. Cyklostezka měla být vedena po levé straně z Holešova až do Martinic. Jediné ospravedlnění vidím v tom, že projekt počítá s tím, že cyklisté pojedou do průmyslové zóny. Za kruhovým objezdem se jede po levé straně do Martinic. Zde zatím cyklostezka končí a je ve stádiu stavby. Myslím si, že do zimy to bude hotové. Jsem moc zvědavý, jak bude řešen nájezd cyklistů v zatáčce před vesnicí. V zahraničí bývá na takovém místě snížená rychlost na 30 km/hod a značka upozorňující řidiče na přejezd pro cyklisty. Cyklisté jsou naopak upozornění velkou žlutou značkou, že musí přejet do protisměru na cyklostezku. Tuto značku naše vyhláška nezná.

Během fotografování jsem udělal zkušenost s cyklisty. Nezávisle na sobě projeli dva důchodci na jízdním kole. Ani jeden z nich nenajel na již hotovou část cyklostezky. Přitom hlavně pro tyto lidi, kteří neřídí s jistotou kolo je cyklostezka budována. Vrávoravou jízdu si umíte dobře představit. K tomu nějakou tašku na řídítkách. Pak zde projel ještě cyklista na galuskách. Tito borci cyklostezky ignorují a je pod jejich úroveň použít takovou cestu. Přesto, že je postavena s nádherného asfaltu. Tento problém by se měl řešit upozorněním cyklistů na to, jak se mají na cestě chovat. Mnozí důchodci ani nemají řidičský průkaz a neví, že mají použít cyklostezku. Ve škole se tenkrát takové věci neučily. U sportovních cyklistů pomůže jen pokuta. Ti dobře vědí, že musí podle vyhlášky cyklostezky používat. Přesto by zde byla velmi schůdná cesta jak to zařídit. Kousek dál je Policejní učiliště a budoucí policisté by zde mohli udělat kus práce v upozorňování cyklistů, jak se mají na cestě chovat. Akce by neměla být jednorázová, ale měla by trvat několik dnů a to i mimo pracovní dny. Hlavně přes neděli zde budou jezdit sportovní cyklisté. Význam této akce se promítne na chování cyklistů i na jiných cyklostezkách v našem okolí. Cyklisté si uvědomí, že se tak musí chovat všude.

Závěr : Stavba cyklostezky je velmi dobrým činem na tomto velmi nebezpečném úseku. Jen by se měl projektant zamyslet nad tím, jestli nevhodným řešením nevytvoří nová nebezpečná místa pro cyklisty. Já si myslím, že někteří projektanti ani nikdy na kole nejeli a neví, co mají vyřešit. Tito lidé by měli jako cyklisté absolvovat hodně kilometrů po cyklostezkách v zahraničí, aby nasbírali zkušenosti. Viděli by dobrá, ale i špatná řešení, která už někdo udělal. Popsaný problém s kruhovým objezdem a nájezdy vidím jako špatnou zkušenost. U jednostranně vedených cyklostezek se ukáže, jak to dokáže projektant vyřešit, aby cyklisty přinucené k přejíždění přes cestu zbytečně nevystavoval dalšímu nebezpečí. Já si myslím, že než použít špatně navrženou cyklostezku je lepší jet po frekventované cestě než ji dvakrát přejíždět. To je, ale věc kterou se popře význam cyklostezek. V tomto případě měla být vedena cyklostezka z Holešova do Martinic po levé straně. Mělo by to výhodu v tom, že alespoň v jednom směru jízdy by nebyl cyklista nucen dvakrát přecházet hlavní silnici. Krátká cyklostezka měla vést po pravé straně do průmyslové zóny. Zde musíme uvážit, že je to příprava na vyústění obchvatu obce Martinice z popsaného kruhového objezdu. Na mapce je vidět budoucí cesta čárkovaně.

13.09.2009

Tvrz Hluk

Ahoj cykloturisti, všimli jste si, že je zde podzim? Já ano, zase musím jet pro česnek. Tak jako každý rok vám píši o své cestě, tak i letos. Udělal jsem, ale změnu. Jel jsem po úplně jiné trase a navštívil jsem tvrz v Hluku.

Dnes jsem opět využil cyklostezku do Napajedel. Za městem se však už musí po silnici. Je zde značka cyklotrasa, ale je to jak se říká o hubu. Cesta je úzká a stará a jezdí zde hodně aut. Řidiči jezdí jako pominutí. Nakonec i má první fotka to dokumentuje. Z Bílovic do Častkova to nebylo o nic lepší. Cesta do Březolup je uzavřená a je udělaný odklon po mé trase. Asi si umíte představit, kolik jede aut z Hradiště do Zlína. Trošku jsem měl i obavy z cesty za Brodem, ale provoz nebyl tak hrozný. Dobré je, že u Slováckých strojíren se můžu napojit na cyklostezku. Už jsem o ní psal.

Pro česnek jsem dorazil přesně na čas, ale nebyl jsem očekáván. Musel jsem chvíli počkat před domem. Lidé musí chodit i po doktorech a doba čekání je nepředvídatelná. Naložil jsem plné tašky a vyrazil zkratkou do Hluku. Podle kapličky, kde jsem svačil, poznáte jak jsem jel.

Tvrz není jednoduché vyfotit. Kolem stojí domy a nejde nalézt místo bez překážek. V Odkazech se můžete podívat na historii obce, ale já jsem se nejvíce potěšil prohlížením starých fotografii. Tvrz je velmi dobře známa jako místo konání různých oslav. Má to velkou tradici již z dob mého mládí. Restaurace je zde vyhlášená jako vhodná pro oslavy a setkání lidí. Hodně lidí si zde jak se říká, zapařilo i užilo, jak si všichni domyslíte. Zdejší stromy by asi mohly vyprávět.

Za Hlukem na mě čekalo táhlé stoupání do Kunovic. Dále pak k Letu a do Hradiště. U Baťova kanálu jsem najel na cyklostezku, kterou už dobře znáte. Mám radostnou novinu. Po provizorně upraveném podkladu se dá podjet most ve St. Městě a pokračovat na Kostelany bez vjezdu na hlavní cestu.

Ve Spytihněvi jsem potkal skupinku cykloturistů. Ubytovali se kousek za stavidlem v penzionu. Dnes si chtěli zajet do kopců kolem Halenkovic. Zavedl jsem je na křižovatku a navrhl několik tras, které si můžou projet. Všichni obdivovali moje kolo s planetovou převodovkou.

Dnešní počasí bylo hodně proměnlivé. Chvílemi jsem jel s dlouhým rukávem a chvílemi s krátkým. Podle toho jaký foukal vítr. Vítr byl silný a studený. Navíc foukal od Otrokovic a domů jsem jel jako slimák. Dokonce jsem trošku zmokl.

Ujel jsem 96 km. S plnýma taškama. Dnes jsem byl malý náklaďák.

11.09.2009
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hluk_%28tvrz%29
http://www.mestohluk.cz/doc/924/
http://www.mestohluk.cz/doc/1031/


neděle 6. září 2009

WBCRALLYE - sjezd horskych kol

Ahoj cykloturisti, dnes se koná sjezd horských kol ve Zlíně nad hvězdárnou. Venku svítí sluníčko a tak vyrážím v krátkém rukávě. Venku však zjišťuji, že to není dobré, ale musím to vydržet. Nechci se zapotil až pošlapu z Malenovic kolem hradu k TV vysílači u Majáku. Na vrcholu jsem však suchý a je mně zima. Proto si oblékám dlouhý dres. Ani ve stoupání na Kudlově jsem se nezahřál. Moje nohy jsou již letos vytrénované a nějaký kopec jim nevadí.

Na konci Kudlova se vydávám po Baťově dálnici do Zlína. Za Kudlovem jsou jíž rozkopány nádherné horské louky a budou zde rodinné domky. Budou mít nádherný výhled do údolí. Romantika těchto míst už zůstane jen v našich myslích. Sjíždím lesem a dostávám se přímo do dění závodu. Začínám fotit a vím, že dnešní fotky budou moc špatné. V lese je šero nebo vykoukne slunce a já fotím přímo proti němu. Ještě horší je, jak jsou sjezdaři rychlí. Přesto, že mám fotoaparát nastaven na běžícího sportovce tak mám fotky rozmazané nebo na nich ani cyklista není. Zkoušel jsem to s bleskem i bez blesku. Kdoví jaké to je, když skupinka fotografů v nejhorších zatáčkách bliká závodníkům bleskem do očí. V místě dojezdu stojí naše terénní sanitka a stánky s velomateriálem. Po chvilce závodníky opouštím a mám namířeno do přírody.

První však musím sjet do centra Zlína a projet několik křižovatek, pak už výšlap směrem na Mladcovou a sjez do údolí ke Zboženským rybníkům. K rybníkům se jede do stoupání po kamenité cestě. Kolem rybníka sedí rybáři a spokojeně chytají ryby. Je zde nádherný klid. Mezi soustavou rybníků jsou odpočívadla a na konci je vybudována nádherná lesní cesta. Jede se po žluté značce a já si tuto cestu pamatuji jako lesní pěšinku pro jedno kolo. Teď je to přímo dálnice. Na vrcholu se rozhodnu pro lesní pěšinku k cestě do Hostišové. Je to spojnice vesnice a cesty na Mladcovou. Pro auta je uzavřená. Nad vesnicí je zajímavá věž a nějaké sociální zařízení. Využil jsem zrcadla a udělal jsem pro vás vlastní fotku. Z Hostišové se už jen klesá do Otrokovic.

http://www.wbcrally.com/wbc/modules/2009/round5/

Na stránkách si můžete najít záznam z kamery, kterou vezl cyklista.

Ujel jsem 43 km. Slunečné počasí, ale ve stínu je zima.

06.09.2009

sobota 5. září 2009

Budouci cyklostezka Kvasice - Kromeriz

Ahoj cykloturisti, už delší dobu se vás chystám seznámit s budoucí cyklostezkou. Povede z Kvasic do Kroměříže podél Moravy. V zimě jsem posílal fotky z této trasy. Tenkráte jsem psal, že se tam připravuje cyklostezka. Teď už je to skutečnost.

Já jsem se dnes rozhodl jet už z Otrokovic, tak jak povede další cyklostezka. Zatím je jen na papíře. Za posledním panelákem projedete protizáplavovou bariéru a vjedete do lužního lesa. V lese je chráněné vodní pásmo. Projedete kolem slepého ramena a dostanete se na břeh řeky Moravy. Zde se jede po ujezděné lesní cestě. Je to kamenitý podklad. Tak pojedete až do Kvasic na most do Tlumačova.

Když jsem přijel na most, tak jsem uviděl hodně parkujících aut a šel jsem se podívat co se děje u Tlumačovské tůňky. No je to pořádné jezero. Měli tam sraz rybáři a soutěžili. Já jsem zaznamenal tu lepší část a to je občerstvení.

Na cyklostezku se najíždí kousek za mostem u vjezdu na fotbalové hřiště. Zde je již všechno hotové a nic nám nebrání vyrazit dál. Asi po jednom kilometru však narazíme na staveniště. Už jsou zde obrubníky, ale místa se liší podle toho, kde je navezen podkladový kámen. Dělníci poctivě pracovali /sobota/ a myslím si, že to bude brzo hotové. Po třech kilometrech opět najedete na hotovou cyklostezku a asi dva kilometry se vezete do Trávnícké zahrady. Zde cyklostezka končí u posledního rodinného domku. Před domkem mají velkou ceduli s informací o stavbě a diagramem rozpisu průběhu stavby. Stavba by měla být na přelomu roku 2009 hotová. Já si myslím, že to bude dříve. V podstatě teď už je to sjízdné za mokra na horském kole.

Dál jsem si zajel na kopec nad Velké Těšany a přes Žlutavy domů.


Ujel jsem 41 km. V chladném zamračeném počasí.

05.09.2009


čtvrtek 3. září 2009

Setkani s kamaradem - vetrny mlyn Rymice

Ahoj cykloturisti, už několikrát jsem psal, že sháním dárky pro svého kamaráda. Dnes nadešel den našeho setkání. Již několik roků si dopisujeme přes Internet. Já mu většinou posílám větrné mlýny, které navštívím. Vy zase znáte některé jeho obrázky z Holandska. Největší úspěch měly obrázky z letošní zimy. Na setkání jsem pozval i našeho dědu – v obchodě s jízdními koly mu nikdo jinak neřekne. Je to oblíbený starý pán, který dělá dědu nám všem cyklistům v Otrokovicích. Už jej znáte z novoročních vyjížděk. Je to náš nejstarší aktivní cyklista v Otrokovicích. On se narodil v Rymicích a účast na takové akci byla pro něj malou oslavou. Chtěl se semnou domluvit, že pojedeme společně, ale já jsem odmítl. Udělal jsem dobře. Když jsem ráno v šest hodin snídal, tak už jsem jej viděl jet na kole na výlet. Já jsem si dnes v noci dal dva budíky. Řešil jsem na dálku problémy se serverem v práci do jedné hodiny v noci a pokračoval jsem v pět hodin ráno. Pak jsem před šestou zavolal do práce a zjišťoval jsem, jestli uživatelům všechno funguje. Měl jsem strach, že by nějaký problém mohl překazit moje setkání.

Z domu jsem vyrazil s dlouhým rukávem, ale brzo jsem jej mohl svléknout. Cesta směrem na Holešov je trošku více frekventovaná. Opravuje se zde cesta a staví se průmyslová zóna. Jsou zde uzavřené cesty a řidiči se snaží nahnat čas rychlou jízdou. Přesto jsem do Rymic dojel v pohodě a brzo. Děda už byl u mlýna a tak jsme spolu dělali fotky. Dnes jsem z fotek zklamaný. Slunce bylo za mraky a můj fotoaparát se s tím nesrovnal a mám všechny fotky černé.

Kamarád mně ráno poslal SMS, že vyjíždějí z Brna a za hodinu a čtvrt byli v Rymicích. Autobus jel hodně rychle a projeli vesnicí a museli se vrátit. Já jsem stál na křižovatce a jen jsem sledoval, jak autobus projel. Jel jsem k mlýnu a čekal jsem na návštěvu. Po chvilce začali z vesnice přicházet hosté a já jsem hádal, kdo bude můj kamarád. Většinou ke mně někdo přišel a řekl, že ví na koho čeká. Všichni věděli, kdo jsem. Nakonec kolik lidí jezdí na kole na setkání. Já jsem tam pořád stál a čekal ve velkém napětí. Možná to bylo něco takového jako první rande. Nakonec ten okamžik nastal. Přišel velmi sympatický pán a já jsem ihned vycítil, že si budeme rozumět. Předali jsme si dárky a udělali společnou fotku. Fotil nás děda a pak se s mým kamarádem vyfotil také. Děda oprášil Němčinu a já Angličtinu. Holanďané asi mluví všemi jazyky.

Všichni hosté se vydali na prohlídku větrného mlýna a staré usedlosti. My jsme si víc sdělovali různé informace. Měli jsme na to jednu hodinu. Probrali jsme úplně všechno. Od ekonomické krize přes jeho manželku až po děti. K tomu všemu jsem se mu snažil v muzeu u jednotlivých fotek míst říct nějaké zajímavé informace. Byla tam i mapa České republiky a já jsem mu ukazoval co je kde zajímavé. On byl v úžasu, jak je naše země krásná. Všechno komentoval tím, že je moc rád když mu posílám fotky z mých výletů.

Seznámil jsem se s lidmi z celého světa. Od USA po Japonsko. Oni přiletěli do Prahy letadly a u nás pak cestovali společně autobusem. Také jsem poznal osobně autora knížek o větrných mlýnech a pány z Technického muzea v Brně. Muzeum má stálou expozici o větrných mlýnech právě v Rymicích. Na fotce vidíte i malíře. Pán si kdekoliv sedne a kreslí větrný mlýn. Kdoví jak vypadaly jeho kalhoty, až si stoupnul z mokrého pole. Všichni účastníci důkladně prohlédli větrný mlýn a pak se přesunuli do muzea. V muzeu si mohli zakoupit pohlednice a knížky na památku.

Čas na setkání uplynul a všichni na nás volali, že se musíme rozloučit. Můj kamarád nastoupil poslední do autobusu a pak mně všichni mávali na rozloučenou. Bylo to moc hezké setkat se s milými lidmi z celého světa.

Na památku jsem dostal velkou knížku o větrných mlýnech. Je moc hezká a z prvního pohledu jsou to zpracované přednášky na různá témata. Historie mlýnů, rozmístění v dávných časech a konstrukční náčrtky.

Všechno krásné skončilo a já jsem se musel vydat do práce. Jak už to bývá tak jsem měl protivítr a k tomu bylo divné počasí. Takový suchý dusivý vzduch. Jako by měla přijít velká bouřka. Do práce jsem se těšil na oběd. Dnes jsme měli povidlové knedlíky s mákem.


Ujel jsem 48 km v dusném počasí.

03.09.2009


úterý 1. září 2009

Cyklostezka Otrokovice - Napajedla

Ahoj cykloturisti, myslím si, že se v této chvíli můžeme v Otrokovicích pochlubit novou cyklostezkou. Cyklostezka byla dokončena několik dnů před termínem.

Cyklostezka začíná u lávky přes řeku Moravu v Otrokovicích. Na rozcestníku je vidět kolik se zde schází směrů cest. Jen malý kousek od rozcestníku je úplně nové přístaviště lodí výletní trasy Baťův kanál. Menší parkoviště pro auta a tělesně postižené osoby. Na tomto místě najdeme několik laviček k odpočinku. Stánek s občerstvením a WC. U WC si všimněte, že je hlídáno kamerovým systémem a je možné, že to bude vysíláno na WWW. Za přístavištěm je základna našich úspěšných veslařů.

Od přístaviště nás cyklostezka povede podél staré fabriky na technickou lávku přes řeku Dřevnice. Zde se nachází místo kde musí cyklista sesednout z jízdního kolo a kolo vynést po schodech na lávku. Horší na tom budou cykloturisté, kteří přijedou s těžce naloženým kolem. Moje plně naložené kolo mívá 40 kg a čtyři velké postranní brašny. Myslím si, že bych to kolo nakloněné pod 45 stupni dokázal po boční hraně schodiště vytlačit. To naklonění je nutné, aby jste nedřeli taškami o bočnici. K této manipulaci bude potřeba vynaložit hodně síly. Pro rodiny s vozíčky s dětmi to bude horší. Budou to muset rozpojit a po částech vynosit nahoru. Toto místo není, žádným vážným problémem. Cyklista to může objet po rovině na silniční most a zpět. Zajížďka bude kratší než jeden kilometr. Výhoda tohoto místa je v tom, že se nejedná o past. Již mnohokráte jsem jel po cyklotrase a narazil jsem na takové místo, které jsem nedokázal překonat a musel jsem se vrátit. Ten kdo bude jednou vypracovávat mapu cyklotrasy podél řeky Moravy, musí do poznámek na toto místo upozornit.

Na druhém břehu Dřevnice se najede na nádhernou dálnici pro cyklisty a problémem může být jen protivítr. Tak pojedete až k železničnímu mostu. Zde se musí překonat převýšení pod železniční most. V článku si všimněte, že autor neví, pod jakým mostem stavba z Otrokovic končí. Silniční most je asi jeden kilometr v části vybudované Napajedly. Zde je vybudován trojúhelníkový nájezd a dá se předpokládat, že někdo počítá s tím, že vybuduje cyklostezku podél kolejí k Moravanu. To by hodně pomohlo lidem, kteří dojíždějí z Napajedel do Otrokovic a v této části jsou to Moravan a Barum. Já zde také najíždím na cyklostezku, když jedu z Otrokovic - Trávníky. Bohužel za mokra je hliněná cesta nesjízdná.

Tato cyklostezka je velkým přínosem pro cyklodopravu a hlavně pro cykloturistiku. Když chci jet směrem na Napajedla, tak se mně vyplatí udělat si malou zajížďku a využít této cyklostezky než jet po velmi frekventované silnici směrem na Napajedla. Na vhodné místo bych umístnil mapu Otrokovic s vyobrazením kde je možnost občerstvení, ubytování a opravna jízdních kol. Do budoucna by zde mělo být zakresleno, jak se bezpečně dostane cykloturista do Zlína. V této chvíli taková cesta neexistuje a věřím, že po tomto úspěšném projektu se to bude v Otrokovicích řešit.

Na závěr můžu konstatovat „Dobré dílo se podařilo“.


01.09.2009


Uspesny cyklista

Ahoj cykloturisti, s menším zpožděním vám přináším informaci o úspěšném cyklistovi z Otrokovic. Informace mě zaujala, protože jsem také jezdil v Brně na velodromu. Víc informací než článek z novin nemám a tak vám pro ilustraci přináším vlastní fotky.

Už je to hodně dávno a mé dráhové kolo je nyní zavěšeno v prodejně Eurobike v Otrokovicích. Dráhová cyklistika ve mně zanechala hluboké zážitky z doby, kdy jsem si užíval studentských let na VUT. Atmosféra na velodromu byla úžasná. Ty pocity kdy se řítíte vysokou rychlostí v klopení nelze slovy vyjádřit. Ani když se poprvé se strachem rozhodnete vjet do klopené zatáčky a nevíte, co to s vámi udělá. Velmi zajímavý je i pocit, když jedete po samém vrcholu klopéní a nějaký cyklista jede dole pod vámi. Tréninky byly hodně fyzicky náročné a já jsem se v noci budíval a měl jsem velký hlad. U dráhy stál pan trenér se sešitkem, stopkami a píšťalkou. Ani na chvíli se nedalo schovat. On měl po celém oválu přehled. Myslím si, že to byla disciplína, kde se velmi tvrdě trénovalo. Když jsem pak přišel na silnici, tak mně to jezdilo samo.

U kola si všimněte, že nemá žádnou přehazovačku ani cvrčka. Stále musíte šlapat. Jinak vás kolo hodí přes řídítka. Umíte si představit, že na takovém kole jezdili v minulém století cyklisté Tour de France a podobné velké závody? Byli to opravdoví chlapi. Zvládali za den i více než 300 km po špatných cestách.

Pokud chcete být úspěšní, tak začněte v zimně na velodromu, na jaro přejděte na silnici a později třeba i na horské kolo.

www.michalmracek.estranky.cz

01.09.2009


pátek 28. srpna 2009

Pohlednice z Brda

Ahoj cykloturisti, dnes od rána pilně cvičím své tělo. Vyšel na mě malý i velký úklid v paneláku a k tomu jsem dospěl k závěru, že už nemůžu chodit bosky po koberci. Je plný hlíny, trávy a větviček z lesa. Něco jsem ve věcech přivezl od Labe. Potřebuji koupit nějaké pohlednice z našeho okolí a poslat je kamarádům v zahraničí. Rozhodl jsem se pro obrázky z Bunče.

Vyjíždím z Otrokovic přes Bělov a Novou Dědinu do Kostelan. Zde dělám malou zastávku u ranče a pak nad vesnicí vjíždím na lesní cestu a jedu na Bunč. Vyhnu se tak cestě s auty a hlavně jedu nádherným lesem. Cesta je to náročnější, protože jsou zde klesání a co jsem vyšlapal, ztrácím. Na závěr si musím vyšlápnout prudší stoupání od Zdounek. Na Bunči je plno zaparkovaných aut. Je to vidět i na fotce. Stojí na všech cestách. První jdu do hospody koupit pohlednice. Je zde moc lidí a musím čekat, než se dozvím, že žádné pohlednice nemají. Kde jsou ty časy, kdy měli. Musím se podívat, jestli mám doma nějakou starou pohlednici schovanou. V hospodě se vaří a roznáší jídlo. Hodně lidí sedí venku a personál jen kmitá. Myslím si, že tato hospoda krizí netrpí. Venku potkávám svého spolupracovníka a později se ještě scházíme u rozhledny.

Nedá se nic dělat, teď už můžu sehnat pohlednice jen u rozhledny. Vyjíždím do lesa a předjíždím davy lidí. Všichni jdou k rozhledně a zpět. Včerejší déšť se zde neprojevil. Hlína je od stovek lidí ušlapaná jako dálnice. Kousek od rozhledny vybudovali kryté místo s ohništěm. To se mně líbí. Oheň je izolovaný od okolí a táborníkům nevadí případný déšť.

K rozhledně jedu po cestě pro terénní auta. Je to prudké stoupání vydřené vodou. U rozhledny se scházím se spolupracovníkem. On vedl kolo po turistické cestě. Jdu koupit pohlednice a jsem zklamán. Mají jen jeden druh. Jako malou útěchu dostávám vrcholové razítko rozhledny Brdo.

Cesta k Bunči byla v pohodě. Stále se sjíždí a lidé mně ochotně dělali místo, abych je mohl předjet. Od Bunče jedu domů po asfaltě. Už se mně nechce jet lesem. Mám i hlad a těším se domů. Za Kostelanama mě nějaký cyklista předjel na kole. Já jsem jel pomalu a kochal jsem se okolím. Rozhodl jsem se, že mu v příštím kopečku ujedu. Rozjel jsem to na dvacet a už jsem jej více neviděl.


Ujeto 50 km za slunečného, ale chladného počasí.

23.08.2009


Vetrny mlyn Jalubi

Ahoj cykloturisti, v zimním období jsem vás informoval o stavbě nového větrného mlýna v Jalubí. Tenkráte jsem slíbil, že udělám i letní fotky. Na závěr přikládám odkaz na zmiňované články. Tehdy jsem jel po sněhu a ledě. Dnes jsem si počkal, až se udělá odpoledne teplo.

Schválně jsem dnes vyrazil po nové cyklostezce z Otrokovic do Napajedel. Je to malá zajížďka, ale nemusíte jet s auty. Jediným problémem je kruhový objezd s pruhem pro cyklisty. Auta neví, že já jedu také po kruhovém objezdu a měla by mně dát přednost. Místo toho jsem musel nechat projet deset aut. Dokonce i autobus a to jsou řidiči, kteří jsou každý rok přezkušováni z předpisů. U nás je problém v lidech. Na cyklostezce se jelo po novém asfaltě jako po dálnici. Na břehu seděli rybáři a chytali ryby. Tento sport se hodně rozmáhá a někteří přijedou autem až k vodě po poli a postaví si stan. Zatím to asi nikomu nevadí. V Napajedlích jsem ještě nemohl projet po nábřeží. Dělníci dodělávají chodník. Tak jsem musel použít cyklostezku přes město a trápit se s neukázněnými chodci a maminkami s kočárky. Přitom zde jsou udělány dva jízdní pruhy. Pro cyklisty a chodce. Rozlišené barevně i dopravní značkou a nechápavé maminky mají i kreslený obrázek na zemi. Za městem jsem potkal řidiče, který řezal zatáčku a málem jsem mu olízl zrcátko. Jel celým autem v mém jízdním pruhu. Přejezd přes jez ve Spytihněvi byl horor. Jezdí zde hodně aut. Přitom je to značeno jako slepá ulice. Dokonce jedna řidička troubila, jako pominutá na chodce aby jí udělali místo. Kdysi zde byl položený panel, aby si zde auta nezkracovala cestu.

Konečně jsem na cyklostezce směrem na Hradiště a na úrovni Huštěnovic sjíždím na polní cestu a jedu směrem ke kolejím do Uh.H. Tady je na JZD cestě památník obětem války které byly zabity jako rukojmí. Projíždím pod kolejemi a mířím do Jalubí. Je to hezká cesta mezi poli. Je zde taková zajímavost, kterou jsem nedokázal vyfotit. Kostel ve vesnici je na kopci, ale když jedete, tak vidíte jen část věže. Ke kostelu se jedou dvě zatáčky a pak táhlé stoupání k větrnému mlýnu. Tentokráte jsem neměl při focení omrzlé prsty. Kousek od mlýna je na vyvýšeném místě kříž a lavička. Já jsem se zde rozhlédl a zvolil jsem trasu v krajině. V Traplicích jsem si našel výrazně barevný dům, kolem kterého musím projet a ono se to podařilo.

Nad Traplicemi se stoupá na hřeben. Je zde vodárna a rozcestník. Já jsem tu jezdil na výlety z Brodu už před dvaceti roky na Favoritce. Teď jsem si osvěžil vzpomínky. Po hřebenu vede napřed pěkná cesta a později se změní v kámen, po kterém se nedá jet. Lepší je pak jízda po polní cestě. Na pěkném úseku jsem potkal auto a řidič jel jako po hlavní silnici. Ani nezpomalil při míjení. Přitom je to úzká JZD cesta. V Německu po takových cestách jezdí auta 30 km/hod. Přitom tam nestojí žádný policajt. Jakmile vjedete do lesa zvětší se i stoupání a jede se po hlíně s pískem a kamením. Je to, ale stále průjezdné autem. Stoupání mně nevadí. Moje nohy nic neříkají a já se můžu kochat krajinou. Je zde opravdu nádherně. Pěkné výhledy k Buchlovu i na Javořinu. Občas se jede po loukách a musíte překonat elektrické ohradníky. Na vrcholu jste odměněni hezkým pohledem na skály a můžete si udělat pěší procházku na vrchol. Na závěr je to pohoda skoro celá cesta do Otrokovic klesá.

Ujeto 59 km. Za velmi hezkého teplého počasí. Kéž by nám tu takové počasí zůstalo. Tento výlet je dobré jet na horském kole.

28.08.2009



úterý 25. srpna 2009

Vetrne mlyny podel Labe

2009-07-28-Arzberg

2009-07-28-Grodel

2009-07-28-Kosdorf

2009-07-28-Merschwitz-turmkran

2009-07-29-Elster

2009-07-30-Breitenhagen

2009-07-30-Kuhren

2009-07-31-Grieben

2009-08-01-Wanzer

2009-08-02-Artlenburg

2009-08-02-Stover

2009-08-05-Borstel

2009-08-09-Barby

2009-08-09-Pommelte

2009-08-09-Wedlitz


pátek 21. srpna 2009

Nakup darku Orechovka

Ahoj cykloturisti, na přelomu srpna a září se bude konat mezinárodní setkání v CZ a já se poprvé setkám s kamarádem, se kterým si již několik let dopisuji pomocí e-mail. Přemýšlel jsem, jaký mu mám připravit dárek, který by charakterizoval náš národ a dospěl jsem k názoru, že je to gořalka. Kde nejlépe nakoupit než ve specializované firmě Žufánek. Určitě si vzpomenete na můj zápis z cesty za nákupem ořechovky.
http://partasvih.blogspot.com/2009/06/orechovka.html
Dnes nejedu přes kopce, ale podél Baťova kanálu. Do Napajedel se musí po hlavní cestě a pak po vedlejší cestě do Spytihněvi. Dále do Starého Města jsem to popsal v příspěvku o hotové cyklostezce. Přejel jsem Moravní most a chtěl jsem přejít na druhou stranu cesty. Ono to, ale nešlo. Jsou zde čtyři jízdní pruhy a já jsem si myslel, že je zde přechod pro chodce. Vracet se mně nechce a stejně tam už nějaký chytrák odbrousil z cesty zebru. Tak musím po schodech pod most. Je to velmi prudké schodiště a domů po této cestě nepojedu. Naložené kolo bych nevytáhl. Dále jedu kolem nemocnice a lesem k Letu. To už je celé po staré cyklostezce až do Kunovic.

V Kunovicích nabírám směr na Hluk a čeká mě dlouhé táhlé stoupání. V této chvíli začínám cítit hlad. Ráno jsem měl jen rýžová kolečka s máslem a medem. Nic vydatného. Poslední chleba jsem snědl včera večer. Abych hlad zahnal, tak jsem se hodně napil vody z flašky a slíbil, že se bude svačit u Sv. Antoníčka. Slib pomohl a v pohodě jsem kopec překonal. Za Hlukem míjím kempink a hezkou kapličku. Již jsem to doložil fotkami minule. V Boršicích jsem byl přívětivě přivítán a vybral jsem si věci, s kterými jsem ani nepočítal. Bylo to, ale přesně to co jsem chtěl. Důkladně jsem vše zabalil do bublinek a vyrazil na kopec. Po dlouhém sjezdu jsem přijel do Blatničky. Zrovna tam stála skupinka cyklistů a cyklistek. Nějak se nám nedařilo navázat kontakt. Nakonec odjeli a já jsem udělal fotku zvláštní autobusové zastávky. Je moc hezká a praktická. Dá se v ní přespat a dozvíte se i kolik je hodin. O dřevěné soše jsem se nic nedozvěděl. Jen kaplička má historii od roku 1886.

Tak a už mám před sebou jen stoupání k Antoníčkovi. Je krásně táhlé a prudké. Za mnou jede traktor domácí výroby a já jsem schopen mu ujet, ale musím zastavit a dělat fotky vinohradů. On nakonec také jede na vinohrad. To aby si nemyslel, že už nemůžu. Hrozny už jsou krásné velké a brzo budeme mlsat. U kostela jsou nějací turisté a já se jdu podívat dovnitř. Koupil jsem knížku o historii kostela. Jsou v ní hezké barevné obrázky z historie okolí i naše nádherné slovácké kroje. Knížku dám mamince k svátku. Před kostelem jsem posvačil a ani jsem všechno nedokázal sníst. Tak si to povezu domů. Měl jsem Margotku a čtyři rohlíky.

V Ostrožské se zastavuji u golfového hřiště. Měl jsem šok, když jsem uviděl, kolik pomůcek si veze pán na golfovém autě. Golf se stává módní záležitostí bohatých lidí a já do této kategorie občanů nepatřím. Tak jedu raději podél štěrkoviště do Kostelan. Na pláži je málo lidí. Je to tím, že je pátek a každý nemá volné pátky jako já. Za Kostelanama najíždím na novou cyklostezku z betonu a jedu jako raketa do Starého Města. Pak už podél Baťova kanálu domů. Ještě jsem viděl přepouštění komory a přepravu lodičky.

Cesta do Napajedel od Topolné je hrůza. Jezdí zde i kamiony a řidiči jezdí jako o závod. Jsou hrozně bezohlední. Nakonec jsem domů dojel v pořádku.

Ujel jsem 95 km za krásného slunečného dne. Jel jsem pohodovým tempem.

21.08.2009


Cyklostezka Spytihnev - Stare Mesto

Ahoj cykloturisti, dnes jsem měl možnost projet cyklotrasu ze Spytihněvi do Starého Města. Předem můžu říct, že tento úsek je hotový. Už ani nevím kolik je to roků, co jsem přinesl o této cyklostezce první informace. Teď už je to skutečnost. Opravdu celý úsek projedete po krásném asfaltě. Odhaduji, že celý úsek měří 8 km. To až se dozví bruslaři, tak budou štěstím jásat. Podél úseku je Baťův kanál a podjíždí se několik mostů. Dále jsou zde vyrovnávací komory pro plavící se lodě. Asi uprostřed je hezká hospoda pro cyklisty. Na některých místech roste ovoce a můžete se během jízdy občerstvit. Podél cyklostezky je vedena poutní cesta ze Svatého Hostýna na Velehrad. Mají zde hezká a poučná zastavení.

Když jsem zde projížděl, tak pracovník sekl trávu podél cyklostezky. Ještě by bylo dobré na několika místech ostříhat větve keřů, které zasahují do cesty. Myslím si, že je to pracovní příležitost pro nějakého dělníka. O každou cyklostezku by se měl někdo starat. Uklízet odpadky. Vysypávat odpadkové koše apod. V Německu jsem viděl pána, který to projíždí autem a dělá potřebný úklid i údržbu.

Před časem jsem vás informoval, že jsem viděl na břehu cyklistu, který spadl do kanálu. Dnes jsem četl noviny a dozvěděl jsem se o dalším případě. Tentokráte skončil cyklista v nemocnici a nevím určitě, jestli kolo leží na dně kanálu. Na těchto případech si je třeba uvědomit, jestli jsou záchranné složky v Otrokovicích a Uh.Hradišti připraveny na cyklostezce zasáhnout. Pracovník v řídícím centru by měl mít mapu na které bude zakresleno do kterých úseků se sanitka dostane a které jsou slepá ulička. Je to dáno tím, že cyklisté podjíždějí vysoké mosty úzkým průjezdem. Nevím, jestli je v silách řidiče třeba jeden kilometr couvat po úzké cestě. S úrazy musíme počítat. Už jsem to na cyklotrasách viděl několikrát a viděl jsem i kříž pro mrtvého cyklistu.

Na závěr jsem byl potěšen ještě jednou a to když jsem uviděl, že se dělá i úsek pod mostem ve St.Městě. Já jsem zde doposud projížděl po pěšince. Průjezd městem na cyklostezku do Kostelan je komplikovaný a nebezpečný.

Pokud bude do příštího roku dokončen úsek mezi Spytihněví a Napajedly, tak už nebudeme potřebovat cestu při cestě z Otrokovic do Uh.Hradiště. Zároveň tak přibude 20 kilometrů páteřní cyklotrasy podél Moravy.

21.08.2009



sobota 15. srpna 2009

Podel Labe navrat

Ahoj cykloturisti, jsem doma celý a zdráv. Tohle je po mnoha letech první velký výlet kdy jsem sebou netřískl o zem. Jen když jsem vyjel, tak jsem začal cítit minulý rok naraženou ruku při pádu při cestě podél Dunaje. Asi to bylo tím, že jsem měl naložené přední brašny a ruka musela držet řídítka jinak než je obvyklé. Je to zvláštní pocit, když se poprvé rozjedete na naloženém kole. Vy šlápnete a kolo pořád stojí. Prostě to má zpoždění. Někteří kamarádi váhově těžší říkají, že je to stejné, ale já nesouhlasím. Pět naložených tašek po celém kole se projeví na stabilitě a ovládání.

Než jsem vyjel, tak jsem psal, že jsem se rozhodl vyjet narychlo a zkusit štěstí s počasím. V sobotu byly prudké dešťové přeháňky. Můj risk vyšel. Do večera byly přeháňky, ale další dny už bylo dobře. Ihned ve vlaku jsem se seznámil s cykloturisty, kteří jeli do Orlických hor. Svou turistiku pojali hvězdicově. Ubytují se na chatě a budou jezdit na výlety do okolí. Má to výhodu v tom, že nemusí tahat věci a mají každý den zajištěný nocleh. Byli veselí a plastiková láhev se slivovicí jen povzbuzovala k dobré náladě.

Po několika kilometrech jsem měl technický problém. Chcípl mně tachometr. Je to záležitost, kterou nedokážu uhlídat. Tachometr funguje a najednou se vypne. Prostě baterie odejde. Já jsem to dokonce i tušil a uvažoval jsem, že si na cestu koupím rezervní baterii a napíši na papírek obvod kola. Nakonec jsem to neudělal a stalo se to. Měl jsem, ale štěstí na cyklotrase podél Labe je umístěna informační tabule kde je cykloservis. Ikdyž bylo pozdní odpoledne a já jsem zabouchal na vrata, tak přišel prodavač a baterii mně ochotně prodal. Dokonce sám aktivně podle tabulky nastavil obvod kola. Je to dobrá věc, když je takový obchod dostupný kdykoliv.

Teď něco o cyklotrase u nás podél Labe. Já souhlasím s názorem, že je tato trasa vyznačená, ale nesouhlasím s tím, že je průjezdná za každého počasí a na každém kole. V okolí větších měst a památných míst jsou udělány hezké úseky z asfaltu. Jinak se jede terénem a mělo by se to značit jako trasa MTB. Podrobnosti popíši v denních zápiscích. V NSR je situace jiná. Tam se dá projet suchou nohou všude. Jen podklad bývá různé kvality. Nejhorší jsou velké kameny a v situaci kdy zaprší je to velmi nebezpečné. Na těchto kamenech jezdí auta maximálně 20 km/hod. Byl jsem šokován, kolik existuje druhů zámkové dlažby a jak se po kterých jede. V současné době se používá zámková dlažba v historických městech a mimo je již jen asfalt. Bohužel staré úseky mimo měst jsou ze zámkové dlažby. Kdysi to byla móda a teď se od ní upouští. Snad se u nás při stavbě cyklostezek poučíme.

Pokud se rozhodnete jet podél Labe a nechcete se trápit. Dovezte se do Děčína a jeďte po levé straně až na úroveň Hřenska. Jede se většinou po asfaltě a nejsou tam kopce. Tam se převezte lodí a dále už jeďte podle cykloprůvodce.

Já jsem si poprvé v životě koupil cykloprůvodce podél Labe a udělal jsem dobře. Moje cesta probíhala ve větší pohodě. S touto zkušeností si říkám, že jsem byl hlupák, že jsem si už dávno nekoupil cykloprůvodce podél Dunaje a Inu. Kolikráte jsem se trápil při hledání cesty i ubytování. Já jsem vždy jel podle automapy. Je pravda, že na výlety dlouhé přes 2000 km si nelze vzít s sebou podrobné mapy. To by člověk táhl celou knihovnu.

V oblasti bývalého NDR se budete cítit jako doma. Je tam o trošku větší pořádek, ale jinak naházené odpadky na zemi, rozbité láhve na chodníku a devastované budovy najdete také. Hodně jsem přemýšlel, jestli je to opravdu následek několikaleté nadvlády komunistů a dospěl jsem k závěru, že není. V těchto oblastech žijí lidé podobných vlastností jako u nás a také se tak chovají. Jediné co je tam cítit je větší bezpečnost a nemusíte se bát, že vás někdo vyloženě okrade. Kempy nemají oplocení a často bývají součástí koupališť a pláží. Lidé si tam nechávají věci u stanu a nemají strach. Jediné co jsem zaznamenal, tak ve velkých městech vozí každý cyklista obrovský zámek na kolo.

Pohyb po cyklostezkách. Ve sváteční dny jsou přeplněné a je utrpení po nich jet. Cykloturistika a bruslení jsou trendem dnešní doby. K tomu se na těchto cyklostezkách najdou cyklisté na rychlých silničních kolech, kteří se snaží jet velmi razantně a předjíždějí bezohledně za každé situace. Dospěl jsem k závěru, že silničáři jsou bezohlední blbci a na cyklostezky nepatří. Další problém jsou ženy arabského původu. Tu když potkáte na cyklostezce nebo chodníku, tak nepočítejte s tím, že vám udělá místo. Ona se na vás dívá a ani ji nenapadne, že zavazí.

Během cestování jsem se seznámil s hodně cyklisty. Byla to vždy přátelská setkání. Zašli jsem i do otázek proč nemáme Euro nebo jak jsme tu Evropskou unii vedli. Výsledek je takový, že oni věděli jak to s námi dopadne. Přesto nám dali šanci, ať se projevíme. Němci mají charakteristiku našeho národa nastudovanou za staleté zkušenosti a ví, co od nás mohou čekat. Při rozhovoru na toto téma se vždy soucitně usmívali. Oni se na nás nezlobí. My jsme prostě takový národ a oni s námi chtějí žít ve společné Evropě.

Téma počasí bylo hlavní důvod, jak se rozhodnout kdy vyjedu. Během výletu jsem měl několik přeháněk a čím blíže jsem byl k moři tím více jsem si užil slunečného počasí. To platilo obráceně i při cestě domů. Nakonec se to cestou domů stupňovalo až na průtrže mračen a hrozné bouřky. Dokonce jsem dvakrát nemohl spát ve staně a spal jsem v kuchyňce.

Přeprava kola po železnici. Dá se říct, že se nádražáci hodně změnili. Jsou ochotnější a snaží se pomoci. Problém je, že na velké vzdálenosti je těžké najít spoje, které berou jízdní kola, tak jako dříve. U speciálních spojů je povinná rezervace den předem. To je nepoužitelné když nevím, jestli se po sto kilometrech dokážu na určitou hodinu dostat na nádraží. Stačí defekt a časový plán je nabouraný. Moderní nádraží jsou s podchody pro cyklistu s taškami obtížně řešitelný problém. Každé nádraží je řešeno jinak. Když už jsem našel výtah pro invalidy, tak do něj nevejde jízdní kolo. Je prostě krátký na vozíček. Nakonec to dopadne tak, že odstrojíte tašky z kola a na tři etapy vynosíte tašky a kolo na nástupiště. Musíte si jen přát, aby vám to někdo nesebral.

Tento výlet byl opravdu pohodový a já jsem se nijak nehonil. Petr říká, že jsem zchudnul. Asi je to pravda. Když jsem si večer doma oblékl pyžamové kalhoty, tak spadly na zem a musel jsem si najít jiné s těsnější gumou. Od návratu domů mám pořád pocit hladu. Včera jsem dokonce čtyřikrát jedl.

Když se někdo z vás zeptá která cyklotrasa je nejhezčí /Labe, Dunaj, Inn …/, tak nedokážu odpovědět. Umím vyjmenovat rozdíly v povrchu cest, okolní přírodě a jiné hmatatelné údaje, ale to co jsem cítil při jízdě po každé cyklotrase nelze porovnat. Neumím říct, kterou bych měl jako oblíbenou. Přesto cykloturistům začátečníkům doporučím cyklotrasu podél Labe na území NSR.

Téma cesty do Hamburku za děvčaty se nenaplnilo, ale mohl bych jej nazvat tématem putování za větrnými mlýny. Našel jsem jich hodně a občas jsem si udělal i několikakilometrovou zajížďku.

Sedlo Brooks. Opravdu se projevilo a sedlo jsem potřísnil vlastní krví. Dokonce jsem si na zadku utrhl kůži /velikost pětikoruny/ a při každém zvednutí ze sedla jsem si to znovu utrhl. Krvácející místo se snažilo prorůst do látky kalhot. Nakonec jsem to vyřešil namaštěním a masné kalhoty se nelepily a krev zaschla. Je pravda, že sedlo se přizpůsobí po 1000 km. Teď už na něm budu zase hodně let jezdit dlouhé výlety bez problémů.

Na cestu jsem měl vypracovanou písemnou přípravu, kde jsou jaké zajímavé věci. Tu jsem však nechal doma. Nakonec jsem vynechal jen rodiště Karl May a to mě jako kluka mrzí.

Celkem jsem ujel 2126 km a něco ve smazaném tachometru. Zvládl jsem to za 18 dnů a dva dny ve vlaku.

Budu se snažit sepsat cestopis pro jednotlivé dny a opět jej zveřejnit jako minule cestu z Alp. Nevím, jaké to bylo číst si zápisky a prohlížet fotky z WWW. Čekám na vaše ohlasy.

15.08.2009



pátek 7. srpna 2009

Král Krkonoš

Spřáteleným klubem CykloPORG jsem byli přizvání k účasti na silničním cyklomaratonu Král Krkonoš. Za Partu švih se akce zúčastnil Petr Kohoutek a Mira Havran. Oba borci se úspěšně vyrovnali s délkou závodu (210 km) i převýšením ( 3500 m) a dorazili štastní a vyčerpaní do cíle v čase okolo 10 hod.

středa 29. července 2009

Krátké zprávy z cesty do Hamburku

Jak Karel sliboval, můžeme si přečíst z jeho SMSek, jak se mu na kole cestuje do Hamburku. Nejčerstvější zprávy jsou nahoře.
---------





20090814


Dnes byl u nás Karel osobně na návštěvě.Včera štěstně dorazil domů rychlíkem. Na nádraží ho čekala maminka. Karel je sice hubenější než býval, ale je plný dojmů a zážitků z putování podél Labe. Brzy se můžeme těšit na tomto blogu na fotky z cesty s Karlovým barvitým popisem.





20090813
tak a Karel se nám vrací domů!

20090812 18:31
Litomerice 143km. Kemp u nadrazi zitra 5:11hod rychlik.

20090811 17:32
Coswig 122km. Prehanky plastenka

20090811 11:03
Celou noc prselo. Jsem v cyklisteckem kostele.

20090809
Aken 106km. Zhave kostky. Stejne kempy domu.

20090805
Lasrone 154 km. Hrozny prujezd Hamburk. Vedro. Modre nebe.

20090804
Navsteva Cuxhaven. Celkem 1196 km. Modra obloha a slunce. Zítra směr CZ

20090801 17:42
Obed u jezera. Prijely cyklistky. Vsechno shodily a do vody. Hairy. Ja tvrdy rohlik a Cocacola.

20090801 17:38
Tiessau Hitzacker 115km. Teplo. Lepsi cesty

20090731 21:13
Cekam na brehu na tmu. Dve holky se prisly vykoupat. Ani se nehnu.

20090731 18:02
Abbendorf 103km. Slunecno. Spim zadarmo kemp neni. Jedna pani me dala klobasu.

20090731 11:07
Mlada indianka country nemecky. Stary Indian a zena hippies Engl. Taborak, Pivo a koureni. V noci dest

20090730 19:02
Indiansky tabor Bertingen. Maji obleceni a ucesy. Ja jsem jako zved z CZ. Stany ohniste jezero jako zamlada. Indianky plavou.

20090730
Primy vlak Cuxhaven do CZ? Bere kola. Rano dest. Ted vetr.

20090729 18:53
Aken 116km. Zamecke zahrady cyklotrasa. Namotany retez na pastorek dobre. Slunecno

20090729 8:27
Nebe plne hvezd. Nadherne rano. Krvave sedlo brooks s moji kuzi.

20090728 19:14
Dommitzsch 120km. Stezky kostky silnice velke kameny. To je od valky. 3 vet mlyny. Cyklistka 30km spolu. Rano v desti ted slunce.

20090728 8:41
Prsi balim v prestavkach. SMS chodi
{SMS chodi => posilal jsem mu dotaz zda mu chodi i sms posilane pres internet}

20070727 19:58
Coswig za Dresden 146km. Kopce roviny. Stezky plne nejde zastavit raj bruslarek.

20090727 13:07
Hrensko vstup NDR. Teplo. Krasne skaly. 70km. Prvni nudistka breh Labe

20090726 19:23
Terezin Litomerice 129km. Terenem moc padle stromy pesky. Rano bourka. Odpoledne slunce.

20090725 19:06
Podebrady. Krasna stezka Labe. Baterie tachometr. Rychle prehanky. Romantika podel vody

sobota 25. července 2009

Do Hamburku za devcaty

Ahoj cykloturisti, zjistil jsem, že musím udělat ve svém životě změnu a nabrat nové zkušenosti. Tak jsem se rozhodl, že pojedu za děvčaty do Hamburku podél Labe.

Teď už vážně, myšlenka na tuto cestu přišla při přečtení informace o slavnostním otevření cyklotrasy podél Labe z Krkonoš do Děčína. Cyklotrasa není celá hotová, ale dá se po ní jet. Když jsem později uviděl časopis Cykloturistika a na titulním listě byl odkaz na cestu podél Labe, bylo rozhodnuto.

V této chvíli mě trápí počasí. Nevím, jestli mám jít teď na vlak do Kolína nebo jet celou cestu na kole. Musím zohlednit, že mám na to jen 22 dnů.

Přípravy byly jako vždy divoké a vrcholem byl pokazený záchod. Obrázky, co všechno vezu už raději neposílám.

Budu se snažit každý den poslat SMS Markovi a on to e-mailem pošle Petrovi. Petr by to mohl dávat na stránky, které už znáte.
Sehnal jsem kožené sedlo Brooks. Dal jsem za něj sadu speciálních skleniček na víno. Možná budu po návratu ještě něco muset doplatit. To záleží od toho, jak moc si zničím dosedací plochu. Myslím, že si umíte představit, co udělá nové sedlo.


úterý 21. července 2009

Lucern-2008-zaver

Jsem doma a je potřeba některé věci vyhodnotit. První zajímají cyklistu kilometry a já jsem po odečtení na tachometru zjistil, že jsem ujel 2511 km. Moje trasa byla z poloviny rovinatá. To znamená v porovnání s Alpami. I rovina podél řeky může být hodně kopcovitá, když cesta nevede podél vody, ale po okolních svazích.

Trasu jsem úplně nedodržel. Udělal jsem úpravu ve Švýcarsku. V podstatě jsem k tomu byl donucen počasím. Nechtěl jsem se pouštět do přejezdů horských úseků nad 2000 metrů.

Počasí jsem měl spíše chladné a mnohokráte jsem zmokl. V podstatě jsem vezl stále mokrý stan. Krém na opalování byla zbytečnost.

Jídlo jsem snědl skoro všechno. Domů jsem dovezl jen nějaké tyčinky. Někdo namítne, že v civilizované Evropě není potřeba vozit jídlo. Já mám však jinou zkušenost. Velmi často jsem za celý den neviděl podél cyklotrasy potraviny. Opačné argumenty dávají lidé, kteří jezdí na cyklovýlety autem a kola vytáhnou jen na malý výlet. Vždy musím myslet na to, že nenajdu kempink a budu muset noc přežít z vlastních zásob. Většina kempů neposkytuje stravování. Pokud ano, tak to bývá hotelová kvalita a ta se musí patřičně zaplatit.

Během cesty jsem jednou spadl a narazil jsem si ruku a koleno. K tomu nějaké odřeniny. Než jsem se vrátil domů, následky úrazu se vyléčily. V první chvíli to vypadalo hrozně, když jsem měl ruku velkou jako medvědí tlapa. Také řízení kola bylo velmi obtížné, když jsem nemohl dobře držet řídítka. To byla situace, že jsem se mohl vrátit domů. Jsem rád, že jsem zkusil jet dál a bolesti jsem překonal.

Na trase jsem se seznámil s hodně lidmi a mám z toho dobrý pocit. V podstatě se všichni snažili vyhovět mé cestě. Byl jsem překvapen kolik lidí zaujal cíl mého putování. Většinou se ukázalo, jestli jsou věřící. Do této kategorie patří starší lidé. Současná mládež už takové hodnoty nemá. V dnešní době je hloupost poukazovat na něčí zásluhy o lidské dobro. Lidi to nezajímá a nechtějí to slyšet. Teď je úspěšný ten kdo něco má a nezáleží na tom, jak to získal.

Na cyklotrasách převládají starší cyklisté. Mládež sedí u počítače. Protipólem jsou rodiny s dětmi. Co z těch dětí bude, však nikdo neví. Jestli si z těchto výletů s rodiči něco odnesou. Přesto je hezké, že se rodiče věnují dětem celý den a cestují s nimi.

Zápis z cesty jsem udělal až skoro po roce. Ve chvíli kdy se chystám na novou cestu. Myslím si, že to není ke škodě. Během doby jsem zapomněl drobné detaily a napsal jsem jen podstatné věci. Jinak bych asi napsal román. Také jsem nebyl přímo pod vlivem pocitů z návratu domů. Návrat domů je hrozná věc. Najednou musíte spát na posteli. Všechno kolem vás je čisté a co je nejhorší, musíte vlézt do betonové bedny. Najednou jsou kolem vás pevné stěny a divný vzduch. Ten kdo přespává ve staně je stále venku. Nedochází tak ke změně prostředí. Stále je na čerstvém vzduchu.

Ten kdo si myslí, že jsem jel domů s lehčím kolem se mýlí. Já jsem cestou kupoval pohlednice a sbíral prospekty. Navíc jsem si koupil další knížku o hrdince románu.

Lucern-2008-den-21

V pět hodin ráno prší a zůstávám ve stanu. Balím si věci a chystám se na cestu. Dnes už je mně to jedno jestli přivezu domů mokré věci. Když vyjíždím, tak lehce mrholí. Jedu podél Dunaje směrem na Wien. Tento úsek jsem už jel mnohokráte. Je to asfaltová cyklodálnice. Dá se zde hodně rychle jet a ušetřit čas a námahu. Také toho využívají místní cyklisté a dělají si zde ranní trénink. Musím si na ně dávat pozor. Jedou hodně rychle a snaží se předjíždět za každou cenu na jakémkoliv místě. Tak jako by měli nějakou přednost před turisty. Naopak jsou zde i pohodoví cykloturisté. Důchodci na výletě, nebo lidé, kteří venčí psa. Viděl jsem speciální držák na kolo a pes je veden vedle kola. Cyklista, tak má volné ruce pro řízení kola. U Korneuburg přejíždím po vodním díle na druhou stranu. Je zde vidět hrad nad vodou. Po tomto tělese mohou jezdit jen cyklisté a chodci. Může se stát, že zde bude zavřeno. V tom případě bych si trasu hodně prodloužil. Zatím se to nestalo.

Město Korneuburg projíždím pokaždé jinak. Ještě jsem si nenašel dobrou trasu. Za městem nabírám směr a brzo zjišťuji, že je zde nová soustava silnic a moje trasa se stává delší. Dokonce za městem vznikl nový kruhový objezd. Už bych to zde nepoznal. Nakonec jedu správným směrem a před sebou mám dlouhé táhlé stoupání. K našim hranicím se jede stále do kopce. V jednom místě nad vesnicí jsem se rozhodl, že si převléknu šaty. Už je teplo a nemusím být oblečený. Kolem projíždí nějaký důchodce na kole. Místo je vhodné i na využití jako WC. V té chvíli pozoruji, jak k mému kolu přijela Policie. Zastavili a prohlíží si mé kolo. Já mám roztahané jídlo a šaty. Pochopili, že se zde nic špatného neděje. Otočili auto a jedou zpět do vesnice. Myslím si, že je za mnou poslal ten důchodce. Nevím, co mu na mně vadilo. Možná už po několika týdnech putování nepůsobím dobře.

Na tomto úseku bývá vždy velký provoz a já jej nemám rád. Je to dáno i tím, že je zde hodně stoupání. Až za městem Ernstbrunn si vydechnu. Vjede se do údolí podél potoka. Dnes zde objevuji úplně nově značenou cyklotrasu a rozhoduji se po ní jet. Vím, že budu pomalejší než při jízdě po silnici, ale vyhnu se kontaktu s auty. Už jezdím tento úsek hodně dlouho a můžu říct, že poklidná cesta se změnila ve frekventovanou spojnici mezi městy. Po příjezdu do Mistelbach se musím rozhodnout jestli pojedu po cestě nebo dále budu věřit cyklotrase. Nakonec zvítězila cyklotrasa.

Na cyklotrase jsou rozcestníky s udáním kilometrů do Břeclavi. Číslo je stále blízko padesáti kilometrům. Myslím si, že to mají špatně. Nakonec to, ale moc chybné není. Když si tuto trasu projedu, tak pochopím, že je to vedeno tak aby se vyhnuli silnicím a tak nasbírají hodně kilometrů. Kdybych jel, jak jsem zvyklý, tak už jsem na hranicích. Tak se, ale kochám krásami přírody a kličkuji krajinou jako zajíc. Na některých místech ztrácím trpělivost a jedu po cestě. To když vidím, jak opravdu zbytečně cyklotrasa vede jinam a vrací se do směru jízdy. Kousek před hranicemi vede trasa dokonce po šotolinových JZD cestách. Místy jsou dost nekvalitní a s naloženým kolem se špatně jede. Až zde pojedu příště, tak si cyklotrasu uzpůsobím podle svého. Na hraničním přechodu za dobu co jsem byl pryč, stihli odmontovat střechu celnice. Už zde nebudu ukazovat cestovní pas. Kde jsou ty časy, kdy zde stály kolony aut a já jsem je předjížděl.

Na nádraží do Břeclavi přijíždím s předstihem a v klidu se naložím do vlaku. Samozřejmě přišla bouřka, ale to jsem už ve vlaku. Zase jsem měl štěstí.

Dnes jsem ujel 110 km.
Tulln – Korneuburg – Ernstbrun – Mistelbach – Neusiedl - Břeclav

Lucern-2008-den-20

Ráno vylézám ze stanu a všude kolem je tma. Není noc, jen je tak zatažená obloha. Balím a vyjíždím do městečka. Chci si koupit plátky šunky a bulku. Paní prodavačce vysvětluji, že chci nakrájet šunku na plátky. Ona pochopila, že mně má připravit celou snídani. To znamená nakrájet bulky na polovičky a mezi to vložit plátky šunky. To bych se u nás od prodavačky nedočkal. Nechtěl jsem to, ale paní je moc hodná. Možná si myslí, že mám špinavé ruky. Na závěr mně všechno krásně zabalí do papíru. Stále se usmívá. Možná je to zde normální.

Kousek za městem je u vody velké reklamní zrcadlo a tak sám sebe fotím. Až na úroveň města Melk jedu po krásných cyklotrasách. Dále už je údolí hodně úzké a jedu často i po silnici. Prostě zde není místo na cyklostezku. Na jednom místě mám hezký výhled na katedrálu přes vodu. Doposud jsem vždy stál pod katedrálou a teď ji vidím krásně celou. Navíc jsem do záběru získal i výletní loď. Je to krásné se dívat po okolí, jen kdyby nepřišel slabý déšť. Vytahuji pláštěnku, ale za chvíli to není potřeba. Dnes vím, že dojedu do kempu v Tulln. To je jistota. Do tohoto kempu můžu klidně přijet promočený. Vím, že je zde výborné zajištění. Naštěstí počasí dostává rozum a postupně vychází sluníčko. To už jsem v oblasti vinných svahů. Jsou zde značené cyklotrasy a na hlavní silnici značky zákaz vjezdu cyklistů. Tak je to správně. Přesto cyklisté závodníci to porušují. Postupně se klikatím mezi vinicemi a užívám si jízdy s jinými cyklisty. Každý z nás na chviličku odjede, ale pak někde fotí a ti ostatní jej doženou. Tato část trasy je opravdu pohodová. Sem by měli jet ti, kteří si chtějí užít jízdy mezi vinohrady. Navštívit sklípky a projít historická města. Naopak dálkový cykloturista, který jede na čas, by měl jet po pravém břehu. Tak jak jsem jel před dvěma týdny.

Ve městě Krems jsem nějak záhadně opustil cyklotrasu a musel jsem projet město podle zkušeností. Už jsem zde jel víckrát. Ve městě se na několika místech staví a jsou zde objížďky. Z tohoto města je to na Moravu méně než sto kilometrů. Už jsem tak jel do Znojma. Já chci, ale dojet domů od Vídně. Abych uzavřel své putování. Na konci města najíždím na velký most a přejíždím na pravou stranu řeky. Tak a jsem zase na cyklodálnici. Už nám před sebou jen město Tulln. Cesta mně hezky utíká a projíždím kolem hospůdek u stezky. Je tam plno cyklistů. Začalo být vedro a oni mají žízeň. Místo na kterém jsem před časem přejížděl rozvodněnou řeku je suché. Pozoruji na řece lodi a v pohodě přijíždím do města. Zastavuji se u sousoší a seznamuji se s cykloturistů. On je Holanďan a jede na kole přes Českou republiku, Maďarsko, Rakousko a Itálii domů. Dá se říct, že jedeme proti sobě. On je v pohodě. Koupil si pivo a na nábřeží odpočívá. Vykládáme si o své trase a já mu vysvětluji jak má jet. Nakonec se loučíme a já jedu do kempu. Jsem zde brzo a mám i myšlenku kousek dál popojet. Nakonec se rozhoduji zůstat. Zítra mám před sebou kopcovitou trasu. Takové malé kopčiska. Je to ještě sto kilometrů do Břeclavi. V této chvíli se dá říct, že jsem svoje předsevzetí splnil a objel jsem plánovanou trasu. Za odměnu jdu v kempu do restaurace a povečeřím jako člověk. Měl jsem problém vybrat si šaty, abych nebyl špinavý a nesmrděl. Ono po třech týdnech putování nemá žádný cykloturista moc čistých šatů. Večer se jdu posadit na břeh řeky Dunaj. Byla mou společnicí několik stovek kilometrů. Vždyť jsem byl i u jejího pramene. Zítra ji už natrvalo opustím.

Ujeto 101 km. Ráno deštivo a odpoledne vedro.

Marbach – Melk – Krems – Tulln

Lucern-2008-den-19

Celou noc pršelo a mám dokonce vodu i ve stanu. Všechno navlhlé balím a chystám se na další cestu. V kempu se zastavuji v bufetu a kupuji si pečivo na cestu. Dnes pojedu dlouho neobydlenými oblastmi. Spíš tam nebudou obchody.

Vyjíždím k přístavišti a po úzké cestě se vydávám po břehu Dunaje. Jsem kompletně oblečen. Je chladno a lehce mrholí. Někdo by možná vyrazil v krátkých kalhotách, ale to při cestování kdy nevíte kde skončíte nemůžete riskovat. To lze, když jedete krátkou trasu a čeká vás teplá koupel. Já jsem nevěděl, jestli nebude celý den pršet. Jedu po velmi úzké cestičce podél vody. Nade mnou je hrad a kolem zaplavené louky. Romantiku na tomto úseku jsem popisoval na začátku svého cestování. To jsem zde však jel za hezkého počasí. Teď jedu na jistotu a vracím se po stejné trase. Po chvilce jsem dohnal dva kluky na kole a předjel jsem je. Ujel jsem jim, ale oni se nějak divně chovají. Mám z nich divný pocit. Raději vjíždím do lesa a nechám se předjet. Oni si myslí, že jedou za mnou. Po několika kilometrech přijíždím do první osady a kluci tam jsou. Teď už je v klidu předjedu a nemusím se ničeho obávat. Zde je kempink, o kterém jsem uvažoval včera jako o druhé možnosti. Vše však překazila bouřka. Pokračuji do Aschach a zde si již svlékám dlouhé věci. Je zde obchod s potravinami. Na stejném místě jsem svačil při cestě proti vodě. Teď si dám něco lehkého a vyrazím dál.

Na začátku cesty jsem přijel po levém břehu a teď se rozhoduji, že pojedu po pravé. Musím zjistit jaké to na této straně je. Vyjíždím po krásné přímé asfaltové cyklostezce a nevěnuji pozornost informační tabuli. Je na fotce. Je tam napsáno v čem se obě trasy liší. Já na to přijdu až po 18 kilometrech. Přede mnou jede tatínek s holčičku. Ona má malé tašky a veze si na nosiči svoje věci. Je to krásné, když si otec může s dcerou vyjet na výlet. Ona získá zkušenosti s cestováním a bude do života připravená. Už od dětství se musí postarat o své věci a nebude ufňukaná holka. Věřím, že ji jednou potkám jako dospělou holku jak jede na kole přes Evropu. Teď mě napadá, kolik stejných cyklistů jsem za svůj život na dálkových cyklotrasách potkal opakovaně?

Cyklotrasa je jako dálnice a jede se podél dlouhého lesa. Předjíždím hodně skupinek cyklistů. Nejvíce mě zaujal kluk a holka. Jsou oblečení jako hippies. Mají na sobě rozevláté šaty a hodně korálkových náramků a přívěšků. Prostě takoví dva mladí svobodomyslní lidé. V jednom dlouhém lesním úseku dostávám nápad udělat si WC přestávku a najednou je zde tlačenice. Všichni které jsem předjel dostali stejný nápad. Nakonec v lese je hodně stop od jiných turistů. Až po chvilce pochopím čím to je. Přijíždím na krásné nábřeží s naučnou stezkou a netuším, že moje trasa končí. Jsem v pasti. Cyklostezka kočí v přívoze. Proto si všichni dělali WC přestávku. A já už vím, co se psalo na orientační tabuli. Teď zaplatím za přívoz 2.5 Euro. To jsem mohl mít svačinu. Naštěstí loď je v přístavišti a nemusím čekat. Loď je plná italských cestovatelů a oni tak zblbli obsluhu lodi i pokladníka, že jsem nemusel zaplatit. On vůbec nevěděl, kdo ke komu patří. Přesto jsem zaplatil. Nestojí to za tu ostudu. Mám aspoň zážitek z malé plavby.

Ve městě Italové vyjíždějí na břeh jako vypuštěný dobytek z ohrady. Jsou úplně neorganizovatelní. Já se vydávám po břehu na cyklostezku a jedu do Linz. Před sebou mám skupinku Italů a stále je nemůžu předjet. Oni jedou přes celou cyklostezku vedle sebe. Nic na ně neplatí ani volání. Nakonec pochopili, že jsem rychlejší a pouští mě před sebe. Přitom mě jedna holka málem srazila, jak najela do mé stopy. Šlapu co nejvíce, abych této skupince ujel. Na začátku města doháním pána, který jede na kole do práce. Má bílou košili s vázankou a na řídítkách upevněnou aktovku. Tak by měla vypadat ve městě cyklodoprava a ne samá auta s jedním člověkem. Městem se nechám provést cyklotrasou. Od mé jízdy před dvěma týdny udělali kus práce a opravované cesty vypadají zase jinak. Naštěstí se držím nábřeží a brzo se dostávám za město. Za městem si dělám malou přestávku na svačinu. Na stejné lavičce jako už víckrát když jsem zde jel.

Před Mauthausen už vím, jak mám vjet do lesa a projet několika vesnicemi bez kontaktu s Dunajem. Objíždí se zde nějaká oblast s bažinami. Už jsem dříve udělal zkušenost s tím, že jsem přejel na druhou stranu a skončil u přívozu. Teď jedu na jistotu. Projíždím městem pod koncentračním táborem a vzpomínám, jak jsem zde před časem šlapal nahoru do tábora. Za městem ujedu kousek a z hráze nad řekou nahlížím do kempu, ve kterém jsem spal. Dnes je zde klid. Žádná hudba nehraje a přístaviště je klidné. Po několika kilometrech přijíždím na místo turistického informačního centra. Před časem jsem sem přijel a popisoval jsem, jak jsem se skupinkou cyklistů ztratil. Dnes už vím, jak mám jet a dokonce si umím zvolit zkratku, abych se nenechal cyklotrasou tahat po okolí. Projíždím i místem, kde jsme udělali chybu. Tenkráte jsem se měl 500 m vrátit a nemusel jsem bloudit. Dnes už jsem chytřejší. Stejně to za pár roků zapomenu, až zde pojedu znovu. Projíždím dlouhými lesy a přijíždím k řece. Údolí je úzké a pro cyklostezku moc místa není. Od této chvíle jedu po opačné straně než jsem přijel. Chci se podívat na to, co jsem viděl z protějšího břehu z blízka. Navíc tak mohu prohlásit, že jsem jel celý Dunaj po všech březích. Jsem zvědavý, jestli si jednou zvolím optimální trasu.

Před městem Grein se podjíždí velký most kombinovaný se železnicí. Ve městě je kempink, ale já se rozhoduji, že ještě kousek pojedu dál. Čím víc ujedu, tím blíže jsem k domovu. Za městem jsou cyklostezky horší, než jsem čekal. Často se jede po chodníku a po cestě. Já pohlížím na druhou stranu, kde se vine jen asfaltová cyklotrasa. Musím si dávat pozor na zhoupnutí na chodníku. Jsou to tak upravené výtoky potoků. Je to prudké zhoupnutí a průjezd vodou. Je špatné, že si namočím pláště a můžu uklouznout. Ve městě Marbach se rozhoduji zajet přímo u cesty do kempu.

Na informacích je stará paní, asi majitelka. Dávám ji kartu a ona říká, že jí nebere. Pak dělá opičky s tím, že jí opačně strká do čtečky a ta říká, že nelze zaplatit. Nakonec platím hotově. Štvou mě takoví lidé. Možná ten pán v kempu ve Švýcarsku byl upřímnější když napsal, že platba kartou je dražší. Nalézám si hezké místo u plotu a pozoruji život v kempu. Je zde nějaký kluk cestovatel a ten vykládá, kde všude byl na kole. Děti jej poslouchají. Já si chystám večeři a sleduji, jak se končí den. Kousek od stanu mně jezdí lodě a já nahlížím do těch luxusních parníků, jak si tam bohatí lidé sedí a jedí dobré věci. Ještě jsem se rozhodl udělat úklid v taškách. Všechny nepotřebné věci balím a vyhazuji do popelnice. Chci mít na poslední úsek cesty tašky co nejlehčí a hlavně dobře vyvážené. Od Dunaje budu ještě šlapat kopce a tam se to vyplatí. Na umyvárně si dávám nabíječku do elektrické zásuvky a dobíjím všechny baterky do fotoaparátu. Myslím si, že se nemusím bát, že mě to někdo sebere.


Ujeto 149 km. Z počátku v mrholení a celý den pod mrakem.

Schlogen – Aschach – Ottensheim /přívoz/ - Linz – Mauthausen – Grein – Marbach