neděle 17. května 2009

Hostýn

Ahoj cykloturisti, sobota byla upršená a nikam jsem nemohl jet. Dnes jsem se rozhodl pro výlet na Svatý Hostýn. Napřed jsem jel na Štěrkoviště v Otrokovicích. Měli tam jezdit lodní modeláři, ale já jsem žádného nezastihl. Tak jsem se vydal přes Skalku do Holešova. Po celé trase se staví dálniční přivaděč a zem se chemicky upravuje. V Holešově mají novou cyklostezku za zámeckou zahradou. Dříve zde byl jen šotolinový chodník. Pomocí této cyklostezky a cyklotrasy podél řeky se turista úplně vyhne městu. Myslím si, že vzhledu prospělo i stržení zámeckého plotu. Na konci cyklostezky se projíždí pod malým vodním viaduktem. Místu se říká Vantroky a jsme v Dobroticích. Zde se musí přejet přes frekventovanou hlavní cestu a dále se jede podél kolejí až do Jankovic. Na malém kopečku s výhledem do krajiny si můžete odpočinout u sochy a nabrat dalších sil ke stoupání na Hostýn. V Brusném se můžete znovu zastavit u vodního mlýna, který je přeměněn na restauraci. Prý se zde dobře vaří. Na této křižovatce se musíte rozhodnout, jak na Hostýn pojedete. Já jsem se rozhodl jet přes Bystřici. Z Bystřice se stoupá několika serpentinami s průměrným sklonem 8%.

Na vrcholu jsem nejdříve zajel k rozhledně a větrné elektrárně. Udělal jsem fotku na město Bystřici a doma jsem zjistil, že obrázek je zkreslený a vůbec neodpovídá převýšení, které jsem zde viděl. Nakonec jsem zajel do kostela. Byla zde mše a musel jsem být jen na kraji. Vzal jsem si nějaké čtení. Dole pod kostelem jsem potkal cyklistu a zavedl jsem jej na lesní cestu, aby se dostal na Troják. Jel do Nového Jičína. Ani jsem jej nechtěl strašit, že toho má před sebou hodně a bylo už pozdní odpoledne. Já jsem v pohodě sjel do Rusavy.

V Rusavě jsem dostal myšlenku, že to vezmu přes Hadovnu. Ti kteří to znají řeknou blázen, sotva sjel z jednoho kopce už jede na druhý. Už ve vesnici to pomaličku stoupá a já jsem po chvíli dohnal nějakou holku na kole. Předjel jsem ji a po chvíli cítím, že nejedu sám. Říkám si, že mně už zase nějaká holka pronásleduje. Ohlédnu se a vidím chlapa asi v mém věku. Trošku jsem zrychlil, ale nepomohlo to. Stále za mnou vysel. Brzo přišla odbočka a poctivé stoupání směrem Hrubá Malíková 540m.n.m. V první části jsem táhl špicu sám a v malém zhoupnutí jsem svěsil nohy. On mě předjel a rozjel to na 27 km/hod. Vydržel to jen chvíli a už přišlo jen stoupání. Udržoval rychlost 13 a občas šel ze sedla a pomohl si tak zrychlit. Já jsem jej stále dojížděl. On se vždycky poohlédl, jestli jedu. Měl pěkné kolo s kotoučovými brzdami. Dá se říci, že byl lépe vybaven. Já s mojí planetovou převodovkou a osmi převody jsem moc na výběr neměl. Já si nemůžu zvolit jemně převod. Pokud zvolím příliš lehký, tak s rychlostí končím. Na posledním úseku se vyjede ze zatáčky a až na vrchol se jede přímo. Já jsem se přesunul vedle něj na úroveň zadního kola. On tak stále nevěděl, jak na tom jsem a já jsem byl zase připraven reagovat na nástup. Na vrcholu byli cyklisté kteří se z vyšlapaného kopce vydýchávali a když nás uviděli tak udělali místo jako při dojezdu na velkých závodech. Já jsem stále čekal, kdy vstane ze sedla a nastoupí a on pořád nic. Nakonec se rozhodl pro taktiku zrychlit v sedle. On však netušil, že já nemám problém roztočit nohy do vysokých otáček a v pohodě jsem jej předjel na délku kola. Na vrcholu jsme se ani nezastavili a tak nemám nádhernou fotku do údolí. Ve sjezdu jsem jej pustil před sebe a musel jsem okamžitě od strachu začít brzdit. On zdělal obě nohy ze šlapátek a projížděl serpentiny s nohama vystrčenýma mimo kolo, tak jako by se chtěl při pádu odrazit. Takového způsobu jízdy jsem se bál a už jsem jej nikdy nedohnal.

Po polních cestách jsem dojel do Rackové. Na hřišti se hrál vesnický fotbal a já jsem viděl i branku. Na konci vesnice jsem dostal, nápad dát si další kopce lesem do Hostišové. Bylo tam moc dobře a je škoda, že les po několika kilometrech končí. Domů jsem dojel po škvárové cestě, kterou jezdím do Zlína. Ujel jsem 75 km.

Nastoupáno 1755 m.

17.05.2009

Žádné komentáře:

Okomentovat