Prilepske Bekal 2009

Ahoj cykloturisti, když se řekne Přílepy, tak si moji spolupracovníci představí známou porodnici z dob komunismu. Byla situována do krásného zámečku v obci Přílepy u Holešova. Letos se zde koná devátý ročník folkového festivalu Přílepské békal. Pořadatelé mají nádherné místo pro pořádání různých akcí. Zámecká zahrada poskytuje plochu pro kulturní vyžití i stanové městečko. Musím říct, že jsem zde byl poprvé a místo se mně moc líbí. Určitě sem zase někdy pojedu.
Na sobotu je zase hlášeno velmi špatné počasí, ale já se přesto vydávám na festival na kole. Jen si s sebou beru pláštěnku a kolo s blatníky. Z domu vyjíždím se zataženou oblohou, ale teplým vzduchem. Jedu po samých polních cestách. Je to nejkratší způsob jak se bezpečně dostat do Přílep. Využívám polní a škvárové cesty JZD. Na jednom úseku se někdo snaží zabránit projíždění aut po polní cestě a umístil zde betonové kužely.
Na místo konání přijíždím s malým zpožděním, ale nic se neděje akce má zpoždění. Vstupné je 30,- Kč. Jsme přece v nemocnici a tak je to jako u doktora. Na rozdíl od doktora se nám zde budou snažit zlepšit náladu, aniž by nás léčili pod vlivem farmaceutických sponzorů.
Na začátku vystoupilo folkové duo a pak už vystupovaly kapaly. Trošku mě štve, jak jim dlouho trvá zapojení elektroniky. Já mám rád festivaly s minimálním využitím techniky. Také nemám rád, když je hudba hodně zesílena a proto jsem si našel místo co nejdále od reprobeden. Chvíli jsem seděl s kamarády u stolu a z hluku mě bolela hlava. Já jsem na tomto festivalu očekával folk a vystupující skupiny se spíše řadily k tvrdšímu proudu. Dokonce to sami řekli, že to dnešní doba vyžaduje. Většinou všichni původně hráli folk a country. Skupina Ztráty a nálezy má velmi dobrou houslistku. Všichni diváci její hru obdivovali. Na závěr oficiální části vystoupila dvě děvčata, která si založila dnes ráno při přípravě stanového městečka hudební duo. Holky hrály na kytarách vážnou hudbu a bylo to moc zajímavé. Myslím si, že si získaly diváky. Obzvláště, když se nechaly přesvědčit, aby v komorním podání zahrály ovčáky čtveráky a pec nám spadla. Diváci je nechtěli nechat odejít z jeviště. Po půlnoci následovalo volné hraní a na jeviště vystoupil muzikant, který hrál písničky přes dvacet let staré. Hrál přesně to, co jsem chtěl slyšet. Já mám velmi blízko k trampské a country hudbě.
Všichni diváci i hudebníci byli nervózní z počasí. V dálce se honila černá mračna a my jsme čekali, kdy přijde nějaký přívalový déšť. Naštěstí nás jen zkropilo pár kapek. Někteří se nešli ani schovat. Přesto mraky, které nad námi proletěly, vypadaly hrozně. Pomalu se blížil večer a začalo se ochlazovat. Postupně si diváci začali oblékat šaty a já jsem začal pociťovat únavu a potřebu spánku. Neměl jsem s sebou spací pytel a ani karimatku. Proto jsem si u táboráku sebral dvě velké klády a použil jsem je jako postel. Byly přesně na délku mých zad. Poležení to bylo opravdu tvrdé a teplo mně také nebylo. Přesto jsem v pohodě podřimoval a poslouchal hudbu. V podstatě je to se mnou tak na každém festivalu. Rád poslouchám v leže a nechám se hezkými tóny uspávat.
Asi ve dvě hodiny jsem se sbalil a vyjel do tmy. Na obloze svítil měsíc v úplňku a sliboval, že se mně dobře pojede. Nebylo to, ale tak snadné. Po obloze se honily strašně černé mraky a občas měsíc úplně zastínily. Já jsem to měl domů 20 km a jel jsem schválně přes Holešov. Získal jsem tím několik kilometrů osvětlené cesty, ale hlavně jsem si netroufal jet po polních cestách v noci. Provoz na cestách byl minimální. Navíc pracovala Policie. Celkem jsem potkal pět hlídek, které zastavovaly auta a dělaly kontrolu. Také jsem potkal tři cyklisty bez světel a měl jsem hrozný pocit, když jsem je v poslední chvíli před sebou uviděl. Do Otrokovic jsem nakonec dojel po hlavní silnici. Moje oblíbená JZD cesta z Tlumačova je překopaná stavbou dálnice a já nevím, kde jsou na cestě výkopy.
S akcí jsem byl celkově spokojen. Příště si, ale vezmu spacák a budu tam až do rána. Zajištění občerstvení bylo výborné a na fotce vidíte, jak chlapcovi chutnal guláš. Také jsem se nechal vyfotit s hlavním pořadatelem. Je to náš spolupracovník z firmy. Důvod focení jsme pojmenovali tak, že nevíme, jak dlouho budeme ještě spolupracovníci. Propouštění se všichni hodně bojíme a žijeme v nejistotě. Ať máme aspoň památku. Fotka se moc nepodařila. Slečně se třepaly ruce, asi cítila vážnost situace. Ještě jsem vyfotil paní, která malovala obrázek. Vybrala si hezký pohled na zámeckou věž.
Celkem jsem ujel 41 km.
06.06.2009