úterý 21. července 2009

Lucern-2008-den-02

Nad ránem mě budí hluční Češi a brzy vylézám ze stanu a chystám se vařit. V tomto kempu už znám ranní pořádky. Přesně v šest hodin bude mít paní uklizeno sociální zařízení a kuchyňku. Už jsem tu spal víckrát a vím jak se zařídit abychom si nepřekáželi. Využil jsem vařič v kuchyňce a navařil si čaj na snídani i na cestu. Ještě jsem nafotil nosiče mých německých sousedů. Přijeli večer a už jsem to nechtěl fotit. Poprvé na této cestě balím stan a spacák. Kolikrát to asi ještě budu dělat každé ráno?

Vyjíždím z kempu. První se musím dostat na vysokou hráz u loděnice. Pomaličku se rozjíždím podél plotu a jedu k zatáčce. Najednou se za rohem vynoří cyklista a cyklistka. On jede jako o život. Jedou vedle sebe a on se jí snaží podjet. Je to nepřehledné místo a já uhýbám a končím na drátěném plotě. Na takovém místě s pravoúhlou zatáčkou jsem nečekal něco takového. Lidé zde jezdí obvykle rozumně. Já jsem svalený na plotě a on zastavuje. Neudržel jsem se a anglicky jsem mu vysvětlil, že je blbý chlapec. Vyletělo mi to z úst úplně samo. On se začal omlouvat. Později jsem se na sebe zlobil, že jsem to byl já, kdo se nechal unést hněvem. Uvědomuji si však, že takový bezohledný blbec na kole může ukončit moji dovolenou.

Dále jedu po krásném nábřeží plném květin a laviček. Lidé se zde chodí procházet a posedět. Je zde socha římského císaře, divadlo na vodě a historická plachetnice. Za městem je nábřeží rozděleno na dvě úrovně. Nahoře jezdí cyklisté a dole u vody se procházejí chodci. Teď ráno tu vidím lidi běhat pro zdraví. Za městem je to trošku komplikované, ale já už vím jak projet. Cyklotrasa musí překonat most a vyhnout se kruhovému objezdu kam nesmí cyklisté. Kdysi jsem tu bloudil, než jsem pochopil o co jde. Za mostem se napojí stezka na starou cestu a vede lesy a malými vesnicemi. Vodu není vidět. Každý by čekal, že pojede podél Dunaje, ale on je o kus dál za lužními lesy.

Jedu známými místy a ani se nedívám na značky. Přitom právě zde jsem se poprvé ztratil a těžce hledal cestu zpět k Dunaji. To jsem se pustil za skupinkou cyklistů, ale oni tenkrát jeli jinam než já. To už je hodně roků. O kousek dále se projíždí lužním lesem a najíždí k nábřeží Dunaje. Vidím, že mostek přes potok je zaplavený. Zastavuji a zkoumám, jestli to zvládnu projet. Vody je málo, ale já chci zjistit jestli to není kluzké. Přijíždějí manželé na kolech a já vidím, že je to v pohodě. Pán mi nabízí sám od sebe, že mě vyfotí. Oni jsou velmi ochotní lidé. S tím jsem se setkal cestou ještě víckrát. Podle vyšší hladiny je vidět, že déšť v kterém jsem včera vyjížděl byl zde asi intenzivnější.

Dále už jedu po břehu Dunaje a brzo přijíždím k odbočce na Traismauren. Je zde restaurace a hodně cyklistů zde sedí a občerstvuje se. Je neděle a lidé si vyjeli na výlet. Já si prohlížím mapu a zjišťuji, že je zde odkaz do kempu. Již o tom kempu vím z dřívějška. To jsem jel do Maria Zell, ale nevěděl jsem kde přesně je. Zde je přítok řeky od St. Polten. Cyklotrasa se v těchto místech narovnává do dlouhých úseků a dá se jet dosti rychle. Hlavně to zde využívají silniční cyklisté k tréninku. K nim se tu pletou skupinky důchodců s rádii na řídítkách. Všichni jezdí ve skupinkách a vedle sebe. Jsem z toho unavený, stále dávat pozor co kdo udělá. Je to taková dálnice se stovkami cyklistů, kteří se někam ženou. Tak tomu bude i v dalších dnech. Je to nepříjemné, že musím zpomalovat a rozjíždět těžké kolo. Je to nejhorší co mne během jízdy může potkat. Kopec nevadí, když se jede pravidelným tempem, ale rozjíždění je dřina.

Podél Dunaje vidím hrady na protější straně. Za dva týdny pojedu pod jejich hradbami nazpět. Za Mautern projíždím kempem, který je přímo na břehu řeky a nemá žádný plot. Cyklotrasa vede prostředkem. Před dvěma roky jsem zde spal. Na druhém břehu je na kopci hrad a u vody kostel. Před Melk vede několikrát cyklotrasa po silnici nebo po chodníku. Údolí je zde úzké a místo na vybudování cyklostezky není. Přesto vidím na několika úsecích nové stezky pro cyklisty. Dokonce šli tak daleko, že dělají cesty zavěšené nad vodou. Prostě cyklotrasu neustále zdokonalují a dělají bezpečnější. Před hradem Schonbuhel se musí vyjet i na kopec. Je to vidět na fotce. Ihned se, ale sjíždí k vodě. Je zde poblíž hradu kaplička a na ní vyznačeno kolik tu kdy bylo vody při záplavách.

Pod klášterem v Melk se zastavuji a dávám do řeči s cyklisty ze Švýcarska. Říkám jim kam jedu a oni jsou potěšeni, neboť bydlí kousek od míst, která chci navštívit. Oni mají za kolem vozík s dítětem. Zde si zkracuji cestu lesem. Už to zde znám. Zkratku jsem kdysi objevil omylem. Jinak se má správně jet kolem hospody a kempu, v kterém jsem kdysi spal. Je to přímo u vody a já jsem tu na podzim vymrzl. Na nábřeží si dělám přestávku a svačím. Ještě mám před sebou dlouhou cestu.

Jedu dál. Moc se okolí nevěnuji. Chci toho dnes co nejvíce ujet. Dělám si zastávku až u informací na mostě do Ybbs. Zde se může cyklista rozhodnout, jestli přejede na druhý břeh. Já jsem se tu kdysi radil s paní na informacích, kde najdu kemp a ona mě poslala špatně. Nakonec jsem spal na louce před hospodou. Dnes mám času dost a jedu dál. Na této křižovatce dnes poznávám trpělivost zdejších řidičů. Jsem pomalý a blokuji křižovatku při odbočování. Dokonce paní v autě z protisměru zastavuje a ukazuje, ať klidně přejedu na druhou stranu přes cestu. To by se u nás nestalo, aby mě auto nechalo přejet do protisměru. Teď se jede kousek po obyčejné cestě, kterou používají auta. Myslím si, že je to neprůjezdné. Hlavní cesta vede oklikou. Zde se údolí hodně přiblížilo k Dunaji. Je to rekreační oblast.

Na druhém břehu vidím město Grein. Za městem se rozhoduji, že přejedu na druhý břeh abych se dostal na stranu kde je Mauthausen. Chci tam někde přespat. Dělám fotku na mostě. Je to velký most a cyklista pod něj musí sjet malým nájezdem.

Po několika kilometrech se sjíždím s holkou a klukem. Jedou na horských kolech na lehko. Jen batůžky na zadech. Já se na ně pověsím a najednou jedem stále nad 27 km/hod. Není to vhodné tempo pro mne. Obvzláště v zatáčkách ztrácím a na výjezdu je vždy musím dohánět. Mám, ale dost sil a dokonce je předjíždím. Tím je provokuji ještě k vyšší rychlosti. Stává se z toho malý závod. Následek je takový, že ztrácíme cyklotrasu a musíme si hledat cestu jak se vrátit zpět k Dunaji. V této části se jede lužními lesy. Během jízdy jsem se jich ptal, jestli jedeme směrem na Mauthausen a oni to potvrdili. Teď se přiznali, že neví kde jsme a vydávají se nějakým směrem. Já zastavuji a studuji automapu. Nacházím cestu, kterou se dostanu do správného směru a dokonce na zpáteční cestě tuto zkušenost využiji a zkrátím si to zde. Po chvilce přijíždím k informačnímu centru u Dunaje. Je zde hodně cyklistů. Někteří svačí a jiní studují informační materiály. Je to vidět i na fotce. Já se zde zastavuji abych to obhlédnul a po chvíli přijíždějí moji známí. Smějeme se na sebe a je jasné, že jsem našel lepší cestu já.

Teď už to mám do kempu kousek. Tak do 20 km. Jedu v klidu po břehu Dunaje a přijíždím do městečka Au. Velmi krátký název. Když jedu po nábřeží, tak vidím kapličku se slunečními hodinami a sjíždím k ní, abych udělal fotky. Škoda, že nemám GPS přístroj. Změřil bych souřadnice a sluneční hodiny bych zanesl do mapy na českém internetu. Už je tam hezká sbírka míst se slunečními hodinami. Ve městě je veselo. Na nábřeží hraje hudba a lidé se veselí. Je to v loděnici kousek od kempu. Říkám si, že to bude těžká noc, jestli budou hrát dorána. Naštěstí to večer přestalo. Zítra je pondělí a musí jít do práce. Hospoda na nábřeží je zároveň recepce kempu. V tlačenici zájemců o občerstvení si vyřizuji ubytování. Po chvíli přijíždí na lehokole pro dvě osoby kluk a holka. Mají to čtyřkolku pro lepší stabilitu. Nakonec chápu proč, ona je invalidní a má na boku berle. Dáváme se do řeči a oni se rozhodují přespat zde také. Jedou podél Dunaje od Pasova. Je to bezbariérová část cyklotrasy a oni to zvládnou projet. Denně jezdí kolem 50 km. Kolo si nechali postavit v Brně a přispěli vlastními podměty při stavbě.

V kempu je česká rodina. Mladí i staří a všichni jsou na kole. Mladí mají zavěšený vozík s dítětem za kolem. Babička se dává se mnou do řeči a chce si vykládat. Já musím uvařit a postarat se o sebe. Brzo bude tma. Kemp je hodně hluboko pod hladinou Dunaje a je vedle jezírka. Tuším, že zde budou komáři. Co mě vadí, jsou záchody. Jsou společné i pro hosty v hospodě a je to jen jedno WC. Neumím si představit jak se zde ráno všichni ubytovaní vystřídají. Součástí toho je i sprcha. Naštěstí mě ve sprše návštěvníci neruší.

Na večeři si vařím rýži a vepřové maso.
Ujel jsem 165 km. Většinou to bylo v rovinkách a v užších místech se to zvedlo na kopec. Počasí bylo slunečné.

Tulln – Krems – Melk – Grein – Au camp


Žádné komentáře:

Okomentovat