Ahoj cykloturisti, dnes mám pro vás zase dobrou zprávu. Projel jsem od Kroměříže – Trávníky cyklostezku do Kvasic. V podstatě se dá říct, že z pohledu sjízdnosti je cyklostezka hotová. Kompletně celá se dá projet na galuskách. Je tam jen jeden úsek, na kterém se dělá nájezd do lesa. Ten je na fotce. Pak je tam asi jeden kilometr základní asfalt a chybí tenká horní vrstva hladkého asfaltu. Na cyklostezku se najíždí za posledním domem v Kroměříži Trávníkách. Vyjíždí se u fotbalového hřiště v Kvasicích. Je zde výjezd z obce přes řeku Moravu do Tlumačova. Přes cestu je krásná zámecká zahrada.
Na cyklostezce jelo hodně cyklistů a všichni končili na fotbalovém hřišti v Kvasicích. Brzo jsem pochopil proč. Je zde hospoda. Cyklisté si dali pití a jídlo. Po posilnění se můžou zase vrátit do Kroměříže. Jednalo se o rodiny s dětmi a důchodce. Úsek asi v délce deset kilometrů je dostačující na to aby si udělali žízeň. Je to velmi dobrý důvod vyjet na výlet. I děti se zde zabaví na houpačce. Jak je vidět tak na cyklostezce bude vydělávat hostinský.
Já jsem dnes původně vyjel do Tlumačova a k Záhlinickým rybníkům. U rybníků je moc hezky a potkal jsem tam i holku na koni. Jezdí zde hodně cyklistů a bruslařů. Tato oblast je známá jako ptačí rezervace a v lese je moc hezky. Navíc jsou zde vybudovány informační tabule o přírodě pro děti. Tuto část jsem již mnohokráte popisoval.
Dnes jsem potkal stovky cyklistů a bruslařů. Musím říct, že je jich hodně bezohledných a jízda po frekventované cyklostezce může být i nepříjemná. Na druhou stranu jsem rád, že jsem nemusel jet po nebezpečné cestě. Bezpečnost má vyšší prioritu než pohodlí na cyklostezce. Myslím si, že se blíží čas, kdy si na kolo pořídím pořádnou houkačku. Cyklistů jezdilo tolik, že v Trávníkách nemohlo vyjet ze zahrady auto na cestu. Myslím si, že řidič poznal jaké to je, když se nemůže dostat na cestu cyklista v hustém provozu aut.
Ujeto 40 km za krásného počasí.
28.09.2009
pondělí 28. září 2009
Cyklostezka Spytihnev Napajedla
Ahoj cykloturisti, mam pro vás dobrou zprávu. Po devíti měsících se podařilo postavit kus cyklostezky ze Spytihněvi do Napajedel. Průběžně jsem vás informoval o stavbě a na závěr přikládám již historické fotky.
Cyklostezka začíná na konci asfaltové cesty k zahrádkářské kolonii. Nevím jak je dlouhá, ale končí u slepého ramene. Dále se musí jet po hliněné ušlapané cestě. V krásném stromořadí. Myslím si, že se bude ve stavbě pokračovat dále. V této chvíli je postaven ten nejhorší úsek. Zbytek po hliněném chodníčku se dá zvládnout pomalou jízdou. Je to v délce asi 300 m. Pak se přijede do rekreační oblasti Pahrbek. Zde je slepé rameno. Kempink a pláž u slepého ramene. Dále se dá pokračovat po břehu Moravy. Zatím je zde hliněný chodníček. Pokud bude mokro, tak se dá jet do města po cestě a pokračovat po cyklostezce vybudované přes město. Kdo bude chtít, může sjet na cyklostezku podél Moravy a dojet až na konec města. U cyklostezky je i lodní přístaviště.
Za městem je cyklostezka do Otrokovic o které jsem již psal. Dnes jsem se zde, ale rozzlobil. Někdo se pokusil vytrhnou značení cyklostezky. Je vidět jaké šrouby tahal ze země. Na další fotce je vidět stopy a ty prozrazují, že se zde někdo snažil projet motorovým vozidlem. Když vezmu do úvahy, že jsem projel tisíce kilometrů na zahraničních cyklostezkách a nic takového jsem neviděl. Tak se cítím divně. Moji kamarádi a já jsme se snažili na různých místech bojovat za cyklostezky /městské úřady/, a když je máme, tak je někdo začne ničit.
Dnes bylo na cyklostezce hodně rušno. Je zde opravdu hezké prostředí. Ohrady, v kterých se pasou koně. Pěkné zákoutí u slepého ramene. Myslím si, že se cyklodálnice podél Moravy se blíží k úspěšnému konci.
Na mapce je červeně nakreslená hotová část a modře hliněná část.
27.09.2009
Cyklostezka začíná na konci asfaltové cesty k zahrádkářské kolonii. Nevím jak je dlouhá, ale končí u slepého ramene. Dále se musí jet po hliněné ušlapané cestě. V krásném stromořadí. Myslím si, že se bude ve stavbě pokračovat dále. V této chvíli je postaven ten nejhorší úsek. Zbytek po hliněném chodníčku se dá zvládnout pomalou jízdou. Je to v délce asi 300 m. Pak se přijede do rekreační oblasti Pahrbek. Zde je slepé rameno. Kempink a pláž u slepého ramene. Dále se dá pokračovat po břehu Moravy. Zatím je zde hliněný chodníček. Pokud bude mokro, tak se dá jet do města po cestě a pokračovat po cyklostezce vybudované přes město. Kdo bude chtít, může sjet na cyklostezku podél Moravy a dojet až na konec města. U cyklostezky je i lodní přístaviště.
Za městem je cyklostezka do Otrokovic o které jsem již psal. Dnes jsem se zde, ale rozzlobil. Někdo se pokusil vytrhnou značení cyklostezky. Je vidět jaké šrouby tahal ze země. Na další fotce je vidět stopy a ty prozrazují, že se zde někdo snažil projet motorovým vozidlem. Když vezmu do úvahy, že jsem projel tisíce kilometrů na zahraničních cyklostezkách a nic takového jsem neviděl. Tak se cítím divně. Moji kamarádi a já jsme se snažili na různých místech bojovat za cyklostezky /městské úřady/, a když je máme, tak je někdo začne ničit.
Dnes bylo na cyklostezce hodně rušno. Je zde opravdu hezké prostředí. Ohrady, v kterých se pasou koně. Pěkné zákoutí u slepého ramene. Myslím si, že se cyklodálnice podél Moravy se blíží k úspěšnému konci.
Na mapce je červeně nakreslená hotová část a modře hliněná část.
27.09.2009
sobota 26. září 2009
Cyklostezka Ujezdec - Luhacovice
Ahoj cykloturisti, cestou do Uherského Brodu jsem objevil rozestavěnou cyklostezku z Újezdce u Luhačovic do Políchna. Jedná se o velmi frekventovaný úsek a pro cyklisty hodně nebezpečný.
V lese za Políchnem začíná cyklostezka. Já jsem na ni najel až v zatáčce v místě zvaném Goliáška. Zde se schází současná hlavní cesta do Luhačovic se starou asfaltovou cestou. Po staré cestě se jezdilo hodně dávno. Přesto jsem po ní často v mládí jezdil na kole. Z této cesty je hezký výhled do okolí a je vidět směrem k Lopeníku. Myslím si, že cyklostezka bude mít ze staré cesty dobrý základ a neměla by být drahá. Podklad má v podstatě hotový a stačí jen položit na povrch asfalt. To vše se doplní obrubníky. Je to dělané hezky, ale já bych do cyklostezky mezi obcemi tolik neinvestoval. Ofrézoval bych horní vydrolenou vrstvu a položil asfalt tak jako by se dělala oprava cesty. Žádné obrubníky bych nepokládal. Myslím si, že se to zbytečně prodražuje. Možná si o nás následující generace řeknou, jak kvalitně jsme stavěli cyklostezky.
Na přiložené fotce je pohled do údolí a tam vidíte již hotovou cyklostezku z Újezdce do Šumic. Psal jsem o ní již hodně dávno.
Na mapce jsem červenou vyznačil stavbu cyklostezky a modrou barvou již hotovou cyklostezku do Šumic.
25.09.2009
V lese za Políchnem začíná cyklostezka. Já jsem na ni najel až v zatáčce v místě zvaném Goliáška. Zde se schází současná hlavní cesta do Luhačovic se starou asfaltovou cestou. Po staré cestě se jezdilo hodně dávno. Přesto jsem po ní často v mládí jezdil na kole. Z této cesty je hezký výhled do okolí a je vidět směrem k Lopeníku. Myslím si, že cyklostezka bude mít ze staré cesty dobrý základ a neměla by být drahá. Podklad má v podstatě hotový a stačí jen položit na povrch asfalt. To vše se doplní obrubníky. Je to dělané hezky, ale já bych do cyklostezky mezi obcemi tolik neinvestoval. Ofrézoval bych horní vydrolenou vrstvu a položil asfalt tak jako by se dělala oprava cesty. Žádné obrubníky bych nepokládal. Myslím si, že se to zbytečně prodražuje. Možná si o nás následující generace řeknou, jak kvalitně jsme stavěli cyklostezky.
Na přiložené fotce je pohled do údolí a tam vidíte již hotovou cyklostezku z Újezdce do Šumic. Psal jsem o ní již hodně dávno.
Na mapce jsem červenou vyznačil stavbu cyklostezky a modrou barvou již hotovou cyklostezku do Šumic.
25.09.2009
neděle 20. září 2009
Festival pod vezi 2009 - Zlin
Ahoj cykloturisti, dnešní den jsem začal neobvykle. Jel jsem na kole do křižovatky a najednou přišla myšlenka. Rychle vjeď na chodník, udělal jsem to bez rozmyslu. A v té chvíli se přede mnou srazila dvě auta. Naštěstí to odnesly jen plechy a střelené kolo. Myslím si, že můj strážný anděl dnes držel nade mnou ochrannou ruku.
Po této události jsem se vydal podél potoka do Sazovic. Po chvilce jsem se, ale naštval, když jsem uviděl, že tam někdo vyvezl odpad. Kdyby neexistoval zákon o hanobení národa a rasy, tak bych řekl, co si o našem národě myslím.
Dále jsem pokračoval do lesa nad Mladcovou a směrem na Zlín. Naposledy jsem vám z tohoto místa posílal podzimní fotku a byla zde jen kamenitá cesta, dnes už je zde asfaltová cesta. Vede až na kopec a klesání nad Zlín je z drti. Za Kocandou je jedno zastavení na pouti z Hostýna na Velehrad. Měl jsem to letos v plánu objet za den, ale nesplnil jsem to. Poutníci to chodí pěšky dva dny.
Když jsem přijel ke kostelu, byl festival v plném proudu. Kapely se střídaly na pódiu, přesně jak měly. Holky organizátorky obcházely diváky s krabičků a vybíraly dobrovolné vstupné. Bokem stálo občerstvení a první pomoc. Prostě všechno dobře fungovalo jako každý rok. Já jsem si dal kolo do stojanu a všimnul jsem si na kole vedle mě zvláštní úpravy. Myslím si, že se s tou úpravou dá šlapat rukou. Přikládám obrázek, jak holky prodávaly na trávníku CD nebo jak diváci lenošili, kde se dalo. Sluníčko krásně hřálo a bylo příjemné se natáhnout a poslouchat hudbu. Malé děti si malovaly na velkém papíře. Důchodci seděli na židličkách před pódiem a mladí lidé kolem na trávníku. Důchodci měli vážné tváře stářím a naopak z mladých lidí přímo sršela životní energie. Prostě tam byli jen ti lidé, kteří se tam cítili dobře.
Já jsem si dnešní den vybral proto, že se tam hraje poklidná muzika. Sobotní odpoledne patřilo Rocku a takovou hlučnou hudbu nemusím poslouchat. Nakonec to bylo i v TV Noe v přímém přenosu. Včera večer jsem poslouchal přenos v TV a host festivalu skupina Timothy mne nezaujala a TV jsem vypnul. Ještě, že jsem tam nejel večer na kole. Prý patří k nejlepší skupině na Slovensku. Předchozí roky hrály lepší skupiny. Tato skupina byla z mého pohledu hlučná a líbí se současné mladé generaci. Já už zůstanu věrný country stylu a pomalých vleklých písniček.
Po koncertě jsem upaloval domů, abych dojel za světla. Nechtělo se mně na večeři nic ohřívat a tak jsem vytáhl z ledničky maso od pátku a snědl postudenu. Na festivalu si vedle mě sedl pán a měl párky a rohlíky. Aj jsem měl nutkání zkusit, jestli by dal kousek hladovému poutníkovi.
Ujel jsem 33 km za velmi hezkého počasí. Jen k večeru se ochladilo.
20.09.2009
Po této události jsem se vydal podél potoka do Sazovic. Po chvilce jsem se, ale naštval, když jsem uviděl, že tam někdo vyvezl odpad. Kdyby neexistoval zákon o hanobení národa a rasy, tak bych řekl, co si o našem národě myslím.
Dále jsem pokračoval do lesa nad Mladcovou a směrem na Zlín. Naposledy jsem vám z tohoto místa posílal podzimní fotku a byla zde jen kamenitá cesta, dnes už je zde asfaltová cesta. Vede až na kopec a klesání nad Zlín je z drti. Za Kocandou je jedno zastavení na pouti z Hostýna na Velehrad. Měl jsem to letos v plánu objet za den, ale nesplnil jsem to. Poutníci to chodí pěšky dva dny.
Když jsem přijel ke kostelu, byl festival v plném proudu. Kapely se střídaly na pódiu, přesně jak měly. Holky organizátorky obcházely diváky s krabičků a vybíraly dobrovolné vstupné. Bokem stálo občerstvení a první pomoc. Prostě všechno dobře fungovalo jako každý rok. Já jsem si dal kolo do stojanu a všimnul jsem si na kole vedle mě zvláštní úpravy. Myslím si, že se s tou úpravou dá šlapat rukou. Přikládám obrázek, jak holky prodávaly na trávníku CD nebo jak diváci lenošili, kde se dalo. Sluníčko krásně hřálo a bylo příjemné se natáhnout a poslouchat hudbu. Malé děti si malovaly na velkém papíře. Důchodci seděli na židličkách před pódiem a mladí lidé kolem na trávníku. Důchodci měli vážné tváře stářím a naopak z mladých lidí přímo sršela životní energie. Prostě tam byli jen ti lidé, kteří se tam cítili dobře.
Já jsem si dnešní den vybral proto, že se tam hraje poklidná muzika. Sobotní odpoledne patřilo Rocku a takovou hlučnou hudbu nemusím poslouchat. Nakonec to bylo i v TV Noe v přímém přenosu. Včera večer jsem poslouchal přenos v TV a host festivalu skupina Timothy mne nezaujala a TV jsem vypnul. Ještě, že jsem tam nejel večer na kole. Prý patří k nejlepší skupině na Slovensku. Předchozí roky hrály lepší skupiny. Tato skupina byla z mého pohledu hlučná a líbí se současné mladé generaci. Já už zůstanu věrný country stylu a pomalých vleklých písniček.
Po koncertě jsem upaloval domů, abych dojel za světla. Nechtělo se mně na večeři nic ohřívat a tak jsem vytáhl z ledničky maso od pátku a snědl postudenu. Na festivalu si vedle mě sedl pán a měl párky a rohlíky. Aj jsem měl nutkání zkusit, jestli by dal kousek hladovému poutníkovi.
Ujel jsem 33 km za velmi hezkého počasí. Jen k večeru se ochladilo.
20.09.2009
středa 16. září 2009
Trampsky festival Skalicka 2009
Ahoj cykloturisti, máme zde poslední pro mě zajímavou akci v letošním roce. Je to opět Trampský mlýn ve Skaličce. Jedná se o festival trampských písní. O tomto festivalu vám píši každý rok a nevynechám ani nyní.
Na festival jsem se už dlouho těšil a vyrazil jsem s naloženým kolem v sobotu ráno směrem na Holešov. Do jedné tašky jsem nacpal spací pytel a karimatku a do druhé tašky jsem dal věci na převlečení a jídlo. Teplota byla nad 10 C a tak jsem jel v krátkých kalhotách. Předpokládal jsem, že tam pojedu něco přes dvě hodiny. Moje plány však překazilo počasí. Do Holešova jsem jel proti slabému větru, ale za Dobroticemi to na otevřené rovince tak foukalo, že jsem jel rychlostí 11 km/hod. Prostě jsem nebyl schopen s tak velkým odporem odolávat silnému větru. Velké tašky dělají hodně velký odpor vzduchu. Navíc jsem v dálce pozoroval, jak se valí mlha do údolí od Hostýna. Spíše jsem to odhadoval. Hory nebylo vůbec vidět. Před Bystřicí začalo lehce mrholit a na kopci za městem již lehce pršelo. V této chvíli jsem vážně zapochyboval, jestli by nebylo lepší se vrátit domů. Jet ještě 20 km v dešti se mně moc nechtělo. Nakonec jsem se rozhodl, že to vydržím. Přece jsem se na festival hodně těšil. Opakovala se stejná situace jako na jaře, když jsem jel k táborovému ohni na Opavsko. Tenkrát jsem měl ve stejném místě stejné počasí a později jsem do cíle v hustém dešti nedojel. Teď jsem si řekl, že to musím zvládnout. Vždyť už mám letos najeto 7000 km a jsem schopen jet i za špatného počasí.
Do Skaličky jsem v silném větru dojel po třech hodinách. Na cestu dlouhou 50 km je to moc špatný výkon. Ještě před vesnicí jsem se stavil u rybníka a obhlédl jsem nový altánek pro cyklisty. Rozhodl jsem se, že zde dnes v noci přespím. Prohlédl jsem zem, aby tam nebyly nějaké ostré věci. Ihned na křižovatce před sokolovnou nacvičovala vystoupení trampská skupina Špunt. Začal jsem je fotit a oni pokřikovali, že nejsou v ZOO. Kousek jsem popojel a byl jsem u pokladny. Koupil jsem si vstupenku za 100 Kč a dostal jsem proužek na ruku. Kolo jsem si šel zaparkovat k plotu na moje obvyklé místo. Vlhké šaty jsem se rozhodl rozložit na plot, aby trošku profoukly. Vzduch byl hodně vlhký, ale zato bylo teplo. První jsem šel nahlédnout do sálu kdo hraje a o první přestávce jsem se vrátil ke kolu a šaty jsem raději schoval. Vypadalo to, že každou chvíli začne pršet. Přitom jsem si vytáhl čokoládovou buchtu s rozinkami od maminky. Po těžké cestě jsem měl velký hlad.
V sále jsem potkal nějaké své známé z festivalu. Zeptali se, jestli jsem zase na kole a já jsem to potvrdil. Nevím, jak se kdo jmenuje, ale za ty roky se už podle vidění známe. Oni občas jezdí i na jiné festivaly a potkáváme se. Letos byl sál ihned od začátku dosti zaplněn, ale místo jsem na sezení našel. Se mnou je to těžké. Ani chvíli neposedím. Když se naskytne nějaká příležitost, tak jdu fotit. Tak se stane, že vstanu z místa a když se vrátím, tak už tam někdo sedí. Není na tom nic špatného. Ten člověk ani neví, že místo bylo opuštěno jen na chvíli. Lepší je si na židli dát nějaké šaty a pak je vaše napořád. Zkoušel jsem vždy udělat obrázek s bleskem a bez blesku. V osvětleném sále na dálku to není jednoduché. Navíc se muzikanti pohybují a nastavení na fotoaparátu běžící figurky moc nepomáhá.
Vystoupení jednotlivých kapel nebudu popisovat. To by vás moc nezajímalo. Já jsem si dělal ke každé kapele nějaké poznámky jako novinář, ale nemá to smysl psát. První mě zaujala kapela Pekaringo ze Slovenska. Název si složili z písmen ve svých jménech. Vedoucí postavou je zpěvačka původem z Čech. Na Slovensku jí bylo smutno a založila si kapelu. Ona skládá písničky a její kamarádi hrají. Zazpívala nám svoji tvorbu, ale poprvé v životě jsem uslyšel zpívat písničky od bratrů Ryvolových ženskou. Prostě to bylo takové neobvyklé. Po jejich vystoupení jsem se rozhodl, že jim dám svůj hlas. Ono se to tak nemá dělat. Správně máte vyslechnout všechny skupiny a pak se rozhodnout koho zvolíte. Další skupinou ze Slovenska byla Charlieho neštěstí. Tu zase vede pán původem z Hané a je v Bratislavě přiženěný. Také skládá písničky, ale zazpívali nám trampské písně ve Slovenštině. Bylo to hezké zpestření. Myslím si, že se příští rok vydám na nějaký festival na Slovensko. Skupina Špunt je stálicí na tomto festivalu a již několik let vítězem. Měli s sebou zase malého zpěváka. Zazpívali nám nějaké nově složené písničky. Oni pořádají v Přerově hudební večery s hostem - Vandrkára. Další skupina které jsem měl chuť dát hlas byli Freďáci. Mají dobrou zpěvačku a ta si svým zpěvem získala hodně hlasů.
Po první soutěžní části zahrál host festivalu Dareband. Nevím jak vám tuto skupinu nejlépe přiblížit. Hrají valašské písničky a mají to říznuté vlastními úpravami. Po jejich vystoupení následovalo druhé kolo. Zde již každá skupina zahrála tři písničky. Ráno se hrálo šest písniček. Po odehrání se hodily lístky do sklenic a čekalo se na vyhodnocení soutěže. Mezi tím nám hrál druhý host festivalu, skupina Blue Stone. Jejich vystoupení mě velmi nadchlo a koupil jsem si jejich CD. Velkou radost mně udělala písnička Rocky Top Tennessee. Oni hrají ve stylu Bluegrass.
Vyhodnocení. Předem můžu říct, že jsem se svým hlasem trefil do černého. Skupina Pekaringo získala divácké hlasy i od poroty. Prostě si vítězství zasloužili. Je to vzácná shoda. Za zpěv byla vyhodnocena zpěvačka ze skupiny Freďáci a to jsem také dobře odhadl. Jako nejvzdálenější host byla určena paní z Hamaburku. Přijela na festival jako minulý rok. Moc se jí tento festival líbí. Já jsem s paní pokecal a dozvěděl jsem se, že jsem jel přes její bydliště na kole při mém putování do Hamburku. Ona bydlí v okrajové části města. Byla potěšena, že se našel někdo, kdo navštívil jejich město a jel po cyklotrase podél Labe. Němci jsou na tuto cyklotrasu pyšní. Jen ji nešlo do hlavy, že jsem odšlapal na kole tolik tisíc kilometrů.
Po soutěži začal večerní program se skupinou Gympleři. Oni hráli k tanci a poslechu. K tomu vystoupily taneční skupiny a ukázaly, co mají nacvičeno.
O přestávkách mezi jednotlivými vystoupeními jsem chodil ven a poslouchal jsem skupinky muzikantů, kteří si hráli jen tak pro radost. Bylo to hezké, že i skupiny které měly ještě vystupovat hrály venku a nijak se nešetřily. To se u profíků nestává. Ti se šetří a soustředí na vítězství. Zde šlo spíše o radost z hudby a setkání s přáteli. K tomu se popíjelo pivo a jedlo, co nabídly stánky s občerstvením. Při jedné větší přestávce jsem zajel vyfotit větrný mlýn nad vesnicí.
Dlouho do noci si každý mohl vybrat, co bude poslouchat. V sále hrála skupina Gymleři a posluchači tancovali. Venku vznikly dvě skupinky. Jedna byla v altánku a tam se hrály novější písničky a já jsem se přidal ke skupince u ohně. Zde se hrály staré trampské písně a navíc se zde sešlo několik muzikantů na bendžo. To je velmi vzácné. Počasí nám letos přálo a nebyla taková velká zima jako minulý rok.
Někdy po půlnoci jsem se sbalil a vyjel jsem do altánku na noc. Je to kousek po cestě. Ubytování jsem zvládl bez použití světla. Bylo pod mrakem, ale vše jsem měl připraveno. Nakonec letošní dovolená na kole byla dobrá průprava pro přípravu spaní v přírodě. V altánku jsem byl chráněn před padající mlhou a mohl jsem si rozložit věci na lavičku a stůl. Noc jsem přečkal dobře. Jen občas mě probudilo nějaké zvíře, které chodilo skákat do vody a vždy to pořádně plesklo. Noc byla teplá a ráno jsem si mohl obléci i krátké kalhoty. Uvařil jsem si čaj na snídani a na cestu.
Domů jsem vyrazil po stejné trase. Původně jsem si plánoval, že pojedu na hrad Helfštýn, ale když jsem viděl těžce zataženou oblohu, tak jsem se rozhodl pro cestu domů. Během cesty nebylo takové teplo jak se zdálo a musel jsem si dát dlouhé kalhoty. V jedné serpentině ve tvaru S jsem se musel vyhnout řidiči, který to řezal a až na poslední chvíli strhl řízení, aby mne nesrazil. Cesty byly úplně prázdné, ale ti domácí řidiči, kteří to znali, jeli jako blázni. Nakonec jsem domů dojel v pohodě a v čase něco přes dvě hodiny. S tím jsem už byl spokojen. Pravidlo o větru se nesplnilo. Doma na mě čekal úklid v paneláku a moje tělo nezahálelo. Nakonec vyšlo i krásné sluníčko a já jsem si mohl usušit vlhký spací pytel.
Celkem jsem ujel 100 km. Při zataženém počasí, mrholení i protivětru. Obohatil jsem svoji sbírku CD o nové nahrávky.
13.09.2009
Na festival jsem se už dlouho těšil a vyrazil jsem s naloženým kolem v sobotu ráno směrem na Holešov. Do jedné tašky jsem nacpal spací pytel a karimatku a do druhé tašky jsem dal věci na převlečení a jídlo. Teplota byla nad 10 C a tak jsem jel v krátkých kalhotách. Předpokládal jsem, že tam pojedu něco přes dvě hodiny. Moje plány však překazilo počasí. Do Holešova jsem jel proti slabému větru, ale za Dobroticemi to na otevřené rovince tak foukalo, že jsem jel rychlostí 11 km/hod. Prostě jsem nebyl schopen s tak velkým odporem odolávat silnému větru. Velké tašky dělají hodně velký odpor vzduchu. Navíc jsem v dálce pozoroval, jak se valí mlha do údolí od Hostýna. Spíše jsem to odhadoval. Hory nebylo vůbec vidět. Před Bystřicí začalo lehce mrholit a na kopci za městem již lehce pršelo. V této chvíli jsem vážně zapochyboval, jestli by nebylo lepší se vrátit domů. Jet ještě 20 km v dešti se mně moc nechtělo. Nakonec jsem se rozhodl, že to vydržím. Přece jsem se na festival hodně těšil. Opakovala se stejná situace jako na jaře, když jsem jel k táborovému ohni na Opavsko. Tenkrát jsem měl ve stejném místě stejné počasí a později jsem do cíle v hustém dešti nedojel. Teď jsem si řekl, že to musím zvládnout. Vždyť už mám letos najeto 7000 km a jsem schopen jet i za špatného počasí.
Do Skaličky jsem v silném větru dojel po třech hodinách. Na cestu dlouhou 50 km je to moc špatný výkon. Ještě před vesnicí jsem se stavil u rybníka a obhlédl jsem nový altánek pro cyklisty. Rozhodl jsem se, že zde dnes v noci přespím. Prohlédl jsem zem, aby tam nebyly nějaké ostré věci. Ihned na křižovatce před sokolovnou nacvičovala vystoupení trampská skupina Špunt. Začal jsem je fotit a oni pokřikovali, že nejsou v ZOO. Kousek jsem popojel a byl jsem u pokladny. Koupil jsem si vstupenku za 100 Kč a dostal jsem proužek na ruku. Kolo jsem si šel zaparkovat k plotu na moje obvyklé místo. Vlhké šaty jsem se rozhodl rozložit na plot, aby trošku profoukly. Vzduch byl hodně vlhký, ale zato bylo teplo. První jsem šel nahlédnout do sálu kdo hraje a o první přestávce jsem se vrátil ke kolu a šaty jsem raději schoval. Vypadalo to, že každou chvíli začne pršet. Přitom jsem si vytáhl čokoládovou buchtu s rozinkami od maminky. Po těžké cestě jsem měl velký hlad.
V sále jsem potkal nějaké své známé z festivalu. Zeptali se, jestli jsem zase na kole a já jsem to potvrdil. Nevím, jak se kdo jmenuje, ale za ty roky se už podle vidění známe. Oni občas jezdí i na jiné festivaly a potkáváme se. Letos byl sál ihned od začátku dosti zaplněn, ale místo jsem na sezení našel. Se mnou je to těžké. Ani chvíli neposedím. Když se naskytne nějaká příležitost, tak jdu fotit. Tak se stane, že vstanu z místa a když se vrátím, tak už tam někdo sedí. Není na tom nic špatného. Ten člověk ani neví, že místo bylo opuštěno jen na chvíli. Lepší je si na židli dát nějaké šaty a pak je vaše napořád. Zkoušel jsem vždy udělat obrázek s bleskem a bez blesku. V osvětleném sále na dálku to není jednoduché. Navíc se muzikanti pohybují a nastavení na fotoaparátu běžící figurky moc nepomáhá.
Vystoupení jednotlivých kapel nebudu popisovat. To by vás moc nezajímalo. Já jsem si dělal ke každé kapele nějaké poznámky jako novinář, ale nemá to smysl psát. První mě zaujala kapela Pekaringo ze Slovenska. Název si složili z písmen ve svých jménech. Vedoucí postavou je zpěvačka původem z Čech. Na Slovensku jí bylo smutno a založila si kapelu. Ona skládá písničky a její kamarádi hrají. Zazpívala nám svoji tvorbu, ale poprvé v životě jsem uslyšel zpívat písničky od bratrů Ryvolových ženskou. Prostě to bylo takové neobvyklé. Po jejich vystoupení jsem se rozhodl, že jim dám svůj hlas. Ono se to tak nemá dělat. Správně máte vyslechnout všechny skupiny a pak se rozhodnout koho zvolíte. Další skupinou ze Slovenska byla Charlieho neštěstí. Tu zase vede pán původem z Hané a je v Bratislavě přiženěný. Také skládá písničky, ale zazpívali nám trampské písně ve Slovenštině. Bylo to hezké zpestření. Myslím si, že se příští rok vydám na nějaký festival na Slovensko. Skupina Špunt je stálicí na tomto festivalu a již několik let vítězem. Měli s sebou zase malého zpěváka. Zazpívali nám nějaké nově složené písničky. Oni pořádají v Přerově hudební večery s hostem - Vandrkára. Další skupina které jsem měl chuť dát hlas byli Freďáci. Mají dobrou zpěvačku a ta si svým zpěvem získala hodně hlasů.
Po první soutěžní části zahrál host festivalu Dareband. Nevím jak vám tuto skupinu nejlépe přiblížit. Hrají valašské písničky a mají to říznuté vlastními úpravami. Po jejich vystoupení následovalo druhé kolo. Zde již každá skupina zahrála tři písničky. Ráno se hrálo šest písniček. Po odehrání se hodily lístky do sklenic a čekalo se na vyhodnocení soutěže. Mezi tím nám hrál druhý host festivalu, skupina Blue Stone. Jejich vystoupení mě velmi nadchlo a koupil jsem si jejich CD. Velkou radost mně udělala písnička Rocky Top Tennessee. Oni hrají ve stylu Bluegrass.
Vyhodnocení. Předem můžu říct, že jsem se svým hlasem trefil do černého. Skupina Pekaringo získala divácké hlasy i od poroty. Prostě si vítězství zasloužili. Je to vzácná shoda. Za zpěv byla vyhodnocena zpěvačka ze skupiny Freďáci a to jsem také dobře odhadl. Jako nejvzdálenější host byla určena paní z Hamaburku. Přijela na festival jako minulý rok. Moc se jí tento festival líbí. Já jsem s paní pokecal a dozvěděl jsem se, že jsem jel přes její bydliště na kole při mém putování do Hamburku. Ona bydlí v okrajové části města. Byla potěšena, že se našel někdo, kdo navštívil jejich město a jel po cyklotrase podél Labe. Němci jsou na tuto cyklotrasu pyšní. Jen ji nešlo do hlavy, že jsem odšlapal na kole tolik tisíc kilometrů.
Po soutěži začal večerní program se skupinou Gympleři. Oni hráli k tanci a poslechu. K tomu vystoupily taneční skupiny a ukázaly, co mají nacvičeno.
O přestávkách mezi jednotlivými vystoupeními jsem chodil ven a poslouchal jsem skupinky muzikantů, kteří si hráli jen tak pro radost. Bylo to hezké, že i skupiny které měly ještě vystupovat hrály venku a nijak se nešetřily. To se u profíků nestává. Ti se šetří a soustředí na vítězství. Zde šlo spíše o radost z hudby a setkání s přáteli. K tomu se popíjelo pivo a jedlo, co nabídly stánky s občerstvením. Při jedné větší přestávce jsem zajel vyfotit větrný mlýn nad vesnicí.
Dlouho do noci si každý mohl vybrat, co bude poslouchat. V sále hrála skupina Gymleři a posluchači tancovali. Venku vznikly dvě skupinky. Jedna byla v altánku a tam se hrály novější písničky a já jsem se přidal ke skupince u ohně. Zde se hrály staré trampské písně a navíc se zde sešlo několik muzikantů na bendžo. To je velmi vzácné. Počasí nám letos přálo a nebyla taková velká zima jako minulý rok.
Někdy po půlnoci jsem se sbalil a vyjel jsem do altánku na noc. Je to kousek po cestě. Ubytování jsem zvládl bez použití světla. Bylo pod mrakem, ale vše jsem měl připraveno. Nakonec letošní dovolená na kole byla dobrá průprava pro přípravu spaní v přírodě. V altánku jsem byl chráněn před padající mlhou a mohl jsem si rozložit věci na lavičku a stůl. Noc jsem přečkal dobře. Jen občas mě probudilo nějaké zvíře, které chodilo skákat do vody a vždy to pořádně plesklo. Noc byla teplá a ráno jsem si mohl obléci i krátké kalhoty. Uvařil jsem si čaj na snídani a na cestu.
Domů jsem vyrazil po stejné trase. Původně jsem si plánoval, že pojedu na hrad Helfštýn, ale když jsem viděl těžce zataženou oblohu, tak jsem se rozhodl pro cestu domů. Během cesty nebylo takové teplo jak se zdálo a musel jsem si dát dlouhé kalhoty. V jedné serpentině ve tvaru S jsem se musel vyhnout řidiči, který to řezal a až na poslední chvíli strhl řízení, aby mne nesrazil. Cesty byly úplně prázdné, ale ti domácí řidiči, kteří to znali, jeli jako blázni. Nakonec jsem domů dojel v pohodě a v čase něco přes dvě hodiny. S tím jsem už byl spokojen. Pravidlo o větru se nesplnilo. Doma na mě čekal úklid v paneláku a moje tělo nezahálelo. Nakonec vyšlo i krásné sluníčko a já jsem si mohl usušit vlhký spací pytel.
Celkem jsem ujel 100 km. Při zataženém počasí, mrholení i protivětru. Obohatil jsem svoji sbírku CD o nové nahrávky.
13.09.2009
Cyklostezka Holesov - Martinice
Ahoj cykloturisti, vzpomínáte si, jak jsem jel na jaro do Holešova a zjistil jsem, že tam není most? Tenkráte jsem to objel polními cestami. Tak teď už je to jinak. Z Holešova do Martinic je postavená nová krásná cesta. Je to moc důležitý úsek. Jedná se o hlavní cestu z Holešova do Zlína. Navíc se za Holešovem staví průmyslová zóna.
Stavitel byl rozumný a naplánoval se stavbou hodně frekventované cesty i cyklostezku. To se u nás normálně nestává. Cyklostezky se dodělávají až dodatečně nebo chybí navěky. Já jsem na tomto úseku zažil již hodně nebezpečných situací. Řidiči zde jezdili opravdu jako pominutí bez ohledu na to jak byl tento úsek členitý a úzký.
Moje fotky nejsou zrovna nejlepší. Můj fotoaparát si s takovým počasím moc dobře neporadil. Až bude lepší počasí, tak udělám nové fotky. Možná někdo z vás bude mít možnost udělat fotky a pošle mně je k publikaci. Teď jde o to aby jste si uměli představit, jak to tam vypadá.
Cyklostezka začíná za benzínovou stanicí na konci Holešova. Začátek je za benzínovou stanicí dobře schovaný. Neznalý cyklista to určitě přehlédne. Navíc to na přístup do města nijak nenavazuje. Možná se to jednou dobuduje. Teď prostě skončíte na zdi benzínové stanice. Dále se jede po pravé straně směrem na Martinice. Asi po 500 m je kruhový objezd a odbočka do budoucí průmyslové zóny. Zde je cyklista nucen přejit po přechodu pro chodce do protisměru na levou stranu. Přitom bude přecházet hlavní směr jízdy automobilů. Toto považuji za velmi nešťastné řešení. Vzniká zde velké nebezpečí pro přecházející cyklisty. Když vezmeme v úvahu, že žádný cyklista není ochoten po kousku jízdy po cyklostezce zastavit a přecházet jako chodec do protisměru. Cyklista chce jet co nejdelší úsek v celku bez sesedání z jízdního kola. Toto bude jeden z důvodů, kde budou cyklisté porušovat dopravní předpisy a je to vina projektu. Cyklostezka měla být vedena po levé straně z Holešova až do Martinic. Jediné ospravedlnění vidím v tom, že projekt počítá s tím, že cyklisté pojedou do průmyslové zóny. Za kruhovým objezdem se jede po levé straně do Martinic. Zde zatím cyklostezka končí a je ve stádiu stavby. Myslím si, že do zimy to bude hotové. Jsem moc zvědavý, jak bude řešen nájezd cyklistů v zatáčce před vesnicí. V zahraničí bývá na takovém místě snížená rychlost na 30 km/hod a značka upozorňující řidiče na přejezd pro cyklisty. Cyklisté jsou naopak upozornění velkou žlutou značkou, že musí přejet do protisměru na cyklostezku. Tuto značku naše vyhláška nezná.
Během fotografování jsem udělal zkušenost s cyklisty. Nezávisle na sobě projeli dva důchodci na jízdním kole. Ani jeden z nich nenajel na již hotovou část cyklostezky. Přitom hlavně pro tyto lidi, kteří neřídí s jistotou kolo je cyklostezka budována. Vrávoravou jízdu si umíte dobře představit. K tomu nějakou tašku na řídítkách. Pak zde projel ještě cyklista na galuskách. Tito borci cyklostezky ignorují a je pod jejich úroveň použít takovou cestu. Přesto, že je postavena s nádherného asfaltu. Tento problém by se měl řešit upozorněním cyklistů na to, jak se mají na cestě chovat. Mnozí důchodci ani nemají řidičský průkaz a neví, že mají použít cyklostezku. Ve škole se tenkrát takové věci neučily. U sportovních cyklistů pomůže jen pokuta. Ti dobře vědí, že musí podle vyhlášky cyklostezky používat. Přesto by zde byla velmi schůdná cesta jak to zařídit. Kousek dál je Policejní učiliště a budoucí policisté by zde mohli udělat kus práce v upozorňování cyklistů, jak se mají na cestě chovat. Akce by neměla být jednorázová, ale měla by trvat několik dnů a to i mimo pracovní dny. Hlavně přes neděli zde budou jezdit sportovní cyklisté. Význam této akce se promítne na chování cyklistů i na jiných cyklostezkách v našem okolí. Cyklisté si uvědomí, že se tak musí chovat všude.
Závěr : Stavba cyklostezky je velmi dobrým činem na tomto velmi nebezpečném úseku. Jen by se měl projektant zamyslet nad tím, jestli nevhodným řešením nevytvoří nová nebezpečná místa pro cyklisty. Já si myslím, že někteří projektanti ani nikdy na kole nejeli a neví, co mají vyřešit. Tito lidé by měli jako cyklisté absolvovat hodně kilometrů po cyklostezkách v zahraničí, aby nasbírali zkušenosti. Viděli by dobrá, ale i špatná řešení, která už někdo udělal. Popsaný problém s kruhovým objezdem a nájezdy vidím jako špatnou zkušenost. U jednostranně vedených cyklostezek se ukáže, jak to dokáže projektant vyřešit, aby cyklisty přinucené k přejíždění přes cestu zbytečně nevystavoval dalšímu nebezpečí. Já si myslím, že než použít špatně navrženou cyklostezku je lepší jet po frekventované cestě než ji dvakrát přejíždět. To je, ale věc kterou se popře význam cyklostezek. V tomto případě měla být vedena cyklostezka z Holešova do Martinic po levé straně. Mělo by to výhodu v tom, že alespoň v jednom směru jízdy by nebyl cyklista nucen dvakrát přecházet hlavní silnici. Krátká cyklostezka měla vést po pravé straně do průmyslové zóny. Zde musíme uvážit, že je to příprava na vyústění obchvatu obce Martinice z popsaného kruhového objezdu. Na mapce je vidět budoucí cesta čárkovaně.
13.09.2009
Stavitel byl rozumný a naplánoval se stavbou hodně frekventované cesty i cyklostezku. To se u nás normálně nestává. Cyklostezky se dodělávají až dodatečně nebo chybí navěky. Já jsem na tomto úseku zažil již hodně nebezpečných situací. Řidiči zde jezdili opravdu jako pominutí bez ohledu na to jak byl tento úsek členitý a úzký.
Moje fotky nejsou zrovna nejlepší. Můj fotoaparát si s takovým počasím moc dobře neporadil. Až bude lepší počasí, tak udělám nové fotky. Možná někdo z vás bude mít možnost udělat fotky a pošle mně je k publikaci. Teď jde o to aby jste si uměli představit, jak to tam vypadá.
Cyklostezka začíná za benzínovou stanicí na konci Holešova. Začátek je za benzínovou stanicí dobře schovaný. Neznalý cyklista to určitě přehlédne. Navíc to na přístup do města nijak nenavazuje. Možná se to jednou dobuduje. Teď prostě skončíte na zdi benzínové stanice. Dále se jede po pravé straně směrem na Martinice. Asi po 500 m je kruhový objezd a odbočka do budoucí průmyslové zóny. Zde je cyklista nucen přejit po přechodu pro chodce do protisměru na levou stranu. Přitom bude přecházet hlavní směr jízdy automobilů. Toto považuji za velmi nešťastné řešení. Vzniká zde velké nebezpečí pro přecházející cyklisty. Když vezmeme v úvahu, že žádný cyklista není ochoten po kousku jízdy po cyklostezce zastavit a přecházet jako chodec do protisměru. Cyklista chce jet co nejdelší úsek v celku bez sesedání z jízdního kola. Toto bude jeden z důvodů, kde budou cyklisté porušovat dopravní předpisy a je to vina projektu. Cyklostezka měla být vedena po levé straně z Holešova až do Martinic. Jediné ospravedlnění vidím v tom, že projekt počítá s tím, že cyklisté pojedou do průmyslové zóny. Za kruhovým objezdem se jede po levé straně do Martinic. Zde zatím cyklostezka končí a je ve stádiu stavby. Myslím si, že do zimy to bude hotové. Jsem moc zvědavý, jak bude řešen nájezd cyklistů v zatáčce před vesnicí. V zahraničí bývá na takovém místě snížená rychlost na 30 km/hod a značka upozorňující řidiče na přejezd pro cyklisty. Cyklisté jsou naopak upozornění velkou žlutou značkou, že musí přejet do protisměru na cyklostezku. Tuto značku naše vyhláška nezná.
Během fotografování jsem udělal zkušenost s cyklisty. Nezávisle na sobě projeli dva důchodci na jízdním kole. Ani jeden z nich nenajel na již hotovou část cyklostezky. Přitom hlavně pro tyto lidi, kteří neřídí s jistotou kolo je cyklostezka budována. Vrávoravou jízdu si umíte dobře představit. K tomu nějakou tašku na řídítkách. Pak zde projel ještě cyklista na galuskách. Tito borci cyklostezky ignorují a je pod jejich úroveň použít takovou cestu. Přesto, že je postavena s nádherného asfaltu. Tento problém by se měl řešit upozorněním cyklistů na to, jak se mají na cestě chovat. Mnozí důchodci ani nemají řidičský průkaz a neví, že mají použít cyklostezku. Ve škole se tenkrát takové věci neučily. U sportovních cyklistů pomůže jen pokuta. Ti dobře vědí, že musí podle vyhlášky cyklostezky používat. Přesto by zde byla velmi schůdná cesta jak to zařídit. Kousek dál je Policejní učiliště a budoucí policisté by zde mohli udělat kus práce v upozorňování cyklistů, jak se mají na cestě chovat. Akce by neměla být jednorázová, ale měla by trvat několik dnů a to i mimo pracovní dny. Hlavně přes neděli zde budou jezdit sportovní cyklisté. Význam této akce se promítne na chování cyklistů i na jiných cyklostezkách v našem okolí. Cyklisté si uvědomí, že se tak musí chovat všude.
Závěr : Stavba cyklostezky je velmi dobrým činem na tomto velmi nebezpečném úseku. Jen by se měl projektant zamyslet nad tím, jestli nevhodným řešením nevytvoří nová nebezpečná místa pro cyklisty. Já si myslím, že někteří projektanti ani nikdy na kole nejeli a neví, co mají vyřešit. Tito lidé by měli jako cyklisté absolvovat hodně kilometrů po cyklostezkách v zahraničí, aby nasbírali zkušenosti. Viděli by dobrá, ale i špatná řešení, která už někdo udělal. Popsaný problém s kruhovým objezdem a nájezdy vidím jako špatnou zkušenost. U jednostranně vedených cyklostezek se ukáže, jak to dokáže projektant vyřešit, aby cyklisty přinucené k přejíždění přes cestu zbytečně nevystavoval dalšímu nebezpečí. Já si myslím, že než použít špatně navrženou cyklostezku je lepší jet po frekventované cestě než ji dvakrát přejíždět. To je, ale věc kterou se popře význam cyklostezek. V tomto případě měla být vedena cyklostezka z Holešova do Martinic po levé straně. Mělo by to výhodu v tom, že alespoň v jednom směru jízdy by nebyl cyklista nucen dvakrát přecházet hlavní silnici. Krátká cyklostezka měla vést po pravé straně do průmyslové zóny. Zde musíme uvážit, že je to příprava na vyústění obchvatu obce Martinice z popsaného kruhového objezdu. Na mapce je vidět budoucí cesta čárkovaně.
13.09.2009
Tvrz Hluk
Ahoj cykloturisti, všimli jste si, že je zde podzim? Já ano, zase musím jet pro česnek. Tak jako každý rok vám píši o své cestě, tak i letos. Udělal jsem, ale změnu. Jel jsem po úplně jiné trase a navštívil jsem tvrz v Hluku.
Dnes jsem opět využil cyklostezku do Napajedel. Za městem se však už musí po silnici. Je zde značka cyklotrasa, ale je to jak se říká o hubu. Cesta je úzká a stará a jezdí zde hodně aut. Řidiči jezdí jako pominutí. Nakonec i má první fotka to dokumentuje. Z Bílovic do Častkova to nebylo o nic lepší. Cesta do Březolup je uzavřená a je udělaný odklon po mé trase. Asi si umíte představit, kolik jede aut z Hradiště do Zlína. Trošku jsem měl i obavy z cesty za Brodem, ale provoz nebyl tak hrozný. Dobré je, že u Slováckých strojíren se můžu napojit na cyklostezku. Už jsem o ní psal.
Pro česnek jsem dorazil přesně na čas, ale nebyl jsem očekáván. Musel jsem chvíli počkat před domem. Lidé musí chodit i po doktorech a doba čekání je nepředvídatelná. Naložil jsem plné tašky a vyrazil zkratkou do Hluku. Podle kapličky, kde jsem svačil, poznáte jak jsem jel.
Tvrz není jednoduché vyfotit. Kolem stojí domy a nejde nalézt místo bez překážek. V Odkazech se můžete podívat na historii obce, ale já jsem se nejvíce potěšil prohlížením starých fotografii. Tvrz je velmi dobře známa jako místo konání různých oslav. Má to velkou tradici již z dob mého mládí. Restaurace je zde vyhlášená jako vhodná pro oslavy a setkání lidí. Hodně lidí si zde jak se říká, zapařilo i užilo, jak si všichni domyslíte. Zdejší stromy by asi mohly vyprávět.
Za Hlukem na mě čekalo táhlé stoupání do Kunovic. Dále pak k Letu a do Hradiště. U Baťova kanálu jsem najel na cyklostezku, kterou už dobře znáte. Mám radostnou novinu. Po provizorně upraveném podkladu se dá podjet most ve St. Městě a pokračovat na Kostelany bez vjezdu na hlavní cestu.
Ve Spytihněvi jsem potkal skupinku cykloturistů. Ubytovali se kousek za stavidlem v penzionu. Dnes si chtěli zajet do kopců kolem Halenkovic. Zavedl jsem je na křižovatku a navrhl několik tras, které si můžou projet. Všichni obdivovali moje kolo s planetovou převodovkou.
Dnešní počasí bylo hodně proměnlivé. Chvílemi jsem jel s dlouhým rukávem a chvílemi s krátkým. Podle toho jaký foukal vítr. Vítr byl silný a studený. Navíc foukal od Otrokovic a domů jsem jel jako slimák. Dokonce jsem trošku zmokl.
Ujel jsem 96 km. S plnýma taškama. Dnes jsem byl malý náklaďák.
11.09.2009
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hluk_%28tvrz%29
http://www.mestohluk.cz/doc/924/
http://www.mestohluk.cz/doc/1031/
Dnes jsem opět využil cyklostezku do Napajedel. Za městem se však už musí po silnici. Je zde značka cyklotrasa, ale je to jak se říká o hubu. Cesta je úzká a stará a jezdí zde hodně aut. Řidiči jezdí jako pominutí. Nakonec i má první fotka to dokumentuje. Z Bílovic do Častkova to nebylo o nic lepší. Cesta do Březolup je uzavřená a je udělaný odklon po mé trase. Asi si umíte představit, kolik jede aut z Hradiště do Zlína. Trošku jsem měl i obavy z cesty za Brodem, ale provoz nebyl tak hrozný. Dobré je, že u Slováckých strojíren se můžu napojit na cyklostezku. Už jsem o ní psal.
Pro česnek jsem dorazil přesně na čas, ale nebyl jsem očekáván. Musel jsem chvíli počkat před domem. Lidé musí chodit i po doktorech a doba čekání je nepředvídatelná. Naložil jsem plné tašky a vyrazil zkratkou do Hluku. Podle kapličky, kde jsem svačil, poznáte jak jsem jel.
Tvrz není jednoduché vyfotit. Kolem stojí domy a nejde nalézt místo bez překážek. V Odkazech se můžete podívat na historii obce, ale já jsem se nejvíce potěšil prohlížením starých fotografii. Tvrz je velmi dobře známa jako místo konání různých oslav. Má to velkou tradici již z dob mého mládí. Restaurace je zde vyhlášená jako vhodná pro oslavy a setkání lidí. Hodně lidí si zde jak se říká, zapařilo i užilo, jak si všichni domyslíte. Zdejší stromy by asi mohly vyprávět.
Za Hlukem na mě čekalo táhlé stoupání do Kunovic. Dále pak k Letu a do Hradiště. U Baťova kanálu jsem najel na cyklostezku, kterou už dobře znáte. Mám radostnou novinu. Po provizorně upraveném podkladu se dá podjet most ve St. Městě a pokračovat na Kostelany bez vjezdu na hlavní cestu.
Ve Spytihněvi jsem potkal skupinku cykloturistů. Ubytovali se kousek za stavidlem v penzionu. Dnes si chtěli zajet do kopců kolem Halenkovic. Zavedl jsem je na křižovatku a navrhl několik tras, které si můžou projet. Všichni obdivovali moje kolo s planetovou převodovkou.
Dnešní počasí bylo hodně proměnlivé. Chvílemi jsem jel s dlouhým rukávem a chvílemi s krátkým. Podle toho jaký foukal vítr. Vítr byl silný a studený. Navíc foukal od Otrokovic a domů jsem jel jako slimák. Dokonce jsem trošku zmokl.
Ujel jsem 96 km. S plnýma taškama. Dnes jsem byl malý náklaďák.
11.09.2009
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hluk_%28tvrz%29
http://www.mestohluk.cz/doc/924/
http://www.mestohluk.cz/doc/1031/
neděle 6. září 2009
WBCRALLYE - sjezd horskych kol
Ahoj cykloturisti, dnes se koná sjezd horských kol ve Zlíně nad hvězdárnou. Venku svítí sluníčko a tak vyrážím v krátkém rukávě. Venku však zjišťuji, že to není dobré, ale musím to vydržet. Nechci se zapotil až pošlapu z Malenovic kolem hradu k TV vysílači u Majáku. Na vrcholu jsem však suchý a je mně zima. Proto si oblékám dlouhý dres. Ani ve stoupání na Kudlově jsem se nezahřál. Moje nohy jsou již letos vytrénované a nějaký kopec jim nevadí.
Na konci Kudlova se vydávám po Baťově dálnici do Zlína. Za Kudlovem jsou jíž rozkopány nádherné horské louky a budou zde rodinné domky. Budou mít nádherný výhled do údolí. Romantika těchto míst už zůstane jen v našich myslích. Sjíždím lesem a dostávám se přímo do dění závodu. Začínám fotit a vím, že dnešní fotky budou moc špatné. V lese je šero nebo vykoukne slunce a já fotím přímo proti němu. Ještě horší je, jak jsou sjezdaři rychlí. Přesto, že mám fotoaparát nastaven na běžícího sportovce tak mám fotky rozmazané nebo na nich ani cyklista není. Zkoušel jsem to s bleskem i bez blesku. Kdoví jaké to je, když skupinka fotografů v nejhorších zatáčkách bliká závodníkům bleskem do očí. V místě dojezdu stojí naše terénní sanitka a stánky s velomateriálem. Po chvilce závodníky opouštím a mám namířeno do přírody.
První však musím sjet do centra Zlína a projet několik křižovatek, pak už výšlap směrem na Mladcovou a sjez do údolí ke Zboženským rybníkům. K rybníkům se jede do stoupání po kamenité cestě. Kolem rybníka sedí rybáři a spokojeně chytají ryby. Je zde nádherný klid. Mezi soustavou rybníků jsou odpočívadla a na konci je vybudována nádherná lesní cesta. Jede se po žluté značce a já si tuto cestu pamatuji jako lesní pěšinku pro jedno kolo. Teď je to přímo dálnice. Na vrcholu se rozhodnu pro lesní pěšinku k cestě do Hostišové. Je to spojnice vesnice a cesty na Mladcovou. Pro auta je uzavřená. Nad vesnicí je zajímavá věž a nějaké sociální zařízení. Využil jsem zrcadla a udělal jsem pro vás vlastní fotku. Z Hostišové se už jen klesá do Otrokovic.
http://www.wbcrally.com/wbc/modules/2009/round5/
Na stránkách si můžete najít záznam z kamery, kterou vezl cyklista.
Ujel jsem 43 km. Slunečné počasí, ale ve stínu je zima.
06.09.2009
Na konci Kudlova se vydávám po Baťově dálnici do Zlína. Za Kudlovem jsou jíž rozkopány nádherné horské louky a budou zde rodinné domky. Budou mít nádherný výhled do údolí. Romantika těchto míst už zůstane jen v našich myslích. Sjíždím lesem a dostávám se přímo do dění závodu. Začínám fotit a vím, že dnešní fotky budou moc špatné. V lese je šero nebo vykoukne slunce a já fotím přímo proti němu. Ještě horší je, jak jsou sjezdaři rychlí. Přesto, že mám fotoaparát nastaven na běžícího sportovce tak mám fotky rozmazané nebo na nich ani cyklista není. Zkoušel jsem to s bleskem i bez blesku. Kdoví jaké to je, když skupinka fotografů v nejhorších zatáčkách bliká závodníkům bleskem do očí. V místě dojezdu stojí naše terénní sanitka a stánky s velomateriálem. Po chvilce závodníky opouštím a mám namířeno do přírody.
První však musím sjet do centra Zlína a projet několik křižovatek, pak už výšlap směrem na Mladcovou a sjez do údolí ke Zboženským rybníkům. K rybníkům se jede do stoupání po kamenité cestě. Kolem rybníka sedí rybáři a spokojeně chytají ryby. Je zde nádherný klid. Mezi soustavou rybníků jsou odpočívadla a na konci je vybudována nádherná lesní cesta. Jede se po žluté značce a já si tuto cestu pamatuji jako lesní pěšinku pro jedno kolo. Teď je to přímo dálnice. Na vrcholu se rozhodnu pro lesní pěšinku k cestě do Hostišové. Je to spojnice vesnice a cesty na Mladcovou. Pro auta je uzavřená. Nad vesnicí je zajímavá věž a nějaké sociální zařízení. Využil jsem zrcadla a udělal jsem pro vás vlastní fotku. Z Hostišové se už jen klesá do Otrokovic.
http://www.wbcrally.com/wbc/modules/2009/round5/
Na stránkách si můžete najít záznam z kamery, kterou vezl cyklista.
Ujel jsem 43 km. Slunečné počasí, ale ve stínu je zima.
06.09.2009
sobota 5. září 2009
Budouci cyklostezka Kvasice - Kromeriz
Ahoj cykloturisti, už delší dobu se vás chystám seznámit s budoucí cyklostezkou. Povede z Kvasic do Kroměříže podél Moravy. V zimě jsem posílal fotky z této trasy. Tenkráte jsem psal, že se tam připravuje cyklostezka. Teď už je to skutečnost.
Já jsem se dnes rozhodl jet už z Otrokovic, tak jak povede další cyklostezka. Zatím je jen na papíře. Za posledním panelákem projedete protizáplavovou bariéru a vjedete do lužního lesa. V lese je chráněné vodní pásmo. Projedete kolem slepého ramena a dostanete se na břeh řeky Moravy. Zde se jede po ujezděné lesní cestě. Je to kamenitý podklad. Tak pojedete až do Kvasic na most do Tlumačova.
Když jsem přijel na most, tak jsem uviděl hodně parkujících aut a šel jsem se podívat co se děje u Tlumačovské tůňky. No je to pořádné jezero. Měli tam sraz rybáři a soutěžili. Já jsem zaznamenal tu lepší část a to je občerstvení.
Na cyklostezku se najíždí kousek za mostem u vjezdu na fotbalové hřiště. Zde je již všechno hotové a nic nám nebrání vyrazit dál. Asi po jednom kilometru však narazíme na staveniště. Už jsou zde obrubníky, ale místa se liší podle toho, kde je navezen podkladový kámen. Dělníci poctivě pracovali /sobota/ a myslím si, že to bude brzo hotové. Po třech kilometrech opět najedete na hotovou cyklostezku a asi dva kilometry se vezete do Trávnícké zahrady. Zde cyklostezka končí u posledního rodinného domku. Před domkem mají velkou ceduli s informací o stavbě a diagramem rozpisu průběhu stavby. Stavba by měla být na přelomu roku 2009 hotová. Já si myslím, že to bude dříve. V podstatě teď už je to sjízdné za mokra na horském kole.
Dál jsem si zajel na kopec nad Velké Těšany a přes Žlutavy domů.
Ujel jsem 41 km. V chladném zamračeném počasí.
05.09.2009
Já jsem se dnes rozhodl jet už z Otrokovic, tak jak povede další cyklostezka. Zatím je jen na papíře. Za posledním panelákem projedete protizáplavovou bariéru a vjedete do lužního lesa. V lese je chráněné vodní pásmo. Projedete kolem slepého ramena a dostanete se na břeh řeky Moravy. Zde se jede po ujezděné lesní cestě. Je to kamenitý podklad. Tak pojedete až do Kvasic na most do Tlumačova.
Když jsem přijel na most, tak jsem uviděl hodně parkujících aut a šel jsem se podívat co se děje u Tlumačovské tůňky. No je to pořádné jezero. Měli tam sraz rybáři a soutěžili. Já jsem zaznamenal tu lepší část a to je občerstvení.
Na cyklostezku se najíždí kousek za mostem u vjezdu na fotbalové hřiště. Zde je již všechno hotové a nic nám nebrání vyrazit dál. Asi po jednom kilometru však narazíme na staveniště. Už jsou zde obrubníky, ale místa se liší podle toho, kde je navezen podkladový kámen. Dělníci poctivě pracovali /sobota/ a myslím si, že to bude brzo hotové. Po třech kilometrech opět najedete na hotovou cyklostezku a asi dva kilometry se vezete do Trávnícké zahrady. Zde cyklostezka končí u posledního rodinného domku. Před domkem mají velkou ceduli s informací o stavbě a diagramem rozpisu průběhu stavby. Stavba by měla být na přelomu roku 2009 hotová. Já si myslím, že to bude dříve. V podstatě teď už je to sjízdné za mokra na horském kole.
Dál jsem si zajel na kopec nad Velké Těšany a přes Žlutavy domů.
Ujel jsem 41 km. V chladném zamračeném počasí.
05.09.2009
čtvrtek 3. září 2009
Setkani s kamaradem - vetrny mlyn Rymice
Ahoj cykloturisti, už několikrát jsem psal, že sháním dárky pro svého kamaráda. Dnes nadešel den našeho setkání. Již několik roků si dopisujeme přes Internet. Já mu většinou posílám větrné mlýny, které navštívím. Vy zase znáte některé jeho obrázky z Holandska. Největší úspěch měly obrázky z letošní zimy. Na setkání jsem pozval i našeho dědu – v obchodě s jízdními koly mu nikdo jinak neřekne. Je to oblíbený starý pán, který dělá dědu nám všem cyklistům v Otrokovicích. Už jej znáte z novoročních vyjížděk. Je to náš nejstarší aktivní cyklista v Otrokovicích. On se narodil v Rymicích a účast na takové akci byla pro něj malou oslavou. Chtěl se semnou domluvit, že pojedeme společně, ale já jsem odmítl. Udělal jsem dobře. Když jsem ráno v šest hodin snídal, tak už jsem jej viděl jet na kole na výlet. Já jsem si dnes v noci dal dva budíky. Řešil jsem na dálku problémy se serverem v práci do jedné hodiny v noci a pokračoval jsem v pět hodin ráno. Pak jsem před šestou zavolal do práce a zjišťoval jsem, jestli uživatelům všechno funguje. Měl jsem strach, že by nějaký problém mohl překazit moje setkání.
Z domu jsem vyrazil s dlouhým rukávem, ale brzo jsem jej mohl svléknout. Cesta směrem na Holešov je trošku více frekventovaná. Opravuje se zde cesta a staví se průmyslová zóna. Jsou zde uzavřené cesty a řidiči se snaží nahnat čas rychlou jízdou. Přesto jsem do Rymic dojel v pohodě a brzo. Děda už byl u mlýna a tak jsme spolu dělali fotky. Dnes jsem z fotek zklamaný. Slunce bylo za mraky a můj fotoaparát se s tím nesrovnal a mám všechny fotky černé.
Kamarád mně ráno poslal SMS, že vyjíždějí z Brna a za hodinu a čtvrt byli v Rymicích. Autobus jel hodně rychle a projeli vesnicí a museli se vrátit. Já jsem stál na křižovatce a jen jsem sledoval, jak autobus projel. Jel jsem k mlýnu a čekal jsem na návštěvu. Po chvilce začali z vesnice přicházet hosté a já jsem hádal, kdo bude můj kamarád. Většinou ke mně někdo přišel a řekl, že ví na koho čeká. Všichni věděli, kdo jsem. Nakonec kolik lidí jezdí na kole na setkání. Já jsem tam pořád stál a čekal ve velkém napětí. Možná to bylo něco takového jako první rande. Nakonec ten okamžik nastal. Přišel velmi sympatický pán a já jsem ihned vycítil, že si budeme rozumět. Předali jsme si dárky a udělali společnou fotku. Fotil nás děda a pak se s mým kamarádem vyfotil také. Děda oprášil Němčinu a já Angličtinu. Holanďané asi mluví všemi jazyky.
Všichni hosté se vydali na prohlídku větrného mlýna a staré usedlosti. My jsme si víc sdělovali různé informace. Měli jsme na to jednu hodinu. Probrali jsme úplně všechno. Od ekonomické krize přes jeho manželku až po děti. K tomu všemu jsem se mu snažil v muzeu u jednotlivých fotek míst říct nějaké zajímavé informace. Byla tam i mapa České republiky a já jsem mu ukazoval co je kde zajímavé. On byl v úžasu, jak je naše země krásná. Všechno komentoval tím, že je moc rád když mu posílám fotky z mých výletů.
Seznámil jsem se s lidmi z celého světa. Od USA po Japonsko. Oni přiletěli do Prahy letadly a u nás pak cestovali společně autobusem. Také jsem poznal osobně autora knížek o větrných mlýnech a pány z Technického muzea v Brně. Muzeum má stálou expozici o větrných mlýnech právě v Rymicích. Na fotce vidíte i malíře. Pán si kdekoliv sedne a kreslí větrný mlýn. Kdoví jak vypadaly jeho kalhoty, až si stoupnul z mokrého pole. Všichni účastníci důkladně prohlédli větrný mlýn a pak se přesunuli do muzea. V muzeu si mohli zakoupit pohlednice a knížky na památku.
Čas na setkání uplynul a všichni na nás volali, že se musíme rozloučit. Můj kamarád nastoupil poslední do autobusu a pak mně všichni mávali na rozloučenou. Bylo to moc hezké setkat se s milými lidmi z celého světa.
Na památku jsem dostal velkou knížku o větrných mlýnech. Je moc hezká a z prvního pohledu jsou to zpracované přednášky na různá témata. Historie mlýnů, rozmístění v dávných časech a konstrukční náčrtky.
Všechno krásné skončilo a já jsem se musel vydat do práce. Jak už to bývá tak jsem měl protivítr a k tomu bylo divné počasí. Takový suchý dusivý vzduch. Jako by měla přijít velká bouřka. Do práce jsem se těšil na oběd. Dnes jsme měli povidlové knedlíky s mákem.
Ujel jsem 48 km v dusném počasí.
03.09.2009
Z domu jsem vyrazil s dlouhým rukávem, ale brzo jsem jej mohl svléknout. Cesta směrem na Holešov je trošku více frekventovaná. Opravuje se zde cesta a staví se průmyslová zóna. Jsou zde uzavřené cesty a řidiči se snaží nahnat čas rychlou jízdou. Přesto jsem do Rymic dojel v pohodě a brzo. Děda už byl u mlýna a tak jsme spolu dělali fotky. Dnes jsem z fotek zklamaný. Slunce bylo za mraky a můj fotoaparát se s tím nesrovnal a mám všechny fotky černé.
Kamarád mně ráno poslal SMS, že vyjíždějí z Brna a za hodinu a čtvrt byli v Rymicích. Autobus jel hodně rychle a projeli vesnicí a museli se vrátit. Já jsem stál na křižovatce a jen jsem sledoval, jak autobus projel. Jel jsem k mlýnu a čekal jsem na návštěvu. Po chvilce začali z vesnice přicházet hosté a já jsem hádal, kdo bude můj kamarád. Většinou ke mně někdo přišel a řekl, že ví na koho čeká. Všichni věděli, kdo jsem. Nakonec kolik lidí jezdí na kole na setkání. Já jsem tam pořád stál a čekal ve velkém napětí. Možná to bylo něco takového jako první rande. Nakonec ten okamžik nastal. Přišel velmi sympatický pán a já jsem ihned vycítil, že si budeme rozumět. Předali jsme si dárky a udělali společnou fotku. Fotil nás děda a pak se s mým kamarádem vyfotil také. Děda oprášil Němčinu a já Angličtinu. Holanďané asi mluví všemi jazyky.
Všichni hosté se vydali na prohlídku větrného mlýna a staré usedlosti. My jsme si víc sdělovali různé informace. Měli jsme na to jednu hodinu. Probrali jsme úplně všechno. Od ekonomické krize přes jeho manželku až po děti. K tomu všemu jsem se mu snažil v muzeu u jednotlivých fotek míst říct nějaké zajímavé informace. Byla tam i mapa České republiky a já jsem mu ukazoval co je kde zajímavé. On byl v úžasu, jak je naše země krásná. Všechno komentoval tím, že je moc rád když mu posílám fotky z mých výletů.
Seznámil jsem se s lidmi z celého světa. Od USA po Japonsko. Oni přiletěli do Prahy letadly a u nás pak cestovali společně autobusem. Také jsem poznal osobně autora knížek o větrných mlýnech a pány z Technického muzea v Brně. Muzeum má stálou expozici o větrných mlýnech právě v Rymicích. Na fotce vidíte i malíře. Pán si kdekoliv sedne a kreslí větrný mlýn. Kdoví jak vypadaly jeho kalhoty, až si stoupnul z mokrého pole. Všichni účastníci důkladně prohlédli větrný mlýn a pak se přesunuli do muzea. V muzeu si mohli zakoupit pohlednice a knížky na památku.
Čas na setkání uplynul a všichni na nás volali, že se musíme rozloučit. Můj kamarád nastoupil poslední do autobusu a pak mně všichni mávali na rozloučenou. Bylo to moc hezké setkat se s milými lidmi z celého světa.
Na památku jsem dostal velkou knížku o větrných mlýnech. Je moc hezká a z prvního pohledu jsou to zpracované přednášky na různá témata. Historie mlýnů, rozmístění v dávných časech a konstrukční náčrtky.
Všechno krásné skončilo a já jsem se musel vydat do práce. Jak už to bývá tak jsem měl protivítr a k tomu bylo divné počasí. Takový suchý dusivý vzduch. Jako by měla přijít velká bouřka. Do práce jsem se těšil na oběd. Dnes jsme měli povidlové knedlíky s mákem.
Ujel jsem 48 km v dusném počasí.
03.09.2009
úterý 1. září 2009
Cyklostezka Otrokovice - Napajedla
Ahoj cykloturisti, myslím si, že se v této chvíli můžeme v Otrokovicích pochlubit novou cyklostezkou. Cyklostezka byla dokončena několik dnů před termínem.
Cyklostezka začíná u lávky přes řeku Moravu v Otrokovicích. Na rozcestníku je vidět kolik se zde schází směrů cest. Jen malý kousek od rozcestníku je úplně nové přístaviště lodí výletní trasy Baťův kanál. Menší parkoviště pro auta a tělesně postižené osoby. Na tomto místě najdeme několik laviček k odpočinku. Stánek s občerstvením a WC. U WC si všimněte, že je hlídáno kamerovým systémem a je možné, že to bude vysíláno na WWW. Za přístavištěm je základna našich úspěšných veslařů.
Od přístaviště nás cyklostezka povede podél staré fabriky na technickou lávku přes řeku Dřevnice. Zde se nachází místo kde musí cyklista sesednout z jízdního kolo a kolo vynést po schodech na lávku. Horší na tom budou cykloturisté, kteří přijedou s těžce naloženým kolem. Moje plně naložené kolo mívá 40 kg a čtyři velké postranní brašny. Myslím si, že bych to kolo nakloněné pod 45 stupni dokázal po boční hraně schodiště vytlačit. To naklonění je nutné, aby jste nedřeli taškami o bočnici. K této manipulaci bude potřeba vynaložit hodně síly. Pro rodiny s vozíčky s dětmi to bude horší. Budou to muset rozpojit a po částech vynosit nahoru. Toto místo není, žádným vážným problémem. Cyklista to může objet po rovině na silniční most a zpět. Zajížďka bude kratší než jeden kilometr. Výhoda tohoto místa je v tom, že se nejedná o past. Již mnohokráte jsem jel po cyklotrase a narazil jsem na takové místo, které jsem nedokázal překonat a musel jsem se vrátit. Ten kdo bude jednou vypracovávat mapu cyklotrasy podél řeky Moravy, musí do poznámek na toto místo upozornit.
Na druhém břehu Dřevnice se najede na nádhernou dálnici pro cyklisty a problémem může být jen protivítr. Tak pojedete až k železničnímu mostu. Zde se musí překonat převýšení pod železniční most. V článku si všimněte, že autor neví, pod jakým mostem stavba z Otrokovic končí. Silniční most je asi jeden kilometr v části vybudované Napajedly. Zde je vybudován trojúhelníkový nájezd a dá se předpokládat, že někdo počítá s tím, že vybuduje cyklostezku podél kolejí k Moravanu. To by hodně pomohlo lidem, kteří dojíždějí z Napajedel do Otrokovic a v této části jsou to Moravan a Barum. Já zde také najíždím na cyklostezku, když jedu z Otrokovic - Trávníky. Bohužel za mokra je hliněná cesta nesjízdná.
Tato cyklostezka je velkým přínosem pro cyklodopravu a hlavně pro cykloturistiku. Když chci jet směrem na Napajedla, tak se mně vyplatí udělat si malou zajížďku a využít této cyklostezky než jet po velmi frekventované silnici směrem na Napajedla. Na vhodné místo bych umístnil mapu Otrokovic s vyobrazením kde je možnost občerstvení, ubytování a opravna jízdních kol. Do budoucna by zde mělo být zakresleno, jak se bezpečně dostane cykloturista do Zlína. V této chvíli taková cesta neexistuje a věřím, že po tomto úspěšném projektu se to bude v Otrokovicích řešit.
Na závěr můžu konstatovat „Dobré dílo se podařilo“.
01.09.2009
Cyklostezka začíná u lávky přes řeku Moravu v Otrokovicích. Na rozcestníku je vidět kolik se zde schází směrů cest. Jen malý kousek od rozcestníku je úplně nové přístaviště lodí výletní trasy Baťův kanál. Menší parkoviště pro auta a tělesně postižené osoby. Na tomto místě najdeme několik laviček k odpočinku. Stánek s občerstvením a WC. U WC si všimněte, že je hlídáno kamerovým systémem a je možné, že to bude vysíláno na WWW. Za přístavištěm je základna našich úspěšných veslařů.
Od přístaviště nás cyklostezka povede podél staré fabriky na technickou lávku přes řeku Dřevnice. Zde se nachází místo kde musí cyklista sesednout z jízdního kolo a kolo vynést po schodech na lávku. Horší na tom budou cykloturisté, kteří přijedou s těžce naloženým kolem. Moje plně naložené kolo mívá 40 kg a čtyři velké postranní brašny. Myslím si, že bych to kolo nakloněné pod 45 stupni dokázal po boční hraně schodiště vytlačit. To naklonění je nutné, aby jste nedřeli taškami o bočnici. K této manipulaci bude potřeba vynaložit hodně síly. Pro rodiny s vozíčky s dětmi to bude horší. Budou to muset rozpojit a po částech vynosit nahoru. Toto místo není, žádným vážným problémem. Cyklista to může objet po rovině na silniční most a zpět. Zajížďka bude kratší než jeden kilometr. Výhoda tohoto místa je v tom, že se nejedná o past. Již mnohokráte jsem jel po cyklotrase a narazil jsem na takové místo, které jsem nedokázal překonat a musel jsem se vrátit. Ten kdo bude jednou vypracovávat mapu cyklotrasy podél řeky Moravy, musí do poznámek na toto místo upozornit.
Na druhém břehu Dřevnice se najede na nádhernou dálnici pro cyklisty a problémem může být jen protivítr. Tak pojedete až k železničnímu mostu. Zde se musí překonat převýšení pod železniční most. V článku si všimněte, že autor neví, pod jakým mostem stavba z Otrokovic končí. Silniční most je asi jeden kilometr v části vybudované Napajedly. Zde je vybudován trojúhelníkový nájezd a dá se předpokládat, že někdo počítá s tím, že vybuduje cyklostezku podél kolejí k Moravanu. To by hodně pomohlo lidem, kteří dojíždějí z Napajedel do Otrokovic a v této části jsou to Moravan a Barum. Já zde také najíždím na cyklostezku, když jedu z Otrokovic - Trávníky. Bohužel za mokra je hliněná cesta nesjízdná.
Tato cyklostezka je velkým přínosem pro cyklodopravu a hlavně pro cykloturistiku. Když chci jet směrem na Napajedla, tak se mně vyplatí udělat si malou zajížďku a využít této cyklostezky než jet po velmi frekventované silnici směrem na Napajedla. Na vhodné místo bych umístnil mapu Otrokovic s vyobrazením kde je možnost občerstvení, ubytování a opravna jízdních kol. Do budoucna by zde mělo být zakresleno, jak se bezpečně dostane cykloturista do Zlína. V této chvíli taková cesta neexistuje a věřím, že po tomto úspěšném projektu se to bude v Otrokovicích řešit.
Na závěr můžu konstatovat „Dobré dílo se podařilo“.
01.09.2009
Uspesny cyklista
Ahoj cykloturisti, s menším zpožděním vám přináším informaci o úspěšném cyklistovi z Otrokovic. Informace mě zaujala, protože jsem také jezdil v Brně na velodromu. Víc informací než článek z novin nemám a tak vám pro ilustraci přináším vlastní fotky.
Už je to hodně dávno a mé dráhové kolo je nyní zavěšeno v prodejně Eurobike v Otrokovicích. Dráhová cyklistika ve mně zanechala hluboké zážitky z doby, kdy jsem si užíval studentských let na VUT. Atmosféra na velodromu byla úžasná. Ty pocity kdy se řítíte vysokou rychlostí v klopení nelze slovy vyjádřit. Ani když se poprvé se strachem rozhodnete vjet do klopené zatáčky a nevíte, co to s vámi udělá. Velmi zajímavý je i pocit, když jedete po samém vrcholu klopéní a nějaký cyklista jede dole pod vámi. Tréninky byly hodně fyzicky náročné a já jsem se v noci budíval a měl jsem velký hlad. U dráhy stál pan trenér se sešitkem, stopkami a píšťalkou. Ani na chvíli se nedalo schovat. On měl po celém oválu přehled. Myslím si, že to byla disciplína, kde se velmi tvrdě trénovalo. Když jsem pak přišel na silnici, tak mně to jezdilo samo.
U kola si všimněte, že nemá žádnou přehazovačku ani cvrčka. Stále musíte šlapat. Jinak vás kolo hodí přes řídítka. Umíte si představit, že na takovém kole jezdili v minulém století cyklisté Tour de France a podobné velké závody? Byli to opravdoví chlapi. Zvládali za den i více než 300 km po špatných cestách.
Pokud chcete být úspěšní, tak začněte v zimně na velodromu, na jaro přejděte na silnici a později třeba i na horské kolo.
www.michalmracek.estranky.cz
01.09.2009
Už je to hodně dávno a mé dráhové kolo je nyní zavěšeno v prodejně Eurobike v Otrokovicích. Dráhová cyklistika ve mně zanechala hluboké zážitky z doby, kdy jsem si užíval studentských let na VUT. Atmosféra na velodromu byla úžasná. Ty pocity kdy se řítíte vysokou rychlostí v klopení nelze slovy vyjádřit. Ani když se poprvé se strachem rozhodnete vjet do klopené zatáčky a nevíte, co to s vámi udělá. Velmi zajímavý je i pocit, když jedete po samém vrcholu klopéní a nějaký cyklista jede dole pod vámi. Tréninky byly hodně fyzicky náročné a já jsem se v noci budíval a měl jsem velký hlad. U dráhy stál pan trenér se sešitkem, stopkami a píšťalkou. Ani na chvíli se nedalo schovat. On měl po celém oválu přehled. Myslím si, že to byla disciplína, kde se velmi tvrdě trénovalo. Když jsem pak přišel na silnici, tak mně to jezdilo samo.
U kola si všimněte, že nemá žádnou přehazovačku ani cvrčka. Stále musíte šlapat. Jinak vás kolo hodí přes řídítka. Umíte si představit, že na takovém kole jezdili v minulém století cyklisté Tour de France a podobné velké závody? Byli to opravdoví chlapi. Zvládali za den i více než 300 km po špatných cestách.
Pokud chcete být úspěšní, tak začněte v zimně na velodromu, na jaro přejděte na silnici a později třeba i na horské kolo.
www.michalmracek.estranky.cz
01.09.2009
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)