Ahoj cykloturisti, na dnesek byl nahlasen silny vitr a ja jsem radeji zvolil trasu do poli, aby na me nekde v lese nespadla haluz. Nakonec jsem stejne videl padat vetve.
Prvni jsem se zajel podivat do Zeranovic k pamatniku vetrneho mlyna. Dale jsem klickoval poli a ani jsem nevedel kam pojedu. Proste jsem nekam prijel a zvolil jsem nejakou polni cestu. Nekolikrate jsem jel v kolejich po poli do nikam. Kolo ma velkou vyhodu. Lze ho nest.
Kdyz jsem se vratil, tak v Otrokovicich byla Sv.Vojtecha pout. U kostela hrala country hudba a tancilo se.
Dnes jsem prejizdel dalnicni privadec. Po privadeci jel cyklista a cyklistka. Zavolal jsem je na polni cestu do Otrokovic. Jak se na tu cestu dostali nevim.
KP
neděle 26. dubna 2009
sobota 25. dubna 2009
Festival cestovatelů
Ahoj cykloturisti, ve Zlíně probíhá festival Neznámá země. Na sobotu připadl výlet do Včelar s přednáškou v Bílovicích.
Ze Zlína vyrazili účastníci za doprovodu malíře Ivana Křemečka do Včelar. Malíře znáte z časopisu cykloturistika, vydal knížku a já jsem vás informoval před dvěma roky o jeho výstavě v Buchlovicích. Ve Včelarech byl sraz u historické vykopávky prvního jízdního kola. Vykopávka je umístěna za hospodou u fotbalového hřiště. Vesnice se rozvíjí a provádí opravy na hřišti. Je zde velmi zajímavá ukázka stojanu na jízdní kola se stříškou. Umístila jej zde firma z Bílovic, která se zabývá výrobou stojanů pro cyklisty.
U historického kola jsme si udělali společnou fotku a některé význačné osoby se za odměnu svezly i na historickém kole. Spíše nám zapózovali. Já jsem byl zde osloven dvěma cykloturisty, které zaujala moje planetová převodovka. Oni už o mně věděli z obchodu v Otrokovicích. Chtěli si jen porovnat můj názor s názorem prodavače. Řekl jsem jim o výhodách a nevýhodách planetové převodovky a také jsem se pochlubil, která slavná alpská horská sedla už jsem na planetovce pokořil. Jednoznačně má výhodu při transportu v letadle. Nehrozí, že by se ulomila jako přehazovačka nebo přemykovač. Navíc ji nevadí těžké přírodní podmínky. Bláto, sníh a písek.
Po fotografování jsme se přesunuli a pěšky prošli asi nejužší cyklostezkou v republice do Bílovic. Zde jsme měli v sále přednášky. Někteří účastníci znejistěli, jestli mají jít na přednášku nebo se účastnit bujarých oslav svatby v protějším osvěžovacím zařízení.
Jako první se přednášky ujal pan Tomšíček. Možná si vzpomenete na moji reportáž z Otrokovic. Tenkrát nám vyprávěl o své cestě na kole z Afriky domů. Dnes pohovořil na téma poslední velké cesty na zmrzlinu do Vladivostoku. Seznámil nás také se svými změnami ve svém osobním životě. Výměny partnerek a takové drby, které vždy zajímají novináře. Cesta do Vladivostoku byla zajímavá tím, že vyjížděl od nás na jaro a jak jel na východ, tak tam postupně jaro přicházelo se zpožděním. Putoval oblastmi kde je krutá zima a země hluboko promrzá. V létě jsou zase všude bažiny a komáři. Jeho denní dávky jsou až neuvěřitelné. Denně jede 150 až 220 km po asfaltových cestách. Této informaci můžete věřit. Mám to při svých cyklotoulkách s naloženým kolem odzkoušené. Dá se to zvládnout. V horším terénu kde nejsou cesty klesne jeho rychlost až na 30 km za den. To jsou úseky, kde musí prvně klackem zkusit jak hluboko je cesta pod vodou a pak přetáhnout kolo. Veze jenom zadní brašny a když se mu zdálo, že už je teplo, tak si schoval na benzince spací pytel a jel nalehko. Neveze žádný speciální stan. Jen horní díl z ačka bez podlážky. Jeho způsob táboření připomíná spíše bezdomovce, ale on s tím nemá problém a je schopen jet velké vzdálenosti za horšího počasí na lehko. Přesto jej sněžení na zpáteční cestě přinutilo se vrátit domů vlakem. To už teploty klesaly pod – 5C a spal bez spacáku. Jeho problémem je bercový vřed na noze. Už o něm píše při cestě z Afriky. Stále mu krvácí a on musí mít nohu obvázanou. Mnohý člověk by s takovým problémem nešel ani na procházku. Proto mu patří velký obdiv, že překonává takové zdravotní problémy. Nebudu se rozepisovat o jeho zážitcích na to si musíte koupit knížku a užít si ji při dlouhých zimních večerech. Pan Tomšíček je dobrý vypravěč a je jasné, že už za tu dobu co dělá přednášky získal hodně zkušeností z vystupování na jevišti.
Jako druhý vypravěč vystoupila na jeviště paní Chrpová. O této cykloturistce mám jen informace z pravidelného čtení časopisu Cykloturistika a byl jsem zvědavý jaká přednáška bude. Udělala úvod jak se vypravovaly a jak si vybrala svoji partnerku na cestu. Sdělila nám strasti s cestováním letadlem. Toto je snad postrach všech cykloturistů a její úvaha, že tam nechá staré kolo je rozumná. Nemá smysl tahat domů z chudé země kolo, když tam může být pro někoho hotovým pokladem. Ona jej tam nakonec nenechala a dovezla jej domů. Kolo bylo seskládáno z levných součástek a mělo velmi nízkou cenu. Pokud bych tam jel s myšlenkou, že tam to kolo nechám, tak bych jej tam nechal třeba i zadarmo. Udělal bych nějakému chudému člověkovi radost. Na druhou stranu, mého věrného Durateka bych nikomu nedal. To už je, ale citový vztah ke kolu, na kterém máte najety tisíce kilometrů. Dále nás seznámila s životem lidí na Madagaskaru a se současnou politickou situací. V této chvíli je na Madagaskaru vyostřená politická situace a pro turisty je tato země nevhodná. Vyprávění o zvyklostech zdejších obyvatel bylo velmi zajímavé. Určitě každého zaujalo, jak se tam provádějí pohřby a dokonce po sedmi letech se dělá znovu oslava na počest zemřelého. Popisované přírodní krásy je potřeba uvidět na vlastní oči. Přednáška odpovídala tomu, co jsem četl v Cykloturistice a byla obohacena o osobní kontakt s vypravěčkou. Její vystoupení bylo poznamenáno nejistotou, aby neřekla něco, co by nebylo přesné. Trošku jsem si připadal jako na konferenci vědeckých pracovníků, kteří volí velmi opatrně slova, aby neuvedli nějakou nepřesnost. Zato, ale velmi dobře popsala jaké použít léky do země, kde hrozí turistům zákeřné nemoci. Které léky se jak projevují a osobní zkušenost s těmito léky. Takové poznatky jsou velmi cenné pro cestovatele.
Po přednáškách jsme si mohli koupit knihy a až si je přečtu, tak vám je budu půjčovat. Tím se moje knihovnička z oblasti cykloturistiky zase rozrostla. V této chvíli ani nevím kolik knih mám rozpůjčovaných. V sále bylo chladno a venku to nebylo o nic lepší. Svítilo sluníčko, ale vzduch byl studený. Měl jsem krátké oblečení a spěchal jsem domů.
25.04.2009
Ze Zlína vyrazili účastníci za doprovodu malíře Ivana Křemečka do Včelar. Malíře znáte z časopisu cykloturistika, vydal knížku a já jsem vás informoval před dvěma roky o jeho výstavě v Buchlovicích. Ve Včelarech byl sraz u historické vykopávky prvního jízdního kola. Vykopávka je umístěna za hospodou u fotbalového hřiště. Vesnice se rozvíjí a provádí opravy na hřišti. Je zde velmi zajímavá ukázka stojanu na jízdní kola se stříškou. Umístila jej zde firma z Bílovic, která se zabývá výrobou stojanů pro cyklisty.
U historického kola jsme si udělali společnou fotku a některé význačné osoby se za odměnu svezly i na historickém kole. Spíše nám zapózovali. Já jsem byl zde osloven dvěma cykloturisty, které zaujala moje planetová převodovka. Oni už o mně věděli z obchodu v Otrokovicích. Chtěli si jen porovnat můj názor s názorem prodavače. Řekl jsem jim o výhodách a nevýhodách planetové převodovky a také jsem se pochlubil, která slavná alpská horská sedla už jsem na planetovce pokořil. Jednoznačně má výhodu při transportu v letadle. Nehrozí, že by se ulomila jako přehazovačka nebo přemykovač. Navíc ji nevadí těžké přírodní podmínky. Bláto, sníh a písek.
Po fotografování jsme se přesunuli a pěšky prošli asi nejužší cyklostezkou v republice do Bílovic. Zde jsme měli v sále přednášky. Někteří účastníci znejistěli, jestli mají jít na přednášku nebo se účastnit bujarých oslav svatby v protějším osvěžovacím zařízení.
Jako první se přednášky ujal pan Tomšíček. Možná si vzpomenete na moji reportáž z Otrokovic. Tenkrát nám vyprávěl o své cestě na kole z Afriky domů. Dnes pohovořil na téma poslední velké cesty na zmrzlinu do Vladivostoku. Seznámil nás také se svými změnami ve svém osobním životě. Výměny partnerek a takové drby, které vždy zajímají novináře. Cesta do Vladivostoku byla zajímavá tím, že vyjížděl od nás na jaro a jak jel na východ, tak tam postupně jaro přicházelo se zpožděním. Putoval oblastmi kde je krutá zima a země hluboko promrzá. V létě jsou zase všude bažiny a komáři. Jeho denní dávky jsou až neuvěřitelné. Denně jede 150 až 220 km po asfaltových cestách. Této informaci můžete věřit. Mám to při svých cyklotoulkách s naloženým kolem odzkoušené. Dá se to zvládnout. V horším terénu kde nejsou cesty klesne jeho rychlost až na 30 km za den. To jsou úseky, kde musí prvně klackem zkusit jak hluboko je cesta pod vodou a pak přetáhnout kolo. Veze jenom zadní brašny a když se mu zdálo, že už je teplo, tak si schoval na benzince spací pytel a jel nalehko. Neveze žádný speciální stan. Jen horní díl z ačka bez podlážky. Jeho způsob táboření připomíná spíše bezdomovce, ale on s tím nemá problém a je schopen jet velké vzdálenosti za horšího počasí na lehko. Přesto jej sněžení na zpáteční cestě přinutilo se vrátit domů vlakem. To už teploty klesaly pod – 5C a spal bez spacáku. Jeho problémem je bercový vřed na noze. Už o něm píše při cestě z Afriky. Stále mu krvácí a on musí mít nohu obvázanou. Mnohý člověk by s takovým problémem nešel ani na procházku. Proto mu patří velký obdiv, že překonává takové zdravotní problémy. Nebudu se rozepisovat o jeho zážitcích na to si musíte koupit knížku a užít si ji při dlouhých zimních večerech. Pan Tomšíček je dobrý vypravěč a je jasné, že už za tu dobu co dělá přednášky získal hodně zkušeností z vystupování na jevišti.
Jako druhý vypravěč vystoupila na jeviště paní Chrpová. O této cykloturistce mám jen informace z pravidelného čtení časopisu Cykloturistika a byl jsem zvědavý jaká přednáška bude. Udělala úvod jak se vypravovaly a jak si vybrala svoji partnerku na cestu. Sdělila nám strasti s cestováním letadlem. Toto je snad postrach všech cykloturistů a její úvaha, že tam nechá staré kolo je rozumná. Nemá smysl tahat domů z chudé země kolo, když tam může být pro někoho hotovým pokladem. Ona jej tam nakonec nenechala a dovezla jej domů. Kolo bylo seskládáno z levných součástek a mělo velmi nízkou cenu. Pokud bych tam jel s myšlenkou, že tam to kolo nechám, tak bych jej tam nechal třeba i zadarmo. Udělal bych nějakému chudému člověkovi radost. Na druhou stranu, mého věrného Durateka bych nikomu nedal. To už je, ale citový vztah ke kolu, na kterém máte najety tisíce kilometrů. Dále nás seznámila s životem lidí na Madagaskaru a se současnou politickou situací. V této chvíli je na Madagaskaru vyostřená politická situace a pro turisty je tato země nevhodná. Vyprávění o zvyklostech zdejších obyvatel bylo velmi zajímavé. Určitě každého zaujalo, jak se tam provádějí pohřby a dokonce po sedmi letech se dělá znovu oslava na počest zemřelého. Popisované přírodní krásy je potřeba uvidět na vlastní oči. Přednáška odpovídala tomu, co jsem četl v Cykloturistice a byla obohacena o osobní kontakt s vypravěčkou. Její vystoupení bylo poznamenáno nejistotou, aby neřekla něco, co by nebylo přesné. Trošku jsem si připadal jako na konferenci vědeckých pracovníků, kteří volí velmi opatrně slova, aby neuvedli nějakou nepřesnost. Zato, ale velmi dobře popsala jaké použít léky do země, kde hrozí turistům zákeřné nemoci. Které léky se jak projevují a osobní zkušenost s těmito léky. Takové poznatky jsou velmi cenné pro cestovatele.
Po přednáškách jsme si mohli koupit knihy a až si je přečtu, tak vám je budu půjčovat. Tím se moje knihovnička z oblasti cykloturistiky zase rozrostla. V této chvíli ani nevím kolik knih mám rozpůjčovaných. V sále bylo chladno a venku to nebylo o nic lepší. Svítilo sluníčko, ale vzduch byl studený. Měl jsem krátké oblečení a spěchal jsem domů.
25.04.2009
neděle 19. dubna 2009
Kelníky
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, dnes jsem si zajel kopcovitou trasu.
Kdo z vas chce vedet jak to vypada v Alpach, tak ma moznost ve stoupani do Kelniku. V Alpach to muze byt nekolik kilometru dlouhe.
- Na cestach jsou napisy od Velikonoc. Casto neslusne.
- V Praksicich si letecti modelari koupili pole, aby mohli letat.
- Drevena chalupa nad Svarovem
- Studanka za Zlamancem
- skridlice na polni ceste nad Brezolupama, musel jsem i pretlacit kolo.
Ujeto 58 km.
19.04.2009
KP
Ahoj cykloturisti, dnes jsem si zajel kopcovitou trasu.
Kdo z vas chce vedet jak to vypada v Alpach, tak ma moznost ve stoupani do Kelniku. V Alpach to muze byt nekolik kilometru dlouhe.
- Na cestach jsou napisy od Velikonoc. Casto neslusne.
- V Praksicich si letecti modelari koupili pole, aby mohli letat.
- Drevena chalupa nad Svarovem
- Studanka za Zlamancem
- skridlice na polni ceste nad Brezolupama, musel jsem i pretlacit kolo.
Ujeto 58 km.
19.04.2009
KP
sobota 18. dubna 2009
DEMA Chřibská 50 MTB a vinařské cyklostezky
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, už od čtvrtka nás v předpovědi počasí trápí s dešťovými kalamitami, ale nic se nenaplnilo. Já vím o dvou akcích pro cyklisty, kterým by déšť neprospěl.
První se jedu podívat na závod horských kol DEMA Chřibská 50 MTB. Zkusil jsem svůj odjezd odhadnout tak, aby byli cyklisté poblíž Bunče. Podařilo se mně to přesně. První fotky jsem udělal cestou k Bunči a tam jsem ulovil Petra. Jede už za starší padesátníky a opravdu se snaží. Dává do toho všechno, aby dosáhl slušný výsledek. Příprava na Malorce i drahé kolo. Dále popojíždím na Bunč a zde potkávám Havrana. Lákám jej k občerstvovací stanici a nakonec ovlivňuji i jeho další trasu. Postupně na stanici přijíždějí kluci z cyklodílny. Mám pocit, že jedou závod pro radost a užívají si občerstvení. Nikam nespěchají. Dělám jim fotky. Také fotím ostatní účastníky závodu. Profesionálové jsou už dávno pryč a amatéři si užívají výletu. No obtížného výletu přestože jim počasí přeje a podmínky by mohly být horší. Hlavně oceňuji odvahu cyklistů, kteří vyjeli letos poprvé. Tím je i dán velký časový rozestup mezi závodníky.
Na občerstvovačce se seznamuji s Petrem. Cyklista v čepičce se střapečky. Kdysi jsem s ním závodil na horských kolech okolo Zlína. To jsme se, ale neznali. Teď už jezdí pro radost a shání zájemce, kteří by s ním chtěli jet do Iránu. Má v plánu projet nejvyšší hory. Je to lákavé, ale zatím ještě pracuji. Po chvilce se vydáváme k rozhledně na Brdu a dále k bývalému dálničnímu mostu. Zde Závodníci sjíždí do cíle. Já zde nemohu fotografovat. Závodníci přijíždí se sluncem. Musím jet na Vlčák. Opět sem přijíždějí dvě čtyřkolky. Pro dnešní výlet si vybraly špatný čas. Radím jim, jak mají jet, aby co nejméně ohrožovali cyklisty. Loučím se s Havranem a Petrem a jedu na Vlčák. Kluci jedou do cíle.
Na Vlčáku není žádný pořadatel a tak občas mávnu na auto nebo traktor když jede ve chvíli, kdy jedou i cyklisté. Při tom jsem posvačil oblíbené oplatky a včerejší Kofolu. Už toho má dost a v teple mně střelila láhev. Cyklisté už melou z posledních sil. Slibuji jim už jen sjezd do cíle. Ještě fotím opozdilce z cyklodílny a pak vyrážím směrem na Salaš. Cestou rozdávám vodu cyklistům. Ještě, že jsem si vzal plnou flašku. Dokonce i jedna šikovná cyklistka u mne zastavila a požádala o vodu. Na zádech měla kamelbag, ale už prázdný. Využil jsem situaci a udělal přednášku jak je tato věc špatná. /Špatně se čistí, zapařená záda a pod./ Kousek dál šlapala další cyklistka do kopce a měla hodně kamarádů. Nebylo se co divit. Byla opravdu hezká. Dohlédl jsem, aby ji netlačili za zadek. Kluci říkali, že by si rádi šáhli, ale ona nechce. Abych nepsal jen o holkách. I kluci už neměli vodu a rozdával jsem. Jednoho cykloturistu z Veselí nad Moravou jsem zavedl na odbočku na hrad Buchlov. To už jel směrem domů.
V Salaši se loučím s posledními závodníky a vydávám se na Velehrad po nové cyklostezce. Psal jsem o ní minule. Dále projíždím Staré Město a jedu na náměstí v Uh. Hradišti. Dnes je zde zahájena akce Na kole vinohrady. Cyklisté ráno vystartovali po několika trasách s cílem navštívit několik vinařských oblastí v našem regionu. Já jsem s nimi ráno nechtěl jet. Neumím si představit, že bych jel 40 km pět hodin. Oni s tím, ale problém nemají. Obvykle jede skupinka přátel. Pokecají a popijí a někteří nepřijedou do cíle ani na čas. Na náměstí jezdil na vysokém kole Zimovčák. Člověk, který této historické oblasti cyklistiky u nás udělal velkou popularitu. Četl jsem jeho knihy a jízda na vysokém kole je utrpení. Myslím tím v jeho případě. On závodí a snaží se překonávat různé rekordy. Je to člověk, který má posunutý práh bolesti a dokáže šlapat, i když je polámaný nebo má otřes mozku. Musím, ale přiznat, jeho způsob psaní mně jako čtenáři nevyhovuje. V podstatě stále píše o bolesti a utrpení. Udělal jsem i fotku zamilovaného páru s vysokým kolem. Cyklisté si chodili nalévat víno do stánku a přitom poslouchali cimbálovou muziku. Na jevišti tancovali kluci a děvčice v našich krojích. Dělal jsem fotky všude možně a tak jsem zachytil i děvčata jak si převlékají kroje. Jsou to fotky, které vám nemohu poslat. Na závěr se omlouvali, že tancovali s cimbálovkou, na kterou nebyli připraveni. Měli nějaké výpadky v obsazení hudebníků. Myslím si, že si diváci žádných nedopatření nevšimli. Po kultuře následovalo losování a jsem už vyrážel domů. Ono také začalo lehce kapkat. Nakonec, ale déšť nepřišel.
Domů jsem jel po cyklotrase podél Baťova kanálu. Myslím si, že je to moje nejčastěji používaná cyklotrasa. Za Napajedly se už staví další část do Otrokovic. Spíš to upřesním, asi po katastr Otrokovic. Všimněte si na fotce, že je cyklostezka ukončena obrubníky. Všichni dobře víme, že radnice v Otrokovicích na tuto stavbu není schopna brzo zareagovat. U nás jsme se zatím dostali do začarovaného kruhu diskuzí na MěNV.
Dnes jsem ujel 69 km. Bylo slunečno, ale ledový vítr.
18.04.2009
http://www.cyklosportchropyne.cz/dema.php
http://www.uherske-hradiste.cz/
Ahoj cykloturisti, už od čtvrtka nás v předpovědi počasí trápí s dešťovými kalamitami, ale nic se nenaplnilo. Já vím o dvou akcích pro cyklisty, kterým by déšť neprospěl.
První se jedu podívat na závod horských kol DEMA Chřibská 50 MTB. Zkusil jsem svůj odjezd odhadnout tak, aby byli cyklisté poblíž Bunče. Podařilo se mně to přesně. První fotky jsem udělal cestou k Bunči a tam jsem ulovil Petra. Jede už za starší padesátníky a opravdu se snaží. Dává do toho všechno, aby dosáhl slušný výsledek. Příprava na Malorce i drahé kolo. Dále popojíždím na Bunč a zde potkávám Havrana. Lákám jej k občerstvovací stanici a nakonec ovlivňuji i jeho další trasu. Postupně na stanici přijíždějí kluci z cyklodílny. Mám pocit, že jedou závod pro radost a užívají si občerstvení. Nikam nespěchají. Dělám jim fotky. Také fotím ostatní účastníky závodu. Profesionálové jsou už dávno pryč a amatéři si užívají výletu. No obtížného výletu přestože jim počasí přeje a podmínky by mohly být horší. Hlavně oceňuji odvahu cyklistů, kteří vyjeli letos poprvé. Tím je i dán velký časový rozestup mezi závodníky.
Na občerstvovačce se seznamuji s Petrem. Cyklista v čepičce se střapečky. Kdysi jsem s ním závodil na horských kolech okolo Zlína. To jsme se, ale neznali. Teď už jezdí pro radost a shání zájemce, kteří by s ním chtěli jet do Iránu. Má v plánu projet nejvyšší hory. Je to lákavé, ale zatím ještě pracuji. Po chvilce se vydáváme k rozhledně na Brdu a dále k bývalému dálničnímu mostu. Zde Závodníci sjíždí do cíle. Já zde nemohu fotografovat. Závodníci přijíždí se sluncem. Musím jet na Vlčák. Opět sem přijíždějí dvě čtyřkolky. Pro dnešní výlet si vybraly špatný čas. Radím jim, jak mají jet, aby co nejméně ohrožovali cyklisty. Loučím se s Havranem a Petrem a jedu na Vlčák. Kluci jedou do cíle.
Na Vlčáku není žádný pořadatel a tak občas mávnu na auto nebo traktor když jede ve chvíli, kdy jedou i cyklisté. Při tom jsem posvačil oblíbené oplatky a včerejší Kofolu. Už toho má dost a v teple mně střelila láhev. Cyklisté už melou z posledních sil. Slibuji jim už jen sjezd do cíle. Ještě fotím opozdilce z cyklodílny a pak vyrážím směrem na Salaš. Cestou rozdávám vodu cyklistům. Ještě, že jsem si vzal plnou flašku. Dokonce i jedna šikovná cyklistka u mne zastavila a požádala o vodu. Na zádech měla kamelbag, ale už prázdný. Využil jsem situaci a udělal přednášku jak je tato věc špatná. /Špatně se čistí, zapařená záda a pod./ Kousek dál šlapala další cyklistka do kopce a měla hodně kamarádů. Nebylo se co divit. Byla opravdu hezká. Dohlédl jsem, aby ji netlačili za zadek. Kluci říkali, že by si rádi šáhli, ale ona nechce. Abych nepsal jen o holkách. I kluci už neměli vodu a rozdával jsem. Jednoho cykloturistu z Veselí nad Moravou jsem zavedl na odbočku na hrad Buchlov. To už jel směrem domů.
V Salaši se loučím s posledními závodníky a vydávám se na Velehrad po nové cyklostezce. Psal jsem o ní minule. Dále projíždím Staré Město a jedu na náměstí v Uh. Hradišti. Dnes je zde zahájena akce Na kole vinohrady. Cyklisté ráno vystartovali po několika trasách s cílem navštívit několik vinařských oblastí v našem regionu. Já jsem s nimi ráno nechtěl jet. Neumím si představit, že bych jel 40 km pět hodin. Oni s tím, ale problém nemají. Obvykle jede skupinka přátel. Pokecají a popijí a někteří nepřijedou do cíle ani na čas. Na náměstí jezdil na vysokém kole Zimovčák. Člověk, který této historické oblasti cyklistiky u nás udělal velkou popularitu. Četl jsem jeho knihy a jízda na vysokém kole je utrpení. Myslím tím v jeho případě. On závodí a snaží se překonávat různé rekordy. Je to člověk, který má posunutý práh bolesti a dokáže šlapat, i když je polámaný nebo má otřes mozku. Musím, ale přiznat, jeho způsob psaní mně jako čtenáři nevyhovuje. V podstatě stále píše o bolesti a utrpení. Udělal jsem i fotku zamilovaného páru s vysokým kolem. Cyklisté si chodili nalévat víno do stánku a přitom poslouchali cimbálovou muziku. Na jevišti tancovali kluci a děvčice v našich krojích. Dělal jsem fotky všude možně a tak jsem zachytil i děvčata jak si převlékají kroje. Jsou to fotky, které vám nemohu poslat. Na závěr se omlouvali, že tancovali s cimbálovkou, na kterou nebyli připraveni. Měli nějaké výpadky v obsazení hudebníků. Myslím si, že si diváci žádných nedopatření nevšimli. Po kultuře následovalo losování a jsem už vyrážel domů. Ono také začalo lehce kapkat. Nakonec, ale déšť nepřišel.
Domů jsem jel po cyklotrase podél Baťova kanálu. Myslím si, že je to moje nejčastěji používaná cyklotrasa. Za Napajedly se už staví další část do Otrokovic. Spíš to upřesním, asi po katastr Otrokovic. Všimněte si na fotce, že je cyklostezka ukončena obrubníky. Všichni dobře víme, že radnice v Otrokovicích na tuto stavbu není schopna brzo zareagovat. U nás jsme se zatím dostali do začarovaného kruhu diskuzí na MěNV.
Dnes jsem ujel 69 km. Bylo slunečno, ale ledový vítr.
18.04.2009
http://www.cyklosportchropyne.cz/dema.php
http://www.uherske-hradiste.cz/
neděle 12. dubna 2009
Cyklotrasa Kroměříž-Kvasice
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, tento tyden byl slavnostne polozen zakladni kamen ke stavbe cyklotrasy Kromeriz - Kvasice. Ja jsem nasel jen informacni desku a kamen kilometrovnik. V Kvasicich zacali opravou lavky. Ten kdo si schovava moje obrazky se muze podivat kde ta lavka byla drive.
Prujezd oborou v Kromerizi byl ve znameni stovek cyklistu a bruslaru. Musi se zde brat ohled na jine lidi a rychleji jak 20 km/hod nepojedete. Tady neni misto pro cyklisticke hobiky. Zato muzete skoro s kazdym pokecat.
Nasel jsem hospudku kde Hrali zivou country hudbu a dalo se posedet u piva s pozorovanim jezerni hladiny.
Ujeto 40 km.
KP
Ahoj cykloturisti, tento tyden byl slavnostne polozen zakladni kamen ke stavbe cyklotrasy Kromeriz - Kvasice. Ja jsem nasel jen informacni desku a kamen kilometrovnik. V Kvasicich zacali opravou lavky. Ten kdo si schovava moje obrazky se muze podivat kde ta lavka byla drive.
Prujezd oborou v Kromerizi byl ve znameni stovek cyklistu a bruslaru. Musi se zde brat ohled na jine lidi a rychleji jak 20 km/hod nepojedete. Tady neni misto pro cyklisticke hobiky. Zato muzete skoro s kazdym pokecat.
Nasel jsem hospudku kde Hrali zivou country hudbu a dalo se posedet u piva s pozorovanim jezerni hladiny.
Ujeto 40 km.
KP
sobota 11. dubna 2009
TV vysílač Stará Ves
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, dnesni den jsem zahajil velkym uklidem. Dokonce jsem oddelal po deseti letech madracku z postele. Bylo to az neuveritelne kolik jsem mel prachu pod posteli. Jeste, ze nemam doma nejakeho alergika. Vyuzil jsem dva pytliky ve vysavaci.
Trvalo mne to dlouho a vyjel jsem az v 15 hod. Proto jsem se rozhodl pro kratkou trasu.
Napred jsem se zastavil ve skansenu v Rymicich u vetrneho mlyna a starych domecku s doskovou strechou. Pak uz nasledoval vyslap k TV vezi ve Stare Vsi.
Domu jsem jel pres Hulin a pak zkratkou pres Machovou.
V hospode pred domem mne vyhrava Country kapela. To uz zacalo leto, kdyz se hraje venku.
Ujeto 61 km, prumer 23 km/hod, hezke pocasi.
11.04.02009
Ahoj cykloturisti, dnesni den jsem zahajil velkym uklidem. Dokonce jsem oddelal po deseti letech madracku z postele. Bylo to az neuveritelne kolik jsem mel prachu pod posteli. Jeste, ze nemam doma nejakeho alergika. Vyuzil jsem dva pytliky ve vysavaci.
Trvalo mne to dlouho a vyjel jsem az v 15 hod. Proto jsem se rozhodl pro kratkou trasu.
Napred jsem se zastavil ve skansenu v Rymicich u vetrneho mlyna a starych domecku s doskovou strechou. Pak uz nasledoval vyslap k TV vezi ve Stare Vsi.
Domu jsem jel pres Hulin a pak zkratkou pres Machovou.
V hospode pred domem mne vyhrava Country kapela. To uz zacalo leto, kdyz se hraje venku.
Ujeto 61 km, prumer 23 km/hod, hezke pocasi.
11.04.02009
pátek 10. dubna 2009
Velikonoční Luhačovice
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, dnes jsem se rozhodl doprovodit Mirka do Luhačovic. Napřed vás, ale seznámím se zážitkem v mé domácnosti. Už po třetí jsem vyplavil panelák prostřednictvím odpadové trubky. Přitom mě to minulý měsíc instalatér opravil a vyměnil přívodní potrubí z bytu. Problém je asi v tom, že máme ještě azbestové potrubí. Čistění nepřichází do úvahy. Mohlo by se to protrhnout. Potrubí se postupně ucpává a jednou budu mít byt plný hoven. Teď jsem si jen zkusil strašný zápach když se odpojí potrubí. Dlouho jsem větral.
Když jsem vyjížděl od domu, tak u Alberta ležel ožralý bezdomovec. Stála u něj rychlá sanitka a na personálu bylo vidět, že ho nemají chuť naložit. Ušpiní si sanitku a musí ji čistit.
Dnes bych měl říct, že byla blbost vyjet na kole na cestu. Řidiči byli jako smyslů zbavení. Prostě hrozně bezohlední. Začalo to mou cestou po staré Malenovské. Přede mnou jela skupinka cyklistů a táhli za sebou cyklovozík s dítětem. Měli na něm vlaječku, aby jej bylo daleko vidět. Proti nám jela souvislá řada aut. Ze zadu se přihnalo auto a začalo na nás jednotlivě dělat myšky. Pozoroval jsem, jak zrcátkem olizuje cyklisty. V každou chvíli mohl někoho srazit. Nakonec nám 500 metrů před parkovištěm ujel a já jsem ho po pár vteřinách dohnal. Nic jsem mu neříkal, ale několik vteřin nestálo za ten risk. Byl to bezohledný blbec za volantem. Přitom mohl jet rychle po hlavní silnici.
S Mirkem jsme jeli kolem malenovického hradu na horu k Majáku. Bylo hodně teplo a v krátkém oblečení nám bylo dobře. Během cesty jsme probrali poslední politické události. Zde se nám jelo opravdu dobře. Pak nás čekaly cesty plné aut. Velmi nepříjemné to bylo ve sjezdu do Ludkovic. Několikrát nás olíznul i kamión. Nechápu, proč zde jezdí. Jsou to darebáci, kteří si zkracují cestu po okreskách. Jedou jako o život. Nahoru k Řetechovu jsem vždy ze zadní pozice hlásil kolik jede aut a kde nás šmiknou v zatáčce. Nakonec jsme vjeli na lesní cestu a sjížděli do Luhačovic. Pro moje úzké gumy to nebylo nejlepší, ale bezpečné. Cesta je zde rozrytá od koní. To se špatně jezdí na kole i chodí pěšky. Přesto slečna na koni byla hezká. Musím přehodnotit, kdo první jezdil v lese. Kůň nebo kolo?
Na kolonádě jsme načepovali vodu a Mirek mě fotil. Já jsem pak zase fotil nějaký zamilovaný lázeňský páreček. Důkladně si zkontrolovali, jestli se obrázky povedly. Jsou to lásky na čtrnáct dnů, ale lidé po nich pookřejí na několik roků. Luhačovice prostě působí blahodárně. Možná pomáhá i ta voda.
Z Luhačovic jsem jel znovu nahoru směrem k Řetechovu a zase dolů do Ludkovic. V lese jsem si nabral kojeneckou vodu ze studánky. Zítra se mně bude hodit na výlet. Provoz byl stále hrozný. Až po vjezdu do lesa na Majáku byl pokoj od aut. V Malenovicích mají novou cyklostezku přes celé sídliště a já se vyhnu nebezpečné jízdě v ulici plné zaparkovaných aut. Domů jsem přijel v pohodě.
Doma jsem se rozhodl umýt okno. Slunce zašlo za roh paneláku a dělalo se to dobře. Věšení záclon je horor. Nikdy nepoznám který je okraj horní a dolní. Po neděli přijde na návštěvu maminka a zkontroluje, jestli nemám na skle čmouhy. To aby mě sousedky nepomlouvaly. Dlouho to trvat nebude. Jsou každý den starší a starší.
Ujel jsem 76 km průměrem 20 km/hod. Velmi hezké a teplé počasí.
10.04.2009
Ahoj cykloturisti, dnes jsem se rozhodl doprovodit Mirka do Luhačovic. Napřed vás, ale seznámím se zážitkem v mé domácnosti. Už po třetí jsem vyplavil panelák prostřednictvím odpadové trubky. Přitom mě to minulý měsíc instalatér opravil a vyměnil přívodní potrubí z bytu. Problém je asi v tom, že máme ještě azbestové potrubí. Čistění nepřichází do úvahy. Mohlo by se to protrhnout. Potrubí se postupně ucpává a jednou budu mít byt plný hoven. Teď jsem si jen zkusil strašný zápach když se odpojí potrubí. Dlouho jsem větral.
Když jsem vyjížděl od domu, tak u Alberta ležel ožralý bezdomovec. Stála u něj rychlá sanitka a na personálu bylo vidět, že ho nemají chuť naložit. Ušpiní si sanitku a musí ji čistit.
Dnes bych měl říct, že byla blbost vyjet na kole na cestu. Řidiči byli jako smyslů zbavení. Prostě hrozně bezohlední. Začalo to mou cestou po staré Malenovské. Přede mnou jela skupinka cyklistů a táhli za sebou cyklovozík s dítětem. Měli na něm vlaječku, aby jej bylo daleko vidět. Proti nám jela souvislá řada aut. Ze zadu se přihnalo auto a začalo na nás jednotlivě dělat myšky. Pozoroval jsem, jak zrcátkem olizuje cyklisty. V každou chvíli mohl někoho srazit. Nakonec nám 500 metrů před parkovištěm ujel a já jsem ho po pár vteřinách dohnal. Nic jsem mu neříkal, ale několik vteřin nestálo za ten risk. Byl to bezohledný blbec za volantem. Přitom mohl jet rychle po hlavní silnici.
S Mirkem jsme jeli kolem malenovického hradu na horu k Majáku. Bylo hodně teplo a v krátkém oblečení nám bylo dobře. Během cesty jsme probrali poslední politické události. Zde se nám jelo opravdu dobře. Pak nás čekaly cesty plné aut. Velmi nepříjemné to bylo ve sjezdu do Ludkovic. Několikrát nás olíznul i kamión. Nechápu, proč zde jezdí. Jsou to darebáci, kteří si zkracují cestu po okreskách. Jedou jako o život. Nahoru k Řetechovu jsem vždy ze zadní pozice hlásil kolik jede aut a kde nás šmiknou v zatáčce. Nakonec jsme vjeli na lesní cestu a sjížděli do Luhačovic. Pro moje úzké gumy to nebylo nejlepší, ale bezpečné. Cesta je zde rozrytá od koní. To se špatně jezdí na kole i chodí pěšky. Přesto slečna na koni byla hezká. Musím přehodnotit, kdo první jezdil v lese. Kůň nebo kolo?
Na kolonádě jsme načepovali vodu a Mirek mě fotil. Já jsem pak zase fotil nějaký zamilovaný lázeňský páreček. Důkladně si zkontrolovali, jestli se obrázky povedly. Jsou to lásky na čtrnáct dnů, ale lidé po nich pookřejí na několik roků. Luhačovice prostě působí blahodárně. Možná pomáhá i ta voda.
Z Luhačovic jsem jel znovu nahoru směrem k Řetechovu a zase dolů do Ludkovic. V lese jsem si nabral kojeneckou vodu ze studánky. Zítra se mně bude hodit na výlet. Provoz byl stále hrozný. Až po vjezdu do lesa na Majáku byl pokoj od aut. V Malenovicích mají novou cyklostezku přes celé sídliště a já se vyhnu nebezpečné jízdě v ulici plné zaparkovaných aut. Domů jsem přijel v pohodě.
Doma jsem se rozhodl umýt okno. Slunce zašlo za roh paneláku a dělalo se to dobře. Věšení záclon je horor. Nikdy nepoznám který je okraj horní a dolní. Po neděli přijde na návštěvu maminka a zkontroluje, jestli nemám na skle čmouhy. To aby mě sousedky nepomlouvaly. Dlouho to trvat nebude. Jsou každý den starší a starší.
Ujel jsem 76 km průměrem 20 km/hod. Velmi hezké a teplé počasí.
10.04.2009
neděle 5. dubna 2009
Trampský guláš
Zapsal: Karel
Ahoj cykloturisti, přišlo nám znenadání letní počasí a já musím jet na Trampský guláš. Už se hodně těším na hezké trampské písničky.
V sobotu ráno vyjíždím po sedmé hodině. Jsem oblečen jako by mrzlo. Jenže to počasí je zrádné. Je ledový vzduch a musíte se obléci. Když jedu naoblékaný, tak se mně špatně šlape a potím se. To pocení je nejhorší. Žádné sportovní oblečení v takových podmínkách nefunguje dobře. Uvařil jsem si do plastové termosky čaj a za Bystřicí je už studený. Ve Skaličce nahlížím do statku s vytlučenými okny, jestli naši spoluobčané přežili zimu a můžu vás ujistit, že ano. Možná jich bude i více. Tentokráte se ještě v Bečvě nekoupali. Udělal jsem fotku na zavěšeném mostě a jedu dále. To už jsem za Bělotínem a začínají hrozně zničené cesty. My u nás ve Zlíně říkáme, že máme zničené cesty, ale Ostravsko nás překonává. Musím si všude dávat pozor, abych se v nějaké hluboké jámě nevyboural. Ve Vražném si dělám u rodného domu Mendela přestávku. Snědl jsem chleba, který jsem si na cestu nachystal. Teď už jsem za půlkou trasy.
Svou cestu zpestřuji o návštěvu na Opavsku. Je to malá zajížďka /20 km/ na kopec. Po návštěvě jedu jako pán bez šlapání do údolí. V dálce vidím zasněžené kopce a tam někam jedu. Cestu znám a jedu na jistotu. Udělalo se už hodně teplo a odložil jsem některé vrstvy. Hlavně spodky. S těmi se špatně šlape. U jednoho rybníku jsem viděl holku, jak se opaluje. Za Jistebníkem projíždím mezi rybníky a je to zde velmi romantické. Také je tu hodně cykloturistů. Obléhají hospody a užívají si prvního výletu. Cesta je v dezolátním stavu a velmi úzká. Jezdí zde bezohlední řidiči jak chahaři z Ostravy. Nevím, proč na takové cestě mezi cyklisty spěchají.
Do Staré Bělé přijíždím úplně dehydrovaný. V puse mám takové sucho, že mám přilepený jazyk a cítím, jak mně praskají rty. Je to pochopitelné. Hodně oblečený jsem se potil a vypil jsem jen ráno jeden litr čaje. Paní ve výčepu moji situaci chápe a dělá mně velký čaj do kriglu od piva. Už mě zná. Naposledy jsem sem přijel v sněhovém dešti a to mně musela dát i rum do čaje. Já se mezi tím převlékám na WC a umývám si zasolené tváře. Všechny věci si roztahuji na stůl a lavičky. Chci si to usušit. To ještě netuším, že na věci zapomenu a budu je večer sbírat za tmy vlhké.
Na koncert jsem dorazil pozdě, ale i tak mám před sebou hodně hodin krásného poslechu. Místnost je tradičně vyzdobena fotografiemi a kronikami. I Zajac zde ukazuje fotky z Aljašky. Má je moc hezké. Místnost v hájence je stále plná. U výčepu a kuchyně stále někdo stojí. Mají zde dobrý guláš. Obsluha jsou dobrovolníci a hodně se snaží.
Nebudu popisovat jednotlivé skupiny, ale naznačím, co mě zaujalo. Nejvíce to byla bluegrassová kapela BG styl. To je hudba, kterou mám hodně rád. Tempo di Šlak zaujalo věkovým průměrem a je jich tolik jako Alexandrovců. Ani se nevejdou na jeviště. Mají i staršího člena, který má problém vylézt na jeviště. Tempo di Vlak podává stále hezký výkon a není na nich co hodnotit. Jsou pořadatelé a hrají stále stejně hezky. Teď budou křtít nové CD. Hodně se mně líbilo duo z Plzně. Holka hezky zpívala. Hezké bylo i divadelní vystoupení čtyř děvčat. Tentokráte na téma jak to mají ženské v životě těžké. Bylo to hodně peprné a nemohu takové výrazy uvádět. Všichni jsme se hodně smáli. Byla tam i zahraniční účast ze Slovenska. Člověk si trošku na tu změnu musí zvykat. Já mam v hlavě trampskou píseň jen v Češtině. Jsme jediní na světě s tímto žánrem. Slovenština mně problémy nedělá. Celé dětství jsem poslouchal TV ve Slovenštině. Asi se rozjedu na Slovensko na nějaký festival. Trošku mimo naše zaměření bylo vystoupení dětí našich kamarádů. Přesto, že vyrostli u táborových ohňů tak jejich tvorba je zaměřena jiným směrem. Řekl bych četbou knih, které jsou v dnešní době mládeži předkládány. Na řadu přišel i protestsong. Bohužel to všichni v zaměstnání cítíme a nemusím popisovat o čem zpěvák zpíval. Heslo nebát se a nekrást už v politice neplatí. Rackovy sprosťárny přišly až po 22 hodině. Hodně děvčat se červenalo, ale on píše texty ze života. Když něco vidí v tramvaji, tak to zhudební. Po půlnoci začalo společné hraní. Všichni muzikanti se sesedli dokolečka a hráli co je zrovna napadlo. To už tak bylo až do rána. Postupně odpadali a já vám nemohu podat přesnější informace, protože jsem si venku přehodil celtu přes lavičku a vlezl jsem si ve spacáku pod ní. Nevím, jaká byla teplota, ale foukal jsem mlhu. Bylo to krásné usínaní do uší mně zněla krásná hudba a zpěv a já jsem se díval na nebe plné hvězd a k tomu nádherně svítil dorůstající měsíc. To nejde popsat. To musíte prožít a k tomu si přidat chlad a hledání polohy, při které vám nepůjde zima do spacáku.
Ani nevím, jak jsem usnul. Přesto řeknu, že jsem poctivě poslouchal. Probudil jsem se až ráno za světla. To už všichni spali. Sbalil jsem si věci a uvařil čaj. Část jsem si nalil do termosky a zbytek jsem vypil. Měl jsem před sebou dlouhou cestu domů a měl jsem dát organizmu dostatek tekutin. Vyjíždím zase nabalen, abych neprochladl. Teď mám, ale hned před sebou kopce. Jedu nejistotu. Už jsem tuto trasu jel minulý rok. Postupně se rozpínám, a měním tlusté věci za tenké. Po trase mám dva větrné mlýny a tak jedu udělat fotky. Dokonce jsem našel i zemskou osu ve Fryčovicích. Podél potoka vede značená cyklotrasa a já se nemusím start jak se dostanu do Hukvald. Město je na prudkém kopci. Stánkaři si chystají živobytí a já si jdu do pekárny koupit povidlový koláč. Na hrad nepůjdu, to bych se s kolem nadřel. Zastavím se jen u rodného domku Leoše Janáčka. Teď je můj nejbližší cíl Frenštát. To, ale musím překonat nějaké kopečky. Před Frenštátem na cestě divočí motorkáři. Vlněním si zahřívají gumy a dělají vše proto, aby se zabili. Ve Frenštátě pociťuji, že se mně nechce nějak šlapat do sedla. Je to dlouhý táhlý kopec a slunce do mne praží. Věci si neschovávám, budu je potřebovat ve sjezdu.
Do Rožnova jsem dojel v pohodě. Jen ty čtyřkolky jsou hrozné. Jezdí tak rychle, že jim auta nestačí. Mají malé skupinky a užívají si rychlosti. Ve městě předvádí svou akceleraci a jízdu ve smyku přes křižovatku. Můžou jezdit po městě, když nemají SPZ? Cesta do Valmezu je po rovině, ale po hlavní cestě. Dokonce jsem zde našel značenou cyklotrasu. Provede cyklistu po všech čertech. Proto všichni cyklisté jedou po hlavní cestě. Ve Valmezu si v parku dávám teplou Majku, mnozí z vás by se pozvraceli. Já jsem ji hrdinně snědl. Zatím nemám problémy. Cesta do Bystřice je nebezpečná jako vždy. Řidiči po této úzké a klikaté cestě jezdí jako urvaní ze řetězu. Strašně nerad tu jezdím. Zážitky ani nebudu popisovat. Přes Holešov jsem projel v pohodě. Doma jsem byl dříve, než jsem odhadl.
Ujel jsem 246 km s průměrnou rychlostí 22 km/hod.
Když vidím, že to byl můj letošní delší výlet a celou zimu jsem nijak netrénoval, tak je to dobrý výkon. Ke všemu ještě s plnými taškami. Naložil jsem je dobře a kolo mně nevlnilo.
4. – 5.4.2009
Ahoj cykloturisti, přišlo nám znenadání letní počasí a já musím jet na Trampský guláš. Už se hodně těším na hezké trampské písničky.
V sobotu ráno vyjíždím po sedmé hodině. Jsem oblečen jako by mrzlo. Jenže to počasí je zrádné. Je ledový vzduch a musíte se obléci. Když jedu naoblékaný, tak se mně špatně šlape a potím se. To pocení je nejhorší. Žádné sportovní oblečení v takových podmínkách nefunguje dobře. Uvařil jsem si do plastové termosky čaj a za Bystřicí je už studený. Ve Skaličce nahlížím do statku s vytlučenými okny, jestli naši spoluobčané přežili zimu a můžu vás ujistit, že ano. Možná jich bude i více. Tentokráte se ještě v Bečvě nekoupali. Udělal jsem fotku na zavěšeném mostě a jedu dále. To už jsem za Bělotínem a začínají hrozně zničené cesty. My u nás ve Zlíně říkáme, že máme zničené cesty, ale Ostravsko nás překonává. Musím si všude dávat pozor, abych se v nějaké hluboké jámě nevyboural. Ve Vražném si dělám u rodného domu Mendela přestávku. Snědl jsem chleba, který jsem si na cestu nachystal. Teď už jsem za půlkou trasy.
Svou cestu zpestřuji o návštěvu na Opavsku. Je to malá zajížďka /20 km/ na kopec. Po návštěvě jedu jako pán bez šlapání do údolí. V dálce vidím zasněžené kopce a tam někam jedu. Cestu znám a jedu na jistotu. Udělalo se už hodně teplo a odložil jsem některé vrstvy. Hlavně spodky. S těmi se špatně šlape. U jednoho rybníku jsem viděl holku, jak se opaluje. Za Jistebníkem projíždím mezi rybníky a je to zde velmi romantické. Také je tu hodně cykloturistů. Obléhají hospody a užívají si prvního výletu. Cesta je v dezolátním stavu a velmi úzká. Jezdí zde bezohlední řidiči jak chahaři z Ostravy. Nevím, proč na takové cestě mezi cyklisty spěchají.
Do Staré Bělé přijíždím úplně dehydrovaný. V puse mám takové sucho, že mám přilepený jazyk a cítím, jak mně praskají rty. Je to pochopitelné. Hodně oblečený jsem se potil a vypil jsem jen ráno jeden litr čaje. Paní ve výčepu moji situaci chápe a dělá mně velký čaj do kriglu od piva. Už mě zná. Naposledy jsem sem přijel v sněhovém dešti a to mně musela dát i rum do čaje. Já se mezi tím převlékám na WC a umývám si zasolené tváře. Všechny věci si roztahuji na stůl a lavičky. Chci si to usušit. To ještě netuším, že na věci zapomenu a budu je večer sbírat za tmy vlhké.
Na koncert jsem dorazil pozdě, ale i tak mám před sebou hodně hodin krásného poslechu. Místnost je tradičně vyzdobena fotografiemi a kronikami. I Zajac zde ukazuje fotky z Aljašky. Má je moc hezké. Místnost v hájence je stále plná. U výčepu a kuchyně stále někdo stojí. Mají zde dobrý guláš. Obsluha jsou dobrovolníci a hodně se snaží.
Nebudu popisovat jednotlivé skupiny, ale naznačím, co mě zaujalo. Nejvíce to byla bluegrassová kapela BG styl. To je hudba, kterou mám hodně rád. Tempo di Šlak zaujalo věkovým průměrem a je jich tolik jako Alexandrovců. Ani se nevejdou na jeviště. Mají i staršího člena, který má problém vylézt na jeviště. Tempo di Vlak podává stále hezký výkon a není na nich co hodnotit. Jsou pořadatelé a hrají stále stejně hezky. Teď budou křtít nové CD. Hodně se mně líbilo duo z Plzně. Holka hezky zpívala. Hezké bylo i divadelní vystoupení čtyř děvčat. Tentokráte na téma jak to mají ženské v životě těžké. Bylo to hodně peprné a nemohu takové výrazy uvádět. Všichni jsme se hodně smáli. Byla tam i zahraniční účast ze Slovenska. Člověk si trošku na tu změnu musí zvykat. Já mam v hlavě trampskou píseň jen v Češtině. Jsme jediní na světě s tímto žánrem. Slovenština mně problémy nedělá. Celé dětství jsem poslouchal TV ve Slovenštině. Asi se rozjedu na Slovensko na nějaký festival. Trošku mimo naše zaměření bylo vystoupení dětí našich kamarádů. Přesto, že vyrostli u táborových ohňů tak jejich tvorba je zaměřena jiným směrem. Řekl bych četbou knih, které jsou v dnešní době mládeži předkládány. Na řadu přišel i protestsong. Bohužel to všichni v zaměstnání cítíme a nemusím popisovat o čem zpěvák zpíval. Heslo nebát se a nekrást už v politice neplatí. Rackovy sprosťárny přišly až po 22 hodině. Hodně děvčat se červenalo, ale on píše texty ze života. Když něco vidí v tramvaji, tak to zhudební. Po půlnoci začalo společné hraní. Všichni muzikanti se sesedli dokolečka a hráli co je zrovna napadlo. To už tak bylo až do rána. Postupně odpadali a já vám nemohu podat přesnější informace, protože jsem si venku přehodil celtu přes lavičku a vlezl jsem si ve spacáku pod ní. Nevím, jaká byla teplota, ale foukal jsem mlhu. Bylo to krásné usínaní do uší mně zněla krásná hudba a zpěv a já jsem se díval na nebe plné hvězd a k tomu nádherně svítil dorůstající měsíc. To nejde popsat. To musíte prožít a k tomu si přidat chlad a hledání polohy, při které vám nepůjde zima do spacáku.
Ani nevím, jak jsem usnul. Přesto řeknu, že jsem poctivě poslouchal. Probudil jsem se až ráno za světla. To už všichni spali. Sbalil jsem si věci a uvařil čaj. Část jsem si nalil do termosky a zbytek jsem vypil. Měl jsem před sebou dlouhou cestu domů a měl jsem dát organizmu dostatek tekutin. Vyjíždím zase nabalen, abych neprochladl. Teď mám, ale hned před sebou kopce. Jedu nejistotu. Už jsem tuto trasu jel minulý rok. Postupně se rozpínám, a měním tlusté věci za tenké. Po trase mám dva větrné mlýny a tak jedu udělat fotky. Dokonce jsem našel i zemskou osu ve Fryčovicích. Podél potoka vede značená cyklotrasa a já se nemusím start jak se dostanu do Hukvald. Město je na prudkém kopci. Stánkaři si chystají živobytí a já si jdu do pekárny koupit povidlový koláč. Na hrad nepůjdu, to bych se s kolem nadřel. Zastavím se jen u rodného domku Leoše Janáčka. Teď je můj nejbližší cíl Frenštát. To, ale musím překonat nějaké kopečky. Před Frenštátem na cestě divočí motorkáři. Vlněním si zahřívají gumy a dělají vše proto, aby se zabili. Ve Frenštátě pociťuji, že se mně nechce nějak šlapat do sedla. Je to dlouhý táhlý kopec a slunce do mne praží. Věci si neschovávám, budu je potřebovat ve sjezdu.
Do Rožnova jsem dojel v pohodě. Jen ty čtyřkolky jsou hrozné. Jezdí tak rychle, že jim auta nestačí. Mají malé skupinky a užívají si rychlosti. Ve městě předvádí svou akceleraci a jízdu ve smyku přes křižovatku. Můžou jezdit po městě, když nemají SPZ? Cesta do Valmezu je po rovině, ale po hlavní cestě. Dokonce jsem zde našel značenou cyklotrasu. Provede cyklistu po všech čertech. Proto všichni cyklisté jedou po hlavní cestě. Ve Valmezu si v parku dávám teplou Majku, mnozí z vás by se pozvraceli. Já jsem ji hrdinně snědl. Zatím nemám problémy. Cesta do Bystřice je nebezpečná jako vždy. Řidiči po této úzké a klikaté cestě jezdí jako urvaní ze řetězu. Strašně nerad tu jezdím. Zážitky ani nebudu popisovat. Přes Holešov jsem projel v pohodě. Doma jsem byl dříve, než jsem odhadl.
Ujel jsem 246 km s průměrnou rychlostí 22 km/hod.
Když vidím, že to byl můj letošní delší výlet a celou zimu jsem nijak netrénoval, tak je to dobrý výkon. Ke všemu ještě s plnými taškami. Naložil jsem je dobře a kolo mně nevlnilo.
4. – 5.4.2009
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)