pátek 13. srpna 2010

Svatý Kopeček

Ahoj cykloturisti, každý rok se vydávám na Svatý Kopeček, abych si prověřil svou kondici. Obvykle to bývá na začátku léta, ale letos mám všechno posunuté. Přibližně je to 140 km většinou po rovině. Jen asi 10 km se jede do kopce. Možná je to 100 m převýšení. Tato trasa je zákeřná tím, že vede po dlouhých rovinách Hané, kde do vás paří naplno slunce a není se kde schovat. Moderní zemědělci všechny stromy a keře vymítili.

Vyjíždím před polednem směrem na Kroměříž po cyklostezce. Proti jiným rokům je i tato cyklostezka velkým ulehčením námahy. Před Kroměřížem dojíždím malou holčičku na kole a ona volá, že budeme závodit. Ikdyž přestanu šlapat, tak stejně jedu přes třicet. Má smůlu, nemůžu ji nechat vyhrát. Až zde pojedu za deset roků a potkáme se, tak mě předjede mladá slečna a já se nezmůžu ani na chvíli přidat. Lepší je na budoucnost nemyslet. To už bude na této cyklostezce asfalt vydrolený a budeme zde jezdit jen na horském kole.

Za Plešovcem je nová cyklostezka a na ní vidím před sebou dva vlčáky. Jsou volně a bez náhubku. Blbé je, že se snaží útočit na projíždějící auta. Pomaličku se k nim přibližuji a přemýšlím nad tím, co mně můžou udělat. Naštěstí se uklidnili a věnují se pobíhání podél silnice.

Celou cestu mám vítr do zad a jedu hodně rychle. Nesmím však tomu podlehnout a vydat energii. Musím si něco pošetřit i na zpáteční cestu, která bude horší. Za Grygovem musím překonat hlavní cestu do Olomouce. Je to hrozně velká křižovatka a řidiči v autech na každé straně cesty čekají, kdy nastane vhodný okamžik a na plný plyn přejedou tuto cestu. Já jsem na tom stejně. Problém je jen v tom, že řidiči jedoucí po hlavní cestě z cyklisty nemají strach. Když jim tam vjede auto, tak dají nohu z plynu dolů. Přece srážka s autem je nebezpečná.

O kousek dál je několik míst, kde opravovali asfalt a já po projetí musím zastavit a rukama z plášťů oškrabat přilepené kamínky. Jinak bych si připadal jako okovaný koník. Kamínky na rotujících pláštích klapou o cestu.

tak a jsem pod kopcem. Na tachometru mám průměrnou rychlost 27 km/hod. To je hezké, ale vím, že to pokazím.

Na Svatém Kopečku je klid, který neznám. Obvykle sem jezdím v sobotu a to zde bývají poutníci. V kostele jsem sám a v klidu zde můžu postát v chladném vzduchu. Před kostelem odpočívá cyklistka bezdomovkyně. Je to krásné když si pomyslím, že jsme si před Bohem všichni rovni. Vůbec nezáleží na tom, jak jsme sem připutovali. Vytahuji CoCaColu a oplatky. Přemýšlím, jestli ji mám nabídnout, ale nakonec si říkám, že kdyby chtěla, tak si řekne. Sedíme na schodech kousek od sebe a každý z nás je asi v jiném světě. Pozoruji jak se honí mraky a raději se ubírám k domovu. Předpověď počasí je špatná. Pod stromy před stánky obchodníků sedí bezdomovci a už asi hodně popili a jsou hluční. Na stole mají láhve od piva.

Jízda z kopce je příjemná, ale trvá jen chvíli. Zase šlapu nekonečné rovinky. Za Grygovem jsem se vždy zastavoval u štěrkoviště a pozoroval, jak se lidé koupou a opalují. Dnes je to jinak. Celá pláž je oplocená. Romantika skončila.

V Cítově jsem fotil bývalý zámeček a kolem projel cyklista na silničním kole. Ten zámeček jsem vám už dříve posílal na fotkách jako poničený objekt. Teď je to krásné místo. Nasazuji svoje tempo a pozoruji, jak se postupně k cyklistovi přibližuji. Jedu úsek, který hrozně nanávidím. Už mockrát jsem zde prodělal krizi na kole. Dnes mám aspoň před sebou někoho, koho můžu pronásledovat. Po několika kilometrech jej dojíždím a zjišťuji, že máme kus společné cesty. On drží v ruce igelitový sáček s léky. Byl v lékárně v Olomouci. Chvíli si vykládáme, ale nakonec se rozhodneme pro spolupráci a proti silnému větru se střídáme. Je to opravdu poznat, když se za někoho na chvíli můžete schovat a nabrat sil. Na polích jsou kombajny a vítr žene horký vzduch s prachem. V Chropyni se loučíme. Už se asi nikdy v životě nepotkáme. Tak to na silnici mezi cyklisty chodí. Prostě máte kamaráda na několik kilometrů. Já mam s tímto dobrou zkušenost. Už mockrát jsem se dozvěděl z nějaké oblasti zajímavé informace.

Já jsem měl na jednom dlouhém úseku na cyklostezce úlet. Můj mozek si vybavil moji loňskou cestu podél Labe a já jsem najednou viděl to, co jsem už dávno prožil. Když jedu, tak mívám takové vidiny. Asi se to u cykloturistů samotářů stává často.

Před Kroměřížem jsem měl už ve flašce jen 4 cm vody. Rozhodl jsem se dva centimetry vypít a zbytek jsem si nechal za město. Pak už je to domů 20 km. Domů jsem přijel s úplně suchými rty a kdybych jel o chvíli déle na slunci, tak by popraskaly. Když jsem vstoupil do domu, tak se moje tělo celé zalilo horkým potem. Byl jsem mokrý, jako bych vylezl ze sauny. Podíval jsem se do zrcadla a vypadal jsem jako automechanik. Šáhnul jsem si dnes na řetěz a utřel tvář. To jsem musel lidi na Kopečku strašit. Za celý výlet jsem vypil dva litry tekutin. Pak jsem celý večer jenom pil a nic nešlo ven. Nechápu, kam si to ten organismus dává.

Ujel jsem 135 km, za teplého počasí ve žhavém větru z polí.

12.08.2010

karel

Žádné komentáře:

Okomentovat