středa 29. září 2010

Rozhledna Javorník

Ahoj cykloturisti, potřeboval jsem zavést taťkovi Bakalovo mazání a rozhodl jsem se, že si trasu kousek prodloužím. Už dlouho jsem nebyl u větrného mlýna v Kuželově a tak byl plán trasy jasný.

Vyjel jsem až odpoledne a věděl jsem, že musím přibližně 100 km zvládnout do 19 hod. Doma se přes okno zdálo, že je venku teplo. Když jsem vyjel, tak jsem cítil, že krátké kalhoty jsou na hraně tělesné pohody. Nakonec jsem se oblečení stále vyhýbal a říkal jsem si, že ještě kousek vydržím. Ukázalo se, že nejvíc zima bylo podél Baťova kanálu. V okolí Uherského Hradiště bylo dobře. Jel jsem stále po cyklostezce podél kanálu a pak podél kolejí do Lázní Ostrožská Ves. V Uherském Ostrohu jsem sjel z cyklostezky a vydal jsem se po okresní silnici do Velké nad Veličkou. Zde začalo postupné stoupání. Před Veličkou jsem byl šokován velkým polem slunečních kolektorů. Byla zabrána krásná rovná zemědělská půda. V dalších vesnicích jsem viděl, že už přišel podzim. U cesty se prodával burčák a na polích lidé sklízeli úrodu.

Jel jsem po trase, kterou dobře znám z mládí a najednou jsem uviděl nad sebou rozhlednu. Bylo to překvapení, neboť já jsem se v myšlenkách oddával vzpomínkám, kde bych odbočil a jel domů přes Suchov. V Brodě však domov už nemám. Nade mnou se tyčila velká dřevěná rozhledna. Něco takového jsem v horském údolí nečekal. Rozhledny se staví na kopcích, aby bylo daleko vidět. To se v obci Javorník asi spletli. Vylezl jsem na rozhlednu a moc víc jsem toho neviděl. Spíš mě zaujalo upevnění hromosvodu na horní části.

Dále jsem pokračoval směrem na Slovensko a kousek před hranicemi jsem odbočil k větrnému mlýnu v Kuželově. Cesta zde mírně stoupá a doporučuji ji jako snadnější variantu než jet přímo přes Kuželov do prudkého kopce. U mlýna je krásný výhled do údolí řeky Moravy. V podstatě zde přehlédnete několik národopisných regionů. Na parkovišti jsem potkal turisty a ti měli na řídítkách košík se psem. Dozvěděl jsem se, že pes má své vlastní webové stránky. Na návštěvu větrného mlýna jsem nešel. Už jsem zde byl mockrát. Od mlýna jsem se pustil krásným klesáním do údolí. Jsou zde malebná zákoutí s obyčejnou cestou. Cesta je velmi úzká a je to překvapení, když potkáte obrovský autobus s turisty. Na polích se oralo a já jsem nasával vůni čerstvě otevřené země.

Za Hroznovou Lhotou mně začalo být zima a oblékl jsem se. Už jsem měl v nohách přes 70 km a měl jsem i hlad. Abych se posilnil, tak jsem vytáhl energetickou tyčinku, kterou jsem dostal od Petra k Vánocům. Už dávno v březnu ji propadla životnost, ale dala se sníst. Chuť to byla přímo hňusná. Chudáci vrcholoví sportovci, že něco takového musí jíst.

Před Kozojídkami jsem byl mile překvapen, když jsem najel na úplně novou cyklostezku a v pohodě jsem dojel až do středu Veselí nad Moravou. Od Veselí vede cyklostezka do Ostrohu poblíž řeky Moravy. O této cyklostezce jsem už víckrát psal a je to velmi dobrá věc, když sledujete kolik jezdí aut po hlavní silnici. Na jednom úseku jsem udělal chybu a sjel jsem z cyklostezky. Byla to moje nepozornost a projevilo se i podvečerní šero. Od lázní jsem musel začít svítit. Naštěstí je zde cyklostezka osvětlená a jelo se dobře. Na návštěvě jsem byl déle, než jsem měl v plánu a tak jsem jel domů za tmy.

Nejhorší bylo cestování po cyklostezce od Uherského Hradiště směrem do Napajedel. Tolik neosvětlených opilců na kole jsem už dlouho nepotkal. V jednom místě leželo na zemi přes cyklostezku jízdní kolo. Zpomalil jsem a díval jsem se, kde někdo leží a v tom se ozval smích mladých chuligánů s láhvemi v rukou. Kluci se za keřem bavili a byli asi hodně unavení. O kousek dál jsem dohnal dvě holky na horských kolech a ty neměly ani odrazky. Po chvíli jsem je uslyšel vykřiknout. Myslím si, že ve tmě sjely z cyklostezky do pole. To už jsem, ale řešil další překážku. Přede mnou táhl opilec jízdní kolo a nestačila mu na šířku celá cyklostezka. Obvykle se tito lidé o kolo opírají, ale tento už byl ve stádiu, kdy lehne na zem a usne. Dále jsem potkával neosvícené cyklisty a upozorňoval jsem je na překážky, které jsem minul.

Domů jsem přijel po cyklostezce až do Otrokovic kolem půl deváté. Můžu říct, že dnešní cesta byla charakteristická potkáváním neosvětlených a ožralých cyklistů na cyklostezce.

Bakalovo mazání je k dostání jen ve Zlíně v lékárně. Dělá se jen na objednávku. Spíš vám řeknou, že to nedělají. Nemají na to potřebné bylinky a suroviny. Používá se to na potírání bolestivých míst. Staré klouby a unavené svaly.

Celkem jsem ujel 117 km za krásného podzimního počasí.

18.09.2010

Karel

Žádné komentáře:

Okomentovat