Ahoj cykloturisti, už nemám slané tyčinky a musím jet do Zlína. Na kolo jsem obul staré pláště a dal nášlapné pedály. Pláště jsou značky Schwalbe a mají za sebou Jugoslavii a Švýcarsko. Jsou z neprůstřelného matriálu a opravdu jsem s nimi ještě nepíchl. I po tolika tisících kilometrech mají stále vyhovující vzorek. Myslím si, že je ani letos neojedu. Budu jezdit jen malé výlety. Teprve jsem letos překročil prvních 1000 km.
Vyjíždím za teplého počasí po škvárové cyklotrase do Tečovic a pak do Zlína po nové cyklostezce podél vody. S výběrem tyčinek nejsem moc spokojený. Já mám rád spálené a oni mají samé bledé tyčinky. Od pekárny se vydávám do pořádného stoupání na Tlustou horu do výšky 352 metrů. Stoupání vede po asfaltem zpevněné cyklotrase. Je do slušný kopec a já jedu na nejlehčí převod. Šlapu lehce, abych se nezapotil. Občas si udělám přestávku a fotím výhledy na průmyslový Zlín. V lese je příjemný chládek a nádherně voní stromy. Doufám, že nenapadne nějakého EU poslance zařadit čichání lesní vůně do návykových látek a zakázat návštěvy v jarním lese.
Vyfotit vysílač Maják je těžké. Je moc vysoký a okolo není místo se sluncem do zad. Kdysi zde bývala rozhledna. Za války ji Němci shodili, aby nemohla sloužit jako orientační bod pro nálety. Od Majáku sjíždím lesem na asfaltovou cestu do místa křížení s trasami sportovních okruhů. Je zde vyznačeno několik okruhů podle náročnosti. Přijíždí sem kluk na speciálním horském kole do obtížného terénu. Hledá cestu k Majáku a tak jsem mu poradil. Je moc rychlý a asi přehlíží správné křižovatky. Tak a teď už je to pohoda. Postupně klesám do Malenovic.
Nad Malenovicemi je varovná značka pro cyklisty a ihned následuje ocelová závora. O kousek dál je starý hrad. Pokud někdo hledáte poklady pomocí GPS, tak by zde jeden měl být. Kdysi jsem hledal, ale marně. Nemám GPS a chtěl jsem to uhodnout.
Od hradu jsem sjel do Malenovic k hlavní cestě. V úzké uličce jsem potkal dva kluky, jak vezli dlouhé lešenářské trubky do sběru. Nastala srandovní situace. Nebyli jsme se schopni shodnout, kam kdo uhne. Nakonec to vyřešila těžká kára a stáhla kluky do silnice. Snad to někde neukradli. Za Malenovicemi vede cyklostezka do Tečovic a je význačná tím, že má v prostřed chodníku sloup. Domů jsem se vrátil po škvárové cyklotrase.
Ujeto 25 km za krásného počasí.
30.04.2010
Karel
pátek 30. dubna 2010
sobota 24. dubna 2010
Ostrožská Nová ves
Ahoj cykloturisti, zde vidíte na fotkách, jaká byla pohoda na štěrkáči v Ostrožské.
Jel jsem to v rámci otvírání cyklostezky do Starého Města.
Celkem jsem ujel 65 km.
24.04.2010
Karel
Jel jsem to v rámci otvírání cyklostezky do Starého Města.
Celkem jsem ujel 65 km.
24.04.2010
Karel
Otevření cyklostezky Staré Město
Ahoj cykloturisti, lehce navazuji na zápis otvírání cyklostezky ráno v Otrokovicích. Mezi tím co jsem si zajel domů, tak cyklisté jeli postupně přes Napajedla do Starého Města. Ve všech obcích se zastavili a využili místní pohostinnosti. Já jsem spěchal, abych byl na místě oslav na čas, ale nešlo to. Cyklostezka byla úplně přeplněná cyklisty a bruslaři. Nejhorší jsou bruslaři, kteří neumí jezdit. Potkal jsem takovou paní, které se vymklo řízení z nohou a málem přede mnou lehla. Já jsem viděl, že to nezvládá, ale nevěděl jsem, kam spadne. Nakonec to ustála. Byl jsem přípraven vyjet na pole. Další jsou nezodpovědní rodiče, kteří učí malé dítě jezdit na kole. Oni jej odrážejí mezi cyklisty a snaží se jej přesvědčit, aby drželo rovnováhu. Co se děje na cyklostezce si neumíte ani představit. Myslím si, že se tato jízda stává velmi nebezpečnou. Když jsem jel po silnici s auty, tak jsem riskoval své zdraví. Teď se můžu nechtěně dostat do situace, že někoho přejedu. Přesto si myslím, že se lidé postupně naučí na cyklostezce chovat a situace se zlepší. Přes nepříjemné zkušenosti jsem rád, že máme cyklostezku.
U hospody před Babicemi byla postavena celnice se závorou. Pani celnice na mně vymáhala ukázat pas a já jsem před ní utíkal do polí. Zato krojovaní cyklisté si to užívali naplno. Měli dostatek jídla i pití. Na první fotce vidíte, že jsem fotil proti slunku a clonil jsem objektiv. Vjezd do země krále Miroslava pochopíme jen my Češi znalí našich pohádek. Bohužel pohádka se v naší zemi nekoná a šťastní můžeme být jen chvíli, když si uděláme radost. Na poslední fotce vidíte stejné cyklisty, ale už v Spytihněvi a jsou od sluníčka hodně unavení.
U Huštěnovic bylo také připraveno velké pohoštění pro cyklisty. Vypadalo to na domácí produkty. Zástupci vesnice se hodně snažili a podél rybníka umístili informační panely s fotkami ze života obce. Když jsem se vracel k večeru domů, tak zde seděli a dojídali dobroty. Měl jsem už hlad a zvažoval jsem, jestli mám zastavit a jít se najíst.
Do Starého Města jsem přijel úplně přesně na zahájení. Bylo to hezké, že se na pomyslném středu nových cyklostezek sešli cyklisté od Kroměříže s cyklisty z Veselí nad Moravou. Bylo zde hodně účastníků a bylo těžké se dostat dopředu, abych udělal několik fotek význačných osobností. Uvaděč pojal svou řeč hodně ze široka a lidé se začali pomalu rozcházet. Není nálada na poslouchání o zásluhách našich politiků. Myslím si, že stačilo říct jména tři pánů, kteří se o vybudování cyklostezky zasloužili a přestříhnout pásku. Já jsem nevydržel až dokonce a raději jsem se vydal prozkoumat novou část.
Byl jsem mile překvapen, jak hezky udělali nájezd za mostem a dále, že je až ke kolejím nová cyklostezka ze zámkové dlažby. Tato nová část nás zavede až na cyklostezku do Kostelan. Dříve jsme museli kličkovat mezi rodinnými domky. Tento úsek je velké ulehčení pro cyklisty neznalé zdejších poměrů. Za městem jsem se chtěl otočit a jet domu, ale do hlavy přišla myšlenka, abych si zajel k jezerům v Ostrožské Vsi. Fotky dám na stránky Party švih.
Cestou domů jsem se ve Starém Městě zastavil u sokolovny, kde měl být zábavný progra. Byly zde stánky s občerstvením i informacemi pro cykloturisty. Na dvoře hrála hudební skupina. Já jsem měl štěstí a vyfotil jsem nevěstu v zátiší mého kola. Bylo to hezké, že si vybrala termín svatby v době otvírání cyklostezky. Určitě ráda jezdí na kole. P5ed sokolovnou stáli pracovníci Moravského muzea a lákali cyklisty k prohlídce a účasti na zábavném programu.
Domů jsem vyrazil po nové cyklostezce a všimnul jsem si věci, která nám chybí. Místa kam by si mohli cykloturisté během cesty odskočit. Došlo k srandovní situaci. Skupinka cyklistů zjistila, že musí uvolnit vypité tekutiny a položila kola do trávy a stoupla si do řady. Kdyby mně to nebylo blbé, tak jsem je vyfotil. Co čert nechtěl, v té chvíli přijely cyklistky a začaly veselé poznámky.
K večeru se cyklostezka vyprázdnila a dojel jsem domů v pohodě. Dnes jsem byl poprvé v krátkých kalhotách. Dokonce jsem viděl plešatého pána s úplně spálenou lebkou. Ten bude večer asi hodně kňučet.
Ujel jsem 65 km za nádherného jarního počasí.
24.04.2010
Karel
Vybrané fotky :
Všechny fotky :
U hospody před Babicemi byla postavena celnice se závorou. Pani celnice na mně vymáhala ukázat pas a já jsem před ní utíkal do polí. Zato krojovaní cyklisté si to užívali naplno. Měli dostatek jídla i pití. Na první fotce vidíte, že jsem fotil proti slunku a clonil jsem objektiv. Vjezd do země krále Miroslava pochopíme jen my Češi znalí našich pohádek. Bohužel pohádka se v naší zemi nekoná a šťastní můžeme být jen chvíli, když si uděláme radost. Na poslední fotce vidíte stejné cyklisty, ale už v Spytihněvi a jsou od sluníčka hodně unavení.
U Huštěnovic bylo také připraveno velké pohoštění pro cyklisty. Vypadalo to na domácí produkty. Zástupci vesnice se hodně snažili a podél rybníka umístili informační panely s fotkami ze života obce. Když jsem se vracel k večeru domů, tak zde seděli a dojídali dobroty. Měl jsem už hlad a zvažoval jsem, jestli mám zastavit a jít se najíst.
Do Starého Města jsem přijel úplně přesně na zahájení. Bylo to hezké, že se na pomyslném středu nových cyklostezek sešli cyklisté od Kroměříže s cyklisty z Veselí nad Moravou. Bylo zde hodně účastníků a bylo těžké se dostat dopředu, abych udělal několik fotek význačných osobností. Uvaděč pojal svou řeč hodně ze široka a lidé se začali pomalu rozcházet. Není nálada na poslouchání o zásluhách našich politiků. Myslím si, že stačilo říct jména tři pánů, kteří se o vybudování cyklostezky zasloužili a přestříhnout pásku. Já jsem nevydržel až dokonce a raději jsem se vydal prozkoumat novou část.
Byl jsem mile překvapen, jak hezky udělali nájezd za mostem a dále, že je až ke kolejím nová cyklostezka ze zámkové dlažby. Tato nová část nás zavede až na cyklostezku do Kostelan. Dříve jsme museli kličkovat mezi rodinnými domky. Tento úsek je velké ulehčení pro cyklisty neznalé zdejších poměrů. Za městem jsem se chtěl otočit a jet domu, ale do hlavy přišla myšlenka, abych si zajel k jezerům v Ostrožské Vsi. Fotky dám na stránky Party švih.
Cestou domů jsem se ve Starém Městě zastavil u sokolovny, kde měl být zábavný progra. Byly zde stánky s občerstvením i informacemi pro cykloturisty. Na dvoře hrála hudební skupina. Já jsem měl štěstí a vyfotil jsem nevěstu v zátiší mého kola. Bylo to hezké, že si vybrala termín svatby v době otvírání cyklostezky. Určitě ráda jezdí na kole. P5ed sokolovnou stáli pracovníci Moravského muzea a lákali cyklisty k prohlídce a účasti na zábavném programu.
Domů jsem vyrazil po nové cyklostezce a všimnul jsem si věci, která nám chybí. Místa kam by si mohli cykloturisté během cesty odskočit. Došlo k srandovní situaci. Skupinka cyklistů zjistila, že musí uvolnit vypité tekutiny a položila kola do trávy a stoupla si do řady. Kdyby mně to nebylo blbé, tak jsem je vyfotil. Co čert nechtěl, v té chvíli přijely cyklistky a začaly veselé poznámky.
K večeru se cyklostezka vyprázdnila a dojel jsem domů v pohodě. Dnes jsem byl poprvé v krátkých kalhotách. Dokonce jsem viděl plešatého pána s úplně spálenou lebkou. Ten bude večer asi hodně kňučet.
Ujel jsem 65 km za nádherného jarního počasí.
24.04.2010
Karel
Vybrané fotky :
Všechny fotky :
Otevření cyklostezky Otrokovice
Ahoj cykloturisti, dnes máme v Otrokovicích slavnostní den. Otvíráme cyklostezku Kroměříž - Staré Město. Vyšlo nám nádherné počasí a to řilákalo hodně cykloturistů. Já jsem nejel do Kroměříže, ale počkal jsem si na příjezd v Otrokovicích. Když jsem jel včera od Kroměříže, tak jsem si říkal, že to bude hodně nebezpečné v Kvasicích u hřiště a na příjezdu do Otrokovic. Naštěstí dnes přijela cyklisty podpořit policie a nic se na cestě nestalo. Myslím si, že brzo bude uděláno propojení Otrokovice - Kvasice. V podstatě stačí využít zpevněný levý břeh z Kvasic do Otrokovic.
U přístaviště v Otrokovicích se sešlo hodně lidí a k účastníkům promluvila paní starostka Radoslava Matuszková. Popřála nám hezký výlet a přiznala, že má ráda turistiku. Pak ji trošku trápili pořadatelé aby předvedla, jaký má odhad a nakreslila kolik je sedm metrů. Dále následoval rozhovor paní starostky s novináři. Já jsem se na závěr přidal také a získal jsem odpověď na téma výstavby cyklostezky z Otrokovic do Zlína. Paní starostka začala nejdříve popisovat úspěchy ve Zlíně s jednotlivými úseky cyklostezky, ale to náš problém neřeší. V oblasti propojení Otrokovice - Malenovice se v blízké době nic nechystá. Proto ji zaujala moje varianta na využití staré malenovické cesty. Je škoda, že si tohoto návrhu nevšiml nikdo již dříve, když jsem jej poslal prostřednictvím pana Kohoutka na městský úřad.
U přístaviště je malá hospůdka a hodně cyklistů neodolalo dát si něco na uhašení žízně. Pořadatelé pro účastníky připravili občerstvení ve stánku, kde obsluhovala dvě hezká děvčata. Připraveny byly vdolečky a minerálka. K tomu mohl dostat každý účastník mapu. Já jsem si jí chtěl vzít, až udělám fotky. Je vám jasné, že jsem domů přijel bez mapy.
Složení účastníků bylo velmi různorodé. Od rodinek s dětmi až po bývalé cyklisty. Nejvíce pozornosti měla dvojice v historickém oblečení a se starými jízdními koly. Pán měl k tomu i hudební přístroj aby mu nebylo během cesty smutno. Další zajímavostí byl cyklista na vysokém kole.
Ve stanovený čas se peloton rozjel směrem k Napajedlům. Já jsem očekával zácpu u mostu přes Dřevnici. Jedná se o technologický most, na kterém je vybudována lávka pro pěší. Již minulý rok jsem popisoval, že je to nepřekonatelná překážka pro rodiny s dětmi v přívěsném vozíčku nebo pro dálkové cykloturisty s plně naloženým kolem. Když mám na kole naloženy všechny čtyři tašky, spací pytel a stan, tak kolo váží 40 kg. Nejde o to, že bych nezvednul takovou váhu, ale že je to rozloženo do délky na vratkém kole. V tomto místě doporučuji umístit ceduli, kde bude napsáno, že je poblíž silniční most po kterém se dá přejet. Při této příležitosti jsem cyklistické rodince doporučil, ať s vozíčkem objedou tuto překážku. Nakonec to vyšlo tak, že jsme se setkali na druhé straně. Zatím co já jsem stál v řadě před mostem a oni to objeli. Myslím si, že to není nic hrozného a cyklostezka tím nijak neztrácí na hodnotě. Už jsem na svých cestách viděl i horší překážky. Za lávkou účastníci pokračovali do Napajedel. Všichni se moc těšili na slíbené občerstvení.
24.04.2010
Karel
Vybrané fotky :
Všechny fotky :
U přístaviště v Otrokovicích se sešlo hodně lidí a k účastníkům promluvila paní starostka Radoslava Matuszková. Popřála nám hezký výlet a přiznala, že má ráda turistiku. Pak ji trošku trápili pořadatelé aby předvedla, jaký má odhad a nakreslila kolik je sedm metrů. Dále následoval rozhovor paní starostky s novináři. Já jsem se na závěr přidal také a získal jsem odpověď na téma výstavby cyklostezky z Otrokovic do Zlína. Paní starostka začala nejdříve popisovat úspěchy ve Zlíně s jednotlivými úseky cyklostezky, ale to náš problém neřeší. V oblasti propojení Otrokovice - Malenovice se v blízké době nic nechystá. Proto ji zaujala moje varianta na využití staré malenovické cesty. Je škoda, že si tohoto návrhu nevšiml nikdo již dříve, když jsem jej poslal prostřednictvím pana Kohoutka na městský úřad.
U přístaviště je malá hospůdka a hodně cyklistů neodolalo dát si něco na uhašení žízně. Pořadatelé pro účastníky připravili občerstvení ve stánku, kde obsluhovala dvě hezká děvčata. Připraveny byly vdolečky a minerálka. K tomu mohl dostat každý účastník mapu. Já jsem si jí chtěl vzít, až udělám fotky. Je vám jasné, že jsem domů přijel bez mapy.
Složení účastníků bylo velmi různorodé. Od rodinek s dětmi až po bývalé cyklisty. Nejvíce pozornosti měla dvojice v historickém oblečení a se starými jízdními koly. Pán měl k tomu i hudební přístroj aby mu nebylo během cesty smutno. Další zajímavostí byl cyklista na vysokém kole.
Ve stanovený čas se peloton rozjel směrem k Napajedlům. Já jsem očekával zácpu u mostu přes Dřevnici. Jedná se o technologický most, na kterém je vybudována lávka pro pěší. Již minulý rok jsem popisoval, že je to nepřekonatelná překážka pro rodiny s dětmi v přívěsném vozíčku nebo pro dálkové cykloturisty s plně naloženým kolem. Když mám na kole naloženy všechny čtyři tašky, spací pytel a stan, tak kolo váží 40 kg. Nejde o to, že bych nezvednul takovou váhu, ale že je to rozloženo do délky na vratkém kole. V tomto místě doporučuji umístit ceduli, kde bude napsáno, že je poblíž silniční most po kterém se dá přejet. Při této příležitosti jsem cyklistické rodince doporučil, ať s vozíčkem objedou tuto překážku. Nakonec to vyšlo tak, že jsme se setkali na druhé straně. Zatím co já jsem stál v řadě před mostem a oni to objeli. Myslím si, že to není nic hrozného a cyklostezka tím nijak neztrácí na hodnotě. Už jsem na svých cestách viděl i horší překážky. Za lávkou účastníci pokračovali do Napajedel. Všichni se moc těšili na slíbené občerstvení.
24.04.2010
Karel
Vybrané fotky :
Všechny fotky :
pátek 23. dubna 2010
Zahlinicke rybniky
Ahoj cykloturisti, venku je hezky a já se vydávám přes staveniště dálničního přivaděče do Tlumačova. Při průjezdu stavbou jsem ve větru potkal několik Tatrovek s hlínou. Při jízdě byl kolem nich oblak neprůhledného prachu a já skřípu mezi zuby písek. Pokračují velmi dobře a snad se brzo dočkáme na silnici úlevy. Z Tlumačova jedu podél trati nejdříve po kamenité cestě a pak po škvárové cestě do Záhlinic.
Za Záhlinicemi se vjíždí do oblasti několika rybníků a firmy na zpracování ryb. Za firmou je ohrada s lesní zvěří. Prodávají zde i zvěřinové maso. Kolem rybníků vede stará asfaltová cesta. Vše se změní při vjezdu do lesa. Zde je již nádherná asfaltka a podél ní je naučná stezka. Tato cesta slouží občanům Kroměříže jako výletní cesta o víkendu. Už jsem se několikráte zmiňoval, že bývá neprůjezdná. Prostě ráj bruslařů a rodinek s dětmi.
U hájenky jsem se zastavil udělat fotku pamětní desky přírodovědce Ferdinanda Stoličky, který zemřel při svých bádáních v Himalájích. V altánku seděla mládež a přehrávala si písničky z notebooku. Je to neuvěřitelné, že se někomu chtělo tahat počítač do lesa. Kluci tam tak nejspíše oblbovali holky. Všichni se u toho náramně bavili.
Při vjezdu do Kroměříže projedete kolem rozpadající se hospody. Tato hospoda má i zahrádku a slyšel jsem, že sem chodí turisté na pivo. Já jsem o kousek dál dohnal mladou běžkyni. Jmenovala se Jana a běžela z Kvasic přes les do Kroměříže a po cyklostezce nazpět. Říkal jsem jí, jakou rychlostí běží. Dnešní doba je už však dál a běžci s sebou nosí GPS Garmin se záznamníkem trasy. Zkoušel jsem jí fotit za jízdy, ale není to ono. Byla to šikovná holka a hodně dnešních žen jí může závidět hezkou sportovní postavu a dobrou kondičku.
Za obcí Trávník jsem najel na již mnohokráte popisovanou cyklostezku do Kvasic. Mám dobrou zprávu pro cyklisty. Stavaři natahali na krásný asfalt hlínu a kamení a teď zde nemůžou jezdit bruslaři. Stala se z toho JZD cesta. Až bude všechno hotovo a zaprší, tak bude cyklostezka opět krásná. Před Otrokovicemi jsem našel povalený cyklistický rozcestník. Je to nepochopitelné komu asi vadil?
Ujel jsem 40 km za postupně se ochlazujícího počasí.
23.04.2010
Karel
Za Záhlinicemi se vjíždí do oblasti několika rybníků a firmy na zpracování ryb. Za firmou je ohrada s lesní zvěří. Prodávají zde i zvěřinové maso. Kolem rybníků vede stará asfaltová cesta. Vše se změní při vjezdu do lesa. Zde je již nádherná asfaltka a podél ní je naučná stezka. Tato cesta slouží občanům Kroměříže jako výletní cesta o víkendu. Už jsem se několikráte zmiňoval, že bývá neprůjezdná. Prostě ráj bruslařů a rodinek s dětmi.
U hájenky jsem se zastavil udělat fotku pamětní desky přírodovědce Ferdinanda Stoličky, který zemřel při svých bádáních v Himalájích. V altánku seděla mládež a přehrávala si písničky z notebooku. Je to neuvěřitelné, že se někomu chtělo tahat počítač do lesa. Kluci tam tak nejspíše oblbovali holky. Všichni se u toho náramně bavili.
Při vjezdu do Kroměříže projedete kolem rozpadající se hospody. Tato hospoda má i zahrádku a slyšel jsem, že sem chodí turisté na pivo. Já jsem o kousek dál dohnal mladou běžkyni. Jmenovala se Jana a běžela z Kvasic přes les do Kroměříže a po cyklostezce nazpět. Říkal jsem jí, jakou rychlostí běží. Dnešní doba je už však dál a běžci s sebou nosí GPS Garmin se záznamníkem trasy. Zkoušel jsem jí fotit za jízdy, ale není to ono. Byla to šikovná holka a hodně dnešních žen jí může závidět hezkou sportovní postavu a dobrou kondičku.
Za obcí Trávník jsem najel na již mnohokráte popisovanou cyklostezku do Kvasic. Mám dobrou zprávu pro cyklisty. Stavaři natahali na krásný asfalt hlínu a kamení a teď zde nemůžou jezdit bruslaři. Stala se z toho JZD cesta. Až bude všechno hotovo a zaprší, tak bude cyklostezka opět krásná. Před Otrokovicemi jsem našel povalený cyklistický rozcestník. Je to nepochopitelné komu asi vadil?
Ujel jsem 40 km za postupně se ochlazujícího počasí.
23.04.2010
Karel
pondělí 19. dubna 2010
Chřibská 50
Ahoj cykloturisti, utekl rok a zase zde máme závod horských kol DEMA Chřibská 50. Minulý rok jsme měli v tuto dobu již přes 20C a jezdili jsme v krátkých kalhotách. Tento týden byl hodně deštivý a na závodníky čekalo hodně bláta. K tomu je i studený vítr. Ten kdo se zapotí a špatně obleče, může snadno prochladnout. Proto jsem na výlet vyjel v zimním oblečení.
Z domu jsem vyrazil tak, abych se setkal se závodníky u hájenky nad Kostelanama. Na místo jsem přijel asi s 10 minutovým náskokem. Na prvním obrázku vidíte automobil doprovázený předběžcem. Je to jako za starých časů. Chybí mu jen praporek. Ihned následovali cyklisté. První skupina si už na tak malém úseku do kopce udělala náskok. Jeli hodně rychle a vůbec jim nevadilo bláto. Zde se potvrdilo pravidlo, že dobře připravení jezdci s dobrou kondicí mají méně pádů než amatéři. Pak už začali přijíždět běžní cyklisté. Dnešní cyklistické pole se dělí na výkonostní jezdce a na cyklisty které ježdění na kole baví. Dnešní výkonostní jezdec potřebuje tréninkové podmínky a hodně peněz na výbavu, zdravotní péči, stravu a jarní trénink na Malorce. Zbytek cyklistů se pral se zablácenou cestou a občas někdo špatně zařadil nebo spadl. Tím docházelo k zastavování okolních cyklistů. Samozřejmě jsem slyšel sprostá slova. To už k tomu vypětí sil patří. Mezi cyklisty jsem vyfotil i několik kamarádů a čekal jsem, kdy se objeví Petr. Byl na startovní listině, ale já jsem odhadl, že v blátě nepojede. Uhodl jsem. Nechtěl si ušpinit kolo a měl na kole pláště s ojetým vzorkem.
S Petrem jsem se dohodl, že si závodníky nadjedeme do místa, kde se hodně stoupá po šotolině. Letošní rok jsem nefotil sjezdy. Asi bych měl hodně pádů, ale to není potřeba stále ukazovat. Navíc můj fotoaparát nezvládá rychlý pohyb. Během cesty se k nám přidali ještě dva cyklisté a dvě cyklistky. Čekali jsme dlouho na závodníky a tak jsme vzpomínali na staré časy kdy se ještě na kole jezdilo se silonovými kufry na tretrách.
Konečně se ukázali první závodníci a začalo povzbuzování. Naše kamarádka měla v pelotonu kolegy z oddílu a urputně povzbuzovala. Peloton se zásluhou bláta hodně roztrhal. Někteří závodníci už toho měli dost a šli pěšky. Myslím si, že to na Bunči pustili přímo do cíle na Kamínka. Všichni byli hodně špinaví od bláta a některým už nefungovalo řazení. Jiným zase škrtaly kotoučové brzdy a opravdu brzdily ikdyž závodník nechtěl. Závody v takovém těžkém terénu jsou zlatý důl pro obchody s velomateriálem. Většina závodníků ojede špalky nebo obložéni. Ti s větší smůlou probrousí ráfek. Nakonec už přijde na řadu řetěz a pastorky.
Postupně se závodníky jsem se vracel na Komínky. Na pozadí jedné fotky vidíte hezkou skálu. Dále jsem už nepokračoval a jel jsem fotit letecké modeláře v Halenkovicích.
Najel jsem 45 km za hezkého počasí.
17.04.2010
Karel
http://www.cyklosportchropyne.cz/dema.php
http://www.kaminka.cz/
Vybrané fotky :
Všechny fotky Karel :
Fotky Eurobike :
Fotky od Ivo Caudra :
http://picasaweb.google.cz/CAUIVO
Z domu jsem vyrazil tak, abych se setkal se závodníky u hájenky nad Kostelanama. Na místo jsem přijel asi s 10 minutovým náskokem. Na prvním obrázku vidíte automobil doprovázený předběžcem. Je to jako za starých časů. Chybí mu jen praporek. Ihned následovali cyklisté. První skupina si už na tak malém úseku do kopce udělala náskok. Jeli hodně rychle a vůbec jim nevadilo bláto. Zde se potvrdilo pravidlo, že dobře připravení jezdci s dobrou kondicí mají méně pádů než amatéři. Pak už začali přijíždět běžní cyklisté. Dnešní cyklistické pole se dělí na výkonostní jezdce a na cyklisty které ježdění na kole baví. Dnešní výkonostní jezdec potřebuje tréninkové podmínky a hodně peněz na výbavu, zdravotní péči, stravu a jarní trénink na Malorce. Zbytek cyklistů se pral se zablácenou cestou a občas někdo špatně zařadil nebo spadl. Tím docházelo k zastavování okolních cyklistů. Samozřejmě jsem slyšel sprostá slova. To už k tomu vypětí sil patří. Mezi cyklisty jsem vyfotil i několik kamarádů a čekal jsem, kdy se objeví Petr. Byl na startovní listině, ale já jsem odhadl, že v blátě nepojede. Uhodl jsem. Nechtěl si ušpinit kolo a měl na kole pláště s ojetým vzorkem.
S Petrem jsem se dohodl, že si závodníky nadjedeme do místa, kde se hodně stoupá po šotolině. Letošní rok jsem nefotil sjezdy. Asi bych měl hodně pádů, ale to není potřeba stále ukazovat. Navíc můj fotoaparát nezvládá rychlý pohyb. Během cesty se k nám přidali ještě dva cyklisté a dvě cyklistky. Čekali jsme dlouho na závodníky a tak jsme vzpomínali na staré časy kdy se ještě na kole jezdilo se silonovými kufry na tretrách.
Konečně se ukázali první závodníci a začalo povzbuzování. Naše kamarádka měla v pelotonu kolegy z oddílu a urputně povzbuzovala. Peloton se zásluhou bláta hodně roztrhal. Někteří závodníci už toho měli dost a šli pěšky. Myslím si, že to na Bunči pustili přímo do cíle na Kamínka. Všichni byli hodně špinaví od bláta a některým už nefungovalo řazení. Jiným zase škrtaly kotoučové brzdy a opravdu brzdily ikdyž závodník nechtěl. Závody v takovém těžkém terénu jsou zlatý důl pro obchody s velomateriálem. Většina závodníků ojede špalky nebo obložéni. Ti s větší smůlou probrousí ráfek. Nakonec už přijde na řadu řetěz a pastorky.
Postupně se závodníky jsem se vracel na Komínky. Na pozadí jedné fotky vidíte hezkou skálu. Dále jsem už nepokračoval a jel jsem fotit letecké modeláře v Halenkovicích.
Najel jsem 45 km za hezkého počasí.
17.04.2010
Karel
http://www.cyklosportchropyne.cz/dema.php
http://www.kaminka.cz/
Vybrané fotky :
Všechny fotky Karel :
Fotky Eurobike :
Fotky od Ivo Caudra :
http://picasaweb.google.cz/CAUIVO
Letečtí modeláři Halenkovice
Ahoj cykloturisti a modeláři, dnešní fotky se věnují setkání modelářů v Halenkovicích. Já jsem tam jel rovnou ze závodu horských kol Dema Chribská 50. Vyšlo nám nádherné počasí s mírným studeným větrem. Je to však velký úspěch s propršeným týdnem.
Moji spolupracovníci přinesli své modely, které přes zimu stavěli nebo zdokonalovali. Jsou moc šikovní.
17.04.2010
Karel
Moji spolupracovníci přinesli své modely, které přes zimu stavěli nebo zdokonalovali. Jsou moc šikovní.
17.04.2010
Karel
Cyklostezka Martinice Holešov
Ahoj cykloturisti, minulý rok jsem se hodně rozepsal o cyklostezce z Martinic do Holešova. Diskutoval jsem na téma, jestli jsou jednotlivé úseky dobře umístěny. Dnes jsem se jel podívat, jestli je cyklostezka hotová. Ráno se přehnala Otrokovicemi dešťová bouřka a pak už bylo hezky. Myslím si, že by už mohlo skončit dešťové období.
Vyjel jsem směrem na Machovou a byl jsem překvapen kolik na tomto úseku cesty jezdí aut. Dokonce i kamióny. Za Záhnašovicemi začal ještě větší provoz. Po dlouhém úseku je značka stop a řidiči zastavovali. Po chvilce se udělala kolona aut. Pak přijela řidička v drahém autě. Rozměry auta odpovídaly váhové kategorii řidičky. Ta však neměla nervy, aby čekala a otevřeným okénkem nadávala řidičům, ať jedou. Za odměnu jsem se postavil s kolem před ni. Nevím, co říkala a rychle jsem ujel z křižovatky. Ve sjezdu do Martinic, mě předjela cyklistka na horském kole. Na to, že mě předjíždějí holky jsem si už zvykl, ale ona měla kraťasy. Já jsem jel ještě v zimní čepici a zimních dlouhých kalhotách. Dokonce neměla ani přilbu. Ta bude mít brzo nachlazená kolena.
Za Martinicemi začíná nádherná cyklostezka. To co jsem ukazoval jako stavbu, už není pravda. Vše je hotovo. Musím říct, že už bylo na čase. Zde se jednalo o velmi nebezpečný úsek. Přesto se zde všichni těší na dálniční obchvat do Zlína. To se pak obci velmi ulehčí od nebezpečného provozu. Na kruhovém objezdu jsem udělal fotku cesty do nikam a věnoval jsem se směru jízdy, který jsem minulý rok nepopsal. Směr do Holešova zůstal stejný, jak byl minulý rok dokončen.
Tak a teď nový směr. Je to vedeno do míst průmyslové zóny a poblíž letiště. Nevím jestli můžu napsat bývalého letiště. Vede zde krásná cesta a cyklostezka. Jak vidíte, tak bruslařkám cyklostezka nestačila a jely po cestě. Je to nádherný dlouhý úsek a pokud budete učit děti jezdit na kole, tak jeďte sem. Cyklostezka končí na kruhové křižovatce v polích a nikam nevede. Dokonce nevede ani vedlejší cestou do města. Já jsem se vydal směrem Záhnašovice. Tušil jsem, že tam někde musí být udělaná malá spojnice do vesnice. Bylo to špatné tušení, vesnici jsem viděl přes svodidla a potok. Nechápal jsem, jak někdo může odstřihnout vesnici od průmyslové zóny, aniž by udělal aspoň lávku pro pěší přes potok. Až doma jsem to pochopil. Povede zde dálnice. Přesto si na mapě všimněte, jak komplikovaně se dostávají z vesnice do města, které vidí přes pole. Dále jsem se nechal nalákat krásnou úzkou cestou podél potoka do směru, který mně vyhovoval. Po chvíli jízdy jsem byl v pasti. Chodník končil u vodního zdymadla. Musel jsem se vrátit a nabrat směr k čokoládovně. Tam jsem najel na hlavní cestu a musel vydržet po nejbližší křižovatku, abych sjel z úzké velmi frekventované cesty. Myslím si, že ji řidiči zneužívají jako obchvat města směrem na Zlín. Už aby tu ta dálnice stála.
Domů jsem se vydal slepou cestou do Kurovic a pak do Miškovic. To bylo malé zpestření po samých rovinkách.
Všimněte si, že průmyslová zóna stojí na krásné rovině a černé úrodné hlíně. Co by sedlák za takovou půdu dal?
Ujel jsem 40 km. Napřed mrholení a pak hezky.
16.04.2010
Karel
Vyjel jsem směrem na Machovou a byl jsem překvapen kolik na tomto úseku cesty jezdí aut. Dokonce i kamióny. Za Záhnašovicemi začal ještě větší provoz. Po dlouhém úseku je značka stop a řidiči zastavovali. Po chvilce se udělala kolona aut. Pak přijela řidička v drahém autě. Rozměry auta odpovídaly váhové kategorii řidičky. Ta však neměla nervy, aby čekala a otevřeným okénkem nadávala řidičům, ať jedou. Za odměnu jsem se postavil s kolem před ni. Nevím, co říkala a rychle jsem ujel z křižovatky. Ve sjezdu do Martinic, mě předjela cyklistka na horském kole. Na to, že mě předjíždějí holky jsem si už zvykl, ale ona měla kraťasy. Já jsem jel ještě v zimní čepici a zimních dlouhých kalhotách. Dokonce neměla ani přilbu. Ta bude mít brzo nachlazená kolena.
Za Martinicemi začíná nádherná cyklostezka. To co jsem ukazoval jako stavbu, už není pravda. Vše je hotovo. Musím říct, že už bylo na čase. Zde se jednalo o velmi nebezpečný úsek. Přesto se zde všichni těší na dálniční obchvat do Zlína. To se pak obci velmi ulehčí od nebezpečného provozu. Na kruhovém objezdu jsem udělal fotku cesty do nikam a věnoval jsem se směru jízdy, který jsem minulý rok nepopsal. Směr do Holešova zůstal stejný, jak byl minulý rok dokončen.
Tak a teď nový směr. Je to vedeno do míst průmyslové zóny a poblíž letiště. Nevím jestli můžu napsat bývalého letiště. Vede zde krásná cesta a cyklostezka. Jak vidíte, tak bruslařkám cyklostezka nestačila a jely po cestě. Je to nádherný dlouhý úsek a pokud budete učit děti jezdit na kole, tak jeďte sem. Cyklostezka končí na kruhové křižovatce v polích a nikam nevede. Dokonce nevede ani vedlejší cestou do města. Já jsem se vydal směrem Záhnašovice. Tušil jsem, že tam někde musí být udělaná malá spojnice do vesnice. Bylo to špatné tušení, vesnici jsem viděl přes svodidla a potok. Nechápal jsem, jak někdo může odstřihnout vesnici od průmyslové zóny, aniž by udělal aspoň lávku pro pěší přes potok. Až doma jsem to pochopil. Povede zde dálnice. Přesto si na mapě všimněte, jak komplikovaně se dostávají z vesnice do města, které vidí přes pole. Dále jsem se nechal nalákat krásnou úzkou cestou podél potoka do směru, který mně vyhovoval. Po chvíli jízdy jsem byl v pasti. Chodník končil u vodního zdymadla. Musel jsem se vrátit a nabrat směr k čokoládovně. Tam jsem najel na hlavní cestu a musel vydržet po nejbližší křižovatku, abych sjel z úzké velmi frekventované cesty. Myslím si, že ji řidiči zneužívají jako obchvat města směrem na Zlín. Už aby tu ta dálnice stála.
Domů jsem se vydal slepou cestou do Kurovic a pak do Miškovic. To bylo malé zpestření po samých rovinkách.
Všimněte si, že průmyslová zóna stojí na krásné rovině a černé úrodné hlíně. Co by sedlák za takovou půdu dal?
Ujel jsem 40 km. Napřed mrholení a pak hezky.
16.04.2010
Karel
Cyklostezka Chropyně
Ahoj cykloturisti, minulý rok jsem vám posílal fotku z počátku výstavby cyklostezky do Chropyně. Dnes můžeme říct, že je hotová a já jsem se rozhodl toto místo navštívit. Dnes bylo od rána moc hezky a dokonce jsem viděl jednu slečnu v tričku a kalhotkách z okna před domem. Myslím si, že to přehnala. Tak moc teplo ještě nebylo. Na teploměru bylo 16 C. Ve chvíli, kdy jsem se rozhodl vyjet se zatáhlo a začaly padat kapky. Já jsem přesto vyjel. V Kvasicích se moje cesta stala veselejší za podpory lidové muziky z volebního autobusu. Do Kroměříže jsem jel po cyklostezce. Ve městě se přejede most a jste zase na cyklostezce. Pak se jede po novém koberci přes zahrádkářskou kolonii. Provoz začne až na cestě do Plešovce. Za vesnicí začíná cyklostezka a po ní se dostanete až na začátek Chropyně. Zde doporučuji na první odbočce projet k zámeckému rybníku. Jak vidíte, tak polovina cesty vede po cyklostezkách a zbytek po vedlejších cestách. Myslím si, že se jedná o dobrý tip na výlet pro rodinu.
Na zpáteční cestě jsem se nechal zlákat odbočkou k Minuvský most. Jakmile jsem projel po panelové cestě lesem, tak se moje myšlenky vrátily do minulého roku, kdy jsem jel za městem Magdeburg podél Labe. Louky i stromy zde byly úplně stejné. Udělal jsem si fotku, ale doma jsem se rozhodl, že jí nepošlu. Vám by ten pohled do krajiny nic neříkal. Bylo to jen v mých vzpomínkách na cestování. Po dvou kilometrech jsem dojel k mostu a přístavišti. Myslím si, že zde vodáci táboří. Dále jsem už nejel po polní cestě, ale po vyšlapaném chodníčku až k vodní elektrárně. Na obrázku můžete vidět dům, který byl kdysi krásný a teď je zničený. O kousek dál už je nová dálnice do Brna. Na začátku Kroměříže jsem se zastavil u cvičiště koní. Zrovna zde holky trénovaly a můžu vám říct, že to nebyla zábava. Měly s sebou trenéra a ten je školil, jak mají skákat přes překážky. Byl to odborný výklad o kinematice a dynamice pohybu. Skok přes vysokou překážku jsem nezachytil. Přímo naproti je hotelová škola a nemocnice pro zvířata.
O kousek dál jsem vjel do zámeckého areálu a ocitl jsem se v cyklokempu. Je zde občerstvení, sociální budova a tenisové kurty. Myslím si, že cena za noc ve stanu je dobrá. Na obrázku 005 vidíte ukazatel do kempu. Tak si představuji značení na cyklotrasách. Cyklista je o všem informován a nemusí nic pracně hledat. Zároveň se tak projeví přínos z cykloturistiky. Správně tam ještě má být ukazatel do nejbližší opravny jízdních kol. V zámeckém areálu je moc hezky a doporučuji vám návštěvu. Jsou zde volně žijící ptáci, ale i klece. Je to ideální místo k procházce mezi velkými stromy a krásnou zelení. Na obrázku 045 vidíte, že lze vyznačit pruh pro cyklisty i v jednosměrné ulici. Jen my se v Otrokovicích takového řešení nemůžeme dočkat. Cyklisté nepotřebují drahé cyklostezky. Úplně stačí oddělení pruhem od aut. Na náměstí vidíte staré budovy a věž s hodinami.
Ve městě začalo víc pršet a já jsem se rozhodl pro rychlejší jízdu domů. Mám na mysli bez zbytečných zastávek na fotografování. Cesta domů po cyklostezce krásně ubíhá. Dnes jsem dohnal maminku s děckem na kole a byl to složitý manévr při předjíždění. Děcko je schopné čehokoliv. O kousek dál jsem potkal bruslařku a za ní jelo auto po cyklostezce. Ukázal jsem jí co má za zádama a uslyšel jsem "můj Bože". Řidič jel pomalu a neohrozil nás. Přesto nechápu, proč zde potkávám auta. Když zde byla vysoká tráva, tak sem osobním autem nejezdili.
Cestou do Kroměříže jsem si všimnul, že všechny lavičky byly obsazeny zamilovanými páry. Měli s sebou jízdní kola a to je správné. Horší je, že všichni kouřili. Možná je to dobře. Jízda na kole dodává dobrý pocit, drogy v cigaretách uklidňují a dotek milé osoby vyvolává pocit uspokojení. Tak co víc už můžeme chtít?
Ujel jsem 58 km v zataženém a deštivém počasí. Je vidět jak mám tmavé fotky.
09.04.2010
Karel
Na zpáteční cestě jsem se nechal zlákat odbočkou k Minuvský most. Jakmile jsem projel po panelové cestě lesem, tak se moje myšlenky vrátily do minulého roku, kdy jsem jel za městem Magdeburg podél Labe. Louky i stromy zde byly úplně stejné. Udělal jsem si fotku, ale doma jsem se rozhodl, že jí nepošlu. Vám by ten pohled do krajiny nic neříkal. Bylo to jen v mých vzpomínkách na cestování. Po dvou kilometrech jsem dojel k mostu a přístavišti. Myslím si, že zde vodáci táboří. Dále jsem už nejel po polní cestě, ale po vyšlapaném chodníčku až k vodní elektrárně. Na obrázku můžete vidět dům, který byl kdysi krásný a teď je zničený. O kousek dál už je nová dálnice do Brna. Na začátku Kroměříže jsem se zastavil u cvičiště koní. Zrovna zde holky trénovaly a můžu vám říct, že to nebyla zábava. Měly s sebou trenéra a ten je školil, jak mají skákat přes překážky. Byl to odborný výklad o kinematice a dynamice pohybu. Skok přes vysokou překážku jsem nezachytil. Přímo naproti je hotelová škola a nemocnice pro zvířata.
O kousek dál jsem vjel do zámeckého areálu a ocitl jsem se v cyklokempu. Je zde občerstvení, sociální budova a tenisové kurty. Myslím si, že cena za noc ve stanu je dobrá. Na obrázku 005 vidíte ukazatel do kempu. Tak si představuji značení na cyklotrasách. Cyklista je o všem informován a nemusí nic pracně hledat. Zároveň se tak projeví přínos z cykloturistiky. Správně tam ještě má být ukazatel do nejbližší opravny jízdních kol. V zámeckém areálu je moc hezky a doporučuji vám návštěvu. Jsou zde volně žijící ptáci, ale i klece. Je to ideální místo k procházce mezi velkými stromy a krásnou zelení. Na obrázku 045 vidíte, že lze vyznačit pruh pro cyklisty i v jednosměrné ulici. Jen my se v Otrokovicích takového řešení nemůžeme dočkat. Cyklisté nepotřebují drahé cyklostezky. Úplně stačí oddělení pruhem od aut. Na náměstí vidíte staré budovy a věž s hodinami.
Ve městě začalo víc pršet a já jsem se rozhodl pro rychlejší jízdu domů. Mám na mysli bez zbytečných zastávek na fotografování. Cesta domů po cyklostezce krásně ubíhá. Dnes jsem dohnal maminku s děckem na kole a byl to složitý manévr při předjíždění. Děcko je schopné čehokoliv. O kousek dál jsem potkal bruslařku a za ní jelo auto po cyklostezce. Ukázal jsem jí co má za zádama a uslyšel jsem "můj Bože". Řidič jel pomalu a neohrozil nás. Přesto nechápu, proč zde potkávám auta. Když zde byla vysoká tráva, tak sem osobním autem nejezdili.
Cestou do Kroměříže jsem si všimnul, že všechny lavičky byly obsazeny zamilovanými páry. Měli s sebou jízdní kola a to je správné. Horší je, že všichni kouřili. Možná je to dobře. Jízda na kole dodává dobrý pocit, drogy v cigaretách uklidňují a dotek milé osoby vyvolává pocit uspokojení. Tak co víc už můžeme chtít?
Ujel jsem 58 km v zataženém a deštivém počasí. Je vidět jak mám tmavé fotky.
09.04.2010
Karel
Cyklostezka Prakšice
Ahoj cykloturisti, na podzim jsem vám poslal fotku, jak se v Prakšicích začíná stavět cyklostezka. Spíš jsem si to myslel a ono se to splnilo. Dokonce to stihli vybudovat přes zimu. Trošku mě to překvapilo ve smyslu, proč to stavěli. Cesta z Uh. Brodu do Prakšic je z pohledu cyklistů jezdících v Otrokovicích nebo Zlíně bezpečná. Jediné co vidím je turistika. Obdivuji, že nějaký starosta na vesnici dokázal na takovou stavbu sehnat peníze. Nikde tam není vidět velká cedule, že přispělo EU. Tak jak to známe z tras podél Moravy. Mluví ze mě závist. Já denně riskuji na cestě Otrokovice - Zlín a nemám takového starostu, který by se postaral o bezpečnost cyklistů. Naši lidé na radnici nejsou neschopní sehnat peníze na cyklostezku, ale jsou angažovaní v jiných věcech. Tím pomíjím cyklotrasu podél Moravy, ale to jim spadlo do klína a teď z toho politicky rýžují. Ta trasa z Prakšic měří asi 2500 m. To by v Otrokovicích stálo 15mil. My potřebujeme spojit Otrokovice s Malenovicemi, asi 1000 m a stačil by nám štěrkový povrch.
Konec závisti a jdeme k cestování. Dnešní den jsem začal pracovně. Můj soused mně napsal na dveře, ať udělám za něj malý a velký úklid v paneláku. V budoucnu mně to oplatí. Tak jsem ten úklid vzal přes celý můj byt až na ulici ke škrabáku s nedopalky cigaret. Po rozcvičce jsem vyrazil na Napajedla. Venku bylo slunečno, ale silný protivítr. Byl tak silný, že jsem jel rychlostí 15 km/hod. Nesmím se namáhat a jel jsem na lehký převod, který používám do táhlých stoupání. Celé Napajedla jsem projel po cyklostezce bez problémů. Nikdo se mně nepletl do cesty. Všichni byli na cyklostezce u vody. Do Pašovic jsem si poprvé letos užil nádherný sjezd.
Projel jsem Prakšicemi přes hřbitov a vydal jsem se na dlouhé stoupání do lesa. Já tuto trasu moc dobře znám. Od dětství tu jezdím přes les na kole nebo na běžkách. Byl jsem častým hostem u babičky v Prakšicích. Možná si někteří vzpomínáte, jak jsem se vrátil z Maroka a byl jsem zblblý z jízdy v poušti. Toto byla moje první cesta na horském kole do lesa. Moc mně to pomohlo a naše lesy bych nevyměnil. Jak vidíte, tak si někdo přímo u cestičky udělal myslivecký posed. Hezká cesta se líbí i zamilovaným párům. Doufám, že jim procházka lesem upevní zdraví a nenachladí se na studené mezi. Cyklostezka u myslivecké chaty opouští les a vede po okraji pole. Já jsem předpokládal, že povede po žluté turistické značce jak to znám. Nakonec to nevadí. Koho nebude bavit jízda po asfaltě, tak ten pojede lesem. Je tam hezký úsek z modřínů. Cyklostezka končí nad střelnicí na cestě do Maršova. Stačí jen kousek popojet a můžete se napojit na starou lesní cestu do Rubanisk k myslivecké chatě. Teď asi patří České zbrojovce. Pak už se dá sjet lesem a po poli do Brodu.
Nazpět mě čekal nádherný dlouhý sjezd, já jsem naštěstí fotil rovnoběžnou cestu pro auta a k rodince, kterou vidíte na fotce jsem přijel krokem. V té chvíli už byl chlapeček na zemi. Maminka ho vzala k sobě za ruku a tatínek ustoupil doleva. Já jsem mezi nimi pomalu projížděl a najednou se chlapeček vytrh a přeběhl k tatínkovi. Prudce jsem zabrzdil a skočil nohama na zem. Dobře to dopadlo. Bylo to velké štěstí, že jsem jel tak pomalu. Kdyby zde projížděli hobby cyklisti, tak je z něho šrot. Všimněte si, že cyklotrasa je označena jako cyklostezka. Přesto bych od tud chodce nevyháněl. Když jsem se probral z šoku, tak jsem si uvědomil, že jsem si takovým prudkým škubnutím mohl zničit to co dalo doktorům tolik práce opravit. Mohl jsem i dojezdit.
Domů jsem jel už v pohodě s větrem do zad a místy jsem dosahoval rychlosti 30 km/hod. Bylo to dobře, že se vítr neotočil. Na poslední fotce vidíte reklamu na prodej domu. Asi bych si od takové firmy nic nekoupil.
Předposlední fotka je škaredá, ale patří ke každodennímu životu na silnici. Jezděte opatrně, ať tak nedopadnete. Někteří řidiči jsou bezohlední. Jestli nám nepostaví cyklostezku do Zlína, tak brzo uvidíme i takového cyklistu. Denně zde dojíždí hodně lidí do práce. I náš zaměstnanec na této cestě zemřel pod koly náklaďáku. Znalecký posudek prokázal, že stačil dřív umřít na infarkt, než ho to auto přejelo. Silniční provoz je stále větší a obchvat Zlína v nedohlednu.
Ujel jsem 58 km proti větru i s větrem. Sluníčko nádherně svítilo.
04.04.2010
Karel
Konec závisti a jdeme k cestování. Dnešní den jsem začal pracovně. Můj soused mně napsal na dveře, ať udělám za něj malý a velký úklid v paneláku. V budoucnu mně to oplatí. Tak jsem ten úklid vzal přes celý můj byt až na ulici ke škrabáku s nedopalky cigaret. Po rozcvičce jsem vyrazil na Napajedla. Venku bylo slunečno, ale silný protivítr. Byl tak silný, že jsem jel rychlostí 15 km/hod. Nesmím se namáhat a jel jsem na lehký převod, který používám do táhlých stoupání. Celé Napajedla jsem projel po cyklostezce bez problémů. Nikdo se mně nepletl do cesty. Všichni byli na cyklostezce u vody. Do Pašovic jsem si poprvé letos užil nádherný sjezd.
Projel jsem Prakšicemi přes hřbitov a vydal jsem se na dlouhé stoupání do lesa. Já tuto trasu moc dobře znám. Od dětství tu jezdím přes les na kole nebo na běžkách. Byl jsem častým hostem u babičky v Prakšicích. Možná si někteří vzpomínáte, jak jsem se vrátil z Maroka a byl jsem zblblý z jízdy v poušti. Toto byla moje první cesta na horském kole do lesa. Moc mně to pomohlo a naše lesy bych nevyměnil. Jak vidíte, tak si někdo přímo u cestičky udělal myslivecký posed. Hezká cesta se líbí i zamilovaným párům. Doufám, že jim procházka lesem upevní zdraví a nenachladí se na studené mezi. Cyklostezka u myslivecké chaty opouští les a vede po okraji pole. Já jsem předpokládal, že povede po žluté turistické značce jak to znám. Nakonec to nevadí. Koho nebude bavit jízda po asfaltě, tak ten pojede lesem. Je tam hezký úsek z modřínů. Cyklostezka končí nad střelnicí na cestě do Maršova. Stačí jen kousek popojet a můžete se napojit na starou lesní cestu do Rubanisk k myslivecké chatě. Teď asi patří České zbrojovce. Pak už se dá sjet lesem a po poli do Brodu.
Nazpět mě čekal nádherný dlouhý sjezd, já jsem naštěstí fotil rovnoběžnou cestu pro auta a k rodince, kterou vidíte na fotce jsem přijel krokem. V té chvíli už byl chlapeček na zemi. Maminka ho vzala k sobě za ruku a tatínek ustoupil doleva. Já jsem mezi nimi pomalu projížděl a najednou se chlapeček vytrh a přeběhl k tatínkovi. Prudce jsem zabrzdil a skočil nohama na zem. Dobře to dopadlo. Bylo to velké štěstí, že jsem jel tak pomalu. Kdyby zde projížděli hobby cyklisti, tak je z něho šrot. Všimněte si, že cyklotrasa je označena jako cyklostezka. Přesto bych od tud chodce nevyháněl. Když jsem se probral z šoku, tak jsem si uvědomil, že jsem si takovým prudkým škubnutím mohl zničit to co dalo doktorům tolik práce opravit. Mohl jsem i dojezdit.
Domů jsem jel už v pohodě s větrem do zad a místy jsem dosahoval rychlosti 30 km/hod. Bylo to dobře, že se vítr neotočil. Na poslední fotce vidíte reklamu na prodej domu. Asi bych si od takové firmy nic nekoupil.
Předposlední fotka je škaredá, ale patří ke každodennímu životu na silnici. Jezděte opatrně, ať tak nedopadnete. Někteří řidiči jsou bezohlední. Jestli nám nepostaví cyklostezku do Zlína, tak brzo uvidíme i takového cyklistu. Denně zde dojíždí hodně lidí do práce. I náš zaměstnanec na této cestě zemřel pod koly náklaďáku. Znalecký posudek prokázal, že stačil dřív umřít na infarkt, než ho to auto přejelo. Silniční provoz je stále větší a obchvat Zlína v nedohlednu.
Ujel jsem 58 km proti větru i s větrem. Sluníčko nádherně svítilo.
04.04.2010
Karel
Koštování vína
Ahoj cykloturisti, v novinách jsem si přečetl, že se v Modré u Velehradu bude konat ve 14 hodin koštování vína. Od rána je venku krásné slunečné počasí a já si doma všude větrám. Když se připravím na cestu, tak se zatáhne a už se slunce neukáže.
Vyjíždím z Otrokovic po nové cyklotrase a zastavuji se u bezdomovců. Minulý rok jsem psal, jak získali nechtěně strategické místo přímo u cyklostezky. Jak vidíte z obrázku, tak zimu přežili. Je třeba si uvědomit, že naše společnost se neskládá jen z úspěšných lidí.
Po cyklotrase jsem vyrazil směrem na Napajedla, proti silném větru. Místy jsem jel jen 15 km/hod. U vody bylo hodně rybářů a jeden jezdil i na gumovém člunu. Podle toho jak je zabalený si můžete představit, jaký byl vítr. Těsně před Napajedly mne šmikla cyklistka a já jsem se jen zmohl udělat fotku za jízdy. Budu muset hodně trénovat, aby mě děvčata nepředjížděla. Na Pahrbku byl ještě na vodě led. Žádní otužilci se nekoupali. Za Pahrbkem se musí kousek vydržet po hliněné cestě a pak zase přijde nádherný asfalt. Na začátku St. Města jsem zjistil, že je cyklotrasa protažena až za zdymadlo. To je dobrá zpráva pro ty, jenž pojedou do Kostelan. Než jsem dofotil, tak přišly dvě holky se čtyřmi psy. Psům jsem se moc líbil a ony musely říkat fuj. Ani jsem nemohl odjet. Na Velehrad jsem jel přes nadjezd a po cyklostezce s křížovou cestou. Ten kousek po silnici mohl byt pro mě osudný. Předjížděl mě bílý autobus a vytlačil mě z cesty. Všude bylo místo a je jasné, že to udělal schválně. Jen nechápu proč? Vždyť jsme spolu neměli žádný konflikt.
Na Velehradě jsem zašel do kostela. Chtěl jsem si vzít Jezuitské listy. Bývají tam zajímavé životopisné příběhy. To jsou kněží, které uznávám jako vědce. Pálení knih jsem jim už odpustil s ohledem na to, co udělali pro vědu. V kostele bylo hrozně zima a nechápu, jak tam může někdo sedět. V létě může být chlad v kostele i osvěžující. Můžu to potvrdit ze své zkušenosti, když jsem jel ve velkém vedru a už jsem neměl sílu šlapat. Stačilo si sednout do kostela a poslouchat hru na varhany. Píši to proto, že jsem se dočetl, že v tomto klášteře v Německu zneužívali kněží studenty. Ani jsem netušil co se možná dělo v mé blízkosti. Teď je tam z toho velká aféra a lidé tam hromadně vystupují z církve.
Tak a teď to nejlepší. Jedu do Modré. Ani slabý déšť nemůže zkazit dobrou náladu. Přijíždím k budově a jsem zaražen. Žádný ruch a spousty lidí. Až na dveřích zjišťuji důvod. Akce se koná od 16 hodin. Ve Zlínských novinách psali od 14 hodin. Čekat v dešti nebudu a vydávám se do Archeoskansenu. Dělám fotky přes plot. Určitě si pamatujete veselou příhodu z natáčení. Tenkráte jsem si zavezl kolo až dovnitř a opřel o starý dům. V té chvíli se tam filmoval průvod s králem a večer se v TV objevil historický film s mým kolem. To už je dávno a filmaři mně odpustili. Od té doby se nesmí brát kola dovnitř.
Domů jsem jel zase po cyklotrase a s větrem v zádech. Jel jsem si jako pán skoro bez šlapání. Za Napajedly se na mě pověsil bruslař a požádal, abych jej táhnul v závětří. Jeli jsme jako o závod. Místy i 37 km/hod. To už je na mé tlusté gumy na horském kole hodně. Já jsem na něj mluvil a on se snažil odpovídat. Vykládal jsem mu, jaké jsem viděl bruslařské stezky ve Švýcarsku. Měli jsme problém s bržděním, když jsme dohnali nějaké lidi a já jsem musel zpomalit. Nevím, co za mnou dělal, ale nehavarovali jsme. Byl asi dobrý bruslař. Já nevím, jak se na bruslích brzdí. Překážky jsem mu hlásil předem i s okamžitou rychlostí.
Ujel jsem 54 km, napřed proti silném větru a pak po větru. Domů jsem přijel zmoklý.
20.03.2010
Karel
Vyjíždím z Otrokovic po nové cyklotrase a zastavuji se u bezdomovců. Minulý rok jsem psal, jak získali nechtěně strategické místo přímo u cyklostezky. Jak vidíte z obrázku, tak zimu přežili. Je třeba si uvědomit, že naše společnost se neskládá jen z úspěšných lidí.
Po cyklotrase jsem vyrazil směrem na Napajedla, proti silném větru. Místy jsem jel jen 15 km/hod. U vody bylo hodně rybářů a jeden jezdil i na gumovém člunu. Podle toho jak je zabalený si můžete představit, jaký byl vítr. Těsně před Napajedly mne šmikla cyklistka a já jsem se jen zmohl udělat fotku za jízdy. Budu muset hodně trénovat, aby mě děvčata nepředjížděla. Na Pahrbku byl ještě na vodě led. Žádní otužilci se nekoupali. Za Pahrbkem se musí kousek vydržet po hliněné cestě a pak zase přijde nádherný asfalt. Na začátku St. Města jsem zjistil, že je cyklotrasa protažena až za zdymadlo. To je dobrá zpráva pro ty, jenž pojedou do Kostelan. Než jsem dofotil, tak přišly dvě holky se čtyřmi psy. Psům jsem se moc líbil a ony musely říkat fuj. Ani jsem nemohl odjet. Na Velehrad jsem jel přes nadjezd a po cyklostezce s křížovou cestou. Ten kousek po silnici mohl byt pro mě osudný. Předjížděl mě bílý autobus a vytlačil mě z cesty. Všude bylo místo a je jasné, že to udělal schválně. Jen nechápu proč? Vždyť jsme spolu neměli žádný konflikt.
Na Velehradě jsem zašel do kostela. Chtěl jsem si vzít Jezuitské listy. Bývají tam zajímavé životopisné příběhy. To jsou kněží, které uznávám jako vědce. Pálení knih jsem jim už odpustil s ohledem na to, co udělali pro vědu. V kostele bylo hrozně zima a nechápu, jak tam může někdo sedět. V létě může být chlad v kostele i osvěžující. Můžu to potvrdit ze své zkušenosti, když jsem jel ve velkém vedru a už jsem neměl sílu šlapat. Stačilo si sednout do kostela a poslouchat hru na varhany. Píši to proto, že jsem se dočetl, že v tomto klášteře v Německu zneužívali kněží studenty. Ani jsem netušil co se možná dělo v mé blízkosti. Teď je tam z toho velká aféra a lidé tam hromadně vystupují z církve.
Tak a teď to nejlepší. Jedu do Modré. Ani slabý déšť nemůže zkazit dobrou náladu. Přijíždím k budově a jsem zaražen. Žádný ruch a spousty lidí. Až na dveřích zjišťuji důvod. Akce se koná od 16 hodin. Ve Zlínských novinách psali od 14 hodin. Čekat v dešti nebudu a vydávám se do Archeoskansenu. Dělám fotky přes plot. Určitě si pamatujete veselou příhodu z natáčení. Tenkráte jsem si zavezl kolo až dovnitř a opřel o starý dům. V té chvíli se tam filmoval průvod s králem a večer se v TV objevil historický film s mým kolem. To už je dávno a filmaři mně odpustili. Od té doby se nesmí brát kola dovnitř.
Domů jsem jel zase po cyklotrase a s větrem v zádech. Jel jsem si jako pán skoro bez šlapání. Za Napajedly se na mě pověsil bruslař a požádal, abych jej táhnul v závětří. Jeli jsme jako o závod. Místy i 37 km/hod. To už je na mé tlusté gumy na horském kole hodně. Já jsem na něj mluvil a on se snažil odpovídat. Vykládal jsem mu, jaké jsem viděl bruslařské stezky ve Švýcarsku. Měli jsme problém s bržděním, když jsme dohnali nějaké lidi a já jsem musel zpomalit. Nevím, co za mnou dělal, ale nehavarovali jsme. Byl asi dobrý bruslař. Já nevím, jak se na bruslích brzdí. Překážky jsem mu hlásil předem i s okamžitou rychlostí.
Ujel jsem 54 km, napřed proti silném větru a pak po větru. Domů jsem přijel zmoklý.
20.03.2010
Karel
První vyjížďka
Ahoj cykloturisti, po delší přestávce vám posílám zápis z mého prvního výletu. Je to po pěti měsících od první operace. Celkem jsem využil naši zdravotní péči třikrát. Dnes jsem zašel do ložnice pro jízdní kola a z postele jsem zdělal kolo určené na dlouhé turistické výlety. Nafoukat pláště mně dalo dost velkou práci. Mám malou pumpičku. Venku bylo + 12C a slabý větřík.
Pro svůj první výlet jsem zvolil cyklotrasu podél Moravy do Kroměříže. Minulý rok jsem vám posílal fotky těsně před dokončením. Teď jsem byl zvědavý, jaké to tam bude. Na cestu jsem se oblékl dosti teple. Hlavně na sezení potřebuji teplé kalhoty. Byl to šok když, jsem potkal cyklistu v kraťasech a tričku. Cyklotrasa začíná na konci Kvasic za zámeckou zahradou. Nemůžete přehlédnout reklamní tabuli od hospody. Teď byla hospoda prázdná, ale jak začne cyklistická sezóna, tak to bude zlatý důl. Na cyklotrase jsem potkal hodně cyklistů a bruslařů. Byl jsem překvapen z pátečního provozu. Už se asi v celé republice v pátek nepracuje. Po rovince se podle vody na krásném asfaltě jelo moc dobře. V obci Trávník jsem se otočil a jel domů. Když jsem fotil rozjezděnou lesní cestu, tak nás dohnalo osobní auto na cyklotrase. Řidič jel pomalu, ale přesto jsme se nevešli vedle sebe a museli jsme slézt z kola na hlínu. Na fotkách můžete vidět jak je na některých místech nedodělaná krajnice. Navíc je i hodně vysoko nad terénem a určitě zde někdo na kole havaruje. Byl jsem šokován nálezem velkého igelitového pytle plného plastikových láhví. Nechápu to, jak si někdo mohl dát tu práci jet po cyklotrase a pak tam zahodit pytel odpadků. Vždyť to mohl zahodit někde za vesnicí. Už jsem to několikrát psal jaký jsme národ. V Kvasicích jsem fotil chráněný strom ve velké zámecké zahradě. Už jsem byl unavený, a když jsem šel bez kola, tak jsem si uvědomil, jak za sebou tahám nohu. Doufám, že se moje chůze časem zlepší.
Ujel jsem 30 km a už vím jak vám je když vyjedete poprvé na kole. Byl jsem spokojen se svým koženým sedlem Brooks. Sedl jsem si do koženého otisku mého zadku a nevěděl jsem o tom, že jsem tak dlouho nejezdil. Dobře vyseděné sedlo má cenu zlata. Vždyť jsem jej minulý rok vlastní krví proseděl. O tom napíši podrobněji v cestopise o cestě do Hamburku.
19.03.2010
Karel
Pro svůj první výlet jsem zvolil cyklotrasu podél Moravy do Kroměříže. Minulý rok jsem vám posílal fotky těsně před dokončením. Teď jsem byl zvědavý, jaké to tam bude. Na cestu jsem se oblékl dosti teple. Hlavně na sezení potřebuji teplé kalhoty. Byl to šok když, jsem potkal cyklistu v kraťasech a tričku. Cyklotrasa začíná na konci Kvasic za zámeckou zahradou. Nemůžete přehlédnout reklamní tabuli od hospody. Teď byla hospoda prázdná, ale jak začne cyklistická sezóna, tak to bude zlatý důl. Na cyklotrase jsem potkal hodně cyklistů a bruslařů. Byl jsem překvapen z pátečního provozu. Už se asi v celé republice v pátek nepracuje. Po rovince se podle vody na krásném asfaltě jelo moc dobře. V obci Trávník jsem se otočil a jel domů. Když jsem fotil rozjezděnou lesní cestu, tak nás dohnalo osobní auto na cyklotrase. Řidič jel pomalu, ale přesto jsme se nevešli vedle sebe a museli jsme slézt z kola na hlínu. Na fotkách můžete vidět jak je na některých místech nedodělaná krajnice. Navíc je i hodně vysoko nad terénem a určitě zde někdo na kole havaruje. Byl jsem šokován nálezem velkého igelitového pytle plného plastikových láhví. Nechápu to, jak si někdo mohl dát tu práci jet po cyklotrase a pak tam zahodit pytel odpadků. Vždyť to mohl zahodit někde za vesnicí. Už jsem to několikrát psal jaký jsme národ. V Kvasicích jsem fotil chráněný strom ve velké zámecké zahradě. Už jsem byl unavený, a když jsem šel bez kola, tak jsem si uvědomil, jak za sebou tahám nohu. Doufám, že se moje chůze časem zlepší.
Ujel jsem 30 km a už vím jak vám je když vyjedete poprvé na kole. Byl jsem spokojen se svým koženým sedlem Brooks. Sedl jsem si do koženého otisku mého zadku a nevěděl jsem o tom, že jsem tak dlouho nejezdil. Dobře vyseděné sedlo má cenu zlata. Vždyť jsem jej minulý rok vlastní krví proseděl. O tom napíši podrobněji v cestopise o cestě do Hamburku.
19.03.2010
Karel
Slané tyčinky
Ahoj cykloturisti, už delší dobu hledám příležitost jak zajet do pekárny ve Zlíně. Mám rád hospodské tyčinky. Žádné ze supermarketu, ale staré poctivé tlusté tyčky. Ani by jste nevěřili, že vás můžou zachránit od hladu. Stačí mít jednu Majku a tyčky a vydržíte. Dnes je pátek a já jsem jel vyjímečně do práce. Cestou jsem předjel spolupracovníka a v práci jsem se dozvěděl, jak vypadám na kole. Je to hrůza. Jsem jako starý, nemocný důchodce, který jede ulehnout na hřbitov.
Po práci jsem vyrazil do Zlína a do pekárny jsem přijel 30 minut před zavíračků. První co mě napadlo, bylo, že jsem se vrátil do dob komunismu. Prázdné regály a na dotaz jestli mají nějaké spálené tyčinky. Nemáme. Já jsem se bránil a dostal jsem je. Dokonce jsem ukázal které se mně líbí.
Po návštěvě pekárny jsem se vydal ke Zboženským rybníkům. Je zde hezky a spousta cyklistů tuto projížďku miluje. Také jsem zde potkal hodně maminek s kočárky. Asi vzpomínaly na krásné chvíle zde strávené. První rybník je částečně vypuštěný a je vidět jak je hluboký. Hlavně na přepouštěcím stavidle. U druhého rybníka jsem se zastavil a zkusil posezeni na zahrádce. Dnes jsem se musel občerstvit z vlastních zásob. Během svačiny jsem pozoroval projíždějící cyklisty. Už většinou odložili zimní oblečení a bez povšimnutí míjeli hezká místa ve vidině poctivého tréninku. Také kolem prosvištěla cyklistka na celoodpruženém biku. Ta mu, ale dávala zabrat. Měla jen tričko a kraťásky. Muselo ji být v té rychlosti zima. U posledního rybníka jsem potkal hodného velkého psa.
Od rybníka jsem se vydal do krásně vonícího lesa. Již dlouho jsem se neprojel lesem. Je to prostě nádhera. Pokud můžete, tak si zajeďte do lesa. Když jsem vyjel na Hostišovou, tak jsem si musel dát čepku. Byl hrozně silný ledový vítr. Během odpoledne se hodně ochladilo. Myslím si, že vítr přižene špatné počasí. Kolem vesnice se začíná hodně stavět. Jsou to domky umístěné na místech s hezkým výhledem. Nabízí se tam stavební pozemky. Na poslední fotce vidíte, jak se mně podařilo vyfotit v zákrytu kostel a hrad v Malenovicích.
Ujel jsem 31 km.
26.03.2010
Karel
Po práci jsem vyrazil do Zlína a do pekárny jsem přijel 30 minut před zavíračků. První co mě napadlo, bylo, že jsem se vrátil do dob komunismu. Prázdné regály a na dotaz jestli mají nějaké spálené tyčinky. Nemáme. Já jsem se bránil a dostal jsem je. Dokonce jsem ukázal které se mně líbí.
Po návštěvě pekárny jsem se vydal ke Zboženským rybníkům. Je zde hezky a spousta cyklistů tuto projížďku miluje. Také jsem zde potkal hodně maminek s kočárky. Asi vzpomínaly na krásné chvíle zde strávené. První rybník je částečně vypuštěný a je vidět jak je hluboký. Hlavně na přepouštěcím stavidle. U druhého rybníka jsem se zastavil a zkusil posezeni na zahrádce. Dnes jsem se musel občerstvit z vlastních zásob. Během svačiny jsem pozoroval projíždějící cyklisty. Už většinou odložili zimní oblečení a bez povšimnutí míjeli hezká místa ve vidině poctivého tréninku. Také kolem prosvištěla cyklistka na celoodpruženém biku. Ta mu, ale dávala zabrat. Měla jen tričko a kraťásky. Muselo ji být v té rychlosti zima. U posledního rybníka jsem potkal hodného velkého psa.
Od rybníka jsem se vydal do krásně vonícího lesa. Již dlouho jsem se neprojel lesem. Je to prostě nádhera. Pokud můžete, tak si zajeďte do lesa. Když jsem vyjel na Hostišovou, tak jsem si musel dát čepku. Byl hrozně silný ledový vítr. Během odpoledne se hodně ochladilo. Myslím si, že vítr přižene špatné počasí. Kolem vesnice se začíná hodně stavět. Jsou to domky umístěné na místech s hezkým výhledem. Nabízí se tam stavební pozemky. Na poslední fotce vidíte, jak se mně podařilo vyfotit v zákrytu kostel a hrad v Malenovicích.
Ujel jsem 31 km.
26.03.2010
Karel
Sraz motorkářů
Ahoj cykloturisti, dnes měli ve Zlíně v 13 hod sraz motorkáři. Já jsem se je rozhodl navštívit v místě jejich cíle na ranči v Kostelanech. Celé ráno bylo hezky, ale odpoledne se zatáhlo a když jsem se převlékl na cestu, tak začalo pršet. Oblékl jsem si domácí šaty, ale za chvíli přestalo pršet a já jsem to nevydržel a vyrazil jsem na cestu. Už na konci Otrokovic začalo lehce pršet a s tím jsem už musel vydržet až do konce výletu. Ve stoupání od Tabarek začalo hodně pršet a já jsem musel již po několikáté využít přístřešek pro turisty, abych si oblékl pláštěnku. Je to zvláštní proč mně ten déšť vždy zastihne u tohoto přístřešku. Jsem rád, že zde je.
Na ranči se zásluhou špatného počasí účastníci rozjížděli domů. Stánkaři měli dnes smůlu. Myslím si, že nic neprodali. Nealkoholické pivo se podávalo zadarmo. Vyfotil jsem několik motocyklů a podíval se na velmi krátký závod v hodu špalkem. Bylo málo zájemců. Ze Zlína vyjelo asi 200 motorkářů.
Domů jsem vyrazil v pláštěnce přesto, že už nepršelo. Moje pláštěnka krásně září žlutou barvou a věděl jsem, že mě motorkáři v lese uvidí. Slyšel jsem, jak si navzájem říkali, že musí jet opatrně. Cesta byla mokrá a občas je na ní i bláto. Jezdili ve skupinkách a lesem se ozývalo dunění motorů.
Domů jsem dojel suchý, ale přesto jsem vzal pláštěnku do vany. Měl jsem zastříkaná záda. Zmoknout při teplotě 8 C je špatné. Musím si dát horký čaj s Rumem, abych prohřál tělo.
Ujeto 30 km v dešti.
10.04.2010
Na ranči se zásluhou špatného počasí účastníci rozjížděli domů. Stánkaři měli dnes smůlu. Myslím si, že nic neprodali. Nealkoholické pivo se podávalo zadarmo. Vyfotil jsem několik motocyklů a podíval se na velmi krátký závod v hodu špalkem. Bylo málo zájemců. Ze Zlína vyjelo asi 200 motorkářů.
Domů jsem vyrazil v pláštěnce přesto, že už nepršelo. Moje pláštěnka krásně září žlutou barvou a věděl jsem, že mě motorkáři v lese uvidí. Slyšel jsem, jak si navzájem říkali, že musí jet opatrně. Cesta byla mokrá a občas je na ní i bláto. Jezdili ve skupinkách a lesem se ozývalo dunění motorů.
Domů jsem dojel suchý, ale přesto jsem vzal pláštěnku do vany. Měl jsem zastříkaná záda. Zmoknout při teplotě 8 C je špatné. Musím si dát horký čaj s Rumem, abych prohřál tělo.
Ujeto 30 km v dešti.
10.04.2010
Velikonoční pátek
Ahoj cykloturisti, od rána venku prší a je surovo. Ani psa bych nevyhnal. Jenže já jsem si dal na oběd zdravou stravu. Kysanou smetanu a kukuřičné lupínky. Bylo mně z toho blbě a potřeboval jsem se projet.
Vydal jsem se po cyklotrase podél Moravy směrem na Kroměříž. Když jsem najížděl na trasu na konci Kvasic, tak jsem potkal dvě cyklistky. Obdivoval jsem je, jak jsou to šikovná děvčata, že jim nevadí ani tak surové počasí a drobný déšť. Po nějaké době jsem se dostal na hřeben nad Vrbku a koho to proti sobě nevidím. Zase ta stejná děvčata. Potkali jsme se a smáli jsme se na celé okolí. To je, ale náhoda.
Na fotce můžete vidět další sluneční elektrárnu u Velkých Těšan. O kousek dál se v lesích hodně kácí stromy. Nad Žlutavama jsem opustil kolo a blátem prošel k plotu kamenolomu. Stálo to za to. Myslím si, že je to hezký pohled do díry. Předposlední fotka ve mně vyvolává vzpomínky na bílé domky na pobřeží Istrie. Na závěr mladá veslařka.
Ujeto 38 km. Ve vlhkém a chladném počasí.
02.04.2010
Karel
Vydal jsem se po cyklotrase podél Moravy směrem na Kroměříž. Když jsem najížděl na trasu na konci Kvasic, tak jsem potkal dvě cyklistky. Obdivoval jsem je, jak jsou to šikovná děvčata, že jim nevadí ani tak surové počasí a drobný déšť. Po nějaké době jsem se dostal na hřeben nad Vrbku a koho to proti sobě nevidím. Zase ta stejná děvčata. Potkali jsme se a smáli jsme se na celé okolí. To je, ale náhoda.
Na fotce můžete vidět další sluneční elektrárnu u Velkých Těšan. O kousek dál se v lesích hodně kácí stromy. Nad Žlutavama jsem opustil kolo a blátem prošel k plotu kamenolomu. Stálo to za to. Myslím si, že je to hezký pohled do díry. Předposlední fotka ve mně vyvolává vzpomínky na bílé domky na pobřeží Istrie. Na závěr mladá veslařka.
Ujeto 38 km. Ve vlhkém a chladném počasí.
02.04.2010
Karel
Velikonoční sobota
Ahoj cykloturisti, konečně se nám udělalo hezky a já můžu vyrazit k vodě. Rozhodl jsem se navštívit jezero za Spytihněví. Chtěl jsem vědět, kolik se tam už opaluje naturistů. Nebudu vás napínat, žádný. Vyjíždím podél Dřevnice a mám pro vás hádanku. Kolik je hodin na slunečních hodinách? Minulý rok mě říkal majitel, že to nechá zase hezky nakreslit. Fotku starých hodin jsem vám už dávno poslal.
Průjezd po cyklostezce do Napajedel a po nábřeží je hrůza. Cyklostezka je nádherná, ale její šířka je nedostačující. Projíždějí zde až desetičlenné skupinky bruslařů. K tomu cyklisti a rodiny s dětmi. Děti jsou na mini kolech a bruslích nevyzpytatelné. Udělají jakýkoliv manévr a rodiče se o ně nestarají. Oni považují za samozřejmost, že nikdo dítě nepřejede. Bruslařům dokonce nevadí ani dlažba přes město. Jen klopýtají a nevíte, co to s nimi udělá. Pokud jste hobby cyklista, tak se vraťte na cestu. Zde můžete rychlou jízdou způsobit neštěstí. Přiznám se, že jsem se těšil, až opustím cyklotrasu a pojedu obyčejnými cestami do kopců.
U jezera bylo nádherně a počty zaparkovaných aut naznačovaly, že rybářská sezóna začala. Občerstvovací místo i WC bylo zatím prázdné. Co říkáte na takové opravdické WC? O kousek dál jsem měl štěstí na rybářský úlovek. I ryba měla štěstí. Rybář byl hodný a vrátil ji do vody. Měla asi 40 cm. Jak vidíte, tak travnaté pláže jsou zase připraveny na letní návštěvníky.
Už jsem vám dlouho neposlal fotku těch divných ptáků co neléců. Jak sa u nás říká. Zato místo s koníkama určitě poznáte.
Ujel jsem 28 km za krásného slunečného počasí.
03.04.2010
Karel
Průjezd po cyklostezce do Napajedel a po nábřeží je hrůza. Cyklostezka je nádherná, ale její šířka je nedostačující. Projíždějí zde až desetičlenné skupinky bruslařů. K tomu cyklisti a rodiny s dětmi. Děti jsou na mini kolech a bruslích nevyzpytatelné. Udělají jakýkoliv manévr a rodiče se o ně nestarají. Oni považují za samozřejmost, že nikdo dítě nepřejede. Bruslařům dokonce nevadí ani dlažba přes město. Jen klopýtají a nevíte, co to s nimi udělá. Pokud jste hobby cyklista, tak se vraťte na cestu. Zde můžete rychlou jízdou způsobit neštěstí. Přiznám se, že jsem se těšil, až opustím cyklotrasu a pojedu obyčejnými cestami do kopců.
U jezera bylo nádherně a počty zaparkovaných aut naznačovaly, že rybářská sezóna začala. Občerstvovací místo i WC bylo zatím prázdné. Co říkáte na takové opravdické WC? O kousek dál jsem měl štěstí na rybářský úlovek. I ryba měla štěstí. Rybář byl hodný a vrátil ji do vody. Měla asi 40 cm. Jak vidíte, tak travnaté pláže jsou zase připraveny na letní návštěvníky.
Už jsem vám dlouho neposlal fotku těch divných ptáků co neléců. Jak sa u nás říká. Zato místo s koníkama určitě poznáte.
Ujel jsem 28 km za krásného slunečného počasí.
03.04.2010
Karel
Zelená energie
Ahoj cykloturisti, dozvěděl jsem se, že za Otrokovicemi je nová velká sluneční elektrárna. Je to místo, kde se ještě minulý rok pásli koníci a chodili běhat na okruh u řeky Moravy. Teď je zde udusané pole plné slunečních kolektorů.
Zamyslel jsem se nad tím, jestli to potřebujeme. Nebylo by lepší soustředit všechny vynaložené peníze do dvou dobrých jaderných elektráren? Zrušit náklady na drahou výstavbu větrných elektráren a polí plných kolektorů. Vždyť jednou se toto všechno bude muset likvidovat. Teď je to dobrá pracovní příležitost a možná i legální únik peněz ze státní pokladny. Větrné elektrárny jsou hlučné a vyžadují neustálý dozor. Krajina s vrtulemi vypadá hrozně. Znám to z Rakouska a Německa. U nás to teprve začíná. Jsem pro zrušení tepelných elektráren a jejich zplodin.
Dále jsem pokračoval po cyklotrase do Napajedel a kolem léčivého pramene do Spytihněvi, abych mohl na kopci udělat fotku z kopce. Je škoda, že můj fotoaparát to nedokáže přiblížit. Ve Žlutavách jsem se zastavil v motokrosovém areálu. A zase nedostatek mého fotoaparátu. Nedokážu udělat rychle za sebou hodně obrázků. Ani rychle zareagovat při skoku motorky.
Do Otrokovic jsem sjížděl prudkým sjezdem a najednou šmik a převálcovala mne holka na horském kole. Tak už mě předjíždějí i ve sjezdu. Už mam, ale výmluvu. Měla lepší výbavu, oblečení i kolo. Na kole měla modré pláště, které dobře sedí na cestě. Já jsem jel opatrně, abych nerušil rychlou jízdou zvířátka v lese. Dnes se to vyplatilo. Nad Halenkovicemi šly přes cestu tři srnky a 20 m přede mnou zastavily. Než jsem vytáhl fotoaparát, tak utekly. Dívali jsme se na sebe. Kdybych se nehýbal, mohl ten krásný okamžik trvat déle.
Ujeto 28 km.
Na sluníčku teplo. Studený vítr na kopci. Nevím čím to je, ale zalíbení v cyklistice nalézají stále víc holky.
27.03.2010
Karel
Zamyslel jsem se nad tím, jestli to potřebujeme. Nebylo by lepší soustředit všechny vynaložené peníze do dvou dobrých jaderných elektráren? Zrušit náklady na drahou výstavbu větrných elektráren a polí plných kolektorů. Vždyť jednou se toto všechno bude muset likvidovat. Teď je to dobrá pracovní příležitost a možná i legální únik peněz ze státní pokladny. Větrné elektrárny jsou hlučné a vyžadují neustálý dozor. Krajina s vrtulemi vypadá hrozně. Znám to z Rakouska a Německa. U nás to teprve začíná. Jsem pro zrušení tepelných elektráren a jejich zplodin.
Dále jsem pokračoval po cyklotrase do Napajedel a kolem léčivého pramene do Spytihněvi, abych mohl na kopci udělat fotku z kopce. Je škoda, že můj fotoaparát to nedokáže přiblížit. Ve Žlutavách jsem se zastavil v motokrosovém areálu. A zase nedostatek mého fotoaparátu. Nedokážu udělat rychle za sebou hodně obrázků. Ani rychle zareagovat při skoku motorky.
Do Otrokovic jsem sjížděl prudkým sjezdem a najednou šmik a převálcovala mne holka na horském kole. Tak už mě předjíždějí i ve sjezdu. Už mam, ale výmluvu. Měla lepší výbavu, oblečení i kolo. Na kole měla modré pláště, které dobře sedí na cestě. Já jsem jel opatrně, abych nerušil rychlou jízdou zvířátka v lese. Dnes se to vyplatilo. Nad Halenkovicemi šly přes cestu tři srnky a 20 m přede mnou zastavily. Než jsem vytáhl fotoaparát, tak utekly. Dívali jsme se na sebe. Kdybych se nehýbal, mohl ten krásný okamžik trvat déle.
Ujeto 28 km.
Na sluníčku teplo. Studený vítr na kopci. Nevím čím to je, ale zalíbení v cyklistice nalézají stále víc holky.
27.03.2010
Karel
pátek 16. dubna 2010
Jarní soustředění v Popicích
Ve dnech 9. až 11.4. jsme ladili cyklistickou formu na soustředění v Popicích. Využili jsme nepředstírané pohostinnosti Jardy a i přes jeho vytrvalý odpor jsem se k němu na tři dny nastěhovali, nakonec je to hřích, aby v domě s 10 pokoji bydlel pouze Jarda se svým kolem, přítelkyní a archívem vína. Jarda se nás sice do poslední chvíle snažil umístit do penzionu, ale to se mu nepodařilo. Za ty tři dny jsem najeli cca 250 km (přesně to nevím, pokazil se mě cyklocomputer), když poslední den bylo ujeto jen 50 km. Tento slabý výkon hoši sváděli na moji vyčerpanost, kterou jsem se údajně snažil kamuflovat tím, že jsem předvídal příchod prudkých dešťů (spletl o 1 den, ale fakt bylo zataženo). Během soustředění jsme zažili spousty veselých příhod (tedy, jak pro koho, že), např. když jsem první den při návratu přehlédl v Popicích u okraje stojící auto a málem jsem mu urazil zpětné zrcátko a nebo když Mira Plašoň v sobotu nad ránem (5 hod.!) nemohl už spát, jsa k tomu vychován každodenním brzkým vstáváním a otevřel na nás okno, takže jsem to odnesl nachlazením. Krásný byl již tradiční Jarinův nervový výtok, kdy po výjezdu krpálu v Zaječím, Miru skoro skoro zabil, že neodbočil (já jsem to raději nekomentoval, neboť jsme tu odbočku přejel také). Krásné a rovněž na zabití byly Igorovi zrychlovačky za křižovatkami a jeho vražedné tempo proti větru.Ovšem nejlepší byl Mira Plašoň, zjistili jsme, že je fakt mazlíček všech žen a jen tak tak se nám tam neoženil. Jarin pak předvedl svoji znalost poměrů v termálu v Laa, kde oslňoval místní krásky slušivou sukýnkou (prý se to nosí, ale měl ji tam jako jediný) a kérkou. Tož bylo to fajn, škodu mají nejvíc Ti, kdo s námi nakonec i přes závazné přihlášení z poněkud nepochopitelných důvodů nejeli.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)