pondělí 19. července 2010

Vyjížďka (spíše závod) sobota 17.7.2010 - Tesák

V sobotu 17.7. 2010 jsem se i přes šílené vedro sešli na tradiční švih v poměrně hojném počtu pěti lidí. Dorazil dokonce Jarin z daleké Pálavy a dále přijel Mira Plašoň, Ivan Závodník, Boris Tester a také moje maličkost. Tradiční účastník Igor byl na zasloužené dovolené.

Od začátku se jelo pěkně ostrým tempem, které jako již tradičně rozjížďěl Mira Plašoň a u čehož mu aktivně a překvapivě sekundoval Boris. Kombinace teplot okolo 36 st. C, značně zvlněného terénu a vysoké rychlosti pak znamenala, že již před Holešovem  jsem toho měl celkem dost a nejen já, Jarin odpadl již  za Miškovicemi.Že boží mlýny nemelou nadarmo (viz cca 3 týdny stará událost, kdy Mira nepřímo zapřičinil můj pád) se ukázalo před Holešovem, kde ke špurtu  na ceduli nasadil Boris tak rasantně, že na prvním fleku jedoucí Mira se zapomněl dívat před sebe a najel na hromadu hlíny, která byla naházena z upravovaného příkopu na krajnici. My na dalších pozicích jsme pak jen s údivem sledovali to, jak Mira vyletěl v cca 30 km/hod. do vzduchu, kde udělal salto a dopadl se silou dělostřeleckého šrapneru do té příkopy, což způsobilo explozi prachu a hlíny. Když jsme se vraceli k místu pádu Miry do příkopy, nevěřili jsme , že ještě žije. Ovšem Mira se již zvedal z příkopy a až na vrstvu prachu na oblečení a kole a odřenou nohu neutrpěl vážnější újmu, akorát měl ve  tváři výraz čerstvě vyorané myši, tedy vůbec nechápak co se stalo. Kolegionálně jsme ho odvedli k  nedaleké benzince, kde se dala očekávat  možnost vody na umytí a základního ošetření. Toho  všeho se Mirovi dostalo v hojné míře a ba ještě víc, než se dalo původně očekávat. Obsluhu benzinky tvořila krásná dlouhovlasá blondýna ,jako se žurnálu a ta se Miry nadstandartně ujala. Možná na ni zapůsobila Mirova atletická postava, či se v ní projevil mateřský cit vzhledem k Mirově výšce. Každopádně  jsme Mirovi mohli umít kolo wapkou, Mira se řádně vydrhl a doslal i desinfekci na odřenou holeň.Po tomto zpestření jsme vyrazili již poněkud opatrněji na další cestu.

Bohužel hned za Bystřicí pod. H. mě postihl defekt, který jsem opravil výměnou duše, abych po dalších cca 2 km zjistil, že mám prázdné zadní kolo opět. Tentokrát jsem nasadil pľášťovku, kterou mě  nezištně zapůjčil Boris. Ukázalo se, že zázračné minipumpičky z kosmických materiálů  ji nedokáží nahustit na více jak 5 atm., což byl můj hendikep, jak se zanedlouho ukázalo.

Další dějství naší cesty se totiž odehrávalo v legendárním  stoupání na Tesák. Zde jsem se opět nešetřili a ani Boris si již nestěžoval na aerobní nudu, jak nazval stav, kdy jeho tepy nešly přes 160 za min. Tady rozhodně tepal víc. Až do prvního většího stoupání  jsem jeli pohromadě, pak však nastoupil Ivan, který si přeřadil na malý tác a rázem nám ujel. Za ním se vydal do stíhací jízdy Boris, ovšem dlouho se s Ivanem neudržel. Já jse snažil udržet se za Borisem, ale jen na můj vkus příliš rychle tak jsem zvolnil, vzápětí mě předjel Jarin, jenže z výrazu jeho tváře bylo vidět, že je to jeho labutí píseň, frekvence otáček klik  u něj se s přibývajícími výškovými metry snižovala a tak jsem ho zase  předjel. Vpředu jedoucí Ivan i za ním jedoucí Boris byli stále na dohled a postupně jsem se jim začal přibližovat. U pamatníku partyzánů jsem pak dojel Borise a těsně před poslední zatáčkou pak i Ivana, který už nevypadal vůbec dobře.

K vrchlu Tesáku jsem se tedy blížil na první pozici a  když tu se nečekaně kolem mě přehnal Boris, kterého ho asi někdo polil živou vodou . Na tento nečekaný útok jsem nedokázal zareagovat a tak pomyslnou pásku na vrchařské prémii první protnul Boris, se ztrátou cca 10 m pak já a za mnou pak s další ztrátou Ivan a Jarin.Mira byl byl někde hodně vzadu. Dohodli jsem se , že se budeme čekat na Trojáku a tak jsme pádili dále z kopce. Boris šlapal jak o život a tak jsem ho sjel až těsně před začátkem stoupání na Troják, jenže  on jel dál jako rozený vrchař a ač jsem se snažil, nedokázal jsem ho předjet, naopak mě opět o kousek poodjel, což jsem tedy nechápal, ještě před rokem měl problém vůbec vyjet  větší kopec. Letos však na sobě tvrdě a vědecky pracuje a jde to fakt poznat. I Igor by s ním měl co dělat!

Na Trojáku jsme využili čas čekání na Miru a dali si pití .Ono nakonec v tom vedru to bylo i rozumné, neboť zásoba v bidonech vzala již dávno za své. Mira pak statečně dorazil  cca 15 min. za námi a bylo ho nám ho tak líto, že jsem mu i zaplatili pití, což mu výrazně zlepšilo náladu. Následoval pak sjezd do Kašavy přes Držkovou, což byl pěkná zážitek a odměna za  dřinu při předchozí jízdě do kopce. Ivan , který je tam s technikou sjezdu dost bídně se nám z kopce ztratil a tak minul i odbočku na Chaloupky, což je hodně strmé stoupání z Kašavy směrem na Velíkovou. Zde  nás opět Boris přesvědčil o své formě i když za sebou nechal i oživlého Miru. Ivana jsem pak dostihli na cyklostezce ze Štípy.

Pak už jen následovala hodně svižná jízda přes Prštné a Tečovice do Otrokovic. O tempo se tentokrát staral Ivan, který to hrnul jako na špici tak, že jsme meli co dělat,a bychom uviseli. Takticky jsem pak před cedulí na Otrokovice nechal na špici vyvětrat Borise, přičemž jsem předokládal, že nedokáže kontrovat při nástupu  na špurt. Takže když nastupil Jarin ke svému zákeřnému špurtu ze třetí pozice, hákl jsem se sice  za něj, aleneměl již sílu zašpurtovat. Naopak  Boris jel kupodivu s Jarinem velmi rovnoceně a na ceduli pak prohlál " o galusku". Závěr pak patřil  tradičnímu uhasení ukrutné žízně a prodiskutování všech důležitých momentů z vyjížďky. Ujeto  80 km průměrem 28 km/hod. (jízda) při průměrné teplotě 33,5 st.C.



sobota 17. července 2010

Neckyáda Přílepy

Ahoj cykloturisti, mám pro vás další zábavnou akci z obce Přílepy. Naposledy to byl hudební festival a minulý rok velmi úspěšná oslava 1. máje. Letos se rozhodli uspořádat neckyádu. Na podrobnosti o aktivitách v této obci se můžete podívat na :

http://www.srpprilepy.estranky.cz/

Na fotkách z 1. máje uvidíte i moje přestrojení za svazáka.

Akce se konala od 13 hod. a já jsem si naplánoval, že vyjedu před dvanáctou hodinou. Protože jsem nevýprava, tak jsem vyjel až ve dvanáct hodin a musel jsem spěchat. Do Přílep je to něco přes 20 km a musí se použít i polní cesty. Jel jsem dosti rychle a při současné teplotě jsem se i zapotil. Před Martinicemi se za mne pověsil cyklista a jen se vezl v závětří. Myslel jsem si, že mně třeba chvilku pomůže, ale nestalo se tak. Nakonec jsem najel na polní cestu a vyjel jsem ve vesnici. Prašná a kamenitá cesta byla završením mého sportovního výkonu. Dojel jsem přesně na čas a teď už se potili jiní. Soutěž byla hodnocena několika kriterii. Všichni účastníci měli za úkol přeplavat rybník a vrátit se nemuseli. Myslím si, že to však i tak všichni udělali. Další část záležela na porotě. Ta měla obodovat, jaký na ně posádka udělala dojem.

Každá akce na vodě může být nebezpečná a pořadatelé nic neopomenuli. Na místě byl potápěč, záchranná služba a policie. Týlové zázemí bylo vybaveno několika stánky s občerstvením. Pro ty jenž by v sobě občerstvení neudrželi, bylo připraveno několik mobilních WC. Proti velkému vedru zde byla velká cisterna s pitnou vodou. Viděl jsem, jak se diváci chodili oplachovat. Myslím si, že bylo velké vedro a slabší povahy by mohly zkolabovat. Zde musím pořadatele pochválit.

Na seznamu startujících i na fotkách vidíte, že se všichni hodně snažili a popustili uzdu své fantazii. Já si myslím, že všichni to zvládli dobře a soutěžní vyhodnocení bude jen pro zpestření akce. Jako cyklista jsem se zaujetím sledoval jízdu po lávce. Zde však nemá uplatnění fotoaparát, ale kamera. Neřízený pád je pro diváky velmi zajímavou podívanou, ale pro cyklistu může být i bolestivý. Ono záleží na tom, jak spadne a na co. Zajímavé bylo sledovat, jak hledali pod vodou jízdní kolo.

Po okolních plážích se opalovali lidé a pozorovali soutěžící. Pro děti byla připravena skákací klec a pro rodiče možnost si nechat udělat tetování. U občerstvení byly fronty a většinou měli všichni velkou žízeň.

Akce byla naplánována s dalšími aktivitami až do půlnoci. Já jsem po soutěži plavidel odjel domů. Cestu jsem zvolil mimo hlavní cesty a většinu jsem odjel po polních cestách. Myslím si, že tato varianta je kratší.


Ujel jsem 37 km za teplého počasí.

17.07.2010

Karel


Ořechovka 2010

Ahoj cykloturisti, začnu otázkou. Vzpomínáte si jak jsem jel minuly rok koupit ořechovku pro zahraniční návštěvu? Brzo po jejich návratu domů jsem dostal děkovný dopis, jak moc to bylo dobré. Teď nastal čas a je potřeba zase zajet na nákup. Všechno jsem už rozdal. Také něco vypil. Je to moc dobré pití a hlavně se dá užívat jako lék. To vám však žádný lékař nepředepíše.

Ráno jsem vstal v pět hodin a vyhlédl z okna. Venku je pod mrakem a vypadá to na déšť. Trošku jsem znejistěl jestli mám vyjet. Nakonec jsem se rozhodl za pomocí Internetu. Dešťový mrak nás měl minout. Vyjel jsem z domova a začalo drobně mrholit. Po chvíli to však přestalo a od Napajedel jsem jel už jen po mokrém asfaltu. Tam asi trošku zapršelo.

Dnes jsem se rozhodl, že využiji co nejvíce cyklostezek. Cesta podél Baťova kanálu je vám všem už dobře známá. Pohled do přístavu ve Spytihněvi určitě poznáte. Po pár kilometrech jsem přijel do Starého města a musel jsem se rozhodnout, jak budu pokračovat dál. Nakonec zvítězila varianta kolem letiště v Kunovicích. Při přejíždění přes Moravu jsem si všimnul, jak nějaká skupinka cykloturistů táboří na soutoku s kanálem. Kdyby v noci přišla povodňová vlna, tak nepřežijí. Za nemocnicí jsem najel na cyklostezku a zamířil k letišti. Bývala zde hrozně zničená cyklostezka. Měla rýhy ve směru jízdy a tím to bylo hodně nebezpečné. Teď jsem byl překvapen. Na cyklostezce byl nápis, že je uzavřená. Já jsem se přesto rozhodl, že se nebudu vracet a vyrazil jsem po krásném betóně. Po chvilce jsem potkal dělníky, jak plnili spáry a bez problému jsem je minul. Asi po kilometru jsem měl po nadjezdu pro cyklisty přejet motorovou silnici do Brna. Zde však na mě čekalo nemilé překvapení. Někdo zadělal nájezd na nadjezd. Podejít se to nedá. Dole mezi stěnami jezdí velmi rychle hodně aut. Nakonec jsem se rozhodl kolo přenést přes zábradlí. Měl jsem z toho obavy, ale zvládnul jsem to. Myslím si, že to zatarasení bylo jediné možné řešení, jak zajistit práci na cyklostezce.

Za Kunovicemi jsem se vydal přes kopec do Hluku a pak krásně zvlněnou krajinou do Boršic. Firma Žufanek sídlí až nad vesní na kopci. Nákup proběhl v pohodě. S pánem se znám už z předchozích návštěv a on ví, jak potřebuji zabalit zboží, aby vydrželo cestu v cyklistických taškách. Po nákupu se vydávám s dobře naloženým kolem dále na kopec. Mohl bych jet domů i stejnou trasou, ale já chci jet kolem štěrkáče. Tentokráte vynechávám horskou prémii ke svatému Antoníčkovi a stále klesám k Moravě. V Uherském Ostrohu najíždím na cyklotrasu a po té dojedu až domů. Bylo už hodně teplo a na fotce vidíte, že vedro umořilo i koně. Jen cyklisté šlapou dál. Dnes jich, ale jezdí málo a cyklostezka je v podstatě jen moje. Na štěrkáči se zastavuji na pláži a popíjím vodu z flašky. Mám chuť vytáhnout svačinu a posedět na krásném výhledu přes jezero k hradu Buchlovu. Po chvilce pochopím, že děvčata nemůžou z vody ven, protože se stydí. Tak svačina nebude a jedu dál. Na vodě jsou krásné lekníny a já musím udělat fotky. O kousek dál slyším volání a to je od rybáře. Má na udici velkou rybu a těžce s ní zápasí. Okamžitě se stávám divákem. Jeho kamarád přijíždí na lodičce a vydávají se za rybou na jezero. Těžce bojují, ale ryba vítězí. Vyvlékne se z háčku a uplave. Už jsem se těšil na fotky úlovku.

Od jezera jsem se vydal do Kostelan a neustále po cyklostezce k Baťovu kanálu a domů. Podél kanálu jsem se seznámil s cyklistků. Ona jela po mojí trase již delší dobu a teď jsme se sjeli. Vykládáme si o cyklistických zážitcích a mě nejvíce zajímají její zkušenosti s cyklistikou v Holandsku. Hodně tam najezdila a má hezké zážitky. Zajímavé je zjištění, že se tam za den nedá ujet dlouhá trasa. Cyklostezky vedou přes hodně křižovatek a cyklista stále zjišťuje kam má jet. Další informace je z oblasti techniky. Holanďané jezdí na hrozných kolech. Staré neohrabané modely. Prostě se nezajímají o modernizaci.

Za Pahrbkem jsem udělal zastávku v přístavišti. Zrovna tam probíhala svatba a bylo to moc hezké. Později jsem se dozvěděl, že ženich je námořník a chtěl to mít na lodi. Myslím si, že všichni budou mít hezkou vzpomínku.

Domů jsem dorazil v pohodě a když jsem šáhnul na nosič, tak jsem zjistil, že je horký. To znamená, že sluníčko hodně svítí. Vůbec jsem nebyl unavený, ale měl jsem pocit žízně. Tak jsem vyrazil na nákupy do obchodu. Chtěl jsem se připravit na ještě jeden odpolední výlet.

http://www.zufanek.cz/

Ujel jsem 94 km při teplotách kolem 30C.

16.07.2010

Karel

neděle 11. července 2010

Lom Kurovice

Ahoj cykloturisti, v TV říkají, že je venku velké vedro a tak to jedu ověřit do přírody. Napadlo mě podívat se do lomu u Kůrovic. Je to moc hezké zákoutí a už několikráte jsem vám z tohoto místa posílal obrázky. Jezero bývá v zimě nádherně zamrzlé.

Nejdříve jsem vyjel nahoru, abych se podíval, jak postupuje ujíždějící půda. Zatím to není nic hrozného, ale až se to rozjede a vytlačí to vodu z jezera, tak bude Tlumačov vyplavený. Jestli se tam bude někdo koupat, tak nemá šanci z hlubokého koryta uniknout. Mrzí mě, že dnešní mládež dojede autem až do lesa po polních cestách. Myslím si, že by jim trošku pohybu neuškodilo. Tím, že jezdí po lese a polích určitě někoho vydráždí a dojde k nepříjemnostem.

Dole u jezera jsem našel kamaráda s přítelkyní a udělal jsem jim společnou fotku. Pak jsem byl požádán, abych pomohl zalepit píchnuté kolo. Spíš se o mně ví, že vozím s sebou nářadí a lepéní. Já na svých cestách nemůžu takové věci riskovat. Bylo zajímavé se podívat po zde zaparkovaných kolech. Snad žádné nemělo brašničku s nářadím. Při lepéní jsme narazili na problém s pumpičků. Já používám galuskový ventilek a on měl motorkový. Nakonec se našel cyklista, který měl redukci. Už vím, co musím pro pomoc bližním zařadit do své výbavy.

Domů jsme vyrazili po nové dálnici. Musíme si ji užít dříve, než na ni pustí auta. Moc se na ten okamžik těšíme. V té chvíli budeme moci jezdit po hlavní silnici do Přerova bez velkého ohrožení.

11.07.2010

Karel

Poškozená cyklostezka

Ahoj cykloturisti, mám pro vás smutnou zprávu. Letos otevřená cyklostezka z Kvasic do Kroměříže má poškozenou krajnici. Dokonce tam umístili výstražné značky.

Když jsem jel na jaro po cyklostezce a viděl jsem, jak tam těžkými nákladními auty po cyklostezce navážejí hlínu na okraje, tak jsem si říkal, že to nemůže vydržet. Uplynul jen krátký čas a cyklostezka se dala do pohybu. Na některých místech je i vidět vyjetá kolej v asfaltu od náklaďáků. Proč se to stalo, můžeme jen hádat. Buď je cyklostezka nekvalitně postavená, nebo stavbyvedoucí nepřemýšlel. Prostě chtěl co nejrychleji odvozit velké množství hlíny.

Zajímavou informací je možnost si vypůjčit koloběžku poblíž cyklostezky. Můžete přijet autem a povozit se.

Dobrou zprávou pro dálkoplazy je možnost tábořit v loděnici u Kroměříže. Je to u hezkého jezera a restaurace. Poblíž je letiště.

10.07.2010

Karel


Drásal 2010

Ahoj cykloturisti, opět zde máme v našem okolí nejznámější maraton horských kol Drásal v Holešově. I letos jsem se na něj vydal jako divák. Minulý rok jsem se snažil být na startu a pak provázet závodníky po trase. Letos jsem si pospal a vyrazil jsem později. Z Otrokovic jsem se vydal do Holešova přes Záhnašovice. Dnes mám GPS záznamník a konečně můžu říct, jestli tato zkratka je opravdu kratší. Jak jsem tušil, tak to zkratka není. Jen se cyklista vyhne dlouhému a hlavně nebezpečnému úseku do Martinic. Na tomto úseku řidiči často závodí.

Za Holešovem jsem začal potkávat první závodníky. Nebyli to ti nejlepší, ale ti které postihla smůla a museli se z nějakého důvodu vrátit na start. Na Rusavě u hospody vládl klid a skupinka cykloturistů si dávala občerstvení. Nic nenasvědčovalo tomu, že zde projely jedny z největších závodů horských kol v republice. Nikde na zemi jsem neviděl poházené tuby od podpůrných látek. Stoupání po cyklostezce na Hostýn jsem jel pomalu a kochal jsem se výhledy do krajiny. Krávy se spokojeně pásly. Jen na vrcholu stoupání jsem potkal lesní stráž. Nebývá je často vidět, ale dnes to bylo asi potřeba. Dalo se předpokládat, že do lesa přijdou i neslušní turisté.

Na Hostýně nebyla žádná pouť a tak zde bylo málo lidí a v pohodě jsem se všude s kolem dostal. Jako obvykle jsem si první zajel k rozhledně a větrné elektrárně. Pak jsem se zašel podívat do kostela. Chvíli jsem poslouchal zpěv a hru na varhany, ale brzo jsem spěchal ven. V kostele bylo zima a já jsem byl zapocený. Od kostela jsem se vydal dolů do Rusavy. Celá cesta je z kopce a cykloturista si užije nádherné výhledy na okolní lesy a louky.

V Rusavě se projíždí kolem koupaliště a já jsem si uvědomil, že je v tomto místě údolí orientované na jihovýchod a mají zde už od rána teplé sluneční paprsky. Jsou zde i sluneční kolektory a asi dobře věděli, proč je zde dávají. Já jsem si vždy myslel, že je to studené údolí. Z údolí jsem musel vyšlapat směrem na Hrubou Malíkovou. Zde cyklisté kříží asfaltovou cestu. Na cestě je umístěna občerstvovací stanice. Stojí zde i děvčata s náhradními plášti. Brzo jsem pochopil, že jsou podpůrným týmem nějakého cyklistického oddílu. Myslím si, že je nesprávné dávat během závodu závodníkům náhradní díly. Je to znevýhodnění pro běžné cyklisty, kteří nemají podporu. Navíc to odporuje původní myšlence jezdění na horském kole. Každý si do přírody veze všechno sám. Z asfaltové cesty se najíždí do prudkého kopce přes příkop. Zde má spousta závodníků problémy a minulý rok jsem zde viděl i pády na zem. Dnes se složil jeden závodník ještě před nájezdem do terénu. Nepodařilo se mu vycvaknout pedály. Naštěstí se sesunul na jednoho diváka a neměl tak tvrdý dopad. Zde se ukázalo, že do terénu najíždějí lépe děvčata. Jsou lehká a pohyblivější než těžší chlapi. Předpokladem je, že mají natrénováno. Na tomto místě stála skupinka fanoušků s trubkama, jaké se používají na fotbale. Dělali velký hluk a myslím si, že takové povzbuzování do lesa nepatří.

Po chvilce pozorování se vydávám do Holešova místa cíle. Cíl je v zámecké zahradě a je to velmi hezké místo. V první chvíli mám pocit, že jsem přijel na pouť. Všude stojí stánky se zbožím a s kolem se těžce prodírám mezi davy lidí. Udělal jsem několik fotek ze zákulisí. Můžete vidět, jak pán po závodě s chutí konzumuje jídlo nebo jak se další cyklista umývá. Vedle je i bezpečná zóna pro kola.

V místě cíle pozoruji závodníky, jak přijíždějí a jsou to ti samí, které jsem před chvílí fotil na kopci. Je mezi nimi i závodník, který si cestou do kopců zpíval. Měl zajímavou přilbu a člověk by o něm řekl, že je to exot. Nejvíce mě však dojal dojezd cyklisty tatínka, kterého přivítala malá holčička. Bylo to opravdové vyjádření lásky jak moc jej má ráda a čekala, až projede cílovou páskou. Tak upřímné umí být jen malé děti. V prostoru cíle bylo i vyhlašování výsledku závodů nejmenších účastníků. Zde bylo plno dětí s rodiči a všichni to naplno prožívali.

Na závěr přikládám fotku cyklistky, která neměla nebo možná měla štěstí a nesla se na zádech. Během závodu si ublížila a nemohla chodit. Tak je to pokaždé. Někdo to zvládne v pohodě a jiný si ublíží. Já jsem si z tohoto závodu odnesl zdratovanou lopatku a klíční kost a při změnách počasí si vždy na tento závod vzpomenu. To už je, ale dávno a je to jen vzpomínka na období kdy jsem byl nadšený horský cyklista.

Ujel jsem 77 km za slunečného počasí.

03.07.2010

Karel



Příspěvek od Petra :



Příspěvek od spolupracovníka :

25. výroční oheň

Ahoj cykloturisti, rok utekl a já jsem opět pozván k táborovému ohni. Tentokráte je to slavnostní situace. Trampská osada Žlutý kvítek slaví kulaté výročí. Možná si vzpomenete, jak jsem jel minulý rok k táboráku a nedojel. Tenkráte mě zastavily povodně na Odře a já jsem spal v autobusové zastávce.

Letos nás pronásleduje deštivé počasí a záplavy, ale tento týden se to konečně zastavilo. V sobotu je nádherné teplé počasí. Balím si potřebné věci na převlečení a spacák na noc. Všechno to dám do bočních tašek. Na horním nosiči povezu jen vodu na noc. Tu si naberu až kousek před cílem.

Vyjíždím v poledne a za Otrokovicemi zjišťuji, že to bude dřina. Jedu proti severnímu větru. Mám na kole brašny a vítr se do mě opírá naplno. Proto místy jedu jen rychlostí 25 km/hod. Přesto jsem spokojen proti tomu, co jsem minulý rok zažíval. Tenkrát už od začátku foukalo a lehce pršelo. Teď jsem byl s vedrem a větrem spokojen. Proti větru jedu pomaleji a vedro zaženu pitím.

Před Hranicemi jsem se zastavil na mostě přes Bečvu. Minulý rok byla rozlitá z břehů a letos je takový stav, že se někteří lidé dopraví autem až do řeky. Myslím si, že je to rozežranost. V Hranicích podjíždím historický viadukt a začíná dlouhé stoupání. Musím se dostat až do 560 m.n.m. Na chvíli se zastavuji v bývalém kamenolomu a dívám se na krásnou vodní hladinu. Na břehu pobíhá mládež, ale do studené vody nikdo nejde. Když se vydávám do stoupání směrem na Partutovice, tak přijíždějí dvě cyklistky a za něma partneři. Ti však nemají kondičku a děvčata jim ujíždějí. Ta jedna chce jet se mnou, ale kamarádka jí od toho odrazuje, ať s cizím chlapem nezávodí. Asi byla soutěživý typ a chtěla si to ve stoupání rozdat. Určitě by vyhrála. Já bych se s naloženým kolem nenechal vyprovokovat k závodění.

Do Partutovic přijíždím upocený a jedu se podívat k větrnému mlýnu. Je zde však velmi silný ledový vítr a uvažuji, že se obléknu. Nakonec jsem to vydržel a těšil se do závětří. Ten mlýn postavili opravdu na dobrém místě. Je zde pěkný výhled po okolí a je vidět i malé stoupání, které mám před sebou. Pan mlynář je řezbář a má kolem mlýna dřevěné sochy. Na zahradě už zase tvořil cosi nového. Od mlýna se vydávám na kopec a míjím moderní větrnou elektrárnu.

Tak a teď už mám před sebou dlouhý sjezd do údolí. Přijíždím k autobusové zastávce ve které jsem minulý rok spal a venku před domem stojí pán z protějšího domku. Klebetí tam ještě s nějakým cyklistů. Dobře si na mě vzpomíná, jak jsem tam nocoval. Společně jsme pokecali a já se vydávám dál na trasu. Už jsem se těšil do údolí, kde mělo být teplo. Dozvěděl jsem se, že zde lidé 10 měsíců v roce topí. Ve sjezdu jsem se zahřál brzděním. Sjíždím neuvěřitelně prudké klesání.

Se žhavýma brzdama jsem se zastavil až u Odry. Zde je řeka ještě úzká a velmi divoká. Po chvilce se zastavuji na poutním místě Panna Maria ve skále. Ze skály zde vytěká ledová voda a já si nabírám do všech láhví. S vodou musím vydržet až do zítřka. O kousek dál je přírodní památka. Jsou zde vidět krásné tvarované kameny.

Tak a teď to začne. Vím, že mám před sebou stoupání na vrchol, ale netuším za jakých podmínek. Našel jsem si novou zkratku přes kopec. To ještě netuším, že jsem si na mapě spletl barvy a nejedu po doporučené cestě pro cyklisty, ale pěší turisty. Ve vesnici se ptám důchodce jestli dojedu do ... Nemůžu si vzpomenout na název vesnice na kopci. Přesto pán říká, že dojedu. Zamlada tama jezdili. Další pán říká, že budu tlačit. No to se často u mě nestává.

Vyrážím a cesta je stále prudší. Zatím po asfaltu, ale už jedu na nejlehčí převod. Za poslední chalupou se mění cesta na kamenitý podklad a později na deštěm vydřené kamenné koryto s klacky. To už dávno nešlapu a tlačím jako černý. Pot mně teče po tváři a pálí v očích. Asi v půlce kopce potkávám kluka a holku na horských kolech. Užívají si adrenalinového sjezdu. Kluk říká : "Až uvidíš louku, tak budeš šťastný". Bohužel měl pravdu, tlačil jsem až na louku. Jenže louka byla také prudká a tlačení pokračovalo. Až na náhorní rovině se to srovnalo a já jsem byl šťastný, že jsem to zvládl a neublížil si na zdraví. Za odměnu jsem mohl jet po cestě, na kterou někdo navozil břidličné kamení. Umíte si představit, co na to říkalo moje střevo na koženém sedle. V ohradách se tam pásly krávy a býci jim dělali dobře. Aj jsem jim to v té chvíli záviděl. Přesto jsem podívanou pro lidi z města opustil a jel dál.

Ještě jsem překonal několik horských luk a sjíždím do vesnice. Nemůžu se splést. Naši méně přizpůsobiví spoluobčané si pořádají diskotéku. Magnetofon řve na plné kule. Děcka poskakují na cestě. Honem pryč do lesa. Přijíždím k místu, kde se má odbočit k táboráku. To se nedá přehlédnout. V řadě snad stojí třicet aut. Kde se poděli ti trampové, kteří chodili pěšky? No, je jiná doba já jsem ten staromódní, který šlape 100 km za kamarády. Dostat se k tábořišti však není snadné. Prudké deště vydřely chodníček na jeden metr hluboko. Přetlačit kolo s brašnama do kopce je fuška. Nakonec to zvládám a přicházím na tábořiště. Jdu zaparkovat na moje oblíbené místo. Mám zde strom, o který si pokaždé opřu kolo a postavím lehký přístřešek.

Tábořiště je už plné lidí. Vše je připraveno k slavnostnímu večeru. Je už 20 hod. a já jsem dnes cestoval hodně dlouho. Převlékám se a umývám zasolenou tvář vodou. Jsem jako solnička. Má to však jednu výhodu. Nejdou na mě komáři. To, že smrdím jim nevadí, ale sůl nemají rádi. Obcházím známe a kecám o tom, jak jde život. Co si však neodpustím je slézt do jámy k jeskyni. Minulé roky jsem vám ukazoval fotku, jak to vypadá uvnitř. Teď už to nejde. Vchod je zavalený a zůstala jen malá díra. Když se podívám nad sebe a vidím volně ležící desky s břidlicí, tak mám strach. Stačí aby někdo na hoře zadupal a vše se rozjede dolů. Udělám pár fotek na památku a lezu nahoru. Ještě prohlédnu co kdo přinesl na ukázku a je zde večer.

Dnes je opravdu teplo a poprvé jsem při zahájení v košili. Nastala slavnostní chvíle a zapaluje se oheň. Při této příležitosti dostali ti nejmladší možnost pronést pár slov a zapálit táborák. Všichni zpíváme a jsme šťastní . Postupně se u ohně střídají skupinky lidí, kteří hrají a zpívají. První dostala příležitost rodina se dvěma dětmi. Říkají si Marodi. Myslím si, že by se mohli klidně účastnit i festivalu ve Skaličce. Je to hezké, jak se děti snaží a nebojí se zpívat ani mezi lidmi. Další hraje kapela Tempo di vlak. To je osvědčená sestava a všemi oblíbená. Mám je také moc rád. Pak vystupuje duo pán a paní. Každý jsou od jinud a říkají si Zlost. Zlín - Ostrava. Paní hraje na banjo a znám ji z hodně akcí. Prý občas pracuje v hudebních komisích a dnes dostala možnost ukázat jak to má vypadat když se hraje. Velmi milým překvapením bylo, když nám zahráli a zazpívali ti nejstarší. Zazpívali písničky, které jsme ani neznali. Jsou to staří trampové, kteří jezdili na vandr ještě parní lokomotivou. To už je přes 40 roků. Také jejich vyprávění bylo moc zajímavé. Vzpomínky na zásahy SNB nebo na ruské vojáky z Libavé. Hrálo se a zpívalo snad až do rána. Měli jsme i příhodu, která dobře dopadla. Jeden pán zíval a vyskočila mu čelist z pantů. Nebyl schopen mluvit. My ostatní jsme nevěděli jak mu pomoci. Pak se našel jeden dobrovolník, který mu pomohl. Viděl jsem, jak si pána položil na zem a snad i na něj sednul. Pak už bylo všechno v pořádku. Myslím si, že to lékař nebyl.

Nad ránem se mně začaly zavírat oči a já jsem si lehnul do svého příbytku. Je to krásné usínat při poslechu trampských písní. Teď už hráli všichni dohromady.

Je 5 hod. a já se budím přesně jako do práce. Ani nepotřebuji budík. Potichu všechno balím a opouštím spící tábořiště. Projíždím vesnicí , kde už nikdo netancuje a vydávám se na horské louky. Je to nádhera, projíždět se po lukách tak časně po ránu. Sluníčko krásně svítí a je jasné, že bude nádherný den. Po několika kilometrech si nacházím krásné místo v lese. Jsou zde čerstvě pokácené stromy a já strašně rád tuto vůni čichám. Vařím si snídani a užívám si zpěvu ptáků. Na jídlo jsem si dal chleba a sardinky. Sedím na kmenu a opírám se o další. Co to, já se nemůžu zvednout. A je to jasné. Přilepil jsem se do smůly. Celé záda dresu mám přilepené. Nádherně to voní, ale praní bude asi zážitek.

Po snídani jsem se rozhodl, že nepojedu po stejné trase domů a nabírám směr na Odry a Bělotín. Stále klesám a dokonce mám i vítr do zad. Jedu jako s větrem o závod. Před Bělotínem zjišťuji, že se krajina hodně změnila. Je zde postavená dálnice a vše je překopáno. Jsou zde nové nadjezdy a cyklostezka. Cyklostezka je ze zámkové dlažby a dělali jí nějací lajdáci. Já bych ji při kolaudaci nechal udělat znovu. Cestou si kupuji minerálku a zastavuji se u Bečvy. Jsem zvědavý, jestli povodně nesebraly můj most pro cyklisty. Naštěstí přejíždím a mířím si to do Bystřice. Na silnici už vládne rušný provoz a od Bystřice do Holešova je to na zabití. Navíc je zde sraz starých aut z USA. Koráby silnic. V Holešově si Policie dala značku měření rychlosti a stejně vidím, že mají úlovek. Řidiči jsou nepolepšitelní. Domů přijíždím v pohodě a jako vždy na mne čeká velký úklid v paneláku.


Ujel jsem asi 200 km. Proti větru i s větrem do zad. Za slunečného a teplého počasí.
Na fotce vidíte, jak vypadá cyklistická láhev uvnitř.
Bylo to moc hezké a už se těším na příští rok.

26.06.2010

Karel

Nářadí na cyklostezce

Ahoj cykloturisti, pan Kohoutek dostal dobrý nápad a umístil stojan s nářadím do hospody u cyklostezky. Hospoda se nachází na úrovni přístaviště v Napajedlích. Pokud pojedete od Otrokovic, tak přijedete k prvním panelákům a bude následovat cyklostezka ze zámkové dlažby. Asi po 300 metrech bude na vás čekat prudký výjezd na hráz a zde uvidíte po pravé straně lodní přístav. Na levé straně uvidíte odpočívadlo a vjezd na dvůr hospody. Na stěně budovy uvidíte nepřehlédnutelnou červenou reklamu na jízdní kola z prodejny Eurobike. Ve dvoře jsou stojany na jízdní kola a popisovaný sloup s nářadím.

V hospodě se dobře vaří a mají tam zajímavé pivo. Je to bylinné červené pivo třináctka. K tomuto pivu doporučuji hospodské tyčinky z Luhačovic. Zde vás však musím upozornit, že cyklostezka podléhá dopravním předpisům a cyklista nesmí požívat alkohol.

Jsem zvědavý, jak dlouho tam to nářadí vydrží.

Přeji vám hezké výlety do našeho okolí a ať to nářadí nepotřebujete. Proto si vždy před výletem kolo zkontrolujte nebo jej dávejte pravidelně na prohlídky do obchodu s jízdními koly. Pan Kohoutek vás určitě rád uvidí ve své prodejně.

04.07.2010

Karel