S Mirou Vidičkou se znám již více jak 10 let. Velmi živě si pamatuji jeho cyklistické začátky, kdy jen tak „ z voleje „ si střihnul jeden z nejtvrdších silničářským maratonů , známý SAMSONMAN v Rakousku. Absolvoval ho tehdy na horském kole s minimální přípravou, čímž mě vyrazil dech, neboť já jsem dodnes nenašel dostatek odvahy abych to zkusil, byť to je jeden z mých silničářských snů. S Mirou se od té doby čas od času potkáváme na kole a hlavně skoro každý listopad u něj na jeho „orlím hnízdě“. Tak nějak by se dala nazvat jeho dřevěnice v blízkosti Košíků, z níž je nádherný výhled do okolí, zejména Chřibských kopců , ale spatřit od něj také lze masiv Bílých Karpat s pověstnou Javořinou. Je to skutečně nádherné místo a také jeho dřevěnice , budovaná stylem „ hand made“ ( tedy Mirovýma rukama ) stojí za zhlédnutí. Každý rok jsem tak s Igorem vyjeli na kole prověřit jak daleko je MIra s tou stavbou. Několik prvních let se jednalo o staveniště,ale s přibývajícími roky se dům postupně nabíral více obyvatelnou formu, na čemž máme zásluhu my, neboť jsme si zavzpomínali na BSP a zcela nezištně jsem Mirovi přišli pomoci s výkopovými pracemi pro položení vodovodu. Ještě dodnes vzpomínáme zejména excelentní kopáčský výkon Jardy, který je manažerem snad od narození a v životě nedržel lopatu, natož krumpáč v ruce. Se zatajeným dechem jsem sledovali, jak Jarda navzdory mozolů, které mu okamžitě po uchopení krumpáče naskočily na jeho pěstěných rukou , systematicky a urputně hloubil rýhu pro vodovod. Předtím provedl zaměření trasy, kterou si pečlivě nalajnoval vápnem na rostlý terén. Pravda vytyčení stometrové trasy se nám i zdálo poněkud zbytečné, navíc když to Jardovi zabralo skoro 2 hodinu času. Chápali jsme ale , že náš nevědecký postup , kdy jsem si jen určili „bajoko“ trasu a začali kopat, nemůže uspět ve srovnání s Jardovou propracovanou metodou. Podobné to bylo při vlastním hloubení, nejvíce času Jardovi zabrala kontrole rovnosti stěn pomocí kalibrované latě a vodováhy. Nu což my jsem to dělali také podobně (až na tu kalibrovanou lať), ale ne po každém kopnutí krumpáčem. Faktem je,že na konci dne každý z nás měl vykopáno okolo 20 m , Jarda pak 1 m, ale naše jámy se s tou jeho nedaly vůbec srovnat. Jeho metrový výkop byl skutečně dokonalý, hladké kolmé stěny byly vyhloubené s přesností na 1 mm, dno jámy pečlivě udusané a vyspárované ,zatímco naše 20 m jámy ? Škoda mluvit a také jsem se před Jardou i styděli za špatně odvedenou práci. Mira Vodička to ale viděl jinak, nám poděkoval za kus odvedené práce, což u Jardy neudělal, dokonce ani najíst mu nechtěl dát, když si stále mumlal pod vousy ( knír) , jako , že bez práce nejsou koláče. Škoda jen, že finále Mira ty naše výkopy zahrnul a vodu vedl jinudy. Je také fakt , že i některé naše další výpomoci na Mirově stavbě se nesetkali s patřičnou odezvou,jako například brigáda Miry Havrana. A to asi proto, že Mira Havran to pojal až příliš komerčně, ono chtít za hodinu natěračských prací 2000,- Kč je přeci jen dost, nemluvě o tom, že Mira z té hodiny celých 30 min. svačil, 10 min.si procvičoval prsty a dalších 10 minut pak vybíral vhodnou štětku. Přesto máme k Mirově chalupě naprosto kladný vztah, je to místo, kde se Igor poprvé v životě opil, je to místo, kde jsem já poprvé ochutnal oškerušovicu a kde vzniklo ono proslulé „ nádo lizať sol „ když nás Jarda učil jak správně pít Tequilu. Pravidelé podzimní návštěvy, které byly dříve spontánní a neplánované (často byl MIra naší návštěvou i zaskočen) , postupně přerostly v organizovanou akci, tak jak tomu bylo v letošním roce.
Mira nás tentokráte oficiálně pozval, když určil , že se sejdeme na Bunči s další cyklistickou partičkou z Uherského Hradiště. Tedy pozval nás všechny vyjma Jarina, ten se pak cítil dotčený a že s námi nepojede, avšak zabralo Mirovo osobní pozvání. Nakonec jsme se v Otrokovicích sešli ve třech, Já, Igor, Jarin. Mira Havran údajně onemocněl minulý týden při testování dálnice. No těžko říci, jak to s ním vlastně, každopádně mě ještě nevrátil blikačky, které si minule půjčil s tím, že je na druhý den vrátí…
Hned jak jsem vyjeli jsem cítil, že to dnes nebude ono. Igor nám ujel hned z nadjezdu a já jsem na svém horáku s blatníky a hrubými plášti neměl šanci. Chvíli jsem si myslel, že je tam Jarin ještě hůř, to když jsem mu odjeli za Bělovským jezem, ovšem jakmile jsme vjeli do kopce, bylo mě jasné , že dnes bude „ za Havrana“ já. Takto se mezi námi nazývá, ten kdo nestíhá.. Tentokráte se čekalo tedy na mě. Igor dokonce prohlásil, že se zase vracím do své obvyklé formy, což je pomluva, forma byla vždy skvělá, jen se mě občas holt nechce. Tak jako při tomto výletu. U odkaliště jsem potkali skupinu výletníků Santa Klausovských čepicích , jedna z dívčin byla notně v náladě. Pokračovali jsem pak dále před Novou Dědinu a Kostelany na Bunč. Zde jsme kupodivu potkali Miru Vodičku, byť jsme tam přijeli o něco později (díky čekání na mě). Mira je totiž znám tím, že nečeká ani 1 minutu. Tentokráte seděl v hospodě, no spíše restauraci (hopoda to bývala dříve)na Bunči ještě s dalšími dvěma Hradišťáky. Tož jsem přisedli a dali si 20 korunový čaj na zahřátí. Ono totiž nebylo vůbec žádné horko a na Bunči byl dokonce poprašek sněhu. Po nějaké době dorazil další z Hradišťáků a tak jsme se vydali na cestu k Mirovi. Zvolili jsem cestu přes Jankovice, kde se mě na kostkách podařilo urvat kus předního blatníku, díky neuvěřitelným vibracím, které ty kostky na mém stroji s pevnou vidlicí vyvolaly. Leč skupina neřešila mé potíže a vydala se vzhůru do kopce směrem k Rovné ( příhodný název pro koňskou farmu na kopci). Já jsem byl pochopitelně opět poslední, stejně tak i při výjezdu k Mirovu „Orlímu hnízdu“. Holt byl jsem za Havrana při tomto výletu. U Miry pak probíhalo vše jak má, guláš byl znamenitý, nakonec se ukázal i Mirův pes, kterého jsme již začali postrádat, takže o to víc nám pak guláš chutnal. Mira nás počastoval vlastním pivem, Plzni roste v Košíkách výrazná konkurence! Jen ten název, kterýsi MIra vymyslel : „ domácí pivo jako vodička“ , nemusí být zrovna marketingovým trhákem. Také slivovice byla jak má být a takto jsme v družném hovoru v příjemném prostředí dřevěnice u praskajícího ohně v kamnech nakonec zatměli. Nezbylo tedy než se vydat do zimy a tmy na cestu domů směrem na Kudlovice, Babice a podél Baťova kanálu pak domů. Z cesty si toho tedy moc nepomatuji,ale domů jsem asi nakonec nějak přijel, soudě podle toho že jsem se na druhý den ráno probudil ve své posteli. No z vlastně si cesty si vlastně pamatuji jen to, že se mě nepodařilo přejet krpál k lávce přes kanál a že se tomu Jarda hrozně smál. Šak počkej Jarine !
Zapsal
Petr
pondělí 29. listopadu 2010
neděle 21. listopadu 2010
Cyklostezka Pahrbek - Napajedla
Ahoj cykloturisti, před Napajedly od Pahrbku se začala stavět cyklostezka do Spytihněvi. Je to jen napojeni na již hotový úsek. Chybělo asi 500m. Někdo zde vykácel nádhernou stromovou alej. Mnohokráte jsem vám z tohoto místa posílal pěkné fotky z projížďky kolem řeky. Pak jsem si uvědomil, že patřím mezi viníky. Přál jsem si, aby zde vybudovali pevnou cyklostezku. Stačil by pevný kamenný podklad. Oni se však rozhodli pro radikální řešení a bude zde asfaltová dálnice pro cyklisty. Mám z toho smíšený pocit. Na jednu stranu jsem rád, že zde bude cesta a na druhou je mně líto krásných stromů. Ty už zůstanou jen na fotkách a ve vzpomínkách. Pokud zde nasadí stromy, tak už je velké neuvidím. Tak dlouho asi žít nebudu.
Na posledních fotkách kotví lodě a nad nimi je měsíc v úplňku.
21.11.2010
Karel
Na posledních fotkách kotví lodě a nad nimi je měsíc v úplňku.
21.11.2010
Karel
Mešní víno - Velehrad
Ahoj cykloturisti, v novinách jsem se dozvěděl o koštování vína na Velehradě a můj dnešní plán byl jasný. Začátek byl až v 16 hod. a mohl jsem vyjet pozdě odpoledne. Jel jsem přes Napajedla a rekreační středisko Pahrbek. Za Pahrbkem se začíná stavět nová cyklostezka. Už jsem se o ní zmínil v minulém článku. Dnes jsem ji nafotil za světla. Na cyklostezce podél Baťova kanálu byl klid a dobře se jelo. Bylo chladno, ale přesto jsem potkal cyklistu v kraťasích. Od zimy měl úplně červené nohy.
Na Velehrad jsem přijel již za šera a fotografování bylo obtížné. Přesto přikládám i trošku rozmazané fotky. Aspoň vidíte, jak se mně stářím třepou ruky. Mám však lepší výmluvu. Bylo moc zima a měl jsem zmrzlé prsty. Nejdříve jsem se zašel podívat do kostela. Právě tam skončila slavnostní mše za doprovodu hudební kapely. To mě mrzelo, mám rád hudební vystoupení ve stylu country. Pak už jsem šel do gymnázia na košt. U dveří vybírali vstupné a já jsem se nechtěl účastnit koštování, tak jsem udělal jen několik fotek. Ještě jsem se prošel po nádvoří a pozoroval jsem chlapy, jak sedí před hospodou. Je to neuvěřitelné, že někdo může sedět v zimě na dřevěné lavičce a pít studené pivo.
Cestou domů jsem se zastavil u archeoskanzenu, ale bylo tak moc tma, že nemělo smysl fotografovat. Aspoň jsem udělal s bleskem fotky dřevěných soch, které už znáte. Domů jsem vyrazil po cyklostezce s křížovou cestou. Na cestu mně svítil měsíc v úplňku. Jel jsem po svahu a měl jsem hezký výhled do krajiny. Na vrchu je odpočívadlo pro turisty kde jsem zastavil a užíval jsem romantiky. No a pak už pořád z kopce až ke kanálu. Podél kanálu už nikdo nejezdil a cyklostezka byla určená jen pro mě. Jel jsem opatrně a tak jsem viděl bobra a zajíce. Vůbec tomu nerozumím, proč ta zvířata vylézají na cestu, když po ní jede nějaké osvětlené vozidlo. Na rozestavěné cyklostezce jsem dostal smyk na přední kolo a málem jsem si rozbil hubu. Jezdit po tmě po blátě je blbost. Domů jsem dojel pozdě a v TV začínaly zprávy.
Ujel jsem 51 km za chladného počasí. Byl krásný měsíc v úplňku, který postupně zatahovaly těžké mraky. Nyní když se podívám z okna, tak venku prší.
20.11.2010
Karel
Na Velehrad jsem přijel již za šera a fotografování bylo obtížné. Přesto přikládám i trošku rozmazané fotky. Aspoň vidíte, jak se mně stářím třepou ruky. Mám však lepší výmluvu. Bylo moc zima a měl jsem zmrzlé prsty. Nejdříve jsem se zašel podívat do kostela. Právě tam skončila slavnostní mše za doprovodu hudební kapely. To mě mrzelo, mám rád hudební vystoupení ve stylu country. Pak už jsem šel do gymnázia na košt. U dveří vybírali vstupné a já jsem se nechtěl účastnit koštování, tak jsem udělal jen několik fotek. Ještě jsem se prošel po nádvoří a pozoroval jsem chlapy, jak sedí před hospodou. Je to neuvěřitelné, že někdo může sedět v zimě na dřevěné lavičce a pít studené pivo.
Cestou domů jsem se zastavil u archeoskanzenu, ale bylo tak moc tma, že nemělo smysl fotografovat. Aspoň jsem udělal s bleskem fotky dřevěných soch, které už znáte. Domů jsem vyrazil po cyklostezce s křížovou cestou. Na cestu mně svítil měsíc v úplňku. Jel jsem po svahu a měl jsem hezký výhled do krajiny. Na vrchu je odpočívadlo pro turisty kde jsem zastavil a užíval jsem romantiky. No a pak už pořád z kopce až ke kanálu. Podél kanálu už nikdo nejezdil a cyklostezka byla určená jen pro mě. Jel jsem opatrně a tak jsem viděl bobra a zajíce. Vůbec tomu nerozumím, proč ta zvířata vylézají na cestu, když po ní jede nějaké osvětlené vozidlo. Na rozestavěné cyklostezce jsem dostal smyk na přední kolo a málem jsem si rozbil hubu. Jezdit po tmě po blátě je blbost. Domů jsem dojel pozdě a v TV začínaly zprávy.
Ujel jsem 51 km za chladného počasí. Byl krásný měsíc v úplňku, který postupně zatahovaly těžké mraky. Nyní když se podívám z okna, tak venku prší.
20.11.2010
Karel
Kudlovická dolina
Ahoj cykloturisti, na dnešek jsem měl v plánu ujet aspoň 100 km, ale počasí mně nepřálo. Bylo chladno a dokonce i zapršelo. Tak jsem se rozhodl jet zjistit, jestli je v Kudlovické dolině přístřešek pro turisty.
Na cestu jsem si připravil termosku s čajem, ale zůstala doma na stole a já jsem vyrazil na lehko. Napřed jsem musel vyšlapat prudké stoupání do Žlutav. Pěší turisté mě povzbuzovali a přitom funěli. Před vrcholem se to blíží 20% stoupání. Nad vesnicí jsem se zastavil u farmy vyfotit lamy a holky na koních. Léto je pryč a holky jezdí nabalené. Asi se jízdou nezahřejí. Kousek před Kostelanama jsem se spustil do Kudlovické doliny. Je to velmi dobré když si na začátku odšlapete kopce a pak jedete domů stále zadarmo.
První jsem se zastavil u Rozsypalovy samoty. Už jsem vám z tohoto místa posílal fotky a mám pocit, že se zde nic k lepšímu neděje. Dnes jsem zjistil informace o panu Rozsypalovi. Původně se tato osada jmenovala Habeš. Na památku odvážných Afričanů. Za války byl za odbojovou činnost popraven v Mathausenu. V tomto koncentračním táboře jsem byl už dvakrát na svých toulkách podél Dunaje. Za cestou jsem našel chráněnou oblast se skálami a bývalé hradiště. Teď se zde nachází útulek pro turisty. Je to stejný útulek jako pod rozhlednou Brdo na Bunči. Je zde umístěná deska s pravidly slušného chování v lese. Už se našel někdo, kdo tuto desku upálil. Asi po kilometru je odpočívadlo pro cykloturisty a kamenný kříž svatého Huberta.
Na konci lesa je osada s dřevěnými chatami a o kousek dál začíná oblast honosných domů. Myslím si, že bohatí lidé pochopili, že bydlet v přírodě je zdravé.
Dále jsem už sjížděl až k Baťovu kanálu a po cyklostezce domů. Před Napajedly - Pahrbkem jsem zažil šok. Někdo zde vykácel nádhernou stromovou alej. Mnohokráte jsem vám z tohoto místa posílal pěkné fotky z projížďky kolem řeky. Pak jsem si uvědomil, že patřím mezi viníky. Přál jsem si, aby zde vybudovali pevnou cyklostezku. Stačil by pevný kamenný podklad. Oni se však rozhodli pro radikální řešení a bude zde asfaltová dálnice pro cyklisty. Mám z toho smíšený pocit. Na jednu stranu jsem rád, že zde bude cesta a na druhou je mně líto krásných stromů. Ty už zůstanou jen na fotkách a ve vzpomínkách. Pokud zde nasadí stromy, tak už je velké neuvidím. Tak dlouho asi žít nebudu.
Dnes jsem ujel 43 km v sychravém studeném počasí.
17.11.2010
Karel
Na cestu jsem si připravil termosku s čajem, ale zůstala doma na stole a já jsem vyrazil na lehko. Napřed jsem musel vyšlapat prudké stoupání do Žlutav. Pěší turisté mě povzbuzovali a přitom funěli. Před vrcholem se to blíží 20% stoupání. Nad vesnicí jsem se zastavil u farmy vyfotit lamy a holky na koních. Léto je pryč a holky jezdí nabalené. Asi se jízdou nezahřejí. Kousek před Kostelanama jsem se spustil do Kudlovické doliny. Je to velmi dobré když si na začátku odšlapete kopce a pak jedete domů stále zadarmo.
První jsem se zastavil u Rozsypalovy samoty. Už jsem vám z tohoto místa posílal fotky a mám pocit, že se zde nic k lepšímu neděje. Dnes jsem zjistil informace o panu Rozsypalovi. Původně se tato osada jmenovala Habeš. Na památku odvážných Afričanů. Za války byl za odbojovou činnost popraven v Mathausenu. V tomto koncentračním táboře jsem byl už dvakrát na svých toulkách podél Dunaje. Za cestou jsem našel chráněnou oblast se skálami a bývalé hradiště. Teď se zde nachází útulek pro turisty. Je to stejný útulek jako pod rozhlednou Brdo na Bunči. Je zde umístěná deska s pravidly slušného chování v lese. Už se našel někdo, kdo tuto desku upálil. Asi po kilometru je odpočívadlo pro cykloturisty a kamenný kříž svatého Huberta.
Na konci lesa je osada s dřevěnými chatami a o kousek dál začíná oblast honosných domů. Myslím si, že bohatí lidé pochopili, že bydlet v přírodě je zdravé.
Dále jsem už sjížděl až k Baťovu kanálu a po cyklostezce domů. Před Napajedly - Pahrbkem jsem zažil šok. Někdo zde vykácel nádhernou stromovou alej. Mnohokráte jsem vám z tohoto místa posílal pěkné fotky z projížďky kolem řeky. Pak jsem si uvědomil, že patřím mezi viníky. Přál jsem si, aby zde vybudovali pevnou cyklostezku. Stačil by pevný kamenný podklad. Oni se však rozhodli pro radikální řešení a bude zde asfaltová dálnice pro cyklisty. Mám z toho smíšený pocit. Na jednu stranu jsem rád, že zde bude cesta a na druhou je mně líto krásných stromů. Ty už zůstanou jen na fotkách a ve vzpomínkách. Pokud zde nasadí stromy, tak už je velké neuvidím. Tak dlouho asi žít nebudu.
Dnes jsem ujel 43 km v sychravém studeném počasí.
17.11.2010
Karel
Sobotní švih 20-11-2010 po dálnici na Kroměříž
Ano čtete dobře, absolvovali jsme cca 40 km po kvalitní dálnici a to na kole. Jak je to možné? No jedná se o nový úsek dálnice (spíše silnice pro motorová vozidla) z Kroměříže do Otrokovic, který je těsně před otevřením. Využili jsme jednak této situace a jednak poměrně příznivého počasí, abych se projeli po dálničním úseku, který bude zanedlouho vyhrazen pouze motorovým vozidlům. Musím se přiznat, že bych si podobný typ silnic klidně nechal líbit pro častější ježdění na kole. Kvalitní povrh, neskutečná šířka komunikace, minimální převýšení a hlavně žádný provoz. Byl jsem překvapen tím, že úsek z Otrokovic do Hulína nepokračuje plynule na Kroměříž, ale že se napojuje na hlavní dálniční tah D1 z Brna s pokračováním na Fryšták a Slovensko. Tedy za Hulínem je vybodováno neskutečné křížení dálnice D1 se silnicí pro motorová vozidla Otrokovice- Přerov. Zatím co D 1 zde končí, neboť osud jejího pokračování na Fryšták je v nedohlednu, tak silnice z Otrokovic pokračuje na Přerov v již realizovaném provedení. Pokud bude příznivé počasí, pokusili bychom se projet si ještě tuto část dálnice před jejím otevřením.
Vyjížďky se zúčastnil Igor, já a Mira Havran, na kterého se opět muselo často čekat . Mirovi to letos fakt nejezdí. Bylo poměrně zima, ale ten pocit jízdy po dálnici na kole za to stál. Závěr jsme měli netradičně v nedávno otevřené „picérce“ La pizzeria na nám. 3. Května. Je to restaurační zařízení, jaké v Otrokovicích chybělo, jednak se zde nekouří, prostředí je velmi kultivované a za pultem kmitá majitel se spolumajitelkou, tedy je zde úplně jiný přístup k zákazníkům, než v ostatních Otrokovicích občerstvovnách. A hlavně zde dobře vaří, mají úžasný výběr čajů a káv. Tož aby hlavně v tomto duchu vydrželi i nadále.
Zapsal: Petr Kohoutek
20-11-2010
Vyjížďky se zúčastnil Igor, já a Mira Havran, na kterého se opět muselo často čekat . Mirovi to letos fakt nejezdí. Bylo poměrně zima, ale ten pocit jízdy po dálnici na kole za to stál. Závěr jsme měli netradičně v nedávno otevřené „picérce“ La pizzeria na nám. 3. Května. Je to restaurační zařízení, jaké v Otrokovicích chybělo, jednak se zde nekouří, prostředí je velmi kultivované a za pultem kmitá majitel se spolumajitelkou, tedy je zde úplně jiný přístup k zákazníkům, než v ostatních Otrokovicích občerstvovnách. A hlavně zde dobře vaří, mají úžasný výběr čajů a káv. Tož aby hlavně v tomto duchu vydrželi i nadále.
Zapsal: Petr Kohoutek
20-11-2010
pondělí 15. listopadu 2010
Větrný mlýn Chvalkovice a Kunkovice
Ahoj cykloturisti, stále máme hezky a já jsem se rozhodl navštívit dva větrné mlýny. Vyjel jsem po cyklostezce do Kroměříže. Je ve stále horším stavu. Teď tam těžili dřevo. Myslím si, že nám dlouho nevydrží. Dnes byl velký provoz a nejlepší byla rodinka, která jela chvíli ve třech vedle sebe. To jsem nestihl vyfotit. V Kroměříži jsem dnes projel dobře a vyhnul jsem se nebezpečné cestě do Zdounek. Zato jsem si přidal slušné kopce. S postupujícím časem se sluníčko stále schovávalo a já jsem měl strach, že nestihnu udělat fotky. Navíc se citelně ochlazovalo a foukal studený vítr.
Na začátku Chvalkovic je hřiště a já jsem se podíval na vesnický fotbal. O kousek dál je dům nějakého domácího kutila. K mlýnu jsem stoupal po velmi prudké cestě. Podařil se mně udělat snímek, na kterém je mlýn i vycházející měsíc. Od mlýna jsem jel po turistické značce lesem do vedlejší vesnice. Mám to odzkoušené a dá se to projet i na silničním kole. Dnes ale ne. Někdo tu začal jezdit na koni a chodníček je nesjízdný. Kousek jsem šel pěšky. Ti koně by neměli používat turisticky značené chodníčky.
Do Kunkovic jsem dojel těsně před západem slunce. Když jsem fotil, tak bylo slunce níž než větrný mlýn. Zkoušel jsem dělat fotky mlýna se zapadajícím sluncem a neumím to. Jediné co jsem uspěl, že jsem zase zachytil měsíc. Majitel mlýna začal sbírat rozcestníky - kameny. K mlýnu vede horší asfaltová cesta. Zemědělci zde však jezdili a natahali tolik bláta, že se mně obalily gumy. Kdybych měl blatníky, tak jsem neprojel. Ve chvilce jsem měl všechny trubky obalené bahnem. Když jsem jel po silnici, tak to ode mne odletovalo. Doma jsem odstranil lopatku bahna.
Na kopci nad vesnicí jsem se oblékl do bundy a svítící vesty. Byl silný ledový vítr a přicházela tma. Zbylých 40 km jsem jel domů se světly. Ve Zdounkách jsem se vydal na prudký kopec směrem do Kostelan. Trasu jsem už popisoval minule. Dnešní jízda ve tmě byla nádherná. Měsíc přichází do úplňku a krásně svítil. V lese bylo vidět, jak prosvítá mezi stromy. Stačilo zastavit a zhasnout světla. Občas někde na kopcích svítila okna ze samot a u cesty svítily lucerničky mrtvých řidičů. Kdyby se chovali na silnici slušně, tak nemuseli svítit. V jednom lesním úseku jsem slyšel auto, ale žádná světla. Až po chvíli se jedno světlo rozsvítilo a po cestě jelo rachotilo auto bez papírů. On asi opravdu chtěl jet lesem jen při měsíčku. Domů jsem dojel v pohodě. Dnes jsem si vybíral úzké cesty na jedno auto a s malým provozem. Jedno auto za 15 min. Měl jsem na sobě všechno moderní oblečení a stejně jsem přijel propocený. Moira smrděla jako hnůj.
Ujel jsem 93 km. Z počátku slunečno, ale ledový vítr. Posledních 40 km ve tmě.
14.11.2010
Karel
Na začátku Chvalkovic je hřiště a já jsem se podíval na vesnický fotbal. O kousek dál je dům nějakého domácího kutila. K mlýnu jsem stoupal po velmi prudké cestě. Podařil se mně udělat snímek, na kterém je mlýn i vycházející měsíc. Od mlýna jsem jel po turistické značce lesem do vedlejší vesnice. Mám to odzkoušené a dá se to projet i na silničním kole. Dnes ale ne. Někdo tu začal jezdit na koni a chodníček je nesjízdný. Kousek jsem šel pěšky. Ti koně by neměli používat turisticky značené chodníčky.
Do Kunkovic jsem dojel těsně před západem slunce. Když jsem fotil, tak bylo slunce níž než větrný mlýn. Zkoušel jsem dělat fotky mlýna se zapadajícím sluncem a neumím to. Jediné co jsem uspěl, že jsem zase zachytil měsíc. Majitel mlýna začal sbírat rozcestníky - kameny. K mlýnu vede horší asfaltová cesta. Zemědělci zde však jezdili a natahali tolik bláta, že se mně obalily gumy. Kdybych měl blatníky, tak jsem neprojel. Ve chvilce jsem měl všechny trubky obalené bahnem. Když jsem jel po silnici, tak to ode mne odletovalo. Doma jsem odstranil lopatku bahna.
Na kopci nad vesnicí jsem se oblékl do bundy a svítící vesty. Byl silný ledový vítr a přicházela tma. Zbylých 40 km jsem jel domů se světly. Ve Zdounkách jsem se vydal na prudký kopec směrem do Kostelan. Trasu jsem už popisoval minule. Dnešní jízda ve tmě byla nádherná. Měsíc přichází do úplňku a krásně svítil. V lese bylo vidět, jak prosvítá mezi stromy. Stačilo zastavit a zhasnout světla. Občas někde na kopcích svítila okna ze samot a u cesty svítily lucerničky mrtvých řidičů. Kdyby se chovali na silnici slušně, tak nemuseli svítit. V jednom lesním úseku jsem slyšel auto, ale žádná světla. Až po chvíli se jedno světlo rozsvítilo a po cestě jelo rachotilo auto bez papírů. On asi opravdu chtěl jet lesem jen při měsíčku. Domů jsem dojel v pohodě. Dnes jsem si vybíral úzké cesty na jedno auto a s malým provozem. Jedno auto za 15 min. Měl jsem na sobě všechno moderní oblečení a stejně jsem přijel propocený. Moira smrděla jako hnůj.
Ujel jsem 93 km. Z počátku slunečno, ale ledový vítr. Posledních 40 km ve tmě.
14.11.2010
Karel
Větrný mlýn Štípa
Ahoj cykloturisti, máme nádherné počasí jak na jaro a já nemůžu zůstat doma. Dnes jsem potřeboval navštívit jednoho spolupracovníka ve Zlíně a tak jsem zvolil zkratku přes lesy.
Vyjel jsem odpoledne po cyklotrase spojující řeky Moravu a Bečvu. Je to jen hrdý název. Jedná se o rozblácený chodníček vyježděný od lidí dojíždějících do Otrokovic za prací. Ve volbách všechny politické strany slíbily tento problém vyřešit. Špinavý jak sviňa jsem pokračoval do Lhotky. Zde jsem se zastavil za kamarádem, který staví dům. On dře na stavbě a já se vozím. Pak už jsem začal stoupat do lesů a těmi jsem dojel až k přehradě ve Fryštáku. U vody sedělo hodně rybářů a ti co byli v závětří měli letní oblečení. K přehradě jsem sjel lesem a byl jsem překvapen, kolik lidí vzalo psa do lesa. Úplně všichni měli psa na volno a bez náhubku. Jen když jsem se přiblížil, tak ho chytli za obojek. Někteří psi byly jak malé krávy. Asi není krize, když si lidé můžou dovolit živit takové potvory.
Na křižovatce do Kostelce jsem se zastavil u křížku našeho spolupracovníka. Už je to moc roků co se zde zabil s manželkou. Už jsem o tom psal, jak jsem po pohřbu jel v noci domů v mlze a dešti a mělo mě přejet auto. Řidič zastavil a otevřel okénko. Řekl mně, že jsem se znovu narodil. Tenkrát jsem dojížděl do Brodu. Dnes je, ale hezké počasí a já šlapu ke kostelu do vesnice. Je to velký klášter. Kostelec má i lázně, ale o tom napíši až někdy jindy. Ze Štípy musím vyšlapat táhlý kopec k větrnému mlýnu. Je zde hrozný provoz aut. Všichni někam spěchají. V pracovní den to zde musí být hrůza. U mlýna už nemám moc sluníčka a moje fotky jsou tmavé. Asi jsem měl vyjet z domu dříve.
Od mlýna jedu přes les do Zlína. Původně jsem chtěl vyjet na Přístavu, ale spletl jsem si odbočky a dojel jsem do Želechovic. Pak už jsem vjel do Zlína a jel na návštěvu. Nebyli doma a tak jsem vyrazil po cyklostezce podél Dřevnice domů. Myslel jsem si, že když je tma, že se dobře pojede. Byl to omyl. Cyklostezka byla plná chodců a bruslařů. Mezi neukázněnými lidmi se jede moc špatně. Tato cyklostezka je ve Zlíně známá jako nejnebezpečnější. Dokonce policie slíbila, že zde bude chodit dohlížet.
Abych se vyhnul bahnu, tak jsem jel domů po staré cestě v Malenovicích. Je to divné jaký byl dnes velký provoz ve Zlíně. Kam ti lidé pořád jezdí?
Ujel jsem 50 km za hezkého a teplého počasí
13.11.2010
karel
Vyjel jsem odpoledne po cyklotrase spojující řeky Moravu a Bečvu. Je to jen hrdý název. Jedná se o rozblácený chodníček vyježděný od lidí dojíždějících do Otrokovic za prací. Ve volbách všechny politické strany slíbily tento problém vyřešit. Špinavý jak sviňa jsem pokračoval do Lhotky. Zde jsem se zastavil za kamarádem, který staví dům. On dře na stavbě a já se vozím. Pak už jsem začal stoupat do lesů a těmi jsem dojel až k přehradě ve Fryštáku. U vody sedělo hodně rybářů a ti co byli v závětří měli letní oblečení. K přehradě jsem sjel lesem a byl jsem překvapen, kolik lidí vzalo psa do lesa. Úplně všichni měli psa na volno a bez náhubku. Jen když jsem se přiblížil, tak ho chytli za obojek. Někteří psi byly jak malé krávy. Asi není krize, když si lidé můžou dovolit živit takové potvory.
Na křižovatce do Kostelce jsem se zastavil u křížku našeho spolupracovníka. Už je to moc roků co se zde zabil s manželkou. Už jsem o tom psal, jak jsem po pohřbu jel v noci domů v mlze a dešti a mělo mě přejet auto. Řidič zastavil a otevřel okénko. Řekl mně, že jsem se znovu narodil. Tenkrát jsem dojížděl do Brodu. Dnes je, ale hezké počasí a já šlapu ke kostelu do vesnice. Je to velký klášter. Kostelec má i lázně, ale o tom napíši až někdy jindy. Ze Štípy musím vyšlapat táhlý kopec k větrnému mlýnu. Je zde hrozný provoz aut. Všichni někam spěchají. V pracovní den to zde musí být hrůza. U mlýna už nemám moc sluníčka a moje fotky jsou tmavé. Asi jsem měl vyjet z domu dříve.
Od mlýna jedu přes les do Zlína. Původně jsem chtěl vyjet na Přístavu, ale spletl jsem si odbočky a dojel jsem do Želechovic. Pak už jsem vjel do Zlína a jel na návštěvu. Nebyli doma a tak jsem vyrazil po cyklostezce podél Dřevnice domů. Myslel jsem si, že když je tma, že se dobře pojede. Byl to omyl. Cyklostezka byla plná chodců a bruslařů. Mezi neukázněnými lidmi se jede moc špatně. Tato cyklostezka je ve Zlíně známá jako nejnebezpečnější. Dokonce policie slíbila, že zde bude chodit dohlížet.
Abych se vyhnul bahnu, tak jsem jel domů po staré cestě v Malenovicích. Je to divné jaký byl dnes velký provoz ve Zlíně. Kam ti lidé pořád jezdí?
Ujel jsem 50 km za hezkého a teplého počasí
13.11.2010
karel
Hledání pacienta
Ahoj cykloturisti, minuly měsíc jsem psal, jak jsem byl navštívit jednoho pacienta na Valašsku a dnes jsem se vydal za Zdounky. Celý den je pod mrakem, ale teplo. Jen ráno chvíli svítilo ostré slunce.
Odpoledne jsem vyjel a hned na konci Otrokovic jsem zjistil, že se u nás pořádají silniční závody bruslařů. Chvíli jsem stál u cesty a fotil. Účast závodníků byla slabá. Naštvalo mě, když jsem viděl, jak auto s přívěsným vozíkem plným dříví spěchalo a tlačilo se před závodníka v zúženém místě, kde se odbočovalo. Závodník si potřeboval nadjet. Na bruslích nejsou brzdy, aby před zatáčků přibrzdil.
Jel jsem do Kvasic a na cyklostezku podél Moravy do Kroměříže. Stále jsem jel proti silném větru a místy to semnou i mávalo. V Kroměříži jsem si špatně zapamatoval kde chci odbočit a proto vidíte moji trasu přes Rataje. Jel jsem většinou po vedlejších cestách a někde bylo napsáno, že se cesta v zimě neudržuje. Takové mám rád. Je tam malý provoz. Před Věžkami jsem objevil pomník padlému pilotovi a v obci velmi neobvyklý kostel. Je to přímo proti zámecké zahradě kde bývají výstavy květin.
Do Zborovic jsem dojel pozdě a na návsi jsem zastavil důchodkyni. Po chvilce přišla i paní z MNV, ale poradit mně neuměly. Tak jsem návštěvu neuskutečnil. Možná už pán umřel. Na fotce za vesnicí vidíte čističku, která připomíná skleník.
Ve Zdounkách jsem se rozhodl, že si dám ještě pořádné kopce a serpentíny, tak jsem vyrazil směrem na Kostelany. Brzo jsem však musel začít svítit. Teď je brzo tma. Dokonce jsem se projel večerním lesem. Je velká škoda, že to pro vás neumím nafotit. Západ slunce v kopcích byl nádherný. Domů jsem jel od Nové Dědiny nad Halenkovice. Je to lesní asfaltová cesta s otevřenou závorou. Domácí zde jezdí a nikomu to nevadí. Nad Halenkovicemi postávalo a popojíždělo asi pět aut. Nakonec jsem pochopil. Oni čekali na velký kamión. Jak projel, tak se rozjeli. Potkat na takovém místě tolik aut je vzácnost. Myslím si, že organizovaně něco kradli a já jsem se tam plantal.
Domů jsem dojel za tmy a dnes jsem neměl žádný špatný zážitek na cestě.
Ujeto 70 km za teplého počasí v silném větru.
06.11.2010
Karel
Odpoledne jsem vyjel a hned na konci Otrokovic jsem zjistil, že se u nás pořádají silniční závody bruslařů. Chvíli jsem stál u cesty a fotil. Účast závodníků byla slabá. Naštvalo mě, když jsem viděl, jak auto s přívěsným vozíkem plným dříví spěchalo a tlačilo se před závodníka v zúženém místě, kde se odbočovalo. Závodník si potřeboval nadjet. Na bruslích nejsou brzdy, aby před zatáčků přibrzdil.
Jel jsem do Kvasic a na cyklostezku podél Moravy do Kroměříže. Stále jsem jel proti silném větru a místy to semnou i mávalo. V Kroměříži jsem si špatně zapamatoval kde chci odbočit a proto vidíte moji trasu přes Rataje. Jel jsem většinou po vedlejších cestách a někde bylo napsáno, že se cesta v zimě neudržuje. Takové mám rád. Je tam malý provoz. Před Věžkami jsem objevil pomník padlému pilotovi a v obci velmi neobvyklý kostel. Je to přímo proti zámecké zahradě kde bývají výstavy květin.
Do Zborovic jsem dojel pozdě a na návsi jsem zastavil důchodkyni. Po chvilce přišla i paní z MNV, ale poradit mně neuměly. Tak jsem návštěvu neuskutečnil. Možná už pán umřel. Na fotce za vesnicí vidíte čističku, která připomíná skleník.
Ve Zdounkách jsem se rozhodl, že si dám ještě pořádné kopce a serpentíny, tak jsem vyrazil směrem na Kostelany. Brzo jsem však musel začít svítit. Teď je brzo tma. Dokonce jsem se projel večerním lesem. Je velká škoda, že to pro vás neumím nafotit. Západ slunce v kopcích byl nádherný. Domů jsem jel od Nové Dědiny nad Halenkovice. Je to lesní asfaltová cesta s otevřenou závorou. Domácí zde jezdí a nikomu to nevadí. Nad Halenkovicemi postávalo a popojíždělo asi pět aut. Nakonec jsem pochopil. Oni čekali na velký kamión. Jak projel, tak se rozjeli. Potkat na takovém místě tolik aut je vzácnost. Myslím si, že organizovaně něco kradli a já jsem se tam plantal.
Domů jsem dojel za tmy a dnes jsem neměl žádný špatný zážitek na cestě.
Ujeto 70 km za teplého počasí v silném větru.
06.11.2010
Karel
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)