pondělí 11. dubna 2011

Mallorca jarní Camp 16.3. až 23.3.2011

Účast na letošním jarním  tréninkovém„campu“ na Mallorce byla neobvykle vysoká. Za zlínskou část se nás sešlo 8, pražská skupiny byla jen  tříčlenná, ale o to výkonnější.  To byl také důvod, proč jsme se spíše míjeli něž potkávali, prostě Honza parník chtěl najet moc km a tak si od začátku dával. Naše zlínská část to převážně nebrala tak sportovně, ovšem až na výjimky. Tou byl Ivan, který zocelen předchozí tvrdou dietou se snažil najet taktéž kvantum km, ovšem spíše sám, jak je zvyklý. Důvodem proč jezdil sám byl ale také Igor, který ještě den před odletem zvažoval, zda poletí,  jak byl nemocen, ovšem jakmile nasedl na kolo, záhadná nemoc byla pryč  a Igor byl k nezastavení, bohužel až moc. První tři dny byly tak ve znamení Igorova šíleného tempa již od začátku, jeho nástupů  za každou křižovatkou a já jsem se dostal do stadia, kdy jsem byl z toho tak uštvaný, že  čtvrtý den, kdy nám Igor opět dokazoval, jak mu to jezdí, jsem ho dojel a vysvětlil jsem mu poněkud ostřeji, že takto tedy ne. Buď zklidní hormona a nebo bude jezdit sám, nikdo z nás ostatních  není na jeho blbnutí zvědavý. A to pomohlo, Igor se zklidnil  a pak raději jezdil  sám… Popisovat den všechy zážitky  by bylo zdlouhavé a tak jen pár střípků . Ubytování v hotelu AYRON v Arenalu. Letenky i ubytování zajištěno přes cestovku „Na cesty“. Vše OK, jen apartmán byl jiný než jsem si objednali, nakonec se to ale vyřešilo. Z hlediska výkonnosti kraloval Igor, pak byl  Ivan a pak dlouho nic a pak my ostatní. Já jsem sváděl tvrdé souboje s Jardou Brychtou, zejména při výjezdu na Randu, kdy jsem si myslel, že jsem ho setřepal a když tu těsně před vrcholem se mě snažil předjet mohutným špurtem . Na štěstí pro mě  ten špurt začal příliš brzy a došlo mu.  Výborný parťák a také cyklista se vyklubal s houslového virtuóza Michala. Jarda Jelen se neustále zlepšoval, pokud bychom tam byli o týden déle, tak nás  porazil všechny, tedy pokud by již abdikoval na další reprodukci. Sven mohl jen vzpomínat na loňský rok, kdy jeho sportovní rozvoj narušoval Jožka Kropáč, ten zde nebyl a tak Sven musel chtě nechtě jezdit s námi sportovci. Došlo i na královskou etapu, tedy přejezd hor ze Solleru na Puig Major ( sedlo pod ním). Já jsem to absolvoval celé s pražskou skupinou, ostatní pak  bez Jelena  a Svena  absolvovali zkrácenou verzi s Buňoly. Byla zima jak svi…, jinak počasí celkem přálo, bylo slunečno ale chladno, rozhodně ne na krátký rukáv. Jezdili jsem na půjčených duralových  kolech CUBE od   Maxe Hurzelera, tedy ne úplně všichni, polovina si vypůjčila karbonová kola , označených názvem jedlého oleje, ta kola  jeden němčour  okomentoval : „tak to je tedy kladivo“. Což o to , kola to byla pěkná, leč  furt se na nich něco kazilo, což byl  trest z vyšší instance za  separé  výpůjční akci.
Zde je stručný přehled  jízd:
1.       Den : Z Arenalu přes „schody“  na útesy, zastávka k Cala Pi ( nádherná zátoka a pěkná restaurace s polskou obsluhou). Pak  do Camposu a přes Porrerres do Llucmasjoru na závěrečné kafe. Celkem 91 km, průměrem 26,5 km/hod. Igor blbnul.
2.       Den :  Přes Lucmajor na Randu a pak k přes „zahrádky“  k  „mořu“  a po“ schodech“ do Arenalu. Celkem 80 km, průměrem 25 km/ hod. Igor opět blbnul
3.       Den: Autem do Andratx a pak podél pobřeží do sedla u Esporles. Odtud sjezd do Palmy a  po pobřežní cyklostezce . Ujeto jen 60 km, průměrem 20 km/ hod. Moc kopců  a zima. Igor zase blbnul, jel jak šílený po cyklostezce.
4.       Den: Přes Montuiri do Petry na kafe a  pomeranč . Zpět přes Sineu, Pina , Algaidu do Llucmajoru. Jeden z nejpěknějších výletů, sprdnutý  Igor zklidnil a tak se jelo v pohodě. Ujeto 93 km průměrem 26 km/hod.
5.       Den: Nějak se všem nechtělo a tak jsme si vybrali odpočinkový den bez Igora, který jel do Valldemossy. Nejprve  jsme jeli po schodech do Puig de Ros, je zde padák k mořu cca 20 %, my se Svenem jsme chtěli obdivovat krásy turisty nezasažené lokality, Jelen však nedbal a hrnul to aktivně do kopca. Zde byl kamerou zaznamenán Svenům pěší výstup. V Cala Pí , jsme potkali pražskou část a pak jsme se s nimi vrátili přes „zahrádky“ zpět do hotelu. Pěkný výletík.
6.       Den: Byl ve znamení královské etapy. Já jsem jel z Pražákama již od hotelu, ostatní se nechali dovést do Bunyoly  autem, vyjeli však pozdě a tak jsme se nepotkali, jak jsme původně plánovali. První kopec jsem dal kousek za Parníkem, ve Druhém ze Solleru k tunelu ( cca 13 km) jsem zvolil opatrnou taktiku a jel jsem úplně vzadu. Naštěstí se opozdil trochu Zdeňa, tak jsem měl motivaci za to vzít a makat, nakonec jsem dojel jen kousek za Parníkem a bajkerem před Zděňou. Jupí.  Byla zima a sjezdy byly za trest, šíleně jsem promrzl, u benzinky ( Lluc) jsem  si dal horký čak na rozehřátí a tloukl se do hlavy, že jsem si nevzal teplejší oblečení , ¾ kahoty, dres s návlekama, vesta a neprofučka bylo fakt málo, ještě že jsem měl na botách neoprénové špičky, to mě zachránilo prsty před omrznutím, naštěstí jsme měl také sebou čepičku pod přilbu ala páter Koniáš. Ta se také sešla. Poněkud jsme zakufrovali v Binissalem   ( binisalám), ale to zas e tak nevadilo mohli jsme valit čtyřicítkou  po větru skoro až do Palmy. Ujeto 131 km průměrem 23 km/hod.
7.       Já jsem ještě občas jezdil i ráno před snídaní , což pak dalo v konečné bilanci  cca  70 km navíc.
Camp byl fajn , vyšlo i počasí, servis Na cesty byl super ( traťovky, odpolední bufet, jonťáky ), vyšla i společenská část ( možná i byla kvalitnější než ta sportovní). Tož zase za rok kolegové.
Zapsal: Petr












Žádné komentáře:

Okomentovat