Mám to za sebou. Příprava byla pečlivá, kolo přesně vyladěno (a
dvojplacka 26/40 se osvědčila), taktika stanovena a beze zbytku
dodržena. Jenže, povrch trati nebyl suchý jako loni, ale zcela
zabahněný a celý závod pršelo. Po startu jsme vypálili a ještě k
nájezdu do terénu všechny slabší kusy předjeli. Pak jsme ještě
vynechali první bufet a jeli. Klouzalo to šíleně a viděl jsem
spoustu hrůzostrašných "tlamiček". Pití i jídlo přesně podle plánu,
žádná krize ani křeče (celý týden doping hořčíkem). Bohužel, čas v
cíli po ujetí 80 km byl příšerný 5.35 (loni na suchu 4.53 a to jsem
se flákal) a až do 60. km suché boty (pak jsem projel hlubokou
kaluž). I tak to stačilo jen na chvost celkového pořadí, ale s
našich dvou týmů jsem byl nejlepší. Po závodě vyšlo najevo, že jeden
z jezdců stojící na bedně si trať zkrátil, nevím v jaké skupině a
pak podle diskuze také, že na naší trati asi deset pilotů ulilo trať
o cca deset kilometrů, bohužel mapa trati a neočipovaná kola tomu
nahrávají. Vnitřně su spokojený výkonem, s časem nikoliv, potkal
jsem defekty, prasklé řetězy, atd. v tomto smyslu jsem chybu
neudělal, jen jsem si poškrábal brýle od stálého očišťování od
bláta, rozdíl mezi časem celkovým a jízdou jsem měl asi 15 minut.
Vítěz zajel přibližně stejný čas jako loni, což opravdu nechápu,
vychází to na průměr přes 26 km/h.
Zapsal: MC Boris
úterý 28. června 2011
pondělí 27. června 2011
Spartakiáda Přílepy
Ahoj cykloturisti, obec Přílepy je velmi aktivní a opět pro nás připravila zábavu. Po velmi úspěšném 1. Máji připravili spartakiádu. Od rána se po obloze honila jedna přeháňka za druhou, ale ve chvíli konání akce se počasí umoudřilo a krásně svítilo sluníčko. To se asi soudruzi nahoře přimluvili za lepší počasí.
Akci zahájil příjezd komunistických funkcionářů ve staré Tatrovce. Po svém příjezdu se okamžitě ujali bouřlivých projevů a zhodnotili přínos spartakiády pro náš pracující lid. Zároveň vyzvedli podstatnou změnu, že se už nekoná tak významná akce v Praze, ale na Moravě. Jejich projev následovaly budovatelské písničky a ty nás bavily až do konce.
Na cvičební ploše se vystřídalo několik skupinek cvičících. Vystupovaly mladé, ale i zkušené ženy. Muži v nejlepším věku s nějakým kilem navíc. Policejní cvičitel psů. Jistě si vzpomínáte na důležitý výcvik psů pro pohraničníky. No a na závěr vystoupili Romanovci, jak je neznáte. Ti si odnesli největší ovace diváků. Jejich vystoupení bylo provázeno povinným konzumováním Vodky.
Celá akce se podařila a už se těším, co je zase napadne příště. Doufám, že počasí bude příště po celý den hezké. Naposledy jsme zde zmokli minulý měsíc při festivalu Přílepské békal. Já jsem se usadil na bundu do trávy a měl jsem stále větší pocit, že je zem stále studenější. Nebyla, to jen jsem seděl na mokré trávě a postupně jsem nasákl jako hubka. Naštěstí na černých kalhotách to nebylo vidět. Než jsem dojel domů, tak jsem uschnul. Celý pořad byl natáčen z hasičské plošiny a bude dostupný na DVD.
Ujeto 42 km, za přeháňkového počasí.
25.06.2011
Karel
Akci zahájil příjezd komunistických funkcionářů ve staré Tatrovce. Po svém příjezdu se okamžitě ujali bouřlivých projevů a zhodnotili přínos spartakiády pro náš pracující lid. Zároveň vyzvedli podstatnou změnu, že se už nekoná tak významná akce v Praze, ale na Moravě. Jejich projev následovaly budovatelské písničky a ty nás bavily až do konce.
Na cvičební ploše se vystřídalo několik skupinek cvičících. Vystupovaly mladé, ale i zkušené ženy. Muži v nejlepším věku s nějakým kilem navíc. Policejní cvičitel psů. Jistě si vzpomínáte na důležitý výcvik psů pro pohraničníky. No a na závěr vystoupili Romanovci, jak je neznáte. Ti si odnesli největší ovace diváků. Jejich vystoupení bylo provázeno povinným konzumováním Vodky.
Celá akce se podařila a už se těším, co je zase napadne příště. Doufám, že počasí bude příště po celý den hezké. Naposledy jsme zde zmokli minulý měsíc při festivalu Přílepské békal. Já jsem se usadil na bundu do trávy a měl jsem stále větší pocit, že je zem stále studenější. Nebyla, to jen jsem seděl na mokré trávě a postupně jsem nasákl jako hubka. Naštěstí na černých kalhotách to nebylo vidět. Než jsem dojel domů, tak jsem uschnul. Celý pořad byl natáčen z hasičské plošiny a bude dostupný na DVD.
Ujeto 42 km, za přeháňkového počasí.
25.06.2011
Karel
neděle 5. června 2011
Cyklostezka Bečva Vsetín Hrozenkov
Ahoj cykloturisti, v poslední době jsem toho hodně slyšel o nové cyklostezce Bečva v okolí Vsetína. Doposud to bylo známo jako cyklotrasa a teď vybudováním asfaltových úseků je to zároveň cyklostezka.
Z domu jsem vyjel těsně před polednem a hned první zpestření jsem měl na nábřeží ve Zlíně. Schválně jsem nejel po velmi nebezpečné cyklostezce, ale raději po silnici na druhém břehu. Na cyklostezce se něco stalo. Účastníkem byl cyklista a asi bezdomovec. Co se stalo nevím. Byla tam sanitka, hasičské auto a policie.
V průmyslové zóně to už bylo veselejší. Asi největší cyklistická firma ve Zlíně pořádala silniční kriterium. Uzavřeli si cestu v okolí své firmy a závodili. Myslím si, že v dnešní době kdy je problém uzavřít cestu je to dobré řešení. Neviděl jsem zde žádného policistu a to znamená, že to občany nic nestálo.
Po dvou zpestřeních jsem začal od Všeminy stoupat do sedla Hranice. Ono je to jako známý Sirákov. Z této strany je to několik serpentin a prudké stoupání. Na vrcholu jsem si musel očistit brýle od soli. Slunce pálilo a pot tekl proudem. Do Vsetína už to byl jsem pohodový sjezd. Ve městě jsem měl nastudované, jak najdu lávku přes řeku a předpokládal jsem, že tam bude značka k cyklostezce Bečva. Omyl, město Vsetín je značkařsky nezpracované. Cykloturista se zde úplně ztratí. Po malém bloudění jsem našel cyklostezku. Je to hezké, že na ni umístili výběh pro psy. Dále jsem jel podle řeky a byla to romantika. Jen jsem postrádal značení. Naštěstí jsem věděl kam se mám dostat a pokud jsem nevěděl, tak jsem zastavil a vypozoroval, odkud jezdí cyklisté a vždy to vyšlo. Jen na málo místech bylo značení. Naštěstí jsem na jednom takovém místě zjistil kolik kilometrů mně zbývá do odbočky a jel jsem podle tachometru. Já to znám ze zahraničí tak, že když cyklostezka vjede do obce, tak je tam napsáno vítejte a název obce. Předpokládám, že k značení ještě dojde. Jinak je to většinou krásný asfaltový povrch. Jen na několika místech se jede po místních komunikacích a řidiči byli hodní. Jinak problém neukázněných cyklistů, bruslařů a pejskařů je zde stejný. Je to náš národní problém. Jsme strašně bezohlední a nemyslíme nad tím co děláme. Velmi často jsem se dostal do skupinky cyklistů a nebyl jsem je schopný předjet. Přesto vám doporučuji tuto cyklostezku projet. Mírně se stoupá proti proudu a jsou zde krásná zákoutí s výhledy na okolní hory.
Po příjezdu do Hrozenkova jsem se vydal na Kohútku. Z počátku je to táhlé stoupání a pod kopcem začne trápení cyklistů. Je to opravdu několik serpentin z Alp. Není se co divit. Je třeba překonat 500 m na výšku. Špatné je, že zde jezdí auta a cesta je úzká. Není úzká, jen řidiči nejsou ochotní najet na šotolinu a raději olíznou cyklistu. Dále nejsou ochotní dát nohu z pedálu a jedou na riziko. Dokonce mě zde tak předjel jeden blázen s přívěsným vozíkem. Na vrcholku bylo moc dobře a díval jsem se do krajiny. Pozoroval jsem, jak se o kousek dál vybíjí bouřka. Proto jsem raději spěchal domů. Navíc už bylo po 16 hodině. Když jsem se chystal ke sjezdu, tak přijela skupinka na speciálních tříkolkách. Dělali velký rámus a užívali si výletu. Mám pocit, že naše společnost hýří a lidé už neví jak by se bavili. Sjezd proběhl v pohodě a často jsem zastavoval, abych si udělal obrázky nádherné krajiny.
Domů jsem upaloval a snažil jsem se jet rychle. Chtěl jsem mít na tachometru 30 km/hod. Tím, že bylo k večeru a obloha nevěštila nic dobrého se cyklostezka uvolnila. Průjezd Vsetínem byl porod. Dokonce jsem dojel na nádraží. Pak jsem uviděl nadjezd do Zlína a poradil jsem si sám. No neumím si zde představit zahraničního turistu bez podrobné mapy. Na cestě domů jsem měl před sebou jen Hraniční sedlo a to jsem vyjel bez problémů. Už jsem dnes překonal horší věci. Průjezd Zlínem po cyklostezce nebudu popisovat. Musel bych o občanech tohoto města použít sprosté slovo.
Na závěr přikládám fotku cyklotrasy z Otrokovic do Zlína, která stále čeká na splnění slibů politiků a stane se cyklostezkou. Je to neuvěřitelné, že už spojujeme rekreační oblasti a místa kde denně lidé dojíždějí do práce stále nemáme vyřešené.
Ujel jsem 155 km za slunečného počasí. Prozkoumání cyklostezky Bečva vřele doporučuji.
05.06.2011
Karel
Z domu jsem vyjel těsně před polednem a hned první zpestření jsem měl na nábřeží ve Zlíně. Schválně jsem nejel po velmi nebezpečné cyklostezce, ale raději po silnici na druhém břehu. Na cyklostezce se něco stalo. Účastníkem byl cyklista a asi bezdomovec. Co se stalo nevím. Byla tam sanitka, hasičské auto a policie.
V průmyslové zóně to už bylo veselejší. Asi největší cyklistická firma ve Zlíně pořádala silniční kriterium. Uzavřeli si cestu v okolí své firmy a závodili. Myslím si, že v dnešní době kdy je problém uzavřít cestu je to dobré řešení. Neviděl jsem zde žádného policistu a to znamená, že to občany nic nestálo.
Po dvou zpestřeních jsem začal od Všeminy stoupat do sedla Hranice. Ono je to jako známý Sirákov. Z této strany je to několik serpentin a prudké stoupání. Na vrcholu jsem si musel očistit brýle od soli. Slunce pálilo a pot tekl proudem. Do Vsetína už to byl jsem pohodový sjezd. Ve městě jsem měl nastudované, jak najdu lávku přes řeku a předpokládal jsem, že tam bude značka k cyklostezce Bečva. Omyl, město Vsetín je značkařsky nezpracované. Cykloturista se zde úplně ztratí. Po malém bloudění jsem našel cyklostezku. Je to hezké, že na ni umístili výběh pro psy. Dále jsem jel podle řeky a byla to romantika. Jen jsem postrádal značení. Naštěstí jsem věděl kam se mám dostat a pokud jsem nevěděl, tak jsem zastavil a vypozoroval, odkud jezdí cyklisté a vždy to vyšlo. Jen na málo místech bylo značení. Naštěstí jsem na jednom takovém místě zjistil kolik kilometrů mně zbývá do odbočky a jel jsem podle tachometru. Já to znám ze zahraničí tak, že když cyklostezka vjede do obce, tak je tam napsáno vítejte a název obce. Předpokládám, že k značení ještě dojde. Jinak je to většinou krásný asfaltový povrch. Jen na několika místech se jede po místních komunikacích a řidiči byli hodní. Jinak problém neukázněných cyklistů, bruslařů a pejskařů je zde stejný. Je to náš národní problém. Jsme strašně bezohlední a nemyslíme nad tím co děláme. Velmi často jsem se dostal do skupinky cyklistů a nebyl jsem je schopný předjet. Přesto vám doporučuji tuto cyklostezku projet. Mírně se stoupá proti proudu a jsou zde krásná zákoutí s výhledy na okolní hory.
Po příjezdu do Hrozenkova jsem se vydal na Kohútku. Z počátku je to táhlé stoupání a pod kopcem začne trápení cyklistů. Je to opravdu několik serpentin z Alp. Není se co divit. Je třeba překonat 500 m na výšku. Špatné je, že zde jezdí auta a cesta je úzká. Není úzká, jen řidiči nejsou ochotní najet na šotolinu a raději olíznou cyklistu. Dále nejsou ochotní dát nohu z pedálu a jedou na riziko. Dokonce mě zde tak předjel jeden blázen s přívěsným vozíkem. Na vrcholku bylo moc dobře a díval jsem se do krajiny. Pozoroval jsem, jak se o kousek dál vybíjí bouřka. Proto jsem raději spěchal domů. Navíc už bylo po 16 hodině. Když jsem se chystal ke sjezdu, tak přijela skupinka na speciálních tříkolkách. Dělali velký rámus a užívali si výletu. Mám pocit, že naše společnost hýří a lidé už neví jak by se bavili. Sjezd proběhl v pohodě a často jsem zastavoval, abych si udělal obrázky nádherné krajiny.
Domů jsem upaloval a snažil jsem se jet rychle. Chtěl jsem mít na tachometru 30 km/hod. Tím, že bylo k večeru a obloha nevěštila nic dobrého se cyklostezka uvolnila. Průjezd Vsetínem byl porod. Dokonce jsem dojel na nádraží. Pak jsem uviděl nadjezd do Zlína a poradil jsem si sám. No neumím si zde představit zahraničního turistu bez podrobné mapy. Na cestě domů jsem měl před sebou jen Hraniční sedlo a to jsem vyjel bez problémů. Už jsem dnes překonal horší věci. Průjezd Zlínem po cyklostezce nebudu popisovat. Musel bych o občanech tohoto města použít sprosté slovo.
Na závěr přikládám fotku cyklotrasy z Otrokovic do Zlína, která stále čeká na splnění slibů politiků a stane se cyklostezkou. Je to neuvěřitelné, že už spojujeme rekreační oblasti a místa kde denně lidé dojíždějí do práce stále nemáme vyřešené.
Ujel jsem 155 km za slunečného počasí. Prozkoumání cyklostezky Bečva vřele doporučuji.
05.06.2011
Karel
Přílepské Békal 2011
Ahoj cykloturisti, dnes se koná v Přílepech festival Přílepské békal. Já jsem se rozhodl, že si cestu trošku prodloužím o nějaké kopečky. Vyjel jsem první směrem Svatý Hostýn. Nedbal jsem toho, když jsem viděl jak se proti mně ženou cyklisti a jel jsem stále dál. K Hostýnu se hnala pořádná bouřka. Normálně bych to také otočil, ale dnes jsem byl pevně rozhodnut pokořit Hostýn i kdyby se čerti ženili. V údolí jsem jel v teplém vzduchu a potil jsem se. Byla vysoká vlhkost a myslím si, že dnes lidé se srdečními a dýchacími problémy sport nedělali. Já jsem se cítil dobře a jel jsem vstříc peklu. Na vrcholu mlátily hromy a blesky. V půlce kopce jsem si musel obléci pláštěnku, abych neprochladl ve studeném dešti. Ten kdo si oblékal pláštěnku na zapocené tělo ví jak blbě se to obléká. Guma se přilepí a ruku nelze dostat do rukávu. Do očí mě přitom tekl slaný pot.
Na vrcholu stoupání jsem jel nejprve k rozhledně a během cesty jsem u kapličky potkal lidi, jak se společně modlí. Ve chvíli kdy začali zpívat zbožné písně déšť ustal. Bůh se nad těmi poutníky smiloval. Zaujal mě kříž, na kterém měli nalepené nějaké lístečky. Doufám, že mně někdo napíše k čemu to je. U rozhledny jsem si udělal fotku a jel jsem ke kostelu. Zde bylo na teploměru 11C. Přitom na slunku v údolí to lezlo ke třiceti. Cítil jsem, že chladnu a rozhodl jsem se sjet do údolí. Cestou jsem stejně od chladného vzduchu prochladl. V údolí Rusavy stále pršelo a počasí se zlepšilo, až když jsem vyjel z hor. Cesty byly mokré a jen mrholilo. Tak tomu bylo až do Přílep.
V zámecké zahradě bylo slyšet muzikanty a já jsem byl rád, že koncert nezrušili. Vstupné bylo 50 Kč a myslím si, že je to nejlevnější akce v celém okolí. Po chvilce jsem potkal několik kamarádů a všichni mně podávali ruku. Já jsem ji měl jako solničku od potu a špíny z cesty. Asi se museli jít umýt. Já jsem byl celý prosolený a mokrý. První jsem šel k ohni a sušil jsem se. Kluci poctivě přikládali dříví a já jsem se smažil. Nejvíce jsem měl mokré kraťasy. Později jsem zjistil, že horší jsou mokré boty s ponožkami. To se mně nedařilo usušit a ještě za světla jsem vyrazil domů. Chlad od nohou byl nepříjemný. Naopak účastníci si libovali jaký je příjemný chladný vzduch. Déšť opravdu vyčistil těžký vzduch. Bylo zde hodně lidí na kolech. Dokonce i silničních. Měl jsem pocit, že je zde více cyklistů než pěších turistů. U této akce je výhoda, že si kdekoliv můžete položit kolo a nikdo vám nic nesebere. Chodí sem jen lidé s láskou k hudbě. Není to masový festival, kam míří zloději za výdělkem.
Festival byl jako vždy dobře zajištěný a dal jsem si i občerstvení. Byl jsem mile překvapen, že ceny byly normální. Nikdo se na této akci nesnažil vydělat. Čaj stál 5 Kč. Já znám podobné akce kde si berou od hrnku čaje od 15 Kč nahoru. Pořadatelé se velmi snažili a dokonce utírali i lavičky. Všude kolem byla hezky posečená tráva a posluchači si mohli postavit stan v zámecké zahradě. Asi to tak příště také tak udělám. Bude to romantika spát v zámeckém parku pod nádhernými stromy.
Domů jsem dojel za tmy a bez problémů. Dnes bylo dlouho světlo.
Dnes odpoledne jsem měl štěstí a velkou prozíravost. Jel jsem po hlavní silnici a viděl jsem přijíždět auto. Všiml jsem si, že vůbec nezpomaluje a ono opravdu projelo, aniž by mně dalo přednost. Řídila jej ženská a vůbec nebrala cyklistu na hlavní cestě na vědomí. Mám pocit, že čím dražší auto tím bezohlednější řidič. Jak k takovému autu přišla ani nebudu spekulovat. Určitě si na něj prací nevydělala.
Ujel jsem 83 km. Možná polovinu jsem odjel v dešti. Domů jsem přijel špinavý jako čuník.
05.06.2011
Karel
Cesta :
Festival :
Na vrcholu stoupání jsem jel nejprve k rozhledně a během cesty jsem u kapličky potkal lidi, jak se společně modlí. Ve chvíli kdy začali zpívat zbožné písně déšť ustal. Bůh se nad těmi poutníky smiloval. Zaujal mě kříž, na kterém měli nalepené nějaké lístečky. Doufám, že mně někdo napíše k čemu to je. U rozhledny jsem si udělal fotku a jel jsem ke kostelu. Zde bylo na teploměru 11C. Přitom na slunku v údolí to lezlo ke třiceti. Cítil jsem, že chladnu a rozhodl jsem se sjet do údolí. Cestou jsem stejně od chladného vzduchu prochladl. V údolí Rusavy stále pršelo a počasí se zlepšilo, až když jsem vyjel z hor. Cesty byly mokré a jen mrholilo. Tak tomu bylo až do Přílep.
V zámecké zahradě bylo slyšet muzikanty a já jsem byl rád, že koncert nezrušili. Vstupné bylo 50 Kč a myslím si, že je to nejlevnější akce v celém okolí. Po chvilce jsem potkal několik kamarádů a všichni mně podávali ruku. Já jsem ji měl jako solničku od potu a špíny z cesty. Asi se museli jít umýt. Já jsem byl celý prosolený a mokrý. První jsem šel k ohni a sušil jsem se. Kluci poctivě přikládali dříví a já jsem se smažil. Nejvíce jsem měl mokré kraťasy. Později jsem zjistil, že horší jsou mokré boty s ponožkami. To se mně nedařilo usušit a ještě za světla jsem vyrazil domů. Chlad od nohou byl nepříjemný. Naopak účastníci si libovali jaký je příjemný chladný vzduch. Déšť opravdu vyčistil těžký vzduch. Bylo zde hodně lidí na kolech. Dokonce i silničních. Měl jsem pocit, že je zde více cyklistů než pěších turistů. U této akce je výhoda, že si kdekoliv můžete položit kolo a nikdo vám nic nesebere. Chodí sem jen lidé s láskou k hudbě. Není to masový festival, kam míří zloději za výdělkem.
Festival byl jako vždy dobře zajištěný a dal jsem si i občerstvení. Byl jsem mile překvapen, že ceny byly normální. Nikdo se na této akci nesnažil vydělat. Čaj stál 5 Kč. Já znám podobné akce kde si berou od hrnku čaje od 15 Kč nahoru. Pořadatelé se velmi snažili a dokonce utírali i lavičky. Všude kolem byla hezky posečená tráva a posluchači si mohli postavit stan v zámecké zahradě. Asi to tak příště také tak udělám. Bude to romantika spát v zámeckém parku pod nádhernými stromy.
Domů jsem dojel za tmy a bez problémů. Dnes bylo dlouho světlo.
Dnes odpoledne jsem měl štěstí a velkou prozíravost. Jel jsem po hlavní silnici a viděl jsem přijíždět auto. Všiml jsem si, že vůbec nezpomaluje a ono opravdu projelo, aniž by mně dalo přednost. Řídila jej ženská a vůbec nebrala cyklistu na hlavní cestě na vědomí. Mám pocit, že čím dražší auto tím bezohlednější řidič. Jak k takovému autu přišla ani nebudu spekulovat. Určitě si na něj prací nevydělala.
Ujel jsem 83 km. Možná polovinu jsem odjel v dešti. Domů jsem přijel špinavý jako čuník.
05.06.2011
Karel
Cesta :
Festival :
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)