Ahoj cykloturisti, po včerejší propršené sobotě jsem se rozhodl, že si udělám radost a vydám se na hezký výlet. Já mám moc rád cestu na Pulčiny. Už jsem o tom několikrát psal. Připomíná mně stoupání v předhůří Alp. Toto stoupání je krátké a má i malé převýšení /200m/, ale pro představu to stačí. Já když zde jedu, tak se vždy v myšlenkách přenesu na svoje cesty a vidím něco jiného než je kolem. Nejsou zde horské štíty.
Dnes bylo na Pulčínách moc hezky. Slunce krásně svítilo a nebylo vedro. Obloha byla nádherně modrá. Napřed jsem se zastavil u hospody. Zrovna zde byla skupinka motorkářů. Musím uznat, že když si motorkářky zdělají kombinézy, tak jsou to hezké holky. V hospodě je sbírka všeho možného a já jsem dnes vyfotil naše politiky. Vtipné je jak by se rádi vrátili Rudoarmějci. Jsou zde i ruští politici, ale ty zase příště. Kousek od hospody je otevřené nové informační centru. Mají zde hodně zajímavých materiálů z našeho regionu. Dokonce i kalendář turistických akcí.
Po návštěvě vesnice jsem se vydal po staré cestě hřebenovkou do Horní Lidče. Jede se po vydroleném asfaltě a doporučují terénní pláště. Rozhodl jsem se, že si udělám svačinu na místě posledního odpočinku. Je zde několik laviček a neobvyklá věc. Oni zde postavili dřevěnou chaloupku a v ní jsou na stěně napsána jména mrtvých spoluobčanů. V druhé chaloupce je valašská celnice. Na sluníčku mně bylo dobře a kochal jsem se nádherným výhledem do krajiny. Nad loukami plných květin létal dravec a vyhlížel si kořist. Bylo zajímavé pozorovat, jak umí ve vzduchu stát. Bylo zde moc dobře, ale já jsem musel jet domů.
Cestou domů jsem viděl pána, jak si chtěl zalétat na rogalu, ale neposlouchal jej motor. Nakonec nevzlétl. Všude na loukách se pásly krávy a býci si plnili svoje povinnosti. Fotky nemám. Než jsem vytáhl fotoaparát, tak toho nechali. U cesty jsem potkal i srnku. Zastavil jsem a vytáhl potichu fotoaparát, zapnul jsem jej a on zahrál na posledy a prázdná baterie mě zradila. Srnka utekla. Při stoupání na Pulčín mně přeběhla přes cestu velká liška. Měla jednu nohu poraněnou a šmajdala.
Dnešní výlet byl hodně kopcovitý a určitě stojí za zmínku stoupání k rozhledně z Loučky. To všichni cyklisté z okolí znají. Celou cestu nepopisuji. Už to znáte z dřívějších výletů. Navíc mě dnes žádný řidič nechtěl v autě zabít.
Ujel jsem 116 km, za krásného počasí a všem tuto oblast doporučuji.
19.05.2011
Karel
neděle 29. května 2011
Cyklostezka Napajedla hotova
Ahoj cykloturisti, minulý měsíc jsem psal o stavu cyklostezky z Napajedel Pahrbek směrem do Spytihněvi. V této chvíli to můžu upřesnit. Tento úsek je již pokrytý asfaltem a myslím si, že je to hotovo. Část směrem do Napajedel k čističce je jen zpevněná cesta z drti. Zkusil jsem po ní jet na silničních pláštích a 30 km/hod se dá zvládnout. Cyklisté, kteří mají úzké pláště, musí jet opatrně.
Na fotografiích vám přikládám historii tohoto úseku, jak to zde kdysi vypadalo.
Teď už se dá dojet z Otrokovic do Uh. Hradiště suchou nohou bez použití hlavní silnice.
28.05.2011
Karel
Na fotografiích vám přikládám historii tohoto úseku, jak to zde kdysi vypadalo.
Teď už se dá dojet z Otrokovic do Uh. Hradiště suchou nohou bez použití hlavní silnice.
28.05.2011
Karel
sobota 21. května 2011
Dolany MTB 2011
Ahoj cykloturisti, kamarád mě pozval na závody horských kol v Dolanech u Olomouce. Je to seriál České spořitelny Kolo pro život. Chtěl jsem mu udělat radost a vyrazil jsem na výlet. Nejprve jsem jel do Kroměříže a tam jsem nabral zpoždění. Už na cyklostezce jsem viděl, že ve městě hoří, ale nakonec z toho byla jízda historické lokomotivy.
Z Kroměříže jsem projel lesy do Tovačova a za městem jsem vyfotil památník bojů z Prusko-rakouské války. Podrobnosti jsem nemohl dobře vyfotit, neboť jsem stál přímo proti silnému slunci. Už jsem uvažoval o tom, že si svléknu dlouhý rukáv, ale nakonec takové teplo nebylo. O kousek dál je poutní místo Dub. Nedávno jsem vám z tama posílal fotky. Dále jsem se blížil k Olomouci a provoz na cestě byl stále větší. Nakonec jsem vjel do okrajové části města a našel jsem naplánovanou trasu, abych se vyhnul městu. Vše se mně podařilo napoprvé a už jsem byl na rovinkách před Svatým Kopečkem. Tentokráte jsem jel o kousek dál na místo závodu.
Na závody jsem přijel akorát. To už ti nejlepší dojížděli do cíle. Dnes měli sucho a jeli jako rakety. V cíli bylo plno lidí a šel jsem raději k malému kopečku před cílem. Zde už někteří závodníci mleli z posledních sil a občas únavou i upadli. Přesto zde byli i takoví co do cíle dojížděli na těžké převody jako o život. Na některých fotkách je vidět jak dřeli. Já raději fotím holky. Ony se většinou usmívají a jsou smířené s tím, že občas spadnou. Měl jsem obavy, že se přižene bouřka a pokazí závěr závodu. Přišel jen silný vítr a pořadatelé museli bojovat s výzdobou, aby jim neuletěla. Měli zde i technickou novinku. Vrtulník, který nesl kameru. Neslušně jsem vyslech telefonní rozhovor jednoho cyklisty asi s manželků. Tvrdil do telefonu, že je v práci a sliboval, co všechno odpoledne udělá. Je neuvěřitelné, jak může být těžké věnovat se sportu. Postupně jsem se přesunoval na okraj vesnice a nakonec jsem se rozhodl jet na Sv. Kopeček. Mraky vypadaly hrozivě a chtěl jsem to dobře zvládnout.
Cestou jsem využil uzavírky a jel jsem po nově budované cestě do kopce sám. Tak jsem mohl v klidu fotit a nemusel jsem se bát, že mě někdo přejede. Před kostelem jsem posvačil a stal jsem se modelem jedné mladé fotografky. Dělala obrázky, jak do sebe cpu sladkosti. Je to v pořádku, nemůžu jenom já fotit jiné lidi. Občas si musím také zahrát roli.
Od kostela jsem pozoroval, jak v údolí řádí bouřka. Nakonec přišel čas a musel jsem vyrazit domů. Měl jsem štěstí a jel jsem jen po mokrém asfaltu. Jen občas jsem trošku zmokl. Bylo to zajímavé, jak šly jednotlivé pruhy bouřky. Zkusil jsem udělat fotku na mokré cyklostezce, ale moc se nepodařila. Není tam vidět odpařující se pára. S bouřkou se hodně ochladilo a byl jsem rád, že mám dlouhý rukáv. Domů jsem dojel v pohodě.
Ujel jsem 147 km, za teplého počasí.
21.05.2011
Karel
Fotky z cesty :
Výběr fotek ze závodu :
Všechny fotky. Budu rád, když se někdo najde a bude mít radost :
Z Kroměříže jsem projel lesy do Tovačova a za městem jsem vyfotil památník bojů z Prusko-rakouské války. Podrobnosti jsem nemohl dobře vyfotit, neboť jsem stál přímo proti silnému slunci. Už jsem uvažoval o tom, že si svléknu dlouhý rukáv, ale nakonec takové teplo nebylo. O kousek dál je poutní místo Dub. Nedávno jsem vám z tama posílal fotky. Dále jsem se blížil k Olomouci a provoz na cestě byl stále větší. Nakonec jsem vjel do okrajové části města a našel jsem naplánovanou trasu, abych se vyhnul městu. Vše se mně podařilo napoprvé a už jsem byl na rovinkách před Svatým Kopečkem. Tentokráte jsem jel o kousek dál na místo závodu.
Na závody jsem přijel akorát. To už ti nejlepší dojížděli do cíle. Dnes měli sucho a jeli jako rakety. V cíli bylo plno lidí a šel jsem raději k malému kopečku před cílem. Zde už někteří závodníci mleli z posledních sil a občas únavou i upadli. Přesto zde byli i takoví co do cíle dojížděli na těžké převody jako o život. Na některých fotkách je vidět jak dřeli. Já raději fotím holky. Ony se většinou usmívají a jsou smířené s tím, že občas spadnou. Měl jsem obavy, že se přižene bouřka a pokazí závěr závodu. Přišel jen silný vítr a pořadatelé museli bojovat s výzdobou, aby jim neuletěla. Měli zde i technickou novinku. Vrtulník, který nesl kameru. Neslušně jsem vyslech telefonní rozhovor jednoho cyklisty asi s manželků. Tvrdil do telefonu, že je v práci a sliboval, co všechno odpoledne udělá. Je neuvěřitelné, jak může být těžké věnovat se sportu. Postupně jsem se přesunoval na okraj vesnice a nakonec jsem se rozhodl jet na Sv. Kopeček. Mraky vypadaly hrozivě a chtěl jsem to dobře zvládnout.
Cestou jsem využil uzavírky a jel jsem po nově budované cestě do kopce sám. Tak jsem mohl v klidu fotit a nemusel jsem se bát, že mě někdo přejede. Před kostelem jsem posvačil a stal jsem se modelem jedné mladé fotografky. Dělala obrázky, jak do sebe cpu sladkosti. Je to v pořádku, nemůžu jenom já fotit jiné lidi. Občas si musím také zahrát roli.
Od kostela jsem pozoroval, jak v údolí řádí bouřka. Nakonec přišel čas a musel jsem vyrazit domů. Měl jsem štěstí a jel jsem jen po mokrém asfaltu. Jen občas jsem trošku zmokl. Bylo to zajímavé, jak šly jednotlivé pruhy bouřky. Zkusil jsem udělat fotku na mokré cyklostezce, ale moc se nepodařila. Není tam vidět odpařující se pára. S bouřkou se hodně ochladilo a byl jsem rád, že mám dlouhý rukáv. Domů jsem dojel v pohodě.
Ujel jsem 147 km, za teplého počasí.
21.05.2011
Karel
Fotky z cesty :
Výběr fotek ze závodu :
Všechny fotky. Budu rád, když se někdo najde a bude mít radost :
neděle 15. května 2011
Juva košt kol 2011
Ahoj cykloturisti, před nedávnem jsem byl v Uh.Hradišti na zahájení cyklistické sezóny a tam jsem se dozvěděl o akci kde si každý může vyzkoušet kolo. Jmenuje se to Juva košt kol.
www.juvacykloteam.cz
Ráno jsem vstal a první jsem se šel podívat na předpověď počasí. Déšť měl přijít až odpoledne a tak jsem vyrazil na výlet. Napřed jsem jel podél Baťova kanálu do Starého Města a pak po cyklostezce do Kostelan. Zde jsem viděl místní akci ve stylu lidových tradic. Prováděli kosení trávy. Panovala zde velmi přátelská atmosféra a tetičky mně nabízely vdolečky, osádlovaný chleba a víno. Zkusil jsem vdolečky a byly dobré. Víno jsem si raději na cestu nedal.
Dále jsem pokračoval přes Nedakonice do Boršic. Zde jsem cestou dohnal asi manžele na kole. Měli naložené brašny a spacáky. Ptal jsem se jich kam jedou a oni nevěděli. Prostě někam jeli. Tak jsem jim řekl o akci na Smraďavce. V Boršicích jsem byl moc rychlý a přejel jsem odbočku na Smraďavku. Zato jsem se vydal do kopců a až na vrcholu v Medlovicích jsem si opravdu uvědomil, že jedu špatně. Naštěstí jsem zde našel lesní cyklotrasu a z mého omylu se stalo romantické putování. Na poslední mapce vidíte kudy jsem jel. Vystoupal jsem hodně vysoko a za odměnu jsem sjížděl po nádherných loukách dolů. Byly zde úchvatné výhledy k hradu Buchlov, ale můj fotoaparát to nezvládl dobře nafotit. Možná je to i rukama. Během cesty jsem se zastavil u význačné lípy. Pak už následoval sešup k rybníku na Smraďavce.
U zámku se konalo testování jízdních kol. Pochopil jsem, že si zájemci předem objednali kolo a dnes se na něm mohli povozit. Byl zde mechanik a ten jim kolo přizpůsobil k tělesným rozměrům a namontoval potřebné pedály podle typu nášlapek.
U bývalého zámečku je pěkné jezírko a na něm jsou příbytky pro vodní ptactvo. Je to zde hezké místo k posezení. Využil jsem toho a dal jsem si svačinu. Seděl jsem kousek od kapličky. Její historii si přečtete na obrázku.
Po svačině jsem vyrazil znovu na kopec a dostal jsem se do Buchlovic, zde jsem měl štěstí na děti v krojích. Šli do zámecké zahrady. Před časem jsem zde fotil svatbu. Znovu kopec a po sjetí serpentin jsem v Tupesích. Asi všichni znáte místní keramiku. Na návsi jsem vyfotil cyklistu, jak si za kolo připojoval dlouhý náklad. Je to občas zajímavé vidět co všechno lidé dokážou na kole odstěhovat. Za vesnicí jsem zažil překvapení. Oni zde mají novou cyklostezku na Velehrad. Měl jsem z toho závistivý pocit. Jak je možné, že kdejaká vesnice má cyklostezku a Otrokovice se Zlínem se stále nemohou spojit? Už jsem o tom psal vícekrát. Prostě máme smůlu v Otrokovicích na lidi, kteří by chtěli postavit cyklostezku. Jen o tom píší ve volebních programech. Na této cyklostezce se musí překonat velké převýšení a je zde i serpentina. To se u nás často nevidí. Znám to spíše z Alp. V této chvíli je Velehrad ze všech stran dostupný po cyklostezkách.
Na Velehradě se konala akce Přechod a cyklopřejezd Chřibů. U hotelu Mlýn byl cíl a hrála zde countryhudba. Moc se mně zde líbilo a nejraději bych zůstal poslouchat. Jenže obavy ze špatného počasí mě hnaly dál. Tento hotel patří do kategorie Cyklisti vítáni.
Z Velhradu jsem se vydal po cyklostezce do Salaše a k památníku osvobození. Z této trasy jsem vám obrázky posílal mnohokráte. Stoupá se hodně dlouho do kopce až na vrchol u chaty na Bunči. Jede se zde po krásném asfaltu s mnoha serpentinami. Už to se mnou není jako za mlada a moje rychlost klesla na 12 km/hod. Cestou jsem předjel hodně cyklistů. U chaty jsem se ani nezastavoval a jel jsem dál. Až při sjezdu jsem si oblékl bundu. Bylo chladno a z dálky se hnala těžká mračna. Stále jsem počítal, jestli stihnu přijet suchý domů. Nakonec to vypadalo dobře a protáhl jsem si trasu do Napajedel. Zde byly závody ve skákání na kole. Zaujalo mě, že většina účastníků neměla přilbu a chrániče. Je to asi dáno tím, že to vyjadřuje svobodu mládí. Žádná zodpovědnost, jen si užít adrenalinu. V Napajedlích jsem už měl správně jet domů, ale já jsem měl pořád pocit, že chci ještě někam jet a tak jsem se rozhodl prodloužit si výlet o úsek do Komárova. Jezdí se zde serpentiny při Barumrallye. Domů jsem dojel těsně před deštěm. Vyhlédl jsem oknem ven a začalo lehce pršet. Nic hrozného. Stejně to po chvilce přestalo. Na Internetu to vypadalo hůře.
Ujel jsem 108 km, za zamračeného počasí.
14.05.2011
Karel
Juva košt kol 2011 :
Juva košt kol trasa :
Sečení trávy v Kostelanech nad Moravou :
www.juvacykloteam.cz
Ráno jsem vstal a první jsem se šel podívat na předpověď počasí. Déšť měl přijít až odpoledne a tak jsem vyrazil na výlet. Napřed jsem jel podél Baťova kanálu do Starého Města a pak po cyklostezce do Kostelan. Zde jsem viděl místní akci ve stylu lidových tradic. Prováděli kosení trávy. Panovala zde velmi přátelská atmosféra a tetičky mně nabízely vdolečky, osádlovaný chleba a víno. Zkusil jsem vdolečky a byly dobré. Víno jsem si raději na cestu nedal.
Dále jsem pokračoval přes Nedakonice do Boršic. Zde jsem cestou dohnal asi manžele na kole. Měli naložené brašny a spacáky. Ptal jsem se jich kam jedou a oni nevěděli. Prostě někam jeli. Tak jsem jim řekl o akci na Smraďavce. V Boršicích jsem byl moc rychlý a přejel jsem odbočku na Smraďavku. Zato jsem se vydal do kopců a až na vrcholu v Medlovicích jsem si opravdu uvědomil, že jedu špatně. Naštěstí jsem zde našel lesní cyklotrasu a z mého omylu se stalo romantické putování. Na poslední mapce vidíte kudy jsem jel. Vystoupal jsem hodně vysoko a za odměnu jsem sjížděl po nádherných loukách dolů. Byly zde úchvatné výhledy k hradu Buchlov, ale můj fotoaparát to nezvládl dobře nafotit. Možná je to i rukama. Během cesty jsem se zastavil u význačné lípy. Pak už následoval sešup k rybníku na Smraďavce.
U zámku se konalo testování jízdních kol. Pochopil jsem, že si zájemci předem objednali kolo a dnes se na něm mohli povozit. Byl zde mechanik a ten jim kolo přizpůsobil k tělesným rozměrům a namontoval potřebné pedály podle typu nášlapek.
U bývalého zámečku je pěkné jezírko a na něm jsou příbytky pro vodní ptactvo. Je to zde hezké místo k posezení. Využil jsem toho a dal jsem si svačinu. Seděl jsem kousek od kapličky. Její historii si přečtete na obrázku.
Po svačině jsem vyrazil znovu na kopec a dostal jsem se do Buchlovic, zde jsem měl štěstí na děti v krojích. Šli do zámecké zahrady. Před časem jsem zde fotil svatbu. Znovu kopec a po sjetí serpentin jsem v Tupesích. Asi všichni znáte místní keramiku. Na návsi jsem vyfotil cyklistu, jak si za kolo připojoval dlouhý náklad. Je to občas zajímavé vidět co všechno lidé dokážou na kole odstěhovat. Za vesnicí jsem zažil překvapení. Oni zde mají novou cyklostezku na Velehrad. Měl jsem z toho závistivý pocit. Jak je možné, že kdejaká vesnice má cyklostezku a Otrokovice se Zlínem se stále nemohou spojit? Už jsem o tom psal vícekrát. Prostě máme smůlu v Otrokovicích na lidi, kteří by chtěli postavit cyklostezku. Jen o tom píší ve volebních programech. Na této cyklostezce se musí překonat velké převýšení a je zde i serpentina. To se u nás často nevidí. Znám to spíše z Alp. V této chvíli je Velehrad ze všech stran dostupný po cyklostezkách.
Na Velehradě se konala akce Přechod a cyklopřejezd Chřibů. U hotelu Mlýn byl cíl a hrála zde countryhudba. Moc se mně zde líbilo a nejraději bych zůstal poslouchat. Jenže obavy ze špatného počasí mě hnaly dál. Tento hotel patří do kategorie Cyklisti vítáni.
Z Velhradu jsem se vydal po cyklostezce do Salaše a k památníku osvobození. Z této trasy jsem vám obrázky posílal mnohokráte. Stoupá se hodně dlouho do kopce až na vrchol u chaty na Bunči. Jede se zde po krásném asfaltu s mnoha serpentinami. Už to se mnou není jako za mlada a moje rychlost klesla na 12 km/hod. Cestou jsem předjel hodně cyklistů. U chaty jsem se ani nezastavoval a jel jsem dál. Až při sjezdu jsem si oblékl bundu. Bylo chladno a z dálky se hnala těžká mračna. Stále jsem počítal, jestli stihnu přijet suchý domů. Nakonec to vypadalo dobře a protáhl jsem si trasu do Napajedel. Zde byly závody ve skákání na kole. Zaujalo mě, že většina účastníků neměla přilbu a chrániče. Je to asi dáno tím, že to vyjadřuje svobodu mládí. Žádná zodpovědnost, jen si užít adrenalinu. V Napajedlích jsem už měl správně jet domů, ale já jsem měl pořád pocit, že chci ještě někam jet a tak jsem se rozhodl prodloužit si výlet o úsek do Komárova. Jezdí se zde serpentiny při Barumrallye. Domů jsem dojel těsně před deštěm. Vyhlédl jsem oknem ven a začalo lehce pršet. Nic hrozného. Stejně to po chvilce přestalo. Na Internetu to vypadalo hůře.
Ujel jsem 108 km, za zamračeného počasí.
14.05.2011
Karel
Juva košt kol 2011 :
Juva košt kol trasa :
Sečení trávy v Kostelanech nad Moravou :
neděle 8. května 2011
Zajímavá místa
Ahoj cykloturisti, na dnešek jsem měl v plánu delší trasu, ale když jsem ráno uviděl zatažené počasí a silný vítr, tak jsem si to rozmyslel. Nakonec jsem vyjel odpoledne a vrhnul jsem se přímo do kopců. Vyjel jsem před Kostelany a spustil jsem se do Kudlovické doliny. Naposledy jsem vám od tud posílal obrázky v zimě. To jsem zde jel po ledě. Dnes to bylo na krátké oblečení, pokud jste byli v závětří.
V Sušicích skončilo klesání a musel jsem znovu zabrat do pedálů. Hlavně v serpentinách v Traplicích. Na vrcholu stoupání mě čekala odměna. Mohl jsem si udělat fotky větrného mlýna v Jalubí. Nejprve jsem zajel k vinohradu. Minulý rok jsem vám z tohoto místa posílal fotku ledového vína a mlýna. Dnes zde žádné víno není. U mlýna si děti pouštěly draka jako na podzim. To svědčí o tom, jaký byl dnes silný vítr. Měl jsem štěstí a mohl jsem navštívit mlýn. Ve vnitř je to zatím prázdné, ale postupně se mlýn vybavuje. Dnes zde bylo zatím vidět několik obrázků se čtením.
V Jalubí jsem se zastavil u Mýtného kamene. Na obrázku si přečtete podrobnější popis. Ještě jsem zde vyfotil dvě makety větrného mlýna. Takovou lidovou tvořivost. Autoři byli určitě šikovní modeláři.
Ve Starém Městě probíhaly závody motocyklů a já jsem pochopil, proč byl na cestě tak velký provoz. Řidiči museli objíždět uzavírku silnice.
V Modré jsem se zašel podívat k historickému kostelu a nad vesnicí jsem se rozhlédnul z rozhledny. Je zde hezký výhled a bylo by dobré mít kvalitnější fotoaparát.
Tak a teď mám před sebou 10 km stoupání na Bunč. Nejdříve se, ale zastavím u Králova stolu. Už je zde šero. Slunce se schovalo za mraky a já v klidu fotím. Kdyby svítilo slunce, tak by to bylo přímo proti němu.
Už se blíží vrchol dnešního výletu. Před sebou mám nebezpečný úsek s klesáním a serpentinou. Okamžitě se zase prudce stoupá. Zajímalo by mne jak to zde zvládají řidiči aut, kteří to zde neznají.
Z Bunče jsem v klidu dojel domů. Jen jsem si musel obléknout bundu, abych neprochladl.
Ujel jsem 68 km, za hezkého, ale větrného počasí.
08.05.2011
Karel
V Sušicích skončilo klesání a musel jsem znovu zabrat do pedálů. Hlavně v serpentinách v Traplicích. Na vrcholu stoupání mě čekala odměna. Mohl jsem si udělat fotky větrného mlýna v Jalubí. Nejprve jsem zajel k vinohradu. Minulý rok jsem vám z tohoto místa posílal fotku ledového vína a mlýna. Dnes zde žádné víno není. U mlýna si děti pouštěly draka jako na podzim. To svědčí o tom, jaký byl dnes silný vítr. Měl jsem štěstí a mohl jsem navštívit mlýn. Ve vnitř je to zatím prázdné, ale postupně se mlýn vybavuje. Dnes zde bylo zatím vidět několik obrázků se čtením.
V Jalubí jsem se zastavil u Mýtného kamene. Na obrázku si přečtete podrobnější popis. Ještě jsem zde vyfotil dvě makety větrného mlýna. Takovou lidovou tvořivost. Autoři byli určitě šikovní modeláři.
Ve Starém Městě probíhaly závody motocyklů a já jsem pochopil, proč byl na cestě tak velký provoz. Řidiči museli objíždět uzavírku silnice.
V Modré jsem se zašel podívat k historickému kostelu a nad vesnicí jsem se rozhlédnul z rozhledny. Je zde hezký výhled a bylo by dobré mít kvalitnější fotoaparát.
Tak a teď mám před sebou 10 km stoupání na Bunč. Nejdříve se, ale zastavím u Králova stolu. Už je zde šero. Slunce se schovalo za mraky a já v klidu fotím. Kdyby svítilo slunce, tak by to bylo přímo proti němu.
Už se blíží vrchol dnešního výletu. Před sebou mám nebezpečný úsek s klesáním a serpentinou. Okamžitě se zase prudce stoupá. Zajímalo by mne jak to zde zvládají řidiči aut, kteří to zde neznají.
Z Bunče jsem v klidu dojel domů. Jen jsem si musel obléknout bundu, abych neprochladl.
Ujel jsem 68 km, za hezkého, ale větrného počasí.
08.05.2011
Karel
sobota 7. května 2011
ŠelaMarathon 2011
Ahoj cykloturisti, dnes vám ukážu několik fotek z akce, na kterou se hodně cyklistů celou zimu připravovalo. Jedná se o Author Šela Marathon na hradě Helfštýn.
http://www.selasport.cz/cz/
Já jsem přijel až po 12 hodině a to už ti nejlepší přijížděli do cíle. Cíl byl na nádvoří hradu, a tam je placený vstup. Tak jsem tam nešel. Zaplatit 40,- Kč za vzhlednutí několika upocených cyklistů se mně zdá hloupost. Úplně stačil hlasitý projev komentátora. Ten se snažil s každým závodníkem v cíli prohodit několik slov a zeptat se na jeho pocity. Jednalo se o závodníky dobře známé ze soutěží.
Před hradem bylo několik stánků a já jsem se nejvíce zajímal o stánek firmy Duratec. Mám od nich dělaný na míru rám horského kola. Byl jsem první, komu dělali speciální úpravu, aby mohl mít na horském kole planetovou převodovku. Dokonce byly na jejich stránkách moje fotky, jak překonávám s plně naloženým kolem dvoutisícová sedla v Alpách. Další stánek, který mne zaujal, byl s čokoládou Toblerone. Slečny tvrdily, že je za zvýhodněnou cenu a já jsem si koupil hořkou čokoládu. V této chvíli můžu říct, že je moc dobrá. Já jsem strašně mlsný a ze všeho mám nejraději hořkou čokoládu.
Postupně jsem šel podle trati dole do vesnice. Dost času jsem strávil čekáním na příjezd cyklistů na cyklokrosovém kole. Zábavné bylo pozorovat cyklisty, jak se umývají a jak čistí pod tlakem svoje miláčky. Teď mně to připadlo úsměvné, ale také jsem dojížděl do cíle jako prase od bláta. To je však už dávno. Jednou jsem na maratonu spal ve staně a několikrát jsem jel na závod i po závodě domů na kole. To jsem však věděl, že se při závodě nesmím zničit, abych měl sílu dojet domů. Nejtěžší byl závěr závodu v houkací sanitce a následné dva měsíce maródění. Na to už, ale nechci vzpomínat. Dnes už se na závody jezdí jen autem a na fotce je vidět kolik jich tam bylo.
Pár fotek jsem vybral do prvního okna a v druhém jsou všechny fotky. Nijak jsem je neupravoval. Fotím malým fotoaparátem bez výsuvného objektivu. Tak je to občas neostré. Spíš doufám, že někoho potěším momentkou.
Karel
07.05.2011
Výběr fotek :
Všechny fotky bez úprav :
http://www.selasport.cz/cz/
Já jsem přijel až po 12 hodině a to už ti nejlepší přijížděli do cíle. Cíl byl na nádvoří hradu, a tam je placený vstup. Tak jsem tam nešel. Zaplatit 40,- Kč za vzhlednutí několika upocených cyklistů se mně zdá hloupost. Úplně stačil hlasitý projev komentátora. Ten se snažil s každým závodníkem v cíli prohodit několik slov a zeptat se na jeho pocity. Jednalo se o závodníky dobře známé ze soutěží.
Před hradem bylo několik stánků a já jsem se nejvíce zajímal o stánek firmy Duratec. Mám od nich dělaný na míru rám horského kola. Byl jsem první, komu dělali speciální úpravu, aby mohl mít na horském kole planetovou převodovku. Dokonce byly na jejich stránkách moje fotky, jak překonávám s plně naloženým kolem dvoutisícová sedla v Alpách. Další stánek, který mne zaujal, byl s čokoládou Toblerone. Slečny tvrdily, že je za zvýhodněnou cenu a já jsem si koupil hořkou čokoládu. V této chvíli můžu říct, že je moc dobrá. Já jsem strašně mlsný a ze všeho mám nejraději hořkou čokoládu.
Postupně jsem šel podle trati dole do vesnice. Dost času jsem strávil čekáním na příjezd cyklistů na cyklokrosovém kole. Zábavné bylo pozorovat cyklisty, jak se umývají a jak čistí pod tlakem svoje miláčky. Teď mně to připadlo úsměvné, ale také jsem dojížděl do cíle jako prase od bláta. To je však už dávno. Jednou jsem na maratonu spal ve staně a několikrát jsem jel na závod i po závodě domů na kole. To jsem však věděl, že se při závodě nesmím zničit, abych měl sílu dojet domů. Nejtěžší byl závěr závodu v houkací sanitce a následné dva měsíce maródění. Na to už, ale nechci vzpomínat. Dnes už se na závody jezdí jen autem a na fotce je vidět kolik jich tam bylo.
Pár fotek jsem vybral do prvního okna a v druhém jsou všechny fotky. Nijak jsem je neupravoval. Fotím malým fotoaparátem bez výsuvného objektivu. Tak je to občas neostré. Spíš doufám, že někoho potěším momentkou.
Karel
07.05.2011
Výběr fotek :
Všechny fotky bez úprav :
Dřevohostická tragédie
Ahoj cykloturisti, rozhodl jsem se zajet podívat na hrad Helfštýn. Koná se tam marathon horských kol a je tam dočasná expozice historických kol. Abych tam nejel jenom tak, tak jsem si na mapě našel zajímavou událost. Týká se to letecké tragédie u obce Dřevohostice. Více si přečtete na fotografii z místa události.
Ráno bylo jen +2C a bylo to trošku lepší než tento týden. To byly teploty i pod nulou. Brzo se přes okno ukázalo sluníčko, ale venku bylo stále zima. Na cestu jsem si dal i tenkou čepičku a bylo to dobře. V tašce jsem měl dres s krátkým rukávem, ale vůbec jsem jej nepotřeboval. Ledový vítr vydržel celý den. Ihned za Otrokovicemi jsem pocítil sílu protivětru a té jsem se nezbavil až do cíle. Naštěstí vítr vydržel celý den a domů jsem jel zadarmo.
K hradu jsem se rozhodl sjet lesní cestou. Je to kamenité koryto, které při deštích funguje jako potok. Sjíždět jej na silničních gumách byl velký zážitek a místy jsem šel raději pěšky. Podklad byl rozježděný a blátivý. Ráno zde stoupali závodníci. Už v lese bylo dobře slyšet moderátora závodu, jak baví posluchače. K tomu hrála hudba. Dnes si zvířátka v lese klidu neužila. K hradu jsem šel po cestě raději pěšky. Bylo tam tolik lidí, že bych to nevyjel. Jak to vypadalo kolem hradu, píši v příspěvku popisujícím přímo marathon.
Když jsem si užil závodní cyklistiky, tak jsem sjel do vesnice a vydal se nahoru po silnici. Už jsem si nechtěl zopakovat blátivou cestu lesem. Ve vesnici Lhota jsem pojedl u pomníku a zjistil, proč tam stojí. Byla zde i mapa pro turisty a já jsem si vymyslel další trasu. První jsem měl na hřebeni najet na cyklotrasu. Já jsem ji našel, ale řekl jsem si, že to není ona a pokračoval jsem do údolí. Tam jsem našel jinou cyklotrasu a kopec jsem musel znovu vyšlapat. Tak jsem doplatil na vlastní blbost.
V lese bylo moc dobře. Nefoukal tam vítr a byla tam taková pohoda. Našel jsem si místní značení a vydal jsem se k letadlu. Jel jsem po hlíně a netušil jsem, že to bude horší. U památníku jsem udělal fotky a vydal jsem se dále po naučném okruhu. Zde se podklad hodně zhoršil. Připomínalo to Tajgu v létě. Všude samé břízy a močály. Musel jsem kolo nosit a byl jsem rád, že mám turistické tretry. Říkal jsem si kolik asi chytnu ve vysoké trávě klíšťáků. Zatím nevím o žádném. To by bylo velké štěstí. Nakonec jsem vyjel z lesa a měl jsem před sebou sjezd po polní cestě. Moc jsem byl rád, že mám na mém cyklokrosovém kole odpruženou vidlici. Velmi jsem ji ocenil i na asfaltových cestách. Jsou stále v horším stavu a lidé si kupují terénní auta. Sjezd jsem završil v obci Náhošovice. Zde bych vám doporučil nechat auto, pokud se rozhodnete k pěší procházce po lese.
Na trase domů jsem musel projet Dřevohostice a udělal jsem několik fotek zajímavých objektů. Pěkný je kříž uprostřed křižovatky.
Domů jsem dojel v pohodě. Jen jsem cestou vyfotil několik srnek, které neměly štěstí. Nevěděly, jak se přechází přes cestu. Jednu fotku nemám. Srnka byla v rozkladu a hrozně smrděla. Navíc mě mouchy odehnaly.
Ujel jsem 98 km v chladném vzduchu za slunečného počasí. Silný vítr foukal stále stejným směrem.
07.05.2011
Karel
Trasa :
Ráno bylo jen +2C a bylo to trošku lepší než tento týden. To byly teploty i pod nulou. Brzo se přes okno ukázalo sluníčko, ale venku bylo stále zima. Na cestu jsem si dal i tenkou čepičku a bylo to dobře. V tašce jsem měl dres s krátkým rukávem, ale vůbec jsem jej nepotřeboval. Ledový vítr vydržel celý den. Ihned za Otrokovicemi jsem pocítil sílu protivětru a té jsem se nezbavil až do cíle. Naštěstí vítr vydržel celý den a domů jsem jel zadarmo.
K hradu jsem se rozhodl sjet lesní cestou. Je to kamenité koryto, které při deštích funguje jako potok. Sjíždět jej na silničních gumách byl velký zážitek a místy jsem šel raději pěšky. Podklad byl rozježděný a blátivý. Ráno zde stoupali závodníci. Už v lese bylo dobře slyšet moderátora závodu, jak baví posluchače. K tomu hrála hudba. Dnes si zvířátka v lese klidu neužila. K hradu jsem šel po cestě raději pěšky. Bylo tam tolik lidí, že bych to nevyjel. Jak to vypadalo kolem hradu, píši v příspěvku popisujícím přímo marathon.
Když jsem si užil závodní cyklistiky, tak jsem sjel do vesnice a vydal se nahoru po silnici. Už jsem si nechtěl zopakovat blátivou cestu lesem. Ve vesnici Lhota jsem pojedl u pomníku a zjistil, proč tam stojí. Byla zde i mapa pro turisty a já jsem si vymyslel další trasu. První jsem měl na hřebeni najet na cyklotrasu. Já jsem ji našel, ale řekl jsem si, že to není ona a pokračoval jsem do údolí. Tam jsem našel jinou cyklotrasu a kopec jsem musel znovu vyšlapat. Tak jsem doplatil na vlastní blbost.
V lese bylo moc dobře. Nefoukal tam vítr a byla tam taková pohoda. Našel jsem si místní značení a vydal jsem se k letadlu. Jel jsem po hlíně a netušil jsem, že to bude horší. U památníku jsem udělal fotky a vydal jsem se dále po naučném okruhu. Zde se podklad hodně zhoršil. Připomínalo to Tajgu v létě. Všude samé břízy a močály. Musel jsem kolo nosit a byl jsem rád, že mám turistické tretry. Říkal jsem si kolik asi chytnu ve vysoké trávě klíšťáků. Zatím nevím o žádném. To by bylo velké štěstí. Nakonec jsem vyjel z lesa a měl jsem před sebou sjezd po polní cestě. Moc jsem byl rád, že mám na mém cyklokrosovém kole odpruženou vidlici. Velmi jsem ji ocenil i na asfaltových cestách. Jsou stále v horším stavu a lidé si kupují terénní auta. Sjezd jsem završil v obci Náhošovice. Zde bych vám doporučil nechat auto, pokud se rozhodnete k pěší procházce po lese.
Na trase domů jsem musel projet Dřevohostice a udělal jsem několik fotek zajímavých objektů. Pěkný je kříž uprostřed křižovatky.
Domů jsem dojel v pohodě. Jen jsem cestou vyfotil několik srnek, které neměly štěstí. Nevěděly, jak se přechází přes cestu. Jednu fotku nemám. Srnka byla v rozkladu a hrozně smrděla. Navíc mě mouchy odehnaly.
Ujel jsem 98 km v chladném vzduchu za slunečného počasí. Silný vítr foukal stále stejným směrem.
07.05.2011
Karel
Trasa :
neděle 1. května 2011
Viadukt Louka
Ahoj cykloturisti, dnes jsem se rozhodl projet cyklokrosové kolo. Mám na něm novou vidlici a ještě si cyklistiky neužila. Vydal jsem se podívat na železniční viadukt v Louce. Informace o viaduktu jsem našel na Wikipedia.
Železniční viadukt, který se nalézá na dnešní železniční trati číslo 343 (Hodonín - Veselí nad Moravou - Vrbovce ŽSR). Viadukt překračuje silnici III. třídy a údolí řeky Veličky mezi stanicemi Louka u Ostrohu a Lipov. Postaven byl ve 20. letech 20. století, kdy byl až do rozdělení ČSFR součástí tratě Veselí nad Moravou - Nové Mesto nad Váhom. Konstrukce mostu je ocelová, příhradová, položená je na kamenných opěrách. Dálka viaduktu je cca 209 metrů, jeho výška 20 metrů. Celá konstrukce byla zničena koncem II. světové války. Ustupující německá armáda viadukt, jako strategické dílo infrastruktury, zničila a celá konstrukce musela být po válce opravena. Tato oprava se dokonce dostala do prvního pětiletého plánu KSČ.
Předpověď počasí je špatná a vyrážím na cestu ráno. Jedu podél Baťova kanálu a mám ihned zážitek. Dohnal jsem cyklistku a ta si začala za jízdy svlékat bundu. Bunda se ji však obtočila kolem loktu a jí zůstala ruka za zády. Druhou rukou pustila řídítka a chtěla se vysvobodit, v té chvíli začala padat. Naštěstí se ihned chytla. Tak jela s jednou rukou za zády. Chtěl jsem jí zkusit ruku za jízdy vysvobodit, ale nakonec to zvládla sama a zastavila.
V Kunovicích jsem se zastavil u leteckého musea a udělal několik fotek. Dále jsem jel kolem golfového hřiště v Ostrožské Nové Vsi. Jsou zde známé lázně. Ve Veselí nad Moravou jsem opustil cyklostezku a prokličkoval přes město. Za městem je nová cyklostezka, o které jsem psal minulý rok. Na vrcholu se přihnaly těžké mraky a začalo pršet. Naštěstí jsem to měl na návštěvu jen několik kilometrů a v dešti jsem to vydržel. Během deště vysvitlo teplé slunce a byl to krásný aprílový úkaz. Z návštěvy jsem se vydal k železničnímu viaduktu. Zde jsem udělal několik fotek, ale slunce mně nepřálo. Dokonce začaly padat kapky a já jsem rychle šlapal na kopec a pak dolů na cyklostezku. Zde mě však dostihl silný déšť a musel jsem se schovat do cyklistického altánku.
V altánku již byla schovaná cyklistka a dali jsme se do řeči. Ona se v průběhu rozhovoru zmínila o tom, že potřebuje v Otrokovicích cyklostezku do Zlína. Tak jsem zjistil, že bydlí ve vedlejším paneláku jako já. Já jsem se vracel domů do Otrokovic a ona jela ke kamarádce do Veselí. Je to neuvěřitelná náhoda. Pochlubila se, že ji zastavili policajti a domlouvali ji, že na holku jezdí moc rychle. Já jsem je už nepotkal. Dokonce jsem slyšel, že dávají cyklistům dýchnout na alkohol. Když přestalo pršet, tak jsme se rozloučili a vyjeli dál. Já už jsem pokračoval po stejné trase a jen jsem si hlídal, co dělá počasí. Dost se ochladilo a těšil jsem se domů. Doma jsem se dozvěděl, že byl v Otrokovicích silný déšť.
Ujel jsem 98 km za zamračeného počasí s občasnými bouřkami.
30.04.2011
Karel
Železniční viadukt, který se nalézá na dnešní železniční trati číslo 343 (Hodonín - Veselí nad Moravou - Vrbovce ŽSR). Viadukt překračuje silnici III. třídy a údolí řeky Veličky mezi stanicemi Louka u Ostrohu a Lipov. Postaven byl ve 20. letech 20. století, kdy byl až do rozdělení ČSFR součástí tratě Veselí nad Moravou - Nové Mesto nad Váhom. Konstrukce mostu je ocelová, příhradová, položená je na kamenných opěrách. Dálka viaduktu je cca 209 metrů, jeho výška 20 metrů. Celá konstrukce byla zničena koncem II. světové války. Ustupující německá armáda viadukt, jako strategické dílo infrastruktury, zničila a celá konstrukce musela být po válce opravena. Tato oprava se dokonce dostala do prvního pětiletého plánu KSČ.
Předpověď počasí je špatná a vyrážím na cestu ráno. Jedu podél Baťova kanálu a mám ihned zážitek. Dohnal jsem cyklistku a ta si začala za jízdy svlékat bundu. Bunda se ji však obtočila kolem loktu a jí zůstala ruka za zády. Druhou rukou pustila řídítka a chtěla se vysvobodit, v té chvíli začala padat. Naštěstí se ihned chytla. Tak jela s jednou rukou za zády. Chtěl jsem jí zkusit ruku za jízdy vysvobodit, ale nakonec to zvládla sama a zastavila.
V Kunovicích jsem se zastavil u leteckého musea a udělal několik fotek. Dále jsem jel kolem golfového hřiště v Ostrožské Nové Vsi. Jsou zde známé lázně. Ve Veselí nad Moravou jsem opustil cyklostezku a prokličkoval přes město. Za městem je nová cyklostezka, o které jsem psal minulý rok. Na vrcholu se přihnaly těžké mraky a začalo pršet. Naštěstí jsem to měl na návštěvu jen několik kilometrů a v dešti jsem to vydržel. Během deště vysvitlo teplé slunce a byl to krásný aprílový úkaz. Z návštěvy jsem se vydal k železničnímu viaduktu. Zde jsem udělal několik fotek, ale slunce mně nepřálo. Dokonce začaly padat kapky a já jsem rychle šlapal na kopec a pak dolů na cyklostezku. Zde mě však dostihl silný déšť a musel jsem se schovat do cyklistického altánku.
V altánku již byla schovaná cyklistka a dali jsme se do řeči. Ona se v průběhu rozhovoru zmínila o tom, že potřebuje v Otrokovicích cyklostezku do Zlína. Tak jsem zjistil, že bydlí ve vedlejším paneláku jako já. Já jsem se vracel domů do Otrokovic a ona jela ke kamarádce do Veselí. Je to neuvěřitelná náhoda. Pochlubila se, že ji zastavili policajti a domlouvali ji, že na holku jezdí moc rychle. Já jsem je už nepotkal. Dokonce jsem slyšel, že dávají cyklistům dýchnout na alkohol. Když přestalo pršet, tak jsme se rozloučili a vyjeli dál. Já už jsem pokračoval po stejné trase a jen jsem si hlídal, co dělá počasí. Dost se ochladilo a těšil jsem se domů. Doma jsem se dozvěděl, že byl v Otrokovicích silný déšť.
Ujel jsem 98 km za zamračeného počasí s občasnými bouřkami.
30.04.2011
Karel
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)