sobota 26. listopadu 2011

Odpočívadlo pro koně

Ahoj cykloturisti, já vám vždy píši o odpočívadlech pro cykloturisty, ale dnes udělám výjimku. Budu vás informovat o odpočívadle pro jezdce na koních. Objevil jsem je za Zdounkami u Kroměříže. Odpočívadla jsou již postavená, ale trasa ještě není dodělaná. Trasy budou značeny čtverečky s barevným kolečkem uvnitř. Mělo by to sloužit jezdcům na koni, pěším turistům a cykloturistům. Jak vidíte, tak tam nejsou stojany na kola, ale zábradlí pro přivázání koně.

V obci Milovice se stoupá do prudkého kopce a na hoře nad kapličkou je vyzdobený vánoční stromeček. Když jsem kolem projížděl, tak na mě začali volat lidé, ať se zastavím a jdu se občerstvit. Nabízeli mně občerstvení zadarmo. Jen ať s nimi chvíli postojím. Měli radost z toho, že zdobí Vánoční strom. Chvíli jsem s nimi pokecal a dozvěděl jsem se o značené trase pro koně. Já už jsem měl fotky udělané, ale byla to jen moje domněnka. Je krásné jak na malé vesnici můžou lidé dělat radost jiným spoluobčanům. I to, že volali na neznámého cykloturistu ať si jde dát něco na zahřátí.

Na posledním obrázku vidíte fotky Vánočního stromu z Otrokovic. Můžete zkusit hádat, kterou fotku jsem dělal s bleskem.

Na trase jsem se zastavil u pomníku Sovětských vojáků. Už jsem zde jel tolikrát a až dnes jsem si toho pomníku všimnul. Musím zjistit, co se tam za války stalo. Myslím si, že by si zasloužili alespoň opravit písmenka na pomníku. Přece položili životy za naši svobodu.

Na obrázku vidíte, že jsem jel po sněhu. To už, ale byla tma. Na kopcích byla mlha a mrholilo. V údolí bylo krásně a sucho.

Nemůžu si odpustit ukázat i špatné obrázky. Jak lidé vozí do přírody odpad. Neumím si to představit, jak někdo naloží odpad do auta a někam jede a pak to rychle odhodí.

Ujel jsem 60 km v surovém počasí. 10 minut svítilo slunce. Teplota byla kolem nuly.

26.11.2011

Karel

pondělí 21. listopadu 2011

Malenisko 2011

Ahoj cykloturisti, trošku se nám oteplilo na +5C a já jsem se rozhodl zajet na poutní místo Malenisko na Provodově. Těšil jsem se, že při troše štěstí se dostanu nad bílý opar, ale nepodařilo se. Na všech obrázcích vidíte šeď podzimu. Při tom jsem se dostal nad 500 m.n.m.

Z Otrokovic jsem jel do Malenovic a kolem hradu k vysílači Maják. Je to táhlé stoupání a zapotil jsem se. Přitom jsem cítil chlad na prsty v pletených rukavicích. Pro dnešní den jsem zvolil následující taktiku v oblékání. Vyjel jsem v kabátku a na zpáteční cestu jsem si dal bundu. To samé jsem udělal s rukavicemi. V pletených jsem jel do kopců a domů jsem jel v Goretexových rukavicích. Za Orlím hnízdem jsem chtěl v údolí vyfotit udržovanou chaloupku, ale venku byl majitel a nechtěl jsem obtěžovat. Fotku udělám až v létě za hezkého počasí. Ve sjezdu do Provodova mě předběhl běžec. Cesta je tam hrozně vydrolená a místy je to na rozbití huby. On běžel po louce v pohodě. Výjezd ke kostelu jsem po kostkách zvládl bez problémů. Jen mně to připomnělo, že stejné kopce jsem jel letos v Alpách. Oni však měli všude asfalt. Tento kopec býval na silničním kole těžký oříšek.

U kostela jsem udělal fotku chráněného stromu, ale v šeru se nepodařila. Z termosky jsem si dal čaj a k tomu tyčinku Margotku. Když přišli další lidé ke kostelu, tak jsem odjel. Domů jsem se rozhodl jet přes Zelené údolí. Je to taková romantika. Měl jsem v plánu se zastavit u lesní hospody, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Ve vnitřku by měla být hezky vyzdobená. Dále jsem se vezl bez šlapání až do Želechovic. Zde jsem viděl na křižovatce řidiče, jak projel na červenou. Byl to magor. Křižoval hlavní cestu ze Zlína do Vizovic. Je zde velký provoz a měl štěstí. Ve Zlíně jsem jel po cyklotrase na nábřeží. Asi je jedno, kdy zde jedete, vždy je to otrava. Mám moc dobré světlo a jeden chodec uskočil se slovy, že si myslel, že za ním jede auto po chodníku. U fotbalového stadionu bylo hodně policistů a raději jsem jel rychle pryč, než mě přejede nějaký fotbalový fanoušek. Domů jsem dojel podél řeky a už jsem začínal mít velký hlad. Těšil jsem se na oběd s večeří dohromady. Dnes jsem měl omáslovaný chleba s uvařeným vajíčkem.

Ujel jsem 55 km v mlhavém počasí.

19.11.2011

Karel

pátek 18. listopadu 2011

Vánoční ryba

Ahoj cykloturisti, Vánoce se blíží a je potřeba připravit rybu. Já jsem si chtěl koupit rybu z rybníků kolem Záhlinic. Jezdím zde často a posílám vám z tohoto hezkého místa fotky.

Po ránu byla teplota nad nulou a jelo se dobře. Z cesty podél dálnice jsem pozoroval hustý provoz aut. Když si pomyslím, že toto všechno jelo dříve přes Otrokovice, tak jsem příznivcem dálnic. Do rybářství jsem přijel v pohodě nezapocený. Když jsem si zdělal rukavice, tak jsem pociťoval surovou zimu. Zaměstnanci jsou zde asi hodně promrzlí. Myslím si, že zde je pracoviště, kde nikomu nevadí, když si udělají čaj s Rumem. Firma je uprostřed jezer a ze všech stran jde chlad. Byl zde tatínek se dvěma malými chlapci. Kluci si prohlíželi ryby v kádích a těšili se, jak si večer vlezou doma do vany s rybou. Byli moc zvědaví a přátelští. Dokonce mně pomáhali balit nákup do brašen. V kádích byly i velké ryby a neumím si představit, že by se ve vodě něco takového o mě otřelo. Konečně jsem uviděl živého sumce s jeho dlouhými vousy. Já jsem měl v plánu koupit živou rybu a nechat si ji zabít a vyvrhnout. Platí však nová pravidla a ryba se zde nesmí vyvrhnout. Musí na to být speciální pracoviště. Přitom kdysi to bývalo normální. Zde lze rybu jen zabít. Doma jsem nechtěl rybu kuchat a raději jsem si koupil balíčky se zmrazenými polotovary. To jsem si mohl koupit i v supermarketu. Ještě jsem si přibral srnčí plecko a divočáka na guláš. Zvěř, kterou vidíte na mých fotkách si jednou třeba koupím na jídlo.

Po nákupech jsem se vydal do Kroměříže přes ptačí rezervaci. Za městem jsem najel na cyklostezku podél Moravy a šlapal domů jako stroj. Teď když mám volné boty na šlapátkách tak nejsem schopen udržet větší kadenci šlapání než 100 otáček za minutu. Domů jsem přijel trošku zapocený a byla dobrá teplá koupel. Pak jsem si začal číst v Cykloturistice o putování v tropických zemích. Od příštího roku bude vycházet jen osm čísel. Číslování nebude odpovídat měsícům. Už si asi plánují další krizi.

Provozní doba: Po-pá 7-17,so 8-12 hod.

Ujel jsem 41 km v surovém počasí při teplotě kolem nuly.

18.11.2011

Karel

Zimní doplňky

Ahoj cykloturisti, vyměnil jsem nášlapné pedály za obyčejné a to znamená, že přišlo zimní období. Tento týden bývaly noční teploty až -7C. Dnes bylo -6C a když jsem vyjížděl, tak bylo -1C. Mrzne a je kolem bílá mlha. Nevím, jestli je to ten smog co mají na Ostravsku. Přesto jsem se vydal na kole do lesa.

První jsem jel podél potoka a pak ke kapličce na Chlumu. Kousek dál je v lese studánka a pomník zabitého ševce. Tato místa jsem vám už dříve ukazoval. Dnes jsem se rozhodl k průzkumu lesní cesty. Problém byl hned na začátku. Nezapamatoval jsem si správnou cestu z mapy a vydal jsem se jinam. Bloudil jsem po lese a užíval si krásné přírody. Až doma jsem zjistil, kde jsem jezdil. Nevím, jestli ten pocit znáte. Už dlouho jedete a nevíte, kde jste. Pak znejistíte a říkáte si, co bych udělal, kdybych potřeboval rychle najít pevnou cestu. Jsou dvě možnosti. Vrátit se a věřit, že neztratíte cestu. Pokračovat a nějak to dotáhnout do konce. Já jsem nakonec našel cestu, na kterou jsem chtěl dojet. Jen jsem se o jeden kilometr spletl.

Na 14. obrázku vidíte hliněný domeček.

Bylo štěstí, že jsem neměl nášlapné pedály. Ve zmrzlém korytě mně ujelo přední kolo a byl jsem rád, že jsem seskočil na turistické boty. Jednou to nezvládnu a na jaro najdete moji kostru.

Ujel jsem 28 km v chladnu a mlze. Některé fotky se v mlze nepodařily. Něco jsem nachodil i vedle kola.

17.11.2011

Karel

neděle 6. listopadu 2011

Hrad Střílky

Ahoj cykloturisti, máme zde nádherný podzimní den a já musím jet do lesa. Lesy jsou teď úžasně zbarvené. Nejdříve jedu asi 20 km na Bunč. Je to celé do kopce, ale já to vůbec nepociťuji. Mám toho letos hodně najeto a takové stoupání je sranda. Od Bunče začnou nepříjemnosti. Po trase jdou stovky pěších turistů k rozhledně. Musím je objíždět po okraji chodníčku. Až za rozhlednou se můžu rozjet a ani jsem neudělal fotku.

Kousek před Samotou doháním vozíčkáře. Říká, že dokáže na ruční pohon ujet denně 40 km. Má s sebou děti a jsou šťastní. Děti samozřejmě skotáčí kolem a on je musí přivolávat. U motorestu jsem to nepoznal. Vznikl tam park pro děti a ohrada se zvěří.

Dostat se přes hlavní cestu na Brno je velký problém. Je zde vrchol stoupání a z obou stran se scházejí dva stoupací pruhy. Musím poslouchat, jestli nejede nějaký blázen na motorce a pak přejet. Za cestou se stoupá k hradu. Nevím, koho to napadlo navést na lesní cestu šutry. Místy se nedá jet a musím tlačit. Když zaberu, tak se zadní kolo pode mnou protočí a padám. U zelného obrázku jsem nikdy nebyl. Zato u hradu už víckrát. Pomalu se začíná smrákat. Já usedám na hradby a vytahuji termosku se svačinou. Potichu sleduji usínající krajinu a západ slunce. Je jasné, že domů pojedu za tmy.

Kousek od Vlčáku zapínám světla a sjíždím do Salaše. Musím být hodně opatrný. Cesta je pokrytá listím a já se bojím, aby tam neležela větev. Nebezpečné jsou závory proti autům. Na cyklostezce do Velehradu jsou umístěné balvany, aby tam nejezdily čtyřkolky. Naštěstí jsou na nich přidělané odrazky a já si je nasvítím. Je to hezky vidět na obrázku. Čtyři svítící body. Od Velehradu je již cyklostezka osvícená měsícem jdoucím do úplňku.


Podél Baťova kanálu jsem za poslední měsíc jel za tmy aspoň desetkrát. Dnes je to, ale romantika. Měsíc osvěcuje zakotvené lodě a všude je ticho.

Ujel jsem 78 km, za nádherného počasí v barevné krajině. Fotky vám toho tolik neřeknou, jako když si sami zajdete do podzimního lesa.

06.11.2011

Karel