Ahoj cykloturisti, konečně se oteplilo a já jsem se rozhodl,
že si zajedu na Svatý Kopeček. Je to přibližně 150 km. Vyjel jsem po 11 hodině
a věděl jsem, že to do večera zvládnu. Jenže osud chtěl něco jiného. Začala mně
hrozně praskat sedlovka. Už ten zvuk znám. Minulý rok se pode mnou ulomilo
sedátko za jízdy. Já mám týden novou sedlovku a je to překvapující. Vždyť jsem
včera na ní přijel domů bez problémů. Prostě se sama dorána pokazila. Začal
jsem zkoušet utahovat a povolovat šroubky a nic. Nakonec jsem si udělal
přestávku a sedlovku úplně rozebral. Složil jsem ji a zvuk byl příšerný. Lezlo
mně to na nervy a všichni se za mnou otáčeli. Už jsem neměl čas jet někam
daleko a bál jsem se, že se pode mnou ulomí a tak jsem se rozhodl výlet
zkrátit. Pojedu jak se mně bude chtít, dokud nepřijde signál se shora.
Signál přišel ve vesnici Troubky. Znáte je ze záplav. Na
jedné fotce vidíte stavidlo před vesnicí. Přes to stavidlo voda prošla. Tak si
můžete představit, jaká to byla pohroma. Já jsem zde uviděl stát hodně
hasičských aut. Ze zvědavosti jsem vjel na hřiště a stal jsem se divákem
hasičských závodů. Zrovna probíhala disciplína požárního útoku. Soutěžila
děvčata a došlo ke kuriózní situaci. Dvou družstvům naměřili na setinu stejný
čas. Nevím, jak to vyřešili. Já můžu jen konstatovat, že hasičky jsou hezké.
Dále jsem se vydal směrem po nebezpečné silnici na Tovačov.
Dokonce značka upozorňuje cyklisty na tuto situaci. Po kousku jsem našel
odbočku k soutoku řek Moravy a Bečvy. Tak jsem se rozhodl tam zajet. Jel
jsem po polní cestě a v místě soutoku jsem objevil zamilovaný pár. Nevěděl
jsem jak to udělat aby si nemysleli, že je fotím. Leželi přesně pod stromem, na
kterém vidíte, že je to soutok. Níže jsem fotoaparát nesklonil. Velmi rychle
jsem romantické místo opustil. Vybrali si dobře, ale se mnou nepočítali.
Těsně před Tovačovem se odbočí směrem do štěrkovny a pak po
břehu Aninského jezera se jede k městu. Jsou zde nádherná zákoutí a každý
se koupe a opaluje, jak mu vyhovuje. Já jsem se zastavil u rybářů a udělal
nějaké fotky. Vykládal jsem si s pánem. On mluvil po Hanacke a já po
Moravskoslovácky. Kdyby nás poslouchal
cizinec, tak nic nepochopí. Velmi přátelsky jsme se rozloučili a dostal jsem na
závěr radu, jak mám jet, abych se vyhnul hlavní cestě. Tak se stalo, že jsem
jel stále podle jezera až před vesnici Cvrčov. Na toto místo jsem se už dávno
díval na mapu a špekuloval, jestli bych při svých výletech nevymyslel zkratku.
Dnes jsem to objevil nechtěně. Dokonce jsem objevil vodní mlýn a stromy plné
střešní. Mělo to jen jednu vadu. Cesta vyla hliněná a hodně jsem musel jet
v blátě. Po nohách to nešlo. To bych ztratil boty. Ještě tam jela dvě
děvčata na kolech a pokřikovali jsme na sebe, kdo dřív spadne do bláta. Já na
cestovních gumách jsem měl velkou šanci. Nic by se, ale nestalo. V jezeře
bych se umyl.
Za vesnicí jsem vjel do lesa a přejel Moravu. Na fotce
vidíte, že se vodáci vydali na plavbu. Bylo jich tam víc. V lese byl
chládek a dlouhé přímé úseky. Tuto cyklotrasu jsem už dříve popisoval. Před
Chropyní jsem potkal dva kluky na kole. Jeden řídil a druhý stál na nosiči. Je
to neuvěřitelné, jak jsou ta kola dobře navrhnutá. Ve městě jsem si nabral vodu
z lázeňského pramene a jel do Kroměříže. Za Kroměřížem jsem to vzal do
lesní obory a podél kolejí do Tlumačova. Zde bývala škvárová cesta a dnes je
zde rozestavěná asfaltka. To samé se opakovalo před Skalků. Cesta je už
vyasfaltovaná. To znamená, že z Otrokovic dojedu suchou nohou po
vedlejších cestách až do Hulína. Musím to poradit sousedům. Učí malého chlapce
jezdit na kole a hledají vhodné místo. Běžné cyklostezky jsou nebezpečné.
Doma jsem zámek sedlovky úplně rozebral a všechny součástky
namastil vazelínů. Vše jsem pečlivě složil a zítra cestou do práce na mě čeká
překvapení.
Ujel jsem 88 km, dnes se dalo říct, že už bylo teplo.
17.06.2012
Karel
Žádné komentáře:
Okomentovat