Skopalíkovy Záhlinice - muzeum

Ahoj cykloturisti, dnes je zase zatažená obloha, ale já se přesto vydávám na malý výlet. Jedu směrem na Hulín a přichází první dávka deště. Schovávám se ve vlakové zastávce a pak při dalším dešti pod stromem v Záhlinicích. Při této příležitosti si všímám, že došlo k velké změně. Starý rozpadlý dům se změnil na hezky opravené muzeum. Já jsem vám tento dům již víckrát ukazoval i s pamětní deskou. Dnes se z toho stalo místo, které můžete navštívit.

Na posledních fotkách vidíte zataženou oblohu nad úrodnou Hanou a hrdý Hostýn na kopci.

Na posledním obrázku vidíte trasu, kterou si můžete zajet na kole. Je to úplná rovinka. Skoro všechno je to po cyklotrase mimo 2 km úseku mezi Kvasicemi a Tlumačovem. Z Tlumačova do Záhlinic se svezete na letos nové asfaltové cestě. V Kvasicích na hřišti se můžete občerstvit a najíst. Tento okruh je vhodný i pro větší děti. Projedete se mezi jezery a po naučné stezce s odpočívadly. Uvidíte velká jezera s chráněnými ptáky.

Zde je odkaz na starý článek a již historické fotky zchátralé budovy.

http://partasvih.blogspot.cz/2010/10/skopalikovy-zahlinice.html

Ujel jsem 49 km za deštivého počasí. Zajel jsem si do Velkých Těšan k větrnému mlýnu.

29.07.2012

Karel

Na první fotce si můžete přečíst celý text. Důležitá je poznámka na adresu starostů.  Jako z dnešní doby.

Jmění obce je svaté, a kletba stihne každého, kdo by s ním hříšně nakládal.

František Skopalík (1822 - 1891), rodák ze Záhlinic, byl nejvýznamnější propagátor moderního polního hospodaření ve své době. Už v roce 1857, poprvé v celém Rakousku-Uhersku, prosadil scelení pozemků.

Propagoval pěstování cukrovky, zušlechtěného obilí, zvláště sladovnického ječmene. Doporučoval hnojení polí, upravil osevní postupy, zrušil pastviny a začal pěstovat vojtěšku a jetelinu. V Záhlinicích se objevilo první ruchadlo bratří Veverků, a roku 1874 zakoupil první parní mlátičku a téhož roku i žací stroj.

Jako starosta obce působil celých 30 let. Požíval všeobecné důvěry, a proto snadno uskutečnil novoty dříve nebývalé – dlážděné chodníky podél domů, vysázení ovocných stromů na návsi, podél cest a potoků, vyštěrkování cesty a řádný odpad dešťové vody. Zřízení obecní cihelny a skály se stavebním kamenem zlepšilo příjmy obce a umožnilo stavby v obci. Ze skály na Slivotíně pochází i základní kámen Národního divadla s nápisem „Záhlinice na Moravě. Tobě, vlasti, ku oslavě“.

František Skopalík byl poslancem Zemského sněmu Moravského, od roku 1879 poslancem říšského parlamentu. Zajímavostí je, že mluvil vždy česky a oblékal hanácký kroj.

Festival na konci světa 2012

Ahoj cykloturisti, mám rad country a trošku folkáče. Dnes se koná na Pulčíně „Festival na konci světa“. Nedivte se tomu názvu.  Pulčín je poslední vesnicí před hranicí na Slovensko. Pro Pražáky jsme východní hranice, kde je jen Slovensko a dál Ukrajina. Náš kraj byl vždy chudobný a bude tomu i dále. Na tomto festivalu jsem ještě nebyl a tak bylo rozhodnutí jednoduché. Ráno jsem vyrazil směr Vizovice. Cesta ubíhala v pohodě a jen jsem jel proti slabému větru. Zato na cestě od Vsetína do Brumova jsem měl hned dva špatné zážitky. Cesta je úzká a bez krajnice. Bílá čára znamená, že už tam nic není.  V takovém místě jelo proti mně několik aut a najednou se mě rozhodl předjet autobus. Já jsem jel po bílé čáře a těšil jsem se, že už to brzo skončí, ale mýlil jsem se.  Autobus měl vlečku na zavazadla. Bylo to moc nebezpečné a mohl jsem skončit v příkopě. O kousek dál jsem vjel do vesnice a uviděl jsem ten autobus parkovat na cestě. Říkal jsem si, že půjdu tomu debilovi vynadat. V poslední době řidiči autobusů zavinili několik mrtvých cestujících. Napřed jsem jej musel objet a v té chvíli nastal pro mě horor. Ze zadu se mě rozhodl předjet kamión. Já jsem se najednou ocitnul mezi dvěma plechovými stěnami. Jel jsem v uličce z aut. Stačilo jen málo uhnout na jednu stranu a líznul bych si o auto. To samé mohlo nastat, kdyby se řidič kamiónu nevešel na cestu. Přežil jsem to a marně si kladu otázku, proč mě v takové situaci předjížděl. Byl jsem z toho špatný a za řidičem autobusu jsem se už nevrátil. Oběma přeji, ať se sami vybourají a už nejezdí po našich cestách.

Byl jsem moc rád, že se objevila odbočka na Půlčiny a já jsem mohl sjet z té nebezpečné cesty. Na Půlčiny se jede do poctivého táhlého kopce. Na 3,5 km se překoná 200 metrů na výšku. Já jsem byl rozjetý a nedělalo mně to problémy. Neklesl jsem pod 13 km/hod. V pohodě jsem přijel do vesnice a měl jsem ještě čas do začátku představení. Tak jsem se zastavil u hospody a neslušně si vyslechl rozhovor tří děvčat ve věku kolem 20 roků. No a dozvěděl jsem se, že jedno děvče potřebuje kluka s velkým … V té chvíli jsem se stal technikem a přemýšlel jsem, jaké to jsou hodnoty v centimetrech. Myslím si, že umřu blbý a nikdy se to nedozvím co je nad normál.

Ve 12 hodin měl začít festival, ale nebylo to možné. V té době zvoní zvonice poledne a muselo se se zahájením počkat. Zvonici jsem vyfotil, ale bez kříže na věži a tak vám ji neukáži. Už dlouho jsem tak špatnou fotku neudělal. Přitom zvonice je po rekonstrukci a líbila by se vám.

Na festivalu bylo z mého pohledu málo lidí, ale mně se takové festivaly líbí. Sejdou se zde jen kamarádi a nemusíte si hlídat věci. Nikde není tlačenice a můžete si sednout, kde chcete. Festival má velmi dobré zajištění. To mu poskytuje budova informačního centra. Tak jsou zde velmi hezká WC a můžete se i osprchovat. V dnešním vedru to hodně lidí využilo. V informačním centru jsem získal hodně prospektů a hlavně jsem ukořistil mapu, která pokrývá můj okruh cykloturistické působnosti. Dále zde mají koutek pro děti. Nevím, jestli zde odložíte dítě a po festivalu si jej vyzvednete. Na starosti to měla organizace Sluníčko. Pak už tam bylo několik stánků s občerstvením a suvenýry. Nejvíce mě zaujala udírna s nápisem úschovna pro psy. Úplně živě si umím představit, kolik psů z cyklostezky bych zde nechal uschovat.

Z kapel mě nejvíce zaujala kapela Blue Stone. Hrají bluegrass a ten mám rád. Při poslouchání  písničkářů jsem si uvědomil, že zase přišla doba, kdy vznikají písně vyjadřující nespokojenost národa s vládou v této zemi. Přitom zpěváci byli mladí a tu dobu nepamatují. Je to jen trošku jiné. V dnešní době se lidé stávají chudobnými a politici s bankami bohatnou. Na to všechno pálilo sluníčko a trošku jsem se přismahnul. Hlavně cítím oči a doufám, že budu zítra dobře vidět.

Domů jsem vyrazil před 17 hodinou a jelo se mně dobře. Měl jsem ranní vítr do zad a navíc jsem hodně klesal. Domů jsem přijel brzo a ještě jsem stihl zaběhnout nakoupit do supermarketu.  Naštěstí za mnou nikdo nestál v řadě a nemusel čichat moje propocené oblečení. Dnes bylo dosti teplo.

http://amfolkfest.cz/web2012/

Ujel jsem 104 km, za teplého počasí.

28.07.2012

Karel

Seriál Znamení koně

Ahoj cykloturisti, minulý rok jsem poctivě sledoval TV seriál Znamení koně. Často jsem s kamarády diskutoval na téma, kde se který obraz filmu odehrává. Bylo to pro nás velmi zajímavé. Okolí Zlína dobře známe. Přesto se našlo místo kde jsem nikdy nebyl. Úplně to pravda není. Před mnoha roky jsem jel s kamarádem na kole na Hostýn a spletli jsme si kopec. Tak se stalo, že jsme těmito místy tlačili kolo, abychom na vrcholu zjistili, že jsme na jiném kopci. Byl to jeho poslední výlet se mnou a raději se oženil a kolo pověsil na hák.  Dnes jsem měl, ale spolehlivý tip a jel jsem na jisto.

Vyrazil jsem po 13 hodině směrem na Holešov. Nebylo to lehké. Stále jsem jel proti silném větru a srovnával jsem to s jízdou do kopce. Naštěstí se nesplnily zákony cyklistiky a vítr foukal i při cestě domů. Jel jsem zadarmo. První jsem jel do vesnice Bílavsko. Z mojich fotek znáte hezký pohled na kostelíček v kopci na cestě z Bystřice pod Hostýnem. Když jsem dělal fotky z dálky, tak jsem si našel místo, které hlídal velký pes. Hrozně štěkal a nebylo nic slyšet. Já jsem fotil a najednou cítím ze zadu olizování nohy. Úplně jsem ztuhl, když jsem si představil toho obrovského hlídacího psa. Naštěstí to byl malý pes a chtěl se kamarádit. Po této příhodě jsem dojel do Bílavska a vyfotil kostel. Z vesnice vede stará cesta na ranč. Podle mapy to mělo být průjezdné, ale nebylo. Majitel ranče to přehradil. Naštěstí nechal venku studánku. Tuto studánku najdete i na mapách. Já jsem se musel vydat po louce dolů k cestě. Během cesty jsem fotil koně a zaujal mě kůň bez očí. Snad to měl jen proto, aby se neplašil. Možná se po tomto článku dozvím, proč měl zaslepené oči. Na cestě jsem znovu vyšlapal k ranči. Bylo zde všechno jako ve filmu. Prostředí je zde nádherné a všemu vévodí kopec s kopulí Sv. Hostýna. Dobré je, že se sem můžete dostat po obyčejných cestách. Po fotografování následovala krátká cesta do Bystřice a pak výšlap na Hostýn. Je to poctivý kopec 5 km dlouhý. Už jsem jej jel mockrát a za různého počasí. Dnes to zase vypadalo na škaredé počasí, ale nestalo se tak. Jen na kopci bylo hodně zima a poprvé jsem konstatoval, že je v kostele teplo. Musel jsem si obléknout bundu. Lidé zde chodili oblečení jako na jaro. Na fotce vidíte, že udělali měděnou střechu na přístřešku. Až se to dozví bezdomovci, tak to skončí ve sběrných surovinách

Od kostela jsem to pustil do Rusavy a na Holešov. Za Holešovem jsem opět využil zkratku do Zahnašovic přes průmyslovou zónu. Pro moje kamarády je to určitě cenná informace.

Ujel jsem 82 km, v chladnu a větru.

22.07.2012

Karel

Odkazy na film :

http://cs.wikipedia.org/wiki/Znamen%C3%AD_kon%C4%9B

http://ceskeserialy.juk.cz/znamenikone/

http://www.csfd.cz/film/145171-znameni-kone/

 Fotky z místa filmování :

Fotky z Napajedel :

Fotky z cesty na kole :

Kudlovická dolina 2012

Ahoj cykloturisti, zase přišla zaškňuřená sobota. Od rána nevím, kdy začne pršet. Nakonec se odpoledne vydávám směrem na sever a pak se postupně otáčím do kopců nad Otrokovicemi. Je to taková trasa nahoru a dolu. Minulý rok jsem psal a obnově hospody v Kudlovické dolině. Dnes už to neplatí. Hospoda i sportovní areál je uzavřená. Asi zkrachovali. O kousek dál je turistické odpočivadlo. Prohnala se zde bouřka a je vidět obnovené příkopy podél cesty. V lese je naplavené bláto. Já jsem měl v tomto úseku štěstí. V zatáčce jsem potkal auto. Řidič zatáčku řezal po mojí straně. Naštěstí jsem vyletěl do mělké příkopy a bez pádu zastavil. V tomto případě bylo dobře, že byla podél cesty náplava. Bylo to lepší, než se povozit na čumáku auta.

V Kudlovicích jsem se u pomníku seznámil s cyklistů. Chválil se mně vlastnoručně vyrobeným duralovým rámem. Byl to ten typ rámu, který se u sjezdařů nakonec neujal. Pán byl šikovný a doufám, že pracuje ve firmě, kde své znalosti uplatní. Náš národ má šikovné kutily. Fotku jsem nestihl udělat.

Před Spytihněví jsem se zastavil u pomníčku, který je schovaný pod velkým stromem. Na stavidle pořádali amatérské cyklistické závody po cyklostezce.

Na závěr jsem se zastavil v Otrokovicích Kvítkovicích. Je to v podstatě připojená dědina k městu. Mají zde snaživé hasiče a každý rok je zde nějaké zpestření. Letos Otrokovice poprvé pořádají  Letní slavnosti. V Kvítkovicích byl sraz řezbářů. Dále tam hasiči předváděli starou stříkačku. Na stánku byly paní z Červeného kříže. Tak jsem si uvědomil, že jsem bývalý člen. Na základní škole jsme měli kroužek zdravotníků. Vše doplňovala country kapela s hezkou hudbou.

Ujel jsem 57 km, za zamračeného počasí.

21.07.2012

Karel

Fotky z cesty :

Fotky z akce v Kvítkovicích :

Slovácký Slavín

Ahoj cykloturisti, od minulého roku se stále chystám do Kněždubu. Minule jsem jen vesnici projel a teď to chci napravit.

Vyjel jsem před polednem a kousek za Otrokovicemi jsem potkal několik skupin pionýrů. Hráli orientační hru s hledáním hádanky. Napadlo mě, že ty děti jsou pro hru zapálené stejně, jako jsme to hráli my v jejich věku. Vyfotil jsem jeden obrázek. Za Starým Městem jsem uviděl oslíka a neodolal jsem mu udělat fotku. On za odměnu zvedl kopýtko. Na štěrkáči před Ostrožskou jsem vyfotil lekníny. Na jezeře byl klid. Počasí bylo zamračené a nikomu se nechtělo k vodě. Ve Veselí jsem na kopci uviděl jak říkám parní válec. No motor má trošku jiný. Ve vesnici Žeraviny jsem se zastavil u vinných sklípků a pokecal s kozičkami. Za odměnu jsem jim udělal také fotku. No a pak už následovala dlouhá panelová cesta a byl jsem v cíli.

V Kněždubu jsem vyjel kousek od hospody. Všimněte si, jak byla kdysi malovaná. Patřila Jednotě. Kousek vedle byla náves a autobusová zastávka. Prostě nejdůležitější věci na dědině. Po kousku jsem přijel k rodnému domku malíře Antoše Frolka a pak bratří Úprků. Zde je malé muzeum. Službu měl mladý student a chvíli jsme pokecali. Koupil jsem si pohlednice a knížku. Nahlédl jsem do malých místnůstek, kde početná rodina vyrůstala. Z našeho pohledu je to něco nemožného. Tenkrát byli lidé skromní a vážili si toho, co měli. Přesto se i ve skromných podmínkách rodili význačné osobnosti. Na odkazech si můžete přečíst zajímavosti.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jo%C5%BEa_Uprka

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kn%C4%9B%C5%BEdub

http://www.tasov-ho.cz/antos-frolka/d-7291

Dál už jsem projel vesnicí a teď mě mrzí, že jsem nezajel na hřbitov. V podstatě podle toho se jmenuje můj článek. Snad to někdy napravím. V článcích si přečtete, že Úprka žil v Hroznové Lhotě. Já jsem se tam snažil před několika roky fotit, ale byl jsem neúspěšný. Rodina si nepřeje být rušena turisty. 

Teď už jsem měl jet ke Svatému Antoníčkovi, ale nevyšlo to. Od jihu se přihnaly těžké mraky a já jsem se schoval pod přístřešek u rybníka za Kozojídkama. Přístřešek měl plátěnou střechu přivázanou na kůly. Já jsem si v tom větru připravil evakuační plán, jak utéci až to vítr shodí. K tomu dovnitř vítr přinášel kapky deště. Vše dobře dopadlo a já jsem ve zdraví vyrazil domů. Ve Veselí bylo vidět, že zapršelo dost.  Jak jsem se vzdaloval na sever, tak bylo sucho a myslím si, že se mrak zatočil na Brno. U nás zase nezapršelo. Doufám, že povodně nepřijdou. Před Kostelanama jsem se zastavil u malé nádherné tůňky. Je škoda, že to nádherné prostředí nedokážu vyfotit. Představte si, že tak krásné to zde bylo všechno, než jsme přišli my lidé. Začali jsme přetvářet přírodu k tomu, co teď máme.

Ujel jsem 103 km, za teplého zamračeného počasí.

11.07.2012

Karel

Zlacká studánka

Ahoj cykloturisti, odpoledne jsem chtěl vyrazit na 100 km dlouhý výlet, ale přišly těžké mraky a čekal jsem, co z toho bude. Nebylo nic. Ani kapka nespadla. Bylo už hodně pozdě a tak jsem se rozhodl zajet na Velehrad. Chtěl jsem se podívat, jak dokončili úpravy proti předminulému týdnu. 

Na Velehradě už bylo všechno hezké a dokonce nebylo ani poznat, že tam minulý týden proběhly oslavy. Na první fotce vidíte, že věž kostela pomalu padá. Nebo mám křivé ruky. Nápad se Zlackou studánkou jsem dostal. Když jsem si uvědomil, že hodně z vás teď jezdí na kole a má žízeň. Je dobré vědět, kde teče voda. O studánce jsem našel i povídačku :

http://www.chriby.cz/mistopis.php?id=102

Když si to přečtete, tak si uvědomíte, že do všeckých průserů chlapy strčíja ženské. Pořád nemajů dost. Našel jsem i jiné vysvětlení názvu studánky, ale toto stačí. Voda tam tekla v dosti silném proudu. Na Bunč jsem vyjel v pohodě a pak jsem se spustil do Kostelan. Za rančem jsem zažil překvapení. Silničáři postříkali cestu asfaltem a na to nasypali drť. Pro cyklisty je to na rozbití huby. To samé máme před Kurovicemi. Nebezpečné je to v tom, že auta odtlačí drť na krajnici do hromádek a když to toho vjede cyklista předním kolem, tak nemá moc šancí se vyhnout pádu. U Moravy před Otrokovicemi jsem viděl vodáky, jak přenášejí své plavidlo. Je zde neprůjezdný jez. Vedle se už, ale staví zdymadlo. Spíš opravuje, to co Baťa začal. Bylo to hodně roků pod hlínou.

Úplně na konec vidíte, jak doplňuji energii po výletě. Doktorom o zdravé stravě nic nevěřte. Stejně umřete.

Ujel jsem 57 km, za zamračeného počasí.

09.07.2012

Karel

Bikemaraton Drásal 2012

Ahoj cykloturisti, je krásné horké počasí a v Holešově se koná Bikemaraton Drásal. Letos jsem se rozhodl zajet přímo do místa cíle. Jiné roky jsem jezdil na různá zajímavá místa na trati, ale letos jsem zvolil snadnější variantu.

Z Otrokovic jsem vyjížděl kolem koupaliště a už ráno tam bylo hodně lidí u vody. Cesta do Holešova proběhla bez žádného zážitku na silnici. Cíl je v zámecké zahradě a mně se toto prostředí moc líbí. Myslím si, že je zde hodně místa pro zázemí závodníků i pobavení diváků. Nakonec parky by měly sloužit lidem. Na fotkách vidíte, kolik zde bylo různých stánků. Lidé si mohli koupit věci na kolo nebo prohlédnout reklamní materiály. Jako první fotku jsem nechal kyslíkový stan. Myslím si, že jej mnozí budou potřebovat.

Na místo jsem dojel malou chvíli před příjezdem prvního závodníka. Ten to zvládl ve výborném čase pod pět hodin. Trať je dlouhá 115 km s převýšením 3200 m. Další podrobnosti se dozvíte na :

http://www.drasal.cz/

Mezi závodníky byly velké rozestupy a dlouho jsem čekal. Je vidět, že závodní špička má velký odstup od běžných závodníků. Postupně jsem se přemístil od cíle až na konec zahrady. Pak jsem ještě zajel do Dobrotic. Letos zde byla udělaná změna a nejelo se kolem koníků.

Letošní rok je velké vedro a sucho. Tak je trasa velmi rychlá, ale namáhavá z pohledu dehydratace závodníků.

Já jsem ujel pohodově 49 km, a ani jsem nepotřeboval občerstvení.

07.07.2012

Karel

Cyklostezka Mutěnka po železničním náspu

Ahoj cykloturisti, minulý rok jsem napsal nějaké cestopisy do okolí města Kyjova. Napřed jsem tam jezdil do nemocnice a nakonec do pohřební služby. V nemocnici se snažili, ale nebylo pomoci v těžké nemoci. V té době panovalo studené a deštivé podzimní počasí. Musel jsem jezdit v čepce a rukavicích, někdy i v pláštěnce. Do batohu jsem si bral termosku s čajem. Při poslední jízdě jsem si vybavil celé dětství a tekly mě při tom slzy. To jsem jel do nemocnice převzít pytel s tím, co zbylo. Tenkrát jsem si však všimnul, že se mně v této oblasti líbí a že se sem brzo vrátím. Dnes nastal den, kdy jsem se k tomu rozhodl.

Vyjel jsem v pravé poledne do rozpáleného dne. Na cyklostezce podél Baťova kanálu byl klid. V horkém počasí se nikomu nechtělo šlapat do pedálů. První zastávku jsem si udělal na Pahrbku. Zrovna se tam fotila velká skupina vodáků. Všichni měli stejná trička. Já jsem se nabídnul, že jim udělám jejich fotoaparátem společnou fotku. V té chvíli se tam zastavili cykloturisté a pán měl brašnu Arsenál. Tak jsem se ho zeptal, jestli mu někdy vyskočila za jízdy z nosiče. Řekl ano, několikrát, ale nikdy kvůli tomu nespadl. Tak jsem mu doporučil, ať si brašny zajišťuje drátem.

Dále jsem jel po cyklostezce jako drak a pozoroval, jak jsou všechny hospůdky na trase plné žíznivých cyklistů. Za Nedakonicemi jsem musel najet na cestu a divil jsem se, kolik jezdí o svátcích kamiónů po cestách. Byl to i hodně dlouhý valník. Chápu to v případě dovážení potravin. Na to jsou výjimky. V Moravském Písku jsem se rozhodl vyzkoušet zkratku po polní cestě a podařilo se mně dojet do Bzence. Mělo to jen jednu chybu. Polní cesta je složena ze suchého písku a já jsem dostal smyk. Pěkně jsem si zatancoval. Naštěstí jsem nespadl. Před Bzencem mně zastavili manželé cykloturisté a chtěli poradit cyklotrasu, tak aby se dostali do večera do Hodonína. Chtěli toho hodně vidět a času měli dost. Měli dobrá kola a žádný stan a spacák. Dozvěděl jsem se, že nic s sebou netahají a vždy přespí v hotelu. Jsem zvědavý, který náš hotel jim schová kola. Tak jsem jim poradil co by zde v okolí mohli vidět. Asi největší lákadlo byl zámek Milotice s tím, že se tam točil film o básnících. Před Kyjovem jsem měl ještě jeden zajímavý zážitek.  Potkal jsem samostatně za sebou dvě cykloturistky v miniplavkách. A já jsem najednou pocítil, že se mně špatně šlape a mám těsné kraťasy. No bylo to tím horkem.

Na hledání cyklotrasy po železničním náspu jsem se předem nepřipravil a musel jsem zajet na informace do města. Zde jsem byl velmi mile překvapen. Ujala se mě šikovná slečna a snesla všechny možné mapy, které bych mohl potřebovat. Každou mapu okomentovala v čem je pro moji cykloturistiku dobrá. Bylo vidět, že okolí dobře zná. Obzvláště, když skupinka cykloturistů projevila zájem navštívit nějaké vinné sklípky. To byla ve svém živlu a podala informace snad i tom, co kde mají v sudech. Chlapi byli moc spokojení a venku jsem slyšel, jak slečnu za znalosti chválí. Já jsem si přibral ještě další volné materiály a budu je půjčovat kamarádům. On si vždy někdo přečte můj cestopis a přijde si půjčit mapu a prospekt k dané oblasti.

Železniční násep s cyklotrasou jsem našel na první pokus. Slečna měla dobré vysvětlovací schopnosti a její náčrt do plánku města byl výborný. Pro ty co by to chtěli najít sami je jednoduchá rada. Je to ze zadu Šroubáren Kyjov.  Zde je potřeba říct, že město se podílelo na stavbě zajímavé cyklotrasy a přitom nikde na oficiálně značených cyklotrasách procházejících městem není cedule se šipkou na novou cyklotrasu. Pokud tam někdo nepojede za tímto cílem, tak se to nedozví. Třeba bude riskovat na frekventované silnici. Já jsem jel směrem na Mutěnice a měl jsem pocit, že jedu z kopce. Byla to pohodová jízda. Potkal jsem tam málo cyklistů a většinou to byly rodiny s dětmi. Velmi zajímavé bylo projíždět bývalými nádražími. Vyvolávalo to ve mně vzpomínky na minulé časy. Taková ta špinavá ČSD nádraží s posranými WC a neochotnými nádražáky. Hodně jsem ve svém životě s kolem cestoval a moje zážitky nejsou k ČSD kladné. Pokud můžu, tak jedu raději na kole celou trasu. Vlaku se vyhýbám jak čert kříži. Všimnul jsem si, jak pečlivě zajistili místa, kde cyklostezka kříží silnici. Projektant udělal vše pro bezpečnost cykloturistů. Také toho využili místní hostinští a na všechna vhodná místa rozmístili reklamy se šipkou ke své hospodě.  Nakonec jsem přijel k hromadě hlíny a cyklostezka skončila. Tuto fotku jsem použil jako úvodní. Snad nikoho nepřivedu v omyl. Projel jsem se mezi poli, lužními lesy a kolem jezer.

V Mutěnicích jsem se zastavil na návsi u velkého lisu na hrozny. Bylo to pro mne dobré, aniž bych to tušil. V mém směru právě řádila bouřka a hodně pršelo. Já jsem se schoval jen před pár kapkami. Dal jsem si kokosovou tyčinku v čokoládě. Bylo potřeba doplnit cukry na dlouhou etapu. Odhadoval jsem to na 150 km a toto bylo jediné jídlo, které jsem si vzal. Dobře jsem věděl, že v takovém vedru bych neměl hlad.  Do Hodonína jsem raději vyrazil po silnici. Nechtěl jsem jet po blátě. Na cestě bylo spousta vody a já jsem z toho měl osvěžení, když kolem projel bezohledný řidič a ostříkal mě. V Hodoníně jsem ihned našel cyklotrasu vedoucí přes město a nabral jsem směr do Petrova.

V Petrově jsou vinné sklepy a určitě si vzpomenete, jak jsem se zde minulý rok schovával při cestě do Rakouska před silným deštěm. Dnes zde byly nějaké slavnosti. Ve stínu pod stromy leželi vyčerpaní cyklisté. Já jsem si v hydrantu nabral studenou vodu do flašek. Někdo si tam zrovna chladil flašku s vínem. Chvíli jsem pokecal s cykloturisty a vydal jsem se po cyklotrase do Strážnice. Na okraji města jsem vyfotil bývalé hradby a ve městě sluneční hodiny. K večeru už byly unavené a nic neukazovaly. Po chvílích jsem upíjel vodu z flašek. Potřeboval jsem doplnit hodně tekutin. To co jsem dopil, za Hodonínem bylo teplé jako chcanky. Ve Strážnici to mám domů 50 km a vím, že to dokážu zajet něco přes dvě hodiny. Dnes jsem ani necítil stovku v nohou. Jelo se mně moc dobře. Trošku to byla otrava v úseku od Ostrožské do Kunovic. Vracelo se zde hodně cyklistů od jezera a já jsem měl problém je předjet. Stále jsem se snažil udržovat rychlost trošku pod 30 km/hod. To je asi maximální cestovní rychlost pro horská kola. Zato za Hradištěm jsem to mohl rozjet na plno a domů jsem přijel brzo 19:30 hod. Umyl jsem si čumáček a běžel jsem nakupovat do Alberta. Zde to byla hrůza. Jeli na jednu pokladnu a v řadě stálo asi padesát lidí. Nakonec se jim nás zželelo a přidali jednu paní do pokladny. Chudáci lidé, kteří stáli v řadě se mnou. Já jsem musel hrozně smrdět. Všude jsem měl zaschlou sůl. Teď už mám nakoupeno i na celý příští týden.

Ujel jsem 147 km, za velmi teplého počasí. Stihl jsem to za odpoledne pod osm hodin. Tak je vidět, že si i odpoledne můžete udělat nádherný okruh. S výletem jsem moc spokojený a všem doporučuji navštívit okolí Kyjova. Třeba i nově postavený větrný mlýn v Bukovanech se skanzenem, o kterém jsem už dříve psal.

05.07.2012

Karel

 Trasa :

Výroční oheň 2012

Ahoj Cykloturisti, každý rok dostavám pozvánku k Výročnímu táborovému ohni na trampské osadě Žlutý kvítek. Letos jsem se rozhodl, že udělám průzkum cyklotrasy podél Bečvy a domů se vrátím delší trasou.

V sobotu jsem vyjel až ve 13 hodin. Když jsem vyšel ven, tak jsem dostal tepelnou facku. Venku byl opravdický pařák. Vyjel jsem směrem na Tlumačov a začal mně po mém těle téct pot. Bylo vidět, jak kapky potupu vylézají z kůže a tečou po ruce. To samé bylo na hlavě. Pot mně tekl do očí a očí mě hrozně pálily. Stále jsem si je utíral. Před Tlumačovem jsem měl blbý zážitek. Auto v protisměru se přede mnou na místě otočilo. Hrozně mu hvízdaly gumy a netrefil mě. Nechápu, proč se musel tak náhle otočit a přímo přede mnou. Byl jsem z toho vystrašený a těšil jsem se na cyklostezku. Za Moštěnicemi jsem se zastavil u minerálního pramenu a umyl jsem si čumáček. Vy toto místo znáte jako dodavatele minerálek. V Přerově jsem se rozhodl pod nemocnicí najet na cyklostezku, ale bylo tam upozornění. Cyklostezka je uzavřená. Cyklisté mně řekli, že můžu klidně jet. Nechtělo se mně vracet na cestu. Podél Bečvy to byla pohoda. Nakukoval jsem na písčité pláže, jak se tam lidé opalují a hlavně ochlazují ve vodě. Já jsem se potil na kole.

Před Osekem psali, že probíhá na cyklostezce cyklistický závod, ale já už jsem přijel pozdě. Cyklisté měli kola pověšená a lili do sebe nápoje. U jezera bylo plno. V Lipníku jsem přejel na druhý břeh a jel jsem po cyklostezce pod hrad Helfštýn. Při fotografování se u mě zastavil cyklista a dali jsme se do řeči. Říkal, že si koupil jako já brašny Ortlieb. Arsenal jsou blbé tašky. Rozpadly se mu za jízdy. Tento týden se chystá do Německa podél Dunaje. Jede si hledat práci. Rozloučili jsme se já jsem pokračoval pod hrad. Zde jsem byl moc zvědavý, jestli je zde nová cyklostezka a byla. Jen na jednom úseku byla asi na jeden kilometr přerušená šotolinou. Myslím si, že je to dáno tím, že je to cesta pro chataře. To by EU neproplatila. Po krásné cyklostezce jsem dojel až k části Rybáře. Dále pokračuje asfalt až do Hranic. To znamená, že se tento úsek dá projet suchou nohou. Zde jsem přejel po krásném mostě pro cyklisty na druhý břeh.

Tak a končí rovinky. Od teď už jen stoupám až do Partutovic k větrnému mlýnu. Kopec je přes vesnici dlouhý 4 km a musel jsem si dát lehký převod. Na návsi jsem toho už měl dost a pod záminkou fotografování krásné zemědělské usedlosti jsem se schoval do stínu. U větrného mlýna jsem už byl mockrát a fotky ode mne znáte. Pak následoval výjezd na vrchol a romantický sjezd k Panně Marii ve skále. Sjezd je tak prudký, že jsem se přesunul dozadu, za sedátko. U pramene bylo moc lidí. Já jsem měl v plánu si umýt čumáček a dobře vypláchnout láhve. Chtěl jsem si nabrat vodu a mít jistotu, že se nezačne brzo kazit. Do řady jsem si nestoupnul a šel jsem hned k první skupince. Oni měli obrovské barely na vodu. Požádal jsem je, ať mě nechají nabrat vodu do flašek. Z umývání nic nebylo. Dali jsme se do řeči a dozvěděl jsem se, že jsou z pionýrského tábora a vybouchl jim přívod vody. O děti se musí postarat. Nevím, jak dlouho jim ta voda v takovém vedru vydrží.

Tak a mám před sebou poslední kopec. Dobře jej znám. Je dlouhý 4 km a hodně strmý. Naštěstí vede lesem a není tam takové vedro. Já jsem se rozhodl, že začnu do těla dodávat tekutiny. Vždy asi po 1 km jsem se napil. Do večera musím vypít 2 litry tekutin. V Klokočově mám divný pocit. Za každým barákem jsou schovaní policajti. Až na vrcholu jsem pochopil. Jsou tam mladí lidé v černém oblečení. Pořádají technoparty. Divili se, že mě nechali policajti projet. Přejel jsem přes kopec a sjel do údolí s osadou. Nejdříve jsem se rozhodl vykonat hygienu. Vlezl jsem do potoka a umýval jsem se. Namočil jsem si ponožky, ale to nevadí. Za chvíli uschnou. Na osadu se prodírám v metr vysoké trávě a vymletým podkladem od deště. Konečně jsem na osadě. Vyvlekl jsem kolo, jak se dalo. V nejhorším případě bych vynesl tašky zvlášť.

Na osadě jsme se vítali a sdělovali jsme si poslední zážitky. Umístil jsem si kolo pod strom a rozhodl jsem se, že v takovém vedru nebudu stavět přístřešek. Už mě začal srát rambajs z technoparty. Ono se to k nám neslo údolím. Všichni byli zklamaní, že se nám to tentokráte nepodaří hezky užít. Oheň jsme slavnostně zapálili, ale nebylo slyšet, co náš kamarád říká. Chudáci lidé z vesnice, kteří to musí poslouchat. Pak už začal pořad s hraním a vyprávěním zážitků. Vydrželi jsme až do 4 hodin. Málokdo šel spát. V tom hluku to nešlo. Nevím, jak může takové hrozné hudební odvětví existovat. Ležel jsem u ohně a ani jsem spací pytel nerozbalil. Táborák krásně hřál a když mně začalo být zima, tak jsem se rozhodl jet domů.

Sbalil jsem si věci a vyjel jsem ve 4:30 hod bez spánku. Jel  jsem pomalu za doprovodu rambajzu. Tomu nešlo uniknout. Ještě po 20 km to bylo slyšet. Trasu znám a pomalu jsem vyjel na kopec. Je zde snad nejvýše umístěná železnice na Moravě. Pak jsem sjel do Budišova a znovu přišly serpentiny směrem do vojenského prostoru. Ve Staré Vodě jsem zajel ke studánce a uvařil jsem si snídani. Byla tam taková zima, že jsem se musel obléci. O poutním místě si přečtete informace na fotkách. Po snídani jsem jel do Libavé. Cesta je zpestřená 12% stoupáními po kostkách. Na fotkách to vypadá jako sranda. V Libavé jsem vyfotil větrný mlýn a za jízdy se zvednutou rukou poničený kostel. Přes vysoký plechový plot bych neviděl. Dále jsem sjel do Domašova. Stále jsem se pohyboval v nadmořské výšce nad 600 m. Z města se musí vyšlapat několik serpentin směrem na Jívovou. Já mám tento úsek moc rád. Připomíná mně to horské louky z Alp. Za vesnicí se prudce klesá a na Svatý Kopeček se musí z Dolan vyšlapat pořádný kopec.

U kostela se chystali přivítat nějakého významného politika. Byly tam děti v krojích a dechová kapela. Já už jsem věděl, že mám před sebou posledních 75 km. V podstatě sjezd a rovinky po Hané. Za kostelem jsem snědl sardinky a vyrazil. Cestou jsem se občas zastavil u jezer. Lidé se tam opalovali a neměli plavky. Bylo mně blbé jít mezi ně a umývat si čumáček. Tak jsem to musel vydržet až do Chropyně. To už jsem byl ve stavu, že se mně chtělo z vody ve flaškách zvracet. Voda byla teplá a hňusná.  Přesto jsem se nutil pravidelně pít. Občas jsem to vyplivnul. U minerálního pramene byli dělníci a mně nešlo do hlavy, proč pijí léčivou vodu. Brzo jsem pochopil. Oni tam měli ponořené lahváče. Aj jsem si říkal, že by mně mohli nabídnout. Určitě bych neodmítnul. No, pil jsem léčivou vodu a žaludek se obracel. Za Kroměřížem jsem dohnal  cyklistu a cyklistku. Slečna už jela jen v háku a ztrácela se. Měla toho plné zuby. Chtěli poradit restauraci s jídlem. Doporučil jsem Kvasice na cyklostezce. Oni jeli z Kralického Sněžníku do Hodonína. Když si pomyslím, kolik toho měli v nohách a před sebou měli ještě aspoň 70 km, tak ta holka musela dojet domů na mrtvolu. V sobotu vyjížděli na výlet. Udělali to v podstatě na otočku. To já jsem proti nim žabař.

Domů jsem dojel v pohodě a šel jsem si nakoupit. Koupil jsem si 1,5 Litru piva plastovou láhev. Tu jsem do večera vypil i s dalším čajem a spoustou minerálky. Moje tělo si všechno bere do sebe a vůbec nepotřebuji WC. Kam se ta všechna tekutina asi schová?

Ujel jsem celkem 230 km, za velmi horkého počasí.

01.07.2012

Karel

Fotky od ohně :



Cesta tam :



Cesta domů :