pátek 6. července 2012

Cyklostezka Mutěnka po železničním náspu




Ahoj cykloturisti, minulý rok jsem napsal nějaké cestopisy do okolí města Kyjova. Napřed jsem tam jezdil do nemocnice a nakonec do pohřební služby. V nemocnici se snažili, ale nebylo pomoci v těžké nemoci. V té době panovalo studené a deštivé podzimní počasí. Musel jsem jezdit v čepce a rukavicích, někdy i v pláštěnce. Do batohu jsem si bral termosku s čajem. Při poslední jízdě jsem si vybavil celé dětství a tekly mě při tom slzy. To jsem jel do nemocnice převzít pytel s tím, co zbylo. Tenkrát jsem si však všimnul, že se mně v této oblasti líbí a že se sem brzo vrátím. Dnes nastal den, kdy jsem se k tomu rozhodl.

Vyjel jsem v pravé poledne do rozpáleného dne. Na cyklostezce podél Baťova kanálu byl klid. V horkém počasí se nikomu nechtělo šlapat do pedálů. První zastávku jsem si udělal na Pahrbku. Zrovna se tam fotila velká skupina vodáků. Všichni měli stejná trička. Já jsem se nabídnul, že jim udělám jejich fotoaparátem společnou fotku. V té chvíli se tam zastavili cykloturisté a pán měl brašnu Arsenál. Tak jsem se ho zeptal, jestli mu někdy vyskočila za jízdy z nosiče. Řekl ano, několikrát, ale nikdy kvůli tomu nespadl. Tak jsem mu doporučil, ať si brašny zajišťuje drátem.

Dále jsem jel po cyklostezce jako drak a pozoroval, jak jsou všechny hospůdky na trase plné žíznivých cyklistů. Za Nedakonicemi jsem musel najet na cestu a divil jsem se, kolik jezdí o svátcích kamiónů po cestách. Byl to i hodně dlouhý valník. Chápu to v případě dovážení potravin. Na to jsou výjimky. V Moravském Písku jsem se rozhodl vyzkoušet zkratku po polní cestě a podařilo se mně dojet do Bzence. Mělo to jen jednu chybu. Polní cesta je složena ze suchého písku a já jsem dostal smyk. Pěkně jsem si zatancoval. Naštěstí jsem nespadl. Před Bzencem mně zastavili manželé cykloturisté a chtěli poradit cyklotrasu, tak aby se dostali do večera do Hodonína. Chtěli toho hodně vidět a času měli dost. Měli dobrá kola a žádný stan a spacák. Dozvěděl jsem se, že nic s sebou netahají a vždy přespí v hotelu. Jsem zvědavý, který náš hotel jim schová kola. Tak jsem jim poradil co by zde v okolí mohli vidět. Asi největší lákadlo byl zámek Milotice s tím, že se tam točil film o básnících. Před Kyjovem jsem měl ještě jeden zajímavý zážitek.  Potkal jsem samostatně za sebou dvě cykloturistky v miniplavkách. A já jsem najednou pocítil, že se mně špatně šlape a mám těsné kraťasy. No bylo to tím horkem.

Na hledání cyklotrasy po železničním náspu jsem se předem nepřipravil a musel jsem zajet na informace do města. Zde jsem byl velmi mile překvapen. Ujala se mě šikovná slečna a snesla všechny možné mapy, které bych mohl potřebovat. Každou mapu okomentovala v čem je pro moji cykloturistiku dobrá. Bylo vidět, že okolí dobře zná. Obzvláště, když skupinka cykloturistů projevila zájem navštívit nějaké vinné sklípky. To byla ve svém živlu a podala informace snad i tom, co kde mají v sudech. Chlapi byli moc spokojení a venku jsem slyšel, jak slečnu za znalosti chválí. Já jsem si přibral ještě další volné materiály a budu je půjčovat kamarádům. On si vždy někdo přečte můj cestopis a přijde si půjčit mapu a prospekt k dané oblasti.

Železniční násep s cyklotrasou jsem našel na první pokus. Slečna měla dobré vysvětlovací schopnosti a její náčrt do plánku města byl výborný. Pro ty co by to chtěli najít sami je jednoduchá rada. Je to ze zadu Šroubáren Kyjov.  Zde je potřeba říct, že město se podílelo na stavbě zajímavé cyklotrasy a přitom nikde na oficiálně značených cyklotrasách procházejících městem není cedule se šipkou na novou cyklotrasu. Pokud tam někdo nepojede za tímto cílem, tak se to nedozví. Třeba bude riskovat na frekventované silnici. Já jsem jel směrem na Mutěnice a měl jsem pocit, že jedu z kopce. Byla to pohodová jízda. Potkal jsem tam málo cyklistů a většinou to byly rodiny s dětmi. Velmi zajímavé bylo projíždět bývalými nádražími. Vyvolávalo to ve mně vzpomínky na minulé časy. Taková ta špinavá ČSD nádraží s posranými WC a neochotnými nádražáky. Hodně jsem ve svém životě s kolem cestoval a moje zážitky nejsou k ČSD kladné. Pokud můžu, tak jedu raději na kole celou trasu. Vlaku se vyhýbám jak čert kříži. Všimnul jsem si, jak pečlivě zajistili místa, kde cyklostezka kříží silnici. Projektant udělal vše pro bezpečnost cykloturistů. Také toho využili místní hostinští a na všechna vhodná místa rozmístili reklamy se šipkou ke své hospodě.  Nakonec jsem přijel k hromadě hlíny a cyklostezka skončila. Tuto fotku jsem použil jako úvodní. Snad nikoho nepřivedu v omyl. Projel jsem se mezi poli, lužními lesy a kolem jezer.

V Mutěnicích jsem se zastavil na návsi u velkého lisu na hrozny. Bylo to pro mne dobré, aniž bych to tušil. V mém směru právě řádila bouřka a hodně pršelo. Já jsem se schoval jen před pár kapkami. Dal jsem si kokosovou tyčinku v čokoládě. Bylo potřeba doplnit cukry na dlouhou etapu. Odhadoval jsem to na 150 km a toto bylo jediné jídlo, které jsem si vzal. Dobře jsem věděl, že v takovém vedru bych neměl hlad.  Do Hodonína jsem raději vyrazil po silnici. Nechtěl jsem jet po blátě. Na cestě bylo spousta vody a já jsem z toho měl osvěžení, když kolem projel bezohledný řidič a ostříkal mě. V Hodoníně jsem ihned našel cyklotrasu vedoucí přes město a nabral jsem směr do Petrova.

V Petrově jsou vinné sklepy a určitě si vzpomenete, jak jsem se zde minulý rok schovával při cestě do Rakouska před silným deštěm. Dnes zde byly nějaké slavnosti. Ve stínu pod stromy leželi vyčerpaní cyklisté. Já jsem si v hydrantu nabral studenou vodu do flašek. Někdo si tam zrovna chladil flašku s vínem. Chvíli jsem pokecal s cykloturisty a vydal jsem se po cyklotrase do Strážnice. Na okraji města jsem vyfotil bývalé hradby a ve městě sluneční hodiny. K večeru už byly unavené a nic neukazovaly. Po chvílích jsem upíjel vodu z flašek. Potřeboval jsem doplnit hodně tekutin. To co jsem dopil, za Hodonínem bylo teplé jako chcanky. Ve Strážnici to mám domů 50 km a vím, že to dokážu zajet něco přes dvě hodiny. Dnes jsem ani necítil stovku v nohou. Jelo se mně moc dobře. Trošku to byla otrava v úseku od Ostrožské do Kunovic. Vracelo se zde hodně cyklistů od jezera a já jsem měl problém je předjet. Stále jsem se snažil udržovat rychlost trošku pod 30 km/hod. To je asi maximální cestovní rychlost pro horská kola. Zato za Hradištěm jsem to mohl rozjet na plno a domů jsem přijel brzo 19:30 hod. Umyl jsem si čumáček a běžel jsem nakupovat do Alberta. Zde to byla hrůza. Jeli na jednu pokladnu a v řadě stálo asi padesát lidí. Nakonec se jim nás zželelo a přidali jednu paní do pokladny. Chudáci lidé, kteří stáli v řadě se mnou. Já jsem musel hrozně smrdět. Všude jsem měl zaschlou sůl. Teď už mám nakoupeno i na celý příští týden.

Ujel jsem 147 km, za velmi teplého počasí. Stihl jsem to za odpoledne pod osm hodin. Tak je vidět, že si i odpoledne můžete udělat nádherný okruh. S výletem jsem moc spokojený a všem doporučuji navštívit okolí Kyjova. Třeba i nově postavený větrný mlýn v Bukovanech se skanzenem, o kterém jsem už dříve psal.

05.07.2012

Karel

 Trasa :




Žádné komentáře:

Okomentovat