středa 11. července 2012

Slovácký Slavín


Ahoj cykloturisti, od minulého roku se stále chystám do Kněždubu. Minule jsem jen vesnici projel a teď to chci napravit.

Vyjel jsem před polednem a kousek za Otrokovicemi jsem potkal několik skupin pionýrů. Hráli orientační hru s hledáním hádanky. Napadlo mě, že ty děti jsou pro hru zapálené stejně, jako jsme to hráli my v jejich věku. Vyfotil jsem jeden obrázek. Za Starým Městem jsem uviděl oslíka a neodolal jsem mu udělat fotku. On za odměnu zvedl kopýtko. Na štěrkáči před Ostrožskou jsem vyfotil lekníny. Na jezeře byl klid. Počasí bylo zamračené a nikomu se nechtělo k vodě. Ve Veselí jsem na kopci uviděl jak říkám parní válec. No motor má trošku jiný. Ve vesnici Žeraviny jsem se zastavil u vinných sklípků a pokecal s kozičkami. Za odměnu jsem jim udělal také fotku. No a pak už následovala dlouhá panelová cesta a byl jsem v cíli.

V Kněždubu jsem vyjel kousek od hospody. Všimněte si, jak byla kdysi malovaná. Patřila Jednotě. Kousek vedle byla náves a autobusová zastávka. Prostě nejdůležitější věci na dědině. Po kousku jsem přijel k rodnému domku malíře Antoše Frolka a pak bratří Úprků. Zde je malé muzeum. Službu měl mladý student a chvíli jsme pokecali. Koupil jsem si pohlednice a knížku. Nahlédl jsem do malých místnůstek, kde početná rodina vyrůstala. Z našeho pohledu je to něco nemožného. Tenkrát byli lidé skromní a vážili si toho, co měli. Přesto se i ve skromných podmínkách rodili význačné osobnosti. Na odkazech si můžete přečíst zajímavosti.




Dál už jsem projel vesnicí a teď mě mrzí, že jsem nezajel na hřbitov. V podstatě podle toho se jmenuje můj článek. Snad to někdy napravím. V článcích si přečtete, že Úprka žil v Hroznové Lhotě. Já jsem se tam snažil před několika roky fotit, ale byl jsem neúspěšný. Rodina si nepřeje být rušena turisty. 

Teď už jsem měl jet ke Svatému Antoníčkovi, ale nevyšlo to. Od jihu se přihnaly těžké mraky a já jsem se schoval pod přístřešek u rybníka za Kozojídkama. Přístřešek měl plátěnou střechu přivázanou na kůly. Já jsem si v tom větru připravil evakuační plán, jak utéci až to vítr shodí. K tomu dovnitř vítr přinášel kapky deště. Vše dobře dopadlo a já jsem ve zdraví vyrazil domů. Ve Veselí bylo vidět, že zapršelo dost.  Jak jsem se vzdaloval na sever, tak bylo sucho a myslím si, že se mrak zatočil na Brno. U nás zase nezapršelo. Doufám, že povodně nepřijdou. Před Kostelanama jsem se zastavil u malé nádherné tůňky. Je škoda, že to nádherné prostředí nedokážu vyfotit. Představte si, že tak krásné to zde bylo všechno, než jsme přišli my lidé. Začali jsme přetvářet přírodu k tomu, co teď máme.

Ujel jsem 103 km, za teplého zamračeného počasí.

11.07.2012

Karel










Žádné komentáře:

Okomentovat