středa 8. srpna 2012

Veteráni-modelky-mlýny


Ahoj cykloturisti, tuto sobotu se koná hodně akcí a já je chci stihnout. V Kroměříži je výstava veteránů a staré módy. V Oldřichovicích je festival Žejdlík. Já jsem se rozhodl jet první do Kroměříže. Vyrazil jsem po cyklostezce a na náměstí jsem zastihl veterány, jak se registrují. Měli svůj celodenní program. Já jsem se snažil udělat co nejvíce fotek, ale bylo to těžké. Bylo tam moc lidí a udělat fotku bez diváků bylo velmi obtížné. Vždy vám někdo do fotky vlezl. Byli tam lidé, kteří se na mě dívali, jak fotím a přesto mě bezohledně vlezli do záběru. Jako by to dělali naschvál. Já jsem měl situaci ztíženou tím, že jsem stále jednou rukou držel kolo. Bál jsem se jej někde přimknout.


Akce byla doprovázená hudebním vystoupením a předváděním módy z třicátých let minulého století. Dámy se zaměřily na klobouky. Musím říct, že jim to moc slušelo. Tenkrát bylo těžké ženu hezky obléci, aby vás veřejnost nepomlouvala. Dnes si ženská obleče rifle a pomačkané tričko a je vyparáděná. O účesu ani nemluvím. Nejlépe ostříhat na kluka, aby nemusela pečovat o vlasy.

Po shlédnutí programu na náměstí jsem vyrazil podél dálnice na Brno. Je zde pomocná cesta a jet po ní není jednoduché. Musíte dohledávat, kde vede a překonávat sjezdy a prudké výjezdy. Místy se jede jen po kamení. Nakonec jsem nenašel pokračování a sjel jsem na bývalou hlavní cestu. Měl jsem obavy, že na ní bude velký provoz, ale bylo to v pohodě. Potkával jsem hodně cykloturistů. Myslím si, že nestojí za to jet po pomocné cestě. V Nezamyslicích jsem jel k nádraží a do vesnice Dřevnovice. Ona ta cyklostezka začíná kus za nádražím.


Po cyklostezce jsem v pohodě dojel do Morkovic. Popis cyklostezky je v samostatném článku.

V Morkovicích jsem jel směrem k muzeu Košíkářství. To, o kterém jsem před nedávnem psal.


Po cestě jsem potkal slavnostní průvod hasičů. Byli hezky oblečení do uniforem a doprovázela je krojovaná hudba. Byl jsem však v šoku z toho jak, zastavili provoz na silnici. Napříč přes cestu najelo stařičké bílé osobní auto s maličkým modrým majáčkem. Ve slunečním svitu jej nebylo vidět. Ten hasič vyrobil potencionální dopravní nehodu. Naštěstí se zde nenašel žádný rychlý řidič a nevletěl do něj. Kdyby si ten člověk oblékl svítící vestu a vzal do ruky plácačku, tak to bylo mnohem lepší. Z druhé strany zajišťovali zastavení provozu policisté a to bylo provedeno dobře.


Dále už jsem mohl nabrat směr domů, ale mně se nechtělo. Festival mě tolik nelákal. Tak jsem se vydal do Páčlavic. Zde je památník Oty Kříže, který se účastnil výpravy na Severní točnou. O kousek dál je zchátralý zámeček, který slouží jako domov důchodců.

Za vesnicí jsem uviděl hustý kouř. Vycházel z lesa a já jsem odhadl, že je v místě kam jedu. Měl jsem namířeno do Lhoty ke zdravé vodě. Ke studánce se jede po polní cestě a moje cestování se změnilo v terénní cykloturistiku. U studánky je hájenka a někdo zde dělal úklid. Pálili všechno nepotřebné. Od studánky jsem kousek tlačil po zarostlém chodníčku. Navíc v něm byla vymletá rýha od deště a bylo  nebezpečné, po něm jet. Na kopci jsem přijel ke kapličce. Nemohl jsem udělat rozumné fotky. Seděl tam divný poutník. Nebyl jsem schopen odhadnou, jestli má nějaký duševní problém nebo je to náboženský fanatik. Tak jsem tiše obešel místo a odjel.

Směrem k TV vysílači se jede nejprve po hřebeni a pak se stoupá lesem. Na hřebeni byl nádherný výhled do okolí a já jsem se málem vyválel. Nedíval jsem se kam jedu a vjel jsem předním kolem do výmolu v hliněné cestě. V lese je hájenka a spousta odpočívadel s naučnou stezkou. Od nejvyššího bodu se klesá k vesnici Chvalkovice. Je zde odpočívadlo a nádherný výhled do okolí. Já jsem už o tomto místě dříve psal, že je zde vidět až do Vídně. Na druhém konci vesnice jsem vyjel k větrnému mlýnu. Tento mlýn byl použit jako pozadí ve filmu. Přes les a údolí jsem dojel do Kunkovic k dalšímu větrnému mlýnu. O obou místech jsem už vícekrát psal. Fotky mlýnů znáte z různých ročních období.

Abych svoji cestu vylepšil, tak jsem se rozhodl, že pojedu po hipostezce. Je to podle mapy pro jezdce na koních. První jsem musel obejít oplocený objekt JZD Nový dvůr Marie. Projel jsem hustým porostem, ale měl jsem štěstí. Část někdo protáhl traktorem. Pak následoval sjezd po loukách do údolí. Jel jsem do vesnice Strabenice. Je to slepá ulice. Za vsí jsem opět prudce vystoupal na hřeben a začala zase krásná část mojí cesty. Z hřebene jsem se rozhlížel na všechny strany. Byly zde krásné výhledy na Chřiby s rozhlednou. Horší bylo vidět jak nádhernou krajinu ohyzdí sluneční panely. Po hřebeni jsem se dostal k nové rozhledně Zdenička. Už jsem o ní letos psal.


Bylo zde nádherné putování, ale já jsem musel nabrat směr domů. Blížil se večer. Flašky s vodou jsem ve vedru vypil a jídlo jsem už dávno snědl. Dnes se dá říct, že jsem trpěl hlady. Netušil jsme, jak velký výlet si udělám a vzal jsem si jen jednu kokosovou tyčinku. Sjezd do Zdounek a stoupání do velkých kopců ke Kostelanům dobře znáte. Domů jsem dojel hladový a žíznivý. Byl jsem hodně špinavý. Je velké sucho a já jsem byl obalený hnědým prachem z hlíny. Doma jsem si vzal staré kolo se světlem a vyrazil jsem na kopec do Oldřichovic na festival. Při poslechu hudby jsem si lehl pod strom a usnul. V noci mě probudila zima. Neměl jsem dobré oblečení do přírody. Jen cyklistické oblečení. Jak jsem ležel přímo na trávě, tak jsem hodně prochladl. Už vím, co prožívají bezdomovci. Navíc mě pokousal všecek hmyz, který v trávě žije. Asi si myslel, že jsem mrtvola. Domů jsem se vrátil nad ránem se svítáním. V noci byl nádherný úplněk a nebylo ani potřeba svítit. Jízda po hřebeni z Oldřichovic je při úplňku nezapomenutelný zážitek. Z romantiky mě probrala zima ve sjezdu do Otrokovic. Doma jsem musel utišit velkou žízeň a hrozný hlad.

Ujel jsem 135 km v horkém počasí a na závěr jsem v noci prochladl.

04.08.2012

Karel


Žádné komentáře:

Okomentovat