středa 10. října 2012

Rozhledna Bukovanský mlýn


Ahoj cykloturisti, v poslední době jsem vám popsal několik rozhleden a dnes to bude jedna zvláštní. Jedná se o napodobeninu větrného mlýna. Zároveň slouží jako rozhledna.

Dnes se udělal nádherný den a mohl jsem vyjet v krátkých kalhotách. Na cyklostezce jsem potkal spolupracovníka. Měl plný batoh hřibů. Jel již domů a pěkně po větru. Já jsem dřel proti větru. Těšil jsem se, až pojedu domů s větrem v zádech. Na cyklostezce bylo dost cyklistů a nejvíce zmatků dělaly holky. Nevím, čím to dnes bylo. Konečně jsem dojel za Kostelany a cyklostezka skončila. Dále se jede částečně po šotolině. Pak přijde úsek, který neumím objet. Musí se jet po rozbité hlavní cestě. Je hodně úzká a řidiči se zde bezohledně předjíždějí. V Moravském Písku jsem raději najel na polní cestu a jel bezpečně až na cestu do Bzence. Za Bzencem se najede na cyklostezku a dojede se až doprostřed Vracova. Tam jsem zkusil podjet náměstí a napojit se na trasu podél Vracovského rybníka. Je zde asfaltová cyklostezka podél borovicového lesa. Bohužel je už místy od kořenů zvlněná. Pak se jede do Skoronic a po cyklostezce do Kyjova. Jsou zde vinohrady a malý kopec. Zde jsem byl svědkem trápení cyklistického páru. Paní si neuměla při jízdě do kopce zařadit a nakonec šla pěšky. Cykloturistika by měla lidi spojovat, ale v tomto případě to mělo opačný výsledek. Padlo i nějaké ostřejší slovo. Kyjovem jsem projel velmi opatrně a nabral směr Bukovany. Nejdříve jsem potkal jednu hezkou cyklistku na galuskáči a ta na mě zavolala pozdrav. Pak jsem potkal ještě několik děvčat na kole a se všemi jsem se zdravil. Myslím si, že holky na Jižní Moravě mají stále v sobě jiskru. Možná je to tím vínem. Táhlé stoupání a jsem u mlýna.

Zde vidím z dálky hodně zaparkovaných aut a zjišťuji, že se zde konají běžecké závody. S tím jsem nepočítal. Těšil jsem se, jak si sednu na lavičku s výhledem a sním Kaštanovou čokoládu s horkým čajem v termosce. Tak jsem se kolem prošel a rozhodl se sjet dolů na cyklostezku. Bylo zde moc rušno. Děti pouštěly draky a hrály golf. Poblíž v ohradě se jezdilo na koních.

Cestou dolů jsem jel proti větru, ale jen chvíli. Měl jsem strach, aby se vítr neobrátil a já nemusel dřít domů proti větru. Na vinici jsem zastavil u křížka a posvačil. Měl jsem klid a rozhled do krajiny. V dálce jsem viděl jak se u nás ženou mraky. Na předpovědi počasí byl naplánovaný déšť až na noční hodiny. Po svačině jsem vyrazil domů. Bylo stále teplo a dal jsem si jen svítící vestu, aby mě bylo lépe vidět. Jel jsem s větrem do zad a to bylo dobré. V několika vesnicích jsem potkal mladé lidi v krojích.  Byli veselí a nutili mě pít víno. Já jsem si raději nedal. Měl jsem před sebou cestu po hlavní silnici.

Šťastně jsem dojel na cyklostezku v Kostelanech a věděl jsem, že jsem v bezpečí před auty. Ne však před cyklisty a bruslaři. Hodně jich jezdilo neosvětlených a to je nebezpečné. Často jel první se světlem a za ním několik bez světla. Dokonce tak jezdily i rodinky s dětmi. Tatínek s dítětem na sedačce.  Někteří neměli ani odrazky, abych si je nasvítil. Byli tam však i vzorní cyklisté a těm modré blikačky svítily až moc. Myslím si, že by se mělo ustanovit, že je povinností použít na cyklostezce světlo bez blikání. Je to na oči velmi nepříjemné. Má to jen význam na silnici pro auta. Potkal jsem skupinku cyklistů a ti měli všichni modrá světýlka. Z dálky jsem si říkal, co to tam je? Snad nějaká svítící reklama na cyklostezce. Domů jsem dojel v pořádku. Na poslední fotce je vidět jak se jezdí v Nedakonicích na kole do kostela.

Ujel jsem 118km, za hezkého teplého počasí.

06.10.2012

Karel

 

Žádné komentáře:

Okomentovat