neděle 20. dubna 2014

Křížová cesta Šarovy



Ahoj cykloturisti, minulý rok jsem se dozvěděl o aktivitách prováděných v krajině kolem obce Šarovy. Dnes je takové nejisté počasí a tak se vydávám do blízkého okolí. Kdyby začalo pršet, tak rychle dojedu domů.

Z Otrokovic jsem vyrazil přes Kvítkovice a hned jsem viděl policii u dopravní nehody. Tak jsem si říkal, že to není dobrý začátek, kle nic špatného jsem už během cesty nezažil. Vyjet na kopec k Oldřichovicím je namáhavé a trošku jsem se zapotil. Na hoře foukalo a uvažoval jsem, že se obleču do bundy. Nakonec to svítící sluníčko srovnalo.

Za vesnicí Lhota jsem se začal rozhlížet a kus plechu v krajině jsem snadno nalezl. To jsem si nechal na závěr cesty. Dále jsem pokračoval k místu, kde měla být křížová cesta. Doma jsem se díval na stránky www.mapy.cz a žádné takové objekty tam zobrazeny nebyly. Myslím si, že křížová cesta je důležitý orientační prvek. Na mojí mapce jsem to zakreslil. Křížová cesta je trošku zarostená, ale dá se to projet i na kole. Jen klesání je prudké. Kříže z betonu a oceli jsou něčím novým a myslím si, že nevídaným u takového náboženského objektu. My jsme zvyklí vidět na jednotlivých zastaveních křížové cesty nějaké vyobrazení. Zde jsou to všechno stejné bloky betonu. Připomíná to dnešní ekonomicky zaměřenou dobu. Nadělat něčeho stejného v co největším množství a s maximální úsporou to dobře prodat. V tomto případě to neplatí. Myslím si, že je to jedinečná věc, ale dnešní dobu to vystihuje přesně. Přitom stačilo, udělat každé zastavení z betonu nějak jinak. Nepoužít jednu myšlenku, ale mnohem víc nápadů pro každé zastavení. 

Po sjetí do vesnice Šarovy jsem se jel podívat ke kapličce s kříži a pak za vesnici, kde stojí památný kříž z roku 1795. Na pamětní desce obětí války jsem našel svého jmenovce. Doufám, že dnešní konflikt na Ukrajině nevyvolá světovou válku a já se neobjevím jednou na pamětní desce. Už je to sto roků od této války. Lidstvo je stále nepoučitelné. 

Na konci vesnice je lesní asfaltová cesta do velmi prudkého kopce. Je potřeba si dát nejlehčí převod a vyšplhat na horu. Tam kde jsem před chvílí byl. Pak jsem se projel po hřebeni do Lhoty a zastavil u kříže, kde se vzpomíná na lidi, kteří odcestovali do USA. V prostředku vesnice se prudce sjede dolů do údolí k potoku. Cesta je zpevněna starým stavebním materiálem. No a začne zase stoupání k nějakém statku. V ohradách se pasou koně a já jsem nevěděl, jestli nebudu muset projet po soukromém pozemku. Asi ne. Rozzuřený pes štěkal za plotem a nikdo ho na mě nepustil. A jsem u cíle. Před řídítky mám kus plechu v krajině. Názor nějakého turisty je na plechu vyrytý. Já si myslím, že tento plech přesně vyjadřuje krizi současného umění. Umělecky nadaní lidé se snaží udělat cokoliv, jen aby nějak zaujali. Zkusit to, co kdyby našli nový umělecký směr. Nejhorší je, že se asi mezi umělci nenajde nikdo, kdo by o druhém prohlásil, že dělá blbosti. Navzájem si pochlebují a prohlašují svoji práci za umění. Hodnota tohoto objektu by se dala velmi snadno zvýšit. Za starých časů by zde napsali jména partyzánů a na vrchol umístili hvězdu. Dnes by to mohli mladí lidé pomalovat s divokými obrázky. A kdyby se to dalo odvést na kočárku, tak už to dávno bezdomovci z přírody uklidili. 

Na závěr přikládám jedno umělecké dílo z porcelánu. Leží v lese a vím, že určitě hodně lidem dobře posloužilo, než bylo umístěno do lesa a prohlášeno za umění dnešní doby.

Ujel jsem 31 km, za slunečného počasí se studeným větrem.

19.04.2014

Karel

Fotky křížová cesta :


Fotky plech :


Fotky z cesty :




Žádné komentáře:

Okomentovat