Plachetnice

Ahoj cykloturisti, spolupracovník mě pozval na závody plachetnic v Kroměříži. Jeho syn se účastnil závodu. Kde jsou ty časy, když mě zval na závody lodních modelářů. To už je dávno, co jsem vám fotky z této akce posílal. Děti rostou velmi rychle.

Na cestu jsem se vydal odpoledne podél řeky Moravy po cyklostezce. Vzal jsem si dlouhé oblečení. Ráno bylo 5 C a vzduch se stále neohřál. Navíc foukal studený vítr. Na jezeře byli s větrem spokojení. Mohli hezky objíždět kontrolní body. Já jsem fotil na břehu mezi rodiči závodících dětí. Za chvíli závod skončil a začalo kotvení. To bylo velmi zajímavé, jak dostat loď na břeh. Měli přestávku na svačinu a já jsem se rozhodl pokračovat dál.

Když jsem jel naposledy do Zdounek, tak jsem si říkal, jestli by se dalo jet mimo cestu. Dnes jsem to zkusil. Za Kotojedama jsem najel na polní cestu a držel směr podél kolejí do Zdounek. Polní cesta byla ve vysoké trávě. Připadal jsem si jako sběrač klíšťat. Přesto doufám, že žádné nemám. Po chvilce přiletěly černé mraky a musel jsem se schovat pod strom před deštěm. U nádraží v Šelešovicích jsem se rozhodl pro další pokračování podél kolejí. Musel jsem jet po poli. Mohlo mě napadnout, že to nemá pokračování. Až jsem přejel pole, tak tam byl hluboký zarostený potok a za ním neprostupné pole. Tak jsem se rozhodl pro překonání kolejí. Snadné řešení bylo jít po kolejích. Koleje procházely lesním úsekem do zatáčky. Násep byl z vysoko sypaného kamení. Kdyby náhle přijel vlak, neměl bych šanci s kolem v náručí. Tak jsem se po kousku vrátil a přešel na druhou stranu. Najednou jsem se ponořil do kopřiv a trávy až po hlavu. Kolo jsem zvedl nad sebe a hledal jsem v trávě vychozenou cestu od zvěře. Abych se mohl pohybovat kupředu, tak jsem vždy udělal krok předem a zmáčkl trávu. Pak jsem poponesl kolo. Slunce začalo hřát a ve vysoké trávě jsem se pařil. Cítil jsem nějaké vůně z trávy. Alergika by to zabilo. Chvílemi jsem měl hlavu níž než vrchol trávy. Na kolo se motala tráva a já ji trhal. Napadlo mě položit kolo a jít vyšlapat cestu. Naštěstí jsem to neudělal. Když jsem vylezl ven, tak se tráva sevřela a nebylo poznat, kama jsem přišel. Když jsem byl uvnitř, tak jsem myslel na vojáky ve Vietnamu, jak se brodili bažinami plnými hadů. Musel jsem si dělat přestávky. Moje lehké kolo bylo najednou na rameni těžké jako balvan. K tomu se zachytávalo za trávu. Po vylezení na polní cestu jsem si uvědomil, jak byl tento můj čin riskantní. Stačilo si něco udělat a v tom poli by mě nikdo nenašel. Až by to někdy posekli. To by se kombajnér divil, jak by sekal karbonový rám. Já nikdy nevím kama pojedu. Po vyproštění začalo obírání popínavých rostlin z oblečení. Také jsem musel kolo vybalit z trávy. Po dnešku jsem se rozhodl, že přidělám na kolo velký nůž. Mohl by se při mých výletech hodit. Zatím nevím, jak ho bezpečně upevním.

Nalezená polní cesta končila přesně tam, kde jsem vylezl. Dokonce tam byl malý most. Po chvilce jsem byl na cestě a měl jsem úžasný pocit, jak to lehce jede. Stoupal jsem do kopců po úplně obyčejné úzké cestě do vesnice. Na kopci jsem navštívil hřbitov a vyfotil zvon. Také mě zaujaly dva pomníky. Jeden byl voják v I. Světové válce a druhý byl člen SNB, který padl v roce 1946. Pak jsem jel do Kostelan na ranč. Kozy tam lezly po seně.

Ujel jsem 49 km, se zataženou oblohou. Dnes bych potřeboval mačetu.

31.05.2014

Karel

Fotky plachetnic : 

http://parta-svih.rajce.net/2014-05-31-plachetnice

Fotky z cesty :

http://parta-svih.rajce.net/2014-05-31-plachetnice-cesta

Noc kostelů - Malenisko

Ahoj cykloturisti, kamarád mě pozval na akci Noc kostelů. Pozvání jsem přijal do místa, které už od dětství navštěvuji na kole. Je to kostelíček na Malenisku. Vede k němu velmi prudký kopec z kostek. Doposud jsem ten kopec vždy vyšlapal. Za mlada na Favoritce se silničními převody, dnes na terénním kole s lehkými převody.

Z práce jsem vyjel před šestnáctou hodinou a jel jsem do Březolup na chleba. Abych si zajistil obědy přes víkend. Bylo teplo a foukal silný jižní vítr. Už na rovince kolem naší firmy to bylo namáhavé ušlapat. Naštěstí jsem vjel do lesa směrem ke Svaté vodě a šplhal na Karlovice. V lese jsou uklizené spadlé stromy a nemusel jsem je obcházet. Dokonce jsem to u studánky vyšlapal až nahoru. Za Karlovicemi se najede na novou lesní cestu. Už jsem o ní psal, když se minulý rok dělala. Jel jsem jako raketa až na Trojrozmezí. Zde jsem ucítil sílu větru, když jsem sjížděl do Březolup. Na chvíli jsem se zastavil a díval jsem se na protější kopce, kama za chvíli pojedu. V dálce se nad tím držel bílý opar a vrcholky Karpat nebylo vidět. V pekařství jsem koupil poslední půlku velmi dobrého chleba. Později jsem litoval, že jsem si nekoupil něco na jídlo. Obědval jsem před dvanáctou hodinou a do večera bylo daleko. Z Březolup jsem se přehoupl do údolí Svárova a zde začalo horské stoupání. Přes vesnici vede serpentina a ve mně to vyvolává vzpomínky na Alpy. Nad vesnicí se jede po hřebeni na samotu Kelníky. Je zde ranč a nová cesta. Já jsem zde dříve jezdil po hliněné cestě a teď je zde nádherná cesta. Ani tomu nerozumím, proč zde byla postavena tak krásná široká cesta. Stačilo by něco úzkého se zpevněným povrchem. Aut zde projede velmi málo. Na dalším kopci jsem si zase užil výhledů do krajiny. Dokonce jsem viděl svahy kopce kam jedu. To jsem měl však před sebou ještě dvě údolí. V Březůvkách jsem se zastavil u fotbalového hřiště. Zrovna tam měl trénink jeden můj spolupracovník. Tak jsem mu udělal fotky a v pondělí ho budeme v práci dráždit, jak to hrál. Tak a zase malý kopeček, na jehož úbočí je penzion pro pány. Krátký sjezd a jsem v Provodově. Po chvilce už stoupám na Malenisko. Ta kostková cesta je stále strmější. Dokonce jsem si vyřadil odpruženou vidlici, aby se pode mnou nehoupala. Štve mě, jak moje energie mizí ve vidlici. Na vrcholu u hospody stojí můj kamarád a dělá mně fotku. Ani jsem se neohlédl, abych neztratil rychlost a nezavrávoral. Na té fotce se to jeví, jako bych jel po rovince. 

U kostela stojí mladí křesťané a po zaplacení dobrovolného poplatku dostávám svíčku, sirky a brožurku. Svíčku jsem později zapálil v kostele. V tom vedru se mně jako nejlepší věc líbí ochutnávka mešních vín. Mě zaujalo podzimní suché víno. Vypil bych toho hodně, ale jsem řidič. Tak do sebe nalévám vodu ze studánky. Vypotil jsem toho dost. Po chvíli skončila mše a začal program s koncertem a čtením povídek. Povídky se vážou k tomuto místu. Sesbírali je většinou místní faráři. Toto místo je známé svou sílou uzdravovat nemocné lidi. Podmínkou však je, že člověk musí hluboce věřit a pak je uzdraven. 

V kostele bylo chladno a postupně jsem se chodil oblékat. Zde v horách je vždy víc zima. Já jsem s tím počítal a měl jsem dvě tašky s výbavou. Byl jsem připraven i na déšť. U stánku jsem si kopil knížky a CD s písničkami. Ani nevím, kdy jsem se rozhodl, že pojedu domů. Bylo už hodně pozdě, průvod na hřbitov mě nelákal. To by se asi dlouho vleklo. V mém případě to bylo vyvoláno silným pocitem hladu. Představa, že mám doma v ledničce špek, byla příliš silná. Čerstvý chléb, také krásně voněl. Tak jsem vyrazil.

Na noční cestu jsem se vydal přes Pindulu, Kudlov a Maják. Řidiči byli hodní a nikdo mě neosvítil dálkovými světly. Na to, že se blížil čas k půlnoci, byl silný provoz. Lesem kolem Majáku jsem projel v pohodě. Jenom jsem jel pomalu, abych nenajel na spadlou větev. Silný vítr toho hodně olámal. V jedné chvíli jsem najel oběma kolama na šišky a pěkně jsem si na cestě zatancoval. Po sjezdu do Malenovic a Otrokovic jsem si dával pozor na opilce. Je zde hodně hospod a oni se v noci vracejí domů. Cyklostezka a chodník bývají v tomto případě špatným řešením. Musím se jim vyhýbat.

Ujel jsem 65 km, za teplého a větrného počasí. V noci jsem na hodně místech zastavil a užíval jsem si výhledů na svítící krajinu. Nad tím zářily hvězdy.

23.05.2014

Karel

Fotky :

http://parta-svih.rajce.net/2014-05-23-noc-kostelu

Písničky :

http://www.tv-mis.cz/titul.php?id=948

Větrný mlýn Kunkovice a Chvalkovice, hipostezka

Ahoj cykloturisti, už dlouho jsem nebyl u dvou větrných mlýnů za Zdounkama. Tak jsem se rozhodl, že se tam zajedu podívat a na zpáteční cestě se projedu po nádherném hřebeni s rozhlednou.

Z domu jsem vyrazil po 14 hodině a jel jsem přímo po okresní cestě na Kroměříž a do Zdounek. Obvykle jezdím delší trasou po cyklostezce do Kroměříže. Na okresní cestě to bylo peklo. Snad všichni motorkáři z okolí si zde dali sraz. Cesty jsou zde členité a je asi láká zážitek z jízdy. V jakémkoliv místě předjížděli auta. Občas jsem si říkal, jak můžou mít tak velké štěstí. Sám jsem pocítil jaké to je, když mě ve velké rychlosti předjela motorka. On jel snad 200 km/hod. Jenom to se mnou zatřepalo. Nakonec jsem zdárně dojel do Zdounek a vjel na opravdu vedlejší cestu. Je to děravá cesta do zapomenutých vesniček v kopcovité krajině. Je zde moc hezky. Samý kopec a zatáčka. Výhledy do malebné krajiny. Lidé zde žijí v klidu. Snad jen s prací to zde bude horší.

Během cesty jsem se zahleděl do krajiny a najednou jsem v dálce uviděl větrný mlýn v Kunkovicích. Já jsem ho z tohoto místa nikdy před tím neviděl. Přitom zde jezdím víc jak deset roků. Vysvětlení je velmi jednoduché. Když jsem zde jezdil dříve, tak jsem nosil brýle a takové detaily jsem v krajině neviděl. Často jsem fotil krajinu a díval jsem se až doma na fotky v počítači. U nás je to jednoduché. Když jsem něco přehlédl, tak jsem si tam zajel znovu. Horší je to však v zahraničí. Já budu muset všechny svoje cesty na kole do Alp zopakovat.

V Chvalkovicích jsem začal fotit mlýn už ve sjezdu do vesnice. Pak se k němu musí vyjet na kopec. Je zde pěkný rozhled do okolí. Všemu dominuje TV vysílač. O tom místě jsem psal. Je tam od lesa vidět až do Vídně. Dále jsem jel přes les do vedlejší vesnice. V lese bylo mokro a chodníček byl rozrytý od kopyt koní. Oni zde těžce procházeli prudkým úsekem. Já jsem se rozhodl sesednout z kola. V té chvíli mně podjely boty a sedl jsem si na zem. Pořád to bylo lepší než spadnout z kola. Při jezdění jsem velmi opatrný. Uvědomuji si, že když jedu sám, tak můžu v lese ležet i několik dnů. Dole ve vesnici jsem si čistil boty, abych mohl našlápnout do pedálů. Jak jsem se rozjel, tak od kol létaly kusy bahna. Brzo jsem však zastavil. Objevil jsem nový vojenský památník. Je to na památku partyzánského oddílu Olga. V Kunkovicích jsem opět vyšlapal k větrnému mlýnu a udělal několik fotek. Bylo tam silné slunce a mohl jsem fotit jen z jedné strany. Z vesnice se jede serpentinami na kopec a je tam hezký výhled na mlýn. Jenže to bylo zase proti slunci.

O kousek dál je Nový dvůr Marie a já umím projet podél plotu za objekt a spustit se do údolí. To už jsem v místech, kde často jezdí koně. Po sjezdu do Strabenic opět šlapu na kopec. Je to však už poslední prudký výjezd. Teď už jsem na hřebeni a budu se jen v krajině houpat po vršcích. Jsou zde nádherné rozhledy do okolí. Nejvíce mě zajímalo sledovat hřeben Chřibů. Bylo zde hezky vidět vysílač na Vlčáku. Rozhlednu na Brdu a vysílač nad Bunčem. V dálce se rýsovaly kopce se svatým Hostýnem. Tuto nádhernou projížďku neumím popsat, musíte si sem zajet sami. Vrcholem všeho je návštěva rozhledny Zdenička. Já jsem měl štěstí, že jsem tam byl sám a v klidu jsem se díval do krajiny. Už mám spoustu námětů, kam pojedu příště.

Všechno hezké jednou skončí a já sjíždím na cestu do Zdounek. Je chladno a dávám si kalhoty. Oblékám bundičku bez rukávů a reflexní bundu. Je už po 19 hod a já musím rychle ujíždět k domovu. Domů jsem přijel po 20 hodině. To jsem to hezky zvládl. Byla to taková soukromá časovka.

Ujel jsem 96 km, za hezkého počasí. Užil jsem si nádherných výhledů do krajiny. Všem tento výlet doporučuji.

10.05.2014

Karel

Fotky z cesty :

http://parta-svih.rajce.net/2014-05-10-mlyny-rozhledna 

 Hipostezka :

http://parta-svih.rajce.net/2014-05-10-hipostezka

Větrný mlýn Chvalkovice :

http://parta-svih.rajce.net/2014-05-10-chvalkovice

Větrný mlýn Kunkovice :

http://parta-svih.rajce.net/2014-05-10-kunkovice

První křest ohněm partyzánů oddílu „Olga“

http://www.kvh.estranky.cz/clanky/hrdinove-nasi-historie/prvni-krest-ohnem-partyzanu-oddilu----olga---.html

Příběh milenců z partyzánského oddílu Olga

http://www.novinky.cz/zena/styl/220407-pribeh-milencu-z-partyzanskeho-oddilu-olga.html