Ahoj cykloturisti, dnes se
dozvíte, jak se ze mě stal kněz. Nebudeme však předbíhat. Od rána je proměnlivé
počasí. Chvíli svítí slunce a chvíli je těžce zataženo. Nevím co si obléknout,
ale nakonec zvítězilo kompletní zimní černé oblečení. Kamarád turista mně řekl
o zvonkohře a já jsem se rozhodl tam zajet. Je to v Brodku. V místě
kde často jezdím a nevěděl jsem to.
Z domu jsem vyrazil po
silnici do Hulína a hned jsem měl zážitek. Do cesty vběhl vesnický chlápek a
mával rukama. Tak jsme všichni zastavili, jak se dalo. Auta do sebe nenarazila,
ale stála šikmo. V té chvíli už na cestu vjíždělo z chodníku osobní
auto. Napadlo mě ho podjet, ale neudělal jsem to a bylo to štěstí. Najednou se
za ním napnulo lano a on strhl domeček stojící u cesty. Ve chvíli bylo kolem
hodně prachu a létajících částeček. Byl jsem rád, že používám uzavřené pracovní
brýle. Jinak bych měl plné oči prachu. Nikomu se nic nestalo a mohli jsme jet
dál.
Dále jsem jel přes Záříčí. Místo
je známé hospodou ve tvaru hradu. Za ní se vjede do lesa a cyklotrasa se
přibližuje k řece Moravě. Jsou zde krásné dlouhé úseky a dnes zde
trénovali lyžaři. Měli asi metr dlouhé lyže na velkých kolečkách a odstrkovali
se neuvěřitelně dlouhými tyčkami. Tovačovem jsem jenom projel a najel jsem na
trasu podél nádherných rybníků. Mám zde již svoje místa, kde vždy fotografuji.
Tak a jsem v poutním místě
Dub nad Moravou. Je zde velký kostel na rovině. Už jsem jej mnohokráte fotil
z různých míst. Nejraději však mám, když je kostel prázdný a můžu si
v něm v klidu sednout. Dnes to nešlo. Před kostelem stálo hodně
autobusů. Přijeli zbožní poutníci a neohlásili se předem. V kostele se
rozhodlo, že zavolají pana faráře, aby jim odsloužil mši pro poutníky.
V době čekání měl v kostele přednášku nějaký pán. V té chvíli
jsem však vstoupil do kostela já – celý v černém. Pán řekl, že jeho
přednáška již končí, protože přišel pan farář a volal na mě „Pane farář pojďte
k oltáři, můžete začít sloužit mši“. Já jsem naznačoval, že nejsem farář.
Celý kostel se díval jenom na mně. V lidech jsem viděl takovou úctu
k vzácnému člověkovi. Bohužel si to nezasloužím.
Tak jsem kostel opustil a vydal
se na další cestu. Jel jsem do Brodku u Přerova k zvonkohře. Zvonkohru
jsem snadno našel a udělal několik fotek. Obloha však byla zatažená a musel jsem
použít blesk. Bylo by zajímavé si to poslechnout zvonit.
Nyní jsem se rozhodl pro
experiment a vydal jsem se směrem na Přerov. Neměl jsem mapu, ale chtěl jsem
město nějak minout. Nakonec z toho byla jen okružní jízda po okolních
vesnicích. K tomu přišla bouřka a já jsem na otevřeném úseku velmi těžce
šlapal proti silném větru. Po brýlích mě tekla voda a byl jsem mokrý, když jsem
dojel do vesnice a nalezl autobusovou zastávku. Chvíli jsem si poseděl a vyšlo
krásné sluníčko. Hřálo a já jsem se brzo usušil. To už jsem najel na moji
odzkoušenou trasu a jel jsem domů. Jen v Chropyni jsem se zastavil u
minerálky a nabral jsem si pití na doma.
Doma jsem na ulici potkal
turisty. Byli na kolech v Jesníkoch. Tak jsem si mohl na mapě prohlédnout
jejích trasu. Já jsem se také pochlubil tím, kde jsem jezdil. Několikrát je
prohnala bouřka.
Ujel jsem 105 km, za střídavě
zataženého počasí. Bylo rozumné se dobře obléci.
V těchto dnech oslavujeme
ukončení války a já jsem vyfotil několik památníků vojákům, kteří nás osvobodili.
08.05.2014
Karel
http://parta-svih.rajce.net/2014-05-08-zvonkohra
Žádné komentáře:
Okomentovat