úterý 17. června 2014

Svatá Barbora - Sekvoj



Ahoj cykloturisti, venku fouká nepříjemný vítr a já přemýšlím nad tím, kde pojedu na výlet. Nakonec zvítězila varianta jízdy lesem na Svatou Barboru. Lepší by bylo napsat na hrad Buchlov, ale dovnitř nepůjdu.

Vyjíždím přes Bělov do Nové dědiny. Po cestě potkávám pána a paní. Byli opilí až na mol. Musel jsem se jim vyhnout protisměrem. Řidič v autě za mnou to pochopil a zpomalil. Ještě jsem na tomto úseku viděl, jak se kradou třešně. Zastavilo auto u stromu. Ven vyskočila cela rodina. Každý měl v ruce igelitku. Jen jsem slyšel rychle, rychle, pohněte si. Chudák, komu ten strom patřil. Ve stoupání jsem se zapotil a teď mě ofoukl vítr a je to nepříjemný pocit. Naštěstí vjíždím do lesa a tam nefouká. Stoupám až na Bunč po asfaltě. Za chatou vjíždím na zpevněnou cestu a ani nezastavuji. Dobře mně to jede. Na celém stoupání až na Vlčák jsem neklesl pod 10 km/hod. Na rovných úsecích to jede přes 25. Pamatuji zde hliněnou cestu a jezdilo se zde pomalu. Teď už je to turistická dálnice. Od Vlčáku klesám po asfltě a držím se červené značky. Nakonec sjíždím do terénu a první moje zastávka je pod Buchlovským kamenem. Nahoru k němu nejdu. Fotky jste už viděli dříve. Následuje jízda po nádherných loukách. Pasou se zde krávy a ovce. Připadám si jako na horách. Kopcovitou krajinu nemůžu vyfotit. Je to proti silném slunku. Teď musím opatrně sjet ke statku Zikmundov. Cesta je vydřená od deště a bojím se volných kamenů. Ze zadu přijíždí holka na horském kole. Ani nezpomalila a kamenitý úsek sjela. Měla na nohou vysoké podkolenky. To je v poslední době móda u sportovců. Vypadá to hrozně.  Asi byla dobrá cyklistka. U statku jsem fotil zelený rybníček a odpočívadlo. Na louce seděl zamilovaný pár a když viděli jak fotím, tak se zvedli a odešli. Po chvilce sjíždím na asfaltovou cestu k hradu. Krátké stoupání a jsem pod hradem. U hotelu stojí výběrčí parkovného. Naštěstí cyklisté můžou projet bez poplatku. Na parkovišti je plno a hodně lidí sedí před hospodou. Už je zde z toho turistická atrakce.

Od hradu se vydávám po nové kamenité cestě k Barborce. Dříve jsme zde jezdili po hlíně a kamení. Já jsem na tomto místě už hodně dávno píchnul kolo. To jsem měl ještě převodovku Rohloff. U lesa jsou dřevěné sochy zvířátek. Myslím si, že pro děti je to velmi zajímavé. Ke kapličce se musí vyjet táhlé stoupání po obvodu kopce. U kapličky fotím a vyrušuji paní, která se za stoly opalovala. Obléká si košili a jde pryč. Já jsem o ní vůbec nevěděl. Kolem kapličky je to hodně zarostené a nejde udělat fotky do krajiny jako dříve. Musím počkat na podzim, až opadne listí. Na chvilku si dělám přestávku. Dojídám kaštanovou čokoládu od minulého dne.

Teď mám před sebou sjezd do údolí a přejezd malého hřebenu k Břestecké skále. Na tomto úseku jsem šel kousek pěšky. Kamenitý podklad v korýtku nebyl vhodný pro moje kolo. Stará trampská hospoda zmizela a je zde moderní dřevěná restaurace. Ani zde nemá cenu zastavit a jedu k Sekvoji. Musí se vyšlapat prudký kopec na Chabaně. Připomnělo mně to výlet do Jugoslávie. Tam se často jelo do vesnice, také do takového prudkého kopce. U Sekvoje byl velký stín od lesa a fotky mám tmavé. 

Další můj cíl je Velehrad. Napřed musím prudce klesnout do údolí a ihned vyjet na horu. Na chvíli jsem se zastavil a kochal se pohledem do krajiny. U cesty seděla paní a hned mně začala radit, jak se dostanu na Velehrad. Asi tam často cyklisté zastavují a rozhodují se na křižovatce, jak jet dál. Já jsem to však znal. Protější kopec jsem v pohodě vyjel a projíždím lesem na opačný svah. Po vyjetí z lesa se nabídne úchvatný pohled do krajiny. Zde každý zastaví a dívá se, co kde uvidí. Snažil jsem se identifikovat každou vesnici na obzoru. Sjezd do Velehradu je rychlý a je zakončený zarosteným úsekem.

Na Velehrad jsem dojel těsně po 18 hodině a kostel je už zavřený. Tak jedu domů po cyklostezce. Dále už to znáte z mých vyprávění. Jede se podél Baťova kanálu. Dnes jsem jel proti silném větru. Na jednom místě jel tatínek, dcera a na konci maminka. Dcera si najela na kraj cyklostezky a spadla přes řídítka. Tak jak říkají cyklisté. Hodila tlamu. Hodně se odřela a určitě si i něco narazila. Rodiče se o ní začali okamžitě starat. Jen maminka to nedobrzdila a najela ji na ležící zadní kolo.

Ujel jsem 68 km při sluníčku ale studeném větru.

15.06.2014

Karel

Fotky :




Žádné komentáře:

Okomentovat