pondělí 30. června 2014

Javořina



Ahoj cykloturisti, dokud mám na kole terénní pláště tak chci navštívit Velkou Javořinu. Je tam z naší strany kamenitá cesta. Naposledy jsem tam byl před dvěma roky a sjezd po kamenech byl velmi nepříjemný.

Na výlet se vydávám po poledni. Je zatažené počasí a občas vykoukne slunce. Přesto jsem si vzal dlouhý rukáv a udělal jsem dobře. Za Topolnou dokonce začalo lehce pršet. Přesto jsem pokračoval a dešťové mraky odešly. Polní cestu z Mistřic do Hradčovic mám rád. Jede se přes sedlo a jsou zde výhledy do okolí. Pěkná je cykloturistická značka v poli. Polní cesta nemá pevné místo. Asi jak se zrovna podaří poorat. Tentokráte jsem však byl překvapen. Na polní cestě byly červené kolíky a ve sjezdu do Hradčovic se dělaly silniční práce. Působí to na mě tak, že zde bude brzo zpevněná cesta. Ta by lidem z okolí velmi zkrátila cestu do Brodu a okolí. Za Brodem jsem najel na betonovou cyklostezku a jel směrem na Nivnici. Dohnal jsem skupinku cyklistů a zaslechl jsem, jak v noci koštovali slivovici. Teď za jízdy prováděli vyhodnocení kvality a jak kdo, zvládl noční život. Když jsem je předjížděl, tak na mě jeden cyklista zavolal. Byli to moji známí. Jen už nevím, jak se jmenují. Je to hodně roků, co jsme amatérsky závodili kolem Brodu. Tenkráte byli všichni lehčí. Teď už to jsou pohodoví cykloturisté. V Nivnici jsme se rozloučili a já jsem pomaličku začal stoupat do Korytné. Od této chvíle se jede až na Javořinu do kopce. Zdělal jsem si brýle, aby mně po nich netekl pot. Zrovna v serpentinách se do mě opřelo slunce. Také jsem uslyšel zvuk historického auta pod sebou. Zastavil jsem a udělal jsem fotky. Oni mně mávali jako za starých časů. Později jsem je potkal u Holubyho chaty.

Na kopci nad Strání jsem se zastavil na tankovém bojišti. Při rekonstrukci jsem se byl podívat a rozesílal jsem vám fotky. Teď zde stojí informační tabule s posezením a krásným výhledem na slovenskou stranu. O kousek dál se dostanete po polní cestě nebo po louce k rozhledně. U rozhledny jsem se sešel s cyklistou. Chtěl si užít cyklistiky, protože ho z domu pustili na výlet. Tak jsem si uvědomil, jak se mám dobře, když mně žádná žena neurčuje, jak se budu vozit na kole.

Po přejetí hlavní silnice jsem měl chvíli pocit, že jsem se ocitl na závodním okruhu čtyřkolek a motocyklů. Je to kamenitá cesta k Javořině a oni si zde užívají sportovní jízdy. Později jsem už potkal jednu čtyřkolku a dal jsem si ruku před oči, abych nedostal ránu od odletujícího kamení. Na cestě bylo málo pěších turistů a předjel jsem jen nějaké zamilované cykloturisty. Stoupání se vleklo po kamenité cestě, ale letos to bylo lepší než minule. Na cestě byl splavený písek a velké mezery mezi kameny byly vyplněny. Na vrcholu jsem projel kolem vysílače a sjel k Holubyho chatě. V klesání jsem si udělal přestávku a kochal jsem se pohledem do krajiny. Zase je to ten pocit radosti jak dobře vidím, než kdy jsem zde jezdil s brýlemi. V dálce je vidět skály Vršatce. U chaty bylo hodně lidí a jeden cyklista opravoval kolo. Vedle něj ležel pes a vypadal jako mrtvý. Já jsem si zde zkusil nastavit mobil na slovenského operátora a vyzkoušel jsem jestli mě funguje správně mobil ze zahraničí. Pak jsem si vyšlapal zpět kopec k TV vysílači. Na pomezí jsem si sedl do závětří a dal jsem si malou svačinku.

Dolů jsem sjížděl velmi opatrně. Měl jsem obavy z volných kamenů na cestě. Občas jsou zde korýtka od vody a do těch se nesmí chytit přední kolo. Mohl by následovat pád přes řídítka. Ve sjezdu bylo hodně zima a oblékl jsem si bundu. Kalhoty jsem měl v batohu a rozhodl jsem se, že to vydržím. Když jsem vyjel nad Strání z lesa, tak byl teplý vzduch a kalhoty jsem nepotřeboval. Bundu jsem si nechal ve sjezdu až do Nivnice. Zde mě v parku při skládání bundy zaujalo sousoší. Pak už jsem ujížděl do Brodu a Hradčovic. Tam jsem zase musel překonat prudký výjezd na hřeben. Byl už večer a já jsem si užíval nádherného pohledu na krajinu. Slunce zapadalo za Buchlovské hory. Je škoda, že to neumím vyfotit. Domů jsem přijel v pohodě.

Ujel jsem 112 km za zataženého počasí s občasným slunečním svitem.

22.06.2014

Karel

Fotky :


 

sobota 21. června 2014

Roštínská kaple



Ahoj cykloturisti, na dnešní den jsem měl úplně jiný plán, ale zatažené studené počasí vše změnilo. Rozhodl jsem se jet podívat na triatlon a pak pokračovat k Roštínské kapli za Zdounkama. Vyjel jsem v dlouhém oblečení a dobře jsem udělal. Byl ledový severní vítr. Slunce bylo za mraky a jen občas vyhlédlo.

Dnes jsem využil zkušenosti, kterou jsem udělal před dvěma týdny. Jel jsem do Zdounek po polní cestě. Jen jsem se vyhnul neprůjezdnému úseku. Dnes se jelo dobře. Vysokou trávu někdo posekal. Tráva tam zůstala a musel jsem jet na lehčí převod. Byla to fuška, jako bych jel do kopce. Navíc vyšlo slunce a potil jsem se. Až jsem vjel na cestu, tak slunce zašlo a mě přešla zima. Za obcí Těšánky jsem fotil moderní statek. Je připraven stát se atrakcí dnešní doby. Horší je, že jen kousek za ním je zatáčka a v té jsou kříže od dopravní nehody. Z tohoto místa je výhled na louky s koňmi a rozhlednou Zdenička. Psal jsem o ní před měsícem. To jsem jel po hřebeni nad dnešní trasou. Na druhé straně jsem měl výhled na rozhlednu na Brdu. Nebylo to moc povzbudivé, když jsem si uvědomil, že někam tam v závěru vyjedu.

Ve vesnici Roštín jsem najel na cestu směrem k místnímu koupališti. Jen o kousek dál jsem našel opuštěné letní kino. Je umístěno pod skálou a na fotce je vidět část bílé promítací plochy. Myslím si, že to bylo moc romantické místo na promítání filmů. Já jsem vyrostl na filmech v kině a mám k tomu stále vnitřní slabost. Dnes už sledujeme filmy v TV nebo na PC.

Kousek od kina jsem našel poutní místo. Je to hezké místo s posezením. Vytéká zde vodní pramen a je zde příjemný stín. Myslím si, že v létě se na tomto místě poutník osvěží na duši i na těle. Na stromech tam byly umístěny barevné talířky. Takové sbírala moje maminka a já jsem na nich musel v sobotu utírat prach. Já bych si to do bytu nedal. 

Tak a začíná poctivé stoupání. Aj jsem si zdělal brýle, aby mě po nich netekl pot. Předpokládal jsem, že pojedu po hliněné cestě, ale byla zde nádherná nová kamenitá cesta. Přesto jsem kopec musel vyšlapat až k altánku. Tam jsem si zanadával na naše turisty. Na zemi bylo pohozeno hodně odpadků. Když jsem se chystal odjet, tak tam přijel pán s chlapcem. Promluvil jsem na chlapce, ale on odpovídal německy. Zato pán řekl, že pojedou tak dlouho, dokud jim vystačí síly. Rozloučili jsme a vyrazil jsem směr Bunč. Na Bunči jsem udělal nějaké fotky. Bylo zde jako obvykle hodně lidí. Domů jsem sjel v pohodě. Jen jsem si musel dát bundu. Vzduch byl velmi chladný.

Ujel jsem 59 km, za studeného a zamračeného počasí.

21.06.2014

Karel

Fotky :




Otrokovice triatlon 2014



Ahoj cykloturisti, dnes jsem se před svým výletem jel první podívat na triatlon. Měli tam závodit moji kamarádi a doufal jsem, že někoho vyfotím. Napřed jsem fotil z nadjezdu a pak jsem sjel mezi ně na cestu. Postupně jsem s nimi projel občerstvovací stanice a otočky. Myslím si, že počasí bylo chladné a foukal nepříjemný severní vítr.

Věřím, že někoho moje fotky potěší. Občas je na fotkách vidět utrpení a některé ani nebudu ukazovat. Ti lidé to dělají pro sebe a dokazují si, že na něco mají sílu. Při takovém triatlonu si sportovec opravdu sáhne až na dno svých sil. Já bych si asi troufnul turisticky odjet cyklistickou část. Na jedné kontrole se mně slečna zeptala, proč nezávodím a ta druhá hned dodala. Ještě vypadáte dobře. Na dalším místě jsem poslouchal rozhovor mladých děvčat. Okukovala triatlonisty a hodnotila, jakou kdo má postavu. Někteří chlapi mají opravdu pěkně vypracované svaly. Je za tím však velmi mnoho dřiny a odříkání. Pro mě bylo zajímavější sledovat, jaká mají kola.

Nakonec pěkný zážitek měla slečna s běžícím psem vedle kola. Také se projela a užila si výletu se svým čtyřnohým kamarádem. Ten držák na psa jsem už viděl před desíti rukama v Rakousku na cyklostezce podél Dunaje.

Všechny do se účastnili obdivuji a pře jim hodně dalších sportovních výsledků.

21.06.2014

Karel


 Vybrané fotky :


Fotky :