Ukončení cyklistické sezóny 2015

Ahoj cykloturisti, to nám ten rok 2015 pěkně utekl. Po divném a větrném jaru, žhavém létě přišel velmi rychle studený podzim. Letošní léto patřilo k těm extrémním. Dosáhli jsme snad všech teplotních rekordů, které meteorologové sledují.

Ve Fryštáku jsme se sešli jako každý rok poslední sobotu v říjnu v 13 hodin na náměstí. Účast byla velká a jako vždy jsme se nevešli na jednu velkou společnou fotku. Sešli se zde kamarádi a kamarádky, kteří mají rádi cyklistiku. Někteří byli do posledních závodů soupeři, ale dnes už to byli jen přátelé. Všichni si měli co říct. Bylo to velmi přátelské setkání. Trasa byla stejná jako každý rok. Směr Hostýn a pak hospoda v Holešově.

Ve stoupání k rozcestí U dubu jsme jeli pěkně po skupinkách a vykládali jsme si. Cyklisté, kteří zde jeli v létě  závod Drásal  asi vzpomínali, jaké to v tom velkém vedru bylo. Teď to byla opravdu pohoda. Sluníčko nám svítilo do zad a bylo příjemně.

Já jsem se u rozcestníku oddělil a sjel jsem do Rusavy. Zde jsem zastavil u autobusové zastávky, abych vyfotil dřevěné figurky. V té chvíli jsem zjistil, že se mně na obou botách najednou urvala špička. Měl jsem provázek a špičku jsem přivázal. Aby mně za jízdy podrážka nemlaskala. Naštěstí se boty přitlačují k pedálu a nebyl to vážný problém. Na Hostýně jsem udělal fotku do údolí a kostela. Lehce jsem nahlédl k hospodě, kde bylo hodně cyklistů. Pak už následoval sjezd do Rusavy. Bylo už hodně zima a oblékl jsem si bundu. Když jsem vyjel z údolí, tak se začala dělat mlha a já jsem se rozhodl, že pojedu domů podél potoka ze Sazovic. Chtěl jsem se tak vyhnou velkému provozu na cestách. U každého hřbitova parkovalo hodně aut. Určitě vyjeli řidiči, kteří celý rok nejezdili a v pokročilém věku už ani neovládají auto bezpečně.

Doma na mě čekal dobrý vypečený chleba a pivo z malého pivovaru v Malenovicích pod hradem. To pivo mám moc rád a kupuji si jej za odměnu.  http://zlinskysvec.cz/

Při této příležitosti můžu zrekapitulovat svůj cyklistický rok. Pořídil jsem si turistické kolo. Vyjel jsem s nim jednou do zahraničí. Osvědčilo se velmi dobře a jsem připraven na další výlety. Tak můžu pochválit svého mechanika Viktora z Eurobike Otrokovice. No a otázka, kterou cyklisté často řeší. Kolik máš kilometrů? Můžu říct, že už jsem letos překročil 10000 km.

Dnes jsem ujel 79 km, za pěkného počasí.

31.10.2015

Karel

Fotky :

http://parta-svih.rajce.net/2015-10-31-ukonceni-sezony-2015 

 

Mariazell 2015 den šestý

Po krásné noci s velkým měsícem jsem se probudil v pohodě. Velmi dobře se mně spalo. Byl to pocit, takového bezpečí, že jsem doma. Ani nespadla rosa a měl jsem věci suché. V klidu jsem si sbalil a při tom vařil snídani. Po jídle jsem vyrazil do Lednice. Prošel jsem novou kolonádou a zámeckou zahradou. Vše tam bylo moc hezké. Pak jsem se zastavil na informacích. Holkám jsem řekl, že se chci jet podívat tam, kde se točil film Vinaři. Bylo vidět, jak je to zaujalo a hned mně vymyslely trasu. Já jsem jim ukázal mapu z Rakouska. Prohlédli si ji a komentovali to tak, že zrovna včera tam byl cykloturista, který chtěl poradit, jak se dostane na Eurovelo 9. Po které jsem jel. Je škoda, že tam pro takové lidi nemají mapy. Mohli by si je mezistátně vyměnit.

Tak a vyrážím na svoji poslední trasu tohoto výletu. Za městem sjíždím na vyšlapanou pěšinku a netuším, že po ní pojedu hodně dlouho. Jedu za plotem obory Obelisk. Až po několika kilometrech jsem najel na polní cestu. Za mokra by byla tato cela trasa neprůjezdná. Přijíždím do Rakvic a dávám si tyčinku na posilnění. Tuším, že mám před sebou pořádný kopec. Nemýlil jsem se. Nejdříve stoupám po asfaltové cestě mezi vinohrady. Pak vjíždím na hliněnou cestu přímo podél řádků s vínem. Je to prudké stoupání a jsem rád, že to vyjedu. Moje dřina byla odměněna a jsem u rozhledny Maják. Vylezu nahoru a dívám se po okolí. Už vidím vinařství kam jedu. K rozhledně přišlo víc lidí a tak odjíždím. Sjíždím po velmi prudké cestě. Navíc je velmi nerovná. Jet nahoru by byla fuška. Na silnici jedu přímo k Vinařství u kapličky. Jenom zase musím vyšlapat stoupání. Ke kapličce se dostanu podél budovy prudkým srázem. Na hoře je rovné prostranství a krásný výhled. U kapličky se točilo několik dějství z filmu. Z rozhledny se dívám na obrovské vodní plochy Nové Mlýny. Šetřím děláním fotek. Svítí mně ve fotoaparátu baterie a jinou nemám.

Po návštěvě filmového místa se vydávám na cestu domů. Zatím jsem se tomu vzdaloval. Jedu po silnici do Rakvic a Podivína. Už mám velký hlad a nemám chuť na nic, co mám v batohu. Nakonec vítězí samoobsluha u cesty. V obchodě prodává mladá šikovná Vietnamka. Je velmi ochotná a nabízí mně zboží. Je se mne trošku rozpačitá. Já nevím, co bych si dal. Až nakonec uvidím salám Gothaj. K němu si beru rohlíky. Silniční značení v obci je divné. Je určeno pro řidiče aut a to je směřuje na dálnici. Já hledám ukazatel do nejbližší vesnice. Nakonec mně poradil důchodce s elektrokolem. Musím jet přes nadjezd do Velkých Bílovic. V Bílovicích zastavuji u autobusové zastávky a těším se, jak se najím. Je tam však napsáno, že zastávka je monitorována kamerou a tak znechuceně odjíždím. Musím si nalézt jiné místo. To nacházím pod stromy na návsi v Moravský Žižkov. Je tam stín a stůl s lavičkou. Salám s rohlíkama je moc dobrý. Bylo to opravdu čerstvé. To by sportovní lékař žasnul nad tím co chutná cyklistovi. Určitě by do mě cpal nějaké energetické tyčinky. Při jídle jsem pozoroval skupinku školáků. Chovali se rozežraně. Spadlo jim nějaké jídlo a oni jej uklidili botou. Patřilo by na ně trochu hladu.

Po krátkém odpočinku jsem vyrazil na cestu dál. Z mapy jsem si zapamatoval, přes které vesnice mám jet a jak se dostanu na cyklotrasu. Vše šlo dobře, dokud jsem nepřijel na křižovatku do Lužice. Je to hlavní cesta Hodonín – Břeclav. Zde jsem měl problém přejet na druhou stranu. Jelo jedno auto za druhým. Uvažoval jsem, že vyjedu jedním směrem a ve vhodný okamžik přejedu do protisměru. Nakonec jsem se na druhou stranu dostal. Ve vesnici jsem se trošku projel uličkami, než jsem našel rybníček. Kolem něj jsou dřevěné sochy. Bývá zde sraz sochařů. Za rybníčkem je vysoký násep a po něm jezdí vlak. V náspu je malý tunel a tím se dostanu na cyklotrasu.

Cyklotrasa mě zavedla do Hodonína. Na první křižovatku jsem najel po silnici místo po chodníku a zažil jsem to co před chvílí. Nemohl jsem se dostat na druhou stranu křižovatky. Cyklisti, kteří jeli po chodníku a přes přechod pro chodce už byli na druhé straně. Po chvilce čekání jsem se přesto na druhou stranu dostal. Pak už jsem jel podle značek cyklotrasy a ty mě vyvedly za město. Tam jsem udělal poslední fotku cyklostezky vedoucí podél hřbitova. Má pěknou honosnou stěnu. Měl jsem myšlenku, že je to pro cyklistu poslední cesta. To by se na dalším úseky cesty mohlo stát. Napřed jedu po hodně frekventované cestě do Rohatce a za ním najedu na hlavní silnici. Je zde odstavný pruh, ale přesto je to nepříjemné jet s kamióny po cestě. Nikdy nevíte, co který řidič udělá. Je zde místo, které nemám rád. Je to křižovatka do Sudoměřic. Musím se zařadit do prostředního pruhu a v té chvíli mám jedoucí auta ze dvou stran. Po projetí křižovatkou se zase na mě tlačí přijíždějící auta z pravé strany. Zde už se odstavný pruh zúžil na šířku řídítek. Občas je v něm překážka a musím vjet do pruhu s auty. Jak jsem rád, když vjedu do Petrova. Okamžitě jedu k vinným sklípkům a z pumpy si beru čerstvou vodu. Také si chci umýt čumáček od potu. Zde jsem si bral vodu na začátku svého putování. Teď se vracím domů. Ani už nedělám fotky. Hodně jsem zde fotil na začátku cesty.

Po občerstvení vyrážím směrem na Strážnici. Jede se po JZD cestách a provoz je zde malý. Jezdí zde vinaři a traktory. Jeden velký traktor mě předjížděl. Kola měl větší než já. Raději jsem najel na pole, abych mu nepřekážel. Při tom jsem sledoval, jak se pneumatiky pod velkým strojem na cestě prohýbají. Průjezd Strážnicí jsem zvládl v pohodě a jsem za městem. Dříve zde stával altánek pro cyklisty. Teď už zde není. Já jsem si zde dělával přestávku. Vím, že to mám domů přesně 50 kilometrů. Obvykle jsem zde něco snědl a domů už jsem jel bez občerstvování. Dnes nemám chuť na jídlo a něco sním později.

Ve Vnorovech končí cyklostezka a pokračuje cyklotrasa bočními uličkami. Je to tam takové otravné, klikaté a nahoru a dolů. Raději jedu kousek po hlavní silnici a pak najedu na cyklostezku. Za vesnicí se přejede železniční přejezd a opět vjedu na chodník. Po něm jedu až po zámecký park ve Veselí nad Moravou. Zde vjedu do parku a vyhnu se celému městu. V parku je hezky, ale jede se po písčitém podkladu. To s naloženým kolem nemám rád. Po vyjetí z parku se dostávám na silnici. Je však ve výstavbě a provoz je řízen semafory. Chci to nějak ošidit, ale moc jsem si nepomohl. Když jedu mimo cestu, tak nemůžu vytáhnout těžké kolo na odbagrovaný okraj. Až o kousek dál jsem úspěšný. Na cyklostezce doháním vícečlennou rodinku na kolech. Děti jezdí neukázněně a já je nemohu předjet. Raději je nechávám před sebou projet po úzké hrázi a až na druhém břehu zastaví, tak je předjedu.

Tak a teď už mám před sebou klikatou cestu směrem na Ostroh. Cyklotrasa hodně kličkuje. Je dobré tento úsek znát. U jedné lavičky si dělám malou zastávku a dávám si něco sladkého. Pak už jenom projedu místem, kde se na železnici před měsícem stalo neštěstí. Osobní auto vjelo pod vlak a mělo to smrtelné následky. Když jsem zde naposledy projížděl, tak zde hořely svíčky a byly na zemi položené hračky. Dnes je jen vidět na zemi stopy od spreje, kterým si policie kreslila dopravní nehodu.

Chci se domů dostat co nejjednodušším způsobem a tak nejedu přes štěrkoviště v Ostrožské Nové Vsi, ale jedu přes lázně do Uherského Hradiště. Musel bych jet lesem po polní cestě. Tak pojedu po asfaltové cyklostezce. Teď pozdě odpoledne je na ní malý provoz. Já zde jezdím velmi nerad. Před lázněmi je cyklostezka velmi úzká. Špatně se zde cyklistům vyhýbá. V Hradišti se najíždí z cyklotrasy na železniční most. Je to velmi prudký nájezd mezi ocelovým zábradlím s pravoúhlou zatáčkou. Rozjel jsem se a najednou vidím, že je tam vysoký schod. Časem zde zmizela hlína a je zde jenom beton. Rozhodnu se, že to překonám. Je to však špatné rozhodnutí. Po najetí předním kolem se zatíženými brašnami to neudržím a přední kolo se zvrtne. Padám na ocelové zábradlí na bok. Ještě jsem se stačil chytnout rukou a náraz jsem ztlumil. Vycvakávám boty z nášlapek a po nohou vytahuji kolo na ocelovou lávku. Taková blbost. Kousek od domova udělat takovou chybu. Jediné dobré je, že do nemocnice je to jen kousek. Na to raději ani nepomyslet, že bych se zranil.  Naštěstí mně nic není. Jenom jsem procitnul ze strojového šlapání. Za ocelovým mostem nabírám směr na cyklostezku podél Baťova kanálu. Zde už to bude jen o šlapání do pedálů. Tento úsek jsem už jel mnohokráte a dobře jej znám.

Přijíždím do Otrokovic k paneláku. Zde nastane odstrojení kola od brašen a přinesení domů. Mám štěstí. Před domem je mladý soused a vezme mně tašky až ke dveřím. Já si nesu kolo. Tak a jsem zdárně doma. Zase jsem uvnitř té betonové krabice a chvíli si na to budu muset zvykat. Život pod otevřenou oblohou je jiný. Musím vyvětrat. Okoupat se a udělat si večeři. Pak přijde na řadu přehrání fotek z fotoaparátu do počítače. Jsem moc zvědavý, jak jsem to zvládl. Občas se nějaká fotka nepodaří, nebo vůbec nevystihne to, co jsem v té chvíli cítil a viděl.

V počítači se dívám na radar s počasím a vidím, že se za mnou přihnala bouřka. Já jsem to netušil, že utíkám před deštěm. Pak už jen celou noc pršelo.

Ujel jsem 123 km

Lednice – rozhledna Maják – Vinařství u kapličky – Velké Bílovice – Lužice – Hodonín – Strážnice – Uh.Hradiště – Otrokovice

03.09.2015

Fotky :

http://parta-svih.rajce.net/2015-09-03-mariazell-06 

Mariazell 2015 den pátý

Celou noc se budím a sleduji, co dělá velmi silný vítr. Stále kolem mě něco ve vzduchu poletuje. Nakonec zaspím, když se probudím, tak je počasí lepší. Odnáším si věci ven za bufet, abych ráno nepřekážel hostům. Znovu usínám, ale brzo se probouzím od slabého deště. Znovu si odnáším věci pod střechu přístřešku bufetu. Už je nad ránem a spát nebudu. Jdu na WC a když se vrátím, tak mám věci shrnuté na kraji přístřešku. Pekařka začala pracovat. První připravila pro hosty židličky a stoly. Já si jdu do kuchyňky postavit vařič na stůl a dělám si čaj na snídani a na cestu. Při tom je jasné, že v tomto počasí bude čaj brzo studený. U pekařky si kupuji svoje oblíbené ořechové koláče a jsem připraven na cestu. Ještě jdu zaplatit na informace. Je tam stejná slečna jako minulé ráno. Průběh byl stejný jako minule. Vzala si skoro 13 Euro a žádný doklad mně nedala. Mám podezření, že si to dává do vlastní kapsy. Možná je poctivá a křivdím ji.

Vyjíždím při mírném mrholení. Mám na sobě šusťákovou bundu a holé nohy. Dlouhé kalhoty jsou doma. Snad to vydržím. Zas taková zima není a aspoň nemám mokré kalhoty. Jedu po břehu řeky Dunaje a pozoruji okolní domky pod náspem. Když jsem sem jel, tak bylo tma. Po každé když zde jedu, tak něco přibyde. Jen nechápu, proč si staví domky pod hrází. Já bych se bál, že se jednou protrhne. Pomaličku se blížím k přehradě s kanálem pro lodě a turbínou. Je to místo, kde jsem fotil minule velkou výletní loď. Přejedu po přehradní zdi a jsem na druhé straně. Je to dobrý základ pro cestu domů. Vždy si říkám, jak bych to řešil, kdyby měli zavřená vrata pro cyklisty. To bych se na druhou stranu dostal až ve Vídni. Jedu po břehu řeky a brzo vjedu do lesa. Tím moje putování kolem Dunaje končí. Vždy zde zastavuji. Při příjezdu i odjezdu.

Projíždím les a jsem ve městě Korneuburg. V lese bylo hodně spadlých větví a jeden důchodce je na cyklostezce uklízel. Asi má dobrý pocit, že dělá prospěšnou práci. Cesta je stále mokrá a kdybych na větve najel, tak spadnu. Ve městě je velký provoz na cestách i chodníku. V podstatě všude se svým naloženým kolem překážím. Tak najíždím na svoji známou cestu z města. Míjím supermarket, ve kterém jsem několikrát nakupoval a mám směr domů. Na cestě je velký provoz a brzo se to úplně zastaví. Staví se zde cesta a provoz je řízen semaforem. Já sjíždím do vybagrovaného pruhu a projíždím stavbu mimo silnici. Nakonec mám před sebou obrovský rozestavěný kruhový objezd a já se bojím, že špatně odbočím a sjedu na dálnici. Nejsem si jistý, jakou barvu značky používají pro dálnice a motorové silnice. Nakonec jsem to zvládl dobře, ale duše byla ve mně maličká. Ty projíždějící kamióny mě nervují. Tak a už jedu směrem k našim hranicím. Je to cesta, po které jsem dříve jezdil a měl bych být brzo za malým hřebenem. Jenže to není tak snadné. Je silný vítr a v poryvech se opírá do mých tašek. Tak to občas se mnou škubne.  Cesta je úzká a každý kamión se mně snaží předjet jakýmkoliv způsobem, jen aby nemusel zastavit a pustit protijedoucí vozidlo. Někteří řidiči mně prudce za zády zabrzdí a pak rozjíždějí těžký kolos. Ihned v první vesnici Tresdorf vjíždím do autobusové zastávky. To abych plynule vyjel z kolony vozidel. Usedám na lavičku a dělám uf uf. To byl zážitek. Po této cestě nemůžu pokračovat. Takový provoz zde nikdy nebyl. Jdu se podívat na rozcestník ve vesnici a nalézám šipku na nějakou místní cyklotrasu. Vede směrem na cestu, po které jsem kdysi jel. Tam by mohl být menší provoz a hlavně tam vede mezinárodní cyklotrasa Eurovelo.

Po spojovací cestě se dostávám do další vesnice a zde jsem udělal trošku chybné rozhodnutí. Zvolil jsem směr trasy, kterou jsem si několik kilometrů nadjel, než jsem přijel na dobrou cestu. Při tom jsem musel jet po šotolině. Příště budu chytřejší, se říká. Já už zde možná nikdy nepojedu. Jsem na okresní cestě, po které jsem jel jednou dolů k Dunaji. Dnes zde pošlapu nahoru. Vím, jaké mám před sebou dlouhé stoupání. Také vím, že místní ukazatele cyklotras vedou k Eurovelo trase. Já tam však nechci jet. Musel bych zbytečně překonávat kopce. Už jsem to jednou zažil a s naloženým kolem je jízda po takové trase dřina. Proto jedu stále po okresní silnici a je to dobré. Jen občas projede osobní auto. Až na výjimku. Na malém přehoupnutí potkávám velké nákladní auto. Fouká silný vítr a on jede moc rychle. Když jede kolem mě, tak rozrazí tak prudce vzduch, že začínám padat na zem. Úplně zázračným manévrem jsem to ustál a nespadl. Pomaličku se škrábu na nejvyšší bod hřebene. Je to nad vesnicí a rozhlížím se do okolí. Po překonání hřebene mám před sebou několik kilometrů klesání až na hlavní silnici.

Na hlavní silnici je prázdno a tak ani nevyužívám horší cyklotrasy. Jede se dobře. To však netuším, že dál je velká silniční stavba a právě obousměrně zastavili provoz. V nejbližší vesnici zastavuji na návsi. Je zde autobusová zastávka a pěkný stůl s lavičkou pod stromem. Napřed jsem chtěl jít do čekárny, ale zatuchlý vzduch mě odradil. Raději budu sedět ve větru pod stromem. Však si všechno zatížím těžšími věcmi, aby mně to nesebral vítr. Na jídlo si dávám sardinky, které vezu z domu, jako železnou zásobu jídla. Teď už je můžu sníst, když se blížím k domovu. Přestávku jsem hodně potřeboval. Měl jsem hlad a žízeň. Navíc jsem jel dlouho do kopce a ve větru. 

Už mám dobrý pocit. Tímto údolím jsem jel mnohokráte a znám cestu. Klidně si můžu mapy schovat do batohu. Pojedu podél řeky Zaya po značené cyklotrase – zemědělské cesty. Místy je to krásná cyklostezka s podjezdy pod mosty. S čím jsem však dnes nepočítal je výstavba nových silnic. Na mnoha místech je cyklotrasa přerušená a musím přetáhnout kolo pěšky. Rakušané staví cesty směrem do naší republiky. Oni to s tím propojením myslí vážně. Jen u nás tomu nic nenasvědčuje. Na jednom místě jsem byl nepříjemně překvapený. Dříve se zde po cyklotrase projíždělo dvorem soukromého sila a mlýna. Já jsem zde kdysi fotil staré nářadí a vybavení. Dnes je to uzavřeno a postavená nová cyklostezka. To je hezké. Jen kdyby nevedla do pořádného kopce. Tak jsem vyjel nahoru a sjel dolu do vesnice. Tak trošku k naštvání. Dál pokračuji po značené cyklotrase až do města Prinzedorf. Zde vede značená cyklotrasa po okolních polích a výhodnější je jet po okresní silnici. Jsem rychlejší a mám to kratší. Navíc je zde malý provoz. Dokonce zde jede maminka s dětmi na kolech. To znamená, že má dobrou zkušenost. Ve městě Neusidl rovnou najíždím na cyklotrasu k našim hranicím, aniž bych jezdil zbytečně po městě.

Teď mám před sebou zvlněné stoupání po zemědělských cestách mezi větrnými elektrárnami. V zimě je lepší se vyhnout odlétajícímu ledu z lopatek. Po této trase jsem už jel. Vyhýbá se hlavní cestě na Moravu. Tak kličkuji po šotolinových cestách a kopcích. Až v Reintal najíždím na silnici a nejedu po cyklotrase. Tak se dostanu rychleji na hraniční přechod. Na hraničním přechodě si udělám několik fotek a najíždím na značenou cyklotrasu směrem na Lednici.

To byl, ale nápad vjet na tuto cyklotrasu. Jede se po bývalé asfaltové cestě. Povrch je vydrolený a jedu jen po volném kamení. Je to jako tankodrom. Nakonec se pokračuje po hliněné cestě s pískem. Hluboce se bořím a bojím se smyku na přední kolo. Je to jako jízda ve sněhu. Značení zde není. Jenom nějaký místní okruh a tomu nevěnuji pozornost. Tak se stane, že vjedu do lesa na pěšinku a dál to není rozumné pokračovat. Něco takového nemůže být cyklotrasa. Zde chodí myslivci do lesa. Tak se vracím a jedu na lesní cestu. Ta mě nakonec přivede na okresní silnici. Podle mapy jedu správně. Na druhé straně nacházím turistické značení a to už je dobré. To máme nejlepší na světě. Zato cyklistické značení pokulhává.

Kousek v lese je Randez-vous Dianin chrám. Udělám fotku a vracím na směr do Lednice. Jedu po lesním chodníčku uježděném cyklisty. Stále klesám a je to příjemná jízda. Jenom kdybych neměl kolo naložené brašnami a úzké pneumatiky. Teď by bylo dobré mít kolo s odpruženou vidlicí. Potkávám skupinky cyklistů a ti se na mě divně dívají. Něco takového v lese nečekali. Asi by z nich málokdo na takovém kole vjel do terénu. Navíc s taškami na předním kole. V lese se pomalu šeří a já rychle projíždím zajímavá místa. Sv. Hubert, Tři grácie, Nový dvůr a Apollonův chrám. No a jsem na silnici před kempem.

Do kempu přijíždím s drobnými kapkami. Pán na vrátnici je velmi příjemný. Trošku jsme pokecali o trampování. To když zjistil, že nemám stan. Spím pod širákem. Pro případ deště mě nabídl, abych přepal na chodě sociálního zařízení. Jinak nabízel i chatku.  Jel jsem se tam podívat a v kuchyňce bych klidně přespal. Také WC a umývárna jsou velmi prostorné. To je pro mne příjemná jistota. Teď, ale vítězí hlad. Jdu do hospody v kempu. U okénka složí mladá slečna a je šokovaná, když si objednávám čtyři nožičky velkého párku a pivo. Ona říká, že si lidé berou obvykle dvě nožičky. Ona však neví, jaký mám hlad a jak se těším na teplé jídlo. Když mně to přinesla, tak jsem znejistěl. To byly opravdu velmi dlouhé nožičky. Přesto můj hlad zvítězil a snědl jsem to všechno v pohodě. Při pivě jsem si do sešitku dělal poznámky z předchozích dnů. Včera jsem přijel do Tulln za tmy a dnes už je také tma. Po jídle a zápiscích se jdu ubytovat. Naštěstí jsem si dal na kožené sedátko igelitový sáček a je mokrý. Vracím se k sociálnímu zařízení a hledám si místo pod velkým stromem. Je škoda, že pěkná místa obsadili lidé s auty. Nakonec si pokládám spací pytel poblíž jednoho auta a stanu. Jsem pod pěkným košatým stromem a ten by mně dal v dešti šanci sbalit a odstěhovat se do sucha.

Jdu se podívat do sprch. Je však chladno a syrovo. Navíc se mnou zatřásla zima a tak se raději sprchovat nebudu. Vždyť nespím poprvé v životě špinavý. Umývám si čumáček a ruky. Uléhám do spacáku. Mám krásné rovné místo a moje záda to po celodenním ohýbání ocení. Vedle ve stanu jsou dva mladí zamilovaní. Telefonují domů a podávají hlášení, co dnes dělali. Pomalu zavírám oči a usínám. Když se v noci probudím, tak vidím nádhernou oblohu plnou hvězd a velký stříbrný měsíc. Je to moc dobře, že neprší a mám takový krásný zážitek.

Ujel jsem 119 km za zataženého a větrného počasí. Ráno jsem jel v slabém dešti.

Trasa : Tulln – Korneuburg – Tresdorf – Neusidl – hraniční přechod Reintal – památky – Lednice

02.09.2015

Fotky :

http://parta-svih.rajce.net/2015-09-02-mariazell-05