úterý 27. října 2015

Mariazell 2015 - úvod a závěr



Úvod

Ahoj cykloturisti, určitě jste si všimli, že jsem již několik roků nevyjel na delší výlet do zahraničí. Bylo to ze dvou důvodů. První byl ten, že jsem neměl turistické kolo, na kterém bych mohl vézt na předním nosiči tašky. Druhý důvod byly pracovní povinnosti. Až letos se mně to podařilo vyřešit.

Mám nové turistické kolo v následujícím složení :

Rám Duratec s napínáním řetězu ve středovém složení. Pevnou tandemovou vidlici. Dírky na upevnění nosičů a předního světla. Je to při objednávání potřeba zadat do požadavků.

Přední náboj s dynamem SUN a světlem.

Zadní náboj Shimano Alfine 11 s olejovou náplní.

Kožené sedlo Brooks.

Na cestu si přidělávám třetí košík na láhev pod rám. Návarky na rám mně nechtěli udělat. Prý je tam ta trubka příliš tenká. Trubky mají různý profil a tloušťku stěny podle místa na rámu.

Zadní nosič Sportarsenal. Musím jej upravit. Je krátký a já potřebuji delší nosič. Je to vidět na obrázku číslo : duratec-turisticky__009.jpg o kolik mně přečnívají brašny.

Přední nosič TUBUS Tara s doživotní zárukou. Pokud se mně někde na světě zlomí, tak mně firma pošle nový.

Na velkém převodníku mám talíř bez zubů, který slouží jako chránič. Převod 32 x 23 x Alfine11.
Nejtěžší převod má na jedno odvalení 6,6 m a nejlehčí 1,6 m. Tímto jsem limitován při jízdě po rovině. Můžu jet nejvyšší rychlostí 35 km/hod. To je však pro cykloturistiku vyhovující.

Brašny Ortlieb – nepromokavé.

Na postavení tohoto kola se podílely firmy :

Vybavení na cestování mám již několik roků stejné. Koupil jsem si kvalitní věci v Hudysport a ty mně slouží víc jak patnáct roků. Ešusy, vařič, nafukovací karimatka, spací pytel a další věci. Pak jsou to různé pomůcky a náhradní díly. Letos jsem si s sebou nebral stan, ale univerzální pláštěnku, ze které lze postavit přístřešek. Je to dostačující proti rose a při letošních teplotách není nutné spát zapařený ve staně. Na zem jsem si pod sebe dával pevnější igelit, abych si nepoškodil nafukovací karimatku.

Oblečení se skládá ze dvou sad kompletního oblečení na kolo. Obvykle na zpáteční cestě jedu v čistém oblečení. To použité při delší cestě operu. Hlavně však slouží jako rezerva, kdybych promokl. K tomu je oblečení do chladnějšího počasí. Po příjezdu na místo si oblékám volné civilní oblečení. Snažím se mít všechno zelené pro případ volného spaní v přírodě. Do Alp beru tlusté ponožky, čepici a zimní rukavice.

Jídlo se skládá ze sladkostí a večeře. Měl jsem toho s sebou tolik, že bych se zvládl stravovat sám. Potřeboval bych jenom vodu. Přesto si cestou kupuji jídlo. Tentokráte jsem měl dobrý chleba z malé pekárničky v Topolné. Ve vedrech vydržel čtyři dny. Tak jsem si k jídlu nemusel vařit rýži. Měl jsem jednu Májku na první večeři. Víc jsem jich nebral, protože bylo velké horko. V každé zadní brašně jsem měl malou Cocacolu, jako rezervu.

Již několik roků hledám dobrou cestu do Tulln. Chci se vyhnout kopcům, rušným cestám a rozestavěným dálnicím. Tentokráte jsem zvolil nejdelší trasu po rovině. Zároveň jsem byl zvědavý na nový most pro cyklisty ze Slovenska do Rakouska.

Závěr

Ahoj cykloturisti, jsem doma po úspěšném výletě do Mariazell. Nyní vyhodnotím své zkušenosti z tohoto putování.

Jako vždy jsem měl jídlo navíc a hodně jsem toho dovezl domů. Hlavně sladkosti. Už mnohokráte jsem si říkal, že vyjedu s menšími zásobami jídla. Vždyť Rakousko, Německo a Švýcarsko jsou civilizované země se sítí obchodů. Navíc ani ta cena už není tolik rozdílná.

Na kole jsem řešil dva problémy. Po 250 km jsem měl uvolněné matice na zadním kole. Nebylo to však nebezpečné. Já mám kola usazená v hlubokých koncovkách. I kdybych ztratil matku, tak kolo z rámu nevypadne. Druhý problém byl pro mne překvapením. Ve spodním košíku na láhev mně hliníková lahev rezonovala. Tento způsob upevnění láhve mám odzkoušený. Už jsem s tímto jel na předchozím kole několikrát. Teď jsem to řešil tak, že jsem pod hliníkovou láhev dával list kukuřice. Ten list kukuřice jsem vezl několik stovek kilometrů a teď zaujímá místo v prosklené obývací stěně. Někdo skladuje okrasný porcelán v obyváku. Já si schovávám věci, s kterými jsem něco prožil. Při každém vydělávání láhve jsem si list odložil na zem a pak vrátil. Ani jednou jsem jej neztratil. Příště si do spodního košíku vezmu plastovou láhev. Hliníkovou jsem používal proto, že lze do ní dát horký čaj. Navíc jsem si myslel, že bude v případě havárie odolnější.

Výbava na ubytování a vaření byla bez problémů. Při dobrém počasí jsem jel bez stanu a bylo to v pohodě. Jen když pršelo, jsem se musel schovat do bufetu. Nakonec ty věci mám roky odzkoušené. Pod karimatku je důležité položit igelit, který není lámavý, nešustí a je odolný propíchnutí.
V oblasti oblečení jsem udělal dvě chyby. Zapomněl jsem doma dlouhé cyklistické kalhoty. Pokud bych musel jet při teplotách pod 10 C, tak by to byl problém. Umím to však vyřešit. Měl jsem s sebou tmavé spodky z Moiry. Nikdo by si toho ani nevšiml v čem jedu. Horší bylo, že jsem si vzal na cestu cyklistické kraťasy se starou vložkou. Vložka se během jízdy vydrolila a působila na moji kůži jako brusný papír. Tak se stalo, že jsem dojel domů a neměl jsem na zadku kůži. V místě, kde se sedí kostmi na sedle. Jsem moc rád, že jsem do tohoto choulostivého místa nedostal infekci. Určitě to zachránila mastička Sudocrem. Já už ji používám hodně roků. Letos jsem si koupil novou. Dozvěděl jsem se o ní v cyklistickém časopise. Prý to používají profesionálové na zadek. Já jsem ji už použil na všechno možné. Například jsem jel jednou celý den v Itálii proti slunci a napuchly mně rty a nos. Na noc jsem tyto popáleniny namastil a druhý den to bylo dobré. Odřená kůže na zadku mně dorůstala ještě měsíc po příjezdu domů. To byl také jeden z důvodů, proč jsem v té době jezdil krátké výlety kolem Otrokovic. Nechtěl jsem si mladou kůži znovu utrhnout.

Trasa z českých hranic do Tulln je pro mne vždy výzvou kudy pojedu. Co zase zkusím a na co budu nadávat. Tentokráte jsem zvolil nejdelší trasu 169 km po rovince a cyklostezkách. Proti nejkratší trase 100 km přes kopce. Tuto trasu bych ze všech mých pokusů vyhodnotil jako nejhorší. Je dlouhá. Na Slovensku mají cyklotrasy velmi špatný povrch cest. Foukal mně velmi silný protivítr. Když už jsem jel po cyklotrase podél Dunaje, tak jsem viděl několik kilometrů dlouhou rovinu po náspu. Je to nezáživné a deprimující. Průjezd Vídní je velmi pomalý a musí se dávat pozor na chodce.
Poprvé jsem z Tulln dojel do Mariazell za jeden den. Dříve jsem si trasu rozdělil na dva úseky. Tak se stávalo, že jsem do Mariazell přijel brzo odpoledne a udělal jsem si po okolí malý výlet. Na zpáteční cestě jsem to zvládl jíž víckrát dojet najednou do Tulln.

Utratil jsem 75 Euro.

Celkem jsem ujel 797 km za šest dnů.

V sedle jsem strávil 46 hodin.

Fotky :


Žádné komentáře:

Okomentovat