Ahoj cykloturisti, rok utekl a
máme zde zase maratón horských kol Drásal. Letos došlo k několika úpravám
na trase a také by zde měl být známý závodník z horských kol Tinker
Juarez.
Už několik dnů máme horké počasí
a dnes to snad vrcholí. To bude opravdu těžký závod v takovém vedru. Jako
vždy vyjíždím pozdě a celou cestu na křižovatku do Žop musím spěchat. Je vedro
a musím pít za jízdy. Dělá mně to problém. Před čtrnácti dny jsem si vyvalil
palec na pravé ruce a nic nestisknu. Záludně to bolí. Tak jezdím s pravou
rukou na horní části řídítek. Levou držím řídítka a prst mám na přední brzdě.
Převody řadím dlaní. Je to zvláštní. Celou zimu jsem odjezdil po sněhu a ledu.
Ani jednou jsem nespadl, a teď v létě spadnu na mokré trávě.
Na křižovatku přijíždím přesně na
čas. Policie už má vše připraveno a čeká jen na pokyn k uzavření provozu. Pak
už se objeví čelo závodu. První jede doprovodná čtyřkolka. Když jsem dříve
závodil, tak jsme takové vozítko neměli. Jezdili jen kluci na terénních
motocyklech. Závodníci rychle projedou a já spěchám na Rusavu.
Na Rusavě je rušno. Pořadatelé
zde řídí provoz a ještě musí třídit závodníky podle toho, kdo jede jakou trasu,
aby špatně neodbočili. K tomu slouží barevná čísla. Já se jdu podívat na
sjezd v zatáčce. Je zde kamenitý podklad. Při brzdění se kamínky chovají
jako kuličky a brzdná dráha se hodně prodlužuje. Tak se stává, že hodně
závodníků nevjede na most, ale do trávy. Proti svahu v lese se špatně fotí
a na louce je zase velmi ostré slunce. Navíc jsou závodníci velmi rychlí. Po
chvíli přijíždí čtyřkolka a policista veze zraněného cyklistu. Doufám, že se
brzo uzdraví, aby mohl závodit.
Z Rusavy se přesunuji na hřeben
k místu nazývanému U dubu. Zde přijíždějí cyklisté z lesa po cestě,
na které je navezeno kamení. Je to velmi nebezpečný úsek. Přesto si tam nějaký
fotograf sedl na židli a rozložil stativy. Viděl jsem několik situací, kdy se
chtěli závodníci předjíždět a tento člověk jim překážel. Navíc na sobě měl
černé oblečení a v průseku ho bylo špatně vidět. Závodníci zde vjíždí ze
světla do tmy a oko se s tím chvíli vyrovnává. Šel jsem fotit na
osvětlenou část. V jedné chvíli jela cyklistka a najednou za ní se vynořil
cyklista vzhledem Juareza. Jel velmi rychle a odvážným způsobem ji podjel rýhou
od kol traktorů. Ta je zarostená trávou a byla to hra o štěstí. Nikdy nevíme co
v té trávě je. Já jsem ho nestačil vyfotit. Mám jenom jeho záda. Ani si
nejsem jistý, jestli to byl on. To je škoda, že jsem nestál na přehlednějším
místě. Mohl jsem mít fotku na památku.
Další zajímavé místo je
občerstvovací stanice. Děvčata se vzorně starají o závodníky a snaží se
pochopit, co tito vyčerpaní lidé chtějí. Je v nich velký rozdíl. Někdo
přijede a slušně řekne, co by chtěl k jídlu. Naopak jiný přiletí, hodí
obaly na zem a zařve, co mu mají dát. Někteří se ani nezastaví a těch několik
posledních kilometrů do cíle dojedou. Zde se dobře fotí. Cyklisté přijíždějí po
asfaltě do kopce a mám čas udělat fotku. Obvykle zde fotím své kamarády.
V takovém vedru se únava ve tvářích cyklistů hodně projeví. Někteří už
následující prudké stoupání tlačí. Jiní se rozhodnou to vyjet a nakonec to
neutáhnou. Já jsem to na tomto místě dělával tak, že při tréninku jsem to
vyjížděl, ale při závodě jsem to chodil pěšky. Takový kopec sebere hodně sil.
Vždy jsem jel dlouhou trasu a sil už nebylo nazbyt.
Občas se nám zatáhla obloha a
fouknul prudký vítr. To se zvedl prach a měli jsme plné oči písku. Když začalo
jezdit méně závodníků, tak jsem se rozhodl jet domů. Udělal jsem dobře a ještě
jsem stihl závody rychlobruslařů na oválu. Bohužel jsem přišel v okamžiku,
kdy jeden v zatáčce spadl a asi si zlomil klíční kost. Bruslaří měli
velkou žízeň a brali si pití za jízdy.
Není to, jak na kole kde si můžu přibrzdit brzdama.
Pochvalu si zaslouží pořadatelé.
Neviděl jsem žádné problémy. Některé už znám za ty roky co na tento závod
chodím. Jsou to dobrovolníci, kteří to dělají od srdce.
Ujel jsem 55 km, za velmi teplého počasí.
25.06.2016
Karel
Fotky :