Ahoj cykloturisti, rok nám rychle
utekl a máme zde opět poslední vyjížďku. Můžeme společně probrat, jaký byl rok
z pohledu cyklistiky. Jak nám přálo počasí. To počasí bylo nějaké divné. Takové nestálé.
Vždyť letos poprvé jsem začal ve staré láhvi od pití neustále vozit pláštěnku.
Slibovaná vedra také nepřišla.
Já jsem chtěl jet do Fryštáku po
své obvyklé trase. Jezdím většinou po vedlejší cestě a po polích. Dnes
v noci zapršelo a musel jsem jet po silnici směrem na Holešov. Na cestu
jsem se oblékl jako v předchozích dnech. Když jsem vyšel před dům, tak
jsem zjistil, že fouká silný ledový vítr. Tak jsem se domu vrátil pro vestu.
Dobře jsem udělal. Celou cestu směrem na Holešov jsem jel proti silném větru.
Musel jsem spěchat, abych stihl začátek akce. Až od Záhnašovic jsem měl vítr do
zad a rychle jsem jel do Fryštáku. Na náměstí už bylo hodně cyklistů. Prošel
jsem náměstí a hledal jsem kamarády. Přitom jsem dělal příležitostné fotky
účastníků akce. Hodně lidi jsem znal z předchozích setkání nebo ze závodů.
Letos jsme si udělali společnou fotku bez úvodního proslovu. Pak už jsme
vyrazili do lesa.
Z Fryštáku se jede po modré
značce na kopec Pod Ondřejovsko. Stoupání je to táhlé s kamenitým
podkladem. Když se zde jede maratón Drásal, tak zde toho mají závodníci plné
zuby. My jsme jeli v pohodě a každý si našel skupinku, se kterou mu
vyhovovalo tempo a řeč. Na kopci jsme se zastavili, abychom si oddechli a
zvolili další trasu. Je zde křižovatka turistických tras. Já jsem se na rozdíl
od předchozích ročníků vydal doprava. Odhadli jsme, že tam bude suchý podklad.
Tak jsme měli před sebou prudké stoupání lesem a snad polovina z nás
tlačila kolo. Ten výjezd nebyl ani tak prudký jak zrádný. Pod listím je kamení
a větve. Když na to najedete, tak se kolo pod vámi zvrtne a stojíte. A ti kteří
jedou za vámi, stojí také. Na vrcholu nás čekal sjezd po stejném podkladu.
Proto jsem jel na mých úzkých pneumatikách velmi pomalu. Do údolí Rusavy se na
závěr sjíždí po šotolině a někteří cyklisté si toho užívali. Dole na cestě jsem
se rozloučil s Jirků a na Hostýn jsem jel sám.
Ve stoupání na Hostýn jsem si
zdělal brýle a rukavice. Je to několik kilometrů prudké stoupání. Dole pod
kopcem si dáte nejlehčí převod a tak jedete až na horu. Dnes se jelo špatně,
protože ke všemu foukal protivítr. Byl jsem rád, když jsem vjel do lesa. Na
Hostýně jsem jel první k rozhledně a větrné elektrárně. U kostela jsem
potkal cyklistky a dělal jsem jim fotku. Dostal jsem do ruky moderní mobil a
byla to hrůza, jak správně zmáčknout na displeji tlačítko abych udělal fotku a
nepřepnul se jinam do menu. V kostele bylo dost lidí a měli mši svatou.
Tak jsem tam nerušil.
Na cestu dolů jsem si oblékl
bundu a dal rukavice. Na teploměru bylo 7 C. V lese jsem potkal holku, jak
fotí podzimní krajinu. Vykládali jsme si o nádherných barvách podzimu.
Přirovnal jsem to k barvám, které vidíme v Kanadě. Ona na to řekla,
že ten pán, který v lese stahuje dříví je Kanaďan. Ve sjezdu jsem fotil
krávy a horské pastviny. Jeden mladý býček utekl na cestu. Asi podlezl ohradu.
Dole v údolí Rusavy jsem začal pociťovat chlad. Měl jsem si vzít na
zpáteční cestu silnější rukavice. Možná to bylo i tím, že jsem je měl propocené
od rána. Navíc se schovalo slunce a nehřálo. Na cestě od Holešova jsem měl
štěstí. Foukal mně vítr do zad. V Kurovicích jsem vyfotil strašidlo na
kole u cesty. To už se lidé v maskách scházeli u hřbitova. Já jsem byl
propocený a nechtěl jsem schládnout. Navíc se blížila tma. Už jsem se těšil
domů. Měl jsem velký hlad a žízeň.
Ujel jsem 81 km, za chladného a větrného počasí. Sluníčko
jen občas vyhlédlo.
S kvalitou fotek mám stále problémy. Ještě jsem se
nenaučil obsluhovat nový fotoaparát.
29.10.2016
Karel
Fotky :
Žádné komentáře:
Okomentovat