Ornitologická pozorovatelna

Ahoj cykloturisti, již delší dobu jezdím přes obec Troubky. Známou z období záplav. Já jsem si tam však všimnul odbočky k jednomu jezeru. Nikdy jsem tam nezajel až dnes. Rozhodl jsem se na základě prozkoumání mapy a zjištění, že je tam pozorovatelna ptáků.

Na cestu jsem si vzal kolo s terénními plášti. Vyrazil jsem odpoledne s větrem do zad. Byla to pohodová jízda a rychlost na tachometru se stále udržovala pod 30 km/hod.  Jel jsem po trase, po které jsem v poslední době jel několikrát. Jen jsem udělal malou výjimku u obce Břest. Zde jsem nejel do Říkovic po poli, ale po cestě. Nebyl zde žádný provoz a děti si hrály na cestě. V Říkovicích jsem fotil bývalý zámek a památník na válku. Fotky se mně však nepodařily. Ze zámku je udělaná školka. Pak už následovalo několik kilometrů asfaltové cesty v hrozném stavu. Hotový tankodrom. Je to málo používaná cesta do Troubek.

Za Troubkami jsem odbočil těsně před mostem přes řeku Bečva. O kousek dál je soutok Bečvy a Moravy. O tom jsem však už dávno psal. K pozorovatelně se jede po dlouhé panelové cestě. No a kousek před ní je značka zákaz vstupu. Pozorovatelna je pěkně umístěná mezi keři na břehu jezera. První jsem chtěl jít dovnitř, ale nešlo to. Uviděl jsem před sebou na lavičce dvě hodně široká pozadí. Byla to holka a kluk. Ti kdyby sedli na moje kolo, tak se rám zlomí. Když jsem se do pozorovatelny dostal, tak jsem si prohlédl knihu návštěv. Lidé tam popisují různé pocity. Nejhezčí jsou záznamy od dětí. Porozhlédl jsem se po okolí a zjistil jsem, že na malé pláži leží mladý pár. Nechtěl jsem je rušit v příjemné činnosti a potichu jsem odjel.

Na zpáteční cestě jsem nabral směr proti větru. Tomu jsem se zpočátku vyhnul. Vjel jsem do lužního lesa a tam nefoukalo. V tomto lese je hájenka a odpočívadlo pro turisty. Dále je zde hodně zpevněných cest a můžete celý den jezdit po lese. Je to krásná rovinka pro nenáročnou turistiku za každého počasí. Když jsem vyjel z lesa, tak jsem dojel do Žáříčí. Zde mají hospodu vypadající jako hrad. Na zahrádce vždy odpočívají cyklisté. O kousek dál je jezero, u kterého bývá hodně rybářů. V létě je to vyhledávané místo pro pohodové koupání.

Tak a už mám před sebou cestu domů proti silném větru. Nakonec jsem dostal nápad a za Kroměřížem jsem projel lesní oborou, abych se kousek vyhnul silnému větru. Navíc jsem nechtěl jet po cyklostezce plné lidí. Proto jsem zvolil JZD cestu do Tlumačova.

Ujel jsem 83 km ve větrném počasí. Slunce svítilo, ale vítr byl studený.

22.05.2016

Karel

Fotky :

 http://parta-svih.rajce.net/2016-05-22-ornitologicka-pozorovatelna

Výstava historických kol

Ahoj cykloturisti, celé ráno prší a já jsem se rozhodl jet do Holešova na výstavu historických kol. Vyjel jsem, až uschla cesta. Pro jistotu jsem si vzal s sebou pláštěnku. Za Ludslavicemi jsem viděl stát dvě auta. Jedno bylo divně v prostředku silnice. Až při míjeni jsem zjistil, že mnělo proražené přední sklo. Byla to pavučina jak od fotbalového míče a vprostřed díra. Já jsem si myslel, že se sklo obvykle rozsype na male kousky, aby nikoho nezranilo. Přes toto muselo být špatně vidět.

Na zámku v Holešově jsem zaparkoval kolo v podloubí ve stojanu pro jízdní kola. O kolo jsem se nemusel bát. Sídlí tam městská policie. V muzeu jsem zaplatil 60 Kč a očekával jsem výstavu, na které strávím aspoň dvě hodiny času. Byl to však omyl. Špatně jsem si přečetl informace. Byla to výstava nejstarších jízdních kol a těch je málo. Vešly se do tří místností. Nemám žádné fotografie. Byl tam zákaz fotografování a paní hlídala. Myslím si, že z technického pohledu to bylo dobře, že zde byla jen ta nejstarší kola. Kdyby zde byl průřez celou cyklistikou, tak bych šel jedno kolo za druhým. Tak jsem se mohl soustředit na detaily. Zajímal jsem se o odpružení sedátka a upínací prvky. V té době ještě nebyly normalizované matice a šrouby. Je neuvěřitelné kolik principů odpružení znali. Různé vinuté pružiny až po pružící listy pohybující se na jednom konci. Bylo to takové učivo Střední průmyslové školy. Dále zde byly ještě vystaveny kočárky. Ty dětské návštěvníky zajímaly nejvíce. Na chodbě jsou fotografie rodinných domů význačných osob v našem okolí z minulého století. Tenkráte se tomu říkalo vilka.

Po prohlídce výstavy jsem vyrazil do zámecké zahrady. Byla zde pohoda. Rybáři chytali ryby a náhodní hosté posedávali po lavičkách. Já jsem byl překvapen budkou s knížkama.

Dál jsem se vypravil do Bořenovic a Pacetluk. Tama jsem jel před dvěma týdny, ale po polních cestách. Pak jsem nabral směr na Hulín a to se mně už opřel vítr do zad a hnal mě až do Otrokovic.

Ujel jsem 64 km, proti větru a s větrem domů.

14.05.2016

Karel

Fotky :

http://parta-svih.rajce.net/2016-05-14-historicka-kola 

Vlkoš - Břest

Ahoj cykloturisti, dnes nevím, kam bych jel. Nakonec jsem vyjel z Otrokovic a nabral směr na Hulín. Jel jsem proti velmi silném větru. Místy mně rychlost klesla na 17 km/hod. Nakonec jsem dostal nápad, že půjdu prozkoumat polní asfaltovou cestu, po které jsem jel minulý týden. 

Projel jsem Pravčicemi a užil si silného větru na otevřené rovině. Avšak se změnou směru jízdy na Hulín jsem získal vítr do zad. Zařadil jsem si nejtěžší převod a s větrem v zádech jsem jel rychlostí 45 km/hod. Cyklisté silničáři se tomu asi pousmějí. Oni na galuskách tak jezdí normálně. Pro mě je to však dobrý výkon. Dlouho jsem si toho neužíval. Za nadjezdem jsem odbočil na Přerov a dřina začala nanovo. Jel jsem už po cestě z minulého týdne. Minul jsem místo, kde jsem se napojil a jel jsem stále dál po pěkném asfaltu do doby, než se cesta stočila a dojel jsem k silničnímu nadjezdu. Je to nadjezd ve směru na Přerov a mimoúrovňově přejíždí železniční koleje. Zde asfalt skončil a pokračovala jen hliněná polní cesta. Nakonec jsem se dostal ke kolejím a najel na bývalou cestu do Přerova. Mrzí mě, že jsem neudělal fotku, jak cesta končí na bývalém železničním přejezdu. Asi tomu ani neuvěříte, že ta úzká zarostená cesta je bývalá hlavní silnice z jihu Moravy na sever. Na tomto úseku bývalo hodně dopravních nehod. Teď vede kousek dál široká cesta.

Z Říkovic jsem jel do Vlkoše a zastavil se na velmi nebezpečném místě. Cesta zde ve vesnici dělá několik úzkých nepřehledných zatáček. Raději jsem se vrátil po chodníku. Vyfotil jsem informační tabuli o netopýrech a při pohledu do okolí jsem si všimnul čápa na komíně.

Za Vlkoší se jede po velmi škaredé cestě. Asi ji zde používají jen místní obyvatelé, když jedou do Tovačova. Nakonec se najede na cestu do Záříčí. Zde jsem měl opět vítr v zádech a společnost. Sešel jsem se na cestě s nějakou holkou na kole. Jelo nám to úplně samo. Přesto jsem ji předjel, abych ukázal, že mně to ještě dobře jede. V Záříčí už byly břehy obsazené rybáři. Byl zde však velmi silný vítr a tak se nikdo nekoupal. V Chropyni jsem se rozhodl, že nepojedu přes Kroměříž. Musel bych jet po velmi frekventované cyklostezce podél Moravy. Tak jsem si zase užil silného protivětru. Zpestřením byla jen koza okusující stromek. To jsem se i kousek vrátil.

Za Hulínem jsem měl vítr do zad a domů jsem jel v pohodě.

Ujel jsem 70 km, ve velmi silném větru. Také už jsem viděl první lovkyně slunečních paprsků.

07.05.2016

Karel

Fotky :

http://parta-svih.rajce.net/2016-05-07-vlkos