Dřevohostice betlém 2016

Ahoj cykloturisti, letos jsem se rozhodl zajet podívat na dřevěný betlém v Dřevohosticích. Postavy jsou v životní velikosti a zobrazují jednotlivé občany z městečka.

Vyrazil jsem po 13 hodině a cesta byla mokrá. K tomu trošku foukal vítr. Na hlavní silnici byl malý provoz a tak jsem jel až do Tlumačova. Tím jsem si trošku zkrátil cestu. V Holešově jsem projel po cyklostezce podél potoka a nabral směr na Dřevohostice. Dvakrát jsem se dostal na nadmořskou výšku nad 300 m. Když jsem zde jel naposledy, tak jsem v příkopech fotil sníh. Dnes bylo 8C a mokro. Přesto ve sjezdu do Dřevohostic jsem zchládnul.

U betléma bylo málo lidí a v klidu jsem mohl fotit. Měl jsem obavy, že tam bude hodně rodin s dětmi. Moc jsem se nezdržoval. Chtěl jsem ujet co nejdelší trasu za světla. 

Na zpáteční cestě se musí nejprve vyjet táhlý kopec. Já jsem se zde před několika roky vracel z návštěvy v Ostravě a měl jsem již ujeto 180 km a přišla na mně krize. Tenkrát se mně tento kopec zdál nekonečný. Dnes jsem jej v pohodě vyjel. Jen kdyby nefoukal studený vítr. Na kopci jsem zastavil a upravil si šaty. Foukal mně ledový vítr na krk. Pak ještě v dlouhém sjezdu jsem trpěl zimou. Bylo to tím, že jsem měl na sobě propocené šaty. Až v dalším stoupání jsem se zahřál a už mně bylo dobře až domů. V Prusinovicích jsem odbočil a jel jsem do Pacetluk. Tak jsem se vyhnul hodně frekventovanému Holešovu. Tato cesta mě přivedla až do Rymic k větrnému mlýnu. Pak už jsem projel malou osadou Alexovice a mířil k Otrokovicím. Zde jsem jel zase po vedlejších cestách. To už jsem si musel zapnout osvětlení a na ruku a nohu dát žlutý reflexní pásek.

Domů jsem přijel v pohodě. Propocený a s velkou žízní. Na cestu jsem si vzal jen zateplenou plastovou láhev s čajem. Čaj byl teplý jen do Holešova. Na takové krátké výlety je to dostačující.

Ujel jsem 67 km, za vlhkého počasí při teplotě 8 C.

26.12.2016

Karel

Fotky :

http://parta-svih.rajce.net/2016-12-26-drevohostice-betlem 

 

Zmrzlý chleba

Ahoj cykloturisti, v pátek po práci jsem vyjel do Topolné na chleba, abych si zajistil jídlo na svátky. Dal jsem si na sebe kabátek a dres s ochrannou přední vrstvou. Venku však mrzlo a s rozepnutým kabátkem se nedalo jet. Tak jsem jel oblečený a smířil jsem se s tím, že do kopce se zapotím.

První zastávku jsem si udělal u Svaté vody. Zde jsem se rozhodl, že letos poprvé do kopce nepojedu na kole. Zapotil bych se, ale hlavním důvodem byla sněhová pokrývka. Nebyla vysoká, ale zato s promrzlou půdou velmi kluzká. Na vrchu jsem potkal cyklistu na horském kole. Prohodili jsme několik slov o tom, jak se to klouže a jeli jsme dál. V lese to bylo jako v pohádce. Stromy byly nádherně omrzlé. Jel jsem opatrně, abych nenajel na nějakou námrazu. Další moje zastávka byla u Kameňa, je zde trojhranný hraniční kámen. Turisté si zde udělali ohniště a je plné nedopalků od cigaret. Kousíček dál v lese jsou svaté obrázky na stromě. Teď už jsem měl před sebou sjezd do údolí. Jel jsem hodně opatrně, tráva byla omrzlá a já jsem si byl vědom, že jsem zde možná poslední návštěvník. Kdybych spadl, tak by mě našli až další den. Dobře to dopadlo a do vesnice jsem přijel zdravý, ale omrzlý.

V pekárně jsem se ohřál. Bylo to šokující vidět paní pekařku v tričku. Koupil jsem si krásný chleba a hodně vypečené tyčinky. Ty budou nádherně křupkat, až je budu jíst.

V Topolné jsem se zastavil u jezera a udělal několik fotek zamrzlé vodní hladiny. Dnes jsem zde mohl klidně fotit, anichž bych popudil nějaké koupající se naháče.

Během cesty mně začalo být zima na nohy mezi botou a kalhotami. Tak jsem zastavil a obalil jsem to igelitovým sáčkem. Pak už mně zima nebylo. Před Otrokovicemi začalo mrholit a musel jsem si sundat ochranné brýle, abych lépe viděl na cestu. Domů jsem přijel navlhlý, ale spokojený. Ta zimní krajina stala za to trošku promrznout.

Za celý den jsem celkem ujel 36 km v mraze.

Byl to moc hezký výlet.

23.12.2016

Karel

Fotky :

 http://parta-svih.rajce.net/2016-12-23-zmrzly-chleba