neděle 10. září 2017

Slavnosti vína Uh.Hradiště



Ahoj cykloturisti, přišel podzim. Celý týden bylo chladné počasí. Doufám, že ještě přijde babí léto. Slavnosti vína však naznačují, že se pomalu cyklistická sezóna končí.

Od rána je vidět přes okno hezké sluníčko, ale venku je silný vítr. Vyjel jsem po cyklostezce směr Napajedla a nebyl jsem schopen překročit rychlost 20 km/hod. Na fotce je vidět, jak vítr hnal vodní hladinu proti toku řeky Moravy. První jsem jel k rozhledně Rovnina. Na hřebeni byl boční vítr a ten mě vytlačil z cesty do pole. Prostě jsem ten poryv větru na kole neustál. Dnes bych na rozhlednu nelezl. Proto jsem ihned pokračoval ke kapličce svatého Rocha. U kapličky jsem našel svatý obrázek, který strhl vítr ze stroma. Zanesl jsem jej do kapličky pánovi, který zde hlídal. Byl z toho nějaký divný. Asi projev stáří. Kousek za kapličkou, bydlí někdo v keři. Od kapličky jsem sjel do skanzenu.

Ve skanzenu bylo rušno. Popíjelo se zde víno a burčák. Všichni byli veselí a k tomu jim hrála krojovaná muzika. První mě zaujalo staré české kolo. Pak jsem prošel jednotlivé domečky. Nejvíce času jsem strávil posloucháním naší moravské muziky. Nepříjemný byl vítr. Zvedal tanečnicím oblečení. Sukně byly stále ve vzduchu. Naštěstí se pod krojem nosí spodničky. Horší už to měly dívky v krátkých sukénkách, které přihlížely. Ty si je musely držet. Ani pro mne to nebylo lehké. Vítr se mnou cloumal a nemohl jsem udržet fotoaparát v klidu.

Domů jsem jel přes nádherné louky nad Jarošovem. Občas jsem se zastavil a pozoroval v dálce hrad Buchlov. Symbol našeho regionu. Cestou domů jsem doháněl skupinky cyklistů a ti si vezli na kole burčák. Jedné paní se hodně naklonil z tašky a hrozilo, že vypadne na zem. Zastavila a snažila se jej upevnit. Nevím kolik cyklistů dnes jelo na kole a měli vypité. Myslím si, že u takových akcí by se malé množství alkoholu mělo tolerovat. Nikde na cyklostezce jsem policii neviděl, a tak nám nezkazili krásný den.

Ujel jsem 47 km, v silném větru. Domů to jelo samo.

09.09.2017

Karel

Fotky ze slavností.


Fotky z cesty.


 

neděle 27. srpna 2017

Svatý Hostýn



Ahoj cykloturisti, od rána jsem četl počítačový časopis Chip a pak dělal úklid v domě. Při umývání podlahy jsem našel několik rýsováčků. Doufám, že nebyly určeny pro moje kolo. Vyjel jsem o půl třetí a bylo to tak dobře. Za Lechoticemi byla mokrá zem a v dálce bílá clona. Přesto jsem jel dál a věřil, že na Hostýn dojedu bez bouřky. Moje přání se splnilo. Jen vyjet na kopec bylo náročnější. Vzduch byl hustý a potil jsem se. Po tváři mně tekl pot. Naštěstí jsem si pod kopcem zdělal brýle. Jinak by byly slané. U kostela bylo výrazně chladněji než v údolí. Také se to projevilo na tachometru v měření nadmořské výšky. Tachometr dole ukazoval správné hodnoty, ale nahoře už byl jiný tlak a měřil nepřesně. Výhled od rozhledny byl k ničemu. Zato v kostele bylo prázdno a klid. Dalo se tam posedět. Sedl jsem si na dřevěnou lavici. Kdybych si sedl na látkovou, tak bych to nasákl potem. Kdyby si sedl někdo po mně, tak by měl špatný zážitek z mokrého sezení.

Od kostela jsem sjížděl do Rusavy a bylo mně zima. Litoval jsem, že jsem si nevzal do tašky kabátek. Naštěstí v údolí se oteplilo. Na zpáteční cestě jsem se vyhnul Holešovu a jel přes Žopy. Pasou se zde pěkní koníci a holky jezdí na koních. Už jsem ani nejel z Žeranovic po škvárové cestě, ale raději si nadjel přes Rackovou. Za Sazovicemi bylo mokro. Chvíli přede mnou pršelo. Tak jsem měl zase štěstí. Po dvou kilometrech bylo úplné sucho. Déšť se Otrokovicím vyhnul. Přitom by jsme vláhu moc potřebovali.

Ujel jsem 75 km za zataženého počasí s teplým vzduchem.

27.08.2017

Karel




sobota 26. srpna 2017

Svatý Kopeček



Ahoj cykloturisti, v okolí Otrokovic se konají závody automobilů a občané nemohou chodit, kam by chtěli. Na některých místech se závodí a na běžných cestách jezdí blázni, kteří se chvíli dívali na závod a chtějí si to zkusit. Ve městě je hluk od závodních motorů, houkajících doprovodných vozidel a ve vzduchu hlučný vrtulník. Tak musím zvolit takovou trasu, aby mě nikdo nepřejel.

Rozhodl jsem se zajet na Svatý Kopeček. Z Otrokovic se jede po cyklostezce a to je bezpečné. Za Kroměřížem jsem musel sjet na okresní cestu a začaly události. První jsem ve vesnici objížděl zaparkované auto a řidička otevřela dveře. Ubrzdil jsem to a skočil na nohy. Hodně se omlouvala, ale já jsem nic neříkal. Byl jsem rád, že jsem to zvládl. Na konci Chropyně je železniční přejezd. Slyšel jsem výstražné zvuky, ale neviděl blikající světlo. Na sloupě místního osvětlení jej překrývají informační tabule. Třeba autobusová zastávka. Jen o kousek dál mě v zatáčce předjížděl stařičký Favorit a lízl mě řídítka. Proti nám jela motorka a on se chtěl nacpat do mezery. Už jsem si myslel, že skončily silniční zážitky, ale ten největší přišel. Potkal jsem auto s přívěsným vozíkem. Vezl pytle s cementem. Jak najel divoko na zpomalovací retardér, tak pytle vyskákaly na cestu. Naštěstí mě žádný netrefil. Pytle se roztrhaly a chlapi sháněli lopatu. A teď něco o tom jak řidičky nemyslí. Stál jsem na velmi frekventované křižovatce do Olomouce. Chtěl jsem přejet rovně a vedle stojící auto odbočovalo vlevo. To znamená, že potřebovalo vidět na obě strany. V té chvíli se ze zadu přihnala řidička a najela tak, že nebylo vidět doprava. Ona prostě tomu autu zakryla výhled. Na toto si na křižovatce dávám pozor, abych nezavazel ve výhledu jinému řidiči. Ženské za volantem však nemyslí. Myslím si, že jsme tam stáli déle než pět minut.

Teď už něco normálního. Bylo velmi teplé počasí a vypil jsem si první láhev s vodou dříve, než jsem dojel do cíle. Na teploměru bylo 31C. Na zpáteční cestě jsem musel s vodou šetřit. Na Svatém Kopečku jsem si dal malou CoCaColu a oplatky. V Kostele bylo moc dobře. Bylo to tím, že tam nebyli turisté. Koupil jsem si hodně čtení. Až budu v důchodu a nebudu jezdit tak daleko, tak si budu navozené materiály číst. Do Grygova udělali cyklostezku. Je dlouhá asi 200 m a je podél cesty do vedlejší vesnice. Nic zde nejezdí. Cesta je kolem jezer ve velmi špatném stavu. Snad jen staré Škodovky s vysokým podvozkem. Zastavil jsem se u jezera a byl jsem překvapen tím, že se zde nikdo nekoupe. Asi nějaké nařízení. Vodní nádrže tak slouží jen rybářům. Všimněte si plakátu z Olomouce. Založili zajímavý cykloklub. Fotil jsem malou chmelnici. Jak vidět, tak chmel roste i na Moravě. Česáči byli unavení a leželi na zemi ve stínu. Tak jsem v duchu zavzpomínal na svoje chmelové brigády.

Domů jsem dojel v částečné pohodě. Kdybych jen neměl strašnou žízeň. Šlapání na kole mně šlo moc dobře. Je poznat, že jsem před týdnem trénoval.

Teď píšu při otevřeném okně a slyším přijíždějící závodní auta do depa. Je to rambajs a hoblování gum. Tak mě napadlo, co kdyby se tento závod zrušil.  Jaký by byl klid.

Ujel jsem 132 km za teplého počasí.

26.08.2017

Karel