Svatý Hostýn

Ahoj cykloturisti, od rána jsem četl počítačový časopis Chip a pak dělal úklid v domě. Při umývání podlahy jsem našel několik rýsováčků. Doufám, že nebyly určeny pro moje kolo. Vyjel jsem o půl třetí a bylo to tak dobře. Za Lechoticemi byla mokrá zem a v dálce bílá clona. Přesto jsem jel dál a věřil, že na Hostýn dojedu bez bouřky. Moje přání se splnilo. Jen vyjet na kopec bylo náročnější. Vzduch byl hustý a potil jsem se. Po tváři mně tekl pot. Naštěstí jsem si pod kopcem zdělal brýle. Jinak by byly slané. U kostela bylo výrazně chladněji než v údolí. Také se to projevilo na tachometru v měření nadmořské výšky. Tachometr dole ukazoval správné hodnoty, ale nahoře už byl jiný tlak a měřil nepřesně. Výhled od rozhledny byl k ničemu. Zato v kostele bylo prázdno a klid. Dalo se tam posedět. Sedl jsem si na dřevěnou lavici. Kdybych si sedl na látkovou, tak bych to nasákl potem. Kdyby si sedl někdo po mně, tak by měl špatný zážitek z mokrého sezení.

Od kostela jsem sjížděl do Rusavy a bylo mně zima. Litoval jsem, že jsem si nevzal do tašky kabátek. Naštěstí v údolí se oteplilo. Na zpáteční cestě jsem se vyhnul Holešovu a jel přes Žopy. Pasou se zde pěkní koníci a holky jezdí na koních. Už jsem ani nejel z Žeranovic po škvárové cestě, ale raději si nadjel přes Rackovou. Za Sazovicemi bylo mokro. Chvíli přede mnou pršelo. Tak jsem měl zase štěstí. Po dvou kilometrech bylo úplné sucho. Déšť se Otrokovicím vyhnul. Přitom by jsme vláhu moc potřebovali.

Ujel jsem 75 km za zataženého počasí s teplým vzduchem.

27.08.2017

Karel

http://parta-svih.rajce.net/2017-08-27-hostyn 

Svatý Kopeček

Ahoj cykloturisti, v okolí Otrokovic se konají závody automobilů a občané nemohou chodit, kam by chtěli. Na některých místech se závodí a na běžných cestách jezdí blázni, kteří se chvíli dívali na závod a chtějí si to zkusit. Ve městě je hluk od závodních motorů, houkajících doprovodných vozidel a ve vzduchu hlučný vrtulník. Tak musím zvolit takovou trasu, aby mě nikdo nepřejel.

Rozhodl jsem se zajet na Svatý Kopeček. Z Otrokovic se jede po cyklostezce a to je bezpečné. Za Kroměřížem jsem musel sjet na okresní cestu a začaly události. První jsem ve vesnici objížděl zaparkované auto a řidička otevřela dveře. Ubrzdil jsem to a skočil na nohy. Hodně se omlouvala, ale já jsem nic neříkal. Byl jsem rád, že jsem to zvládl. Na konci Chropyně je železniční přejezd. Slyšel jsem výstražné zvuky, ale neviděl blikající světlo. Na sloupě místního osvětlení jej překrývají informační tabule. Třeba autobusová zastávka. Jen o kousek dál mě v zatáčce předjížděl stařičký Favorit a lízl mě řídítka. Proti nám jela motorka a on se chtěl nacpat do mezery. Už jsem si myslel, že skončily silniční zážitky, ale ten největší přišel. Potkal jsem auto s přívěsným vozíkem. Vezl pytle s cementem. Jak najel divoko na zpomalovací retardér, tak pytle vyskákaly na cestu. Naštěstí mě žádný netrefil. Pytle se roztrhaly a chlapi sháněli lopatu. A teď něco o tom jak řidičky nemyslí. Stál jsem na velmi frekventované křižovatce do Olomouce. Chtěl jsem přejet rovně a vedle stojící auto odbočovalo vlevo. To znamená, že potřebovalo vidět na obě strany. V té chvíli se ze zadu přihnala řidička a najela tak, že nebylo vidět doprava. Ona prostě tomu autu zakryla výhled. Na toto si na křižovatce dávám pozor, abych nezavazel ve výhledu jinému řidiči. Ženské za volantem však nemyslí. Myslím si, že jsme tam stáli déle než pět minut.

Teď už něco normálního. Bylo velmi teplé počasí a vypil jsem si první láhev s vodou dříve, než jsem dojel do cíle. Na teploměru bylo 31C. Na zpáteční cestě jsem musel s vodou šetřit. Na Svatém Kopečku jsem si dal malou CoCaColu a oplatky. V Kostele bylo moc dobře. Bylo to tím, že tam nebyli turisté. Koupil jsem si hodně čtení. Až budu v důchodu a nebudu jezdit tak daleko, tak si budu navozené materiály číst. Do Grygova udělali cyklostezku. Je dlouhá asi 200 m a je podél cesty do vedlejší vesnice. Nic zde nejezdí. Cesta je kolem jezer ve velmi špatném stavu. Snad jen staré Škodovky s vysokým podvozkem. Zastavil jsem se u jezera a byl jsem překvapen tím, že se zde nikdo nekoupe. Asi nějaké nařízení. Vodní nádrže tak slouží jen rybářům. Všimněte si plakátu z Olomouce. Založili zajímavý cykloklub. Fotil jsem malou chmelnici. Jak vidět, tak chmel roste i na Moravě. Česáči byli unavení a leželi na zemi ve stínu. Tak jsem v duchu zavzpomínal na svoje chmelové brigády.

Domů jsem dojel v částečné pohodě. Kdybych jen neměl strašnou žízeň. Šlapání na kole mně šlo moc dobře. Je poznat, že jsem před týdnem trénoval.

Teď píšu při otevřeném okně a slyším přijíždějící závodní auta do depa. Je to rambajs a hoblování gum. Tak mě napadlo, co kdyby se tento závod zrušil.  Jaký by byl klid.

Ujel jsem 132 km za teplého počasí.

26.08.2017

Karel

 http://parta-svih.rajce.net/2017-08-26-sv-kopecek

Duha

Ahoj cykloturisti, dnes jsem se celé ráno hrál s minipočítačem. Nainstaloval jsem na něj budoucí verzi Windows 10. Dostal jsem ji od Microsoftu na testování. Uvedena bude na podzim. Jmenuje se podzimní verze - Fall Creators. My si pod slovem fall představujeme padání Windows, ne listí. Snad bude padat jen to listí. Už se těším na barevnou přírodu. Můžu říct, že se postupně dopracovávají k tomu, co bych chtěl. Je to opravdu tím, že naslouchají uživatelům. Pak jsem udělal úklid v paneláku a vyjel na výlet.

Za Hulínem jsem jel po polní cestě a začalo pršet. Jen jsem si stihl dát pláštěnku. Bylo to příjemné zmoknout. Nohy jsem měl celé od bláta a vody. Pláště na kole se obalily hlínou. To však nevadilo. Až jsem vjel na hlavní cestu, tak jak je to u nás obvyklé. Byla v asfaltu vyjetá od přetížených kamiónů stopa. V té se držela voda a hlínu jsem umyl. Za vše jsem však byl odměněn nádhernou duhou. Škoda, že ji neumím vyfotit lepším způsobem. Tak tento přírodní úkaz zůstane v mojí mysli. Až budu jednou sedět na lavičce pro důchodce, tak si tyto obrázky budu v hlavě přehrávat.

Před týdnem jsem chtěl za Němčicemi odbočit do Pravčic a nešlo to. Dnes už to jde. Nový nadjezd nad dálnicí je hotový. Jen stavba dálnice stojí. Ochránci přírody našli pádný argument zastavit civilizaci. Tím mám na mysli, že občas musí zájmy o přírodu ustoupit lidem. Dálnice zkrátí cestu do Zlína. Auta nebudou zbytečně kličkovat přes vesnice. V Otrokovicích bude poloviční provoz na silnici.

Další trasu jsem už volil podle pocitu. Jel jsem tam kam mě to v té chvíli táhlo. Přijížděl jsem ke křižovatce a do poslední chvíle jsem nevěděl, kam pojedu. To je můj problém, že nikdy nevím, kam dojedu.

Po dešti vyšlo krásné slunce a barvy byly tak nádherné. Paprsky hřály a postupně jsem uschnul. Jen mokré ponožky v botách připomínaly, že se něco stalo.

Ujel jsem 59 km s deštěm i krásným sluncem.

20.08.2017

Karel

http://parta-svih.rajce.net/2017-08-20-duha