Zabitý švec - 150. výročí

Ahoj cykloturisti, kamarád mně přinesl pozvánku na akci pořádanou lidmi z Hostišové. Jedná se o vzpomínku na zabitého ševce z roku 1867. Místní na toto téma nacvičili píseň a já jsem se o ní zmiňoval před měsícem, když jsem byl v Hostišové na festivalu.

V pátek ráno nás při pohledu z okna čekalo překvapení. Na zemi ležel čerstvý mokrý sníh. Já jsem si myslel, že bude na cyklostezce mokrý a snadno jej projedu. To jsem se však přepočítal. Vůbec mě nenapadlo, kolik půjde na procházku po cyklostezce směrem do Zlína chodců. Chodci šli na celou šířku cyklostezky a udělali z ní tankodrom. Ztvrdlé stopy byly pro jízdní kolo místy obtížně překonatelné. Jízda byla tak obtížná, že jsem uvažoval o tom, že půjdu vedle kola. Zkoušel jsem jet těsně po kraji a to se mně málem nevyplatilo. Neodhadl jsem kde je hrana cyklostezky a kolo sjelo mimo. V té chvíli jsem udělal hodiny a kolo šlo na zem. Já jsem naštěstí dopadl na nohy. Když už jsem překonal tento úsek a byl jsem na zaplavené panelové cestě, tak jsem si oddechl. Po panelové cestě bez sněhu se pojede dobře. Najednou hrozná rána a já jsem se propadl do díry. Snad někdo ukradl kus panelu. Myslel jsem si, že jsem prorazil oba pláště o ráfky. Naštěstí jsem měl kola nafoukaná na tvrdo a to duše zachránilo. 

Dále jsem vystoupal nad Tečovice a sjel do Lhotky. Cesta byla prohrnutá až na Chlum. Okolní les byl bílý jako v pohádce. Turisty oblíbená hospoda byla jako opuštěná. Teď už jsem měl před sebou lesní úsek s hlubokým sněhem. V této chvíli byl čas zahájení akce. V skrytu duše jsem doufal, že v takovém sněhu nedojdou na čas. Na cestě byla vyjetá stopa od traktoru, ale jízda v ní byla obtížná. Hluboko jsem se propadal a musel jsem jít pěšky. Několikráte jsem se probořil do vody na výšku celé boty. Naštěstí mám zimní pracovní obuv s jazykem až nahoru. Tak mně ta voda nevadila. Konečně jsem dorazil na konec lesa a byli tam pán a paní. Pán zrovna uklouznul a spadl. Nevěděli, jak mají jít. Tak jsem jim ukázal cestu a šel za nimi. To už jsem vlekl kolo vedle sebe. V hlubokém sněhu nejelo. Za chvíli jsme vyšli na mýtinu a uviděl jsem sraz účastníků pochodu. Stáli kolem pamětní desky a jeden pán vykládal historii jejich ševcovské rodiny. Vzpomínali na Baťu a filiálky v zahraničí. Po chvilce se účastníci rozhodli jít zpět do vesnice k ohni. Jen malá skupinka lidí se vydala směrem do Zlína.

Nyní jsme se museli dostat na kopec do vesnice přes velké zasněžené pole. Nechal jsem všechny jít a doufal jsem, že mně vyšlapou chodníček. Ve které budu moci tlačit kolo. Nebylo, tomu však tak jak jsem si přál. Kola se obalila sněhem a sníh uvízl v kostře kola. Tak jsem nakonec vlekl kolo s velkým odporem. Turisté mně se pomaličku vzdalovali. Já jsem dřel a potil se. Teď by mně bylo dobře bez kola. Jak jsem byl rád, když jsem se dostal do stopy od traktoru. Prorazil jsem kolem plášťů škvíru a kola se točila. Tak jsem se dostal nadřený do vesnice. Ještě jsem uličkami přijel před rozhlednu. Byl jsem hodně zapocený a měl jsem strach, že rychle ochládnu. Naštěstí mám kvalitní oblečení a pot se brzo odpařil. Udělal jsem několik fotek a těšil jsem se, že začnou hrát. Jenže všichni měli spíš zájem něco opéct nebo vypít. Já jsem zjistil, že mně omrzá kolo. To znamenalo, že klesá teplota a na cestě bude náledí. Rychle jsem vyškrábal sníh z rámu kola, abych mohl otáčet koly. Nejhorší bylo očistit omrzlé pedály. Nakonec jsem je omlátil od ledu. Potřeboval jsem mít kontakt boty s hroty pedálu. Jinak by mně za jízdy mohla uklouznout noha.

Přes vesnici se jelo docela dobře, ale na hřebeni už byla cesta omrzlá. Teď jsem litoval, že nemám pláště s hřebíky. Jel jsem velmi pomalu a co nejvíce rovně. Občas přijelo auto. Byla zde jen jedna stopa. Tak jsem vždy zastavil a kolo vynesl na pole, aby auto projelo. Chvílemi to bylo náročné se udržet na nohou. V klesání jsem neměl odvahu jet a šel jsem po sněhu. Až ze Lhotky jsem jel po silnici na kopec. Auta mě s odstupem a pomalu objížděla. Každý se bál smyku. Konečně jsem byl na JZD cestě z panelů. Musel jsem zase sjíždět a to nešlo. Šel jsem vedle kola po sněhu a kolo na zmrzlé cestě nebylo schopné jet a několikrát mně spadlo. Dole v údolí jsem najel do stopy od aut a jel. Ani jsem se trošku nehýbal do boku. To bych okamžitě spadl. Do Otrokovic jsem šel přes pole pěšky. U jezírek byl spadlý strom a já jsem měl velké problémy protáhnout kolo mezi větvemi. Byla tma a já jsem se zasekl. Chvíli jsem bojoval s větvemi, až se mně podařilo dostat ven. Po chvilce chůze jsem potkal zahrádkáře s kolem. Upozornil mě na náledí na cestě. Já jsem jej na oplátku varoval před spadlým stromem. Na prostředku cesty někdo postavil sněhuláka. A já jsem udělal experiment s fotkou pod mostem.

V Otrokovicích už bylo všechno omrzlé. Přijel jsem k přechodu pro chodce. Šel tam tatínek asi 30 roků starý se dvěma dětmi. Po cestě přijíždělo jedno auto. On se bezohledně rozhodl využít pravidlo přednosti chodců a vstoupil na cestu. To auto však nemohlo zastavit a tancovalo. Naštěstí je nepřejelo. Já když přijdu na přechod, tak nechávám několik aut projet. Připadá mně blbost, aby kvůli jednomu chodci zastavilo několik aut. Vyzkoušel jsem, jak na přechodě pro chodce klouže bílá barva. Je to horší než na asfalt. Ta bílá barva by měla být nějak vroubkovaná.

Doma mně otekla voda z kola. Na kole bylo hodně přimrzlého sněhu. Musel jsem vodu nahrnovat na lopatku. Dokonce jsem měl natlačený sníh uvnitř sloupku řízení. Vyřezával jsem jej ven nožem.

Dnes jsem měl nádherné počasí. Na hřebeni jsem si připadal jako na horách. Krásné slunce a bezvětří. Asi třetinu jsem šel pešky. Domů jsem si přinesl vodu i v botách. Krásně jsem se nadřel a velmi mně chutnala večeře. A teď to špatné. Byla hrozná blbost, že jsem jel po ledě na kole. Bylo to velké riziko a měl jsem neuvěřitelné štěstí. Vždyť ani chodci nemohli po ledě chodit. Řidiči aut, kteří mě viděli na cestě asi říkali sprostá slova. Za dnešní riziko bych o sobě prohlásil, že jsem cyklista blbec.

Ujel jsem 22 km.

29.12.2017

Karel

http://parta-svih.rajce.net/2017-12-29-zabity-svec 

Podzim 2017

Ahoj cykloturisti, přišel chladný a deštivý podzim. Já jsem nečekal, že se počasí pokazí tak brzo. Proto jsem jezdil jen po blízkém okolí.

04.11.2017 - zablácený výlet na Hostišovou. Chtěl jsem projet lesem na Hostišovou, ale nešlo to. V předchozích dnes se přes nás přehnal silný vítr a déšť. Lesní cesta byla, tak rozbahněná, že jsem nedokázal projet. Ani lesem to nešlo projít. Je hustě prorosten keři s bodláky. Tak jsem se nakonec rozhodl sjet do údolí ke studánce a pomníčku na zabitého ševce. To jsem netušil, že fotku z tohoto místa brzo použiji. V údolí jsem se stejně zašpinil od bláta, ale prošel jsem až na Hostišovou.

http://parta-svih.rajce.net/2017-11-04-hostisova-T44

05.11.2017 – Kudlovická dolina. Chtěl jsem se vyhnout větrnému počasí. Nebylo to však bezpečné. V celém údolí byly vyvrácené stromy a já jsem se bál těch v šikmé poloze. Nikdo neví, kdy takový strom spadne. Lesníci prořezali cestu, tak aby se dalo projet. Myslím si, že v době silného větru byla tato cesta neprůjezdná. Ten kdo zde jel, asi uvízl mezi stromy a byl rád, že žije. 

http://parta-svih.rajce.net/2017-11-05-kudlovicka-dolina

08.11.2017 – umývání cyklostezky. Cestou z práce jsem jel po cyklostezce a před Otrokovicemi zemědělci sklízeli pole. Na cyklostezku zavlekli traktorem hodně bláta. Stalo se to už i předchozích rocích a neuklidili to. Dnes přijeli s cisternou a ze zadu vylévali vodu. Šokující bylo, když jsem viděl cyklistku ihned za cisternou. Jak jede v té divoké vodě. Já tuto cyklistku potkávám ráno, když jedeme do práce. Ta musela být hodně mokrá. Zemědělci se snažili, ale špatně. Opláchli povrch, ale bláto přitlačené traktorem k zemi nespláchli. Tak jsme další dny jezdili po velmi nebezpečném kluzkém podkladě. Správně to měli hrubým smetákem oškrabat. Toto místo je velmi nebezpečné. Cyklostezka prudce sjíždí pod most. Z pole zde teče voda a bývá zde náledí. Město tento problém vyřešilo velmi elegantně. Umístilo zde značku konec cyklostezky a kluzký povrch. Takže každý cyklista si zde nese následky sám. Přitom zde měl být udělán odvodňovací kanál od pole.

http://parta-svih.rajce.net/2017-11-08-umyvani-cyklostezky

10.11.2017 – Hostišovské folkové koštování. Na Hostišové se každý rok koná malý festival a já se snažím jej navštívit. Bývá různé počasí. Například minulý rok jsem se vracel po namrzlé cestě. Letos je velmi mokro a sychravo. Na zpáteční cestu jsem si vzal nepromokavé rukavice, nepromokavé kalhoty a pláštěnku. Jel jsem pomalu, abych se nezapotil. Jenže na úzké cestě mě dohnalo auto a já jsem vyjel na kraj. Řidič zastavil a řekl mně ať jedu před ním, že mně bude svítit na cestu. Tak jsem jel před ním a snažil se jet co nejrychleji, abych nezdržoval. Bylo to do kopce a já jsem se zapotil. Tak se stalo, že jsem přijel na festival propocený. V sále se netopilo a bylo tam zima. Moje sportovní oblečení brzo uschlo. Kdybych to tušil, tak bych si vzal druhé tričko. Vystoupení kapel se mně líbilo. Velmi zajímavé bylo zhudebněné vyprávění o zabitém ševcovi. Tak se mně hodily fotky, které jsem udělal před týdnem. Abych vám přiblížil místo neštěstí. Končili jsme po půlnoci. Počkal jsem, až odjedou auta. Cestou domů mě lehce pršelo, ale rozhodl jsem se, že si gumové věci neobleču. Jen na zmrzlé ruce jsem si nakonec dal nepromokavé rukavice. Doma jsem si uvařil čaj s Rumem. Pak jsem šel ráno spát.

http://parta-svih.rajce.net/2017-11-10-hostisovske-folkove-kostovani

11.11.2017 – TV vysilač. Nevěděl jsem, kam bych jel a vyrazil jsem směrem na Hulín. Nakonec jsem uviděl v dálce TV vysílač a cíl byl jasný. Na hoře bylo větrno a zima. Docela rychle se ochladilo proti tom, když jsem vyjížděl. Nebyl jsem na to s oblečením připravený. Tak jsem se těšil domů do tepla. Všude je bláto po deštích a mám zase špinavá kola. 

http://parta-svih.rajce.net/2017-11-11-TV-stara-ves

18.11.2017 – Velehrad. Na Velehrad jsem jel s úmyslem navštívit knihkupectví. Chtěl jsem kamarádovi do Holandska koupit nějaký kalendář. Nakonec jsem jeden vybral. Jsou v něm fotky míst, které navštěvuji. Před Velehradem mě dohnal Igor na silničním kole. Já jsem byl dobře oblečený a jel jsem pomalu. Když jel se mnou, tak mu bylo zima. On je oblečený tak, že předpokládá určitou fyzickou námahu a zahřeje se. Jel na Hrad Buchlov. V kostele si nacvičovali nějaký sborový zpěv v cizím jazyce. Kanál podle cyklostezky je vypuštěný a je vidět základy jednotlivých míst.

http://parta-svih.rajce.net/2017-11-18-velehrad-T46

30.11.2017-  První sníh. V průběhu pracovního dne začalo sněžit a domů jsem jel po novém mokrém sněhu. Chumelilo hodně a domů jsem přijel celý od sněhu. Bylo to hodně mokré. Cestou domů jsem měl strach, že začne mrznout. Teplota klesala.

http://parta-svih.rajce.net/2017-11-30-prvni-snih

01.12.2017 – pěšky v práci. Až do večera sněžilo a teplota klesala. Nakonec ráno bylo všechno zmrzlé a nedalo se jet na kole. Po sídlišti jsme nemohli jít po chodníku, ale šli jsme v záhoncích po trávě. Na cyklostezce byly vidět včerejší stopy cyklistů a pejskařů. Všechno to zmrzlo a stala se z toho velmi nebezpečná cesta. Tak jsem musel jít vedle cyklostezky po trávě. Nemohl jsem jít rychle, abych při došlápnutí na ledě nespadl. Odpoledne šel měsíc do úplňku a já jsem jej zkoušel fotit. Místy sníh odtál a šlo se lépe. Cyklostezka byla dokonce očištěná. To bylo dobře. Projel to traktor s kartáči a odstranil mokrou hlínu po zemědělcích. Psal jsem o tom kousek výš.

http://parta-svih.rajce.net/2017-12-01-pesky-v-praci

02.12.2017 – sobotní procházka. Od rána jsem sledoval, jestli sníh taje a budu moci vyjet na kole. Nakonec bylo lepší jít na pěší procházku. Tak jsem se vydal ke kříži za Otrokovicemi. Vzal jsem si prodyšné oblečení a to byla chyba. Venku foukal ledový vítr a byl jsem rád, když jsem se schoval v lese. Proto jsem nepokračoval na hřeben nad Buňov, ale seběhl dole do údolí a spěchal domů. Musel jsem jít pomalu, abych na umrzlém sněhu nespadl. Sníh byl ostrý a obrousil mně špičky bot.

http://parta-svih.rajce.net/2017-12-02-sobota-T48

09.12.2017 – vánoční přípravy. Chtěl jsem se podívat, jak na vesnicích strojí stromečky u kostelů. První jsem jel do Kurovic a pak přes Hostišovů do Lhotky. Tam už jsem fotil ve tmě. Minulý rok jsem zde byl na zapalování svíček na stromečku. Letos jsem zde nebyl. Před týdnem bylo náledí.

http://parta-svih.rajce.net/2017-12-09-sobota-T49

10.12.2017 – větrná neděle. Na dnešní výlet dlouho nezapomenu. Z okna jsem viděl, že fouká silný vítr, ale nebral jsem to vážně. Dokonce jsem vyjel na výlet po větru. Navíc bylo zamrzlé. Jak je vidět led v letním bazénku. Proto byl vítr, tak ledový. To jsem však nepoznal, dokud jsem se před Kroměřížem nerozhodl pro cestu domů. Tak jsem se vydal do Velkých Těšan k větrnému mlýnu. To už jsem měl velmi silný vítr z boku. Ani jsem nejel k vojenské rozhledně a jel jsem do údolí a pak do Těšan. To jsem poprvé poznal jak je ten vítr silný. Přede mnou jelo auto s přívěsným vozíkem a mělo problémy ve větru. Řidič jel pomalu a já jsem mu stačil. Jen jsem se bál, aby se vozík nepřevrátil. Kousek od větrného mlýna je autobusová zastávka. Chtěl jsem udělat fotky, ale ve větru jsem nemohl ustát tak, abych nepohnul fotoaparátem. Proto jsem udělal fotky přes okno z čekárny. Na chvíli jsem si uvnitř odpočinul od silného větru a ohřál si ruce. V čekárně jsem však dlouho nebyl. Silný vítr trhal střechu z plechu a já jsem raději odjel. Měl jsem před sebou krátký prudký kopec proti větru. Moje rychlost byla na hranici, kdy se ještě dalo jet na kole. Lepší by bylo jít pěšky. Navíc jsem pod nárazy větru kličkoval po cestě a auta měla problém mě objíždět. Domů jsem přijel promrzlý od ledového větru. Ani jsem nemohl jít do vany. To by byl tepelný šok.

http://parta-svih.rajce.net/2017-12-10-nedele-T49

23.12.2017 – přes svátky. Na konci týdne nám napadl sníh, ale byl stále mokrý a nepřimrzl. Tak se dalo jezdit na kole. V sobotu bylo ještě bílo, ale další dny to zmizelo. Jezdil jsem po okolních vesnicích. Na fotce vidíte uzavřenou lávku v Kroměříži. Po špatné zkušenosti v Praze se zkoumají staré lávky. Já si tuto lávku pamatuji při záplavách ve vodě. Tak je možné, že je poškozená. Zkusil jsem fotit dorůstající měsíc v kouři otrokovických komínů.

http://parta-svih.rajce.net/2017-12-23-sobota-T51

http://parta-svih.rajce.net/2017-12-24-nedele-T51

http://parta-svih.rajce.net/2017-12-25-pondeli-T52

27.12.2017 – chleba z Topolné. Už dlouho je deštivé počasí a nemohl jsem si zajet na chleba do Topolné. Kupuji si doma různé chleby, ale tento je nejlepší. Před jezerem na mě čekalo nemilé překvapení. Začala zde přestavba potoka. Všechno je rozjezděné a všude je hodně bláta. Snažil jsem se to různě objíždět, ale nešlo to. Jízda v blátě s mokrou trávou vespod je velmi náročná. Musel jsem jet na druhý nejlehčí převod. Když jsem vstoupil do pekařství, tak mě paní přivítalo slovy, co mě to napadlo v takovém počasí přijet. Měla pravdu. Celou cestu jsem jel proti velmi silném větru. Udržoval jsem rychlost 14 km/hod. Na zpáteční cestu jsem si dal ještě jednu vrstvu pod bundu. Byl jsem z té námahy propocený a nechtěl jsem přes záda prochladnout. Domů jsem jel rychlostí přes 30 km/hod.

http://parta-svih.rajce.net/2017-12-27-topolna-T52