Ahoj cykloturisti, rozhodl jsem
se jet vyfotit louku, na které roste hodně vzácných rostlin. Minulý rok jsem
tam jel a blížící bouřka mě předčasně zahnala domů. Dnes je to podobné. Proti
předchozím dnům je dnes od rána zataženo.
Vyjíždím směrem na Novou Dědinu
po louce a lesem. Pak po silnici až na Bunč. Zde jsem udělal první fotku. Snad
několik stovek aut přijelo na výlet. Turistická cesta směrem k rozhledně Brdo
je plná lidí. Stoupám do prudkého kopce a najednou mě předjede cyklistka.
Vletěla do stoupání s těžkým převodem a teď má problém si zařadit lehčí
převod. Využívám této situace a roztáčím nohy tak, že ji za chvíli předjíždím.
Po překonání převýšení se ženeme k rozhledně. Tuto trasu jsem tak rychle nikdy
nezajel. Připadá mně to jenom kousek od Bunče. V klesání mám na tachometru
40 km/hod a ve stoupání kolem 20. Pěší turisté na nás nadávají. Asi si říkají,
co jsou to za blázni na kole. U rozhledny zastavuji a dělám fotku turistického
altánku. Dál už nemá pro mne smysl se hnát. Přichází nezpevněný úsek
z kamení a písku. Na to moje úzké pneumatiky nestačí. O kousek dál jsem
vyfotil jezírko na hřebeni a písek na cestě. Je to úsek, na kterém jsem si
kdysi v písku zatancoval a teď si zde dávám velký pozor.
Další zastávku dělám na Vlčáku.
Zde fotím rozcestníky a hájovnu. Další pokračování je na Poštovní cestě. Teď už
to není pravda. Je to tankodrom z kamení. Pěkná cesta to byla za
socialismu. Od té doby to nikdo neudržuje. Tak jsme dopadli od revoluce. Hodně
věcí se huntuje a neudržuje. Tak jako se teď všude začaly opravovat mosty,
protože se o ně nikdo roky nestaral. To, ale jeden most musel v Praze
spadnout. Sjezd do údolí je obtížný a nakonec jdu po velkých kamenech pěšky.
Nechci se rozmlátit ve sjezdu. Volné kameny se koulejí jako kuličky. Dokonce
mně ujela noha na kamení a málem jsem spadl.
Ve vesnici Chvalnov Lísky jedu na
místo výskytu rostlin na jistotu. Minulý rok jsem to zde prozkoumal. Na místě
musím konstatovat, že rostliny odkvétají. Letos kvete všechno dřív. Měl jsem
sem přijet o týden dříve. Snažím se fotit a je to těžké. Fouká silný nárazový
vítr. Květiny jsou stále v pohybu. Tak se vydávám do vedlejší vesnice a je
to stejné. Ani vítr nepolevil. Přijel tam fotograf a říkal, že ta bílá
rostlina, kterou fotím je rarita u nás.
Nyní už nabírám směr domů. Jedu
hezkým údolím s jezírkem. Na toto místo mám vzpomínku. Před několika roky
jsem zde hledal zkratku lesem. Nakonec jsem se musel vrátit. Dnes už jsem věděl,
jak mám jet. Ve Strabenicích jedu na hřeben po kamenité cestě. Je rok od roku
horší. Je to bývalá asfaltová cesta. Teď je zničená a vyškubaná až na základové
velké kameny. Ty jsou volné a pod koly se kutálejí. Myslím si, že příští rok
zde půjdu pěšky. Je to další ukázka zničené cesty, kterou dnešní zemědělci
používají, ale neopravují. Na hřebeni se stáčím na východ a cítím silný ledový
vítr. Musím se velmi brzo zastavit a obléci si halenku s dlouhým rukávem.
To dělám na odpočivadle pro koně. Na chvíli jsem se před větrem schoval do
dřevěného domečku. Škoda, že zde nejsou lavičky.
Cesta po hřebeni patří mezi moje
oblíbené. Je zde vidět do dvou údolí a dva horské hřbety. Všude už jsem jel a
je to dobrý pocit se do těch míst dívat. Dokonce vidím celou moji dnešní trasu
na Vlčák přes Brdo. Všechno jen kazí silný vítr a schované slunce. Kousek před
rozhlednou Zdenička dva cyklisté lepí píchlé kolo. K rozhledně ani nejedu.
Už jsem tam byl víckrát a dnes se ženou mraky a je špatná viditelnost. Všechno
jednou skončí a já klesám po hliněné cestě do údolí. Po prvním uklouznutí
v hliněném prachu si dávám velký pozor. Hliněná cesta je pokrytá prachem a
ten se klouže. Přemýšlím nad tím, jestli by mně pomohly hrubé pneumatiky
z horského kola. Asi ani ne. Podklad je udusaná hlína a pneumatika by se
do něj nezařízla.
Po sjezdu přijíždím do Zdounek a
mám před sebou obávanou hlavní cestu. Je klikatá a kopcovitá. Navíc jedu proti
větru. V jedné zatáčce s převýšením je dokonce červený asfalt aby
upozornil řidiče na nebezpečné místo. Přesto mě předjíždějí na těsno. Žádný
řidič nechce zdělat nohu z plynu a riskuje, že srazí cyklistu. Jak jsem
rád, že už jsem v Šelešovicích. Zde opustím hlavní cestu a pojedu domů lesem
a po polních cestách. Dál trasu nebudu popisovat. Je to stejné jako včera. Dnes
jsem se z dálky mohl podívat, kama jsem včera jel. Na závěr cesty přišlo
potěšení. Na cyklostezce podél řeky Moravy mně foukal vítr do zad. To byla
nádhera jet domů zadarmo.
Ujel jsem 75 km v nádherné
krajině se zataženým sluncem a větrem.
08.05.2018
Karel
Žádné komentáře:
Okomentovat